Uvod

Doba, kdy k z akladn v yzbroji student u matematiky ale i fyziky neodmysliteln e pat rila krom e Jarn kov ych a dal s ch knih i Sb rka u loh z matematick e anal yzy B. P. D emidovi ce, je ji z za n ami. Leto sn (2002) srpnov a povode n, kter a mimo jin e zlikvidovala i ve skerou ruskojazy cnou literaturu v karl nsk e knihovn e, tak jen zv yraznila pozvoln y konec ery, ve kter e podstatnou c ast odborn e knihovny matematik u a fyzik u u n as tvo rila literatura psan a v tomto jazyce, nyn ji z ne citeln em pro v et sinu student u. Uveden a sb rka p ritom b yvala prvn , mnohdy na dlouhou dobu jedinou (n ekdy i posledn ...) cizojazy cnou knihou v rukou generac jejich p redch udc u. Vzpom n am (M.Z.) na kolegu ze studi , chlub c ho se v letn m semestru druh eho ro cn ku, ze kone cn e vlastnoru cn e dopo c tal v sech o n 4460 p r klad u t e sb rky! (Slo ekolik at y p retisk p at eho vyd an z roku 1961, kter e p rineslo 200 nov ych u loh.) Tahle doba je ji z pry c, podobn jedinci se dnes ji z asi sotva najdou a pokud ano, tak sp s tr av v et sinu casu v po c ta cov e laborato ri. Obr azek cvi c c ho matematick e anal yzy dr z c ho v ruce ( casto ji z zna cn e rozpadlou) D emidovi covu sb rku pat r v sak dodnes ke koloritu MFF UK. Paraleln sb rka Proskurjakova z line arn algebry se u n as t e sila relativn e men s pozornosti. Nezaslou zen e! Stoj za to, prokous avat se jej mi ranovan ymi determinanty ci kvadratick ymi formami stejn e podrobn e a d usledn e, jako probojov avat se radou limit a integr al u. P resto asi pat r sb rka [Prosk] k ohro zen ej s mu druhu knih, ne z kniha [D em], jej z odkaz zije nezten cenou silou v po cetn e obci vyu cuj c ch a student u matematick e anal yzy nejen na MFF UK. Nebyl to v sak pouze takov yto altruistick y d uvod, toti z zachr anit pro studenty prvn ch ro cn k u hodnotn e znalosti p redchoz generace, kter y n as vedl k naps an p redlo zen e nov e sb rky. Doba je prost e ji z jin a, ne z p red 50 lety, kdy v y se uveden e sb rky vznikaly. N ekter e tehdej s , p r li s speci aln postupy a probl emy byly pozapomenuty, jin e naopak vznikly ci nabyly elegantn ej s a stru cn ej s podoby.Na s m c lem bylo sestavit modern eji pojatou sb rku re sen ych u loh (a men s ch esej ) z line arn algebry, psanou podobn e jako kniha [PLA], tedy s d urazem na aplikace ve fyzice i jinde v matematice. P redlo zen a nov a sb rka je kolektivn m d lem autor u, kte r byli v dob e jej ho psan v et sinou je st e studenty MFF UK a kte r 1

s nad sen m odpov ed eli na v yzvu autor u knihy [PLA]. M ame radost, jak e velikosti dos ahl autorsk y t ym: m u zete se sami p resv ed cit ze zkratek jmen za ka zd ym p r kladem. I kdy z maj r uzn auto ri samoz rejm e r uzn y styl uva zov an , nezd alo se n am u celn e (a popravd e re ceno ani mo zn e) sb rku zcela sjednotit. P r stup k probl emu bude jin y u studenta a jin y u odborn ka a nem a v zdy smysl, zvl a st e ne v kn zce podobn eho ur cen jako je tato, p repisovat formulace toho prvn ho abstraktn ej s mi v yrazov ymi prost redky specialisty. Stane se tedy, ze cten a r naraz , t reba i ve dvou po sob e n asleduj c ch p r kladech psan ych r uzn ymi autory, na dost odli sn y zp usob vyjad rov an a t reba i odli snou m ru toho, co jeden ji z pova zuje za trivi aln a druh y je st e nikoliv. Ale to je norm aln , student 1. ro cn ku m u ze m t na p rim e renou obecnost a abstraktnost v ykladu zcela jin y n azor ne z specialista s dlouhodob ym tr eninkem v oboru. (N ekdy je i tomu specialistovi jen kolem 20 let, ale to nen rozhodn e typick e.) Budi z zd urazn eno, ze tato sb rka je hlavn e studentskou prac . Nejstar s clen autorsk eho kolektivu (M.Z.) p ritom ji necht el nijak hr at roli cenzora at z tlakem na zm enu v ykladu t ech c ast , v nich z se c t kompetentn m posoudit ,,adekv atn abstraktnost zvolen eho p r stupu, ci ovliv nov an m pou zit eho jazyka. da, R adi bychom na tomto m st e vyzdvihli pr aci Dalibora Sm kter y krom e toho, ze celou sb rku p re cetl a opravil v n mnoho chyb, tak e pomohl srovnat ty nejv et s rozd ly mezi styly jednotliv ych p r klad u. Na vytv a ren elektronick e verze sb rky se krom e editora K.V. v yznamn e pod lel Lubo s Motl a na z av ere cn ych korektur ach se pod lel tak e David Ond rich. T emto koleg um a je st e jednou v sem, kte r n e c m do sb rky p risp eli, pat r na se ster e d ky. Podobn e jako sb rky uveden e na za c atku, ani p redlo zen a sb rka nekop ruje u pln e p resn e n ejak y z avazn y sylabus. Je clen ena s p uvodn m u myslem p rizp usobit se knize [PLA], ale obsahuje i dal s t emata, nap r klad u lohy na line arn algebru nad kone cn ymi t elesy. Orientaci mezi p r klady snad usnadn stru cn e obsahy uveden e na konci knihy. Sb rka nen v zdy clen ena stylem ,,od jednodu s s ho k slo zit ej s mu, co z plyne i z procesu jej ho vzniku. Ur citou omluvou n am budi z, ze nap r klad ani prvn e zm n en e sb rky nejsou takto systematicky clen eny a maj na mnoha m stech, a to i po desetilet ch, v zdy trochu charakter soupisu, v yb eru pop r. p repracov an sb rek minul ych s dopln en m nov ych origin aln ch p r klad u stylem ,,co d um 2

dal. Co se star ych sov etsk ych sb rek t y ce, slo samoz rejm e o velmi ctihodn y ,,d um rusk e, speci aln e moskevsk e matematiky, a krom e v yb eru z p redchoz ch sv etov ych sb rek do nich byla p rid ana i mnoh a nov a tvorba, n apady pramen c z vlastn pedagogick e nebo v yzkumn e matematick e cinnosti autor u a jejich koleg u. Cht eli jsme, aby i tato sb rka p rinesla n ejak e nov e n apady, nejen p repis p r klad u ze star s ch zdroj u, a cht eli jsme t e z, aby zde byly (krom e t ech zcela standardn ch) i nov e partie, kter e neb yvaj c ast star s ch sb rek. Tak ze, krom e (ne tak rozs ahl ych) parti beze studu a beze zm eny okop rovan ych1 t reba z Proskurjakova (metody v ypo ctu determinant u), jsou ve sb rce i origin aln zpracov an mnoha modern ej s ch t emat. V e r me, ze n ekter e z nov ych ( ci nov e pojat ych) p r klad u budou st at za p revzet i autor um sb rek budouc ch. Sb rka obsahuje jist e je st e dost chyb a nedokonalost (zvl a st e v posledn kapitole, kter a byla dopln ena na posledn chv li). Budeme r adi, kdy z na n e cten a ri upozorn . Elektronickou verzi sb rky pova zujeme do jist e m ry za otev ren y projekt, kam mohou b yt, t reba zat m jen s provizorn a nehotovou grackou u pravou, pozd eji p rid av ana dal s zaj mav a t emata. Budeme vd e cni za reakce a n am ety nov ych p r klad u, elektronick a verze knihy by jim m ela b yt otev rena. Sb rka je ur cena pro 1.5. ro cn k MFF UK, p ri cem z p revahu tvo r p r klady ur cen e skute cn e pro prvn ro cn k. Mnoh e elegantn aplikace line arn algebry v sak pot rebuj hlub s znalosti i z jin ych obor u. Zd alo se n am skoda je sem neza radit, a c krom e dobr ych znalost LA vy zaduj pokro cilej s znalosti t reba z anal yzy, teoretick e fyziky nebo p rinejmen s m vy zaduj z ajem o dal s obory matematiky, jak ymi jsou kombinatorika ci diskr etn matematika obecn e. Prost e matematika je jen jedna (co z je z hlediska LA obzvl a st e dob re patrn e), je nav c prov az ana s fyzikou a ostatn mi v edami, dokonce i jej klasick e oblasti jsou st ale ve stadiu v yvoje. Toto v edom chce na se sb rka mezi studenty t echto obor u a obecn e u zivateli LA d ale posilovat. Karel V yborn y, Milo s Zahradn k

1 Kop rov an beze zm eny, pokud se d eje v p rim e ren em rozsahu, pova zujeme za v yraz nejvy s s ho uzn an t em, jejich z text kop rujeme.

Seznam autor u
Autora ci autory u lohy lze poznat podle zkratky uveden e v zdy za hv ezdi ckou na konci u lohy. V n asleduj c tabulce jsou uvedeny v sechny pou zit e zkratky. MB RB TB PC ZD ZJ PK JK DKo BK KK DK AK SK LM VP DS MV PV ZV JV KV MZ JZ Milan Berta Robert Babilon Tom a s Brauner Pavel Cahy na Zden ek Dvo r ak Zdenka Jakubkov a Petr Kalina Jan Ka spar David Kofro n Bohdan Koudelka Karel Kou ril Daniel Kr al Anton n Kr asa Svatopluk Kr ysl Lubo s Motl V t Pr u sa d Dalibor Sm Martin Veis Petr Vesel y Zuzana Vok a cov a Jan Vyb ral Karel V yborn y Milo s Zahradn k Jan Zemen

Kr atkou charakterizaci v et siny p r klad u naleznete v z av eru knihy za seznamem literatury. Aktu aln stav elektronick e verze sb rky naleznete na str ance M.Z., kter a byla koncem roku 2002 um st ena na http://adela.karlin.mff.cuni.cz/~mzahrad/

Obsah
1 Geometrie a soustavy rovnic 1.1 Jedna oby cejn a soustava line arn ch rovnic . . . 1.2 Soustava 4 4 s parametrem . . . . . . . . . . 1.3 Odpor osmist enu . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.4 Soustavy line arn ch rovnic a elektrick e obvody Hr atky s grupami a permutacemi 2.1 Grupov a rozcvi cka aneb Symetrie cty rst enu 2.2 Jednoduch e grupy . . . . . . . . . . . . . . 2.3 Grupy a teorie c sel . . . . . . . . . . . . . 2.4 Nevelk e grupy . . . . . . . . . . . . . . . . 2.5 Grupa generovan a Pauliho maticemi . . . . 2.6 Konjugovan e prvky . . . . . . . . . . . . . 2.7 Rozklady grup, p r m e a polop r m e sou ciny 2.8 Znam enko permutace . . . . . . . . . . . . 2.9 Permutace dev etkr at jinak . . . . . . . . . 2.10 Lloydova patn actka a permutace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 12 13 16 17 21 21 25 28 29 31 32 33 35 36 40 43 43 43 45 46 48 49 51 52 53 54

Kone cn a i jin a t elesa 3.1 T elesa modulo prvo c slo . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2 Zmaten e v ypo cty s inverzn matic . . . . . . . . . . 3.3 Podprostory nad kone cn ym t elesem . . . . . . . . . 3.4 Kone cn a t elesa polynom u . . . . . . . . . . . . . . . 3.5 Vzorec pro Ludolfovo c slo od Johna Machina . . . 3.6 Sud e podmno ziny se sud ymi pr uniky . . . . . . . . 3.7 Dopl nov an syst emu sud ych podmno zin se sud ymi pr uniky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.8 Lich e podmno ziny s lich ymi pr uniky . . . . . . . . . 3.9 Lich e podmno ziny se sud ymi pr uniky . . . . . . . . 3.10 Sud e podmno ziny s lich ymi pr uniky . . . . . . . . . 5

Vektorov a odysea 4.1 Rozklad degenerovan eho rovnob e znost enu . 4.2 T ri z akladn vektorov e prostory . . . . . . 4.3 Jeden neobvyklej s vektorov y prostor . . . 4.4 Je to podprostor, nen to podprostor... . . 4.5 Line arn z avislost vektor u z R4 . . . . . . . 4.6 Dimenze line arn ho obalu . . . . . . . . . . 4.7 Hodnost line arn ho zobrazen . . . . . . . . 4.8 Slo zky vektoru vzhledem k ortogon aln b azi 4.9 B aze, sou radnice, homomorzmy . . . . . . 4.10 Magick e ctverce . . . . . . . . . . . . . . . 4.11 Vektory se sud ym po ctem jedni cek . . . . . 4.12 Bern stejnovy polynomy . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . .

56 56 60 61 62 65 67 68 70 71 77 80 81 83 83 85 89 89 92

Ulohy pro ortogonalisty 5.1 Ortogon aln dopln ek . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2 GrammovaSchmidtova ortogonalizace . . . . . . . . 5.3 Ortogon aln dopln ek jednoho r adkov eho prostoru . . 5.4 R uzn e normy v Rn . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.5 Normy pro matice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.6 Jak daleko jsou vektory od matic, aneb Hru sky s jabkama . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.7 Line arn regrese tak nebo jinak . . . . . . . . . . . . Matice a jim podobn e 6.1 Pauliho spinov e matice . . . . . . . . 6.2 Matice homomorzmu . . . . . . . . . 6.3 Ortogon aln projektory na podprostor 6.4 Matice vektorov eho sou cinu . . . . . . 6.5 V ypo cet inverzn matice . . . . . . . . 6.6 Modul arn grupa . . . . . . . . . . . . 6.7 Fisherova nerovnost . . . . . . . . . . 6.8 Cykli cnost stopy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. 93 . 95 . . . . . . . . 100 100 104 106 110 113 114 119 120

Line arn algebra pro graky 122 7.1 Je to strom nebo nen to strom? . . . . . . . . . . . . 122 7.2 Laplaceova matice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123 7.3 Po cet koster . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124

7.4 7.5 7.6 7.7 7.8 7.9 7.10 7.11 8

Prostor cykl u grafu . . . . . . . . . . . . . . . . Spektrum matice incidence grafu . . . . . . . . . Vlastnosti matice incidence grafu . . . . . . . . . Spektrum matice incidence Petersenova grafu . . Rozklad u pln eho grafu na t ri Petersenovy grafy Spektrum matice incidence sou cinu graf u . . . . Jak poznat stupe n souvislosti v grafu? . . . . . . Expand ery . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

124 125 127 130 131 131 133 135 136 145 147 148 150 151 153 155 156 160 160 162 163 164 165 167 169 170 173

Determin ato ri 8.1 Oby cejn e determinanty s c sly . . . . . . . . 8.2 Determinant s reck ymi p smeny . . . . . . . 8.3 Vandermond uv determinant . . . . . . . . . 8.4 V ypo cet cirkulantu vyu zit m znalosti spektra 8.5 Zobecn en a Hilbertova matice . . . . . . . . . 8.6 Rezultant . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.7 Poloha bodu v u ci nadrovin e . . . . . . . . . 8.8 CauchyBinetova v eta . . . . . . . . . . . . .

Na se prvn vlastn c sla 9.1 Fibonacciho posloupnost . . . . . . . . . . . . . . 9.2 Gershgorinova v eta . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.3 Vlastn c sla jedn e oby cejn e matice . . . . . . . . . 9.4 Vlastn c sla pro za c ate cn ky . . . . . . . . . . . . 9.5 Vlastn c sla matice 4 4 . . . . . . . . . . . . . . 9.6 Sinus matice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.7 Odmocnina z matice . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.8 Sinus ci odmocnina matice jinak . . . . . . . . . . 9.9 Nap ul norm aln , nap ul nilpotentn zobrazen . . . 9.10 Jak po c tat charakteristick y polynom matice 3 pomoc jej ch invariant u . . . . . . . . . . . . . . . 9.11 Jednorozm ern y model krystalu . . . . . . . . . . . Grupy matic a otc u 10.1 Jak zato cit s maticemi v R2 . . . . 10.2 Matice oto cen v R3 . . . . . . . . 10.3 Grupa Lorentzov ych transformac 10.4 Reprezentace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. 175 . 178 . . . . 182 182 185 189 191

10

11

Exponenci ala se neboj 11.1 Dvouhladinov y syst em aneb Hr atky s matic 22 . 11.2 Soustava diferenci aln ch rovnic s rezonanc . . . . . 11.3 Diferenci aln rovnice s pravou stranou . . . . . . . . 11.4 Komplexn e p uvabn a diferenci aln rovnice . . . . . . 11.5 Soustava 3 diferenci aln ch rovnic . . . . . . . . . . . 11.6 Line arn nez avislost re sen soustavy diferenci aln ch rovnic . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.7 Jsou exponenci ala a logaritmus opravdu navz ajem inverzn ? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.8 Gener atory SU(2) aneb V ypo cet exponenci aly trikem pro speci aln matici . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.9 Jedna exponenci aln formule pro determinant . . . . Lieovy hlavolamy 12.1 Jak p ripravit kysli cn k s rov y . . . 12.2 Algebra so3 a vektorov y sou cin . siteln 12.3 Re e algebry . . . . . . . . . . 12.4 Anihil ator . . . . . . . . . . . . . 12.5 Nebojte se Dynkinov ych diagram u . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . .

194 194 197 201 203 206

. 208 . 209 . 212 . 214 . . . . . 220 220 222 225 225 227

12

13

Du aln prostory k pron ajmu 232 13.1 Transformace slo zek formy p ri zm en e b aze . . . . . . 232 13.2 Du aln b aze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 233 13.3 Jedna opravdov a forma . . . . . . . . . . . . . . . . . 239 Matice pro st redn e pokro cil e 14.1 Konvergence k vlastn m c sl um . . . . . . . . . . . 14.2 Matice hustoty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.3 Spektrum polynomu . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.4 Je st e jednou polynomy matic . . . . . . . . . . . . 14.5 Polynomy matic pot ret . . . . . . . . . . . . . . . 14.6 Vlastn c sla nerozlo ziteln ych matic . . . . . . . . 14.7 Hadamardovy matice . . . . . . . . . . . . . . . . 14.8 Z akladn vektorov e identity v R3 . . . . . . . . . . 14.9 Chov an sm sen eho sou cinu p ri lin. transformac ch 14.10 Komut atorov a binomick a formule . . . . . . . . . 14.11 Laplace uv oper ator ve sf erick ych sou radnic ch . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 241 241 242 244 245 246 248 249 251 252 254 254

14

15

Jordan hled pozitivn e 15.1 Birkhoova v eta . . . . . 15.2 Stochastick e matice . . . 15.3 Nilpotentn matice . . . . 15.4 Jordan uv tvar poprv e . . 15.5 Jordan uv tvar podruh e . 15.6 Jordan uv tvar pot ret . . 15.7 Jordan uv tvar po ctvrt e . 15.8 Jordan uv tvar naposledy 15.9 Jsou si ty matice opravdu

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . podobn e?

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

259 259 260 261 268 270 272 274 276 278

16

Ortogon aln funkce a trochu kvantov e mechaniky 281 16.1 Ortogon aln polynomy . . . . . . . . . . . . . . . . . . 281 16.2 Variace na krea cn oper atory . . . . . . . . . . . . . . 287 16.3 SO(4) symetrie atomu vod ku . . . . . . . . . . . . . . 290 16.4 V cerozm ern y anizotropn harmonick y oscil ator . . . . 298 16.5 Kvantov an momentu hybnosti . . . . . . . . . . . . . 301 Lep e tvary kvadratick e 17.1 Klasikace kvadrik aneb Vzore cky, vzore cky . . . . 17.2 Klasikace kvadrik aneb Jak to vymyslet s am . . . . 17.3 Diagonalizace kvadratick e formy: r adkov e a sloupcov eu pravy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17.4 Diagonalizace kvadratick e formy: vlastn c sla . . . . 17.5 Signatura kvadratick e formy . . . . . . . . . . . . . 17.6 Signatura stru cn e . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17.7 Pr um et pr uniku paraboly a nadroviny . . . . . . . . 17.8 Poloha bodu v u ci sf e re . . . . . . . . . . . . . . . . 17.9 Chlad c v e ze poprv e: R3 . . . . . . . . . . . . . . . 17.10 Chlad c v e ze podruh e: Rn . . . . . . . . . . . . . . Rozklady pol arn ka p ri teplotn pseudoinverzi 18.1 Pol arn rozklad deforma cn ho gradientu . . . . . . 18.2 Pol arn rozklad singul arn matice . . . . . . . . . . 18.3 Nejbli z s re sen soustavy rovnic . . . . . . . . . . . 18.4 Line arn regrese pot ret jinak . . . . . . . . . . . . . . . . 306 . 306 . 311 . . . . . . . . . . . . 314 316 318 320 321 322 323 325 331 331 336 337 337

17

18

19

Poklady ukryt e v tenzorech 340 19.1 Jak m u ze vypadat tenzor typu (2, 1) . . . . . . . . . . 340 19.2 Jednoduch y tenzor typu (0, 2) . . . . . . . . . . . . . 342 19.3 Tenzor setrva cnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 343 19.4 Tenzory ve speci aln relativit e . . . . . . . . . . . . . 345 19.5 O LeviCivitov e tenzoru . . . . . . . . . . . . . . . . 350 19.6 Symetrick e a antisymetrick e tenzory . . . . . . . . . . 354 19.7 Tenzorov e sou ciny oper ator u . . . . . . . . . . . . . . 357 19.8 Rozlo ziteln e antisymetrick e tenzory a vektorov y sou cin358 N ekolik dal s ch p r klad u 20.1 N asoben blokov ych matic; v ypo cet inverze blokov e matice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20.2 Gaussovsk e integr aly v Rn z akladn v ypo cty . . . 20.3 Integr aly polynom u a exponenci aly (vytvo ruj c funkce) v u ci gaussovsk e m re . . . . . . . . . . . . . 20.4 Exponenci ala mocninn e rady a rozvoj logaritmu . . 20.5 P ribli zn e v ypo cty velk ych mocnin matic . . . . . . . 20.6 N asoben blokov ych matic typu 2 2 . . . . . . . . 20.7 Cyklick e vektory oper ator u . . . . . . . . . . . . . . 20.8 Zobecn en y Vandermond uv determinant . . . . . . . 20.9 V ypo cet odmocniny symetrick e matice . . . . . . . 20.10 Pfa an antisymetrick e matice . . . . . . . . . . . . 20.11 Popula cn model . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20.12 Resolventa matice a oper atoru . . . . . . . . . . . . 20.13 Signatura kvadratick e formy . . . . . . . . . . . . . 20.14 Rozsazen u kulat eho stolu . . . . . . . . . . . . . . 20.15 Signatura cyklick e kvadratick e formy . . . . . . . . 20.16 P ribli zn y v ypo cet An x . . . . . . . . . . . . . . . . 20.17 Ortogonalizace posloupnosti . . . . . . . . . . . . . 20.18 Ortogonalizace posloupnosti funkc . . . . . . . . . . 20.19 Goniometrick y Vandermond uv determinant . . . . . 20.20 Jednoduch y p r klad na spektrum . . . . . . . . . . . 20.21 Syst emy oscil ator u s vn ej s silou typu -funkce . . . 20.22 Resonance v soustav ach line arn ch diferenci aln ch rovnic . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20.23 N ekolik c seln ych p r klad u na re sen line arn ch diferenci aln ch rovnic 1. r adu s konstantn mi koecienty 10 362 . 362 . 362 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 366 371 373 374 375 377 379 380 382 384 387 388 390 392 393 394 395 396 396

20

. 398 . 399

20.24 P reveden obd eln kov e matice (A|B ) na tvar sechno z toho plyne. . . . . . . . . . ( |A1 B ). Co v 20.25 Minima kvadratick ych forem a syst emy mnoha sp ra zen ych harmonick ych oscil ator u . . . . . . . . . 20.26 Interpretace v ysledku u lohy 20.25 pro syst em sp ra zen ych oscil ator u. FeynmanKacova formule. . . 20.27 Anihila cn a krea cn oper ator na kone cn erozm ern em prostoru se skal arn m sou cinem . . . . . . . . . . . . 20.28 Projekce ortogon aln b aze . . . . . . . . . . . . . . . 20.29 Transla cn e invariantn kvadratick e formy a n ahodn e proch azky na m r zi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20.30 Lorentzovy transformace . . . . . . . . . . . . . . .

. 401 . 403 . 405 . 409 . 410 . 411 . 421

11

1
1.1

Geometrie a soustavy rovnic

Jedna oby cejn a soustava line arn ch rovnic
2x + (2 + 2i)y + 2iz = 1 (1 i)x + (1 + 3i)y + (i 1)z = 0 (1 + i)x + (1 i)y + (1 + i)z = 1 .

Ukol: Nalezn ete v sechna re sen soustavy

Z posledn ho r adku vid me, ze cel a soustava obsahuje jen dv e nez avisl e rovnice (a neobsahuje vz ajemn e si proti re c c rovnice to by odpov dalo nap r klad posledn mu r adku (0 0 0 |1)), a bude m t proto nekone cn e mnoho re sen . Nejprve nalezneme jedno (libovoln e) re sen (x, y, z )T takto upraven e nehomogenn soustavy. Posledn r adek neklade z adnou podm nku na z , zvol me si nap r klad2 z = 1. Ze druh eho r adku 1 i a kone cn e z prvn ho dopo c t ame y = (4z 1 + i)/(2 + 6i) = 2 1 i. Partikul arn re sen je tedy r adku x = 1 2iz (2 + 2i)y /2 = 2 1 T ( 1 2 i, 2 i, 1) .
2 Zde m u zeme volit libovoln e c slo, r d me se jen podle toho, s c m se n am bude pozd eji l epe po c tat.

sen Re : Soustavu zap seme pomoc roz s ren e matice a r adkov ymi u pravami ji p revedeme na horn troj uheln kov y tvar ( ci p resn eji tvar, kdy je v (n + 1). r adku zleva alespo n o jednu nulu v ce ne zv r adku n-t em). (2)=2(2)(1i)(1) 2 2 + 2i 2i 1 (3)=2(3)(1+i)(1) 1 i 1 + 3i i 1 0 1+i 1i 1+i 1 1 2 2 + 2i 2i 0 2 + 6i 4 1 + i 1i 0 2 6i 4 1 2 2 + 2i 2i (3)=(3)+(2) 0 2 + 6i 4 1 + i . 0 0 0 0

12

Homogenn soustava m a v zdy tu vlastnost, ze pokud jsou n ejak e vektory (x, y, z )T a (x , y , z )T jej mi re sen mi, pak i vektor (x + sen x , y + y , z + z )T je re sen m pro libovoln e , C. Re homogenn soustavy line arn ch rovnic tedy tvo r vektorov y prostor, a abychom jej popsali, sta c naj t jeho b azi, nebo re ceno jin ymi slovy, naj t v sechna line arn e nez avisl a re sen (maxim aln mno zinu line arn e nez avisl ych re sen ). V na sem p r pad e bude existovat jedin e nez avisl e re sen (t ri nezn am e, dv e rovnice) a najdeme ho podobn e jako re sen partikul arn . Posledn r adek neklade podm nku na z , zvol me tedy3 z = 1 a z druh eho r adku dopo c t ame y = 4z/(2 + 6i) = (1 + 3i)/5. Vid me, ze si m u zeme zjednodu sit zivot, kdy z m sto z = 1 zvol me z = 5; pak vyjde samoz rejm e y = 1 3i a kone cn e x = i 2. Obecn e re sen homogenn soustavy je proto (i 2, 1 3i, 5)T , C. Libovoln e re sen cel e (nehomogenn ) soustavy lze tedy zapsat ve 1 T i, i, 1) + ( i 2 , 1 3i, 5)T , C. Tato mno zina tvaru ( 1 2 2 tvo r ann vektorov y prostor: netvo r tedy vektorov y podprostor C3 , m a tvar ,,vektor plus vektorov y podprostor (jinak re ceno, je to prvek faktorprostoru C3 /C). KV

D ale budeme hledat v sechna re sen odpov daj c homogenn soustavy, tedy 2 2 + 2i 2i 0 2 2 + 2i 2i 0 1 i 1 + 3i i 1 0 0 2 + 6i 4 0 1+i 1i 1+i 0 0 0 0 0

1.2

ste soustavu vzhledem Ukol: Re a 1 1 a 1 1 1 1

3 Zde

Soustava 4 4 s parametrem

nelze volit z = 0, proto ze pak bychom dostali trivi aln re sen x = y = 0.

k parametru a R 1 1 1 1 1 1 a 1 1 1 a 1

13

 sen Re : M u zeme a 1 1 1 1 1 a 1 1 1 1 1 a 1 1 1 1 1 a 1
(4)=a(1)(4) (3)=(1)(3) (2)=(1)(2)

gaussovsky eliminovat: (1)=(4) 1 1 1 a 1 (4)=(1) 1 a 1 1 1 1 1 a 1 1 a 1 1 1 1

(4)=(4)+(2)

1 1 1 a 1 0 1a 0 a1 0 0 0 1a a1 0 0 a 1 a 1 a2 1 a 1

a v dal s m kroku
(4)=(4)+(3)

tedy pro a R \ {1, 3} jde o soustavu nez avisl ych rovnic s je1 1 1 1 , a+3 , a+3 , a+3 ). Prodin ym re sen m x = (x1 , x2 , x3 , x4 ) = ( a+3 hazov an rovnic v prvn m kroku n am u set rilo v ce pr ace, ne z se m u ze zd at: pokud bychom toti z pou zili b ehem eliminace u pravu typu (2) = a (2) + . . ., museli bychom p r pad a = 0 diskutovat (stejn pro a = 0 nen zvl a st e jako to ud el ame pro a = 1), nebot tato u prava ekvivalentn . V na sem postupu se mohlo nejv y se st at, ze jsme nap r klad p ri cetli ke ctvrt e rovnici nulov y n asobek jin e rovnice, co z je dovoleno. Pro a = 3 jsme dostali soustavu, kter a nem a re sen (posledn rovnici nelze splnit). 1 1 1 3 1 0 1 0 1 0 0 0 1 1 0 . 0 0 0 0 1 14

1 1 1 1 a 0 1a 0 0 a 1 0 0 1a a1 0 0 0 0 (a + 3)(a 1) a 1 1 1 1 1 a 0 1 0 0 1 0 0 1 0 1 0 0 0 (a + 3) 1

(3)=(3)/(a1) a=1

(2)=(2)/(a1)

Pro a = 1 jsou v soustav e cty ri shodn e rovnice a hled ame proto v R4 obecn e re sen rovnice x1 + x2 + x3 + x4 = 1. Nejprve najdeme jedno partikul arn re sen nap r. (1, 0, 0, 0). Pak nalezneme v R4 obecn e re sen homogenn rovnice x1 + x2 + x3 + x4 = 0, tedy line arn kombinaci kter ychkoli t r line arn e nez avisl ych re sen homogenn rovnice (neboli kter ekoli baze prostoru re sen rovnice, nap r klad (1, 1, 0, 0), (0, 1, 1, 0), (0, 0, 1, 1)). Obecn e re sen pro a = 1 je proto (1, 0, 0, 0) + (1, 1, 0, 0) + (0, 1, 1, 0) + (0, 0, 1, 1) , , , R . Speci aln e tuto soustavu lze vy re sit i ,,up ren ym pohledem, kdy z vyu zijeme jej symetrii (co m ame na mysli ,,symetri vysv etl me ri rovnice souza chv li): nejprve budeme postupovat intuitivn e. Cty stavy ne cin rozd lu mezi nezn am ymi x1 , . . . , x4 , a tedy by m elo platit x1 = x2 = x3 = x4 = x. Dosazen m do libovoln e z rovnic m ame 3x + ax = 1, tedy x = 1/(a + 3) pro a = 3. V simn ete si, ze pro a = 1 jsme nezjistili z adn e v yzna cn e chov an . Nyn up resn me, co m ame na mysli symetri soustavy: pokud v cel e soustav e libovoln e zam en me prom enn e x1 , . . . , x4 , dostaneme op et p uvodn soustavu. Nap r klad, p seme-li v sude x2 m sto x3 a naopak, stane se z druh e rovnice t ret , ze t ret rovnice druh a a prvn a ctvrt a rovnice se nezm en . Celkem jsme ale dostali zase p uvodn soustavu. Z toho plyne, ze pokud je re sen m (x1 , x2 , x3 , x4 ), pak i nap r klad (x1 , x3 , x2 , x4 ) mus b yt re sen m. Tuto u vahu lze zopakovat pro libovolnou dvojici prom enn ych, tak ze pokud m a m t soustava jedin e re sen , pak z toho plyne, ze x1 = x2 = x3 = x4 (k tomu ale samoz rejm e pot rebujeme invarianci v u ci libovoln e z am en e prom enn ych). Pokud m a soustava re sen v ce, pak takto nalezneme jen jedin e z nich. P redchoz dva odstavce lze shrnout i jinak: pokud v sechny cty ri rovnice se cteme a d el me (a + 3), dostaneme x1 + x2 + x3 + x4 = 4/(a + 3). Pokud tuto rovnici ode cteme postupn e od prvn a z ctvrt e rovnice dostaneme (a 1)xi = 1 4/(a +3) pro i = 1, 2, 3, 4, co z d av a n a s v ysledek. Tentokr at vid me tak e, ze pro a = 1 nast av a v yzna cn y p r pad, ale museli jsme zase na opl atku trochu po c tat. PK,KV

15

1.3

Odpor osmist enu

Ukol: Procvi cte si re sen soustav line arn ch rovnic. M ejte dr at en y m pravideln y osmist en. Ka zd a z jeho dvan acti hran necht a odpor R. a) P r vody jsou p ripojeny na prot ej s vrcholy a proch azej c proud je I . Spo ct ete nap et mezi t emito vrcholy. Vyu zijte maxim aln e symetrie probl emu. b) Zopakujte p redchoz bod, ov sem s p r vody na sousedn ch vrcholech. sen Re : a) V ka zd em vrcholu kon c 4 hrany. D ky symetrii mus v prvn m I . Nap e t na ka z d e z t e chto 4 p r pad e do ka zd e hrany t eci proud 1 4 1 hran je 4 RI , tot e z plat i pro prot ej s 4 hrany. Celkov e jsou mezi protej s mi vrcholy dv e takov e hrany, cili celkov e nap et je rovno 1 rmi hranami 21 RI = RI , co z je odpov e d na prvn ot a zku. Cty 4 2 ctverce v rovin e kolm e na spojnici p ripojen ych vrchol u neprot ek a d ky symetrii z adn y proud. b) Na obr azku jsme ozna cili proudy Ii . D ky symetrii probl emu jsme mohli ozna cit n ekter e proudy prot ekaj c r uzn ymi hranami stejn ym symbolem. Krou zky ozna cuj elektrick e p r vody. Kontinuita proudu u p r vod u, resp. kontinuita proudu ve vrcholu vlevo uprost red, resp. kontinuita proudu v horn m vrcholu (Kirchho uv z akon poprv e) n am d av a rovnice I1 + I2 + 2I4 = I, I2 I3 2I5 = 0 , (1 1)(I4 + I5 ) = 0 .

I5 I4 I5 I3 I2 I5

I4 I2 I1

I5

I4

I4

(1) V simn ete si, ze posledn podm nka je trivi aln pr av e proto, ze horn vrchol le z symetricky mezi p r vody. Podm nky pro nap et na p redn st en e, zadn st en e a lev e st en e (Kirchho uv z akon podruh e) d avaj postupn e R(I1 2I4 ) = 0 , R(I3 2I5 ) = 0 , R(I2 + I5 I4 ) = 0 . 16 (2)

Ostatn podm nky jsou d ky symetri m bud toto zn e s podm nkami (1) a (2), nebo jsou to jejich sou cty a rozd ly, ( cemu z r k ame line arn kombinace). Pohledem na (1) a (2) zjist me, ze m ame 5 netrivi aln ch rovnic 1 pro 5 nezn am ych. Vyj ad ren m I4 = 2 I1 a I3 = 2I5 z (2) a dosazen m do posledn rovnice z (2) a do (1) dost av ame t ri rovnice pro I1 , I2 , I5 I2 + I 5 1 2 I1 = 0, 2I1 + I2 = I, I2 4I5 = 0.

Se cten m cty rn asobku prvn rovnice s t ret rovnic dost av ame rovnici 5I2 2I1 = 0 2I1 + 2 5 I1 = I I2 = 2 5 I1

a dosazen m do druh e rovnice v (3) m ame I1 =

5 12 I.

Nap et mezi p r vody je tedy RI1 =

5 12 RI .

LM

1.4

Soustavy line arn ch rovnic a elektrick e obvody

obsahuj Ukol: Uva zujme n ejakou elektrickou s t c zdroje stejnosm ern eho proudu a spot rebi ce (odpory). Form aln e ji lze popsat jako (orientovan y 2-souvisl y) graf o N vrcholech, ve kter em ka zd e v etvi (hran e) je p ri razena velikost a sm er prot ekaj c ho proudu. Tyto proudy vyhovuj Kirchhoov ym z akon um Ikj = 0,
j,(kj )H

k = 1, . . . , N

(3)

Iij Rij =
(i,j )C (i,j )C

Uij ,

C je libovoln y cyklus v H,

(4)

kde Ikj znamen a proud tekouc hranou spojuj c j -t y a k -t y vrchol (uzel) grafu a Uij , resp. Rij ozna cuje elektromotorick e nap et zdroje, resp. odpor v p r slu sn e v etvi (hran e). V (3) se s c t a p res v sechny uzly j spojen e s k -t ym uzlem hranou (co z zna c me (kj ) H , H je mno zina v sech hran grafu), ve (3) je tedy tolik rovnic, kolik je vrchol u grafu (uzl u v obvodu). V (4) se s c t a p res v sechny hrany (ij ) 17

obsa zen e v dan em cyklu grafu; v (4) je tedy tolik rovnic, kolik je v cel em obvodu cykl u (uzav ren ych smy cek). Doka zte, ze soustava rovnic (3) a (4) m a jednozna cn e re sen pro dan a nap et Uij a odpory Rij > 0. sen Re : Kdyby existovala dv e r uzn a re sen Kirchhoov ych z akon u, potom bychom jejich ode cten m dostali netrivi aln re sen pro tent y z obvod, av sak bez zdroj u nap et . Odhl edn eme nyn na chv li od fy zik aln interpretace, podle n z je takov e re sen nep r pustn e (nebot bez baterie n am v obvodu proud nepote ce), a pod vejme se na line arn e algebraickou podstatu probl emu. Na re sen t eto u lohy budeme demonstrovat jednu praktickou metodu re sen elektrick ych obvod u, tzv. metodu uzlov ych nap et . Na na sem grafu zavedeme potenci al u (jako zto funkci na vrcholech grafu) n asleduj c m zp usobem. Vybereme libovoln y uzel grafu, je to t necht reba uzel 1, a p ri rad me mu potenci al u1 = 0. Pro libovoln y jin y uzel k existuje d ky souvislosti cesta i1 i2 . . . in , spojuj c jej s uzlem 1, tj. i1 = 1, in = k . V uzlu k pak denujeme potenci al (z apis je jenom form aln mus me b yt trochu opatrn s orientac proud u a polaritou nap et ) uk =
n1 j =1

Uij ij+1 Iij ij+1 Rij ij+1 .

D ky druh emu Kirchhoovu z akonu (4) je tento potenci al dob re denov an, tj. nez avis 4 na volb e cesty spojuj c vrcholy 1 a k . Ka zd emu re sen (3) a (4) lze takto p ripsat potenci al a naopak ze znalosti potenci alu m u zeme jednozna cn e rekonstruovat proudy podle Iij = 1 (ui uj + Uij ). Rij

Budeme tedy hledat potenci al (a pro n ej tak e dok a zeme jednozna cnost re sen ), p ri cem z rovnice (4) jsou pak spln eny automaticky a rovnice (3) p rejdou na 1 (uk uj + Ukj ) = 0 , Rkj k = 2, . . . , N . (5)

j,(kj )H
4 Pokud

(i,j )C

do cesty i1 , . . . , ik p rid ame libovolnou smy cku C , pak se uk zm en Uij (i,j )C Rij Iij = 0.

18

Uva zujeme p ritom rovnice pro v sechny uzly k = 1, pro k = 1 u z je nezn rovnice (5) line arn e z avisl a na rovnic ch ostatn ch, nebot am ych je jen N 1, a to u2 , . . . , uN . Vid me, ze kdy z soustavu (5) pro potenci aly uk zap seme maticov e jako Z u = U s vektory u = (u2 , . . . , uN )T , U= U2j /R2j , . . . ,
j,(2j )H

UN j /RN j ,

j,(N j )H

potom v k -t em r adku ctvercov e matice Z bude v k -t em sloupci koecient 1 Zkk = Rkj

j,(kj )H

a v j -t em sloupci (j = k ) koecient Zjk = 1/Rjk pokud (jk ) H a j = 1 0 jinak,

samoz rejm e bereme Rkj = Rjk . D ky Rij > 0 budou elementy matice Z spl novat nerovnost |Zjk | |Zkk | , k = 2, . . . , N , (6)

j =k

p ri cem z existuje takov e k, ze pro n ej nastane ostr a nerovnost (jsou k to pr av e ty uzly, kter e jsou spojeny s uzlem 1). R ame, ze Z je diagon aln e dominantn . Zb yv a dok azat, ze za podm nek (6) u z je matice Z regul arn . tedy (pro spor) existuje n Necht ejak a netrivi aln line arn kombinace r adk u matice Z , kter a je nulov a, tj. existuj c sla aj , z nich z aspo n jedno je nenulov e, ze
N

aj Zjk = 0 ,
j =2

k = 2, . . . , N .

Jestli ze nemaj v sechna aj stejnou velikost, vybereme z nich takov e e je v absolutn hodnot e nejv et s . Pro j0 -t y sloupec matice aj0 , kter

19

Z potom plat (pou zijeme (6)) |aj0 Zj0 j0 | = |aj Zjj0 | < |aj0 | aj Zjj0

j =j0

j =j0

j =j0

|Zjj0 | |aj0 Zj0 j0 | ,

co z je spor. Jestli ze jsou v sechna aj v absolutn hodnot e stejn e velk a, dostaneme spor analogicky tak, ze se pod v ame na ten sloupec, pro kter y nastane v (6) ostr a nerovnost. Na z av er poznamenejme, ze stejnou my slenku lze pou z t i pro d ukaz jednozna cnosti re sen Kirchhoov ych z akon u v p r pad e obvod u se st r dav ych proudem. Tam se kondenz ator um a c vk am p ri razuj m sto odpor u obecn e komplexn impedance. Pro jednozna cnost re sen pak bude sta cit, kdy z nap r klad impedance ka zd e sou c astky bude m t kladnou re alnou c ast. TB

20

2
2.1

Hr atky s grupami a permutacemi

Grupov a rozcvi cka aneb Symetrie cty rst enu

Ukol: Popi ste grupu symetri tetraedru a uka zte, ze nen komutativn . Nalezn ete v sechny jej netrivi aln podgrupy neobsahuj c zrcadlen a zjist ete, kter e jsou komutativn . Studujte strukturu grupy i podgrup (rozlo zte je na sou cin podgrup). Srovnejte s rozkladem S4 sil byste rovnici p v kapitole ,,Re at eho stupn e? P estitelsk e p r ru cky [PLA]. Prvkem symetrie dan eho t elesa je ka zd e shodn e zobrazen (tj. kter e zachov av a vzd alenosti libovoln ych dvou bod u), kter e zobraz t eleso samo na sebe. Pro cty rst en to znamen a, ze zobraz ka zd y z vrchol u do n ekter eho z vrchol u. sen si nejprve ov Re : Kdo nem a zku senosti s grupami, necht e r , ze mno zina symetri cehokoliv je skute cn e grupa (s operac skl ad an ): to znamen a, ze skl ad an je uzav ren e, asociativn a m a jednotkov ya inverzn prvek. Studium symetri je hlavn aplikac teorie grup. Odpov ed na prvn ot azku je velmi jednoduch a. Ozna c me-li vrcholy c sly 1,2,3,4, je grupa symetri izomorfn s grupou permutac t eto mno ziny S4 (symetrickou grupou). A pro c? Je z rejm e, ze S4 obsa p huje v sechny symetrie, nebot ri shodn em zobrazen zachov avaj c m tetraedr se libovoln y vrchol jednodu se mus zobrazit zase na m sto n ekter eho z vrchol u. Naopak libovoln a permutace p redstavuje sy libovoln metrii, nebot e dva vrcholy jsou v zdy ve stejn em vztahu, tedy soused . Nem u ze se proto st at, ze by se n ekter a hrana ( ci jin a vzd alenost dvou bod u) nat ahla ci zkr atila. Geometricky se jedn a o tyto symetrie: rotace o 120 kolem os proch azej c ch vrcholem a st redem protilehl e st eny (8 r uzn ych), rotace o 180 kolem os, kter e spojuj st redy dvou protilehl ych hran (3 r uzn e) a identitu; to je celkem 12 p r m ych symetri , odpov daj c ch sud ym permutac m A4 . Zbyl ych dvan act operac z sk ame slo zen m libovoln eho zrcadlen s (kter e zachov av a cty rst en; rovina zrcadlen proch az jednou hranou a je kolm a na prot ej s hranu) s postupn e jmenovan ymi p r m ymi symetriemi; takto z sk ame 12 r uzn ych lich ych permutac , mezi nimi i jednoduch a zrcadlen .

21

4 3

1 2

Obr azek 1: Symetrie cty rst enu: zrcadlen , rotace kolem dvou cetn ea t r cetn e osy. Ozna c me-li S2 = {1, s} (grupu5 generovanou on m jedn m zrcadlen m), pak jsme pr av e rekli, ze S4 je kart ezsk ym sou cinem dvou sv ych podgrup A4 a S2 ; ka zd y prvek g S4 lze zapsat nap r klad jako as, a A4 , s S2 . V simn ete si, ze s (tedy S2 ) m u zeme vybrat v ce zp usoby a st ale dostaneme stejnou S4 . Pokud ale zvol me S2 pevn e, je pro ka zd e g S4 rozklad g (a, s) jednozna cn y. Takov y rozklad je jednozna cn y pro libovolnou podgrupu. Nyn jsme ale grupu rozlo zili pouze jako mno zinu prvk u a nezaj mali se o to, jak operace na grup e ,,dodr zuje tento rozklad. Na s m c lem je ps at g1 g2 = g3 jako (a1 , s1 ) (a2 , s2 ) = (a3 , s3 ); chceme rozlo zit i grupovou operaci: n asoben dvou prvk u g 1 , g2 v S4 prob ehne tak, ze ka zd y rozlo z me na dv e slo zky, a provedeme ur citou operaci s prvn mi slo zkami (p ri cem z z ust av ame v A4 ) a pak ur citou operaci s druh ymi slo zkami (z ust av ame v S2 ) a z sk ame p r mo rozklad v ysledku g1 g2 do slo zek. T m denitivn e rozd el me S4 na dv e men s ,,nez avisl e c asti. Jak mus vypadat operace ? Nejjednodu s s mysliteln y p redpis to bychom tvrdili, (a1 , s1 ) (a2 , s2 ) = (a1 a2 , s1 s2 ) nefunguje, nebot ze a1 s1 a2 s2 = g1 g2 (tedy to, co je vlevo) je tot e z co a1 a2 s1 s2 (to, co je vpravo). Prvky z grup A4 a S2 spolu ale nekomutuj , tak ze mus me
5 M u zeme si ji p redstavit jako {1, 1} s operac n asoben . Tomuto ztoto zn en se r k a izomorsmus.

22

pou z t slo zit ej s p redpis

1 (a1 , s1 )(a2 , s2 ) = (a1 s1 a2 s 1 , s1 s2 ). 1 Ten odpov d a a 1 s 1 a2 s 2 = a 1 s 1 a2 s z plat . Abychom splnili 1 s1 s2 , co na se p redsevzet , ze n asoben ,,na prvn m m st e se bude odehr avat pouze v A4 , mus me k tomu p redpokl adat, ze A4 je invariatn pod1 grupa6 , tedy ze pro libovoln e s1 S2 z ustane s1 a2 s st ale v A4 . 1 f Tento p redpis se zapisuje jako (a1 , s1 )(a2 , s2 ) = (a1 s1 (a2 ), s1 s2 ) a m ame j m na mysli, ze jsme ka zd emu prvku ze S2 p ri radili pomoc f n ejak y automorsmus A4 A4 ; zde jsme tedy k s1 p ri radili zobra1 zen a 1 s 1 a1 s z je druh a nejjednodu s s volba f , kter a m u ze 1 , co nastat. K nejjednodu s s mu p r kladu se vr at me za chv li. Cel y tento popis se zapisuje jako grupov e n asoben 7 S4 = A 4 f S2 (polop r m y sou cin dan y zobrazen m f : S2 Aut(A4 )) ci S2 = S4 /A4 , cili faktorizace (rozlo zen ) grupy S4 na t r dy A4 1 a A4 s. Zam e rme se nyn na podgrupy A4 a odlo zme nekomutativitu. N a s pl an bude naj t v sechny mal e (a dob re ,,viditeln e) podgrupy a zkoumat, co vznikne za grupu, kdy z k takov ym podgrup am p rid ame dal s prvek. V A4 jsou obsa zeny cyklick e podgrupy, tedy ty, kter e jsou izomorfn se Zp (s c t an m modulo prvo c slo p). Jsou tud z v zdy komutativn a typicky se jedn a o rotace kolem n- cetn e8 osy symetrie; takov e podgrupy najdeme cty ri t r prvkov e Z3 (rotace o 120 , t1 , t2 , t3 , t4 , jejich inverzn prvky a identita) a t ri dvouprvkov e Z2 (rotace o 180 , d1 , d2 , d3 ). Slo zen m dvou r uzn ych rotac o 180 dostaneme rotaci o 180 podle t ret dvou cetn e osy:

[1, 2, 3, 4] [2, 1, 4, 3] [3, 4, 1, 2], nebo d1 d2 = d3 cili vid me, ze v sechny rotace o 180 tvo r ( cty rprvkovou) podgrupu, kter a je v [PLA] ozna cena B4 ; ta je samoz rejm e9 izomorfn s kart ezsk ym sou cinem Z2 se Z2 s operac s c t an po slo zk ach, tzv.
6 Co z je pravda: A4 jsou sud e permutace, tedy z 1 az , a A4 je op et sud a permutace. Pou z v a se tak e pojem norm aln podgrupa. 7 Svisl a c arka se p se u grupy, kter a nen invariantn . Mnemotechnick a pom ucka: vezmete-li prvek z A4 , pro zenete ho grupou S2 (pomoc automorzmu), dostanete op et prvek z A4 . 8 Osa, vzhledem ke kter e je rotace o 2/n symetri . 9 V p r kladu 2.4 je vysv etleno, pro c existuj pouze dv e neizomorfn cty rprvkov e grupy. Cyklick a a diedrick a (denovan a vztahem a2 = b2 = c2 = 1).

23

diedrickou grupou D2 , a tedy je i komutativn . V geometrick em modelu B4 vid me komutativitu tak, ze slo zen m rotac o 180 kolem dvou os dostaneme rotaci kolem t ret osy, a ta je jen jedna (nez avisle na tom, v jak em po rad jsme ony dv e rotace slo zili). Diedrickou grupu (viz tak e 2.2) lze op et z skat pomoc grupov eho n asoben Z2 a Z2 . Prvek di D2 zap seme jako (ri , si ), ri , si Z2 10 a n asoben nyn m u zeme (na rozd l od A4 f Z2 ) prov est jednodu seji: (r1 , s1 ) (r2 , s2 ) = (r1 r2 , s1 s2 ), a to d ky r2 s1 = s1 r2 . V terminologii polop r m eho sou cinu to znamen a, ze f p ri rad ka zd emu s1 identitu f (p resn eji identick y automorsmus), cili s ( r ) = r r pad 2 2 . Tento p 1 se naz yv a p r m y sou cin a zna c se D2 = Z2 Z2 . Kdy z slo z me dv e rotace okolo dvou troj cetn ych os, vznikne rotace okolo osy dvou cetn e: [1, 2, 3, 4] [3, 1, 2, 4] [3, 4, 1, 2], nebo t1 t2 = d1 Z toho ji z plyne, ze v A4 dal s podgrupy nenalezneme. P redstavme si, jak bychom takovou podgrupu budovali: k identit e bychom p ridali n ejakou z uveden ych rotac . U t1 bychom kv uli u plnosti museli p ridat 1 i t ridali je st e nap r klad t2 , museli bychom za1 . Pokud bychom p hrnout i d1 , d2 , d3 , a tud z posl eze i t3 , t4 . Pokud bychom p ridali d1 , 1 1 z skali bychom t (t1 t2 = d1 d1 t1 t2 = 1 d1 t1 = t 2 2 ). Podobn e m u zeme rozebrat i p r pad, kdy bychom za cali s d1 a p ridali t1 . M u zeme takto rovn e z uk azat, ze B4 je invariantn podgrupa A4 , a z toho plyne A4 = B4 f Z3 . Podgrupy neobsahuj c zrcadlen jsou te1 dy A4 , D2 a cyklick e grupy: t ri Z2 , a cty ri Z3 . 2 t 1 Dodejme, ze cyklick e grupy Zp nelze rozlo zit s v sou cin, pokud je p prvo c slo ci mocnina 3 4 prvo c sla (prvn p r pad je jasn y; ve druh em si uv edomte, ze Z2 Z2 = D2 = Z4 ). V S4 Obr azek 2: Cyklick e je obsa zeno n ekolik (dvojic) cyklick ych pod- podgrupy v S4 , kter e grup, jejich z cykly se ,,prot naj , ale nele z se ,,prot naj . na sob e. Prvky takov ych cykl u s nejv et s pravd epodobnost nebudou komutovat (vskutku, nap r klad st1 = t1 s viz obr azek 2). Pro lep s ilustraci si p redstavte Rubikovu kostku,
10 Nezapomeneme ale, ze ri {1, z } a si {1, z }, kde z, z jsou r uzn a zrcadlen (tj. 1 na prvn m m st e nen tot e z, co 1 na druh em m st e).

24

kde d1 znamen a oto cen vodorovn eho prost redn ho p asu o 90 a t1 oto cen svisl eho prost redn ho p asu o 90 (t1 , d1 by nyn generovaly dv e cty rprvkov e podgrupy). Kde se ocitne pol cko z pr use c ku obou p as u p ri t1 d1 a kde p ri d1 t1 ? Zcela na z av er poznamenejme, ze grupa symetri cty rst enu je podgrupou symetri krychle L6 . Zvol me-li toti z v krychli st enov e u hlop r cky v protilehl ych st en ach (a to ty dv e, kter e nejsou rovnob e zn e), vid me v nich dv e protilehl e hrany cty rst enu. Ka zd e shodn e zobrazen , kter e zachov av a tento cty rst en zachov av a samoz rejm e Obr azek 3: Symetrie i ,,opsanou krychli. Naopak to ov sem netetraedru tvo r podplat , rotace o 90 cty rst en z rejm e nezagrupu symetri krychle. chov avaj . Lze uk azat, ze L6 = S4 f S2 . KV

2.2

Jednoduch e grupy

Ukol: Doka zte, ze n asleduj c mno ziny jsou grupy a nalezn ete po cet jejich prvk u, kter y t e z naz yv ame r adem grupy. Ur cete, kter e p ary grup v seznamu jsou vz ajemn e izomorfn 11 a kter e grupy jsou komutativn . Mno zina Zn = {0, 1, . . . n 1} se s c t an m modulo n. Slovo ,,modulo n znamen a, ze z v ysledku v zdy vezmeme jen zbytek po d elen n. Mno zina v sech permutac n prvk u. Tuto grupu zna c me Sn a naz yv a se symetrick a grupa. Mno zina An v sech sud ych permutac n prvk u. Mno zina Dn v sech geometrick ych operac (rotac a zrcadlen ), kter e ponech avaj na m st e pravideln y n- uheln k pro n 2; pravideln ym dvoj uheln kem budeme rozum et tenk y obd eln k.
11 Prvky izomorfn ch grup lze jednozna cn e p ri radit n ejak ym zobrazen m tak, ze (xy ) = (x)(y ), tud z dv e izomorfn grupy lze pova zovat za stejnou grupu, kde jen prvky naz yv ame r uzn ymi jm eny; m sto zna cky pro izomorsmus si proto dovol me u z vat rovn tko.

25

 Mno ziny L4 , L6 , L8 , L12 a L20 v sech izometri (symetri ) ka zd eho z p eti pravideln ych Plat onov ych t eles ( cty rst enu, krychle, osmist enu, dvan actist enu a dvacetist enu).

Obr azek 4: Pravideln a t elesa. Zleva: cty rst en, krychle, osmist en, dvan actist en a dvacetist en. sen Re : V sechny uveden e mno ziny maj neutr aln prvek, v aditivn grup e Zn je j m prvek 0, u grup permutac je j m identick a permutace 1, u geometrick ych grup geometrick a identita 1, ponech avaj c geometrick y objekt na m st e. V sechny uveden e mno ziny maj inverzn prvek ke ka zd emu sv emu prvku a jsou uzav reny vzhledem ke grupov e operaci: sou cet a + b modulo n v grup e Zn op et n ale z mno zin e Zn , permutace slo zen a s jinou permutac d a zase permutaci, stejn e tak ka zd a mno zina geometrick ych operac denovan a t m, ze ,,n eco zachov av a, je uzav rena na n asoben , jeliko z pokud b i a ,,n eco zachov av a, potom to zachov av a i ab. Jak akoliv kompozice je asociativn , sou cin (ab)c = a(bc) odpov d a jednodu se postupn emu proveden operac c, b, a. Jak e jsou r ady grup? Zn m a zjevn e n prvk u, Sn m a n! prvk u. Grupa An pro n > 1 m a n!/2 prvk u; sud ych a lich ych permutac mus toti z b yt stejn e, proto ze je lze jednozna cn e p ri radit n asoben m n ejakou transpozic 12 (kter a existuje pro n > 1). Stejn e tak grupa Dn symetri n- uheln ka13 obsahuje 2n prvk u: n r uzn ych rotac plus zrcadlen (osov a soum ernost) v u ci n r uzn ym
kter a se od identity li s jen t m, ze prohod dva prvky. symetrie si lze dob re p redstavit takto: o c slujeme-li vrcholy 1 a z n, pak operaci symetrie odpov d a takov a permutace t echto c sel, kter a zachov av a
13 Tyto 12 Permutace,

26

os am. Tato zrcadlen lze tak e ch apat jako kompozici jednoho zvolen eho zrcadlen a jednoho z n mo zn ych oto cen . V simn ete si, ze tak e grupa D2 symetri obd eln ka m a 2n = 4 prvky. D ale budeme mluvit o symetri ch, nebo tak e o izometri ch, pokud budeme cht t zd uraznit, ze operace zachov av a vzd alenosti. Nejslo zit ej s jsou grupy Li . Uva zujme nejprve dvan actist en, kter y m a 12 p eti uheln kov ych st en. Izometrie mus zobrazit zvolenou st enu na jednu z 12 st en a m u ze tento p eti uheln k oto cit ci zrcadlit celkem 2 5 = 10 zp usoby (jako r ad D5 ), L12 m a tedy 120 prvk u. Kupodivu i L20 m a obdobn e 20 2 3 = 120 prvk u. Stejnou taktikou zjist me, ze L8 m a 8 2 3 = 48 prvk u a L6 m a tak e 6 2 4 = 48 prvk u. Nakonec L4 m a 4 2 3 = 24 = 4! prvk u. Lze se pt at: je n ahoda, ze L12 i L20 maj 120 prvk u? Nen to n ahoda, tyto grupy jsou ve skute cnosti izomorfn , jeliko z ka zd y vrchol dvan actist enu lze ztoto znit se st enou dvacetist enu (a naopak). Tot e z plat pro krychli a osmist en. Zm n en e dvojice t eles jsou du aln , jak se lze do c st v [PLA] v kapitole Dualita (15.2). Upln y seznam izomorfn ch grup v na sem p r pad e je A3 = Z 3 , L20 = L12 , L8 = L 6 , D3 = S3 , L4 = S 4 .

Prvn rovnost ukazuje, ze sud a permutace 3 prvk u je identita nebo cyklus, posledn dv e plat proto, ze libovoln a permutace 3 resp. 4 vrchol u rovnostrann eho troj uheln ka resp. cty rst enu je izometri (v simn ete si, ze ob e grupy maj 6 resp. 24 prvk u). Tak e lze naj t rovnost D2 = Z2 Z2 (srov. s p r kladem 2.1), jeliko z symetrie obd eln ka lze vn mat jako dv e nez avisl e a komutuj c grupy Z2 , kter e ho p revracej podle svisl e nebo vodorovn e osy. Co se t y ce komutativity, z dan eho v y ctu grup jsou komutativn Zn , S1 = Z 1 = A 1 = A 2 , S2 = Z 2 , D2 = Z 2 Z 2 , A3 = Z 3

jak lehce ov e r te, ostatn grupy Sn , An , Dn pro n > 2 a Li jsou nekomutativn . LM

vlastnost ,,sousedit s. Tedy v praxi lze pouze ,,proto cit cyklus o 1 a z n poloh ci obr atit sm er ob h an .

27

2.3
Ukol:

Grupy a teorie c sel

a) Doka zte, ze pro ka zdou kone cnou grupu G je jej r ad |G| d eliteln y r adem libovoln e jej podgrupy P (Lagrangeova v eta). b) Pou zijte p redchoz ho v ysledku k d ukazu mal e Fermatovy v ety: je-li p prvo c slo a n N, potom np a n d avaj stejn y zbytek p ri d elen p, neboli np n(mod p) . c) Pro dan e n N ozna cme (n) po cet p rirozen ych c sel men s ch ne z n a nesoud eln ych s n (v cetn e jedni cky, tzv. Eulerova funkce). Doka zte, ze kdy z (k, n) = 1 (kulat a z avorka znamen a zde nejv et s ho spole cn eho d elitele), potom k (n) 1(mod n) . sen Re : Na u vod p ripome nme dv e zn am e skute cnosti. Mno zina Mp = {0, 1, . . . , p 1} s operac n asoben modulo p tvo r pro prvo c seln e p grupu: inverzn prvek k n mus existovat, nebot c sla 0, n, 2n, . . . , (p 1)n d avaj r uzn e zbytky po d elen p (pokud jn j n(mod p), pak p d el (j j )n, co z nelze pro |j j | < p). Jeliko z je jich p 1, mus mezi t emito zbytky b yt i jedni cka. Toto je v kostce obsah p r kladu 3.1. Druh a skute cnost je, ze pro p neprvo c seln e tvo r multiplikativn grupu c sla z Mp , kter a jsou nesoud eln a s p. D ukaz se provede podobn e. a) P budi z podgrupa G = {g1 , . . . , gn }. Pro libovoln e g G denujeme levou t r du g P := {gp | p P}. Doka zte si, ze relace na G G, denovan a g1 g2 p P, g1 = g2 p, je ekvivalence (viz u lohu 2.6). Je-li g G pevn y prvek, pak g P je mno zina v sech prvk u G ekvivalentn ch (podle ) s g . V sechny t r dy g P tvo r rozklad mno ziny G, tzn. ka zd e dv e takov eto t r dy jsou bud toto zn e, nebo disjunktn a sjednocen g1 P . . . gn P = G. Z rejm e ale v sechny t r dy maj stejn y po cet prvk u jako P (p ri d ukazu p redpokl adejte, ze dva prvky g P jsou stejn e), odkud u z plyne dokazovan e tvrzen .

28

b) Uva zujme multiplikativn grupu G = {1, 2, . . . , p 1} s n asoben m modulo p. Ka zd y jej prvek n prost rednictv m n asoben se sebou sam ym generuje cyklickou podgrupu {1, n, n2 , . . . , nr1 }, jej z r ad r je nejmen s p rirozen e c slo takov e, ze nr 1(mod p). Dle bodu a) ale r d el r ad G, tj. p 1. Plat tedy tak e np1 1(mod p) a po p ren asoben cel e kongruence n np n(mod p) , co z bylo dok azat. P redchoz u vaha samoz rejm e plat jen pro n, kter e nen d eliteln e p. V opa cn em p r pad e je ale tvrzen trivi aln . Skute cnost, ze p je prvo c slo, je pot reba k tomu, aby G byla grupa, pro p neprvo c seln e nenajdeme v zdy inverzn prvek. Pr av e pro prvo c seln e p je G {0} tak e t eleso (s operacemi n asoben a s c t an ) viz p r klad 3.1. Z av erem dodejme, ze obr acen a implikace k mal e Fermatov e v et e neplat . c) Vzpome nme si na okruh Zn = {0, 1, . . . , n 1} se s c t an m a pro n asoben m modulo n. Tento okruh obecn e nen t elesem, nebot ty prvky k Zn , pro kter e (k, n) > 1, neexistuje inverzn multiplikativn prvek. Uva zujme nyn mno zinu P = {k Zn , (k, n) = 1}, kter a tvo r s n asoben m modulo n grupu, jej z r ad je pr av e (n). Stejn e jako v b) pak pro k P vyu zijeme j m generovan e cyklick e podgrupy grupy P k tomu, abychom dok azali k (n) 1(mod n) . TB

2.4

Nevelk e grupy

Ukol: Nalezn ete v sechny grupy s nejv y se 7 prvky. sen Re : Jednoprvkov a grupa je jedin a, trivi aln . V dvojprvkov e grup e m ame krom e neutr aln ho prvku 1 (jeho z sou ciny s libovoln ymi prvky jsou d any denic grupy 1k = k = k 1) dal s prvek, kter y zna cme (1), a (1)(1) se nem u ze rovnat (1), jeliko z ,,kr acen m 29

zprava (kter e je v grup e povoleno d ky existenci inverzn ho prvku) bychom dok azali (1) = 1. Existuje tedy jen jedna dvojprvkov a grupa, Z2 , kterou si lze p redstavit (reprezentovat) jako c sla {1} s n asoben m, nebo t reba soum ernost podle jedn e p r mky ci roviny. Trojprvkov a grupa obsahuje neutr aln prvek, kter y zna cme pro zm enu 0, a dal s dva prvky 1, 2. Zna cme operaci ,,+. Analogicky jako v y se, 1 + 2 se nesm rovnat ani 1, ani 2 (kr acen zprava ci zleva), tud z 1 + 2 = 0. Podobn e 1 + 1 u z nem u ze b yt ani 0 (co z by implikovalo 1 = 2), ani 1 (co z by implikovalo 0 = 1), c m z doch az me k p rekvapiv emu z av eru 1 + 1 = 2. Podobn e lze uk azat 2 + 2 = 1 a 2 + 1 = 0 a m ame tedy grupu Z3 jako jedinou t r prvkovou grupu. D ale se n am bude hodit, ze je-li H podgrupou G, pak r ad H d el r ad G. D ukaz naleznete v p r kladu 2.3. rprvkov Cty a grupa obsahuje prvky 1, a, b, c. Nyn m u ze b yt a2 rovno bud 1, nebo jednomu z prvk u b, c, rekn eme b (volba c odpov d a jen p rejmenov an b, c). Pokud je a2 = b, potom a4 = b2 = 1, proto ze r ad ka zd eho prvku mus b yt d elitelem r adu grupy (r uzn e mocniny a tvo r podgrupu {1, a, a2 , . . . , ar1 } a mohou prost r dat nejv y se tolik hodnot, kolik m a grupa prvk u). Ka zdop adn e nalezneme n ejak y prvek r adu 2, bud a, nebo b. Zbyl e dva pak maj r ad bud tak e roven 2 a dostaneme grupu Z2 Z2 , nebo maj r ad 4 a z sk ame Z4 , kter a nen izomorfn Z2 Z2 . Grupu Z2 Z2 si lze jednodu se p redstavit jako {(x1 , x2 ), x1 , x2 {0, 1}} se s c t an m modulo dva po slo zk ach. Grupa Z4 je naproti tomu cty rprvkov a cyklick a grupa, tedy nap r klad {1, i} s n asoben m. Podobn e p etiprvkov a grupa mus b yt izomorfn Z5 (a sedmiprvkov a Z7 ). V simn ete si, ze v sechny grupy s nejv y se p eti prvky jsou Abelovy, neboli komutativn grupy. Nejmen s nekomutativn grupou je sestiprvkov a S3 . Dal s sestiprvkov a grupa Z6 = Z2 Z3 je op et komutativn . Klasikovat grupy s n ekolika prvky nebo Abelovy grupy je snadn e, na klasikaci v sech kone cn ych grup musely pracovat generace algebraik u a ned avno dokon cen e v ysledn e d lo m a r adov e tis ce stran. LM

30

2.5

Grupa generovan a Pauliho maticemi

Ukol: Zkonstruujte multiplikativn grupu P, kter a je generov ana prvky i x , i y , i z , kde i2 = 1 a ( x )2 = ( y )2 = ( z )2 = 1, x y = i z = y x . (7)

Grupa generovan a dan ymi prvky je nejmen s grupa, kter a je obsahuje, tj. mno zina sou cin u libovoln eho po ctu t echto prvk u (a prvk u k nim inverzn ch) v libovoln em po rad . Nalezn ete r ad t eto grupy, t r dy konjugovan ych prvk u a jejich r ady. Srovnejte s grupou D4 symetri ctverce a uka zte, ze nejsou izomorfn navzdory stejn emu r adu grupy. Rada: zkuste ch apat i x,y,z jako abstraktn algebraick e objekty, o kter ych v me pouze to, ze spl nuj vztahy 7. P rem y slejte, jak by se daly realizovat t reba jako matice. sen Re : Uveden a grupa generovan a i x , i y , i z obsahuje osm prvk u: P = {1, i x , i y , i z }. (8) Krom e identick eho prvku a gener ator u mus me do grupy zahrnout i (i x )2 = 1, jako z i inverzn prvky ke gener ator um (i j )1 = j i , kde j = x, y, z . Postupn ym pron asobov an m ov e r te, ze (8) je ad grupy je tedy uzav rena na n asoben , nap r klad i x i y = i z . R osm. Co se t y ce t r d konjugovan ych prvk u, neutr aln prvek 1 m a v zdycky svoji vlastn t r du, jak jsme rekli; r ad prvku 1 je samoz rejm e 1. Stejn e tak prvek 1 m a svoji t r du, proto ze i ten komutuje se (1)2 = 1. Lze ov v semi prvky grupy; jeho r ad je 2, nebot e rit, ze 1 pro v sechna g, h P je ghg = h, tud z i x a i y nemohou b yt konjugovan e. Naopak i x i x (a podobn e pro y, z ), jeliko z nap r klad (i y )(i x )(i y )1 = (i y )(i z ) = i x . (9)
V posledn m vztahu lze tak e cyklicky zam en ovat indexy, ani z by to m elo vliv na jeho platnost. Celkov e jej lze zapsat k j = ikjl l , kde za k, j, l dosazujeme x, y, z a s c t ame p res index l v duchu Einsteinovy suma cn konvence. Symbol kjl je roven nule s v yjimkou p r pad u xyz = zxy = yzx = 1, yxz = zyx = xzy = 1.

31

Tud z m ame p et r uzn ych t r d: ad ka R zd eho z sesti prvk u (i ) je roven cty rem, zat mco v grup e D4 m ame jen dva prvky r adu 4 (rotace o 90 ), tud z tyto grupy nemohou b yt izomorfn . Shodn y r ad je nutnou, nikoliv posta cuj c , podm nkou pro izomorfnost. Pro zaj mavost uvedme, ze grupu P lze reprezentovat pomoc Pauliho matic 2 2, kter e najdete jako vzorec 29 v p r kladu 6.1. Tato reprezentace je ireducibiln . LM
j

{{1}, {1}, {i x , i x }, {i y , i y }, {i z , i z }}

(10)

2.6

Konjugovan e prvky

kejme, Ukol: R ze dva prvky B, C G jsou konjugovan e, pokud existuje A G takov e, ze B = ACA1 . Doka zte, ze relace ,,b yti konjugovan y, kterou budeme zna cit B C , je reexivn ( A G plat A A), symetrick a (A B pr av e tehdy, pokud B A) a tranzitivn (pokud A B a B C , pak tak e A C ); tyto t ri vlastnosti shrnujeme do pojmu ekvivalence. Denujme r ad prvku A G jako nejmen s kladn e cel e c slo n takov e, ze An = 1, kde 1 zna c neutr aln prvek. Uka zte, ze konjugovan e prvky maj stejn y r ad. sen Re : Zm n en a relace je reexivn proto, ze A = KAK 1 ur cit e plat pro K = 1. Symetrick a je proto, ze kdy z A B tj. A = KBK 1 , tak tak e B = K 1 AK = LAL1 pro L = K 1 , tj. B A. Relativn e nejslo zit ej s je tranzitivita. Pokud A B a B C , tedy pokud A = KBK 1 a B = LCL1 , potom A = K (LCL1 )K 1 = M CM 1 pro M = KL. Ka zdou relaci, kter a spl nuje tato krit eria, naz yv ame ekvivalenc a prvky grupy G lze rozd elit na t r dy ekvivalence, co z jsou mno ziny Mi takov e, ze pro A Mi a B Mj plat A B pr av e kdy z i = j. Pokud m ame A B tj. A = KBK 1 , potom An B n , nebot jeliko z cinitel e K 1 K uvnit r se zkr at . A m a r ad n, pokud n je nejmen s kladn e cel e c slo, ze An 1. Ale neutr aln prvek je konjugovan y jedin e sob e, pon evad z K 1K 1 = KK 1 = 1 pro ka zd e K. Tud z An B n je konjugovan e k 1 pr av e tehdy, kdy z B n = 1; jin ymi slovy A a B maj stejn y r ad. LM 32 An = KBK 1 KBK 1 . . . KBK 1 = KB n K 1 ,

2.7
Ukol:

Rozklady grup, p r m e a polop r m e sou ciny

1. Uva zujme polop r m y sou cin dvou grup N, H dan y zobrazen m (morsmem) f : H Aut(N), G = N f H. Uka zte, ze N je invariantn podgrupa G. 2. Pro p r m y sou cin G = N H uka zte, ze N i H jsou invariantn podgrupy G. N, H jsou disjunktn 3. Necht 14 invariantn podgrupy G. Doka zte, ze prvky N a H mezi sebou komutuj (a ckoliv ani N ani H nemus b yt komutativn ). sen Re : 1. Polop r m y sou cin15 dvou grup N, H je grupa G = {(n, h)| n f (n2 ), N, h H} s operac denovanou (n1 , h1 ) (n2 , h2 ) = (n1 h 1 h1 h2 ). Potom je N = {(n, 1)| n N} podgrupou G, kter a je izomorfn s N: n1 n2 = n (n1 , 1) (n2 , 1) = (n1 1 (n2 ), 1) = (n1 n2 , 1). Vyu zili jsme toho, ze f je morsmus, tedy 1 p ri rad jednotkov emu prvku H jednotkov y prvek Aut(N), cili identitick e zobrazen . T m jsme ospravedlnili non salantn tvrzen 16 , ze N je podgrupou G. Invariantnost dok a zeme p r mo ca re. Zvol me-li y = (a, b) G, f 1 pak m u zeme z rovnice y 1 y = 1 vypo c st y 1 = (b ), b1 ). 1 (a D ale pak mus platit y 1 xy =
f f f 1 1 1 = b ), b1 (x, 1) (a, b) = b )b 1 (a 1 (a 1 (x), b f f f f 1 1 (a, b) = b )b xa), 1 N . 1 (a 1 (x)b1 (a), 1 = b1 (a

na spole cn y jednotkov y prvek. tak e p r klad 2.1. 16 Non salatn je ale u z i tvrzen , ze G je grupa. P ri d ukazu asociativity budeme f f pot rebovat f aln prvek je (1, 1), inverzn a b = ab (f je morsmus). Neutr prvek najdeme d ale.
15 Viz

14 A z

33

Pokud bychom vzali z = (1, z ) H a po c tali y 1 zy , zjistili bychom

f f 1 1 y 1 zy = b )b xb / H obecn e. 1 (a 1 x (a), b

H tedy nemus b yt obecn e invariantn podgrupa. 2. P r m y sou cin je speci aln p r pad polop r m eho sou cinu, kdy f : x IdN , x H. To lze r ct i tak, ze je to op et kart ezsk y sou cin mno zin N a H s operac (n1 , h1 ) (n2 , h2 ) = (n1 n2 , h1 h2 ). M u zeme se proto odvolat na p redchoz v ypo cty, z ceho z plyne, ze f f 1 tentokr at je i H norm aln podgrupa, jeliko z b )b 1 (a 1 x (a) = IdN (a1 ) IdN (a) = 1. D ukaz se ale tak e jednodu se provede p r mo. Nap r klad y 1 zy = (a1 , b1 ) (1, z ) (a, b) = (a1 a, b1 zb) = (1, b1 zb) H. 3. Vezmeme dva libovoln e prvky n N a h H. D ky invarianci N a H v G mus platit h1 nh = n1 N a n1 hn = h1 H. Z prvn 1 rovnice vyj ad r me nap r klad n1 h = hn a dosad me do druh e 1 rovnice: 1 1 1 hn h1 . 1 n = h 1 n1 n = h Na lev e stran e posledn rovnice je prvek z N, na prav e stran e prvek z H. Jeliko z jsou tyto mno ziny disjunktn a z na jednotkov y prvek, 1 1 mus b yt n h1 = 1. Nen tedy rozd lu mezi n a n1 a 1 n = 1 a h 1 prvn vztah h nh = n dokazuje nyn komutativitu hn = nh. Pou cen z tohoto p r kladu je n asleduj c . Chceme-li grupu G zapsat jako sou cin dvou sv ych podgrup N a H, mus b yt p redn eG= N.H (ve smyslu, ze ka zd y prvek g G lze jednozna cn e rozlo zit na g = nh, kde n N a h H). Abychom mohli rozlo zit i grupovou operaci na G, mus b yt alespo n jedna z podgrup invariantn . Pokud jsou invariantn ob e dv e, lze zapsat G jako jejich p r m y sou cin, jinak mus me pou z t polop r m y sou cin. Vzhledem k tomu, ze N je invariantn , lze prov est rozklad G/N a tento mus b yt izomorfn s H (to je pr av e rozklad g = nh). Z toho plyne, ze N a H jsou disjunktn a z na jednotkov y prvek a mus platit |N||H| = |G|.

34

Postup p ri rozkladu G tedy je naj t dv e ,,disjunktn podgrupy, sou cin jejich z r ad u je roven r adu G, ov e rit, zda plat 17 G = N.H, a zjistit, zda jsou ob e invariantn . Pokud je jenom jedna (viz p r klad f 1 2.1), lze pou z t polop r m y sou cin s f : h h (n) = h nh, pokud z adn a, mus me naj t jin e podgrupy. Skute cnost, ze podgrupy spolu navz ajem nekomutuj , n as varuje, ze tyto grupy nemohou b yt ob e invariantn . KV

2.8

Znam enko permutace

1 2 3 4 (1) (2) (3) (4) 1 2 3 4 2 4 1 3

Ukol: Je zad ana permutace = = .

a) Ur cete znam enko r uzn ymi zp usoby: z po ctu inverz , transpozic a cykl u sud ych d elek. b) Provedte tot e z pro 2 . sen Re : a) Inverze je ka zd a dvojice (i, j ), i < j , pro kterou je (i) > (j ). Pro na si permutaci jsou to (1, 3), (2, 3), (2, 4), tedy lich y, a permutace je proto lich a. Transpozice (i, j ) je permutace , pro kterou (i) = j , (j ) = i a (k ) = k pro k = i, j . Jin ymi slovy permutace, kter a vym en prvky i, j a ostatn nech a na m st e. Ka zdou permutaci lze z skat slo zen m kone cn e mnoha transpozic (viz body 2 a 3 v p r kladu 2.9). Pro na si permutaci to lze prov est nap r klad n asledovn e: (2413) (2143) (1243) (1234). Po cet transpozic je op et lich y a je i podle t eto denice lich a. Kone cn e obsahuje jedin y cyklus 1 2 4 3 a ten m a sudou d elku. Celkov y po cet cykl u sud e d elky je tedy lich y a permutace je lich a. Tato metoda je pro v et sinu permutac zdaleka nejrychlej s . b) Jak obecn e vypad a slo zen a s ? Prvek i se zobraz na V simn ete si, ze tud z nemus platit = . (i) .

17 To nen formalita: srovnejte Z10 Z10 a Z100 ). V prvn grup e maj v sechny prvky r ad men s nebo rovnen 10 (tj. g 10 = 1, g Z10 Z10 ).

35

V na sem p r pad e je 2 (1) = (2) = 4, 2 (2) = (4) = 3, 2 (3) = (1) = 2, 2 (4) = (3) = 1, tedy 2 = 1 2 3 4 4 3 2 1 .

V t eto permutaci jsou v inverzi ka zd e dva prvky. Takov ych dvojic je celkem sest, a permutace je tedy sud a. Permutaci 2 lze tak e zapsat dva cykly d elky dva: 2 3, 1 4. To jsou z arove n dv e transpozice. Znam enko permutace denuje p ekn y morzmus ze symetrick e grupy Sn (permutace n-prvkov e mno ziny) do C2 ({1, 1} s operac n asoben ). Obecn e je morzmus grupy G1 do grupy G2 zobrazen : G1 G2 , kter e zachov av a grupovou operaci, tedy (ab) = (a)(b) pro a, b G1 . Pokud je grupa G2 tvo rena line arn mi zobrazen mi na vektorov em prostoru dimenze n, pak hovo r me o nrozm ern e reprezentaci grupy G1 . V na sem p r pad e je n = 1. V ce o reprezentac ch (symetrick ych grup) naleznete v p r kladu 10.4. KV

2.9
Ukol:

Permutace dev etkr at jinak

1. Kolik nejv c inverz m u ze b yt v permutaci mno ziny o n prvc ch? 2. Sta c n 1 transpozic na vytvo ren libovoln e permutace na n prvc ch? 3. Jak y je horn odhad slo zitosti bublinkov eho t r d en ? 4. Zn am po cet inverz v permutaci a1 , a2 , . . . , an . Kolik je inverz v permutaci an , an1 , . . . , a1 ? 5. Kolik je inverz ve v sech permutac ch na n prvc ch dohromady? 6. Kolik nejm en e transpozic sousedn ch prvk u je t reba k p reveden permutace o k inverz ch na tvar 1, 2, . . . , n?

36

7. Ozna cme [n, k ] po cet permutac na n prvc ch, kter e obsahuj pr av e k inverz . Odvodte rekurentn relaci [n + 1, k ] = [n, k ] + [n, k 1] + [n, k 2] + . . . + [n, k n] , p ri cem z dodenujeme [n, j ] = 0 pro j mimo rozmez 0 a z 1 n ( n 1) . 2 8. M ejme permutaci A= 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 3 8 11 9 13 2 6 12 5 10 1 7 4 . (11)

Spo ct ete A111 . Pro jak e mocniny je An identick a permutace? 111 Ur cete znak A a A . 9. Za jak ych podm nek existuje druh a odmocnina z permutace? Kolik jich existuje? sen Re : 1. Proto ze inverze je takov a dvojice i < j , pro ni z je p(i) > p(j ), bude nejv c inverz z rejm e v permutaci n, n 1, . . . , 2, 1. Tam jsou v inverzi ka zd e dva prvky, proto celkov y po cet inverz je 1 2 n(n 1). 2. Sta c . V me, ze ka zdou permutaci lze slo zit z jednoho ci v ce cykl u. Cyklus na k prvc ch se dostane slo zen m k 1 transpozic (a1 , a2 ), (a2 , a3 ), . . . , (ak1 , ak ). Permutace, skl adaj c se z jedin eho cyklu, spot rebuje n 1 transpozic, za ka zd y dal s cyklus se odpo c t a jedni cka. Je z rejm e, ze m en e transpozic obecn e nesta c . 3. Bublinkov e t r d en spo c v a v prohazov an sousedn ch prvk u, jin ymi slovy se tedy pt ame na maxim aln po cet transpozic sousedn ch prvk u, kter e jsou pot reba k sestaven libovoln e permutace. B ehem prvn ho pr uchodu algoritmu se dostane ur cit e n na posledn m sto, proto ze je v et s ne z v sechno a prohazujeme jej tud z v zdycky. Pot rebujeme k tomu n 1 porovn av an . P ri druh em pr uchodu algoritmu tedy sta c jen n 2 porovn av an , ve t ret m n 3, atd. celkem 1 av an . Nejhor s , co se m u ze st at, je, ze po ka zd em 2 n(n 1) porovn porovn av an mus me tak e prohazovat, to nastane v p r pad e permutace n, n 1, . . . , 2, 1. Tedy horn odhad casov e slo zitosti algoritmu 37

je 1 cas pot rebn y na porovn an a prohozen dvou 2 Kn(n 1), kde K je prvk u. 4. P ri p rechodu k druh e permutaci se obrac po rad v sech prvk u, 1 tedy jestli ze nejprve jsme m eli k inverz , po obr acen jich bude 2 n(n 1) k . 5. Sestav me v sech n! permutac do dvojic, v nich z permutaci a1 , a2 , . . . , an je p ri razena obr acen a permutace an , an1 , . . . , a1 . (viz p redchoz ot azku), tedy V ka zd e dvojici je 1 2 n(n 1) inverz 1 1 celkov y po cet inverz ve v sech dvojic ch je 2 n! 2 n(n 1) 6. Tak e k . Sta c si uv edomit, ze ka zd y krok bublinkov eho t r d en likviduje pr av e jednu inverzi a ze bublinkov e t r d en je, co se po ctu transpozic soused u t y ce, nej usporn ej s mo zn e. 7. Jak ymi zp usoby lze realizovat (n + 1)-prvkovou permutaci s k inverzemi? Prvn clen na prav e stran e dokazovan e relace odpov d a um st en prvku n + 1 na konec libovoln e n-prvkov e permutace o k inverz ch (v t eto poloze nen n + 1 v inverzi s ni c m) a k inverz m na zbyl ych prvc ch. Druh y clen klade n + 1 na p redposledn m sto, c m z generuje jednu inverzi a na zbyl ych n prvk u zb yv a k 1 inverz , atd. Posledn clen odpov d a situaci, kdy je n + 1 obrazem jedni cky a je tak v inverzi se v semi zbyl ymi n prvky. 7 1 11 2 8 3 6 12 4 9 13 5 10

Obr azek 5: Rozklad permutace A (viz 11) na cykly d elek 3,5,4,1. 8. Rozlo z me permutaci na cykly (1, 3, 11); (2, 8, 12, 7, 6); (10); (4, 9, 5, 13), viz obr azek 5. Jeliko z tato permutace obsahuje jeden cyklus sud e d elky, je to lich a permutace. Ostatn metody ur cov an znam enka (po c t an transpozic ci inverz ) by zde byly pracn ej s .

38

Mocn en permutace pouze to c s cykly, nanejv y s je m u ze roztrhnout, pokud je po cet prvk u v cyklu soud eln y s exponentem. V opa cn em p r pad e zbytek po d elen po ctu prvk u v cyklu exponentem ud av a, o kolik se tento cyklus pooto c . V na sem konkr etn m p r pad e je to 0, 1, 3, 0, v ysledn a permutace je kompozic cykl u (1); (3); (11); (2, 8, 12, 7, 6); (4, 13, 5, 9); (10). Znam enko t eto permutace je op et minus, co z jsme ostatn e ji z v ed eli d ky zn An = (zn A)n (viz p r klad 2.8). Zjevn e identitu dostaneme pro libovoln y spole cn y n asobek d elek cykl u, tedy n = 60k , kde k je libovoln e p rirozen e. Upozor nujeme, ze An = Id je n eco jin eho ne z An = A. Druh a rovnice je spln ena pro n = 60k + 1. 9. Ka zd y cyklus d elky 2n se po umocn en na druhou rozpadne na dva cykly d elky18 n. Cykly d elky 2n 1 se mocn en m p rev ad ej op et na cykly d elky 2n 1. Tedy pokud m ame v zadan e permutaci n ejak y cyklus sud e d elky, musel nutn e vzniknout umocn en m cyklu dvojn asobn e d elky. Tud z takov e permutace, kter e obsahuj pro n ekter e sud e k lich y po cet cykl u d elky k , druhou odmocninu nemaj . K ostatn m permutac m odmocninu najdeme v zdycky, jednozna cn e pouze za p redpokladu, ze pro lich a k m ame nejv y se jeden cyklus d elky k a pro sud a k z adn y19 , proto ze ka zd e sl ev an cykl u del s ch ne z jedna lze prov est v ce zp usoby. Pro permutaci rozlo zenou na N disjunktn ch lich ych cykl u d elky n lze celkov y po cet odmocnin nal ezt n asleduj c u vahou: po cet permutac na N prvc ch je N !. Za pozice 0, 2, 4, , . . . , N , kde N je nejvy s s sud e c slo men s nebo rovno N , lze vsunout zar a zku, kter a odd eluje cykly, kter e budeme sl evat do dvojic, od cykl u, kter e neslejeme. Sl evat budeme v zdy cykly, kter e se ocitnou na m stech 1 N dvo(1,2),(3,4) atd.; z nich m u zeme sl t celkem k = 0, 1, . . . , 2 pak jic a zbyl ych N 2k dvojic cykl u nesl t. Pro ka zd e k zvl a st mus me N ! vyd elit permutacemi sl evan ych dvojic, kter ych je k !, kde 2k je pozice zar a zky. D ale mus me vyd elit (N 2k )!, co z odpov d a
18 Jeden obsahuje cleny na sud ych m stech v p uvodn m cyklu, druh y cleny na lich ych m stech. 19 V rozporu s u cebnic P estujeme line arn algebru [PLA] zde pod pojmem d elky cyklu rozum me po cet prvk u cyklu se u castn c ch, viz obr azek 5. Pokud bychom se dr zeli tam uveden e denice, vedlo by to k matouc mu prohozen v yznam u slov ,,lich y a ,,sud y.

39

permutac m na nesl evan ych cyklech (za zar a zkou), a pak je st e 2k , proto ze v ka zd e dvojici lze vym enit jej cleny mezi sebou. Nakonec mus me je st e vyn asobit po ctem zp usob u, kolika lze sl t dva cykly. Umocnit dlouh y cyklus na druhou vlastn e znamen a odd elit cleny na lich ych pozic ch od clen u na sud ych. Sl ev an tedy m u zeme ch apat jako vlo zen jednoho cyklu do mezer mezi cleny druh eho cyklu tak, ze v ka zd e meze re s dl pr av e jedno c slo a zachov av a se po rad . Takov ych vlo zen je zjevn e tolik, kolik je d elka sl evan ych cykl u. Celkov y v yraz pro po cet odmocnin permutace, kter a obsahuje N cykl u lich e d elky n, je tedy
N 2

k=0 N 2

n 2

N! , k !(N 2k )!

N ozna cuje celou c ast c sla N r pad sud ych cykl u 2 (tedy 2 ). Pro p nem ame na v yb er, zda sl evat, ci nesl evat, co z situaci v yrazn e zjednodu s . Odvol ame-li se na p redstavu pou zitou u lich ych cykl u, sm me tentokr at d at zar a zku pouze na konec a vzorec pro po cet odmocnin je N n k (2k )! , kde k = . 2 k! 2 Po cet odmocnin obecn e permutace, v jej m z rozkladu jsou cykly a r uzn ych d elek, se dostane prost ym sou cinem. Cten r si m u ze rozmyslet, jak by se re sila s-t a odmocnina v prvo c seln em p r pad e se bude bude doch v ysledek podobat vzorc um pro s = 2, nebot azet pouze ke sl ev an s cykl u dohromady, pro s slo zen e se bude moci sl evat i r cykl u, kde r je n ejak y d elitel s. Zp usob u sl ev an bude (r 1)!nr1 , proto ze r 1 cykl u lze do mezer ukl adat v libovoln em po rad a ka zd y lze n zp usoby pooto cit. DS

2.10

Lloydova patn actka a permutace

Ukol: Lloydova20 patn actka je hra s 4 4 hrac mi poli s plo skami (gurami) o c slovan ymi 1 a z 15, p ri cem z c slo 16 je vyjmuto, viz (13). Ukolem je p resouvat hrac gury a doc lit standardn ho po rad , kdy po r adk ach zleva vpravo cteme c sla 1 a z 15. Pozice patn actky tedy
20 Sam

Lloyd byl americk y ,,kr al k r zovek.

40

odpov d a permutaci i p(i), kde i = 1, 2, . . . , 16 a p(i) je c slo na pozici, kde m a b yt spr avn e i. a) Zjist ete, jak se chov a znak p r slu sn e permutace p ri vykon an tahu a jak se m en pozice pr azdn eho pole 16, a vytvo rte veli cinu, kter a se zachov av a p ri ka zd em tahu. Doka zte takto, ze nelze slo zit patn actku, pokud jsou jen dv e gury (nap r. 14 a 15) prohozen e. Obecn eji dok a zete, ze nelze slo zit konguraci s pr azdn ym polem vpravo dole, ov sem gurami 1 a z 15 permutovan ymi lichou permutac . b) Nalezn ete vhodn e z akladn tahy, kter e generuj cyklickou permutaci pol . U zijte v ysledku k d ukazu, ze libovolnou sudou permutaci s pr azdn ym polem vpravo dole naopak slo zit lze. M ate velkou volnost, jak k probl emu p ristoupit, na se re sen je jednou z mnoha mo znost . sen Re : a) V jazyce permutac i p(i) pro i = 1, . . . , 16 nen tah nic jin eho ne z transpozice n ejak eho c sla s c slem 16 (pr azdn ym polem). Ka zd a transpozice je lichou permutac , pro c tedy tvrd me, ze lze z skat jen sud e permutace? D uvod je v tom, ze ka zd y tah z arove n m en o jednu bud c slo r adky s pr azdn ym polem r, nebo c slo sloupce s pr azdn ym polem s, kde r, s = 1, 2, 3, 4. D ky tomu veli cina Z = znak p (1)(r+s) (12)

se zachov av a, proto ze tah m en ob e znam enka. Pokud tedy uva zujeme dv e kongurace s d rou vpravo dole, r = s = 4, kter e maj opa cn y znak p, nelze je zjevn e spojit libovolnou posloupnost tah u, jeliko z maj opa cn e Z. b) Doka zme nyn , ze se lze sekvenc tah u dostat z libovoln e sud e permutace s d rou na m st e r = s = 4 do standardn pozice 1 a z 15 po r adk ach. Jeliko z pr azdn e pole 16 je v po c ate cn m i koncov em stavu na m st e, uva zujme nyn jen permutace 15 prvk u. Pro v et s n azornost n asleduj c ch u vah p relepme kameny 1, 2, 3, 4, . . .

41

n alepkami 10 , 9 , 6 , 5 , . . . podle obr azku 1 5 9 13 2 6 10 14 3 7 11 15 4 8 12 10 11 12 13 9 8 15 14 6 7 1 2 5 4 3

(13)

V prav e tabulce (13) vid me, ze kameny 1 , 2 , 3 , . . . 15 vytv a rej cyklus ve tvaru zdvojen eho p smene H (viz obr azek 6 vlevo); tato tabulka tak e ukazuje c lov e srovn an c arkovan ych kamen u. Je tedy jasn e, ze lze t echto 15 kamen u cyklicky permutovat (a d ru ponechat na m st e); p r slu snou permutaci zna cme H . Krom e toho m ame cyklickou permutaci 3 kamen u 1 , 2 , 3 , kterou ozna c me C (obr azek 6 vpravo). V simn ete si, ze ob e permutace obsahuj lich y po cet kamen u, a jsou tedy sud e.

H:

C:

Obr azek 6: U zite cn e permutace kamen u v Lloydov e patn actce. A ckoliv u zit pouze dvou cykl u C, H je neekonomick e pro praktick e pou zit , je velmi efektivn pro teoretick e u cely. P ri vhodn e orientaci H (jako na obr azku 6) je jasn e, ze permutace Ck = H k CH k se chov a jako C C0 , ov sem cyklicky permutuje kameny (k +1) , (k +2) , (k +3) modulo 15. Permutace Ck n am ve skute cnosti sta c na slo zen patn actky21 , jeliko z libovoln y k amen na za c atku lze ,,probublat na spr avn e m sto. Za cn eme t reba s kamenem 15 a pokra cujme sestupn e. Probl em m u ze nastat a z v posledn f azi, kdy se sna z me p rem stit kameny 1 , 2 , 3 , zat mco kameny 4 a v y se u z jsou na spr avn ych m stech. Povede se n am to jen v p r pad e, ze jsme za cali a se sudou permutac . Cten r jist e detaily domysl s am. LM
21 R k ame, ze C a H generuj grupu v sech sud ych permutac mno ziny {1, . . . , 15}.

42

3
3.1

Kone cn a i jin a t elesa

T elesa modulo prvo c slo

Ukol: Doka zte, ze Zp = {0, . . . , p 1} je pro p prvo c slo komutativn t eleso s operacemi s c t an a n asoben modulo p. Pro c je pot reba z adat, aby bylo p prvo c slo? sen Re : Asociativita, existence neutr aln ch prvk u a komutativita jak s c t an tak i n asoben a existence inverzn ch prvk u vzhledem k s c t an je z rejm a. Zb yv a tedy dok azat existenci inverzn ch prkv u vzhledem k n asoben . Pro i = 1, . . . , p 1 uva zme n asleduj c zobrazen : fi (x) = ix mod p. Nejprve uk a zeme, ze fi je na mno zin e tomu tak nen {0, 1, . . . , p 1} prost a funkce. Necht a tedy existuj x1 = x2 takov e, ze fi (x1 ) = fi (x2 ), a tedy p d el fi (x1 ) fi (x2 ) = i(x1 x2 ). Proto ze p je prvo c slo a 0 < i < p mus nutn e platit p d el x1 x2 . Z toho okam zit e plyne x1 = x2 . Funkce fi je tedy prost a, ale proto ze zobrazuje p r uzn ych c sel do mno ziny p c sel, je nutn e bijektivn . Potom ale existuje x, ze fi (x) = 1 a toto x je hledan y inverzn prvek vzhledem k i v u ci n asoben (tento d ukaz je shrnut tak e v p r kladu 2.3). T m je d ukaz, ze Zp je t eleso, hotov. Pokud p nen prvo c slo, tvo r mno zina {0, . . . , p 1} se s c t an m a n asoben m pouze komutativn okruh. Pokud je toti z p = p 1 p2 , p1,2 > 1, pak pro z adn y n asobek p1 ci p2 neexistuje inverzn prvek plat v u ci n asoben . D ukaz je jednoduch y: necht p1 = 1 mod p, tedy p1 = kp + 1 pro n ejak e k Z. Tato rovnost ale d av a okam zit e spor 1 = 0 mod p1 . DK

3.2

Zmaten e v ypo cty s inverzn matic

Ukol: V t elese Z11 , kter e obsahuje prvky 0, 1, . . . , 10 a v n em z v sechno s c t an , od c t an i n asoben prob h a modulo 11 (to znamen a, ze z ka zd eho v ysledku vezmeme jen zbytek po d elen 11, neboli p ri c t ame n asobky 11, dokud se nedostaneme do mno ziny {0, 1, . . . 10}), spo ct ete inverzn matici k matici L n ze (jako Ludolf, v te pro c?), a to jak r adkov ymi u pravami (L| ), tak metodou sub

43

determinantu (viz p r klad 8.1) 3 1 4 L = 1 5 9 2 6 5 sen Re : Nejd r ve mus me p rij t do rytmu. Tak nap r klad 5 + 8 = 2, 6 = 5, 4 7 = 6 atd. Je u zite cn e si napsat tabulku inverzn ch prvk u x 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 x1 1 6 4 3 9 2 8 7 5 10 V prvn metod e nap seme vedle sebe L a a r adkov ymi u pravami nejprve vynulujeme prostor pod diagon alou, a pak pokra cujeme s r adkov ymi u pravami a nulujeme nad diagon alou. Ve v ypo ctu zapsan em n ze jsme museli nejprve sedmin asobek prvn r adky p ri c st k druh e, abychom vynulovali jednotku vlevo (prvn r adek m ame 1 = 10 4 = 7). V posledn m n asobit 1 3 , ale to je (1)/3 = 10 3 kroku jsme prvn i t ret r adku n asobili cty rmi (tedy 1/3), abychom z skali vlevo jednotkovou matici. Cel y postup je:

3 1 4 1 5 9 2 6 5

1 1 1

(2)+7(1)(2)

(3)+3(1)(3)

2(2)+(3)(3)

3 1 1 3

3 1 4 1 4 3

(1)+6(3)(1) 1 (2)+6(3)(2) 7 1 6 2 1 4 1 6 (1)(2)(1) 3 1 10 2 6 6 2 1 3

3 1 4 1 4 9 6

1 7 1 3 1

4(1)(1)

4(3)(3)

5 10 10 2 6 6 2 1

Inverzn matici lze ode c st na konci vpravo od svisl e c ary. 44

1 1 1

9 7 10 2 6 2 8 4

Spo cteme ji je st e pomoc subdeterminantu, p ripom n ame ze (L1 )ij = (1)i+j |Lji |/ det L, kde |Lij | je determinant matice L, v n z jsme vynechali it y r adek a j t y sloupec (b yv a ozna cov an jako minor ci po opat ren znam enkem (1)i+j algebraick y dopln ek. Determinant L je roven det L = (9 + 2 + 7) (7 + 5 + 8) = 2 = 9 a inverzn matice je tedy (nap r. v prav em horn m rohu inverzn matice vlevo m ame |L31 |/ det L = (1 9 5 4)/9 = 0) 4 8 9 7 L1 = 91 2 7 10 = 10 2 6 . 7 6 3 2 8 4 Zkontrolujte LL1 = .

LM

3.3

Podprostory nad kone cn ym t elesem

sen Re : (Zp )n (ps ano casto bez z avorek) nad t elesem Zp je podobn e n jako R nad R prostor dimenze n. Pouze je to kone cn a mno zina, kter a m a pn prvk u. D ky kone cnosti plat p ekn a tvrzen , nap r klad ze dva podprostory stejn e dimenze k maj stejn y po cet prvk u, kter y je samoz rejm e roven pk . Tak e plat (jako u v sech vektorov ych prostor u), ze v sechny prostory stejn e dimenze nad stejn ym t elesem jsou navz ajem izomorfn , tak ze vlastnosti libovoln eho k rozm ern eho podk prostoru Zn p lze zkoumat i na Zp . Nejprve spo ct eme, kolik existuje r uzn ych m-prvkov ych posloup je vybr nost line arn e nez avisl ych vektor u prostoru Zn ano p . Necht prvn ch m 1 line arn e nez avisl ych vektor u; m-t y vektor lze vybrat libovoln e z vektor u, kter e nele z v line arn m obalu ji z vybran ych vektor u, t ech je pn pm1 ; pn je po cet v sech vektor u v prostoru dimenze n a pm1 je po cet vektor u v podprostoru dimenze m 1. Celou m-prvkovou posloupnost line arn e nez avisl ych vektor u v prostoru dim1 menze n nad Zp lze tedy vybrat i=0 (pn pi ) zp usoby. Ka zd a
Dejte

Ukol: Ur cete, kolik r uzn ych k -dimenzion aln ch podprostor u m a vektorov y prostor Zn pro 0 k n , kde p je prvo c slo. p

pozor na po rad index u.

45

k -prvkov a posloupnost line arn e nez avisl ych vektor u v Zn cuje k p ur a ka z d y takov y podprostor je ur cen dimenzion aln podprostor Zn p k1 k i uzn ymi posloupnostmi (tolika zp usoby lze vybrat k i=0 (p p ) r prvkovou posloupnost jeho line arn e nez avisl ych prkv u v prostoru Zk je to z r ejm e , a ten je takov e mu podprostoru izomorfn ). Tedy p po cet podprostor u dimenze k je:
k1

i=0 k1 i=0

(pn pi ) (pk pi )

DK

3.4

Kone cn a t elesa polynom u

Ukol: Uva zujte t eleso T v sech polynom u ax + b, kde a, b Z7 , se s c t an m a n asoben m modulo polynom x2 + 2. Takov e t eleso m a 49 prvk u, s c t an v ka zd em r adu x prob h a modulo 7, nap r klad 5x + 6x = 11x = 4x, 3 6 = 18 = 4, (2x +6) = 5x +1, a pokud dostaneme polynom alespo n druh eho stupn e, ode cteme vhodn y n asobek22 x2 +2, abychom z skali polynom nejv y se prvn ho stupn e, nap r klad (3x + 5)(2x +6) = 6x2 +28x +30 = 6x2 +2 = 6x2 +2 6(x2 +2) = 10 = 4. Nalezn ete metodou subdeterminantu inverzn matici k matici A= 5x 3x 1 4x + 5 .

Poznamenejme, ze toto t eleso nem a my slenkou daleko k C, kde ale re aln a a imagin arn c ast je ze Z7 . M sto polynom u ax + b bychom mohli uva zovat dvojice (a, b) s n asleduj c mi pravidly pro s c t an a n asoben (v se modulo 7): (a1 , b1 ) + (a2 , b2 ) = (a1 + a2 , b1 + b2 ) , (a1 , b1 ) (a2 , b2 ) = (a1 b2 + a2 b1 , b1 b2 2a1 a2 ) .
5 (x2 +2), (2x +1) (x2 +2) atp. Druhou mo znost v tomto p r pad e neuplatn me, ale pokud po c t ame modulo polynom vy s s ho stupn e, tak ano.
22 Nap r klad

df

df

46

Komplexn c sla (z = b + ia) maj u n asoben m sto toho (a1 b2 + a2 b1 , b1 b2 a1 a2 ). sen Re : P ripom n ame 1 det A a22 a12 a21 a11

A1 =

srovnejte s p r klady 3.2 a 6.5. Spo ct eme si nejd r ve determinant matice A. Vyjde n am det A = 5x(4x + 5) 3x = 20x2 + 22x = x2 + x = (14)

= x2 + x + (x2 + 2) = x + 2.

Nyn je t reba nal ezt inverzn prvek k prvku x + 2 v t elese T, bude j m n ejak y polynom ax + b. Z podm nky 1 = (x + 2)(ax + b) = ax2 + (2a + b)x + 2b = (2a + b)x + (2b 2a) dost av ame 2a + b = 0, 2b 2a = 1 modulo 7. Se cten m obou rovnic z sk ame 3b = 1, b = 5 (neb 3 5 = 15 = 1), a = 1 (neb 2 1 + 5 = 0). Inverzn prvek k (x + 2) je tedy (x + 5) a matici A1 spo cteme lehce: A1 = (x + 5) 4x + 5 3x 1 5x = 4x2 + 25x + 25 3x2 15x x 5 5x2 + 25x

Po jednoduch eu prav e dost av ame A1 = 4x + 3 6x + 6 6x + 2 4x + 4 .

Piln y cten a r m u ze ov e rit v ysledek (15) tak e r adkov ymi u pravami (A|1). My u z ale ud el ame jen zkou sku (ov e rte, ze n asleduj c matice je skute cn e jednotkov a). AA1 = 20x2 + 15x + 18x2 + 6x 30x2 + 30x + 12x2 + 12x 4x + 3 + 24x2 + 38x + 10 6x + 6 + 16x2 + 36x + 20

Poznamenejme je st e, ze p ri vytv a ren t elesa nen volba polynomu x2 + 2 jednozna cn a, nen ov sem ani neomezen a. Polynom x2 + 2 je ireducibiln , ned a se rozlo zit na sou cin jednodu s s ch. Tohle by 47

neplatilo nap r klad pro polynomy x2 , x2 +6 = (x +1)(x +6), x2 +3 = (x + 2)(x + 5), x2 + 5 = (x + 3)(x + 4). D ky tomu bychom nemohli nap r klad v ,,t elese modulo polynom x2 + 5 nal ezt inverzn prvek nap r. k23 (x + 3). Celkov e ale plat , ze pro dan e prvo c slo p a dan y stupe n n polynomu q jsou v sechna t elesa polynom u nad Zp modulo polynom q (kter a maj tedy pn prvk u) pro v sechny ireducibiln polynomy q vz ajemn e izomorfn . Takto denovan a komutativn t elesa z arove n vy cerp avaj seznam v sech kone cn ych t eles; oby cejn e t eleso Zp z sk ame pro n = 1 a nap r klad polynom x, v p r kladu v y se jsme pracovali s p = 7, n = 2, q = x2 + 2. LM

3.5

Vzorec pro Ludolfovo c slo od Johna Machina

Ukol: Zopakujte si n asoben komplexn ch c sel. U zijte fakt, ze arg(xy ) = arg(x) + arg(y ) modulo 2 , a doka zte pomoc n asoben vhodn ych komplexn ch c sel vzorec pro v ypo cet nalezen y Johnem Machinem (16801752) v roce 1706 (autor tehdy spo cetl na 100 m st ru cn e!) = 16 arctg(1/5) 4 arctg(1/239). (15)

sen Re : Jeliko z tangenta je pom erem protilehl e a p rilehl e odv esny, nen t e zk e vid et, ze arctg(1/5) = arg(5 + i). Podobn e plat arctg(1/239) = arg(239 i). Uva zujme arg(rei ) = v zdy v intervalu (, . Doka zme nyn rovnost (15) vyd elenou cty rmi. D ky vzorci arg(xy ) = arg(x) + arg(y ) lze ps at 4 arctg(1/5) arctg(1/239) = arg[(5 + i)4 (239 i)] V ysledek se m a rovnat /4, abychom dok azali (15). Spo cteme tedy onen sou cin. (5 + i)4 (239 i) = [(5 + i)2 ]2 (239 i) = = (24 + 10i)2 (239 i) = 22 (12 + 5i)2 (239 i) =

= 22 (119 + 120i)(239 i) = 22 (119 239 + 120)(1 + i).

23 Podobn e jako v ,,t elese Z14 nenajdeme inverzn prvek k 2 a 7 (a jejich n asobk um). Ireducibilita x2 + 2 je tedy analogick a k po zadavku, ze p je prvo c slo u Zp .

48

V posledn m kroku jsme u zili 120 239 119 = 119 239 + 120, jeliko z 119 + 120 = 239. Vid me, ze v ysledek (16) m a shodnou (a kladnou) re alnou a imagin arn c ast, tud z jeho argument je skute cn e roven a /4, c m z je d ukaz hotov. Cten r by mohl protestovat, ze argument lze ur cit jen modulo 2 , ale snadno lze vid et, ze o 2 jsme se zm ylit nemohli, jeliko z zjevn e arctg x < x pro 0 < x, a tedy 0 < 4 arctg(1/5) arctg(1/239) < 4 . 5

Poznamenejme z av erem, ze vzorec (15) je jeden z mnoha pom ern e efektivn ch zp usob u, jak po c tat c slo numericky. Lze toti z vyu z t rady x5 x7 x3 + + ... (16) arctg(x) = x 3 5 7 a jeliko z pro x = 1/5 nebo dokonce x = 1/239 cleny velmi rychle klesaj , sta c r adov eN clen u pro spo cten v ysledku na N desetinn ych m st.24 Pokud bychom po c tali /4 = arctg 1 podle (16), pot rebovali bychom r adov e 10N clen u. Pokud jste je st e nedokazovali platnost vzorce (16), zderivujte ho a spat r te formuli pro geometrickou radu 1/(1 + x2 ); integra cn konstanta mus b yt nulov a, jeliko z arctg 0 = 0. V ypo cet na mnoho m st je samoz rejm e v yte cnou z abavou mnoha lid . V dob e vyd an knihy ji z rekord bude nejsp se zastaral y, ale v cervnu 1997 spo cetla skupina Japonc u na stroji Hitachi SR2201 s 1024 procesory b ehem dvou dn u 51 539 600 000 decim al pomoc Borweinova algoritmu s konvergenc 4. r adu. V ysledek zkontrolovali b ehem dal s ch dvou dn pomoc GaussovaLegendrova algoritmu, jeho z v yklad p resahuje r amec t eto knihy. Z po ctu m st je snad cten a ri zjevn e, ze tyto algoritmy jsou je st e mnohem rychlej s . LM

3.6

Sud e podmno ziny se sud ymi pr uniky

A je mno B je syst Ukol: Necht zina velikosti n. Necht em jej ch podmno zin sud e velikosti takov y, ze pr unik libovoln ych dvou mno zin ton hoto syst emu m a sudou velikost. Doka zte, ze |B | 2 2 ; x pro
24 Formule (15) nen v yjime cn a a lze naj t i mnohem jednodu s s , nap r klad Euler uv vztah arctg(1) = arctg(1/2) + arctg(1/3), kter y dok a zeme podobn e: (2 + i)(3 + i) = (5 + 5i).

49

x R je nejbli z s cel e c slo men s nebo rovn e x, tedy ozna cuje zaokrouhlov an dol u. Pou zijte v etu o dimenzi j adra a obrazu zobrazen ; pracujte nad t elesem Z2 . Doka zte, ze tento odhad nelze zlep sit. sen Re : Ozna cme C matici, kter a jako r adky obsahuje charakteristick e vektory mno zin syst emu B . Charakteristick y vektor mno ziny D A je vektor z prostoru Zn z i-t a slo zka je jedna pr av e tehdy, 2 , jeho kdy z i-t y prvek mno ziny A n ale z mno zin e D. Pro lep s porozum en uvedme p r klad: A = {1, 2, . . . , 6}, 1 1 1 1 0 0 {1, 2, 3, 4} {2, 3} B= C = 0 1 1 0 0 0 . {2, 3, 5, 6} 0 1 1 0 1 1

Proto ze v sechny mno ziny maj sudou velikost a jejich pr uniky po dvou takt e z, je charakteristick y vektor (v) libovoln e mno ziny syst emu B prvkem j adra zobrazen odpov daj c ho matici C (n asob me-li C v = u, pak ka zd a z komponent u je sud e c slo, tedy nula). Ozna cme h hodnost matice C , tj. dimenzi obrazu zobrazen odpov daj c ho matici C ; ta je ur cit e men s nebo rovn a po ctu r adk u matice C . J adro tohoto zobrazen obsahuje (pr av e d ky podm nce na sudost pr unik u) v sechny r adky matice C a tedy jeho dimenze je alespo n h. Dle v ety o dimenzi j adra a obrazu zobrazen mus platit: h + h dim Ker C + dim Im C = n. Tedy plat h n 2 . V sechny charakteristick e vektory mno zin syst emu B le z v line arn m obalu r adk u matice C , proto ze samy jsou r adky t eto matice; ten m a dimenzi h a tedy obsahuje nejv y se 2h r uzn ych vektor u (v sechny h dimenzion aln podprostory maj stejn y po cet prvk u). Syst em B tedy n zin. obsahuje nejv y se 2h 2 2 mno Nyn sestroj me syst em mno zin B , kter y m a vlastnosti popsan e n z me prvky mno ziny v zad an p r kladu, a jeho z velikost je 2 2 . Sdru A do n e, jeden prvek zbude. Vytv a ren y syst em 2 dvojic; je-li n lich B bude obsahovat v sechny podmno ziny mno ziny A takov e, ze je lze zapsat jako sjednocen pr av e vytvo ren ych dvojic. Po cet prvk u takto n rejm e spl nuje vlastnosti, kter e na vytvo ren eho syst emu B je 2 2 a z n ej klade zad an p r kladu. DK

50

3.7

Dopl nov an syst emu sud ych podmno zin se sud ymi pr uniky

Ukol: Doka zte, ze ka zd y syst em B podmno zin mno ziny A z p redchoz ho p r kladu lze roz s rit na syst em B spl nuj c podm nky n p r kladu 3.6, jeho z mohutnost je 2 2 . sen Re : Ozna cme C matici, kter a jako r adky obsahuje charakteristick e vektory mno zin syst emu B ; denice charakteristick eho vektoru mno ziny je uvedena v re sen p r kladu 3.6. Nejprve uk a zeme, ze bez u jmy na obecnosti lze p redpokl adat, ze libovoln y vektor z line arn ho tomu tak obalu r adk u matice C je z arove n jej m r adkem. Necht nen a w je vektor, kter y nen r adkem matice C a p ritom z arove n n ale z do line arn ho obalu jej ch r adk u. Tento vektor le z v j adru matice zobrazen odpov daj c ho matici C (viz p r klad 3.6). Tedy jeho slo zkov y sou cin25 s libovoln ym z r adk u C je nula, a proto ze je prvkem line arn ho obalu r adk u matice C , je jeho slo zkov y sou cin se sebou sam ym takt e z nula (pracujeme st ale nad Z2 ). Tedy po cet prvk u mno ziny odpov daj c vektoru w je sud y a velikost pr uniku s libovolnou mno zinou ze syst emu B je takt e z sud a. Tedy mno zinu odpov daj c vektoru w lze do syst emu p ridat a takto lze postupovat, dokud v sechny prvky line arn ho obalu r adk u matice C nejsou p r mo jej mi r adky. tedy v Necht sechny prvky line arn ho obalu r adk u matice C jsou , odpov daj c syst em jej mi r adky. Pokud je hodnost t eto matice n 2 n je tedy hodnost t mno zin m a 2 2 prvk u. Necht eto matice men s ne z n . Uk a z eme, z e existuje mno z ina, kterou lze do tohoto syst e mu 2 p ridat tak, aby byly nad ale spln eny v sechny podm nky, kter e na n ej klademe. K matici C p ridejme r adek obsahuj c sam e jedni cky. Hodnost matice C t m vzroste nejv y se o jedna a tedy bude nejv y se n 2 . J adro zobrazen odpov daj c ho takto upraven e matici nad ale obsahuje charakteristick e vektory v sech mno zin uva zovan eho syst emu a dle v ety o dimenzi j adra a obrazu zobrazen je jeho dimenze alespo n n ; obsahuje tedy alespo n jeden nenulov y vektor w , kter y nen cha2 rakteristick ym vektorem z adn e z mno zin syst emu B (line arn obal
sou cin dvou vektor u a a b je a b = i ai bi . V kone cn ych t elesech nespl nen skal arn m sou cinem, nebot nuje a a = 0 pro a = 0, a proto nebudeme ozna cen skal arn sou cin pro toto zobrazen pou z vat.

ab

25 Slo zkov y

51

charakteristick ych vektor u tohoto syst emu m a dimenzi men s ne z n ). Mno z inu odpov daj c vektoru w lze k syst e mu B p r idat, ani z 2 bychom poru sili n ekterou z podm nek, kter e m a syst em B spl novat. Takto roz s ren y syst em mno zin lze pak ,,line arn e uzav r t postupem popsan ym v minul em odstavci, a tento postup p r padn e n ekolikr at a odpov daj c zopakovat, dokud hodnost matice C nebude n 2 n 2 prvk u. DK syst em mno zin nebude m t 2

3.8

Lich e podmno ziny s lich ymi pr uniky

A je mno B je syst Ukol: Necht zina velikosti n. Necht em jej ch podmno zin lich e velikosti takov y, ze pr unik libovoln ych dvou prvk u ton1 zte, hoto syst emu m a lichou velikost. Doka zte, ze |B | 2 2 . Doka ze tento odhad nelze zlep sit. N avod: Pro lich e n lze vyu z t v ysledk u p r kladu 3.6 uva zte syst em tvo ren y dopl nky mno zin ze syst emu B . Pro sud e n (ale lze takto postupovat i pro lich e n) zvolte D B uva zte syst em B tvo ren ymi symetrick ymi diferencemi26 mno zin syst emu B a mno ziny D. Nyn ji z lze pou z t v etu o dimenzi j adra a obrazu zobrazen , podobn e jako v 3.6 p r kladu, na charakterick e vektory mno zin syst emu B a mno ziny D. sen Re : Postupujme dle n avodu v p r kladu z arove n pro sud e i lich e n. Pracujme nad t elesem Z2 , ozna cme d charakteristick y vektor u a v jsou charakteristick (viz p r klad 3.6) mno ziny D a necht e vektory dvou libovoln ych (ne nutn e r uzn ych) mno zin syst emu B . Ozna cme slo zkov y sou cin vektor u, tj. a b = i ai bi . Vektor u + d je charakteristick ym vektorem mno ziny, kter a je symetrickou diferenc mno ziny D a mno ziny odpov daj c vektoru u. Tedy vektory u + d jsou charakteristick ymi vektory mno zin syst emu B a nav c charakteristick e vektory v sech mno zin tohoto syst emu jsou lze napsat v tomto tvaru. Podle zad an p r kladu plat u v = 1. Tedy zejm ena plat : (u + d) (v + d) = u v + u d + d v + d d = 4 = 0 a d (v + d) = d v + d d = 2 = 0. Uva zme nyn matici C , jej z r adky jsou charakteristick e vektory mno zin syst emu B a charakteristick y vektor mno ziny D. Z rejm e
26 Symetrick a diference mno zin A, B je mno zina prvk u, kter e le z jen v A nebo jen v B .

52

charakteristick e vektory v sech mno zin syst emu B le z v j ad re zobrazen odpov daj c ho matici C ; ozna cme dimenzi line arn ho obalu vektor d net echto vektor u c. Hodnost matice C je c + 1, nebot lze vyj ad rit jako line arn kombinaci27 ostatn ch r adk u matice D: ostatn r adky (a i jejich sou cty) maj toti z v zdy sud y po cet jedni cek. Tuto skute cnost lze ov e rit i jinak: kdyby platilo d = i wi , kde wi jsou n ekter e z ostatn ch r adk u matice C , potom by nutn e platilo mo zn ea 1 = d d = d ( i wi ) = i (d wi ) = i 0 = 0. To ale nen tedy d je vektor line arn e nez avisl y na ostatn ch r adc ch matice C a tedy hodnost t eto matice je c + 1. Dle v ety o dimenzi j adra a obrazu zobrazen mus platit: c +(c +1) dim Ker C +dim Im C = n. Odtud n1 1 , neboli |B | = |B | 2 2 . plyne c n 2 x je libovoln Necht y prvek mno ziny A a ozna cme A = A \ {x}. Necht B je maxim aln syst em podmno zin A sud e velikosti, jejich z pr unik po dvou m a sudou velikost. Dle v ysledk u p r kladu 3.6 je ven1 ke v sem mno zin am syst emu B likost tohoto syst emu 2 2 . Nyn p ridejme prvek x a takto vznikl y syst em mno zin ozna cme B . Syst em n1 nuje podm nky p r kladu. Tedy odB m a z rejm e velikost 2 2 a spl had, dok azan y v minul em odstavci, nelze zlep sit. DK

3.9

Lich e podmno ziny se sud ymi pr uniky

A je mno B je syst Ukol: Necht zina velikosti n. Necht em jej ch podmno zin lich e velikosti takov y, ze pr unik libovoln ych dvou prvk u tohoto syst emu m a sudou velikost. Potom |B | n. Postupujte podobn e jako p ri d ukazu Fisherovy nerovnosti28 (p r klad 6.7) a pracujte nad t elesem Z2 . Doka zte, ze tento odhad nelze zlep sit. sen Re : Ozna cme C matici, jej z r adky jsou charakteristick e vektory mno zin syst emu B (viz p r klad 3.6). Pracujme nad Z2 . Podle podm nek kladen ych na syst em B v zad an p r kladu je matice CC T jednotkov a matice r adu |B |. Podle v ety o hodnosti sou cinu matic mus b yt hodnost matice C alespo n |B | a proto ze po cet jej ch sloupc u je n, je jej hodnost z arove n nejv y se n. Odtud tedy ihned plyne |B | n.
kombinace v Zn c t an vektor u. 2 je pouze s v podstat e r k a, ze v blokov e matici (nap r. blokov e diagon aln matici) n n je po cet blok u v zdy nejv y se roven n.
27 Line arn 28 Ta

53

Uva zme syst em B podmno zin A tvo ren y v semi jej mi jednoprvkov ymi podmno zinami. Velikost tohoto syst emu je n a z rejm e spl nuje podm nky, kter e na n ej klade zad an p r kladu. Tedy pr av e dok azan y horn odhad na velikost syst emu B nelze zlep sit. DK

3.10

Sud e podmno ziny s lich ymi pr uniky

A je mno B je syst Ukol: Necht zina velikosti n. Necht em jej ch podmno zin sud e velikosti takov y, ze pr unik libovoln ych dvou prvk u tohoto syst emu m a lichou velikost. Potom |B | n pro n lich e a |B | n 1 pro n sud e. Postupujte podobn e jako v p r kladu 3.9, pro n sud e se zamyslete t e z nad regularitou matic vystupuj c ch ve vy set rovan em sou cinu. Doka zte, ze tento odhad ji z nelze zlep sit. sen C je matice, jej Re : Necht z r adky jsou charakteristick e vektory mno zin syst emu B (viz p r klad 3.6), pracujme nad Z2 . Potom CC T a matice r adu |B | a J je matice je matice + J , kde je jednotkov t eho z r adu tvo ren a sam ymi jedni ckami. D ale rozli sme dva p r pady, podle parity n. n je lich Necht e a p redpokl adejme existenci syst emu B s n + 1 prvky (mno zinami). Uk a zeme, ze matice (sud eho r adu n + 1) + tedy existuje nenulov J je regul arn . Necht y vektor w takov y, ze ( + J )w = 0, tedy J w = w = w = w. Proto ze v sechny r adky matice J jsou stejn e, mus b yt v sechny slo zky vektoru J w stejn ea proto ze w je nenulov y vektor, mus nutn e platit w = (1, . . . , 1)T , a tedy i ( + J )w = w + (0, . . . , 0)T = w co z je spor. Matice + J je tedy regul arn . Potom ale hodnost matice C mus b yt, podle v ety matice o hodnosti sou cinu matic, alespo n n+1, co z nen mo zn e, nebot C m a pouze n sloupc u. Tedy nem u ze existovat (n + 1)-prvkov y (a t m sp se v ceprvkov y) syst em B s uveden ymi vlastnostmi. Uveden y odhad nelze zlep sit, co z dosv ed cuje syst em B tvo ren y v semi (n 1)prvkov ymi podmno zinami mno ziny A. je naopak n sud Necht e a p redpokl adejme existenci syst emu B s n prvky (mno zinami). Matice (sud eho r adu n) + J je regul arn . Tedy hodnost matice C mus b yt, podle v ety o hodnosti sou cinu matic, alespo n n. To by ale znamenalo, ze matice C je regul arn (m a n sloupc u, n r adk u a plnou hodnost). Sou cet v sech sloupc u matice C je v sak nulov y vektor (v ka zd em r adku je sud y po cet jedni cek), a

54

tedy matice C je singul arn co z je spor. Tedy nem u ze existovat nprvkov y (a t m sp se v ceprvkov y) syst em B s uveden ymi vlastnosti. Uveden y odhad nelze zlep sit. Zvolme si libovolnou (n 1)prvkovou podmno zinu mno ziny A a do syst emu B za radme v sechny jej (n 2)-prvkov e podmno ziny. Syst em B spl nuje podm nky zad an p r kladu a obsahuje n 1 podmno zin. DK

55

4
4.1

Vektorov a odysea
Rozklad degenerovan eho rovnob e znost enu

Pod vejme se na obr azek na ob alce knihy P estujeme line arn algebru [PLA]. Vid me projekce jednotkov e krychle ve v cerozm ern em prostoru Rn (n = 3, 5, 11, . . . ) do roviny (zde jde o velmi speci aln ortogon aln projekce do n ekter eho z invariantn ch podprostor u cyklick e grupy oper ator u ,,cyklick a z am ena sou radnic, tedy nap r klad roviny kolm e na (1, 1, 1) v R3 ). Zobecn eme tyto obr azky n asleduj c formulac . Ukol: M ejme n vektor u v1 , . . . , vn v n ejak em prostoru V dimenze d ka kde d < n. Necht zd a d-tice vybran ych vektor u ji z tvo r nez avisl y soubor vektor u (b azi V ). Denujeme degenerovan y rovnob e znost en
n

L = L(v1 , . . . , vn ) =

i=1

xi vi , x1 , . . . , xn 0, 1

(17)

Doka zme, ze (analogicky k obr azk um nakreslen ym na ob alce skript [PLA]) lze ka zd y takov yto ,,degenerovan y rovnob e znost en L rozlo zit na disjunktn sjednocen rovnob e znost en u dimenze d (speci aln e pro d = 2 koso ctverc u neboli rhomb u v uveden em p r klad e). Pozn amka: Pro d = n je vztahem 17 pops an oby cejn y (nedegenerovan y) rovnob e znost en. sen Re : Pro zadan y bod u = yvat soui xi vi budeme xi naz radnicemi u. Kv uli n > d nejsou tyto sou radnice jednozna cn e. Pokud z x1 , . . . , xn libovoln e, ale pevn e zvol me n d sou radnic a zbyl ych d nech ame prob hat 0; 1 , potom { i xi vi , xi 0, 1 } popisuje nedegenerovan y drozm ern y rovnob e znost en (viz obr azek 7). Budeme se zab yvat rozklady, u kter ych maj pevn e zvolen e sou radnice hodnoty 0 nebo 1. Obt z je v tom, ze pro zadan e d a vektory v1 , . . . , vn existuje takov ych rozklad u rovnob e znost enu L v ce, viz op et obr azek 7. P ri d ukazu pot rebujeme n ejak ozna cit jeden z rozklad u, abychom s n m mohli d ale pracovat. Obr azek 7 n as m u ze sv est k tomu, abychom zvolili ,,rozklad, kde on ech n d extrem aln ch sou radnic budou sam e nuly. V n asleduj c m 56

v3 A1 v 2 C1

B1 v1

v3 C2 v1 B2 v 2 A2

A1 : (0, x2 , x3 ) B1 : (x1 , 0, x3 ) C1 : (x1 , x2 , 0)

A2 : (1, x2 , x3 ) B2 : (x1 , 1, x3 ) C2 : (x1 , x2 , 1)

Obr azek 7: R uzn e rozklady rovnob e znost enu L = L(v1 , v2 , v3 ), d = 2. Pro ka zdou oblast (A1 , B1 , C1 , A2 , B2 , C2 ) je uvedeno, jak je parametrizov an jej vnit rek pomoc vektor u v1 , v2 , v3 : pomoc (x1 , x2 , x3 ) ozna cujeme bod x1 v1 + x2 v2 + x3 v3 , p ri cem z 0 x1 , x2 , x3 1. p r klad e ale z adn y rozklad nespl nuje tuto podm nku w1 = (1, 0) , w2 = (0, 1) , w3 = (1, 1) . (18)

Mo zn ym rozkladem je nap r klad (0, x2 , x3 ), (x1 , 0, x3 ), (x1 , x2 , 1). ,,Rozkladem, kde by v sechny extrem aln sou radnice (tedy ona jedna v tomto p r pad e) byly nula, bychom ,,nedos ahli do v sech roh u L. Prvn zp usob ,,ozna cen jednoho rozkladu je zalo zen na kl cov e ideji ,,optimalizace sou radnic xi zvolen eho bodu (vektoru) v = zde p resn eji m n me minimai xi vi L, xi (0, 1). Optimalizac lizaci sumy s = i xi p ri zachov an podm nky xi 0, 1 . Hodl ame tedy tvrdit: Tvrzen : Optimalizujeme-li sou radnice bodu (vektoru) v L, tak v ysledn a n-tice koecient u (x1 , . . . , xn ) je ur cena jednozna cn e, a nejm en e n d z t echto c sel xi m a extrem aln hodnoty (tedy xi {0, 1}). Toto tvrzen ov sem plat pouze tehdy, kdy z je spln en P redpoklad #: P seme-li vztah line arn z avislosti jak ekoliv vybran e (d + 1)-tice vektor u vi1 , . . . , vid+1 ve tvaru j =1,...,d+1 j vij = 0, tak j j = 0.

57

Jin ymi slovy chceme pouze, aby jak akoliv (d + 1)-tice vybran a z vektor u v1 , . . . , vn byla u z line arn e nez avisl a, pokud ke 1 d ka zd emu vektoru vi = (vi , . . . , vi ) p rid ame je st e jednu sou radnici d+1 vi = 1. V sechny d-tice takov ychto vektor u jsou u z nez avisl e podle p redpokladu na za c atku. P r klad takov e ,,optim aln volby sou radnic je na obr azku 7 vlevo. Nen t e zk e pochopit, ze v y se uveden e tvrzen je skute cn e ji z kl cem k hledan e dekompozici L na disjunktn bloky rovnob e znost en u; tyto bloky budou prost e zad any specikac po radov ych index u a hodnot (0 ci 1) p r slu sn ych n d extrem aln ch sou radnic. Volba zbyl ych d prom enn ych z intervalu (0, 1) pak d av a parametrick y popis uveden eho bloku. Je ov sem mo zn e, ze n ekter e z takto vytvo ren ych blok u budou toto zn e. v = i xi vi je vyj ad ren vektoru s nejD ukaz tvrzen : Necht men s m mo zn ym sou ctem s = i xi . P redpokl adejme nap r klad, ze to jsou sou radnice x1 , x2 , . . . xd+1 , kter e maj neextrem aln hodnoty, tzn. z otev ren eho intervalu (0, 1), a odvod me spor. Vskutku, plat -li 1 v1 + + d+1 vd+1 = 0 a je-li p ritom 1 + + d+1 = 0, jak p redpokl ad ame, m u zeme sou radnice x1 , x2 , . . . , xd+1 ,,zlep sit (z hlediska zmen sen jejich sumy) t m, ze vezmeme nov e sou radnice, pro i = 1, 2, . . . , d + 1 x i = xi + i tak, aby nov e sou radnice st ale je st e n ale zely intervalu (0, 1) (sta c vz t dostate cn e mal e a vhodn eho znam enka). To ale je spor s p redpokl adanou optimalitou xi . Tedy v c ne z d hodnot optim aln volby sou radnic xi prost e nem u ze nab yvat hodnot z otev ren eho intervalu (0, 1). Je t reba je st e uk azat, ze takto vytvo ren e bloky jsou skute cn e disjunktn , p resn eji re ceno, ze nen mo zno naj t dv e r uzn a optim aln a, u nich z by bylo nejv y se d vyj ad ren v = i xi vi a v = i yi vi takov index u i s neextrem aln mi hodnotami, tj. xi (0, 1) nebo yi (0, 1). Zkoumejme nyn v yraz i (xi yi )vi = 0. Pokud je xi = yi pro nejv y se d index u, dost av ame spor s line arn nez avislost (libovoln e dtice vektor u). Pokud je xi = yi pro v ce ne z d index u, pak je v= 1 (v + v) = 2 1 (xi + yi )vi 2

58

rovn e z optim aln vyj ad ren vektoru v, kter e ov sem m a v ce ne z d sou radnic s neextrem aln mi hodnotami, co z je spor. Touto cestou jsme ov sem dok azali rozlo zitelnost L pouze za p redpokladu #. P r pady, kdy zadan a dimenze d spolu s vektory v1 , . . . , vn tento p redpoklad nespl nuje, maj ,,m ru nula, tedy sta c vektory (t em e r) libovoln e m alo pozm enit a p redpoklad # ji z bude spln en. Jako p r klad si vezm eme vektory w1 , w2 , 1 2 w3 , viz vztah (18). Lze tedy o cek avat, ze i pro vektory, kter e nespl nuj podm nku #, bude mo zn e rozklad prov est, i kdy z onen ,,optim aln rozklad nebude jednozna cn e ur cen. V na sem p r klad e jsou optim aln rozklady X1 : (x1 , x2 , 0) Y1 : (1, x2 , x3 ) Z1 : (x1 , 1, x3 ) X2 : (0, x2 , x3 ) Y2 : (x1 , 0, x3 ) Z2 : (x1 , x2 , 1)

P resv ed cte se, ze nap r klad bod w1 + w2 lze pomoc rozkladu vlevo 1 zapsat jako (1, 1, 0) a pomoc rozkladu vpravo jako ( 1 2 , 2 , 1). Tato dv e vyj ad ren d avaj stejn y sou cet s = 2. Druh y zp usob d ukazu rozlo zitelnosti pouze na crtneme, zkuste prov est podrobn e. M ame-li konvexn (d + 1)-dimension aln t eleso, m u zeme ho (ortogon aln e) prom tnout na n ejak y d-rozm ern y podte se k obr prostor (vrat azku 7; tam jsme prom tali na rovinu kolmou na t elesovou u hlop r cku (1, 1, 1)). Bylo-li t eleso slo zeno z kv adr u ci obecn eji rovnob e znost en u, m ame na povrchu tohoto t elesa viditeln e d rozm ern e hrany (tedy rovnob e znost eny op et, ale v ni z s dimenzi; na obr azku 7 jsou to tedy t ri koso ctverce) t ech blok u, kter e vystupuj na povrch. P ri uveden em prom t an jsou tyto hrany bud cel e ,,osv etlen e nebo naopak cel e ve st nu (rozmyslete si, co t m asi m n me pro obecn e d; je mo zn e nap r klad pomoc skal arn ho sou cinu srovn avat norm aly ke st en am m r c ven z t elesa s norm alou k nadrovin e, na n z prom t ame). Tak ze projekci dan eho t elesa m u zeme rozlo zit na d-rozm ern e rovnob e znost eny dokonce dv ema zp usoby: nakreslen m projekce ,,osv etlen e ci naopak ,,zast n en e c asti povrchu. Nyn je tento postup t reba iterovat. Za cneme s rovnob e znost enem vybudovan ym v Rn nad vhodn ymi vektory w1 , . . . , wn a postupn e projektujeme vznikl e konvexn u tvary do ni z s ch dimenz k = n 1, . . . , d, rozkl adaj ce v zdy vznikl y k -rozm ern y konvexn u tvar do rovnob e zn kov ych blok u podle v y se uveden eho argumentu.

59

Zde vid me, ze (pokud jsou v sechny podprostory, na kter e prom t ame, pevn e zvoleny) m ame celkem 2nd mo znost rozkladu (zkuste si rozmyslet, zda jsou vz ajemn e r uzn e). Jak souvis tyto rozklady s t m, kter y jsme dostali prvn metodou (optimalizac sou radnic)? Polohy nadrovin, na kter e postupn e prom t ame, je t reba zvolit tak, abychom z vektor u w1 , . . . , wn Rn dostali spr avn e vekd tory v1 , . . . , vn R . Sm er osv etlen pak souvis s volbou nul a jedni cek v extrem aln ch sou radnic ch. MZ

4.2

T ri z akladn vektorov e prostory

Ukol: U n asleduj c ch mno zin se zadan ymi operacemi s c t an a n asoben prvkem z t elesa uka zte, ze se jedn a o vektorov e prostory. T eleso jsou zde v zdy komplexn c sla se s c t an m a n asoben m. 1. n je pevn e zad ano. Cn V1 = {(v1 , . . . , vn ), xi C} s operac s c t an po slo zk ach a n asoben c slem rovn e z po slo zk ach. v = (v1 , . . . , vn ) , u = (u1 , . . . , un ) v + u = (v1 + u1 , . . . , vn + un ) , v = (v1 , . . . , vn ) . 2. Mno zina V2 posloupnost (ai ) mi elementy. i=0 s komplexn S c t an a n asoben c slem op et ,,po slo zk ach, tedy
(ai ) i=0 + (bi )i=0 = (ai + bi )i=0 , (ai ) i=0 = (ai )i=0 .

V simn ete si, ze plus na lev e stran e prvn ho vztahu zna c s c t an vektor u (kter e chceme denovat), zat mco na prav e stran e je oby cejn e s c t an c sel. Podobn e u druh eho vztahu n asob me vlevo vektor c slem (prvkem z t elesa) a vpravo n asob me c slo c slem. 3. Mno zina V3 v sech spojit ych funkc 0; 1 C. S c t an je denov ano podobn e jako u posloupnost , tedy bodov e f + g (x) = f (x) + g (x) , f (x) = f (x) .

sen Re : D ukaz provedeme pouze v prvn m p r pad e, ostatn p r klady jsou naprosto analogick e. Prvky z prostoru V3 si m u zeme p redstavit 60

podobn e jako vektor z Cn , jednotliv e slo zky vektoru ale nejsou ozna ceny c sly i = 1, 2, . . . , n, ani i = 1, 2, . . . jako v p r pad e V2 , ale spojit ym indexem 0 x 1. Uva zujme tedy dva libovoln e vektory v = (v1 , . . . , vn ), u = (u1 , . . . , un ) z V1 a jak akoliv dv e c sla x, y C. Denici vektorov eho prostoru shrneme do n asleduj c ch bod u 1. V1 s operac s c t an je komutativn grupa. Vid me, ze u + v je op et prvek z V1 a s c t an prvk u z V1 je z rejm e asociativn i komutativn . Neutr aln prvek je (0, . . . , 0) a inverzn prvek k v je v = (v1 , . . . , vn ), kter e oba le z ve V1 . 2. M a platit (xy )v = x(y v); uv edomte si, ze na lev e stran e n asob me nejprve c sla x a y a v ysledkem n asob me vektor, zat mco vpravo n asob me dvakr at vektor c slem. Tvrzen plat , ob e strany jsou rovny (xyv1 , . . . , xyvn ). 3. (x + y )v = xv + y v. Podobn a situace jako v p redchoz m bod e: d av ame do souvislosti s c t an c sel a s c t an vektor u. V tomto p r pad e jsou ob e strany rovny (x + y )v1 , . . . (x + y )vn . 4. x(v + u) = (xv1 + xu1 , . . . , xvn + xun ) = xv + xu. 5. 1v = v. KV

4.3

Jeden neobvyklej s vektorov y prostor

Ukol: Uka zte, ze mno zina A = {a = (a1 , a2 ), a1 , a2 (0; )} s operacemi a + b = (a1 b1 , a2 b2 ) ,

x xa = (ax 1 , a2 )

tvo r vektorov y prostor nad re aln ymi c sly. Najd ete izomorzmus mezi t mto prostorem a R2 . sen Re : Stejn e jako v p r kladu 4.2 projdeme p et bod u denice vektorov eho prostoru. Budte op et a = (a1 , a2 ), b = (b1 , b2 ) prvky z A a x, y libovoln a re aln a c sla.

61

1. S c t an prvk u z A d av a op et vektor z a (sou cin dvou kladn ych c sel je kladn e c slo) a je asociativn a komutativn , nebot t emito vlastnostmi opl yv a i n asoben kladn ych re aln ych c sel. Neutr aln prvek, tedy nulov y vektor, je (1, 1) a inverzn prvek k a A je a = (1/a1 , 1/a2 ) A.
xy y x y x 2. xy a = (axy = x(y a) 1 , a2 ) = (a1 ) , (a2 ) +y x+y y x y 3. (x + y )a = (ax , a 2 ) = ax 1 a1 , a2 a2 = xa + y a 1 x x x 4. x(a + b) = (a1 b1 )x , (a2 b2 )y ) = ax 1 b1 , a2 b2 = xa + xb 1 5. 1a = (a1 1 , a2 ) = (a1 , a2 ) = a.

Zobrazen : A je surjektivn je bijekce mezi mno zinami A a R2 , nebot ((A) = R2 ) i injektivn (prost e). Proto ze se ,,chov a spr avn e k operac m (a + b) = (ln a1 + ln b1 , ln a2 + ln b2 ) = (a) + (b) (xa) = (x ln a1 , x ln a2 ) = x(a) , je to tak e izomorzmus mezi vektorov ymi prostory A a R2 . Z toho nap r klad plyne, ze oba prostory maj stejnou dimenzi. Takov ych izomorzm u existuje v ce: lze nap r klad volit logaritmy o r uzn em z akladu, ale ani t m je st e nejsou v sechny mo znosti vy cerp any. KV (a1 , a2 ) (ln a1 , ln a2 ) R2

4.4

Je to podprostor, nen to podprostor...

Ukol: U n asleduj c ch podmno zin, kter e jsou sou c ast vektorov ych prostor u V1 , V2 , V3 (z p r kladu 4.2), ur cete, zda se jedn a o vektorov e podprostory. Pokud ano, ur cete jeho dimenzi. U kone cn edimenzion aln ch podprostor u nalezn ete n ejakou jejich b azi. T elesem je v zdy C. 1. {(x, y, z, u) C4 , x + y + 5z = 0} 2. {(0, x, y, z, u) C5 , x 2y + 3z = 0, x + y = 0} 62

3. {(x, y, z ) C3 , x2 + y = 0} 4. {(x, y, z ) C3 , x + y + z = 1} 5. Posloupnosti z V2 , pro kter e konverguje rada

i=0

|ai |2 .

6. V sechny omezen e funkce z V3 neboli funkce, pro n e z existuje M R takov e, ze |f (x)| M , x 0; 1 . 7. V sechny funkce z V3 , kter e spl nuj |f (x)| < 1, x 0; 1 . 8. Funkce z V3 , kter e nemaj z adn y nulov y bod. 9. Funkce z V3 , kter e spl nuj f (0) = f (1) = 0 (homogenn okrajov e podm nky). 10. Funkce z V3 , kter e spl nuj f (0) = f (1) = 5. 11. V sechny po c astech konstantn funkce z V3 (funkce, pro n e z lze rozd elit 0; 1 na kone cn y po cet podinterval u, na nich z je funkce konstantn ; pou z v a se tak e n azev schodov e funkce). 12. Polynomy stupn e n spolu s identicky nulovou funkc . 13. Polynomy stupn e nejv y se n. 14. Polynomy stupn e nejv y se n, kter e maj ko reny
1 2 1 a 4 .

15. V sechny funkce R R s (nejmen s ) periodou 2 . 16. V sechny funkce R R s racion aln periodou. 17. V sechny periodick e funkce R R. Pozn amka: na p r klady vektorov ych prostor u naraz te tak e v p r kladu 12.1. sen Re : Sta c v zdy jen ov e rit, zda je p r slu sn y podprostor uzav ren y vzhledem ke s c t an vektor u a n asoben vektor u c slem a zda obsahuje nulov y vektor. V n ekter ych p r padech z ustane tato pr ace cten a ri. Prvn slovo v n asleduj c m v y ctu je v zdy odpov ed na ot azku, zda je p r slu sn a mno zina vektorov y podprostor.

63

1. Ano. Pokud x1 + y1 + 5z1 = 0 a x2 + y2 + 5z2 = 0 pro n ejak e dva vektory v1 , v2 , pak to plat i pro v1 + v2 (sta c ob e rovnice se c st) a pro v (sta c prvn rovnici n asobit ). jej lze ch Dimenze tohoto prostoru je 3, nebot apat jako mno zinu re sen soustavy s jednou nez avislou line arn rovnic a cty rmi nezn am ymi. B aze je nap r klad (1, 1, 0, 0), (0, 5, 1, 0), (0, 0, 0, 1). 2. Ano. Argumentace je podobn a jako u bodu 1, dimenze je dv e (5 3, jedna rovnice je v1 = 0), b aze je nap r klad (0, 1, 1, 1, 0), (0, 0, 0, 0, 2). 3. Ne. P r cina je, ze rovnice podm nky nen line arn . N asledek pak je, ze nap r klad pro prvek t eto mno ziny v = (2, 4, 1) le z 2v mimo mno zinu. 4. Ne. Rovnice podm nky je sice line arn , ale nen homogenn . Tedy pokud v = (1, 1, 1) rovnici spl nuje, pak 2v spl nuje rovnici x + y + z = 2, nikoliv x + y + z = 1. 5. Ano. Pokud jsou (ai ), (bi ) dv e posloupnosti, pro n e z uveden a rada konverguje a sou cty jsou A a B , pak (ai + bi ) konverguje se sou ctem nejv y se A + B . To plyne z troj uheln kov e nerovnosti |ai |2 + |bi |2 |ai + bi |2 , kter a plat pro ka zd y s c tanec rady . Prostor je nekone zvl a st cn edimenzion aln , ozna cuje se n ekdy 2. 6. Ano. Pokud jsou dv e funkce omezen e konstantami M1 , M2 , pak je sou cet t echto funkc omezen M1 + M2 . 7. Ne. Funkce f (x) = koliv.
1 2

sin x v t eto mno zin e le z , ale 2f (x) ni-

8. Ne. Nap r klad u z jenom proto, ze v mno zin e nen nulov y vektor (identicky nulov a funkce). 9. Ano. Sou cet dvou funkc , kter e maj v bod e nula hodnotu nula, m a v bod e nula op et hodnotu nula. Prostor je nekone cn edimenzion aln . 10. Ne. U z jen kv uli nulov emu vektoru. 64

11. Ano. Prostor m a nekone cnou dimenzi d ky volnosti ve volb e d elen intervalu. Pokud bychom zm enili denici t eto mno ziny a z adali, aby bylo d elen intervalu 0; 1 v zdy stejn e, nap r klad na 0; x0 ), x0 ; x1 ), . . ., xn ; 1 , bude dimenze n + 1 (tedy po cet interval u). V simn ete si p r mo car e podobnosti s Rn+1 . jsme p 12. Ne. Ze ridali nulov y vektor, n am nepom u ze. Sou cet polynom u xn + 1 a xn je polynom stupn e nula, tedy nikoliv n. 13. Ano. Dimenze prostoru je n + 1, b azi tvo r nap r klad funkce 1, x, . . . , xn . Tento prostor je samoz rejm e izomorfn Cn+1 , p r slu sn y izomorzmus p ri rad nap r klad f (x) = a0 + a1 x + . . . + an xn vektor (a0 , . . . , an ) Cn+1 . 14. Ano. Prostor m a dimenzi n 1 pro n 2. Pro n = 1 a n = 0 obsahuje tento prostor pouze nulov y vektor. B azi prostoru tvo r 1 1 1 n2 nap r klad funkce (x 2 )(x 4 ), x(x 1 )( x ) , . . . , x ( x 2 4 1 1 2 )(x 4 ). 15. Ano. Prostor lze ztoto znit se spojit ymi funkcemi na 0; 2 ) a m a nekone cnou dimenzi. To plyne z toho, ze nap r klad ji z jen sin x, x sin x, x2 sin x, . . ., jako funkce f : 0; 2 ) R, tvo r b azi jednoho jeho nekone cn edimenzion aln ho podprostoru. 16. Ano. Pokud m a f periodu P1 = p1 /q1 a g periodu P2 = p2 /q2 (p1,2 , q1,2 N), pak plat f + g (x + p1 p2 ) = f (x + p1 p2 ) + g (x + p1 p2 ) = f (x + q1 p2 P1 ) + g (x + p1 q2 P2 ) = f (x) + g (x) = f + g (x). Jin ymi slovy pro dv e racion aln periody najdeme v zdycky spole cn y celo c seln y n asobek (spole cnou periodu). Prostor je nekone cn edimenzion aln . periodick a, je to ji z tzv. kva17. Ne. Funkce sin x + sin 2x nen ziperiodick a funkce (a prostor takov ychto funkc , tedy sou ct u periodick ych funkc je ji z line arn m prostorem). KV

4.5

Line arn z avislost vektor uz

65

 Ukol: Jsou n asleduj c vektory z R4 line arn e z avisl e? v1 = (4, 5, 2, 6), v2 = (2, 2, 1, 3), v3 = (6, 3, 3, 9), v4 = (4, 1, 5, 6) Pokud ano, najd ete line arn kombinaci, kter a netrivi aln e d av a 0 (nulov y vektor). sen Re : Zadan e vektory si zap seme do matice jako r adky a sna z me adky matice nad se ji upravit Gaussovou elimina cn metodou. R ale budeme br at jako vektory a ozna covat je vij , kde i ozna cuje po rad vektoru a j po cet u prav, kter e byly na vektoru provedeny (tedy nap r klad vi0 vi ze zad an ). 4 2 6 4 5 2 3 1 2 1 3 5 v31 =v30 3v20 v21 =2v20 v10 6 4 5 2 v =v v 3 41 40 10 0 1 0 9 0 3 6 6 0 4 3 4 0 0 0 5 1 0 0 2 0 6 3 v32 =v31 3v21 6 v =v 4v21 0 42 41 0 0

Vid me, ze zadan e vektory jsou line arn e z avisl e. Tzn. z dan ych vektor u m u zeme utvo rit netrivi aln line arn kombinaci rovnaj c se vektoru (0, 0, 0, 0) (zp etn e): (0, 0, 0, 0) = v43 = 2v42 + v32 = 2[v41 4v21 ] + v31 3v21 = = 2[v40 v10 4(2v20 v10 )] + v30 3v20 3(2v20 v10 ) =

6 4 5 2 v43 =2v42 +v32 0 0 1 0 0 0 0 6 0 0 0 0

6 0 0 0

= 9v1 25v2 + v3 + 2v4 . T m jsme dostali hledanou netrivi aln kombinaci d avaj ci nulov y vektor. MB,ZV

66

4.6

Dimenze line arn ho obalu

Ukol: Ur cete, jak a je dimenze prostoru napnut eho29 na funkc ch f , g , h (uva zovan ych na netrivi aln m intervalu): f (x) = a sin x 4 cos x sin 2x g (x) = 4 sin x 6 cos x 3 sin 2x h(x) = sin x + cos x a sin 2x v z avislosti na re aln em parametru a. sen Re : Uva zujme prostor V = L({sin x, cos x, sin 2x}), jeho z je L({f, g, h}) jist e podmno zinou. Funkce sin x, cos x, sin 2x jsou nez avisl e (viz p r klad 6.2), a tvo r tedy b azi V . M u zeme nap r klad funkce f, g, h vyj ad rit pomoc slo zek v t eto b azi (m u zeme si ale zvolit i jakoukoliv jinou b azi), c m z p revedeme probl em do R3 . f = (a, 4, 1) , g = (4, 6, 3) , h = (1, 1, a) .

Dimenzi line arn ho obalu vektor u v R3 zjist me snadno pomoc Gaussovy eliminace. Zap seme vektory do r adk u matice a eliminujeme. a 4 1 (1)(3) 1 1 a 4 6 3 4 6 3 a 4 1 1 1 a 1 1 a 0 10 3 + 4a 0 4 a 1 + a2
(3)=10(3)+ +(4+a)(2) (3)=(3)a(1) (2)=(2)4(1)

Vid me, ze pro 6a2 + 13a 2 = 0, tedy a1,2 = 1 6 , 2, jsou v posledn matici dva nez avisl e r adky. V ostatn ch p r padech jsou nez avisl e v sechny t ri r adky. Dodejme, ze pokud bychom nebyli prohodili na za c atku prvn a t ret r adek, m eli bychom podstatn e v ce pr ace. Krom e toho, ze bychom dostali v matici mnohem v ce element u z avisl ych na a, museli
29 Odpust te autorovi tento anglick y slovn obrat. Lze r ct tak e ,,dimenzi line arn ho obalu funkc f , g , h.

1 1 a 0 10 3 + 4a 0 0 6a2 + 13a 2

67

bychom nap r klad u z v prvn m kroku (2) = a (2) 4 (1) prov ad et diskuzi. Tento krok je toti z mo zn y pouze pro a = 0. V opa cn em p r pad e um ele sni zujeme dimenzi line arn ho obalu r adk u matice t m, ze vyma zeme druh y r adek a nahrad me ho (4)-kr at prvn m. P ri u prav ach, kter e jsme prov ad eli v na sem re sen , diskuzi prov ad et nen na t reba, nebot se u pravy spo c valy v n asoben upravovan eho r adku nenulov ym (pevn ym) c slem a p ri c t an line arn kombinace ostatn ch r adk u (kter a z avisela na a). Samoz rejm e n am nevad , kdy z nap r klad v prvn u prav e ke t ret mu r adku p ri cteme prvn r adek kr at nula. KV

4.7

Hodnost line arn ho zobrazen

Ukol: V prostoru V polynom u nejv y se t ret ho stupn e uva zujme podprostor W = L({f1 , f2 , f3 , f4 }) f1 (x) = 3x2 + x + 2 , f2 (x) = 3x3 + 6x2 x + 13 , f3 (x) = x3 + x 3 , f4 (x) = 2x3 + 3x2 + 3x 4 .

D ale uva zujme zobrazen a : V V , a : f f (derivace30 ) a 2 zobrazen b : L({1, x, x }) V , b : f (x) xf (x). 1. Ur cete dimenzi W . 2. Ur cete hodnost zobrazen a : V V a hodnost a|W , jeho restrikce na W (tedy derivace, kter a z W zobrazuje do V ). Ov e rte platnost tvrzen dim Im f + dim Ker f = dim V pro ob e zobrazen . 3. Uka zte, ze se zobrazen ab a ba na U = L({1, x, x2 }) li s . sen Re : Hned na za c atku je dobr e si uv edomit, ze ob e zobrazen jsou skute cn e line arn , tedy ze plat a(f + g ) = af + ag a a(f ) = af . 1. Zadan e vektory zap seme v b azi {x3 , x2 , x, 1}, c m z celou u lohu 4 p revedeme do R . Vektory slo zek zap seme do r adk u matice a
30 V tomto p r kladu budeme pot rebovat v ed et pouze to, ze derivace je line arn zobrazen a ze (xn ) = nxn1 .

68

Gaussovou eliminac ji p revedeme na horn troj uheln kov y tvar. 0 3 1 2 3 6 0 3 1 1 1 3 1 0 1 3 2 (1)(2) 13 0 6 2 4 . . . 0 0 0 0 3 0 0 0 0 4

Vid me tedy, ze dimenze W je dv e. Prvn krok (prohozen prvn ho a t ret ho r adku) jsme ud elali proto, ze prvek a11 (pivotn prvek) mus b yt nenulov y. Podobn a situace m u ze nastat samoz rejm e i pozd eji. Pokud pracujeme numericky (na po c ta ci, s kone cnou p resnost ), je v zdy v yhodn e prohodit r adky tak, aby byl pivotn prvek co nejv et s . 2. Hodnost obecn eho zobrazen f : X X je tot e z co dimenze jeho obrazu, tj. prostoru f (X ). Zjist me ji tedy nap r klad tak, ze v X zvol me n ejakou b azi {v1 , . . . , vn } a nalezneme dimenzi line arn ho obalu {f (v1 ), . . . , f (vn )}. My si zvol me ve V op et b azi B = {x3 , x2 , x, 1} a vid me, ze 2 a(B ) = {3x , 2x, 1, 0}, tedy h(a) = dim L a(B ) = 3. J adro a je jednorozm ern y prostor v sech konstantn ch funkc , v na sem z apisu L({1}). Rovnost dim Im a + dim Ker a = 4 je tud z spln ena. Pro W to m u zeme ud elat podobn e. V me, ze dim W = 2, za b azi si tedy zvol me nap r klad funkce f1 (x), f2 (x), kter e jsou o cividn e nez avisl e, tedy L({f1 , f2 , f3 , f4 }) = L({f1 , f2 }) = Funkce af1 (x) = 6x + 1, af2 (x) = 9x2 + 12x 1 jsou ale tak e nez avisl e, a tedy je h(a|W ) = 2. Zobrazen a|W je injektivn (prost e), proto ze31 v pr uniku W a L({1}) = Ker a le z jen nulov y vektor. Pokud pro d ukaz t eto skute cnosti nem u zeme pou z t dim Ker a|W = dim W h(a|W ) = 0 (nap r. proto, ze to m ame dok azat), je nejv yhodn ej s uk azat, ze dim L({f1 (x), f2 (x), 1}) = 3. 3. I pro tento u kol je nejvhodn ej s sledovat, jak p usob zobrazen na n ejakou b azi v dan em prostoru. Pokud zvol me za tuto b azi p r mo {1, x, x2 }, vid me, ze baU = L({0, x, 2x2 }); v simn ete
31 Lze samoz rejm e tak e pou z t zn am e lemma pro line arn zobrazen a: dim W = dim a(W ) a prost e.

69

si, ze h(ba) min{h(b), h(a)} = 2, jak m a b yt. Naproti tomu abU1 = L({1, 2x, 3x2 }), tedy nejen ze ab a ba p usob jinak nap r klad na x2 , ale dokonce i hodnosti t echto zobrazen nejsou stejn e. KV

4.8
Ukol:

Slo zky vektoru vzhledem k ortogon aln b azi

1. Ur cete sou radnice vektoru v = (2, 5, 6) vzhledem k b azi B = {u1 , u2 , u3 } = {(1, 2, 1), (1, 1, 3), (7, 4, 1)} a zapi ste (2, 5, 6) jako p r slu snou line arn kombinaci. 2. Ud elejte tot e z ,,chyt rej s metodou, kter a vyu z v a skute cnosti, ze b aze je ortogon aln . sen Re : s 1. Re me soustavu 1 1 7 2 v1 2 + v 2 1 + v 3 4 = 5 , 1 3 1 6 neboli 1 1 7 2 2 1 4 5 . 1 3 1 6

Gaussovou eliminac z sk ame 1 0 0 3 A = 0 1 0 1 . 0 0 1 0 Tedy v = (3, 1, 0)B neboli v = 3u1 u2 . 2. B aze B spl nuje ui uj = 0 pro i = j (ov e rte). D ky tomu plat v = v 1 u1 + v2 u2 + v3 u3 v u i = vi u i Tedy nap r klad v1 =
(2,5,6)(1,2,1) (1,2,1) 2 2

. PV,KV

18 6

= 3.

70

4.9

B aze, sou radnice, homomorzmy

Ukol: Ve vektorov em prostoru R3 jsou d any dv e mno ziny vektor u S a N. 0 1 1 S = 0 1 1 = {si } 1 0 0 1 1 2 N = 1 1 0 = {ni } 1 1 0 D ale bud T line arn zobrazen T : R3 R3 denovan e takto: x1 x1 + x 2 T x = T x2 = 2x2 x3 x1 x 3

1. Ov e rte, ze mno ziny S i N tvo r b azi vektorov eho prostoru R3 .

2. Ur cete sou radnice vektor u ni v u ci b azi S . Ur cete sou radnice vektor u si v u ci b azi N . Jak e jsou sou radnice si v u ci b azi S ? 3. Bud c vektor, kter y m a v u ci b azi N sou radnice c1 , c2 , c3 . Najd ete jeho sou radnice v b azi S . 4. Najd ete matici line arn ho zobrazen T v u ci b azi S a v u ci b azi N. sen Re : 1. Abychom uk azali, ze doty cn y soubor vektor u S (resp. N ) tvo r b azi, je t reba ov e rit dv e podm nky. Ka zd y vektor z prostoru R3 mus b yt mo zno vyj ad rit jako line arn kombinaci prvk u mno ziny S (resp. N ) a dan e vektory mus b yt line arn e nez avisl e. Proto ze dimenze prostoru R3 je t ri a zadan e mno ziny jsou t r prvkov e, sta c , kdy z budou vektory v mno zin e S (resp. N ) line arn e nez avisl e a prvn podm nka bude spln ena automaticky. P ripome nme si, ze line arn nez avislost vektor u si znamen a platnost n asleduj c implikace c 1 s1 + c 2 s 2 + c 3 s3 = 0 71 c 1 = c2 = c3 = 0

Mus me tedy uk azat, ze rovnice c1 s1 + c2 s2 + c3 s3 = 0 (pro nezn am e c1 , c2 , c3 ) m a pouze trivi aln re sen (tzn. sam e nuly). Uveden a rovnice je 1 0 1 0 c1 0 + c 2 1 + c 3 1 = 0 , 1 0 0 0 co z m u zeme v maticov e 1 0 1 podob e napsat jako 0 0 1 c1 1 1 c2 = 0 . 0 c3 0 0

Vid me, ze matice A soustavy je regul arn (nap r klad proto, ze det A = 1 = 0; nebo proto, ze kdy z ode cteme od t ret ho r adku prvn r adek, dostaneme matici v horn m troj uheln kov em tvaru), a tedy jedin y vektor, kter y se zobraz na nulov y vektor, je nulov y vektor. Uveden a soustava vektor u si je proto nez avisl a a mno zina S je b aze R3 . Naprosto stejn ym postupem zjist me, ze tak e mno zina N je b aze R3 . 2. Sou radnicemi vektoru n1 v u ci b azi S rozum me takov e koecienty ai , ze plat n 1 = a 1 s1 + a 2 s2 + a 3 s 3 . Po dosazen dostaneme 1 0 1 2 a1 0 + a 2 1 + a 3 1 = 1 , 1 0 0 1 co z v maticov em tvaru nap seme takto 1 0 1 a1 2 0 1 1 a2 = 1 . 1 0 0 a3 1

V tomto p r pad e lze koecienty ai snadno uh adnout, ale to nemus j t v zdy. K vy re sen soustavy pou zijeme t reba Cramerovo pravidlo (nem ame-li r adi determinanty, pou zijeme nap r klad Gaussovu eliminaci, viz p r klad 1.1). Pro koecient ai dostaneme vyj ad ren ai = det Bi , det B 72

kde B je matice soustavy a Bi je matice soustavy, v n z m sto i-t eho sloupce nap seme sloupec prav e strany. Koecienty ai jsou a1 = 2 0 1 1 1 1 1 = 1, 1 1 0 0 a3 = a2 = 1 2 1 1 0 1 1 = 0, 1 1 1 0

1 0 2 1 0 1 1 = 1. 1 1 0 1

Pov simn eme si toho, ze vztahy typu n1 = 1s1 +0s2 +1s3 lze ve zkratce napsat jako 1 1 0 (n1 , n2 , n3 ) = (s1 , s2 , s3 ) 0 1 1 = (s1 , s2 , s3 )C , (19) 1 0 1

Pro vektor n1 jsme tedy na sli vyj ad ren pomoc vektor u si jako n1 = 1s1 + 1s3 . Tuto skute cnost budeme zapisovat t mto zp usobem: nT = (1 , 0 , 1) , kde indexem S chceme nazna c it, z e se jedn a o slo zky S 1 vektoru n1 v u ci b azi S . Naprosto stejn ym postupem najdeme slo zky ostatn ch vektor u ni v u ci b azi S . Kone cn ym v ysledkem na seho sna zen bude 1 1 0 n1 = 0 , n 2 = 1 , n 3 = 1 . 1 S 0 S 1 S

kde matice C m a ve sloupc ch sou radnice vektor u b aze N = {ni } v u ci b azi S = {si }. Takov a matice se naz yv a matice p rechodu od b aze S k b azi N . Na s m dal s m u kolem je naj t sou radnice vektor u si v u ci b azi N . Bylo by jist e nad m ru u morn e opakovat znovu cel y p redch azej c postup. Na st est n am sta c pod vat se na v y se uvedenou rovnici a m ame hned v ysledek, toti z (n1 , n2 , n3 )C 1 = (s1 , s2 , s3 ) ,

kde po zadovan e hodnoty sou radnic vektor u si v u ci b azi N cteme po rad e ve sloupc ch matice C 1 . Zb yv a vypo c tat inverzi matice C . To 73

provedeme klasick ym zp usobem, a sice tak, ze si vedle sebe nap seme matici C a matici identity I a prov ad me povolen e (rozum ej ekvivalentn r adkov e) u pravy matice (C | I ) dokud nedostaneme matici (I | U ). Pr av e matice U je inverzn matic k matici C . 1 0 0 (3)(3)(2) 1 1 0 1 0 0 (3)(3)(1) 1 1 0 0 1 1 0 1 1 0 1 0 0 1 0 0 1 1 1 0 1 1 0 1 0 0 1 1 1 0 1 0 0 (2) 1 1 1 0 1 0 0 2 (3)+(2) 0 1 1 0 1 0 1 1 1 0 1 0 2 2 2 0 0 2 1 1 1 0 0 2 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (1)(1)+(2) 1 0 0 (3) 1 1 0 0 2 2 (3) 2 2 2 2 2 0 1 0 1 1 1 0 1 0 1 1 1 2 2 2 2 2 2 1 1 0 0 2 1 1 1 0 0 1 1 2 2 2 Pro sou radnice vektor u s1 v u ci b azi N kone cn e dostaneme 1 1 1 1 1 1 1 . (s1 , s2 , s3 ) = (n1 , n2 , n3 ) 2 1 1 1

Skute cn e plat nap r. s1 = 1 2 (n1 n2 + n3 ). T Slo zky si v b azi S jsou samoz rejm e sT 1 = (1, 0, 0)S , s2 = (0, 1, 0)S , T s3 = (0, 0, 1)S . 3. P ri ur cov an sou radnic vektoru c v u ci b azi S bychom mohli postupovat p r mo, tzn. mohli bychom re sit rovnici (pro nezn am e d 1 , d2 , d3 ) c 1 n 1 + c 2 n 2 + c 3 n 3 = d 1 s1 + d 1 s 2 + d 1 s3 . To je ale zbyte cn e. Uv edom me si, ze vektor c lze zapsat jako c = c1 n1 + c2 n2 + c3 n3 = (n1 , n2 , n3 ) (c1 , c2 , c3 )N a tak e si p ripomeneme ned avno odvozenou formulku (n1 , n2 , n3 ) = (s1 , s2 , s3 ) C . b aze
N T

(20)

b aze

74

Kombinac t echto vzorc u dostaneme c = (s1 , s2 , s3 )C (c1 , c2 , c3 )N

T

N azorn e vid me, ze matice p rechodu C , kter a line arn m kombinov an m vyr ab z vektor u b aze S vektory b aze N (vektory psan e do r adku, vztah 20), funguje p ri pr aci se slo zkami n ejak eho vektoru v opa cn em sm eru (slo zky psan e do sloupce, vztah 21). Pro kontrolu si zkuste do (21) dosadit (c1 , c2 , c3 )T = (1, 0, 0)T (matici C viz ve vztahu 19) a ov e rte, ze dostaneme spr avn y v ysledek. 4. Matic line arn ho zobrazen T vzhledem k b azi S rozum me matici, kterou je pot reba n asobit sloupec slo zek libovoln eho vektoru s vzhledem k t eto b azi, abychom dostali sloupec slo zek vektoru T s (op et vzhledem k S ). Tuto denici je mo zn e je st e roz s rit, kdy z budeme cht t s a T s vyjad rovat v r uzn ych b az ch. Abychom zjistili jak bude vypadat matice zobrazen T v u ci b azi S , spo cteme nejprve vektory T s1 , T s2 a T s3 . Pot e najdeme sou radnice t echto vektor u v u ci b azi S stejn ym zp usobem jako v p redchoz ch bodech. M ame T s1 = T (1, 0, 1) = (1, 0, 0) = s2 + s3 = (0, 1, 1)S T s2 = T (0, 1, 0) = (1, 2, 0) = s2 + s3 = (0, 1, 1)S T s3 = T (1, 1, 0) = (2, 2, 1) = s1 + s2 + s3 = (1, 1, 1)S Matice zobrazen je jak asi tabulka MS . Pov simn eme si, jak m a taT bulka MS u cinkovat na vektory s1 = (1, 0, 0)S . 0 0 0 1 MS 0 = 1 , MS 1 = 1 , 1 S 0 S 1 S 0 S 0 1 MS 0 = 1 1 S 1 S 75

odkud je vid et, ze sou radnice vektoru c v u ci b azi S budou c1 d1 d2 = C c 2 . c3 N d3 S

(21)

Nyn si sta c uv edomit, ze n asoben m matice vektorem, kter y m a jedni cku v i-t em r adku a v sude jinde nuly, dostaneme jako v ysledek i-t y sloupec matice. Nebo tak e lze uveden e t ri rovnosti shrnout do jedn e 0 0 1 1 0 0 0 0 1 MS 0 1 0 = 1 1 1 MS = 1 1 1 . 1 1 1 0 0 1 1 1 1

P ri hled an matice zobrazen T v u ci b azi N bychom mohli postupovat obdobn e. Ale proto ze ji z m ame tolik u zite cn ych meziv ysledk u, byla by skoda, kdybychom je nevyu zili. Sta c r adn e prostudovat n asleduj c sch ema b aze S zobrazen . C . .
N

b aze S . MS C . . 1 C

MS

C . . .
N

MN

. . C 1 MS C .
N

b aze N

b aze N

P usoben matice MN (resp. zobrazen T ) lze tak e dostat takto: nejprve zkouman y vektor ()N (zadan y v b azi N ) p revedeme do b aze S , k cemu z n am poslou z matice C . V b azi S ji z zn ame vyj ad ren zobrazen T pomoc matice MS . Najdeme obraz vektoru p ri p usoben matice MS . Tento v ysledek vyj ad r me v b azi N , k cemu z n am poslou z matice C 1 . V ysledek bude stejn y jako p r m e p usoben matice MN . S vektorem ()N byla celkem provedena slo zen a operace C 1 MS C , a proto nem u ze b yt jinak, ne z ze MN = C 1 MS C . Po dosazen konkr etn ch c sel m ame 1 1 1 0 0 1 1 1 0 1 1 1 1 1 1 1 0 1 1 = MN = 2 1 1 1 1 1 1 1 0 1 76

3 2 1 2 1 2

1 1 2 1 1 2 1 1 2 VP

4.10

Magick e ctverce

Ukol: Magick e ctverce jsou ctvercov e matice c sel, jejich z sou cty po r adk ach se rovnaj sob e navz ajem a tak e sou ct um ve sloupc ch, p r padn e t e z sou ct um po diagon ale. a) Uva zujte prostor M1 re aln ych matic 3 3 takov ych, ze sou cty v r adk ach i sloupc ch se rovnaj . Ur cete dimenzi tohoto prostoru a najd ete libovolnou b azi. b) Prostor M2 obsahuje matice z M1 s dodate cnou podm nkou, ze i sou cty po diagon al ach se rovnaj sou ct um v r adk ach ci sloupc ch. Ur cete dimenzi M2 a nalezn ete vhodnou b azi. c) Nalezn ete prav y magick y ctverec 3 3, v n em z se ka zd e c slo z mno ziny 1, . . . , 9 vyskytuje pr av e jednou. Uka zte, ze rotacemi a zrcadlen mi lze z skat v ce magick ych ctverc u, ne z je dimenze M2 z minul eho bodu. Vysv etlete tento fakt. Pokud Va se odpov ed bude obsahovat spojen ,,line arn kombinace, zvolte za b azi dim(M2 ) 1 prav ych magick ych ctverc u a matici se sam ymi p etkami a zapi ste v sechny ostatn prav e magick e ctverce jako line arn kombinaci prvk u t eto b aze. d) Pokud p rejdeme od ctverc u 3 3 ke ctverc um 4 4 nebo obecn eji n n (a po zadujeme st ale to, co v bodech a,b), jak a bude dimenze? sen Re : a) V prvn m u kolu ozna cme nejd r ve sou cet v libovoln e r adce nebo sloupci s. Pi sme do prvn r adky a, b a posledn polo zka r adky pak mus b yt s a b. Do druh e r adky pi sme d, e a posledn polo zka je

77

Dodejme na z av er, ze se v pravd epodobnostn ch u loh ach vyskytuj takzvan e bistochastick e matice, co z jsou ctvercov e matice (nap r klad 3 3), kter e maj sou cty prvk u v ka zd em r adku i sloupci rovn e jedn e. V sechny takov e matice tvo r cty rdimenzion aln ann prostor, neboli je lze zapsat ve tvaru B = A 5 + 1 A1 + 2 A2 + 3 A3 + 4 A4 = A 5 + L . Ann prostor v prostoru V je tedy ,,vektorov y podprostor U V plus jeden prvek v V ; v na sem p r pad e tvo r matice A1 , A2 , A3 , A4 b azi U a matice A5 je prvek v z V . Pokud v / U (jako v na sem p r pad e), pak tento ann prostor nen vektorov ym podprostorem V . N azorn e (v Rn ) si jej lze p redstavit jako ,,posunut y vektorov y podprostor. b) V dal s m u kolu, v prostoru M2 , po zadujeme je st e nav c a + e + a + b + d + e s = s, 78 s a d + e + s a b = s,
df

Lehce zkontrolujeme, ze pro libovolnou volbu p eti c sel a, b, d, e, s spl nuje M podm nky M1 . Z arove n jsme zapsali nejobecn ej s re sen , proto ze ke ka zd emu vyj ad ren nov ych polo zek pomoc star ych jsme byli p rinuceni. Tud z dimenze M1 je rovna p eti. Za b azi lze zvolit nap r klad p et matic, kter e dostaneme dosazen m jednotky za jednu prom ennou a nul za ostatn prom enn e z mno ziny {a, b, d, e, s}, tedy 1 0 1 0 1 1 0 0 0 A1 = 0 0 0 , A2 = 0 0 0 , A3 = 1 0 1 , 1 0 1 0 1 1 1 0 1 0 0 0 0 0 1 A4 = 0 1 1 , A5 = 0 0 1 . 0 1 1 1 1 1

nutn e s d e. T ret r adka je pak tak e jednozna cn e ur cena a obecn y prvek M1 m a tvar a b sab . d e sde M = (22) sad sbe a+b+d+es

co z jsou dv e nez avisl e rovnice, z nich z lze nap r klad vyj ad rit d, e. Obecn a matice je pak ur cena t remi nez avisl ymi c sly a, b, s, dimenze M2 je tedy rovna t rem. B azi lze zvolit podobn e jako v minul em bod e. Pro (a, b, s) rovno postupn e (1, 0, 0), (0, 1, 0) a (0, 0, 1) vyjde 0 0 1 0 1 1 1 0 1 1 2 . B1 = 2 0 2 , B2 = 1 0 1 , B3 = 4 3 3 3 2 2 1 1 1 0 1 0 1 3 3 3 c) Kdy z v prav em magick em ctverci zap seme c sla 1, . . . , 9, sou cet v sech c sel bude 9 (1 + 9)/2 = 45, jinak re ceno sou cet v ka zd e r adce mus b yt roven 15. Pr um ern e c slo v ka zd e r adce nebo sloupci ci diagon ale pak mus b yt 5 a m u zeme uk azat, ze i uprost red mus b yt c slo 5. Nap r klad tak, ze dvakr at sou cet sou ct u po obou diagon al ach plus sou cet prost redn rady a sou cet prost redn ho sloupce (celkem 6 15 = 90) je roven sou ctu sou ct u na cty rech hran ach (4 15 = 60) plus sestkr at prost redn c slo (6 p = 30). Na prot ej s ch stran ach od c sla 5 mus me napsat p ary c sel, jejich z sou cet je roven 10. Jde jen o to, kam nap seme 1 9, 2 8 atd. Za cneme t reba s jednotkou uprost red n ejak e hrany. Intuice n as potom vede k tomu, ze dvojku nap seme co mo zn a nejd ale od jednotky a zbytek magick eho ctverce je ji z ur cen jednozna cn e (viz prvn matice n ze v rovnici (23); pokud bychom dvojku um stili do n ekter e ze dvou zb yvaj c ch poloh, ctverec bychom nedokon cili zkuste si). Ka zd y takov y magick y ctverec lze oto cit do 4 r uzn ych sv etov ych stran a od ka zd eho oto cen lze po r dit zrcadlovou kopii, celkem m ame 8 tvar u magick ych ctverc u. V y se jsme ale uk azali, ze dimenze prostoru v sech magick ych ctverc u je rovna t rem. D uvod je v tom, ze ka zd y prvek M2 (nap r. ka zd y oto cen y magick y ctverec) lze ps at jako line arn kombinaci z akladn ch ctverc u (z M2 ) 8 1 6 6 1 8 5 5 5 M = A3 5 7 + B 7 5 3 + C 5 5 5. (23) 4 9 2 2 9 4 5 5 5 V sech 8 oto cen a zrcadlen prav eho magick eho ctverce z sk ame z (23) volbou (prvn dva ctverce jsou p r mo z (23) a dal s dva jsou jejich

79

st redov e soum ern e obrazy) (A, B, C ) = (1, 0, 0), (0, 1, 0), (1, 0, 2), (0, 1, 2), 1 3 5 1 3 3 3 5 3 5 , 3 , ) , ( , , ) , ( 5 (4 4 2 4 4 2 4 , 4 , 2 ), ( 4 , 4 , 2 ) V simn ete si, ze A + B + C = 1 ve v sech p r padech, co z je nutn e k zachov an sou ctu 45 v sech c sel. Nezapome nte tak e, ze prav e magick e ctverce netvro r vektorov y prostor (zkuste schv aln e dva prav e magick e ctverce se c st). d) Prostor obecn ych matic n n m a dimenzi n2 , ov sem m ame 32 2n 2 podm nek denuj c ch M1 a dal s 2 podm nky denuj c M2 , celkov a dimenze M2 je tedy n2 2n = n(n 2). Pro v et s ctverce tedy o cek av ame, ze bude existovat v ce magick ych ctverc ua podm nky nebude t e zk e splnit. LM

4.11

Vektory se sud ym po ctem jedni cek

P je (n 1)-dimenzion Ukol: Necht aln podprostor Zn 2 . Necht se libovoln e dva r uzn e vektory x, y P li s alespo n ve dvou sou radnic ch. Potom je P tvo ren pr av e v semi vektory obsahuj c mi sud y po cet nenulov ych slo zek. sen Re : Uva zujme matici A, jej z n1 r adk u je tvo reno b az podprostoru P . Hodnost t eto matice je n 1, a tedy dimenze obrazu zobrazen odpov daj c ho t eto matici je n 1. Dimenze j adra tohoto zobrazen je dle v ety o dimenzi j adra a obrazu jedna, a tedy j adro obsahuje pr av e jeden (pracujeme nad Z2 ) nenulov y vektor ozna cme ho w. D ale ozna cme B matici, kter a obsahuje jedin y r adek a t m je vektor w. J adro zobrazen odpov daj c ho t eto matici m a dimenzi n 1 a je nadmno zinou podprostoru P kter ykoliv r adek A n asoben y a nulu. Potom toto j adro je ale pr av e podslo zkov e ( i xi yi ) s w d prostorem P . Kdyby w m el n ejakou nulovou slo zku ( rekn eme i-tou),
32 Celkem 2n r uzn ych sou ct u se m a rovnat sob e navz ajem, co z znamen a obecn e 2n 1 podm nek, jeliko z sou cet m u ze b yt libovoln y. Ov sem sou cty v sech c sel v r adk ach (sou cet v sech r adkov ych sou ct u) a v sech c sel ve sloupc ch (sou cet v sech sloupcov ych sou ct u) se automaticky rovnaj , co z znamen a, ze jedna z podm nek byla line arn e zavisl a na ostatn ch (porovn an m sou ct u n ,, r adkov ych rovnic a n ,,sloupcov ych rovnic dost av ame trivi aln rovnici ns = ns). Proto jen 2n 2 je nez avisl ych.

80

potom by vektor ei (sam e nuly, jedni cka na it em m st e) n ale zel do podprostoru P a od nulov eho vektoru, kter y v tomto podprostoru tak e le z , by se li sil v jedin e slo zce. Tedy mus platit w = (1, . . . , 1). Z p redchoz ch u vah plyne, ze j adro B = wT je pr av e P , a tedy P obsahuje pr av e ty vektory, jejich z po cet nenulov ych slo zek je sud y (st ale pracujeme nad Z2 ). DK

4.12

Bern stejnovy polynomy

Ukol: Doka zte, ze polynomy Pk (x) = xk (1 x)nk , k = 0, . . . , n tvo r b azi na prostoru re aln ych polynom u stupn e nejv y se n. sen Re : Postup je celkem p r mo car y. Vzhledem k tomu, ze dimenze uva zovan eho prostoru je n + 1, sta c z rejm e dok azat, ze polynomy Pk jsou line arn e nez avisl e. P redpokl adejme tedy, ze n ejak a jejich line arn kombinace je identicky nulov a: a0 (1 x)n + a1 x(1 x)n1 + + an1 xn1 (1 x) + an xn = 0, (24) kde a0 , . . . , an jsou libovoln a (re aln a) c sla. Dosazen m x = 1 do (24) dostaneme okam zit e an = 0. Ted rovnost (24) zderivujeme podle x, p ri cem z pou zijeme tvrzen , ze p ri derivov an se n asobnost v sech ko ren u polynomu sn z o 1 (nepop r ame ale, ze p ri derivov an mohou vzniknout ko reny nov e). Postupujeme tedy indukc tak, ze v zdy zderivujeme a dosad me x = 1, c m z postupn e anulujeme an1 , an2 , . . . , a0 . Na Bern stejnovy polynomy naraz me nap r klad v d ukazu Weierstrassovy v ety, kter a r k a, ze ka zdou funkci f spojitou na uzav ren em intervalu a, b lze s libovolnou p resnost aproximovat polynomem ve smyslu ,,pro ka zd e > 0 existuje polynom P (x) takov y, ze |f (x) P (x)| < pro v sechna x a, b . Pokud si tuto v etu budete cht t dok azat sami, zkuste vz t posloupnost polynom u
n

Bn (x) =
k=0

n k x (1 x)nk f k

k n

(25)

a dok azat, ze na intervalu 0, 1 konverguje stejnom ern e k funkci f (x) (p rechod od obecn eho p r padu k intervalu 0, 1 p re sk alov an m je jednoduch y). 81

Vyj ad ren (25) m a jednoduchou statistickou interpretaci. Zn ameli hodnoty funkce f (x) jenom v bodech k/n, kde k = 0, . . . , n, m u zeme jej hodnotu v libovoln em bod e p ribli zn e spo c tat jako v a zen y pr um er zn am ych hodnot. Formule (25) n am pak r k a, ze v ahu hodnoty f (k/n) m ame vz t jako pravd epodobnost, ze p ri n hodech minc padne k -kr at hlava, p ri cem z x je pravd epodobnost padnut hlavy p ri jedin em hodu. To, ze posloupnost (25) konverguje k funkci f (x), je pak jen uk azkou platnosti zn am e centr aln limitn v ety. TB

82

5
5.1

Ulohy pro ortogonalisty

Ortogon aln dopln ek

Ukol: Nalezn ete ortonorm aln b azi ortogon aln ho dopl nku V = L({(1, 0, 2, 1), (2, 1, 2, 3), (0, 1, 2, 1)}), je-li skal arn sou cin x, y = n i=1 xi yi . sen Re : Nejd r v 1 2 0 zjist me dimenzi prostoru V . 0 2 1 (2)2(1)(2) 1 0 2 1 0 1 2 1 1 2 3 1 2 1 0 1 2 1

Tady u z vid me, ze jeden z vektor u je line arn e z avisl y. A jeliko z zjevn e v sechny t ri vektory nejsou n asobkem jedin eho vektoru, mus b yt dimenze V rovna dv ema. Za b azov e vektory V si m u zeme zvolit nap r klad prvn dva r adky z matice vpravo (ozna c me je v1 , v2 ). Hled an ortogon aln ho dopl nku k V provedeme nyn n asledovn e. Vektory v1 , v2 dopln me (libovoln ym zp usobem) na b azi v R4 ; zbyl e dva vektory ozna cme v3 , v4 . Pak provedeme GrammovuSchmidtovu ortogonalizaci a z sk ame vektory w1 , w2 , w3 , w4 . P ritom ale w1 , w2 generuj V a w3 , w4 jsou na oba tyto vektory kolm e. Line arn obal w3 , w4 je tedy kolm y na V , a je tud z roven V . Vektory v3 , v4 zvol me tak, aby matice, v n z budou v1 , v2 , v3 , v4 jako r adky, byla v horn m troj uheln kov em tvaru. T m bude hned na za c atku jasn e, ze jsou tyto vektory line arn e nez avisl e, a tedy ze tvo r b azi R4 . v1 1 0 2 1 v2 0 1 2 1 = . v3 0 0 1 0 v4 0 0 0 1 Za prvn b azov y prvek si zvol me vektor w1 = v1 . Pro druh y mus platit: w1 , w2 = 0 (mus b yt kolm y na prvn vektor) a z arove n w2 = v2 + k w1 (le z v rovin e vektor u v2 , v1 = w1 ). 0 = w1 , v2 + k w1 = w1 , v2 + k w1 , w1 = 3 + 6k k= 83 1 1 w2 = (1, 2, 2, 3) . 2 2

Abychom si zjednodu sili po c t an a vyhnuli se zlomk um, m u zeme tento vektor nahradit jeho dvojn asobkem. Kolmost w1 a w2 ani jejich line arn obal t m samoz rejm e nezm en me. Vol me tedy w2 = (1, 2, 2, 3). Podobn e postupujeme pro t ret a ctvrt y vektor, tady u z v sak mus b yt spln en a kolmost na v sechny p rede sl e vektory. Hled ame w3 ve tvaru w3 = v3 + k w1 + lw2 , p ri u prav ach vyu z v ame w1 , w2 = 0. 0 = w3 , w1 = v3 , w1 + k w1 , w1 + l w2 , w1 = 2 + 6k k = 0 = w3 , w2 = v3 , w2 + k w1 , w2 + l w2 , w2 = 2 + 18l l = w3 = 1 3 1 9

1 (2, 2, 1, 0) w3 = (2, 2, 1, 0) . 9 Posledn krok jsme op et ud elali jen pro na se pohodl p ri po c t an . Nakonec se je st e vypo r ad ame s w4 = v4 + k w1 + lw2 + mw3 0 = w4 , w1 = v4 , w1 + k w1 , w1 + l w2 , w1 + m w3 , w1 = = 1 + 6k + 0l + 0m k = 0 = w4 , w2 = v4 , w2 + k w1 , w2 + l w2 , w2 + m w3 , w2 = = 3 + 0k + 18l + 0m l = 0 = w4 , w3 = v4 , w3 + k w1 , w3 + l w2 , w3 + m w3 , w3 = = 0 + 0k + 0l + 9m m = 0 1 w4 = (1, 1, 0, 1) w4 = (1, 1, 0, 1) . 3 Vektory w3 , w4 na z av er d el me jejich normami a pod av ame je podle chuti s okurkov ym sal atem w3 = 1 (2, 2, 1, 0) , 3 1 w4 = (1, 1, 0, 1) . 3 1 6 1 6

84

Ka zd a z t echto t r rovnic vyjad ruje podm nku, ze vektor x m a b yt kolm y na jeden z vektor u, pomoc nich z jsme denovali V . B azi tohoto prostoru pak ortonormalizujeme nap r klad v y se uveden ym postupem. Pokud bychom pot rebovali pracovat s n ejak ym obecn ym skal arn m sou cinem x, y = i,j Aij xi yj , sta c ve vztahu 26 vsunout mezi matice na lev e stran e ctvercovou matici A = (Aij ). Tato matice (t e z Grammova matice) je ale pro n a s skal arn sou cin rovna . MB,ZV

Na z av er dopl nme, ze u lohu lze vy re sit tak e rychleji. Hled ame prostor re sen soustavy x1 0 1 0 2 1 x2 0 2 1 2 3 (26) = . x3 0 0 1 2 1 x4 0

5.2

GrammovaSchmidtova ortogonalizace

Ukol: a) Uva zujme mno zinu vektor u 0 2 1 {v 1 , v 2 , v 3 } = 1 , 0 , 1 1 1 0

Provedte s t mto souborem vektor u GrammSchmidt uv ortogonaliza cn proces, tzn. najd ete takov e vektory {w1 , w2 , w3 }, pro kter e plat wi wj = ij , aneb33 jeli i = j , pak wi wj = 0, jinak pro i = j je wi wj = 1 L({v1 }) = L({w1 }), L({v1 , v2 }) = L({w1 , w2 }), L ({v1 , v2 , v3 }) = L ({w1 , w2 , w3 }) nebo je st e jinak: m ame nal ezt takov y syst em vektor u {w1 , w2 , w3 }, kter e maj jednotkovou velikost, jsou navz ajem kolm e a ka zd y z vektor u vi lze zapsat jako line arn kombinaci vektor u wj . a b
33 symbol

zna c eukleidovsk y skal arn sou cin, cos , kde u hel mezi vektory a a b

ab=

3 i=1

ai bi , plat ab=

85

b) Pot e co se oprost te od z apisu vektor u se sipkami a v yhradn ho u z v an skal arn ho sou cinu ,, , provedte tot e z pro vektory (polo zte si ot azku: Z jak eho vektorov eho prostoru?) {f1 , f2 , f3 } = 1, x, x2 , se skal arn m sou cinem zadan ym p redpisem b(f, g ) =
1 df 1

f (x)g (x) dx , b(h, h).

norma v tomto prostoru je p rirozen e h =

sen Re : P red vlastn m v ypo ctem by bylo vhodn e zjistit, zda jsou zadan e vektory line arn e nez avisl e. Letm ym pohledem se ujist me, ze tomu tak skute cn e je. Nyn se budeme v enovat vlastn ortogonalizaci. Za prvn vektor ze souboru wi vezmeme jednodu se spr avn e normovan y vektor v1 , p ripome nme si, ze po zadujeme, aby velikost vektor u wi byla rovn a jedn e. Tedy 1/2 v1 = 1/ 2 . w1 = v1 0 Za druh y vektor zvol me (pod vejte se na obr azek 8, vlevo) 1 v2 w1 (w1 v2 ) 1 1 . w2 = = v 2 w 1 (w 1 v 2 ) 3 1

Takto zvolen y vektor m a skute cn e jednotkovou velikost (o tom se snad ned a pochybovat) a nav c je w1 w2 = 0, co z ov e r me jednodu se tak, ze oba vektory vyn asob me w1 w 2 = (w1 v2 ) (w1 v2 ) w1 v2 (w1 w1 ) (w1 v2 ) = = 0, v 2 w 1 (w 1 v 2 ) v2 w1 (w1 v2 )

geometrick a interpretace vektoru w2 je patrn a z obr azku. Vektor v2 jsme si p redstavili jako sou cet vektoru v2, , kter y je kolm y na vektor w1 , a vektoru v2, , kter y je rovnob e zn y s vektorem w1 . Evidentn e pak 86

je v2, = v2 v2, = v2 w1 ( v2 cos ) = v2 w1 (w1 v2 ). Sta c proto zvolit w2 = v2, / v2, , c m z jsme ospravedlnili volbu vektoru w2 . Pro dosa zen naprost e dokonalosti bychom m eli ov e rit, ze jsme p ri d elen normou v2 w1 (w1 v2 ) ned elili nulou: sta c si ale vzpomenout, ze u vektor u v1 a v2 p redpokl ad ame line arn nez avislost. Srovnejte tyto u vahy s p r kladem 6.3 o ortogon aln ch projekc ch. v2 v3, v3

v2,

w1

v2,|| w1 v3,||

w2

Obr azek 8: Princip GrammovySchmidtovy ortogonalizace. Z nt eho vektoru ponech ame pouze slo zku kolmou na rovinu (line arn obal) prvn ch n 1 vektor u. T ret vektor zvol me podle obdobn e logiky (viz obr azek 8 vpravo) 1 v3 w2 (w2 v3 ) w1 (w1 v3 ) 1 w3 = = 1 . v3 w2 (w2 v3 ) w1 (w1 v3 ) 6 2

Zde se ji z nebudeme pou st et do obs ahl eho popisu tohoto kroku, kter y by cten a r jist e dok azal prov est s am. Hledan y soubor vektor u je 1 1 1 1 1 1 {w1 , w2 , w3 } = 1 , 1 , 1 . 2 3 6 0 1 2

Jeliko z je V rovno R3 , z skali jsme t mto zp usobem jednu z nekone cn e mnoha ortonorm aln ch b az v R3 . Zam e rme se na zobecn en tohoto postupu pro v et s po cet vektor u. GrammSchmidtovu ortogonaliza cn proceduru shrneme takto: 87

chcemeli z vektor u {v1 , . . . , vn } vytvo rit ortonorm aln soustavu vektor u {w1 , . . . , wn } v u ci skal arn mu sou cinu b(, ), postupujeme podle receptu vi vi
i1 j =1 i1 j =1

v1 w1 = , v1

wj b(wj , vi ) , ... wj b(wj , vi )

...

, wi =

Pokud netrv ame na normalizaci vektor u wi (tu lze v zdy prov est a z nakonec), lze tyto vzorce napsat jako wi = v i
i1 j =1

b(wj , vi ) wj , wj 2

j = 1, . . . , n .

Tyto vzorce tak e p resn e vystihuj proceduru popsanou na obr azku 8. b) Nyn aplikujeme tento p r stup na druhou c ast zad an , tj. na vektory {f1 , f2 , f3 } = 1, x, x2 . P ri v ypo ctu budeme pot rebovat 2 zn at pouze skal arn sou cin mezi b azov ymi vektory 1, x, x
1

b(xi , xj ) =
1

xi+j dx =

2/(i + j + 1) pro i + j sud e, 0 jinak,

1 . k+ 2

speci aln e xk =

b(xk , xk ) = 1/

g1 = g2 = g3 =

f1 1 = f1 2 1 x 2 b(1, x) f2 g1 b(g1 , f2 ) x = =x = 1 f2 g1 b(g1 , f2 ) x x 2 b(1, x) f3 g2 b(g2 , f3 ) g1 b(g1 , f3 ) = f3 g2 b(g2 , f3 ) g1 b(g1 , f3 )

1 3 1 3

3 2

1 2 2 x2 3 x2 2 xb(x, x ) 2 b(1, x ) = 1 3 x2 2 xb(x, x2 ) 2 b(1, x2 ) x2

1 1 b(x2 3 , x2 3 )

x2

1 3

88

1 1 b(x2 , x2 ) 2b(x2 , 3 ) + b( 1 3, 3)

x2

1 3

5 3x2 1 , 8

c m z jsme dostali prvn t ri Legendreovy polynomy. Obvykle se v sak Legendreovy polynomy uv ad ej v jin em tvaru, ve kter em nejsou normov any na jedni cku v norm e ale ve vedouc m koecientu. VP

5.3

Ortogon aln dopln ek jednoho r adkov eho prostoru

sen Re : Hodnost matice A je k (sv ed c jej ch prvn ch k sloupc u) a hodnost matice B je n k (sv ed c jej ch posledn ch n k sloupc u). Pokud uk a zeme, ze A le z v ortogon aln m dopl nku B , budeme v ed et (podle v ety o dimenzi ortogon aln ho dopl nku), ze A je pr av e ortogon aln dopln ek B . Sta c tedy uk azat, ze r adky matice A jsou kolm e na r adky matice B , neboli AB T je nulov a matice. N asoben AB T lze prov est n azorn e, pokud A ch apeme jako r adkov y vektor o dvou slo zk ach Ik , P a podobn e B T jako sloupcov y vektor (rozmyslete si, ze takto skute cn e dostaneme spr avn y v ysledek). AB T = (Ik , P ) P Ink = Ik P + P Ink = 0 . DK

A je podprostor generovan Ukol: Necht y r adky matice (Ik |P ) typu k n, kde Ik je jednotkov a matice r adu k a P je libovoln a matice typu k (n k ). Doka zte, ze ortogon aln dopln ek podprostoru A je podprostor generovan y r adky matice B = P T |Ink typu (n k ) n. Za skal arn sou cin bereme slo zkov y sou cin x y = i xi yi

T m je d ukaz tvrzen p r kladu hotov.

5.4

R uzn e normy v

Ukol: Ov e rte u n asleduj c ch zobrazen Rn 0; ), ze to jsou n normy v R : a) |x| = max |xi | (maximov a, kubick a norma)
i

b) |x|1 =

|xi | (manhattansk a, oktaedrick a norma) 89

c) |x|2 =

|xi |2 (euklidovsk a, kulov a norma)

Kter e z t echto norem mohou b yt generov any skal arn m sou cinem? x2 1 0 |x|1 = 1 1 x1 x2 1 0 |x|2 = 1 1 x1 x2 |x| = 1 1 0 1 x1

Obr azek 9: Jednotkov a kru znice v R2 p ri r uzn ych norm ach. sen Re : Linearita a nulovost pr av e pro nulov y vektor jsou u v sech uveden ych norem z rejm e. Zb yv a tedy ov e rit troj uheln kovou nerovnost pro libovoln e dva vektory x a y: |x| + |y| a) |x + y| = max |xi + yi | max |xi | + |yi | max |xi | +max |yi | =
i i i i

b) |x + y|1 =

|xi + yi |

|xi | + |yi | =

|xi | +

|yi | = |x|1 + |y |1

c) Dok a zeme troj uheln kovou nerovnost umocn enou na druhou. Pou zijeme p ritom Schwarzovu ci Cauchyovu) nerovnost, kterou dok a zeme za chv li. |x + y|2
2

=
i

|xi + yi |2

(|xi |2 + |yi |2 + 2|xi ||yi |)

i

(|xi |2 + |yi |2 ) + 2 =
i

|xi |2 )(
2

|yi |2 ) =
2

|xi |2 +

|yi |2

= (|x|2 + |y|2 ) .

90

Ov e rili jsme tedy, ze i euklidovsk a norma spl nuje troj uheln kovou nerovnost, a pod v ame se je st e na Schwarzovu nerovnost. 2|xi ||yi | 2 |xi ||yi |
i,j 2

(
i

i i

|xi |2 )(
i

|yi |2 )

|xi |2 )(

|yi |2 )

i,j

|xi ||xj ||yi ||yj | |xi ||xj ||yi ||yj | 0 0

|xi |2 |yj |2 |xi |2 |yj |2 (|xi |2 |yj |2 + |xj |2 |yi |2 2|xi ||xj ||yi ||yj |) (|xi ||yj | |xj ||yi |)2 .

i=j

i=j

i<j

i<j

Nyn se obr at me k ot azce, zda pro uveden e normy existuje skal an sou cin, kter y je generuje. Euklidovsk a norma je generov ana skal arn m sou cinem x|y
2

x i yi ,

tedy |x|2 =

x|y

Ostatn dv e normy pro n 2 (pro n = 1 spl yvaj s euklidovskou normou) nespl nuj rovnob e zn kovou rovnost |x + y|2 + |x y|2 = 2|x|2 + 2|y|2 , a tedy nemohou b yt generov any skal arn m sou cinem. Tato rovnost je nutnou podm nkou pro to, aby bylo mo zn e napsat |x|2 = x|x : pokud toti z takov y skal arn sou cin existuje, lze levou stranu rovnob e zn kov e rovnosti rozepsat d ky linearit e ( x + y|x + y = x|x + x|y + y|x + y|y ) a cel a rovnost je pak trivi aln identita. P r slu sn e protip r klady pro normy | |1 , | | jsou n asleduj c :

a) x = (0, 1, 0, . . . , 0) a y = (1, 0, 0, . . . , 0); pak je |x + y| = |x y| = |x| = |y| = 1.

b) Zvol me vektory x, y stejn e jako v p redchoz m p r pad e a dostaneme |x + y|1 = |x y|1 = 2 a |x|1 = |y|1 = 1. DK 91

5.5

Normy pro matice

Ukol: Ov e rte u n asleduj c ch zobrazen , ze jsou to normy na prostoru matic n n s komplexn mi koecienty. a) |A|row = max
i j

|Aij | |Aij | i , kde i jsou vlastn c sla matice34 A A |Aij |2 (Schwarzova norma)

b) |A|col = max
j

c) |A|spc = max
i

d) |A|Sch =

i,j

U prvn ch t r norem nav c doka zte, ze plat |AB | |A||B |.

sen Re : Linearita v sech norem je z rejm a, stejn e tak jejich nulovost pr av e pro nulovou matici. Zb yv a tedy ov e rit troj uheln kovou nerovnost pro libovoln e dv e matice A a B : a) |A + B |row = max
i j

|Aij + Bij | max(

i

|Aij | +

|Bij |)

max
i j

|Aij | + max
i

|Bij | |A|row + |B |row

b) Zde lze prov est d ukaz stejn e jako v p redchoz m bod e. Lze ale T tak e vyu z t n asleduj c trik: |A + B |col = AT + B T = |AT + col B T |row |AT |row + |B T |row = |A|col + |B |col . c) Vlastn c sla matice A A jsou nez aporn a (a samoz rejm e re aln a), pro A Av = v plat nebot (|v|2 )2 = vi vi = v v = v A Av = (|Av|2 )2 0; ) .

(27)

w je libovoln Necht y vlastn vektor odpov daj c nejv et s mu vlastn mu c slu matice (A + B ) (A + B ) a | |2 je euklidovsk a norma (viz
34 A ozna cuje hermitovsky sdru zenou matici k A, tedy transponovanou matici s komplexn e sdru zen ymi elementy. V komplexn ch prostorech je |v|2 = 2 i |vi | .

92

p r klad 5.4). Potom plat (u druh e nerovnosti pou z v ame v ysledky p r kladu 5.6) |A + B |spc |w|2 = |(A + B )w|2 |Aw|2 + |B w|2 (|A|spc + |B |spc )|w|2 . d) Pro d ukaz t eto troj uheln kov e nerovnosti si sta c matice A a B p redstavit jako n2 -slo zkov e vektory a a b, denovan e jako a(i1)n+j = Aij a b(i1)n+j = Bij . Potom |A|Sch = |a|2 (viz p r klad 5.4), pro B a A + B analogicky a tedy tato troj uheln kov a nerovnost (d ky v ysledk um uveden eho p r kladu) plat . Pro prvn t ri normy jsme m eli nav c dok azat dal s nerovnost. Op et pou zijeme v ysledk u p r kladu 5.6 a z sk av ame |AB | = sup x |AB x| |AB x| |B x| = sup |x| x,|B x|=0 |B x| |x|

|B x| |Ax| sup = |A||B | . sup | x | x |x| x Za maticovou a vektorovou normu je pot reba si dosadit v zdy vhodnou dvojici (viz p r klad 5.6). V p r pad e, ze B x je nulov y vektor pro v sechny vektory x, mus b yt nutn e |B | = 0 i |AB | = 0 a tvrzen p r kladu je trivi aln . DK

5.6

Jak daleko jsou vektory od matic, aneb Hru sky s jabkama

Ukol: Doka zte, v ozna cen p r klad u 5.4, 5.5 plat x| a) |A|row = sup |A x |x| x|1 b) |A|col = sup |A x |x|1 x|2 c) |A|spc = sup |A x |x|2

93

Doka zte t e z, ze se supremum nab yv a. sen Re : Budeme postupovat pro ka zdou dvojici maticov e a vekto. Nejprve dok rov e normy zvl a st a zeme, ze maticov e normy ze zad an p r kladu jsou v zdy v et s nebo rovny p r slu sn ym v yraz um, kter e stoj za znakem suprema. a) maxi | j Aij xj | maxi j |Aij ||xj | |Ax| = |x| maxi |xi | maxi |xi | b) |Ax|1 = |x|1 = (maxk
i j i

maxi

maxi |xi |

|Aij | (maxk |xk |)

= max
i j

|Aij | = |A|row .

i |xi | i i |xi | j

Aij xj | |Aij |)

i,j

|Aij ||xj |
i

|xi |

=
i

|xj | (

|xj | (maxk

i |xi |

|Aik |)

|Aik |)
i

|xi |

|xj |

= maxk

|Aik | = |A|col .

c) Ji z jsme uk azali, ze matice M = A A je pozitivn e semidenitn , neboli ze jej vlastn c sla jsou nez aporn a (viz rovnici 27). Jeliko z je to hermitovsk a matice (M = M ), existuje ortonorm aln b aze Rn tvo ren a jej mi vlastn mi vektory (ozna cme je e1 , . . . , en ); bez u jmy na obecnosti lze p redpokl adat 1 . . . n 0. Je-li tedy x libovoln y vektor, mus platit A Ax|x = =
i

A A
i

ei |x ei

ej |x ej ej |x ej =

= i | ei |x |2

i ei |x ei

1 | ei |x |2 = 1 x|x .

94

2 2 2 z je kvadr at dokaDok azali jsme tedy |Ax|2 2 1 |x|2 = |A|spc |x|2 , co zovan e nerovnosti. Nyn doka zme, ze se suprema ve v sech p r padech nab yvaj :

se maximum v maticov a) Necht e norm e nab yv a v k -t em r adku. Uva zme vektor w = (|Ak1 |/Ak1 , . . . , |Akn |/Akn ). Potom |w| = 1 a |Aw| i |Aki | = |A|row . se maximum v maticov b) Necht e norm e nab yv a v k -t em sloupci. Uva zme vektor w, jeho z jedinou nenulovou slo zkou je jeho k t a slo zka a ta m a velikost jedna. Potom |w|1 = 1 a |Aw|1 = | A | = | A | . ik col i c) Rovnost se nab yv a pro libovoln y vlastn vektor p r slu sn y k nejv et s mu (v absolutn hodnot e) vlastn mu c slu matice A A. Pokud n ekter y ze zlomk u v re sen tohoto p r kladu nebyl korektn e denov an (m el nulov eho jmenovatele), uva zujme m sto n ej nulu. DK

5.7

Line arn regrese tak nebo jinak

Ukol: Ur cete line arn funkci (x) = ax + b, tak aby pro funkci f (x) danou n asleduj c tabulkou byla aproximac metodou nejmen s ch ctverc u. i xi f (xi ) 0 -2 2 1 0 1 2 2 3 3 4 5 4 6 4 5 8 6

sen sen Re : Re t eto u lohy nalezneme t remi r uzn ymi postupy. Nejprve budeme danou line arn funkci hledat jako kolmou projekci do podprostoru v sech line arn ch funkc , druh y postup bude zalo zen na hled an minima funkce v ce prom enn ych. Posledn postup vyu zije pseudoinverze matice a je proto za razen jako samostatn y p r klad 18.4. Prvn zp usob: P ripome nme si nejprve, co mysl me aproximac dan e funkce metodou nejmen s ch ctverc u. Ve zvolen e t r d e funkc (v na sem 95

p r pad e line arn funkce) hled ame takovou funkci , aby byl v yraz D() =
i=0 df n

wi (f (xi ) (xi ))

minim aln . wi > 0 jsou pevn e zadan a c sla a zna c v ahu dan eho bodu (v na sem p r pad e m a ka zd y bod v ahu rovnou jedn e). Nyn se ji z m u zeme pustit do re sen . Jak bylo re ceno, prvn postup vyu zije vlastnost kolm e projekce. K tomu abychom v ubec mohli mluvit o kolmosti pot rebujeme zav est skal arn sou cin. Nu ze, skal arn sou cin dvou funkc u, v (denovan ych v bodech xi ) denujeme jako u|v =
i=0 df n

wi u(xi )v (xi ) .

(28)

Uv edomme si, ze funkce na bodech {xi }n nic jin eho ne z i=0 nen oby cejn y vektor z Rn+1 . Pov simn eme si toho, jak vypad a norma, resp. denice vzd alenosti s pou zit m tohoto skal arn ho sou cinu
n

u =

u|u =

wi u(xi ) ,
i=0 n

uv = Ozna cme je st e

u v |u v =

i=0

wi (u(xi ) v (xi ))

L = L {1, x} = {a(1, . . . , 1) + b(x0 , . . . , xn ) , a, b R} line arn obal funkc p r slu sn e mno ziny. V L le z v sechny mo zn e line arn funkce (denovan e na bodech xi ). Zb yv a ocitovat n asleduj c v etu: V je prostor se skal arn m sou cinem, L je jeho podprostor. Je-li f V , pak L je nejlep s aproximac f v L (tzn. f f m , m L), pr av e kdy z m L plat f |m = 0. Jinak re ceno: nejlep s aproximaci funkce f line arn funkc (ve smyslu vzd alenosti, kter a pro n a s skal arn sou cin odpov d a sou ctu 96

 ctverc u f (xi ) (xi )) z sk ame tak, ze prom tneme (kolmo) f do L. Kolmou projekci, ozna cujme ji , najdeme u zit m podm nky f |m = 0, kter a m a platit pro v sechny funkce v L. Spln meli danou podm nku na vektorech b aze L, bude pak automaticky spln ena pro ka zdou funkci z L. Mus tedy platit: f |1 = 0 , f |x = 0 .

Hledan a funkce le z v L, proto ji lze napsat jako kombinaci b azov ych vektor u. P redchoz podm nky maj tvar f (ax + b) |x = f |x a x|x b 1|x = 0 f (ax + b) |1 = f |1 a x|1 b 1|1 = 0 . Dosazen m denice skal arn ho sou cinu 28 dostaneme
n i=0 n n

f (xi )xi a
n i=0

i=0 n

xi 2 b

xi = 0
i=0 n

f (xi ) a

i=0

xi b

1 = 0,
i=0

neboli v maticov em z apisu (n + 1) x2 (n + 1) x (n + 1) x (n + 1) x2 x x 1

n

a b a b =

(n + 1) xf (x) (n + 1) f (x) xf (x) f (x)

n

Pro zkr acen jsme ozna cili pr um ery r uzn ych veli cin x = 1 n+1
n

xi , x 2 =
i=0

1 n+1

x2 i ,
i=0 n

f (x) =

1 n+1

f (xi ) , xf (x) =
i=0

1 n+1

xi f (xi ) .
i=0

Tuto soustavu rovnic vy re s me nap r. u zit m Cramerova pravidla a v ysledkem je: a= f (x) x xf (x) , x 2 x2 b= 97 xf (x) x f (x) x2 . x 2 x2

V na sem p r pad e je i=0 f (xi ) = 21, i=0 f (xi ) xi = 94, n n 2 x = 18, x = 124 a n + 1 = 6. Po dosazen do pr av e i=0 i i=0 i . . odvozen ych vzorc u nal ez ame a = 0, 44 a b = 2, 17. Druh y zp usob: Dal s zp usob re sen vyu z v a metod anal yzy funkce v ce prom en ych. D vejme se na v yraz, kter y chceme minimalizovat, jako na funkci v prom enn ych a a b. Tedy
n

F (a, b) =
i=0

wi (f (xi ) (axi + b)) .

Najd eme body, ve kter ych m u ze funkce F (a, b) nab yvat extr emu. Tyto body jsou re sen m rovnic: F (a, b) = 0, a F (a, b) = 0. b

V na sem p r pad e (wi = 1) jsou tyto rovnice

n

i=0

(f (xi ) (axi + b)) xi = 0

n

i=0

(f (xi ) (axi + b)) = 0 ,

co z je po rozeps an a p reveden do maticov eho tvaru op et n n n 2 i=0 xi i=0 xi a i=0 f (xi )xi n b = n xi n + 1 f (xi )
i=0 i=0

Vid me, ze jsme dosp eli k stejn e maticov eu loze jako v p redchoz m p r pad e. Abychom dos ahli naprost e matematick e preciznosti, je t reba ov e rit, ze pr av e nalezen y stacion arn bod je skute cn e minimem. Mus me proto uk azat, ze kvadratick a forma druh eho diferenci alu je pozitivn e denitn . M ame n 2 n F (a, b) 2 F (a, b) 2 x x i=0 i i=0 i 2 ba . = 2 2 a 2 n F (a, b) F (a, b) xi n + 1 i=0 ab b2 98

Vzpomeneme si na v etu p an u Jacobiho a Sylvestra . . . Re aln a kvadratick a forma s matic A je pozitivn e denitn , pr av e kdy z jsou v sechny hlavn subdeterminanty matice A kladn e. . . . a zkontrolujeme, ze pokud neuva zujeme degenerovan e p r pan dy, jako prokl ad an p r mky jedin ym bodem, pak jest i=0 xi 2 > 0 a 2 n n (n +1) i=0 xi 2 ( i=0 xi ) > 0 (podle dal s vzpom nky, tentokr ate ov sem na nerovnost pana H oldera). Srovnejte oba postupy a uv edomte si, ze druh y postup je ve obecn ej s , aplikovateln y i pro aproximace v neline arn ch prostorech funkc . VP

99

6
6.1

Matice a jim podobn e

Pauliho spinov e matice

Ukol: Kdo z V as p ri rad Pauliho matic m nejv ce p r vlastk u35 ? Jde o tyto matice: 1 = 1 1 , 2 = i i , 3 = 1 1 . (29)

a) Jsou regul arn , hermitovsk e (samoadjungovan e), unit arn , idempotentn ? b) Je jejich sou cin komutativn ? Spo c tejte jejich komut atory a antikomut atory. c) Ov e rte jejich vz ajemnou podobnost. d) P res jak e matice jsou si podobn e? D ale spo ct ete e) jejich vlastn c sla, f) vlastn vektory a g) determinanty, h) exponenci aly z ix,y,z i) a determinanty exponenci al. j) Dal s fantazii se meze nekladou. sen Re : a) Ano (suver enn e). Line arn nez avislost r adk u, z n z regularita plyne, je nasnad e. Stejn e tak s hermicitou (A = A = AT ) a s uni taritou (AA = , A A = ; druh a relace plyne v kone cn e dimenzi z prvn relace).

df

35 Gramatick a pozn.: tzn. slov, kter a je charakterizuj (nap r.: b l y, tv uj, prvn ). Doporu cen : Nejd r ve se sna zte p rij t na co mo zn a nejv ce vlastnost Pauliho matic sami, a teprve pot e, a z V am dojde fantazie, se za ct ete do n asleduj c ch r adk u.

100

Mimochodem kter akoliv z posledn ch dvou podm nek zaru cuje, ze se jedn a o matice norm aln (A je norm aln , pokud AA = A A). Naopak z toho, ze posledn dv e podm nky plat sou casn e, plyne idempotence, neboli ze jsou to samy sob e inverzn matice (A2 = ).

b) Antikomutativn . 1 2 = 2 1 = i 3 ; 1 3 = 3 1 = 2 i 2 ; 2 3 = 3 2 = i 1 . T echto sest relac spolu s j = se obvykle shrnuje do jednoho vzore cku

j k = ijkl l + jk .

(30)

V n em pou z v ame Einsteinovu suma cn konvenci, tedy na prav e 3 stran e s c t ame p res opakuj c se index ( l=1 ). Kronecker uv symbol jk je roven jedn e pro j = k a jinak nule. Symbol jkl (LeviCivitt uv symbol) m a hodnoty 123 = 312 = 231 = 1, 213 = 132 = 321 = 1 a jkl = 0 jinak (tj. kdy z jsou n ekter e z index u stejn e); je to tedy veli cina tot aln e antisymetrick a (p ri z am en e libovoln ych dvou index u m en znam enko). Z relace 30 snadno odvod me vzorce pro komut atory [A, B ] = AB BA a antikomut atory {A, B } = AB +BA. Sta c vz t na v edom , ze jkl kjl = 2jkl a jkl + kjl = 0. [j , k ] = 2ijkl l , {j , k } = 2jk .

(31)

c, d) Podobnostn vztahy jsou t reba (1 + 2 )2 (1 + 2 )1 = 1 , dal s dva z sk ame cyklickou z am enou index u. Inverzn prvek k 1 + 2 je 1 ( + ); to ov e r me nejjednodu s eji pomoc antikomuta cn ch 1 2 2 relac a idempotence:
2 2 (1 + 2 )(1 + 2 ) = 1 + 1 2 + 2 1 + 2 = + 1 2 1 2 + = 2 .

Stejn e m u zeme zkontrolovat i podobnostn relaci. Matic, kter e zprost redkov avaj podobnostn relaci, je samoz rejm e nekone cn e mnoho.
2 e) Ze i ze vlastn c sla mohou b yt pouze 1 ci 1. = plyne, Kdyby byla ob e dv e rovna 1, resp. 1, musela by p r slu sn a matice

101

b yt , resp. . Jeliko z tomu tak nen , mus b yt vlastn c sla ka zd e Pauliho matice 1 a 1. Varianta, ze by matice m ela jedin e vlastn c slo a nebyla diagonalizovateln a (viz kapitolu o Jordanov e tvaru), nem u ze pro hermitovsk e matice nastat. Lze to samoz rejm e ov e rit i standardn m postupem: ur c me charakteristick e polynomy () = det(A ) a zjist me, ze jsou u v sech Pauliho matic toto zn e, toti z () = 2 1.

f) Pro ka zdou matici z sk ame jej vlastn vektory re sen m soustavy dvou rovnic o dvou nezn am ych s pou zit m vlastn ch c sel. Vyjde n am nap r klad 1 : 1 , 1 1 1 2 : 1 , i 1 i 3 : 1 0 0 , 1

prvn vektor p r slu s v zdy vlastn mu c slu 1, druh y 1. Ka zd y nenulov y n asobek vlastn ho vektoru je samoz rejm e tak e vlastn m vektorem dan e matice. g) det x,y,z = 1. Determinant je tak e sou cin vlastn ch c sel, tak ze u z ani nemus me nic po c tat. h) Nejprve ur c me exp(i3 ). Exponenci ala matice je denov ana pomoc mocninn e rady. Mocniny diagon aln matice se po c taj obzvl a st e snadno: sta c jen umoc novat jednotliv e elementy na diagon ale. Velmi snadno se dopracujeme k v ysledku exp (i3 ) =
n=0 1 n n! (i) 1 n n! (i)

ei ei

= cos + i sin 3 .

S maticemi 1,2 budeme m t trochu v ce pr ace. D ule zit y post reh na u vod je 1 1 2 . , 1 = 1 = 1 1 V mocninn e rad e, kterou je denovan a exponenci ala, budou tedy sud e mocniny p risp vat (pouze) do diagon aln ch clen u (a11 , a22 )

102

a lich e zase (pouze) do nediagon aln ch clen u (a12 , a21 ). Postupn e dost av ame (i)2n (i1 )n = n! (2n)! n=0 n=0 =
n=0

1 0 0 1

(i)2n+1 (2n + 1)! n=0

n

0 1 1 0

(1)n 2n (2n)! (1)n i (2n+1)! 2n+1

(1) 2n+1 i (2 n+1)! (1)n 2n (2n)!

cos i sin i sin cos

Esteti ct eji lze tento v ysledek zapsat jako exp (i1 ) = cos + i1 sin .

Stejn ym trikem (sud e mocniny p risp vaj na diagon alu, lich e mocniny mimo diagon alu) spo c t ame podobn y vztah jako p red chv l (plyne to taky z podobnosti t ech matic 3 a 1 ) exp (i2 ) = cos sin sin cos = cos + i2 sin .

V simn ete si, ze matice exp(ij ) jsou unit arn . To je zaru ceno ji z t m, ze j jsou hermitovsk e. Toto tvrzen je analogi v ety z = z a plat pro komplexn c sla. | eiz | = 1, kter i) det exp 1,2,3 = exp Tr 1,2,3 = 1. Determinanty exponenci al lze ale spo c tat samoz rejm e i p r mo. j) Tyto t ri matice spolu s jednotkovou matic tvo r nad R b azi prostoru v sech hermitovsk ych matic 2 2, kter y je tud z izomorfn R4 . Nad C to je b aze prostoru v sech matic 2 2 s komplexn mi elementy. Ten je samoz rejm e izomorfn C4 . 1 (1 , Oper ator spinu elektronu v kvantov e mechanice je S = 2 2 , 3 ), kde je Planckova konstanta. Oper atory v kvantov e mechanice nejsou nic jin eho ne z line arn zobrazen na ur cit em prostoru. Prostorem, na kter em se pohybujeme v tomto p r pad e, jsou stavy jednoho (voln eho) elektronu, nezaj m ame-li se o jeho pohyb, ale pouze o jeho spin. Je to prostor dvourozm ern y, a uveden e Pauliho matice popisuj oper ator spinu, pokud si v tomto prostoru zvol me b azi | (1, 0)T , | (0, 1)T . Prvn vektor ozna cuje stav, kdy p ri m e ren pr um etu spinu elektronu s jistotou nam e r me 1 , druh y vek2 1 tor odpov d a stavu s pr um etem spinu 2 . 103

Je-li elektron ve stavu v | = | + | normovan em na jedni cku (tedy ||2 + | |2 = 1), pak S

= |S| =

1 (vT 1 v, vT 2 v, vT 3 v) 2

ud av a hodnoty pr um etu spinu do sm er u sou radn ych os, kter e z sk ame v pr um eru p ri mnoha m e ren ch. AK,ZJ

6.2

Matice homomorzmu

Ukol: Je zad an homomorzmus F : V V , V = L{sin x, cos x, sin 2x, cos 2x}, F : f 2f + f . Najd ete jeho matici vzhledem k b azi a) A = {sin x, cos x, sin 2x, cos 2x} (matice FA ) b) B = {sin x +cos x, sin x cos x, sin 2x +cos 2x, sin 2x cos 2x} (matice FB ). Jak a je dimenze obrazu F ? Existuje n ejak y invariantn podprostor V vzhledem k F ? sen Re : Na u vod doka zme, ze v A jsou line arn e nez avisl e funkce. P redpokl adejme, ze existuj c sla , , , , pro kter a je sin x + cos x + sin 2x + cos 2x = 0 , x R .

Pokud do t eto rovnice dosad me jednou x = 0 a podruh e x = , dostaneme podm nky + = 0 a = 0, tedy = = 0. Pro 3 e = = 0. Funkce jsou tedy x= 1 2 a x = 2 dostaneme podobn 1 3 nez avisl e u z jen kdybychom je uva zovali na mno zin e {0, 2 , , 2 }, nato z pak na cel em R. a) Ze zad an homomorzmu plynou vztahy: F (sin x) = 2 cos x sin x , F (cos x) = 2 sin x cos x , F (sin 2x) = 4 cos 2x 4 sin 2x , F (cos 2x) = 4 sin 2x 4 cos 2x . (32) V b azi A znamen a nap r klad prvn vztah F : (1, 0, 0, 0) (1, 2, 0, 0), podobn e m u zeme zapsat i ostatn vztahy. Matice FA m a tedy (n asoben m zleva) ze sloupce (1, 0, 0, 0) u cinit sloupec 104

(1, 2, 0, 0). To je mo zn e jen tehdy, pokud v prvn m sloupci matice FA bude pr av e (1, 2, 0, 0). Kdy z probereme ostatn vektory b aze, dostaneme takto celou matici. Pravidlo tedy zn : koecienty ze vztah u 32 zapsat do sloupc u matice FA . 1 2 0 0 2 1 0 0 FA = 0 0 4 4 0 0 4 4 Hodnost t eto matice je cty ri, zobrazen F m a tedy plnou dimenzi, a je tud z izomorzmem (tato implikace plat samoz rejm e pouze pro line arn zobrazen ). Matice m a blokov e diagon aln tvar a to znamen a, ze p ri p usoben na line arn kombinaci sin x a cos x obdr z me op et line arn kombi k naci t echto vektor u. R ame, ze podprostor L({sin x, cos x}) je invariantn v u ci zobrazen F . Podobn e toto plat pro vektory sin 2x a cos 2x. Pro toto zobrazen lze tedy zapsat prostor V jako direktn sou cet invariantn ch podprostor u V = L({sin x, cos x}) L({sin 2x, cos 2x}) . Zobrazen F tedy pracuje na ka zd em z t echto dvou podprostor u nez avisle. b) Zde m u zeme postupovat stejn e a vyj ad rit si F (fi ) jako line arn kombinace prvk u b aze fi : f1 = sin x + cos x, f2 = sin x cos x, . . . F (f1 ) F (f2 ) F (f3 ) F (f4 ) = = = = cos x 3 sin x = f1 2f2 sin x + 3 cos x = 2f1 f2 8 sin 2x = 4f3 4f4 8 cos 2x = 4f3 4f4

Matice je op et blokov e diagon aln . Existuj ale i b aze, kde tomu tak nen . Nap r klad b aze, jejich z n ekter e vektory obsahuj z arove n sin x i sin 2x. 105

Tak ze matice homomorzmu F v u ci b azi B je 1 2 0 0 2 1 0 0 FB = 0 0 4 4 0 0 4 4

Druh a metoda, jak vypo c tat matici FB , je naj t matici p rechodu od b aze A k b azi B , tedy matici C , pro ni z (sin x, cos x, sin 2x, cos 2x) C = = (sin x + cos x, sin x cos x, sin 2x + cos 2x, sin 2x cos 2x) . (33) Potom mus pro matici B platit FB = C 1 FA C . V simn ete si, ze zat mco matice C p rev ad b azov e funkce A na b azov e funkce B (psan e do ra dk u), slo zky n ejak e funkce vzhledem k b azi A (psan e do sloupc u) se na slo zky t e ze funkce vzhledem k b azi B p rev ad ej pomoc matice C 1 . Matici C ur c me vytrval ym pohledem na rovnici 33. Pro v ypo cet matice C 1 je vhodn e si uv edomit vztahy 2 sin x = f1 + f2 , 2 sin 2x = f3 + f4 2 cos x = f1 f2 , 2 cos 2x = f3 f4 . V ysledkem je 1 1 1 1 C= 0 0 0 0 0 0 0 0 , 1 1 1 1 1 1 1 1 1 = 2 0 0 0 0 0 0 0 0 . 1 1 1 1 JK

C 1

6.3

Ortogon aln projektory na podprostor

Ortogon aln projekce z V do W V je zobrazen , kter e v V p ri rad w = P v tak, ze v w je kolm y na podprostor W , viz obr azek. Lze jednodu se uk azat, ze P v je mezi vektory z W nejlep s aproximace vektoru v V , tedy v x , x W nab yv a minima pro x = P v. Ukol: Najd ete matice zobrazen , kter e v R4 p ri rad ortogon aln projekci v na n asleduj c zadan e podprostory (matice ur cete vzhledem ke kanonick e b azi):

106

a) W1 = L (1, 2, 0, 2) , b) W2 = L {(1, 1, 1, 1), (1, 0, 1, 0)} , c) W3 = L {(1, 1, 1, 1), (1, 1, 1, 1)} .

v w

vw W

azek 10: Ortogod) Ov e rte, ze v sechny tyto matice jsou Obr aln projekce vektosymetrick e a idempotentn (A2 = A), a n vysv etlete, pro c tomu tak mus b yt u v sech ru z R3 do R2 . ortogon aln ch projektor u. Za skal arn sou cin berte slo zkov y sou cin x y = i xi yi . sen Re : a) Je t reba si uv edomit, ze skal arn sou cin libovoln eho vektoru v s libovoln ym jednotkov ym vektorem j je velikost (ortogon aln ho) pr um etu vektoru v do sm eru dan eho vektorem j (do podprostoru L(j)). Nav c v me, ze prom tnut y vektor le z ve zvolen em podprostoru, tak ze vektor p vznikl y projekc je p = (v j )j Z libovoln eho vektoru vytvo r me jednotkov y vektor t m, ze jej vyd el me jeho velikost (normou). Zobrazen f , kter e vektoru v p ri rad jeho projekci do sm eru dan eho obecn ym vektorem s, m a proto p redpis 1 (v.s) s f (v) = s 2 Nyn m u zeme s vyu zit m vzore cku pro skal arn sou cin vyj ad rit i-tou slo zku f (v): 4 1 s [f (v)]i = s j vj i s 2 j =1 To lehce uprav me do tvaru
4

[f (v)]i =
j =1

1 si sj s 2

vj

Line arn zobrazen lze napsat ve tvaru sou cinu matice (kter e r k ame matice zobrazen ) a vektoru, na kter y toto zobrazen p usob . Tvar, 107

do kter eho jsme p revedli na se zobrazen , p resn e odpov d a maticov emu n asoben . Kdy z si rozmysl me, co kter a c ast v yrazu znamen a, zjist me, ze matice zobrazen A je 1 2 0 2 1 1 2 4 0 4 Aij (f )ij = si sj , A= 0 0 0 0 s 2 9 2 4 0 4 b) Vyu zijeme tvrzen (viz p r klad 4.8), ze pokud je u1 , . . . , un ortogon aln b aze, pak lze slo zky libovoln eho vektoru w v u ci t eto b azi ps at jako wi = ui w/ ui 2 . Je proto nejprve pot reba naj t ve W2 = L({u1 , u2 }) n ejakou ortogon aln b azi {o1 , o2 }. Projekce na prostor L({o1 , o2 }) je potom d ana sou ctem projekc na L(o1 ) a L(o2 ). To sam e pak plat i pro jejich matice. Ortogon aln b azi najdeme nap r klad GrammSchmidtovou ortogonalizac : o1 = u1 = (1, 1, 1, 1) , Vektor o2 , pak hled ame ve tvaru o2 = o 1 + u 2 , p ri cem z o1 a o2 na sebe mus b yt kolm e, tedy jejich skal arn sou cin mus b yt nulov y. Z 0 = u1 u1 + u1 u2 lehce spo c t ame = 2, neboli o2 = (1, 1, 1, 1) . Matice projekce na prvky 1 1 1 1 1 1 1 Po 1 = 4 1 1 1 1 1 1 b aze jsou 1 1 1 1 1 , Po2 = 1 4 1 1 1 0 1 0 1 1 0 1 0 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 u2 = (1, 0, 1, 0)

Matice B je sou ctem Po1 a Po2 :

1 1 0 B = B o 1 + B o2 = 2 1 0 108

0 1 0 1

Tuto u lohu slo re sit je st e jinak; ale jen pokud si v simneme, ze W2 W3 = R4 a W2 W3 (v sechny zadan e vektory jsou line arn e nez avisl e). Ortogon aln projekc vektoru na cel y prostor z sk ame p uvodn vektor. P ujde tedy o identick e zobrazen . D ky tomu m u zeme projekci na prostor L(u1 , u2 , u3 , u4 ) napsat jako sou cet projekc na prostory W2 = L(u1 , u2 ) a W3 = L(u3 , u4 ). Maticov e re ceno B + C=

V ysledn a matice projekce na cel y podprostor je op et sou ctem t echto matic: 1 0 1 0 1 0 1 0 1 P = P u3 + P u4 = 2 1 0 1 0 0 1 0 1

c) Tady odpad a pr ace s hled an m ortogon aln b aze, proto ze zadan e vektory (u3 a u4 ) u z jsou na sebe kolm e. Najdeme tedy matice projekc na tyto vektory: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Pu 3 = , Pu4 = 1 1 1 1 4 4 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1

a to n am skute cn e vy slo. Tak ze matici C jsme mohli dopo c tat podle C = B.

d) Symetrii matic A, B, C vid me p r mo a ov e ren idempotence ponech ame cten a r um, kte r r adi n asob matice (t reba na po c ta ci). Jeliko z f (v) W , v V , pro obecn y projektor mus platit f [f (v)] = f (v), neboli f 2 = f ve smyslu tvrzen za denic vu vodu p r kladu (o f (v) W ) u z nen co aproximovat. V obecn em p r pad e dok a zeme tak e symetrii (f T = f ): necht v, u jsou libovoln e vektory z V , kter e rozlo z me na jejich ortogon aln projekci do W a zbytek: v = f (v) + v a u = f (u) + u . V me, ze zcela obecn e plat v f (u) = f T (v) u, a chceme tedy dok azat v f (u) = f (v) u. To n am ned a mnoho pr ace, pokud budeme m t na pam eti, ze f (v) u = 0, f (u) v = 0: v f (u) = [f (v) + v ] f (u) = f (v) f (u) , 109

f (v) u = f (v) [f (u) + u ] = f (v) f (u) . Jin y zp usob: Z ustaneme u projekce na jednorozm ern e prostory, roz s ren na v et s prostory je ale p r mo car e. Pou zijeme vyj ad ren projekce, kter e jsme odvodili v bod e a) a polo z me pro jednoduchost s = 1. f (v) = (v s) s Nejprve dok a zeme idempotenci zobrazen f . Spo ct eme si, cemu se rovn a f [f (v)] = f [(v s) s] = {[(v s)s] s}s, co z je po u prav e (s s) (v s) s = (v s) s = f (v) , c m z byla dok az ana idempotence. D ale m ame dok azat, ze zobrazen f je symetrick e, tzn. ze plat f = f T . Transponovan e zobrazen k zobrazen f je takov e zobrazen , kter e pro ka zd e u a v spl nuje rovnost: f (u) v = u f T (v) Za cneme tedy upravovat levou stranu tak, abychom dostali skal arn sou cin u s n ejak ym vektorem. Jest f (u) v = ((u s) s) v = (u s)(s v) = u ((v s) s) = u f (v) , nelze proto jinak, ne z ze f = f T . JK,KV

6.4

Matice vektorov eho sou cinu

Umluva: Z apisem (x1 , x2 , x3 )B mysl me slo zky ur cit eho vektoru vzhledem k b azi B . Ukol: M ejme pevn e zadan y vektor v R3 a uva zujme zobrazen : x v x. 1. Uka zte, ze se jedn a o line arn zobrazen , pokud vektorov y sou cin denujeme p redpisem (x1 , x2 , x3 )(y1 , y2 , y3 ) = (x2 y3 x3 y2 , x3 y1 x1 y3 , x1 y2 x2 y1 ) (34) 110

2. Najd ete jeho matici vzhledem ke kanonick e b azi (K = {e1 , e2 , e3 }) a pomoc t eto matice spo c tejte (y) pro vektor zadan y ve slo zk ach v kanonick e b azi y = (1, 1, 0)K . 3. Nalezn ete matici zobrazen vzhledem k b azi B = {b1 , b2 , b3 } = {(1, 1, 0), (1, 1, 0), (0, 0, 1)} a spo c tejte pomoc n op et (y). sen Re : 1. Plat (x) = (v2 x3 v3 x2 , v3 x1 v1 x3 , v1 x2 v2 x1 ) = (x) a podobn e se uk a ze (x + y) = (x) + (y). 2. Chceme aby platilo v2 x 3 v 3 x 2 x1 a11 a12 a13 a21 a22 a23 x2 = v3 x1 v1 x3 . v1 x 2 v 2 x 1 K x3 K a31 a32 a33

(35)

To je rovnost dvou sloupcov ych vektor u; aby byl spln en jej prvn r adek (pro ka zd e x1 , x2 , x3 ), mus b yt a11 = 0, a12 = v3 , a13 = v2 . Ze druh eho a t ret ho r adku pak ur c me zbyl e elementy matice: 0 v3 v2 0 v1 . A K = v3 (36) v2 v1 0 Dosazen m do vztahu (35) x1 = 1, x2 = 1, x3 = 0 dostaneme (x) = (v3 , v3 , v2 + v1 )K .

3. Prvn zp usob: nap seme rovnici odpov daj c vztahu (35), tentokr at ale v b azi B . Sloupcov y vektor vlevo i vpravo pot rebujeme vyj ad rit v t eto b azi. Budi z tedy x = (b1 , b2 , b3 )B . Na pravou stranu pot rebujeme vypo c tat (x) a hodnotu (x) um me po c tat jen v kanonick e b azi. Vid me ale p r mo, ze x = b1 b1 + b2 b2 + b3 b3 = (b1 + b2 , b1 b2 , b3 )K , tedy (viz deni cn vztah 34) (x) = v2 b3 v3 (b1 b2 ), v3 (b1 +b2 )v1 b3 , v1 (b1 b2 )v2 (b1 +b2 )
K

Tento v ysledek je nutn e je st e p rev est do b aze B . Plat (y1 , y2 , y3 )K = 1 1 ( y + y ) , ( y y ) , y (to je vid e t d ky jednoduchosti b aze B , 2 2 1 2 3 B 2 1 111

1 e1 = 2 (b1 + b2 ), e2 = 1 zit ej s ch p r padech 2 (b1 b2 ), e3 = b3 ; ve slo bychom museli re sit soustavu rovnic), a tud z

(x) =

1 1 2 (v2 v1 )b3 + v3 b2 , v3 b1 + 2 (v1 + v2 )b3 , b1 (v1 v2 ) b2 (v1 + v2 ) B

Analogie vztahu (35) je tedy 1 0 v3 b1 2 (v2 v1 ) 1 v3 b2 = ( v + v ) 0 1 2 2 v1 v2 v1 v2 0 b3 B

1 2 (v2 v1 )b3 v3 b1 + 1 2 (v1

matice vlevo je hledan a matice vzhledem k b azi B . Tato matice m a podobn y tvar, jako matice v bod e 2. Odchylka (matice nyn nen antisymetrick a) je zp usobena t m, ze jsme provedli neortonorm aln sla v1 , v2 , v3 v matici jsou slo transformaci b aze. C zky v samoz rejm e st ale v kanonick e b azi. Pro vektor x = (1, 0, 0)B dostaneme (x) = (0, v3 , v1 v2 )B , co z je tot e z jako (v3 , v3 , v1 v2 )K , jak n am tak e m elo vyj t. Druh y zp usob: Pou zijeme vztahy pro transformaci matice line arn ho zobrazen p ri zm en e b aze. Matice p rechodu S od b aze K k b azi B je 1 1 0 (b1 , b2 , b3 ) = (e1 , e2 , e3 ) 1 1 0 , 0 0 1
S

+ v 3 b2 + v2 )b3 , = b1 (v1 v2 ) b2 (v1 + v2 ) B

cili jsme psali (kanonick e) slo zky vektoru bi do it eho sloupce matice S (skute cn e, nap r klad b1 = (1, 1, 0) = 1 e1 + 1 e2 + 0 e3 ). Matice S tak e transformuje slo zky obecn eho vektoru x vzhledem k b azi B zapsan e do sloupcov eho vektoru na slo zky vzhledem ke kanonick e b azi (to se op et jednodu se zkontroluje: je-li x = (1, 0, 0)B = b1 , pak S (1, 0, 0)T = (1, 1, 0)T , co z je skute cn e b1 v kanonick e b azi). Matice zobrazen v b azi B pak bude AB = S 1 AK S : pokud n asob me zleva matic AB sloupcov y vektor slo zek zobrazovan eho 112

vektoru vzhledem k b azi B , matice S nejprve tyto slo zky ,,p relo z do kanonick ych slo zek. Matice AK provede zobrazen (v kanonick ych slo zk ach) a na z av er S 1 ,,p relo z v ysledek zp et do slo zek v b azi B. KV

6.5

V ypo cet inverzn matice

3 4 5 A = 2 3 1 3 5 1

Ukol: Je d ana matice

Ur cete matici A1 inverzn k A. sen Re :

1. M u zeme prov est nap r klad pon ekud roz s renou Gaussovu eliminaci (viz tak e p r klad 4.9). Vedle A nap seme jednotkovou matici a upravujeme vzniklou matici 3 6 r adkov ymi u pravami na tvar, kdy je vlevo jednotkov a matice 3 3. Zbytek matice je potom A1 . r me r adkov ymi Metoda vych az z toho, ze pokud z (A| ) vytvo u pravami matici (B |C ), pak plat CA = B . Vyzkou sejte si to nejprve na matici v druh em r adku a uv edom te si, ze r adkov eu pravy matice A lze simulovat n asoben m A zleva vhodnou matic . Kdy z potom v matici (B |C ), kter a spl nuje CA = B , provedeme r adkovou u pravu popsanou matic M , dostaneme (M B |M C ), a tud z (M C )A = M B z ustane v platnosti.

3(2)+2(1)(2) 3 4 5 1 0 0 (1)(3)(3) 2 3 1 0 1 0 3 5 1 0 0 1 3 4 5 1 0 0 0 1 7 2 3 0 0 1 6 1 0 1 3 4 5 1 0 0 0 1 7 2 3 0 0 0 1 1 3 1 113

(2)(3)(3)

(2)7(3)(2)

(1)5(3)(1)

3 4 0 4 15 5 0 1 0 5 18 7 0 0 1 1 3 1 1 0 0 8 29 11 8 29 0 1 0 5 18 7 , tedy A1 = 5 18 1 0 0 1 1 3 1 3 2. Jin a mo znost je vyu z t vzorce (A1 )ij = (1)i+j det Aj,i det A

1 3 ((1)+4(2))(1)

11 7 . 1 (37)

kde Ai,j je determinant matice vznikl e z A vypu st en m i-t eho r adku a j -t eho sloupce (tzv. minoru). Pro (1)i+j det Aj,i se tak e pou z v a term n algebraick y dopln ek. Ve vzorci 37 si v simn ete, ze vlevo jsou indexy i, j a vpravo j, i. akovo Pro matice 2 2 na n as z tohoto vzorce vykukuje Cih pravidlo ,,prohodit prvky na diagon ale, mimo diagon alu obr atit znam enka a cel e d elit determinantem a b c d
1

1 ad bc

d b c a

(38)

Vypo c t ame tedy nejprve det A = 1 a pak determinanty minor u A1,1 = 8, A2,1 = 29, A3,1 = 11, A1,2 = 5, A2,2 = 18, A3,2 = 7, A1,3 = 1, A2,3 = 3, A3,3 = 1, odkud u z je ji z z rejm e vid et v ysledek. Pro p rehled to shr nme 3 1 4 5 4 5 5 1 3 1 5 1 1 3 5 3 5 2 1 . A1 = 2 1 3 1 3 1 1 3 4 3 4 2 3 2 3 3 5 3 5 PK

6.6

Modul arn grupa

Ukol: Uva zujte mno zinu SL(2, Z) v sech matic 2 2 s celo c seln ymi elementy a jednotkov ym determinantem. 114

a) Uka zte, ze je to grupa v u ci n asoben : najd ete inverzn matici k dan emu prvku SL(2, Z). Uka zte, ze libovoln e dv e sousedn polo zky v matici jsou nesoud eln a c sla. b) Uka zte, ze matice S= 1 1 , A= 1 1 1 (39)

jsou gener atory t eto grupy. Mus te tedy dok azat, ze lze libovoln y prvek grupy ps at jako sou cin (kone cn e mnoha) matic A a S. c) Uva zujte m r zku v komplexn rovin e, neboli mno zinu bod u G(v1 , v2 ) = {mv1 + nv2 , m, n Z} pro dv e zadan a nenulov a komplexn c sla v1 , v2 , v1 /v2 / R (viz obr azek 11). Uka zte, ze m r zky G(v1 , v2 ) a G(v1 , v2 ), kde v1 v2 jsou toto zn e. d) Prozkoumejte m r zky G(v1 , 1) a zjist ete, z jak e podmno ziny F komplexn roviny je t reba br at v1 , abychom z adnou m r zku nedostali dvakr at a z arove n z adnou z m r zek nevynechali. Im v1 0 v2 v1 v2 Re =M v1 , v2 M SL(2, Z)

Obr azek 11: M r zka v komplexn rovin e. v1 , v2 odpov daj repa1 rametrizaci t eto m r zky popsan e matic M = (2 ). 1 1

115

 sen Re : a) N asoben matic je asociativn , jednotkov a matice tvo r neutr aln prvek. Pro matici libovoln eho rozm eru s jednotkov ym determinantem a celo c seln ymi polo zkami bude nutn e i inverzn matice celo c seln a podle vzorce pro inverzn matici ,,subdeterminant lomeno akova vzorce determinant (vztah 37 v p r kladu 6.5). Konkr etn e z Cih (38) 1 1 a b d b = c d ad bc c a vid me, ze inverzn matice m a pro a, b, c, d Z a ad bc = 1 tak e celo c seln e polo zky. Jeliko z je ad bc n asobkem libovoln eho spole cn eho d elitele c sel a, b a z arove n m a b yt ad bc rovno jedn e, mus b yt a, b nesoud eln a c sla (ale stejn e tak a, c nebo d, b ci d, c).

b) Nyn chceme uk azat, ze je grupa generov ana maticemi A, S . Uv edomme si n ekolik v ec . Nap r klad S 2 = tj. S 4 = neboli S 1 = S 3 . Stejn e tak je u zite cn e v ed et, ze

AS =

1 1 1

, (AS )2 =

1 1 1

, (AS )3 =

1 1

asoben m A1 zleva SASAS = A1 . a tedy ASASAS = , n 1 1 Tud z inverzn matice A a S lze z skat jako sou ciny A, S . D ky tomu je zaps an M SL(2, Z) jako sou cin A, S ekvivalentn u kol, jako n asobit M maticemi A, S zleva tak, abychom nakonec dostali jednotkovou matici d ky vzorc um typu (ABC )1 = C 1 B 1 A1 . Ka zd y sloupec matice M se p ri n asoben maticemi zleva chov a jako vektor. U zijeme Euklidova algoritmu pro hled an nejv et s ho spole cn eho d elitele c sel a, c (v prvn m sloupci M ). Ten spo c v a v tom, ze opakovan e nahrad me v et s z c sel a, c rozd lem |a c|, jeliko z c sla a, c a a c, c maj stejn y nejv et s spole cn y d elitel. Iterac tohoto kroku, d ky n emu z o cividn e c sla klesaj , se po kone cn em po ctu krok u jedno c slo vynuluje a druh e ud av a nejv et s spole cn y d elitel. V jazyce matic vyu zijeme toho, ze A1 v1 v2 = S v1 v 2 v2 v1 v2 = , S 3 AS v2 v1 116 , v1 v2 = v1 v2 v 1

(40) (41)

S2 =

Postupujeme nap r klad tak, ze p usoben m matice S srovn ame relativn znam enko a, c, pokud bylo opa cn e, p usoben m S 2 u cin me toto spole cn e znam enko kladn ym, pokud bylo z aporn e. A hlavn krok spo c v a v p usoben jedn e z matic A1 nebo S 3 AS , kterou nahrad me v et s z c sel v1 , v2 jejich rozd lem, viz (40). Jeliko z po c ate cn matice m ela a, c nesoud eln a, jak jsme rekli v y se, iterov an m kroku z minul eho odstavce dostaneme v prvn m sloupci c sla 0, 1. P r padn ym p usoben m S lze p resunout jednotku do lev eho horn ho rohu. Determinant v sech zm n en ych matic byl roven jedn e, tud z i determinant z skan e matice s prvn m sloupcem (1, 0)T mus b yt roven jedn e, d ky cemu z i v prav em doln m rohu mus b yt jednotka. P r padn e nenulov e c slo k v prav em horn m rohu lehce vynulujeme dal s m n asoben m matic Ak , c m z dostaneme jednotkovou matici. c) Matice M SL(2, Z) u cinkuje takto: v1 v2 a b c d v1 v2 = av1 + bv2 cv1 + dv2 = v1 v2

Uva zujme nyn n ejakou nedegenerovanou (v1 /v2 / R) m r zku G(v1 , v2 ) v C. Nahrazen m (v1 , v2 ) dvojic (v1 , v2 ) dostaneme pro M SL(2, Z) tut e z m r zku, jeliko z je ka zd y prvek nov e m r zky i M je celo celo c selnou kombinac v1 , v2 , nebot c seln a. Tot e z plat i naopak, jeliko z i M 1 je celo c seln a. enili geP ri p rechodu od (v1 , v2 ) k (v1 , v2 ) jsme tedy jen zm ner atory m r zky, co z lze ch apat tak e jako reparametrizaci m r zky, neboli zm enu sou radnic bod u m r zky ( c sla m, n v denici). V simn ete si podobnosti se zm enou b aze vektorov eho prostoru. Podm nka det M = 1 m a je st e jeden vedlej s d usledek, toti z ze objem element arn cely (obsah rovnob e zn ku vymezen eho body 0, v1 , v2 , v1 + v2 ) z ustane p ri transformaci nezm en en. d) Denujme nejprve ekvivalenci mezi m r zkami tak, ze v y se denovan a m r zka dan a c sly v1 , v2 C je konformn e ekvivalentn v sem m r zk am generovan ym v1 , v2 , kde C \ {0}, jinak re ceno v sem oto cen ym a zv et sen ym ci zmen sen ym m r zk am. V sechny m r zky jsou potom konformn e ekvivalentn n ejak e m r zce G(v1 , 1) nebo jinak re ceno v sechny m r zky se stejnou hodnotou = v1 /v2 jsou konformn e ekvivalentn . 117

N ekter e m r zky s r uzn ym jsou ale tak e konformn e ekvivalentn . Je je st e toti z t reba ztoto znit r uzn e m r zky, pro kter e av1 + bv2 a + b v1 = = v2 cv1 + dv2 c + d

pro n ejakou matici M z SL(2, Z). Budeme tedy hledat nejv et s takovou oblast F v C (mno zinu v sech ), pro kterou (M = Id) le z v zdy mimo tuto oblast. Vezm eme si n ejakou m r zku. Nalezneme nejkrat s (podle absolutn hodnoty) nenulov y prvek t eto m r zky, ozna cme toto komplexn c slo v2 . Nejkrat s vektor z t ech na v2 nez avisl ych ozna cme v1 . Znam enko v1 volme tak, aby pod l = v1 /v2 m el kladnou imagin arn c ast. D ky tomu, ze v2 je nejkrat s , zjevn e plat | | 1 a , jinak by toti z jedno z c sel v v m e lo men s absotak e | Re | 1 1 2 2 lutn hodnotu ne z v1 . P redstavte si v2 = 1, potom v1 v2 m a stejnou imagin arn c ast jako v1 , ov sem re alnou c ast m a jedno z t echto c sel . men s ne z v1 , pokud bylo | Re | > 1 2 Tyto nerovnosti | | 1, 2|Re | 1, Im Im > 0 ohrani cuj fundament aln dom enu F grupy ze zad an (viz obr azek 12). Toto tvrzen znamen a, ze je-li v2 = 1, pak pro v sechna v1 F dostaneme r uzn e (a tak e samoz rejm e konformn e neekvivalentn ) m r zky, 1 zat mco pro v1 / F dostaneme tut e z m r zku pouze denovanou n ejak ym jin ym v1 F . 1 1 Re 2 0 2 Grupa SL(2, Z) se naz yv a casto modul arn grupou, jde tedy o grupu v sech ne- Obr azek 12: Fundatrivi aln ch reparametrizac m r zky C re- ment aln dom ena spektive reparametrizac toru36 C/. Tato m r zky. grupa se objevuje na mnoha m stech v kvantov e teorii pole a v teorii strun: dualitov a revoluce v posledn ch p eti letech 20. stolet ve skute cnosti uk azala, ze tyto napohled zcela odli sn e v yskyty jsou casto ekvivalentn . LM
36 T m mysl me mno zinu C ,,modulo v1 , v2 , to znamen a rovnob e zn k {mv1 + nv2 | m, n 0; 1)}, v n em z ztoto zn me rovnob e zn e strany. Pokud bychom v ztoto zn en e strany slepili k sob e, vznikl by p ri prvn m lepen pl a st alce a p ri druh em torus. To odpov d a fyzik aln e dvourozm ern emu syst emu s periodick ymi okrajov ymi podm nkami.

118

6.7

Fisherova nerovnost

B je syst Ukol: Necht em k -prvkov ych podmno zin n-prvkov e mno ka ziny A ( 2 k < n). Necht zd a dvouprvkov a podmno zina A je obsa zena v pr av e 1 mno zin ach syst emu B . Ozna cme b = |B | a E matici typu n b takovou, ze Eij = 1 pr av e tehdy kdy z i-t y prvek mno ziny A je obsa zen v j -t e mno zin e syst emu B , jinak Eij = 0 (tedy sloupce E popisuj jednotliv e mno ziny syst emu). Uka zte, ze + J , kde J je matice sam y ch jedni c ek. Odtud EE T = kb n doka zte, ze b n; tato nerovnost se naz yv a Fisherova nerovnost. N avod: u zijte dvoj po c t an .

sen Re : Dle denice matice E je hodnota prvku matice EE T o sou radnic ch (i, j ) (i = j ) po cet mno zin syst emu B , ve kter ych je i-t y a j -t y prvek mno ziny A z arove n. Jeho hodnota je tedy . Sou cet kvadr at u prvk u v it em r adku matice E (ozna cme jej ni ) je it y prvek na diagon ale EE T a ud av a po cet mno zin syst emu B , kter e obsahuj it y prvek mno ziny A. Ka zd y prvek mno ziny A je obsa zen v n 1 r uzn ych dvojic ch prvk u (mno ziny A). Ka zd a mno zina syst emu B , kter a tento prvek obsahuje, obsahuje k 1 r uzn ych dvojic s t mto prvkem. Zaxujme si jeden prvek ai A. Spo c tejme, kolikr at se v mno zin ach B vyskytuje n ejak a dvojice s ai . Na jednu stranu v me, ze ka zd a dvojice z A se v syst emu B vyskytuje pr av e kr at. Dvojic v A obsahuj c ch ai je n 1, tedy v B napo c t ame takov ych dvojic (n 1). Na druhou stranu je v ka zd e mno zin e B , kter a obsahuje ai , celkem k 1 dvojic s ai . Tedy je v mno zin ach B celkem ni (k 1) dvojic s ai . Ur cili jsme takto ni = (n 1)/(k 1) pomoc postupu zvan eho dvoj po c t an . 1 Matici EE T lze tedy zapsat ve tvaru ( n ) + J . Podle k1 1 p r kladu 9.3 m a takov a matice jednon asobn e vlastn c slo n k1 + n1 k asobn e vlastn c slo k1 = 0 n = (n 1) k1 = 0 a (n 1)-n T (nenulovost plyne z n > k ). Matice EE je tedy regul arn , a tedy hodnost matice E mus b yt alespo n n (h(AB ) min{h(A), h(B )}). Potom ale nutn e mus platit b n. Jin ym dvoj m po c t an m zjist me, ze ka zd y prvek A je obsa zen v kb mno z in a ch syst e mu B . Ozna c me tento nezn a m y po c et op e t ni n (v me ale ji z, ze ni je pro v sechny prvky, tedy i, stejn e) a vytvo rme mno zinu BB sjednocen m v sech mno zin syst emu B , p ri cem z prvky

119

BB se opakuj , podle po ctu v yskytu v mno zin ach z B . Po cet prvk u BB je roven jednak ni n (ka zd y prvek se ni -kr at opakuje), ale taky kb (B obsahuje b mno zin po k prvc ch). Srovn an m t echto v yraz u m ame ni = kb/n. Tedy vskutku plat tak e vyj ad ren EE T = kb + n J . DK

6.8

Cykli cnost stopy

Ukol: V me, ze stopa m a vlastnost cykli cnosti, tj. plat , ze Tr AB = Tr BA. Jak je to pro sou cin v ce ne z dvou matic (t reba Tr ABC )? Lze z cykli cnosti odvodit, ze m u zeme matice v sou cinu libovoln e permutovat? sen Re : Z cykli cnosti plyne, ze pokud prvn ch n ekolik matic v sou cinu ozna c me jako A a zbyl e jako B , plat : Tr(IJK LM N O) = Tr AB = Tr BA = Tr(LM N OIJK )
A B

a obdobn e lze pokra covat d ale. Permutaci tohoto typu nazv eme ,,blokovou transpozic (prohozen dvou blok u) a zaj m a n as tedy, jak e permutace lze z skat skl ad an m blokov ych transpozic n-prvkov e posloupnosti (p ujde o n ejakou podgrupu Sn grupy v sech permutac na n prvc ch), p r padn e zda lze takto z skat v sechny permutace. Pohledme na blokovou transpozici na n-prvkov e posloupnosti, kde prvn blok m a m prvk u a druh y pak n m. Prohozen m se druh y blok posune doleva o m a prvn posune doprava o n m, co z, ch apeme-li posun cyklicky, je tak e posun doleva o m. Tato blokov a transpozice je tedy vlastn e cyklick a permutace o m, stejn e tak jak ekoli slo zen blokov ych transpozic je n ejak a cyklick a permutace, tyto permutace tvo nebot r grupu. Grupa cyklick ych permutac je izomorfn Zn mno zin e {0, . . . , n 1} se s c t an m modulo n. Tato grupa je ov sem obvykle men s ne z grupa Sn , proto ze m a n prvk u oproti n! prvk um grupy Sn . Pro sou cin v ce ne z dvou matic tedy z cykli cnosti stopy neplyne, ze by matice v sou cinu bylo mo zno libovoln e permutovat. (Najd ete konkr etn p r klad, kdy to skute cn e nelze.) Zjistili jsme tedy, ze cykli cnost stopy znamen a jej invarianci v u ci cyklick ym permutac m, odtud z rejm e n azev. Tuto invarianci m u zeme 120

t e z uvid et, kdy z si nap seme vzorec pro stopu sou cinu v ce matic, t reba a i j bj k c k l d l i . Tr ABCD =
i,j,k,l

Obecn eji pro sou cin n matic A1 , . . . , An , Ai = (ai )l k , k, l = 1, . . . , m m u zeme ps at

n n

Tr
i=1

Ai =
P i=1

(ai )P (i) P (i+1)

kde P jsou ,,uzav ren e proch azky po indexech, tj. posloupnosti index u37 z mno ziny {1, . . . , m} d elky n + 1, jejich z prvn a posledn prvek je stejn y (proto jsou uzav ren e), a suma je p res v sechny proch azky tohoto typu. Tento vzorec nen invariantn v u ci libovoln e permutaci matic. Sousedn matice jsou v n em toti z ,,sv az any t m, ze se s c t a p res jejich spole cn e indexy, co z by se obecnou permutac poru silo. Proto ze prvn matice jsou takto ,,sv az any do kruhu (nebot je ,,sv az ana s posledn ), neporu s se vzorec cyklickou permutac . Viz t e z kapitolu 20, u lohu ,,jak rozsadit hosty u kulat eho stolu. PC

37 Indexy

se mohou i opakovat.

121

Line arn algebra pro graky

Pro u sp e sn e zdol an t eto kapitoly je vhodn e m t alespo n z akladn znalosti z teorie graf u. V et sinu pot rebn ych pojm u z tohoto oboru sice v n asleduj c m textu vysv etlujeme, pokud by to v sak cten a ri neposta covalo, doporu cujeme prolistovat libovolnou u cebnici teorie graf u, nap r. [MatNe s]. Graf G je mno zina vrchol u V (G) spolu s mno zinou hran E (G), tedy dvojic r uzn ych prvk u z V (G), o kter ych si p redstavujeme, ze je hrana spojuje. Graf m u ze b yt tak e orientovan y, pak jsou prvky E (G) uspo ra dan e dvojice, a dva vrcholy tedy mohou b yt spojeny ve sm eru i j, j i ci i j , nebo nemus b yt spojeny v ubec. Stupe n vrcholu je po cet v sech hran, kter e z n eho vych azej (plus t ech, kter e vch azej , u orientovan ych graf u). Graf je souvisl y, pokud lze mezi libovoln ymi dv ema vrcholy p rej t po hran ach. Pokud graf nen souvisl y, rozpad a se p rirozen e na komponenty souvislosti (p resn a denice komponenty souvislosti je ,,ka zd y maxim aln souvisl y podgraf). Graf se naz yv a bipartitn , pokud lze jeho vrcholy rozd elit do dvou mno zin (partit ) tak, ze z adn e dva vrcholy z jedn e mno ziny nejsou spojeny hranou. Podobn e denujeme n-partitn grafy (d el me vrcholy do n skupin). Strom je souvisl y graf, kter y neobsahuje cyklus.

7.1

Je to strom nebo nen to strom?

G je orientovan Ukol: Necht y graf na n 2 vrcholech s n 1 hranami. Ozna cme A matici typu n (n 1) takovou, ze Aij = 1, pokud hrana j vych az z vrcholu i, Aij = 1, pokud hrana j vch az A je matice, kter do vrcholu i a Aij = 0 jinak. Necht a vznikne z A vynech an m prvn ho r adku. Doka zte, ze A je singul arn pr av e tehdy, pokud G obsahuje cyklus; to je v na sem p r pad e ekvivalentn tomu, ze G nen strom, a tak e tomu, ze G nen souvisl y. Nav c, pokud A nen singul arn , potom plat |det A | = 1. sen G obsahuje kru Re : Necht znici; m u zeme zvolit takovou, kter a sama sebe nek r z . Ozna cme w vektor r adu n 1, jeho z nenulov e slo zky jsou pouze na pozic ch hran le z c ch na t eto kru znici. Zvolme si sm er ob h an po t eto kru znici a za ka zdou hranu na t eto kru znici, kter a jde po sm eru (resp. proti sm eru) ob h an , nap seme do w do p r slu sn e slo zky 1 (resp. 1). Potom A w je nulov y vektor: aby mohla 122

b yt j -t a slo zka vektoru w a z arove n i i-t eho r adku A nenulov a, mus i-t y vrchol le zet na zvolen e kru znici a mus j m proch azet j -t a hrana. Pro dan y bod to budto nen z adn a hrana, nebo jsou to pr av e dv e hrany. V ka zd em p r pad e (ob e dovnit r; ob e ven; jedna ven a jedna dovnit r) je slo zkov y sou cin w s i-t ym r adkem A roven nule. Je tedy A w = 0, a tud z mus b yt matice A singul arn . naopak G neobsahuje kru Necht znici, a je tedy strom (vzhledem k po ctu hran nelze v takov em p r pad e sestrojit nesouvisl y graf). Je tedy n > 2. Proto li n = 2, je tvrzen z rejm e, necht ze G je strom, obsahuje alespo n dva vrcholy stupn e jedna. Alespo n jeden z t echto vrchol u, ozna cme ho v , odpov d a n ekter emu z r adk u matice A . Podle tohoto r adku, kter y obsahuje pouze jedin y nenulov y prvek, lze determinant matice A rozvinout vznikl a matice A odpov d a grafu G , kter y vznikne z G vynech an m vrcholu v . Tento graf je tak e strom: cyklus jsme nep ridali, ani jsme graf neroztrhli na dv e nesouvisl e c asti. Nyn rekneme, ze d ukaz vedeme indukc dle po ctu vrchol u grafu G; dle induk cn ho p redpokladu plat |det A | = 1 a tedy |det A | = | 1||det A | = 1, c m z je tvrzen p r kladu dok az ano. DK

7.2

Laplaceova matice

G je orientovan Ukol: Necht y graf s n vrcholy a m hranami. Necht B ozna cuje matici typu n m takovou, ze Bij = 1, pokud hrana j vych az z vrcholu i, Bij = 1, pokud hrana j vch az do vrcholu i, Bij = 0 jinak. Ozna cme d ale Q matici typu n n takovou, ze Qii je rovno stupni vrcholu i, Qij = 1 pokud je vrchol i spojen y hranou s vrcholem j a Qij = 0 jinak. Tato matice se naz yv a Laplaceova. Doka zte, ze Q je singul arn a Q = BB T . Ozna cme Q matici, kter a vznikne vynech an m prvn ho r adku a sloupce z matice Q a B matici, kter a vznikne vynech an m prvn ho r adku z matice B . Potom T plat Q =BB . sen Re : Vztah Q = BB T je z rejm y, pokud si uv edom me, ze Qij = bi bj , kde bi je i-t y r adek matice B . Uva zme vektor wT = (1, . . . , 1). Potom Qw je nulov y vektor, a matice Q je tedy singul arn . Vztah Q = B B T je t e z z rejm y. DK 123

7.3

Po cet koster

Ukol: Doka zte, ze v orientovan em grafu G s n 2 vrcholy se skr yv a pr av e det Q r uzn ych koster. Q je Laplaceova matice bez prvn ho r adku a prvn ho sloupce (viz p r klad 7.2). Kostra grafu je jeho libovoln y podgraf, kter y je strom. N avod: pou zijte p r klady 7.1, 7.2, 8.8. Pomoc tohoto vzorce pak ur cete po cet koster u pln eho grafu, tedy grafu, kde ka zd e dva vrcholy jsou spojeny hranami v obou sm erech. sen Re : Nejprve se budeme v enovat graf um, kter e maj alespo n n1 hran. Podle CauchyovyBinetovy v ety (p r klad 8.8), je determinant matice Q roven sou ctu kvadr at u determinant u v sech podmatic matice B s n 1 sloupci. Tyto podmatice odpov daj (bijektivn e) podgraf um grafu G s pr av e n 1 hranami a podle p r kladu 7.1 maj determinanty 1 pr av e tehdy, pokud je tento podgraf strom, tedy je kostrou grafu G; jinak je jejich hodnota nula. Tedy determinant matice Q je roven po ctu podgraf u grafu G, kter e jsou stromy, neboli je roven po ctu koster grafu G. Nyn obr at me pozornost ke graf um s m en e jak n 1 hranami. nen Takov y graf G nem a z adnou kostru (nebot souvisl y), a tedy sta c uk azat singularitu matice Q . Hodnost matice B je nejv y se n 2 (tolik m a nejv y se sloupc u). Tedy hodnost matice Q je nejv y se n 2 dle v ety o hodnosti sou cinu matic a tedy matice Q je singul arn . Jej determinant je tedy nula, co z je i po cet podgraf u grafu G, kter e jsou stromy. a Je-li G u pln y graf, potom Q = n J , kde je jednotkov matice a J matice ze sam ych jedni cek, ob e jsou r adu n 1. Podle v ysledk u p r kladu 9.3 m a matice Q dv e vlastn c sla: (n 2)-n asobn e n a jednon asobn e n (n 1) = 1. Determinant matice je sou cinem jej ch vlastn ch c sel (bran ych v jejich algebraick e n asobnosti) a tedy plat det Q = nn2 . Po cet koster u pln eho grafu na n vrcholech je tedy nn2 . DK

7.4

Prostor cykl u grafu

Ukol: Ozna cme GE mno zinu eulerovsk ych podgraf u souvisl eho grafu G, cili podgraf u, jejich z v sechny vrcholy maj sud e stupn e. Uva zme Zm cet hran G, a ztoto zn eme p rirozen ym zp usobem 2 , kde m je po 124

vektory tohoto prostoru s podgrafy grafu G. Ozna cme E mno zinu vektor u reprezentuj c ch podgrafy z GE . Doka zte, ze E je vektorov y podprostor a je algebraick ym dopl nkem38 mno ziny S , obsahuj c vektory odpov daj c podgraf um S v , kde v jsou vrcholy grafu G (v se nad t elesem Z2 ). Podgraf S v obsahuje pr av e ty hrany grafu G, kter e jsou incidentn 39 s vrcholem v . Odtud doka zte, ze dimenze E je m n +1, kde n je po cet vrchol u grafu G. sen Re : E je vektorov y podprostor (nad Z2 , tedy 1 + 1 = 0), nebot obsahuje nulov y vektor (pr azdn y podgraf je eulerovsk y) a sou cet dvou jeho libovoln y vektor u mu tak e n ale z (symetrick a diference w E a sv je dvou eulerovsk ych graf u je eulerovsk y graf). Necht vektor odpov daj c libovoln emu podgrafu S v . Potom po cet nenum lov ych slo zek v sou ctu i=1 wi (sv )i je roven stupni vrcholu v v podgrafu odpov daj c m vektoru w, a je tedy sud y, neboli nulov y (modulo dv e). Nav c, ka zd y vektor w, kter y spl nuje v y se uvedenou rovnost pro v sechny sv , nutn e odpov d a n ejak emu eulerovsk emu podgrafu. Tedy E je pr av e algebraick ym dopl nkem S . Pokud uk a zeme, ze dim L(S ) = n1, obdr z me okam zit e dim E = m(n1) = mn+1. v y vektor, a Dimenze S je nejv y se n 1, nebot v s je nulov W je libovoln tedy vektory v S nejsou line arn e nez avisl e. Necht a nepr azdn a podmno zina vrchol u, jej z mohutnost je nejv y se n 1. a line arn kombinace nad Zm a nePotom vW sv (to je obecn 2 ) m nulovou slo zku na m st e hrany, spojuj c n ekter y z vrchol u z W s n ekter ym z vrchol u mimo W . Tedy vskutku libovoln ych (nejv y se) n 1 vektor u mno ziny S je line arn e nez avisl ych a tedy dim S = n 1. DK

7.5

Spektrum matice incidence grafu

IG je matice incidence grafu G o n vrcholech, tj. Ukol: Necht (IG )ij = 1 pr av e tehdy, kdy z vrchol i je spojen y hranou s vrcho38 Algebraick y dopln ek mno ziny M tvo r v sechny ty vektory, kter e maj s libovoln ym vektorem z M nulov y slo zkov y sou cin. Pokud by byl slo zkov y sou cin skal arn m sou cinem (nap r klad v Rn ), stal by se z algebraick eho dopl nku ortogon aln dopln ek. Tvrzen , ze sou cet dimenze L(M ) a dimenze algebraick eho dopl nku je dimenze cel eho prostoru, je pouze variace na t ema dimenze j adra plus dimenze obrazu. 39 Vch azej c ci vych azej c .

125

lem j ; prvky na jej diagon ale jsou nulov e. Ur cete vlastn c sla a vlastn vektory matice incidence pro n asleduj c grafy: 1. Matice u pln eho grafu (na n vrcholech). 2. Matice u pln eho bipartitn ho grafu s partitami o velikostech m a k (samoz rejm e mus b yt m + k = n). ad rete jako sou cet 3. Matice cyklu na n vrcholech. Matici ICn vyj matic A a B (viz n ze) a pov simn ete si, ze An1 = B . 0 1 0 ... 0 0 0 ... 0 1 1 0 . 0 0 . 0 0 1 . . . . . . . . . A = . . .. , B = 0 1 . . . 0 . 0 0 . . 0 0 0 1 0 ... 0 1 0 1 0 ... 0 0 sen Re : P redev s m si pov simn eme, ze matice incidence grafu jsou matice symetrick e, a tedy jejich vlastn c sla jsou re aln a a z jejich vlastn ch vektor u lze sestavit ortogon aln b azi. Proto ze je stopa t echto matic nulov a, s c taj se vlastn c sla matic incidence na nulu. Rozeberme nyn matice incidence ze zad an p r kladu: 1. K nalezen vlastn ch c sel matice lze pou z t v ysledk u p r kladu 9.3 (o determinantu matice x + yJ ; zde x = 1, y = 1). Nalezen vlastn ch c sel a vektor u t eto matice je v sak snadn e i bez tohoto p r kladu: matice m a jednoduch e vlastn c slo n 1, kter emu odpov d a vlastn vektor (1, . . . , 1), a (n 1)-n asobn e vlastn c slo 1, kter emu odpov d a libovoln y vektor kolm y na vektor (1, . . . , 1), tj. nap r. vektory tvaru (0, . . . , 0, 1, 1, 0, . . . , 0).

2. Pro v et s n azornost o c slujeme vrcholy tak, aby bylo za sebou nejprve v sech m vrchol u z prvn partity a pak n asledovalo zb yvaj c ch k vrchol u z druh e partity. Matice incidence pak m a blokov y tvar IG = 0 (m m) 1 (m k ) 1 (k m) 0 (k k ) , (42)

bloky maj velikost uvedenou v zdy v z avork ach a jsou v nich bud sam e nuly, nebo sam e jedni cky. Tato matice incidence m a (n 2)n asobn e vlastn c slo nula, kter emu odpov daj vlastn vektory tvaru 126

3. Pov simn eme si nejprve, ze An je jednotkov a matice pokud se v am nechce n asobit matice, rozmyslete si, co se stane, kdy z za sebou nkr at posuneme slo zky nslo zkov eho vektoru o jednu nahoru. Vlastn c sla matice A mohou b yt tedy pouze n-t e komplexn odmocniny jedni cky; uk a zeme, ze mezi vlastn mi c sly z adn a nechyb . Existuj toti z n asleduj c vlastn vektory (a k nim p r slu sn a vlastn c sla) k = exp (2 ik/n) , k = 0, . . . , n 1,
1 ). vk = (1, k , . . . , n k

(0, . . . , 0, 1, 1, 0, . . . , 0) s dv ema nenulov ymi slo zkami na m stech odpov daj c ch dv ema vrchol um v t e ze partit e . Zb yvaj c dv e vlastn c sla jsou mk a mk potom a k nim k, . . . , k, m, . . . , m ) a ( k, . . . , k, p r slu s vlastn vektory ( m, . . . , m).

Vektor Avk je toti z vektor, v n em z cyklicky posuneme v sechny slo zky o jednu nahoru. Vlastn c sla matice B jsou (n 1)-t e mocniny vlastn ch c sel matice A (jeliko z An1 = B ), vlastn vektory se shoduj . Vlastn c sla matice A + B jsou pak sou ctem p r slu sn ych vlastn ch c sel matic A a B a maj tedy hodnotu k = 2 cos 2k/n, k = 0, . . . , n 1. V simn ete si, ze mezi k je krom e jedni cky (0 ) a pro n sud e tak e krom e n/2 = 1 ka zd e c slo dvakr at (k = nk ). To znamen a, ze v sechna tato vlastn c sla budou dvojn asobn a. Za b azi vlastn ho podprostoru k k lze zvolit nap r klad vektory vk , vnk . Symetrie (re aln e) matice A + B n am ale zaru cuje, ze lze zvolit b azi me automaz re aln ych vektor u. Kdy z si v simneme, ze k = nk , v ticky, ze vk = vnk a pak u z nen t e zk e vymyslet 1 (vk + vk ) = 1, cos 2k/n, . . . , cos 2 (n 1)k/n , 2 1 (vk vk ) = 0, sin 2k/n, . . . , sin 2 (n 1)k/n . 2i DK

7.6

Vlastnosti matice incidence grafu

Ukol: Ozna cme IG matici incidence grafu G s n vrcholy (denici viz v p r kladu 7.5). Doka zte n asleduj c tvrzen . 127

1. V sechna jej vlastn c sla jsou re aln a. Nav c pro v sechna vlastn c sla je jejich geometrick a a algebraick a n asobnost stejn a. 2. V sechna jej vlastn c sla jsou v absolutn hodnot e men s nebo rovna maxim aln mu stupni v grafu G. 3. Existuje vlastn vektor s nez aporn ymi slo zkami p r slu sej c nejv et s mu vlastn mu c slu. Pou zijte v ysledk u p r kladu 14.1. 4. Nejv et s vlastn c slo je alespo n velikost minim aln ho stupn e v grafu G. 5. Pokud je nejv et s vlastn c slo v cen asobn e, potom je graf G nesouvisl y. Doka zte, ze opa cn a implikace nemus platit. 6. Ur cete nejv et s vlastn c slo a k n emu p r slu sn y vlastn vektor pro d-regul arn graf (ka zd y vrchol je spojen pr av e s d ostatn mi vrcholy). 7. Pokud je graf G bipartitn a je jeho vlastn c slo, potom i je jeho vlastn c slo. Nav c n asobnost vlastn ch c sel a je stejn a. sen Re : 1. Matice incidence jsou symetrick e, a tedy algebraick e a geometrick e n asobnosti jejich vlastn ch c sel se shoduj a jejich vlastn c sla jsou re aln a. Nav c z jejich vlastn ch vektor u lze sestavit ortogon aln b azi. 2. Pokud by bylo vlastn c slo matice incidence v et s ne z mare diagoxim aln stupe n v grafu, potom by byla matice IG ost n aln e dominantn , tedy regul arn (denici a d ukaz viz v p r kladu 1.4 ci 9.2). Pak ale nem u ze b yt vlastn m c slem matice IG .

3. Za vektor x z p r kladu 14.1 budeme volit postupn e prvky kanonick e b aze. V sechny takto vytvo ren e posloupnosti obsahuj matice IG m nez aporn e vektory (nebot a nez aporn e elementy). Mohou nastat dva p r pady. Bud n ekter a z posloupnost konverguje k vlastn mu vektoru odpov daj cmu nejv et s mu kladn emu vlastn mu

128

 c slu (max ) matice incidence a pak jsme hotovi. Nebo mohla m t matice IG tak e vlastn c slo max , ale pak alespo n jedna z posloupnost m a dva hromadn e body, jejich z sou cet je vlastn vektor k max . 4. Ozna cme v1 nez aporn y vektor p r slu sej c nejv et s mu vlastn mu c slu 1 . Pokud je 1 nulov e (a p ritom nejv et s ), mus b yt v sechna jej stopa IG je nula), a tedy je IG nulov vlastn c sla nulov a (nebot aa uva zovan y graf je tvo ren pouze izolovan ymi vrcholy. Tvrzen p r kladu je v tomto p r pad e trivi aln . nad i0 je slo Necht ale 1 > 0. Necht zka vektoru v1 s nejmen s I je mno nenulovou hodnotou a necht zina index u, kter e odpov daj vrchol um, kter e le z ve stejn e komponent e souvislosti jako i0 . Z rejm e z adn a z t echto slo zek toti z nem u ze b yt (v1 )i (v1 )i0 pro i I ; jejich vrcholy le nulov a40 , nebot z ve stejn e komponent e souvislosti jako vrchol odpov daj c i0 . Ozna cme minim aln stupe n v grafu G. Potom plat 1 (v1 )i0 = (IG v1 )i0 (v1 )i (v1 )i0 ,

iN (i0 )

s c t a se p res sousedy vrcholu odpov daj c ho i0 . Odtud pak ji z p r mo plyne 1 . 5. Ozna cme v1 a v2 line arn e nez avisl e vlastn vektory p r slu sej c vlastn mu c slu 1 > 0 (p r pad 1 = 0 je trivi aln ). Bez u jmy na obecnosti lze p redpokl adat, ze v1 je nez aporn y, a ze vektor v2 obsahuje n ejak e kladn e slo zky. Uva zme nyn vektor v = v1 v2 , kde je nejv et s kladn e c slo takov e, ze vektor v je je st e nez aporn y. N ekter e slo zky v jsou nulov e (jinak lze zvolit v et s ), ale ne v sechny adn jeho slo zky (v1 a v2 jsou line arn e nez avisl e). Z y z vrchol u, jeho z slo zka ve v je nulov a, nem u ze b yt spojen cestou s kter ymkoli vrcholem, jeho z slo zka je ve v nenulov a; jinak by toti z nemohlo platit 1 v = IG v. Potom ale tyto vrcholy le z v r uzn ych (ne nutn e dvou) komponent ach grafu, a tedy uva zovan y graf nen souvisl y. Protip r klad k opa cn emu tvrzen (k bodu 5) najd ete sami, sta c uva zovat vhodn y graf se t remi vrcholy.
40 To je netrivi aln tvrzen . Nejprve uka zte, ze nenulov e slo zky mus m t v sichni soused e i0 , pak soused e soused u, atd.; pou zijete p ritom bod 3 tohoto p r kladu. My budeme toto tvrzen pot rebovat ve skute cnosti jen pro sousedy.

129

6. Nejv et s vlastn c slo je d (d ky bod um 2 a 4 nem u ze b yt ani v et s ani men s ) a odpov daj c vlastn vektor je (1, . . . , 1). v je vlastn 7. Necht vektor p r slu sn y k vlastn mu c slu . Zm en me znam enko u v sech slo zek vektoru v, kter e odpov daj vrchol um v jedn e z partit; takto z sk ame vektor v . Potom IG v = v (viz t e z p r klad 7.5, bod 2), a tedy i je vlastn m c slem matice incidence. Z postupu d ukazu je t e z vid et, ze se n asobnosti vlastn ch c sel a shoduj . Existuje toti z izomorsmus p r slu sn ych vlastn ch podprostor u (toto zobrazen spo c v a v z am en e znam enek u slo zek odpov daj ch vrchol um v jedn e z partit). DK

7.7

Spektrum matice incidence Petersenova grafu

Ukol: Najd ete vlastn c sla matice incidence Petersenova grafu. Petersen uv graf je graf na deseti vrcholech, kter e ztoto zn ujeme s dvouprvkov ymi podmno zinami mno ziny {1, 2, 3, 4, 5}. Dva vrcholy jsou v tomto grafu spojeny hranou pr av e tehdy, kdy z jim p ri razen e mno ziny jsou disjunktn . (N avod: Zkoumejte druhou mocninu matice incidence tohoto grafu.) sen Re : Ozna cme matici incidence Petersenova grafu IP . Petersen uv graf je 3-regul arn (ka zd y vrchol m a stupe n 3). Tedy podle p r kladu 7.6 je nejv et s vlastn c slo IP t ri a je jednon asobn e, proto ze Petersen uv graf je souvisl y. Dva sousedn vrcholy v Petersenov e grafu nemaj z adn eho spole cn eho souseda a dva nesousedn vrcholy maj pr av e jednoho. Odtud plyne (sta c si rozmyslet, jak se matice n asob ), 2 ren a sam ymi jedni ckami. = J +2 IP , kde J je matice tvo ze plat IP P repi sme v y se uvedenou rovnost do tvaru

2 IP + IP 2 = J .

Matice J m a vlastn vektor ze sam ych jedni cek (k jednon asobn emu vlastn mu c slu 10), ten je vlastn m vektorem i IP a . Tento vektor m a u IP vlastn c slo 3. V simn ete si, ze posledn rovnice odpov d a po n asoben t mto vlastn m vektorem zprava rovnici 9 + 3 2 = 10. Ostatn vlastn vektory v sech zkouman ych matic jsou na n ej kolm e (v sechny tyto matice jsou symetrick e) a tedy le z ve vlastn m podprostoru matice J (viz p r klad 9.3) odpov daj c mu vlastn mu c slu 0 (v n em le z pr av e vektory, kter e jsou kolm e na vektor tvo ren y

130

sam ymi jedni ckami). Tedy pro vlastn c slo matice IP mus platit: 2 + 2 = 0 a tedy {1, 2}. Nyn si uv edom me, ze stopa matice IP je nulov a, a tedy sou cet v sech jej ch vlastn ch c sel (bran ych v n asobnostech) je nula. Z arove n mus b yt sou cet n asobnost deset. T emto dv ema podm nk am vyhov me jen tehdy, pokud m a matice IP jednoduch e vlastn c slo 3, p etin asobn e1a cty rn asobn e 2. DK

7.8

Rozklad u pln eho grafu na t ri Petersenovy grafy

Ukol: S vyu zit m v ysledk u p r kladu 7.7 doka zte, ze u pln y graf na deseti vrcholech nelze zapsat jako sjednocen t r (disjunktn ch) Petersenov ych graf u. sen Re : Dokazujme sporem. P redpokl adejme, ze I1 , I2 a I3 jsou matice incidence Petersenova grafu takov e, ze I1 + I2 + I3 = J , a makde J je matice tvo ren a sam ymi jedni ckami a je jednotkov tice. Uva zme matici J I1 I2 . Spektrum t eto matice je dle v ysledk u p r kladu 7.7 {3, 1, 2}. Uva zme nyn vlastn podprostor matice J odpov daj c vlastn mu c slu 0. Ten obsahuje vlastn podprostory (dimenze p et) pro vlastn c slo 1 jak matice I1 tak i I2 . Proto ze je v sak jeho dimenze (pouze) dev et, mus m t v y se zmi novan e vlastn podprostory matic I1 a I2 nepr azdn y pr unik tedy existuje jejich spole cn y vlastn vektor, kter y ozna c me v. Nyn ji z sta c prov est n ekolik jednoduch ych u prav: I3 v = (J I1 I2 )v = matice J v v I1 v I2 v = v v v = 3v. To je ale spor, nebot I3 nem a vlastn c slo 3. DK

7.9

Spektrum matice incidence sou cinu graf u

Ukol: Zn ate-li spektrum matice incidence graf u G a H , ur cete, jak vypad a spektrum matice incidence jejich sou cinu. Prozkoumejte r uzn e typy sou cin u graf u (viz obr azek 13): V (G H ) = V (G) V (H ) a E (G H ) = [a, u], [b, v ] [a, b] E (G), [u, v ] E (H ) V (G H ) = V (G) V (H ) a 131

E (G H ) =

[a, u], [a, v ] [u, v ] E (H ) [a, u], [b, u] [a, b] E (G)

&% 0//0 0/0/0/ ' ( ' G *)*)

V (G H ) = V (G) V (H ) a E (G H ) = E (G H ) E (G H )

34 34 34 4 4 5  4 56 56 6 6 656565  434343 34 34 34 5 5 5 3 3 3 5 5 5 6 6 3 3 3 4 4 4 5 5 5 5
665 434343
66 66 34 34 34 54 53 4 53 4 34 34 34 3 43
GH

 8778 $# ; $# <;<;<; ; ; ; <;<;<; 878787 ; ;  :9  :  9 : 9 ! :9 !"   

G H

        

GH

+ ,+ 2 1 2 1 21 -. H ,

Obr azek 13: R uzn e typy sou cin u graf u. sen Re : Ozna cme vi a i vlastn vektory a vlastn c sla matice incidence grafu G a wj a j vlastn vektory a vlastn c sla matice incidence grafu H . Uva zme nyn vektory ui,j denovan e jako (ui,j )[k,l] = (vi )k (wj )l , [k, l] jsou vrcholy sou cinu graf u, tedy indexy slo zek u. V simn eme si podobnosti s tenzorov ym sou cinem dvou vektor u. Nejprve nahl edneme, ze vektory ui,j jsou line arn e nez avisl e. Ne jsou line existuj cht arn e z avisl e, tedy necht nenulov e koecienty i,j takov e, ze i,j ui,j = 0. Pro ka zd e k a l pak plat :
i,j

i,j (vi )k (wj )l =

i,j i j

i,j (wj )l (vi )k = 0 .

Proto ze vi jsou line arn e nez avisl e vektory, mus b yt j i,j (wj )l = 0 pro v sechna i. Av sak alespo n jedna z t echto line arn ch kombinac je netrivi aln (alespo n jedno z i,j je nenulov e), tedy jsou vektory wj line arn e z avisl e. Obdr zeli jsme spor, a proto jsou vektory ui,j line arn e nez avisl e. Nyn p ristupme k ur cen spektra p r slu sn ych matic incidence: 132

 Z rejm e plat (IGH )[k,m][l,n] = (IG )kl (IH )mn . Spo ct eme nyn , jak IGH p usob na ui,j : IGH ui,j
[k,m]

=
[l,n]

(IG )kl (IH )mn (vi )l (wj )n = = i j (vi )k (wj )m = i j (ui,j )[k,m] .

Vlastn c sla matice incidence grafu G H jsou tedy tvaru i j a odpov daj c vlastn vektory jsou ui,j . ct eme Z rejm e (IG H )[k,m][l,n] = mn (IG )kl + kl (IH )mn . Spo nyn IG H ui,j : IG
Hu i,j [k,m]

=
[l,n]

mn (IG )kl + kl (IH )mn (vi )l (wj )n =

j i j i j i,j = i (vi )k (w)j m + (v )k (w )m = ( + )(u )[k,m]

Vlastn c sla matice incidence grafu G H jsou tedy tvaru i + j a odpov daj c vlastn vektory jsou ui,j . Z rejm e IGH = IGH + IG H , tedy vlastn c sla matice incidence grafu G H jsou tvaru i j + i + j a p r slu sn e vlastn vektory jsou st ale ui,j . DK

7.10

Jak poznat stupe n souvislosti v grafu?

G je d-regul Ukol: Necht arn graf s n vrcholy a E (A, B ) je mno zina hran, kter e spojuj n ejak y vrchol z A V (G) s n ejak ym vrcholem z B V (G). Ur cete, jak souvis
W

min

|E (W, V (G) \ W )| V (G) |W ||V (G) \ W |

(43)

s rozd lem prvn ho (1 ) a druh eho (2 ) nejv et s ho vlastn ho c sla matice incidence grafu G. Tento v yraz vyjad ruje ,,stupe n souvislosti grafu. Pokud se graf nap r klad skl ad a ze dvou uvnit r dob re propojen ych c ast , kter e jsou

133

spojeny jen n ekolika m alo hranami, bude v yraz 43 mal y. U nesouvisl ych graf u je tento v yraz nulov y. Pozn amka k ozna cen : V re sen budeme pou z vat slo zkov y skal arn a b . Tento z a pis lze ch a pat tak e jako n a soben sou cin a|b = i i i r adkov eho vektoru sloupcov ym vektorem. Pro vektor a tedy znamen a |a sloupcov y vektor jeho slo zek a a| = |a T . sen Re : Ozna cme n po cet vrchol u grafu G, j = (1, . . . , 1), e = j/ n a w charakteristick y vektor mno ziny vrchol u W , tedy vektor, kter y obsahuje jedni cky pouze na m stech odpov daj c ch vrchol um z mno ziny W a jinde nuly. Budeme vy set rovat v yraz |E (W, V (G) \ W )| = j w|IG w . D ky dregularit e v me, ze IG |j = d|j (tedy tak e j|IG = d j|) a podobn e IG |e = d|e . Podle p r kladu 7.6 je 1 = d. j w|IG |w = j|IG |w w|IG |w = 1 j|w e|w e IG e|w e w e|w e IG w e|w e . Pou zili jsme w e e|w |IG |e = d w e e|w |e = 0. Tato kolmost tak e ukazuje, ze pokud rozvineme vektor x = w e e|w do b aze vlastn ch vektor u IG , bude slo zka u e nulov a. Potom ov sem x|IG |x 2 x|x . j w|IG |w 1 j|w 1 j|w 2 /n 2 ||w e|w e||2 = 1 (|W | |W |2 /n) 2 (|W | |W |2 /n) = (1 2 )(|W | |W |2 /n) . Tyto v ypo cty lze shrnout (pro libovoln e W V (G), 0 < |W | < n) (1 2 )|W |(n |W |) 1 2 |E (W, V (G) \ W )| = . |W ||V (G) \ W | n|W |(n |W |) n To je spodn odhad pro minimum v yrazu 43. Jako dodatek k bodu 5 p r kladu 7.6 tedy vid me, ze u nesouvisl ych dregul arn ch graf u je u z maxim aln vlastn c slo automaticky v cen asobn e (2 = 1 ). DK 1 |W | 1 |W |2 /n 2 ( w|w e|w 2 ) =

134

7.11

Expand ery

Ukol: Dejte prvn a druh e nejv et s vlastn c slo (1 , 2 ) matice incidence dregul arn ho grafu s n vrcholy do souvislosti s n asleduj c m v yrazem: E= min |W {v |w W, (vw) E (G)}| . |W | (44)

W V (G) 1 n 0<|W | 2

Pou zijte v ysledek p r kladu 7.10. V yraz za znakem minima je pom er po ctu vrchol u ve W plus jejich p r m ych soused u ku |W |. Je tedy nasnad e, pro c se grafy, pro n e z je v yraz 44 ,,velk y, naz yvaj expand ery. sen Re : Provedme nejprve p r mo carou u pravu E =1+ min |{v W |w W, (vw) E (G)}| . |W |

W V (G) 0<|W | 1 2n

Ozna cme nW po cet vrchol u le z c ch mimo W , kter e jsou ale spojeny hranou s n ejak ym vrcholem z W . Toto c slo lze odhadnout pomoc po ctu hran hW mezi W a ostatn mi vrcholy. Pokud u n ejak eho vrcholu z W n ejak a hrana ,,neute ce jinam, ne z do V (G) \ W (tedy pokud jsou W , V (G) \ W partity grafu), bude hW = nW d. Jinak bude samoz rejm e hW < nW d, tedy E 1+ min |E (W, V (G) \ W )| d|W | 1+ Nalezli jsme tedy odhad E 1+ 1 2 3 2 . = 2d 2 21 DK 135
W V (G) 1 0<|W | 2 n

W V (G) 1 0<|W | 2 n

min

(1 2 )|V (G) \ W | . dn

Determin ato ri

Jak se po c taj determinanty? [Prosk]

Determinanty matic 2 2 a 3 3 se v et sinou vyplat po c tat p r mo pomoc zn am ych vzore ck u (v p r pad e matic 3 3 se pou z v a n azev Sarrusovo pravidlo) a11 a12 a21 a22 = a11 a22 a12 a21

a11 a12 a13 a21 a22 a23 = a11 a22 a33 + a21 a32 a13 + a31 a12 a23 a31 a32 a33 a21 a12 a33 a31 a22 a13 a21 a32 a23 . Pokud m ame zpracovat v et s matici, m u zeme v zdy pou z t rozvoj podle sloupce ci r adku (viz p r klad 8.1), c m z determinant n n vyj ad r me pomoc n determinant u (n 1) (n 1). Ne z provedeme tento rozvoj, rozhodn e se vyplat vynulovat41 v sechny prvky krom e jednoho ve sloupci ( r adku), podle kter eho budeme rozv jet: t m n am zbude v rozvoji jedin y clen. Determinant se toti z nezm en , pokud k libovoln emu r adku p ri cteme line arn kombinaci ostatn ch r adk u. U determinantu (n 1) (n 1) pou zijeme stejnou techniku a postup opakujeme, a z se dostaneme k determinantu 3 3. Cesta postupn eho rozv jen ale vede obecn e k v yraz um, kter e z sk ame p r m ym v ypo ctem z denice determinantu. To je t e zkop adn e v p r pad e determinant u s nezn am ymi prvky, nebo determinant u se sice c seln ymi prvky, ale s p redem neur cen ym r adem. Obecn a metoda v ypo ctu takov ych determinant u neexistuje, neuva zujeme-li p r m e vyj ad ren z denice. V mnoha p r padech lze ale pou z t n ejak y trik, kter y v ypo cet velmi zjednodu s , a my v tomto u vodu n ekolik takov ych postup u p redstav me.

Metoda p revodu na troj uheln kov y tvar

N ekdy se lze i u matic n n dopracovat pomoc r adkov ych u prav k horn mu (doln mu) troj uheln kov emu tvaru. Determinant horn
41 Z akladn mo znosti,

jak upravovat determinant, jsou uvedeny v p r kladu 8.1.

136

(doln ) troj uheln kov e matice je pak roven sou cinu element u na diagon ale, jak se lze p resv ed cit p r mo v denici. Povolen a u prava je v tomto p r pad e pouze p ri c st k libovoln emu r adku line arn kombinaci ostatn ch r adk u. Pokud n ejak y r adek n asob me c slem , zv et s se i determinant kr at. P r klad 1. Vypo ct ete determinant matice n n 1 1 1 ... 1 0 1 D= 1 1 0 . .. . . . 1 1 1 . . .

1 1 1 ... 0 sen Re : Ode cteme prvn r adek od v sech ostatn ch 1 1 1 ... 1 0 1 0 0 0 0 1 0 = (1)n1 D= . . . . .. . . . 0 0 0 . . . 1 P r klad 2. Vypo ct ete determinant a1 x x . . . x a2 x x x a3 D= . .. . . . x x x . . .

x x x . . . an sen Re : Ode cteme prvn r adek od v sech ostatn ch: a1 x x ... x a 1 a2 x 0 x a 0 a x 1 3 D= . .. . . . x a1 0 137 0 x 0 0 . . .

. . . an x

Z prvn ho sloupce vytkneme a1 x, z druh eho a2 x, atd. a z z n-t eho an x. D ky multilinearit e m ame tedy
a1 x x a1 x a2 x a3 x

...

D = (a1 x) (an x)

1 1 . . .

1 0

0 1

x an x

. ...

..

0 0 . . .

a1 x sechny Pro lep s estetick y dojem nap seme a1 x jako 1 + a1 x , v sloupce p ri cteme k prvn mu a ozna c me A = 1 + i x/(ai x)

A 0 D = (a1 x) . . . (an x) 0 . . . 0 = x(a1 x) . . . (an x)

x x a2 x a3 x

...

1 0

0 1

x an x

. ...

..

0 0 . . .

1 .

1 1 1 1 + + + + x a1 x a2 x an x

Vyt yk an line arn ch v yraz u

Pokud se v matici A vyskytuje prom enn a x, m u zeme na determinant D(x) = |A| hled et jako na mnoho clen v x. Po ur cit e d umysln eu prav e matice m u zeme zjistit, ze D mus b yt d eliteln y n ejak ym line arn m v yrazem: nap r klad pokud je jeden sloupec n asobkem x 1 a z adn y prvek v matici neobsahuje (x 1)1 . Pokud najdeme takov ych (po dvou nesoud eln ych) d elitel u v ce, mus b yt D(x) d eliteln y i jejich sou cinem. Pokud je stupe n tohoto sou cinu S (x) stejn y jako stupe n D(x), mus nutn e platit D(x) = S (x) pro n ejak e C. Toto c slo zjist me nap r klad tak, ze srovn ame cleny s nejvy s s mocninou x u D(x) a S (x). Tento postup lze zobecnit i pro determinanty s v ce prom enn ymi.

138

P r klad 3.

Vypo ct ete determinant 0 x D= y z x 0 z y y z 0 x z y x 0

sen Re : Jestli ze k prvn mu sloupci p ri cteme v sechny ostatn sloupce, vid me, ze D je d eliteln y x + y + z . Jestli ze k prvn mu sloupci p ri cteme druh y a ode cteme od n ej t ret a ctvrt y sloupec, m u zeme vytknout x + y + z . Podobn e, jak tu s me ze symetrie matice v u ci z am en am x, y, z , lze vytknout i x y + z (po (1)+(3) (2) (4) (1)), a x + y z (po (1)+(4) (2) (3) (1)). Jeliko z jsou x, y , z nez avisl e prom enn e, jsou tyto cty ri vytknut e cleny po dvojic ch vz ajemn e nesoud eln e a determinant je d eliteln y S = (x + y + z )(y + z x)(x y + z )(x + y z ). Vid me, ze D jako funkce prom enn e x je polynom ctvrt eho stupn e, (stejn e jako v y a z ), co z se shoduje se S . Mus proto platit D = S . Vid me, ze v D je clen z 4 s koecientem 1 (a14 a23 a32 a41 , p r slu sn a permutace je sud a). Naproti tomu v S je z 4 , tedy mus b yt = 1 a D = (x + y + z )(y + z x)(x + z y )(x + y z ) . P r klad 4. Vypo ct ete Vandermond uv determinant n-t eho r adu pomoc vyt yk an line arn ch v yraz u.
n1 1 x 1 x2 1 . . . x1 n1 2 x2 1 x 2 x2 Dn = . . . .. . . . . n1 2 1 x n xn . . . x n

sen Re : Na determinant nahl z me jako na polynom nezn am e xn s koecienty, kter e z avis na x1 , . . . , xn1 . Vid me, ze Dn je nula, pokud xn = x1 , xn = x2 , . . ., nebo xn = xn1 . Determinant proto mus b yt d eliteln y xn x1 , xn x2 ,. . . , xn xn1 . V sechny tyto v yrazy jsou po dvou nesoud eln e (pon evad z x1 , x2 , . . . , xn jsou nez avisl e42 ).
42 Nez avislost znamen a, ze x1 , . . . , xn1 mohou nab yvat libovoln ych hodnot. Nikdo jist e nepochybuje, ze pro x1 = 1, . . . , xn1 = n 1 jsou v yrazy xn 1, . . ., xn (n 1) nesoud eln e.

139

To znamen a, ze Dn je d eliteln y jejich sou cinem Dn = q (x1 , x2 , . . . , xn )(xn x1 )(xn x2 ) . . . (xn xn1 ) , (45)

kde q je polynom v uveden ych prom enn ych. Rozlo z me-li Dn podle posledn ho r adku, vid me, ze je to poly1 nom stupn e n 1 vzhledem k xn , p ri cem z koecient clenu xn n je roven Vandermondovu determinantu Dn1 v prom enn ych x1 , x2 , . . . , xn1 . Sou cin line arn ch v yraz u v prav e c asti rovnice 45 obsahuje 1 xn s koecientem 1, tud z mnoho clen q (x1 , . . . , xn ) nesm obsahon 1 vat xn . Srovn ame-li koecienty u xn na obou stran ach rovnice, n dostaneme Dn1 = q (x1 , x2 , . . . , xn1 ), neboli Dn = Dn1 (xn x1 )(xn x2 ) . . . (xn xn1 ) . Pou zijeme-li tuto rovnost, jen zam en me n za n 1, pak m ame Dn1 = Dn2 (xn1 x1 ) . . . (xn1 xn2 ). Tento v yraz pro Dn1 dosad me do vztahu pro Dn a opakujeme tuto u vahu, a z se dostaneme k D2 = D1 (x2 x1 ), D1 = 1. Z av er je tedy Dn1 = (x2 x1 )(x3 x1 )(x3 x2 ) . . . (xn x1 ) . . . (xn xn1 ) = =
i>j

(xi xj ) .

Rekurentn vztahy
Determinant Dn stupn e n se n am m u ze poda rit vyj ad rit pomoc determinant u Di , i < n (obvykle po rozvinut podle r adku ci sloupce). Z skanou rovnost (viz nap r klad 46 ci 45) naz yv ame rekurentn m vztahem pro posloupnost Dn . Z rekurentn ho vztahu se m u zeme pokusit ,,uhodnout p r mo ,,vzorec pro nt y clen, tedy vyj ad ren Dn pouze pomoc n a nikoliv Dn1 . Uhodnut y vzorec pak dok a zeme obvykle nejsn aze matematickou indukc . P ri h ad an n am m u ze pomoci, pokud si vyp seme prvn ch n ekolik clen u posloupnosti Dn , nebo naopak, kdy z nap r klad do vztahu Dn = f (Dn1 ) dosad me za Dn1 = f (Dn2 ). Casto se setk av ame s line arn mi rekurentn mi vztahy. Uk a zeme, m jak u nich lze nal ezt explicitn vzorec pro Dn . Necht a rekurentn vztah tvar Dn = pDn1 + qDn2 , n > 2 , (46) 140

kde p, q jsou konstanty nez avisl e na n. P ri q = 0 se vypo cte Dn jako clen geometrick e posloupnosti Dn = pn1 D1 , kde D1 je determinant prvn ho r adu ( casto je to q = 0 prvek determinantu Dn le z c v lev em horn m rohu). Necht a , jsou ko reny charakteristick e rovnice x2 px q = 0. Pak p = + , q = a rovnici 46 m u zeme vyj ad rit jako: Dn Dn1 = (Dn1 Dn2 ) Dn Dn1 = (Dn1 Dn2 ) (47) (48)

Prvn p r pad: Nejprve budeme p redpokl adat, ze = . Podle formule pro (n1)-n clen geometrick e posloupnosti najdeme z rovnic 47 a 48 Dn Dn1 = n2 (D2 D1 ) Dn Dn1 = n2 (D2 D1 ) a odtud re sen m soustavy dvou line arn ch rovnic Dn = neboli Dn = C 1 n + C 2 n , C 1 = D2 D1 D2 D1 , C2 = . ( ) ( ) (49) 1 n1 (D2 D1 ) n1 (D2 D1 )

Posledn v yraz pro Dn se snadno pamatuje: v simn ete si, jak se podob a obecn emu re sen line arn diferenci aln rovnice druh eho r adu s konstantn mi koecienty y (n) = C1 e1 n +C2 e2 n . Vztah 49 je sice odvozen pro n > 2 ale plat i pro n = 1, 2. Konstanty C1 , C2 lze proto nal ezt jednodu se re sen m soustavy D1 = C 1 + C 2 , D2 = C1 2 + C2 2 .

nyn Druh y p r pad: Necht je = = 0. Rovnosti 47 a 48 p rejdou v jednu Dn Dn1 = (Dn1 Dn2 ) , a odtud Dn Dn1 = An2 , 141 (50)

kde A = D2 D1 . Zam en me n za n1, dostaneme Dn1 Dn2 = An3 a odtud Dn1 = Dn2 + An3 . Kdy z dosad me toto do 50, dostaneme Dn = 2 Dn2 + 2An2 . Opakujeme tento postup je st e n ekolikr at ((n 3)-kr at) a dostaneme Dn = n1 D1 + (n 1)An2 nebo Dn = n (n 1)C1 + C2 , C1 = D1 A , C2 = . 2

Konstanty C1 , C2 lze op et ur cit z rovnic D1 = C2 , D2 = 2 (C1 + C2 ). V simn ete si op et podobnosti s re sen m line arn ch diferenci aln ch rovnic, nap r klad y 2y + y = 0. P r klad 5. z p r kladu 2. Vypo cteme rekuretn metodou determinant

sen Re : P redstav me si prvek v prav em doln m rohu determinatu ve tvaru an = x + (an x) a pak m u zeme determinat napsat jako jako sou cet dvou determinant u: a1 x x . . . x a2 x .. . Dn = . . . x x an1 x x ... x a1 x x . . . 0 x x a2 x 0 x . . . . . . . . . . . + . x x an1 0 x x x . . . x an x x

V prvn m determinantu ode cteme posledn sloupec od ostatn ch, c m z dostaneme matici v horn m troj uheln kov em tvaru. Druh y determinant rozlo z me podle posledn ho sloupce Dn = x (a1 x) (a2 x) . . . (an1 x) + (an x) Dn1 To je rekurentn vztah. Po dosazen analogick eho v yrazu pro Dn1 Dn = x (a1 x) (a2 x) . . . (an1 x) + + x (a1 x) (a2 x) . . . (an2 x) (an x) + + Dn2 (an1 x) (an x) . Opakujme toto (n 2)kr at, a jeliko z D1 = a1 = x + (a1 x),

142

dostaneme: Dn = x(a1 x)(a2 x) . . . (an1 x) + + x (a1 x) . . . (an2 x) (an x) + + . . . + x (a2 x) . . . (an x) + + (a1 x)(a2 x) . . . (an x) , co z odpov d a v ysledku p r kladu 2. P r klad 6. M ame spo c tat determinant n-t eho r adu 5 3 0 ... 2 5 3 D= 0 2 5 . .. . . . 0 0 0 ... 0 0 0 . . . 5

sen Re : Rozlo z me D podle prvn r adky a druh y s c tanec rozlo z me dle prvn ho sloupce. Najdeme tak rekurentn vztah Dn = 5Dn1 6Dn2 . Rovnice x2 5x + 6 = 0 m a ko reny = 2, = 3, tedy o cek av ame Dn = C1 2n + C2 3n (rovnice 49). Konstanty C1 , C2 ur c me z rovnic D1 = 5, D2 = 19 a dostaneme (srovnejte s p r kladem 8.2) Dn = C1 n + C2 n = 3n+1 2n+1 .

Vyj ad ren determinantu jako sumy determinant u s vyu zit m linearity

N ekter e determinanty lze lehce spo c tat tak, ze je rozlo z me na sou cet determinant u t eho z r adu podle v ety a11 + b11 a12 a21 + b21 a22 . . . . . . an1 + bn1 an2 ... a11 a12 ... a21 a22 . .. = . . . . . . ... an1 an2 143 ... b11 a12 ... b21 a22 . .. + . . . . . . ... bn1 an2 ... ... .. . ...

P r klad 7.

a1 + b 1 a1 + b 2 . . . a 1 + b n a2 + b 1 a2 + b 2 a2 + b n D= . . .. . . . . . an + b 1 an + b 2 . . . a n + b n

sen Re : Tento determinant lze vzhledem k prvn mu r adku rozlo zit na dva determinanty, ka zd y z nich vzhledem k druh e r adce lze op et rozlo zit na dva atd. Kdy z dojdeme k posledn r adce, dostaneme celkem 2n determinant u. Ka zd y z nich lze popsat ntic (x1 , . . . , xn ), kde ka zd e c slo je bud nula nebo jedni cka, xi = 0, resp. xi = 1 znamen a, ze it y r adek je ai , . . . , ai , resp. b1 , . . . , bn . Dva r adky prvn ho typu jsou ale u m ern ea r adky druh eho typu jsou si p r mo rovny. P ri n > 2 ka zd y z skan y determinant obsahuje alespo n dva r adky alespo n jednoho typu, a je tedy nulov y. Tedy D1 = a 1 + b 1 , D 2 = b b a1 a1 + 1 2 , Dn = 0 , n > 2 . a2 a2 b1 b2

P ri cten konstanty ke v sem prvk um matice

Tento postup se pou z v a v t ech p r padech, kdy po p ri cten stejn eho c sla ke v sem prvk um matice dostaneme determinant, kter y lze spo c tat a u n eho z lze pohodln e ur cit algebraick e dopl nky v sech prvk u. Metoda je zalo zena na vlastnosti, ze pokud ke v sem prvk um A p ri cteme stejn e c slo x, pak se det A zv et s o xkr at sou cet algebraick ych dopl nk u v sech prvk u matice A. Pod vejme se na a11 . . . a1n . , .. . D= . . . . . an1 . . . ann a11 + x . . . a1n + x . . .. . . D = . . . an1 + x . . . ann + x

Rozlo z me D na dva determinanty vzhledem k prvn r adce, ka zd y z nich na dva determinanty vzhledem k druh e r adce a pokra cujeme, a z dostaneme D pomoc sou ctu 2n determinant u (podobn e jako u p r kladu 7). Ty z nich, kter e obsahuj v ce ne z jednu r adku prvk u

144

rovn ych x, jsou rovny nule. Slo zky obsahuj c jednu r adku prvk u rovn ych x rozlo z me podle t eto r adky. Dostaneme D =D+x
i,j =1

Aij ,

kde Aij je determinant matice A bez it eho r adku a j t eho sloupce n asoben y znam enkem (1)i+j , co z jsme cht eli dok azat. V ypo cet D tedy vede k v ypo ctu D a sumy jeho algebraick ych dopl nk u. P r klad 8. Vypo ct ete determinant Dn z p r kladu 2. sen Re : Ode cteme od v sech prvk u c slo x a dostaneme determinant diagon aln matice a1 x 0 ... 0 0 a2 x 0 D = . . .. . . . . . 0 0 . . . an x Algebraick e dopl nky prvk u D , kter e nele z na hlavn diagon ale jsou rovny nule. Pro prvek na diagon ale je algebraick y dopln ek roven sou cinu v sech zbyl ych prvk u na diagon ale. Proto
n

Dn = (a1 x) . . . (an x) + x co z je stejn y v ysledek jako v p r kladu 2.

i=1 j =i

(aj x) ,

8.1

Oby cejn e determinanty s c sly

2 5 1 2 3 7 1 4 D= 5 9 2 7 4 9 1 2

Ukol: Spo c tejte determinant

Zjist ete, jak a metoda je pro v as nejpohodln ej s . sen Re : 145

1. Zkus me nejprve rozvoj podle prvn ho r adku. 3 1 4 7 1 4 D = 2 (1)1+1 9 2 7 + (5) (1)1+2 5 2 7 + 4 1 2 9 1 2 3 7 4 3 7 1 +1 (1)1+3 5 9 7 + 2 (1)1+4 5 9 2 = 4 9 2 4 9 1 = 2 60 5 21 + 1 (45) + (2) 3 = 36 . Museli jsme tedy vypo c tat cty ri determinanty 3 3. 2. V et sinou si m u zeme u set rit dost pr ace, pokud nejprve po adkovou moc r adkov ych u prav vynulujeme jeden sloupec ci r adek. R u pravou nyn mysl me to, ze k libovoln emu r adku m u zeme p ri c st line arn kombinaci ostatn ch r adk u. P ri takov e u prav e se determinant nezm en . M u zeme tak e libovoln y r adek vyn asobit c slem , ale pak se determinant zm en -kr at (je tud z vhodn e z adat = 0). V na sem p r pad e n am d a nejm en e pr ace vynulovat t ret sloupec. Provedeme u pravy (2) + (1) (2), (3) 2 (1) (3), (4) (1) (4) a rozvineme D podle t ret ho sloupce 2 5 1 2 1 2 6 1 2 0 6 D= = (1)1+3 1 1 1 3 1 1 0 3 2 4 0 2 4 0 0 Jeliko z jsme ted u z zpohodln eli a ob av ame se, ze i p ri v ypo ctu determinantu 3 3 ud el ame chybu, provedeme je st eu pravu (1) 2 (2) (1). T m dos ahla n amaha pot rebn a pro v ypo cet naprost eho minima D= 3 0 0 1 3 = 3 (0 + 12) = 36 . 1 1 3 = 3 4 0 2 4 0

3. Pro milovn ky Gaussovy eliminace existuje je st e dal s mo znost. Pomoc r adkov ych u prav uveden ych v bod e 2 m u zeme matici za znakem determinantu p rev est na horn troj uheln kov y tvar. Determinant

146

je pak roven sou cinu c sel na diagon ale. 2 5 1 2 3 7 1 4 5 9 2 7 4 9 1 2

2(3)5(1)(3) (4)2(1)(4) = 2(2)+3(1)(2)

2 5 1 2 1 1 0 1 1 14 2 2 0 7 1 4 0 1 1 2

(3)+7(2)(3) (4)+(2)(4) =

2 5 1 2 1 0 1 1 14 = 36 . = 4 0 0 6 102 0 0 0 12 KV

8.2

Determinant s reck ymi p smeny

+ 0 1 + 0 1 + Dn = . . . . . . . . . 0 0 0 ... ... ... .. . 0 0 0 . . .

Ukol: Pro , C, = spo ct ete determinant r adu n

... +

sen Re : Z rozvoje determinantu podle prvn ho sloupce plyne rekurentn relace Dn = ( + )Dn1 Dn2 . Nap seme-li si v ysledek pro n ekolik prvn ch n, D1 = + D2 = 2 + + 2 D3 = 3 + 2 + 2 + 3 , snadno uhodneme v ysledek Dn = kter y dok a zeme indukc . n+1 n+1 ,

TB

147

8.3

Vandermond uv determinant
1 x0 x2 0 . . . 1 x1 x2 1 . . . 1 x2 x2 2 . . . .. . 1 xn x2 n . . .

Ukol: Spo ct ete Vandermond uv determinant

n n n xn 0 x1 x2 x n

V ystraha: xi zde zna c exponent, nikoliv horn index. sen Re : Tento determinant jsme ji z velmi rychle spo c tali ve 4. p r kladu v u vodu t eto kapitoly. Nyn jej spo c t ame znovu ,,standardn metodou. K v ypo ctu je bezpodm ne cn e nutn a znalost vzorce pro rozd l nt ych mocnin. an bn = (a b) an1 + an2 b + an3 b2 + + abn2 + bn1 Koment a re k pou zit ym u prav am: 1. prvn sloupec ode cteme od v sech ostatn ch 2. vy skrtneme prvn sloupec a r adek (rozvoj determinantu) 3. pou zijeme vzorec pro rozd l n-t ych mocnin 4. z prvn ho sloupce vytkneme x1 x0 , z druh eho x2 x0 , atd., a z z posledn ho xn x0 5. od druh eho r adku ode cteme x0 -n asobek prvn ho r adku, od asobek prvn ho r adku, atd. t ret ho r adku ode cteme x2 0 -n 6. od t ret ho r adku ode cteme x0 -n asobek druh eho r adku, od ctvrt eho r adku ode cteme x2 -n a sobek druh e ho r a dku, atd. 0 7. postupn e v y se uveden ym zp usobem ,,vy cist me cel y determinant 8. dostali jsme op et Vandermond uv determinant, ale o stupe n men s , cel y postup znouvu zopakujeme 148

1 1 0 xn x0 x1 x 0 2 2 2 (1) x2 n = x0 x1 x 0 . . . . . . . . . n n n n n x0 x1 x n x0 x1 x n 0 x1 x 0 (x1 x0 )(x1 + x0 ) 2 (x1 x0 )(x2 1 + x 1 x0 + x 0 ) . . . .. .

1 x0 x2 0 . . .

1 x1 x2 1 . . .

.. .

0 xn x0 2 x2 n x0 . .. . . . n xn xn 0

(2),(3)

1 1 1 1 (x1 x0 )(xn + + xn ) (xn x0 )(xn + + xn ) n 1 0 0

xn x0 (xn x0 )(xn + x0 ) 2 (xn x0 )(x2 n + x n x0 + x 0 ) . . . .. . 1 xn + x0 2 x2 n + x n x0 + x 0 . . . 1 xn x2 n + x n x0 . . . 1 xn x2 n . . . .. . 1 xn x2 n . . .

(4)

n i=1

(xi x0 )

1 x1 + x 0 2 x2 1 + x 1 x0 + x 0 . . . 1 x1 x2 1 + x 1 x0 . . . 1 x1 x2 1 . . . 1 x1 x2 1 . . .

(5)

1 1 1 1 + + xn xn + + xn xn n 0 1 0

n i=1

(xi x0 )

.. . .. . 1 x2 x2 2 . . .

(6)

1 2 2 1 xn + + x 1 xn xn + + x n xn n 1 0 0

n i=1

(xi x0 )

(7)

1 n3 n3 1 xn + + x2 + + x2 xn n x0 n 1 x0 1

(7)

n i=1

(xi x0 )

(8)

1 n1 1 xn x2 xn n 1

149

n i=1

(xi x0 )

i=2

(xi x1 )

1 x2 x2 2 . . .

1 x3 x2 3 . . .

.. .

1 xn x2 n . . .

(8)

i,j =0 i>j

(xi xj )

2 n2 2 xn x3 xn n 2

VP

8.4

V ypo cet cirkulantu vyu zit m znalosti spektra

Ukol: Vypo ct ete determinant cyklick e matice ( cirkulantu) c0 c1 c2 cn1 cn cn c0 c1 cn2 cn1 cn1 cn c0 cn3 cn2 det C = det . . . . . .. . . . . . . . . . . . c2 c3 c4 c 0 c1 c1 c2 c3 c n c0 sen Re : Budeme se zaj mat o determinant sou cinu matice C s Vandermondovou matic V (viz p r klad 8.3). Prvky xm (m = 0, . . . , n) v matici V zvol me tak, ze m-t y prvek bude m-t ym re sen m rovnice 2i xn+1 = 1. Bude tedy xm = m = exp n m , kde i je imagin arn +1 jednotka a m = 0, . . . , n. 1 1 1 1 1 0 1 2 n1 n 2 2 2 2 0 2 1 2 n1 n V = . . . . . . . . . .. . n.1 n.1 n.1 . n.1 . n1 0 1 2 n1 n n n n n n 0 1 2 n1 n Z akladn m pozorov an m, kter e povede k vy re sen u lohy je p rekvapiv a rovnost n+1 n = 1, (51) m m = m co z plat pro ka zd e m. D ale budeme cht t pou z t det CV = det C det V . 150

Sou cin matic na lev e stran e m u zeme vypo c tat p r mo (vypisujeme pouze prvn sloupec)
n1 c 0 + c 1 0 + c 2 2 + c n n 0 + + cn1 0 0 n 1 n c n + c 0 0 + c 1 2 + + c + c n2 0 n1 0 0 n1 n cn1 + cn 0 + c0 2 + + c + c n2 0 n1 0 0 . . . . . . n1 2 n c 1 + c 2 0 + c 3 0 + + c n 0 + c 0 0

U zijeme vztah 51, ozna c me f (x) = c0 + c1 x + c2 x2 + + cn1 xn1 + n cn x a dostaneme f (0 )1 f (1 )1 f (0 )0 f (1 )1 2 2 det CV = f (0 )0 f (1 )1 . . . . . . n f (0 )0 f (1 )n 1

n

f (n )1 f (n )n f (n )2 0 . . .. . . . f (n )2 n

zd eho sloupce vyTo nen nic jin eho ne z det V m=0 f (m ), z ka t yk ame f (l ). Pr av e z skan y v ysledek m a b yt ov sem tak e roven det C det V , tak ze
n

det C det V =
m=0

f (m ) det V

Determinant Vandermondovy matice, kter a m a r uzn e prvky, je nenulov y, a proto j m m u ze celou rovnost zkr atit
n n

det C =
,=0

f (m ) ,

f (x) =
k=0

ck xk , m = exp

2im . n+1 VP

8.5

Zobecn en a Hilbertova matice

1 , ck + d l 151

Ukol: Spo ct ete determinant a inverzn matici k Bkl = k, l = 1, . . . , n .

 sen Re : Nejprve budeme hledat inverzn matici. Vypo c t ame minor B ij . Vynulujme j -t y sloupec v sech r adk u matice B t m, ze ode cteme p r slu sn y n asobek i-t eho r adku, kter y jedin y z ust av a nezm en en. Tuto operaci m u zeme napsat pro element Bkl , k = i jako 1 1 ci + d j 1 1 = ck + d l ck + d l ck + d j ci + d l ck + d l c k c i dl d j ck + d j ci + d l .

Volba cn = n, dn = n 1 vede k Hilbertov e matici.

B ij vystupuje tak e v denici inverzn matice (viz tak e p r klad 6.5) (B 1 )ji = (1)i+j det B ij . det B

Spo ct eme determinant Bkl rozvinut m pr av e odvozen e ekvivalentn matice podle j -t eho sloupce. Z linearity determinantu plyne, ze d dj ck ci a z ka zd eho sloupce dll +ci : z ka zd eho r adku m u zeme vytknout c k +dj ij zbude matice B , kter a je toto zn a s B s vy skrtnut ym i-t ym r adkem a j -t ym sloupcem. Dostaneme tak i+j ck c i dl d j (1) det B ij . (52) det B = ci + d j ck + d j dl + c i
k=i l=j

U zit m (52) tedy dostaneme pro inverzn matici p redpis (B 1 )ji = (ci + dj )
k=i

ck + d j ck c i

l=j

dl + c i . dl d j

V simn eme si, ze det B ii je roven determinantu matice B , z n z jsme vynechali it y r adek a it y sloupec. Vzorec (52) je pak rekurentn m vztahem pro det B . Jeho n-n asobnou aplikac dostaneme 1 det B = c + di i=1 i
n

k<i

c k c i dk d i = c k + d i dk + c i

i<k

(ci ck )(di dk ) (ci + dk )

i,k

BK 152

8.6

Rezultant

n i Ukol: Rezultantem dvou polynom u f (x) = 0 ai x , g (x) = s j z ko reny ozna cme i , resp. j , se naz yv a v yraz 0 bj x , jejich n n R(f, g ) = as n bs i=1 j =1 s n

(i j ) = as n

g (i ) =
i=1 s

= (1)ns bn s

j =1

f (j ) = (1)ns R(g, f ).

kde ,,a-s erie r adk u c t as clen u a ,,b-s erie n clen u. P ri d ukazu v am mo zn a pom u ze sou cin matic DM , kde M je Vandermondova matice ze v sech ko ren u obou polynom u n+s1 n+s1 n+s1 n+s1 n+s1 1 2 s 1 n n+s2 n+s2 n+s2 n+s2 n+s2 s 1 n 2 1 . . . . . .. .. . . . . . . . . . . . . M = 2 2 2 2 2 n 2 s 1 1 1 2 s 1 n 1 1 1 1 1 sen Re : Determinant matice M je, jak zn amo (viz p r klad 8.3), ro-

Tedy rezultant je nulov y, pr av e kdy z maj polynomy f a g spole cn y ko ren. Doka zte, ze rezultant lze vyj ad rit ve form e determinantu matice r adu n + s, kter a m a tvar an an1 a1 a0 an an1 a1 a0 . .. .. .. .. . . . . . . an an1 a1 a0 D= bs bs1 b1 b0 , bs bs1 b1 b0 . .. .. .. .. . . . . . . bs bs1 b1 b0

153

ven
s s n n

det M =
i<j

(i j )

j =1 i=1

(j i )

i<j

(i j ) =
s n = a n bs R(g, f )V (f )V (g ) .

Zde jsme ozna cili V (f ) a V (g ) Vandermondovy determinanty slo zen e z ko ren u pouze polynomu f resp. g . Chceme vyu z t toho, ze determinant sou cinu je sou cinem determinant u, pot rebujeme tedy v ed et, ze DM je s1 s1 1 f (1 ) s f (s ) s2 s2 1 f (1 ) s f (s ) . . . . .. .. . . . . . . . . . . 1 f (1 ) s f (s ) f (1 ) f ( ) s n1 n1 g ( ) g ( ) n 1 n 1 n2 n2 g ( ) g ( ) 1 n n 1 . . . . . . . .. . . .. . . . . . 1 g (1 ) n g (n ) g (1 ) g (n )

Determinant blokov e diagon aln matice je roven sou cinu determinant u blok u a nav c lze z ka zd eho sloupce vytknout f (i ) ci f (i ), tak ze
s n

det(DM ) =

j =1

f (j ) V (g )

g (i ) V (f ) =

i=1

n s = b s R(g, f )V (g )an R(f, g )V (f ) .

Kdy z toto srovn ame s vyj ad ren m determinantu M , vid me, ze opravdu det D = R(f, g ). Poznamenejme, ze rezultantu je mo zn e u z t k detekci v ce n asobn ych ko ren u, a to v podob e R(f, f ). DS

154

8.7

Poloha bodu v u ci nadrovin e

i x1 , . . . , xn , y Rn , xi = (xi Ukol: Necht ajem 1 , . . . , xn ) jsou (navz r uzn e) body v obecn e poloze. Ur cete, jak souvis znam enko determinantu n asleduj c matice s polohou bodu y vzhledem k nadrovin e ur cen e body x1 , . . . , xn (obr azek 14) 1 x1 . . . x 1 n 1 . . .. . . . . . . . . n n x1 . . . x n 1 y1 . . . y n 1

sen Re : Nejprve si pov simn ex1 me, ze determinant ze zad an x1 x 3 x1 x 2 p r kladu je pr av e tehdy nux3 x2 lov y, kdy z dan y bod y le z v nadrovin e denovan e body x1 , . . . , xn (ozna cme ji ). Tento determinant vymiz 0 toti z pr av e tehdy, pokud jsou Obr azek 14: Nadrovina v R3 (tedy r adky matice line arn e z avisl e, rovina) denovan a body x1 , x2 , co z je pr av e tehdy, kdy z lze 3 x . Algebraicky je tato mno zina posledn r adek vyj ad rit jako lipops ana line arn mi kombinacemi ne arn kombinaci r adk u ostat53. n ch (prvn ch n r adk u je li body x1 , . . . , xn jsou dle zad ne arn e nez avisl ych, nebot an p r kladu v obecn e poloze). Determinant je nulov y tedy pr av e tehdy, pokud n existuj koecienty ai (1 i n) takov e, ze plat y = i=1 ai xi a n z arove n 1 = i=1 ai , co z je pr av e tehdy, kdy z y je ann kombinac bod u x1 , . . . , xn , neboli pr av e tehdy, kdy z y le z v nadrovin e . Toto tvrzen se op r a o skute cnost, ze libovoln y bod nadroviny lze zapsat jako
n

x1 +
i=2

bi (xi x1 ) ,

b2 , . . . , b n R .

(53)

V t eto line arn kombinaci je sou cet v sech koecient u pr av e 1+ b b = 1. Mno z ina denovan a vztahem 53 se naz y v a ann i i i i 155

Z rejm e f (0) je hodnota diskutovan eho determinantu v bod e y0 ; rozvojem determinantu dle posledn ho r adku snadno nahl edneme, ze je nyn funkce f je line arn funkc v prom enn e . Necht y libovoln y v = y y0 . Pokud y a y0 le bod v Rn nele z c v a necht z ve stejn em otev ren em poloprostoru ur cen em nadrovinou , potom f (0) a f (1) maj stejn e znam enko, jinak by toti z funkce f musela b yt nulov a pro n ejak e (0, 1), potom by ale bod y0 + v byl bodem nadroviny , a tedy by body y0 a y = y0 + v by le zely v r uzn ych otev ren ych poloprostorech ur cen ych nadrovinou . Pokud naopak body y a y0 le z v r uzn ych otev ren ych poloprostorech ur cen ych nadrovinou , potom existuje (0, 1) takov e, ze bod y0 + v le z v nadrovin e , a tedy f () = 0. Potom ale z linearity funkce f plyne, ze hodnoty f (0) a f (1) maj r uzn e znam enko. Na se u vahy lze tedy shrnout n asledovn e: Determinant ze zad an p r kladu je nulov y pr av e tehdy, kdy z y le z v nadrovin e ur cen e body x1 , . . . , xn . Nav c pro v sechny body le z c ve stejn em otev ren em poloprostoru ur cen em touto nadrovinou m a stejn e znam enko. DK

prostor (dimenze n 1). Pokud tato mno zina neobsahuje nulov y vektor, nen to vektorov y prostor (to je nap r klad kdy z x1 0 a x1 / L({x2 , . . . , xn })). Nyn si rozmysl me, ze pro v sechny body ve stejn em otev ren em poloprostoru ur cen em nadrovinou je determinant ze zad an p r kladu nenulov y a m a stejn e znam enko. Zvolme libovoln y bod y0 v je libovoln je funkce nele z c v a necht y vektor z Rn . Necht f () denov ana n asledovn e: x1 ... x1 1 n 1 . . . .. . . . . . . . f () = det xn ... xn 1 n 1 0 0 + vn 1 y1 + v1 . . . yn

8.8

CauchyBinetova v eta

A a B jsou matice typu n m pro m n a AI , resp. Ukol: Necht BI , pro I {1, . . . , m} je matice vznikl a z A, resp. B , pokud v n ponech ame pouze sloupce s indexy z mno ziny I . Doka zte, ze potom

156

plat det(AB T ) =
I {1,...,m} |I |=n

T det(AI BI ).

(54)

sen Re : Rozeps an m denice determinantu a sou cinu matic okam zit e zjist me, ze lev a strana dokazovan e rovnosti je rovna:
n

det(AB T ) =
n

sgn
i=1 m

(AB T )i,(i) =
m n

sgn
i=1 ki =1

Ai,ki B(i),ki =

sgn
k1 ,...,kn =1 i=1

Ai,ki B(i),ki

Zjednodu sme si z apis t m, ze v prost redn sum e budeme s c tat p res v sechny funkce f : {1, . . . , n} {1, . . . , m} (rozmyslete si tento krok)
n

det(AB T ) =

sgn
f i=1

Ai,f (i) B(i),f (i) =

n

=
f

sgn
i=1

Ai,f (i) B(i),f (i) .

Uk a zeme, ze pokud funkce f nen prost a, pak je p r slu sn y s c tanec tedy f (i1 ) = f (i2 ) pro i1 = ve v y se uveden e sum e nulov y. Necht permutace je pozm i2 a necht en en a pouze pro i1 a i2 tak, df df ze (i1 ) = (i2 ) a (i2 ) = (i1 ). Proto ze s c t ame p res v sechny permutace, m u zeme ka zdou permutaci nahradit j odpov daj c , na v sechny se dostane43 .
n n

sgn
i=1

Ai,f (i) B(i),f (i) =

n

sgn
i=1

Ai,f (i) B (i),f (i) =

n

sgn

i=1

Ai,f (i) B (i),f (i) =

sgn
i=1

Ai,f (i) B(i),f (i)

43 Toto je typick y p r klad s c t an p res kone cnou grupu. Plat toti z G = {a1 , . . . , an } = {ba1 , . . . , ban }, kde b je libovoln y prvek grupy G.

157

V posledn m kroku jsme pou zili zam enitelnost {[ (i1 ), f (i1 )], [ (i2 ), f (i2 )]} = {[ (i2 ), f (i2 )], [ (i1 ), f (i1 )]}, kter a se op r a o f (i1 ) = f (i2 ). Porovn an m lev e a prav e strany ihned zjist me, ze mus platit
n

sgn
i=1

Ai,f (i) B(i),f (i) = 0 ,

samoz rejm e pouze pokud f nen prost a. M u zeme tedy p redpokl adat, ze v sechny funkce f : {1, . . . , n} {1, . . . , m}, p res kter e se s c t a, jsou prost e, a tedy rozepsat pravou stranu n asledovn e:
n

det(AB T ) =
I {1,...,m} |I |=n

sgn
f f ({1,...,n})=I i=1

Ai,f (i) B(i),f (i) .

Nyn ji z zb yv a jen zam enit sumy a znovu si p ripomenout denici sou cinu matic
n

det(AB T ) =
I {1,...,m}, |I |=n

sgn
i=1 f f ({1,...,n})=I

Ai,f (i) B(i),f (i) =

=
I {1,...,m}, |I |=n

sgn
i=1

T (AI BI )i,(i) =
I {1,...,m}, |I |=n

T det(AI BI ). I

Vztah 54, kter y jsme pr av e dok azali, m a p eknou geometrickou interpretaci. Pokud polo z me B = A a r adky matice A ch apeme jako n vektor u z Rm , m n, pak det(AAT ) je kvadr at nrozm ern eho objemu rovnob e znost enu P denovan eho t emito vektory. Toto tvrzen je trivi aln pro n = m (pak je det(AAT ) = (det A)2 ), pro n < m na n ej lze narazit p ri integraci p res ndimenzion aln plochu v Rm (AAT je Grammova matice). Determinanty na prav e stran e (54) souvis podobn e s ortogon aln mi pr um ety P do VI = L({ei , i I }), kde ei je vektor ze sam ych nul a s jedni ckou na it em m st e (to jsou pak mrozm ern e rovnob e znost eny v mrozm ern em prostoru). Takov e prom t an se d el a jednodu se tak, ze z prom tan eho vektoru vynech ame v sechny sou radnice, jejich z index nen v I. 158

Nap r klad pro m = 3 a n = 2 r k a (54), ze kvadr at plochy koso ctverce K denovan eho vektory v1 , v2 R3 je roven sou ctu kvadr at u ploch koso ctverc u, kter e vzniknou pr um etem K do rovin x1 x2 (V12 v terminologii p redchoz ho odstavce), x2 x3 (V23 ) a x1 x3 (V13 ). Rovnici (54) m u zeme tak e ch apat jako jist e zobecn en Py pro m = 2 a n = 1 d thagorovy v ety, nebot av a tato rovnice zn am e 2 2 tvrzen |v|2 = v1 + v2 . DK

159

9
9.1

Na se prvn vlastn c sla

Fibonacciho posloupnost

Ukol: Nalezn ete explicitn vzorec pro n-t y clen Fibonacciho posloupnosti, kter a je denovan a po c ate cn mi podm nkami a1 = a2 = 1 a rekurzivn m p redpisem an+1 = an + an1 (tedy 1, 1, 2, 3, 5, 8, 13, . . . ). Spo ct ete limitu pod lu an /an1 pro n . N avod: najd ete zobrazen f : R2 R2 , f (an1 , an ) = (an , an+1 ) a diagonalizujte jej. Pozn amka: Ulohu tak e lze vy re sit, ani z bychom zm nili pojem ,,diagonalizace zobrazen . V u vodu ke kapitole 8 jsme odvodili vztah 49, kter y lze pou z t pro libovolnou posloupnost denovanou line arn m rekurentn m vztahem Dn = pDn1 + qDn2 . Metoda, kterou pou zijeme nyn , je po cetn e stejn e pracn a jako odvozen v kapitole 8. Jej v yhodou je ale systemati cnost a to, ze pou z v a standardn n astroj line arn algebry, vlastn c sla. sen Re : D ky linearit e p redpisu an+1 = an + an1 lze posloupnost popsat pomoc line arn ho zobrazen f: an1 an an an+1 =A an1 an , A= 1 1 1

Matici A nyn zdiagonalizujeme; ze to p ujde, zaru cuje jej symetrie. re s vlastn Charakteristickou rovnici 0 = det(A ) = 2 1 c sla 1 5 . . , + = 1, 618, = 0, 618 . = 2 Vlastn vektory v , kter e spl nuj rovnici (A )v = 0, maj (a z na libovoln y n asobek) tvar

v+ =

1 , +

v =

1 .

a tyto vektory je t reba zapsat jako sloupce matice C do formule diagonalizace A = CDC 1 . 1 1 1 = 1 1 + + 160 1 + 1 1 5 (55)

Inverzn matici C 1 rozm eru 2 2 jsme spo cetli jako ost r len pion y ri akova vzorce: z hlavy podle Cih a b c d
1

Matici An , pri razuj c (a0 , a1 )T vektor (an , an+1 )T , z sk ame z (55) lehce: n 1 1 n 1 1 1 + = ... = n + 1 + 1 1 5 Jedno maticov e n asoben n am d av a n 1 1 n 1 1 + = (56) n 1 + n + 5 + a jeliko z a0 = a2 a1 = 0 a a1 = 1, v ysledek an lze ode c st na pozici 12 zaj m a n as horn slo zka vektoru (an , an+1 )T = An (a0 , a1 )T = An (0, 1)T a vid me an = (An )12 a1 . Prvek matice (56) v prav em horn m rohu je 1 n (57) an = (n + ). 5 V simn ete si, ze pro velk a n lze zanedbat druh y clen, a tud z pom er . an /an1 se asymptoticky bl z pr av e k vlastn mu c slu + = 1, 618, jak jsme mohli o cek avat od chv le, kdy jsme spo c tali vlastn c sla. Pt ate se pro c? N asobit n ejak y vektor v matic A znamen a zapsat jej jako v+ + v a prvn slo zku n asobit + a druhou A(v+ + v ) = + v+ + v . Takto tedy vypad a diagonalizovan e zobrazen 44 A. P ri n asoben vektoru matic An zam en me za n a vid me, z e ve v y sledku bude dominovat slo zka p r slu sn a nejv et s mu vlastn mu c slu (srovnejte T s p r kladem 14.1). Exaktn e zaps ano An (a1 , a0 )T = n + (a1 , a0 ) + n+1 n n T o(+ ) (1, 1) , a tud z an+1 /an = + /+ + o(1) = + + o(1). Uveden emu pom eru se r k a zlat y rez, je to z arove n pom er stran obd eln ka, z n eho z po od r znut ctverce zbude obd eln k p uvodn mu podobn y, co z Fibonacciho posloupnost napodobuje. LM

1 ad bc

d b c a

44 V eta o spektr aln m rozkladu n am zaru cuje, ze takovou diagonalizaci lze prov est pro libovoln y hermitovsk y oper ator (A = A; sta c dokonce pouze, aby byl oper ator norm aln , AA = A A).

161

9.2

Gershgorinova v eta

A je matice typu n n. Necht Ki je kruh v komplexn Ukol: Necht K = rovin e se st redem v bod e Aii a polom eru ri = j =i |Aij |. Necht zte, ze v sechna vlastn c sla matice A le z v mno zin eK i Ki . Doka (Gershgorinova v eta). Mno zina K se naz yv a Gershgorinova mno zina a Ki se naz yvaj Gershgorinovy kruhy. Pomoc t eto v ety doka zte n asleduj c dv e tvrzen A je ost 1. Necht re diagon aln e dominantn matice, tedy i : |Aii | > Potom je A regul arn . 2. Hermitovsk a (A = A) diagon aln e dominantn (neostr a nerovnost v denici 58) matice s kladn ymi prvky na diagon ale je pozitivn e semidenitn . Pokud je matice dokonce ost re diagon aln e dominantn , potom je pozitivn e denitn . sen v je libovoln Re : Necht y vlastn vektor matice A p r slu sn y je jeho k -t k vlastn mu c slu . Necht a slo zka nejv et s (v absolutn hodnot e). Z denice n asoben matic ihned plyne: rk = i Aki ri . Tedy plat : ( Akk )vk = Aki vi
i=k

j =i

|Aij | .

(58)

| Akk ||vk | = | Akk ||vk | | Akk ||vk | | Akk |

Aki vi
i=k i=k i=k i=k

|Aki ||vi | |Aki ||vk | |Aki |

Tedy Kk a tedy v sechna vlastn c sla matice A le z v Gershgorinov e mno zin e. 1. Pokud je matice A ost re diagon aln e dominantn , potom z adn y jej Gershgorin uv kruh neobsahuje nulu. Vlastn c sla jsou tedy nenulov a a matice A je regul arn . 162

2. Hermitovsk e matice maj pouze re aln a vlastn c sla. Pokud je takov a matice diagon aln e dominantn (resp. ost re diagon aln e dominantn ) a na diagon ale m a kladn a c sla, potom jej Gershgorinova mno zina obsahuje pouze nez aporn a (resp. kladn a) re aln a c sla. Takov a matice je tedy pozitivn e semidenitn (resp. denitn ). DK

9.3

Vlastn c sla jedn e oby cejn e matice

Ukol: J je matice typu n n se sam ymi jedni ckami (Jij = 1). Ur cete cete vlastn c sla a vlastn vektory matice x + yJ , kde x, y R. Ur determinant t eto matice. sen Re : Libovoln y nenulov y vektor je vlastn m vektorem matice a p r slu sn ym vlastn m c slem je jedni cka. Matice m a tedy jedin y vlastn podprostor a t m je cel y prostor. Matice J m a jednon asobn e vlastn c slo n (p r slu sn e vlastn vektory jsou tvaru (, . . . , ), = 0) a (n 1)-n asobn e vlastn c slo 0 (p r slu sn e vlastn vektory jsou v sechny vektory, jejich z slo zky se s c taj na nulu). Proto ze, vlastn podprostory matice J jsou podprostory (jedin eho) vlastn ho podu zeme shrnout: prostoru matice , m

Pro y = 0 m a matice n-n asobn e vlastn c slo x a p r slu sn e vlastn vektory jsou v sechny nenulov e vektory. Pro y = 0 m a matice jednon asobn e vlastn c slo x + ny , p r slu sn e vlastn vektory jsou v sechny nenulov e vektory tvaru (, . . . , ), a d ale (n 1)-n asobn e vlastn c slo x, p r slu sn e vlastn vektory jsou v sechny vektory, jejich z slo zky se s c taj na nulu. Determinant matice je sou cin vlastn ch c sel, tedy xn1 (x + ny ). Srovnejte s p r kladem 2 v u vodu kapitoly 8. V simn ete si tak e, ze sou cet vlastn ch c sel je n(x + y ), tedy roven stop e matice, jak m a b yt. DK

163

9.4

Vlastn c sla pro za c ate cn ky

5 3 2 A = 6 4 4 4 4 5

Ukol: Je d ana matice A:

a) Ur cete spektrum A (nalezn ete vlastn c sla A). b) Nalezn ete vlastn vektory A. c) Ur cete Jordan uv kanonick y tvar JA matice A a matici Q tak, aby platilo A = QJA Q1 . sen Re : a) Spektrum matice A, zna ceno (A), je mno zina ko ren u charaktec tat ristick eho polynomu () det(A ). Tento polynom lze spo bud p r mo, nebo pomoc lemmatu (srovnejte s p r kladem 9.10)

() = 3 + Tr A 2 (A1 + A2 + A3 ) + det A , Ai je determinant matice vznikl e z A vypu st en m i-t eho r adku a i-t eho sloupce. Takto dost av ame () = 3 + 62 11 + 6 = ( 1)( 2)( 3) , tedy (A) = {1, 2, 3}. P ri hled an ko ren u () jsme nejprve zkusmo nalezli = 1 a pak jsme vyd elili ()/( 1) = 2 + 5 6. b,c) Proto ze jsou v sechna vlastn c sla jednon asobn a, je matice A diagonalizovateln a. Matice Q pak bude m t jako sloupce vlastn vektory p r slu sn e jednotliv ym vlastn m c sl um. Pokud je v vlastn m vektorem A p r slu sej c m vlastn mu c slu , se t ri vlastn c sla to p redstavuje znamen a to (A )v = 0. Pro na t ri soustavy dvou rovnic pro t ri nezn am e (jednu slo zku v zdy vol me, sen vlastn vektor lze v zdy n asobit libovoln ym c slem). Re m postupn e dostaneme vlastn vektory A, nap r klad 1 1 1 2 = 1 : v1 = 2 , = 2 : v2 = 1 , = 3 : v3 = 1 . 0 1 1

164

Nalezli jsme tedy

1 0 0 JA = 0 2 0 , 0 0 3

1 1 1 Q = 2 1 2. 1 0 2

PK

9.5

Ukol: Je d ana matice A:

Vlastn c sla matice 4 4

2 0 A= 0 0 5 10 6 0 2 8 2 0 15 2 2 6

Ur cete charakteristick y polynom () a spektrum (mno zinu vlastn ch c sel) (A) matice A. a) Vyjd ete p r mo z denice (). b) Vyu zijte vzorce (pro matice 4 4) () = 4 3 Tr A+ +2 (A1,2 + A1,3 + A1,4 + A2,3 + A2,4 + A3,4 ) (A1 + A2 + A3 + A4 ) + det A . (59) Ai,j je determinant matice typu 2 2 vznikl e z A vypu st en m dvou sloupc u a stejn ych dvou r adk u (i-t y a j -t y sloupec, i-t ya j -t y r adek). Ak je determinant matice typu (3 3) vytvo ren e z A vypu st en m sloupce a stejn eho r adku (i-t y sloupec a i-t y r adek). Srovnejte s p r kladem 9.10.

c) Prohazov an m r adk u a sloupc u v determinantu p revedte mae horn troj uheln kovou matici a pou zijte tici A na blokov lemmatu

det(A ) = det

X Y 0 Z

= det X det Z ,

v n em z X , Z jsou obecn e libovoln e ctvercov e matice, jejich z dimenze d avaj dohromady dimenzi A. V na sem p r pad e to budou matice 2 2 a 2 2. 165

 sen Re : cteme rozvojem poa) () det(A ), determinant snadno spo dle prvn ho sloupce (pouze jeden nenulov y clen) a pomoc Sarrusova pravidla:

2 5 10 15 6 0 2 0 6 0 2 2 8 2 = = ( + 2) 0 2 8 2 2 0 6 0 2 0 6 = (2 + )[(6 ) (8 ) (6 ) 32 + 4] = = (2 + )[3 + 20 2 128 + 256]

P ri rozkladu polynomu v hranat ych z avork ach45 (ozn. Q()) m u zeme vyu z t v ety o racion aln ch ko renech polynomu s celo c seln ymi koecienty:

p i P () = n Necht renem P (x), pak p i=0 ai . Je-li = q , p, q Z ko d el a0 a q d el an .

V na sem p r pad e to znamen a, ze pokud existuje n ejak y racion aln ko ren Q(), pak {2, 4, . . . , 256}. Postupn ym dosazov an m zjist me, ze = 4 je ko renem Q(). Pak Q()/( 4) = 2 + 16 2 64 = ( 8) , a tedy () = ( 8)2 ( 4)( + 2) , odkud (A) = {2, 4, 8} b) Hodnoty Ai,j (hlavn ch minor u 2 2) jsou A1,2 = 48, A1,3 = 32, A1,4 = 48, A2,3 = 12, A2,4 = 16, A3,4 = 12. Hlavn minory 3 3 jsou A1 = 256, A2 = 96, A3 = 64, A4 = 96 a kone cn e det A = 512. Dosad me do vzorce 59 a dostaneme charakteristick y polynom () = 4 183 + 882 512 , o n em z d ky v et e z bodu b) v me, ze jeho racion aln ko reny le z v {2, 4, 8, . . . , 256}. S jistou d avkou vytrvalosti se dopracujeme i tentokr at k (A) = {2, 4, 8}.
45 Pokud

jsme si n ahodou nev simli, ze lze z hranat e z avorky vytknout 8.

166

c) Pokud prohod me druh y a t ret r adek a potom druh y a t ret sloupec v matici A , dostaneme pro ()

2 10 5 15 2 5 10 15 0 8 2 2 0 2 8 2 . = 0 0 6 2 0 6 0 2 0 0 2 6 0 2 0 6 Nezapomn eli jsme p ritom m enit znam enko za ka zd e prohozen . Toto je blokov e horn troj uheln kov y tvar, tak ze lze pou z t na se lemma: () = 2 10 0 8 6 2 = (2)(8)(2 12+32) 2 6

Kdy z rozlo z me kvadratick y troj clen, dostaneme op et spr avn y v ysledek. V simn ete si, ze jsme maxim aln e zu zitkovali nuly v matici a cel e po c t an se zten cilo na determinant 2 2. PK,KV

9.6

Sinus matice
sin
2 4 4 2

Ukol: Spo c tejte

sen Re : Tento p r klad ilustruje, jak lze obecn e po c tat funkci z matice. Jin y mo zn y postup je p redveden v p r kladu 9.8. Jedin a zn am a operace s maticemi je n asoben (a s c t an ), proto se sna z me funkci rozvinout v mocninnou radu, kde se vyskytuje pr av e jen s c t an a n asoben matic. Aby se n am obecn e mocniny dob re po c taly, matici diagonalizujeme. Matici ozna c me podobnostn trans4 A a budeme ji pomoc formace diagonalizovat. Hled ame tedy matici C takovou, aby bylo C 1 AC = D a D byla diagon aln matice. V me toti z, ze plat An = (CDC 1 )n = CDn C 1 , a tedy pokud sinus matice denujeme jako mocninnou radu, bude platit i sin A = sin(CDC 1 ) = C (sin D)C 1 , kde sinus diagon aln matice znamen a pou z t sinus na jednotliv e elementy na diagon ale (p redstavte si sin D op et jako radu; umocnit diagon aln matici znamen a umocnit prvky na diagon ale). Nejprve ur c me vlastn c sla matice A pomoc rovnice det(A sen ) = 0. Re m kvadratick e rovnice zjist me 1 = 3, 2 = 1.

167

Proto ze jsou tato c sla r uzn a, v me, ze je diagonalizace mo zn a (nen sla musela vyj t reba hledat kapitolu o Jordanov e tvaru matic). C t matice A je symetrick re aln a, nebot a a re aln a. D ale ur c me transforma cn matici C . Vztah A = CDC 1 r k a, ze matice C 1 mus p rev ad et z kanonick e b aze {(1, 0), (0, 1)} do b aze vlastn ch vektor u v1 , v2 matice A. N asoben matic D pak r k a, ze pokud matic A n asob me vektor v, nestane se nic jin eho, ne z ze slo zka v ve sm eru v1 se n asob 1 a slo zka ve sm eru v2 se n asob 2 ( spektr aln rozklad zobrazen ). Jeliko z m ame ale nyn v ysledek vyj ad ren v b azi {v1 , v2 }, je t reba se je st e vr atit do b aze kanonick e, co z za r d me n asoben m matic C. Vlastn vektory matice A najdeme jako re sen rovnic (A sk ame v1 = (1, 1) a v2 = (1, 1) a podle p redchoz ho i )vi = 0. Z odstavce je t reba tyto vektory zapsat do sloupc u matice C (srovnejte s p r klady 6.2,4.9). Je zto byla matice A symetrick a a re aln aa jej vlastn c sla r uzn a, musely tyto vektory vyj t kolm e. Pokud vektory nav c normujeme na jedni cku, dostaneme ortogon aln matici M 46 1 a inverzn matice se k n hled a obzvl a s t jednodu s e : M = MT . aln a Plat |v1 | = |v2 | = 2, tedy matice M = (1/ 2)C je ortogon matice (1/ 2)C T je k n inverzn . Pro obecnou matici 2 2 lze ale inverzn matici naj t snadno tak e akova pravidla (p podle Cih r klad 6.5): zam enit cleny na diagon ale, zm enit znam enka u clen u mimo diagon alu a cel e d elit determinantem. Ob ema postupy dojdeme k podobnostn transformaci:

2 1 1 2

1 2

1 1 1 1

3 0 0 1

1 1 1 1

Sinus p uvodn matice pak u z nen z adn y probl em sin 4 2 1 1 2 = = 1 2 1 2 1 1 1 1 1 1 1 1 sin 3/4 0 0 /4 1 1 1 1 1 1 1 1 = 1 0 0 1 .

1/ 2 0 0 1/ 2
U U 1

1 = 2

se p ripom n a, ze = pro matice unit arn , tedy matice jejich z r adky tvo r ortonorm aln syst em ve smyslu skal arn ho sou cinu komplexn ch vektor u. Pro re aln e matice jsou pojmy unit arn ci ortogon aln ekvivalentn .

46 Obvykle

KV

168

9.7

Odmocnina z matice
6 2 3 7

Ukol: Je zad ana matice A= Ur cete A).

A (tj. v sechny takov e matice A pro kter e plat ( A)2 =

sen Re : Matici A p revedeme na diagon aln tvar, kter y u z lze jednodu se odmocnit (srovnejte s p r kladem 9.6). Pokud toti z najdeme matice D aln ) a C , kter e spl nuj A = CDC 1 , pak plat (diagon 1 A = C DC . Pro d ukaz sta c pravou stranu rovnosti umocnit na druhou: (C DC 1 )2 = C DC 1 C DC 1 = C ( D)2 C 1 = CDC 1 = A co z dokazuje v y se uveden e tvrzen . Odmocninu z diagon aln matice D2 provedeme prost e tak, ze odmocn me jednotliv e elementy (nebot znamen a umocnit diagon aln elementy na druhou). Nejd r ve ur c me vlastn c sla matice A jako ko reny charakterisem p r pad e je to (srovstick eho polynomu P () = det(A ). V na nejte s p r kladem 9.10)

P () = 2 Tr A + det A = 2 13 + 36 a jeho ko reny jsou 1 = 4, 2 = 9. Matice D m a tedy tvar D= 4 0 0 9

(60)

Nyn ur c me vlastn vektory matice A z rovnice (A )v = 0. Pro 1 = 4 dostaneme nap r klad v1 = (1, 1)T , pro 2 = 9 t reba T v2 = (2, 3) . Pomoc vlastn ch vektor u vytvo r me matici C a to tak, ze do sloupc u47 matice C zapisujeme vlastn vektory A ve stejn em po rad , v jak em jsme psali vlastn c sla A do diagon aln matice D.
47 Matice C m a z vektoru zapsan eho ve slo zk ach v b azi {v1 , v2 } ud elat slo zky v b azi kanonick e. Srovnejte s p r kladem 4.9.

169

K matici C hned tak e spo c t ame inverzn matici, budeme ji za chvilku pot rebovat C= Nyn tedy plat A= 6 2 3 7 = 1 2 1 3 4 0 0 9 1 5 3 2 1 1 1 2 1 3 , C 1 = 1 5 3 2 1 1

a sta c odmocnit diagon aln matici D. To lze prov est celkem cty rmi zp usoby 2 0 D= 0 3 a dostaneme tedy cty ri r uzn a re sen pro A A1,2 = 1 5 1 5 1 2 1 3 1 2 1 3 2 0 0 3 2 0 0 3 3 2 1 1 = 1 5 12 2 3 13 0 2 3 1

A3,4 =

3 2 1 1

Na z av er poznamenejme, ze je t mto zp usobem z rejm e mo zn e odmocnit libovolnou diagonalizovatelnou matici (pokud nejsou vlastn c sla nez aporn a, mus me p rej t do komplexn ch c sel). Autorovi p r kladu v sak nen zn amo, jestli existuje odmocnina libovoln e matice. KK

9.8

Sinus ci odmocnina matice jinak

Ukol: V p r kladu 9.6 jsme m eli za u kol naj t sinus matice, v p r kladu 9.7 jsme hledali odmocninu z matice. Metody pou zit e v citovan ych p r kladech vyu z valy teorie Jordanova tvaru. Zde si uk a zeme, jak m u zeme po c tat funkce matic (ale jenom n ekter ych, viz d ale) bez pou zit Jordanova tvaru. Va s m u kolem bude nejprve dok azat slab s variantu n asleduj c ho pozorov an Budi z A matice, jej z Jordan uv tvar je cist e diagon aln (co z nastane jsou f a nap r. pokud je A norm aln tzn. AA = A A). D ale necht 170

g funkce spojit e v bodech spektra (A) a plat f (x) = g (x), x (A). Pak je tak e f (A) = g (A). Sta c pokud dok a zete toto pozorov an pro analytick e funkce. Toto pozorov an pou zijte k re sen p r klad u 9.6, 9.7, tzn. spo ct ete sin A, kde A = A, kde A =
2 4 4 2

6 2 3 7

sen Re : Podle p redpoklad u je Jordan uv tvar matice A cist e diagon aln , tud z existuje diagon aln matice D (na diagon ale jsou vlastn c sla A ) a matice C , pro n e z A = CDC 1 . Funkce f a g jsou podle p redpoklad u analytick e, lze je tedy rozvinout do mocninn e rady: f (x) =
n=0

an x ,

g (x) =

n=0

bn x n

Pro v ypo cet funkce matice A samoz rejm e pou zijeme vyj ad ren po moc rady, aneb f (A) = n=0 an An , obdobn e pro g (A). Za A dosad me CDC 1 a dostaneme f (A) = f (CDC 1 ) =
n=0

an (CDC 1 )n = =
n=0

an CDn C 1 = Cf (D)C 1 .

pro g (D) dosp ejeme k obdobn emu v ysledku, pouze na diagon ale bude m sto funkce f (i ) funkce g (i ). Ov sem podle p redpoklad u 171

Obdobn e pro funkci g (x). Prozkoumejme jak vypad a f (D). Samoz rejm e je f ( ) 0 . . . 0 . . . 0 an n 1 1 n=0 0 0 f (2 ) . . . . . = . .. f (D) = . . . . .. . . . . . . . . . . n 0 ... an m 0 0 . . . f (m )
n=0

je f (i ) = g (i ) (p ripome nme, ze na diagon ale matice D jsou vlastn c sla A) a matice f (D) a g (D) jsou proto stejn e. Je tedy Cf (D)C 1 = Cg (D)C 1 , odkud f (A) = g (A). redvedme si nyn vyu zit tohoto pozorov an . Chceme spo c st P A, kde 6 2 . A= 3 7 Vlastn c sla t eto matice jsou 1 = 4, 2 = 9 a Jordan uv tvar je proto nutn e diagon aln . Funkce odmocnina (ozna c me si ji f ) m a na spektru hodnoty f (1 ) = 4 = 2 a f (2 ) = 9 = 3. Funkci g nadenujeme tak, aby v n vystupovalo pouze n asoben a s c t an , cili operace, kter e jsou na matic ch p rirozen e. Obecn e se sna z me, aby funkce g , byla polynomem co mo zn a nejni z s ho stupn e. M u zeme t reba prolo zit p r mku body (1 , f (1 )) a (2 , f (2 )), odkud g (x) = 1 (x + 6) . 5

Potom skute cn e f (1 ) = g (1 ) a f (2 ) = g (2 ). Podle p redchoz ho pak mus b yt A= 1 1 (A + 6 ) = 5 5

12 2 3 13

co z je jeden z v ysledk u v p r kladu 9.7. Ostatn v ysledky bychom dostali, pokud bychom polo zili nap r klad f (9) = 3, f (4) = 2, atd. Spo ct eme si je st e sin A, kde A=
2 4 4 2

, Op et ozna c me sin x jako f (x). Vlastn c sla matice A jsou 1 = 3 4 3 2 = 4 a hodnota funkce f na spektru je f (1 ) = sin 4 = 1 2 a 2 1 2. Fukce g , kter a se rovn a funkci f na spektru f (2 ) = sin = 4 2 jednoduch z je v tomto p r pad e obzvl a st a g (x) = 22 , tud sin A =
2 0 2 0 22

, VP

a to je na se re sen p r kladu 9.6 na p et r adk u. 172

9.9

Nap ul norm aln , nap ul nilpotentn zobrazen

Ukol: Najd ete vlastn vektory a vlastn c sla zobrazen d:y y na prostoru V = L({sin x, cos x, x sin x, x cos x}). Najd ete Jordanovu b azi prostoru V vzhledem k zobrazen d. M a zobrazen d n ejak e invariantn podprostory? Je V rozlo ziteln y na invariantn podprostory? sen Re : Nemus me b yt asi p r li s zb ehl v line arn algeb re, abychom uhodli, ze vlastn funkce d (s p r slu sn ymi vlastn mi c sly) budou 1 = i : eix = cos x + i sin x , 1 = i : eix = cos x i sin x .

se ale budeme nam At ahat sebev c, dal s vlastn c sla ani vlastn funkce (a z na n asobek t ech ji z nalezen ych) se n am nepoda r naj t. Zkusme tedy k u loze p ristoupit systematicky line arn e (algebraicky). V prostoru V si zvol me b azi B ze zad an (line arn nez avislost si z ajemci ov e r sami). Zjist me, jak zobrazen d p usob na vektory b aze, a ur c me matici d sin x (0, 1, 0, 0)
d d d d

x cos x (0, 1, 1, 0)

x sin x (1, 0, 0, 1)

cos x (1, 0, 0, 0)

0 1 dB = 0 0

1 0 0 0

1 0 0 1

0 1 . 1 0

Byst r tu s , ze budeme d ale hledat vlastn c sla a vlastn vektory t eto matice. Charakteristick y polynom matice dB najdeme nejsn aze jako det(dB ) = det

1 1

det

1 1

= (2 + 1)2 ,

srovnejte s p r kladem 9.5c. Vlastn c sla jsou tedy skute cn e pouze i. Budeme se v enovat nejprve vlastn mu c slu = i. Zjist me, jak a je e n ze dimenze kernelu matice dB i : z Gaussovy eliminace proveden (bez prav e strany) vid me, ze hodnost matice je t ri, a tedy dimenze j adra pouze jedna. K c slu = i tedy existuje jedin y vlastn vektor v1 . Ten m u zeme tak e nal ezt pomoc n ze uveden e Gaussovy eliminace, tentokr at se sam ymi nulami vpravo. Z posledn ch t r r adk u matice na konci u prav plyne, ze posledn dv e slo zky v1 jsou nulov e. Prvn r adka r k a, ze si m u zeme nap r klad druhou slo zku zvolit, a zvol me-li si ji rovnu jedn e, vyjde vektor v1 = (i, 1, 0, 0). Neboli

173

 sen Re t eto rovnice je op et nekone cn e mnoho, vid me, ze maj tvar v2 = (0, 0, i, 1) + v1 , C. Dosp v ame k zaj mav emu z av eru. Jordanovu b azi p r slu snou at sto x eix lze br k vlastn mu c slu i tvo r tedy funkce x eix a eix (m
48 Pozor, ne adra t echto matic se r k ame, ze (dB )2 = (dB )3 . Pouze j shoduj . 49 Jin a mo znost by byla spo c tat matici (dB )2 bud umocn en m ji z zn am e matice db , anebo jednodu se ur cen m p usoben t eto matice na b azov e c tat v1 = (dB )v 2 . funkce B naj t re sen (dB )2 v2 = 0 a dopo

simn ete si, ze zat mco pr av e vlastn funkce cos x + i sin x = eix . V slo zky vektoru v1 z ale z na volb e b aze, vlastn funkce zobrazen d (a samoz rejm e i vlastn c slo) z ust avaj nezm en eny. D ale v me, ze nen -li dim Ker (dB ) rovno (aritmetick e) n asobnosti , mus posloupnost dim Ker (dB ), dim Ker (dB )2 , . . . (ost re) r ust, dokud t eto n asobnosti nedos ahne. Odpov daj c podprostor (kdy se r ust zastav ) se naz yv a ko renov y podprostor, a (line arn obal) sjednocen t echto ko renov ych podprostor u pro v sechna vlastn c sla je cel y prostor. e V na sem p r pad e tedy mus b yt dim Ker (dB )2 = 2 a stejn k ajemci mohou op et ov e rit). Zaj m a tak i dim Ker (dB ) s k > 2 (z n as b aze t echto (toto zn ych48 ) prostor u. Jeliko z jsme ji z na sli v1 Ker (dB ) a hled ame dal s vektor z Ker (dB )2 , sta c 49 naj t re sen rovnice (dB i )v2 = v1 . Potla c me m rn e nechutenstv a s gustem se pust me do Gaussovy eliminace (na zp usob p r kladu 1.1) i 1 1 0 i i(2)+(1)(2) 1 i 0 1 1 0 0 i 1 0 0 0 1 i 0 i(2)+(3)(3) i 1 1 0 i (4)(2)(4) 0 0 1 i 2i 0 0 i 1 0 0 0 1 i 0 i i 1 1 0 2i 0 0 1 i 0 0 0 2 2 0 0 0 2i 2i

174

ym C). Ted ur cit e uhodneme, jak a bude i x eix + eix s libovoln situace u druh eho vlastn ho c sla, a m u zeme p usoben oper atoru d na V popsat tabulkou d: x eix eix 0 d+i d+i x eix eix 0 ,

di

di

kter a je zobecn en m spektr aln ho rozkladu; o n em se mluv u diagonalizovateln ych oper ator u: tam obsahuje ka zd y r adek ( ret zek) tohoto sch ematu jedin y vektor. Jinak re ceno, v Jordanov e b azi a zobrazen d matici J = {eix , x eix , eix , x eix } m i 0 dJ = 0 0 1 i 0 0 0 0 i 0 0 0 . 1 i

Tato matice je blokov e diagon aln , a tedy vektory p r slu sn e jednotliv ym blok um odpov daj invariantn m podprostor um, na kter e lze rozlo zit V . Z av er je: V+ = L({x eix , eix }) a V = L({x eix , eix }) jsou invariantn podprostory a V+ V = V . V simn ete si, ze i u matice dB byl d ky nulov emu bloku vlevo dole vid et jeden invariantn podprostor, a to V0 = L({sin x, cos x}), neboli f V0 df V0 . Na z av er si jen pro ujasn en pojm u uv edomte, ze zobrazen di je na prostoru V+ nilpotentn , a to stupn e dva (tedy (d i )2 je na V+ identicky nulov e zobrazen ). prostoru funkc typu P (x) cos nx + Q(x) sin nx. KV

9.10

p resv ed cete se p r m ym v ypo ctem, ze koecienty charakteristick eho polynomu (det (A ) jako polynomu v prom enn e ) lze vyj ad rit

Ukol: Budi z d ana matice 3 3 a11 a12 a13 A = a21 a22 a23 , a31 a32 a33

Jak po c tat charakteristick y polynom matice 3 3 pomoc jej ch invariant u

175

pomoc v yraz u Tr A, det A a Tr A2 a ze jsou tedy nez avisl e na volb e sou radn e soustavy. Najd ete vztah mezi Tr A, det A, Tr A2 a vlastn mi c sly matice A. sen Re : Pou zijeme multilinearitu determinantu jako zobrazen , kter e t rem vektor um z R3 p ri rad determinant matice, do jej ch z sloupc u zap seme tyto vektory. det (A ) =

a11 a12 a13 a21 a22 a23 = a31 a32 a33 a11 a12 a13 a12 a13 = a21 a22 a23 + 0 a22 a23 . a31 a32 a33 0 a32 a33

Stejn ym zp usobem pokra cujeme, dokud to jde, a nakonec dostaneme a12 a13 a11 a12 a13 a a a det (A ) = 21 22 23 + 0 a22 a23 + 0 a32 a33 a31 a32 a33

a11 0 a13 a11 a12 0 0 a13 + a21 a23 + a21 a22 0 + 0 a23 + a31 0 a33 a31 a32 0 0 a33 + a11 0 0 0 0 a12 0 0 a22 0 + a21 0 + 0 0 = 0 a32 a31 0 0 0 = 3 + 2 (a11 + a22 + a33 ) a a a a a22 a23 + 11 13 + + 11 12 a21 a22 a31 a33 a32 a33 a11 a12 a13 + a21 a22 a23 a31 a32 a33

V simn ete si, ze koecient u k je sou cet hlavn ch minor u typu (3 k ) (3 k ) opat ren y znam enkem (1)k . Takov y hlavn minor je determinant matice, kter a vznikne z A vynech an m libovoln e k -tice r adk u a stejn e k -tice sloupc u. Toto pravidlo lze dok azat pro charakteristick e polynomy libovoln e matice n n. 176

Abychom dostali jasnou interpretaci (rozum ej vhodn e ozna cen , kter e nezab r a tolik m sta) v sech clen u v odvozen em vztahu, spo2 2 c t ame si Tr A2 a sestav me v yraz 1 ysledkem 2 (Tr A) Tr(A ) . V navr zen ych v ypo ct u by m elo b yt zji st en , ze uva zovan y v yraz se stopami je (a z na znam enko) koecientem u prvn mocniny . M ame proto
1 det (A ) = 3 + 2 Tr A 2 (Tr A) Tr(A2 ) + det A .

Tento vzorec je obzvl a st e v yhodn y pro symetrick e matice, u kter ych je Tr(A2 ) rovno sou ctu kvadr at u v sech element u matice A. U obecn ych matic je Tr(A2 ) = ij aij aji . Invariance koecient u charakteristick eho polynomu (pou z v a se pro n e tak e n azev invarianty matice) je jednoduch ym d usledkem pr av e odvozen eho vzorce. Koecienty jsou tvo reny v yrazy Tr A, Tr A2 a det A, kter e jsou stejn e pro podobn e matice (p ripome nte si cykli cnost stopy, v etu o determinantu sou cinu a rozmyslete si, ze jeli A B pak tak e A2 B 2 ). Je st e n am zb yv a zjistit jak y je vztah mezi koecienty charakteristick eho polynomu a vlastn mi c sly matice A. Vlastn c sla matice A jsou ko reny charakteristick eho polynomu. Pro algebraick e rovnice plat tzv. Vi` etovy vzorce, kter e popisuj vztahy mezi koecienty a ko reny rovnice. Pro ko reny x1 , . . . , xn rovnice xn + an1 xn1 + a1 x + a0 = 0 plat
n i=1

xi = x1 + x2 + + xn = an1

i,j =1 i<j

xi xj = x1 x2 + x1 x3 + + xn1 xn = an2

i,j,k=1 i<j<k

xi xj xk = x1 x2 x3 + x1 x2 x4 + + xn2 xn1 xn = an3

n

i1 ,...,in =1 i1 <i2 <<in

xi1 xi2 . . . xin = x1 x2 x3 . . . xn = (1)n a0

177

V na sem p r pad e je proto 1 + 2 + 3 = Tr A 1 2 + 1 3 + 2 3 =

1 2 2

(Tr A) Tr(A2 )

1 2 3 = det A , kde i jsou ko reny charakteristick eho polynomu (vlastn c sla matice A). Nalezli jsme tedy vztah mezi vlastn mi c sly, stopou, stopou druh e mocniny a determinantem. VP

9.11

Jednorozm ern y model krystalu

Ukol: M ejme soustavu N stejn ych kuli cek, ka zd a o hmotnosti m, navz ajem pospojovan ych pru zinkami o stejn e tuhosti k tak, ze tvo r jak ysi ret zek. Krajn kuli cky jsou stejn ymi pru zinkami p ripout any k pevn ym st en am. P ri vych ylen n ekter e kuli cky z rovnov ahy (ve sm eru pod el ret zku, v se bereme jednorozm ern e) na ni budou sousedn dv e p usobit silami, kter e se ji budou sna zit vr atit zp et do rovnov ahy. Je-li xn v ychylka n-t e kuli cky, bude se cel y syst em si p r dit soustavou pohybov ych rovnic50 (nefyzici necht redstavuj m = k = 1) x 1 = 2 (x2 2x1 ) x 2 = 2 (x3 2x2 + x1 ) ... x N 1 = 2 (xN 2xN 1 + xN 2 ) x N = 2 (2xN + xN 1 )

kde 2 = k/m. Z prvn a posledn rovnice m u zeme vy c st okrajov e podm nky: prvn a N t a kuli cka jsou pru zinkou spojeny s pevn ymi body (jako by bylo x0 = xN +1 = 0). Pokud si vzpomenete, jak lze druhou derivaci p ribli zn e vypo c tat pomoc diferenc , jist e v as nep rekvap , ze vlnov a rovnice (pro pod eln e vlny) v elastick em prost red m a tvar
2 2x 2 x = c t2 z 2
50 Jist e vid te, jak jsme tyto rovnice z skali: na itou kuli cku (kter a nen na kraji) p usob sousedn kuli cky celkovou silou u m ernou d elce pru ziny, tedy mx i = F = k(xi xi1 ) k(xi xi+1 ).

178

(x je v ychylka a z je sou radnice). Interpretujeme-li vhodn e cleny v na s soustav e rovnic, m u zeme dokonce z skat vyj ad ren pro rychlost vlny c pomoc materi alov ych konstant (provedte). Va s m u kolem bude naj t takov a re sen na s soustavy rovnic, p ri nich z v sechny kuli cky kmitaj se stejnou frekvenc , a ur cit tyto vlastn frekvence. sen Re : Soustavu zap seme do maticov eho tvaru x = M x, kde 2 1 M = 2 0 . . . 0 1 2 1 . . . 0 0 1 2 . . . 0 0 0 . . . . 0 ... 2 ... ... ... .. . (61)

Kdy z si vzpomeneme na rovnici pro jednoduch e kmity x = 2 x, budeme hledat vlastn c sla t eto matice ve tvaru = 2 , kde jsou pr av e vlastn frekvence kmit u soustavy. P resn eji re ceno: re sen (61) lze form aln e napsat jako x(t) = exp(i M t)x0 , a tedy budou vlastn kmity m r zky odpov dat vlastn m vektor um M a frekvence t echto kmit u budou odmocniny z p r slu sn ych vlastn ch c sel. Pokud je po c ate cn podm nka rovna v1 , co z je vlastn vektor s vlastn m c slem 1 , bude pohyb m r zky pops an x(t) = ei 1 t v1 , co z je stojat e vln en (vektor v1 je v case konstantn ) s frekvenc 1 . Komplexn c sla z x(t) odstran me podobn e jako v p r kladu 7.5. Charakteristick a rovnice pro n a s syst em je 2 2 2 2 . . . 0 2 22 2 . . . 0 det M = 0, kde M = . . . . . . . .. . . . . 0 0 . . . 22 2 Budeme-li ted hledat vlastn frekvence ve tvaru = 2 sin ,

179

p rejde charakteristick a rovnice (a z na konstantu) na tvar 2 cos 2 1 0 1 2 cos 2 1 0 1 2 cos 2 = . . . . . . . . . 0 0 0 ... ... ... .. . 0 0 0 . . .

DN

= 0.

. . . 2 cos 2

Zde si bud vzpomeneme na p r klad 8.2, kde sta c polo zit = e2i , = e2i (zvl adli bychom to ale i bez tohoto p r kladu, viz p r klad 6 z u vodu kapitoly 8), nebo je st e jednou dok a zeme indukc , ze sin 2(N + 1) . (62) DN = sin 2 Pro N = 1 je to z rejm e, pro N = 2 to d a jenom trochu po c t an , a d ale pou zijeme rekurentn formuli, kterou z sk ame rozvojem DN podle prvn ho sloupce: DN = 2DN 1 cos DN 2 . Z (62) kone cn e dostaneme vlastn frekvence jako j = 2 sin j , j = 1, . . . , N. 2(N + 1) (63)

Pokud si r k ate, ze na tohle se p rece d a p rij t, jenom kdy z v te dop redu, jak to vyjde, snad v as napadne, ze by v ysledek (63) m el j t tak e spo c tat n ejak jinak. M ate samoz rejm e pravdu. Fyzik aln intuice a analogie s vlnou ve spojit em prost red (nefyzik um asi tohle re sen bude p ripadat je st e v c ,,spadl e z nebe) n am napov , ze by v ychylky xk mohly b yt tak e tvaru ,,vlny xk = ei(qkt) , (64)

kde q je zat m nespecikovan y parametr (vlnov y vektor; pozor, k je tady index od xk , tedy prostorov a sou radnice). Dosazen m tohoto vyj ad ren do na s p uvodn soustavy rovnic d a (pro k = 2, . . . , N 1) 2 = 2 (2 cos(qk ) 2) = 2 sin 180 qk . 2 (65)

Nakonec si je st e rekneme, ze v sechny rovnice (v cetn e k = 1, N ) budou vypadat naprosto stejn e, kdy z form aln e polo z me x0 = 0, xN +1 = 0 (fyzik aln e: prvn a posledn kuli cka je pru zinkou spojena se zd ). Aby toto mohlo b yt spln eno pro v sechny casy, mus v (64) b yt q (N + 1) = m , kde m je cel e. Ale dosazen tohoto do (65) d a v ysledek ekvivalentn v ysledku p redchoz mu, a nav c jsme je st e na sli p r mo vlastn vektory matice M (dopo c tejte). TB

181

10
10.1
Ukol:

Grupy matic a otc u

Jak zato cit s maticemi v

1. Ur cete matici oto cen okolo po c atku o u hel v R2 . Najd ete jej vlastn c sla a vlastn vektory. Vyn asoben m dvou takov ych matic ov e rte, ze tyto matice tvo r grupu. Uka zte, ze je to pr av e SO(2), grupa v sech ortogon aln ch matic 2 2 s jednotkov ym determinantem. 2. Napi ste matice oto cen v R3 okolo sou radn ych os. 3. Vysv etlete, pro c je mno zina ortogon aln ch unimodul arn ch matic 3 3 tot e z, co mno zina v sech matic oto cen v R3 . 4. Pro zadanou matici A SO(3) ur cete osu rotace a u hel oto cen . sen Re : 1. Nejprve se mus me p resv ed cit, ze oto cen R okolo po c atku v R2 je line arn zobrazen R2 R2 (a tedy ze je v ubec mo zn e jej popsat pomoc matice). Je ale z rejm e, ze (1) vyjde nastejno vektor nejprve oto cit a pak n asobit c slem R nebo nejprve jej n asobit a pak teprve oto cit; stejn e tak (2) je R (v + u) = R v + R u. Obecn e line arn zobrazen f z Rn kamkoliv je pln e pops ano n hodnotami f (v1 ), . . ., f (vn ), kde v1 , . . . , vn mohou b yt libovoln e line arn e nez avisl e vektory (b aze Rn ). V na sem p r pad e si zvol me vektory v1 = (1, 0)T a v2 = (0, 1)T . P ri rotaci o u hel proti sm eru hodinov ych ru ci cek se tyto vektory zobraz n asledovn e 1 0 cos sin , 0 1 sin cos .

Chceme-li, aby n asoben m (1, 0)T matic A vznikl vektor (cos , T sin ) , mus me napsat do prvn ho sloupce A pr av e (cos , sin )T . T Podobn e to ud el ame s (0, 1) a dostaneme v ysledek A = cos sin sin cos 182 . (66)

Uva zujme nyn matici A jako zobrazen C2 C2 . Vlastn c sla t eto matice spo c t ame jako ko reny charakteristick eho polynomu det(A ) . Uvedme jen v ysledek spolu s vlastn mi vektory

1 = ei :

1 i

2 = ei :

1 i

Jeliko z je matice A nesymetrick a, mohla skute cn e vyj t n ekter a vlastn c sla komplexn . Proto ze je ale matice A re aln a, je mo zn e v sechna komplexn vlastn c sla sdru zit do komplexn e sdru zen ych p ar u a jim odpov daj c vlastn vektory jsou pak tak e komplexn e sdru zen e: p resn e, jak n am to vy slo. nebude existovat re Ze aln e vlastn c slo (pro = k , k Z), jsme mohli tak e uhodnout p redem. V rovin e R2 toti z neexistuje vektor, kter y by p ri rotaci o jin yu hel ne z celo c seln y n asobek zachov aval sm er. Nyn uk a zeme, ze n asoben m matic A a A vznikne matice A+ (neboli ze p ri razen matice A rotaci o je homomorzmus). Matice lze p r mo vyn asobit a pou z t vzorce pro sinus a kosinus sou ctu dvou u hl u. My to ale provedeme pomoc diagon aln ho tvaru matic (uva zujeme rotace o a ) cos sin sin cos =C =C ei 0 0 ei ei 0 0 ei = cos sin C 1 C sin cos ei 0 0 ei = C 1 = ei(+ 0 ,
)

ei 0 0 ei

C 1 = C

0 ei(+

C 1 = 1 1 i i .

cos( + ) sin( + ) sin( + ) cos( + )

kde C =

Dopl nme, ze mezi maticemi A , 0; 2 ) tvaru (66) je i jednotkov a matice a z arove n, ze ke ka zd e matici A existuje i jej inverze A , kter a je t e z tvaru (66). Tyto matice tedy tvo r grupu. Snadno se tak e m u zeme p resv ed cit, ze v sechny (re aln e) ortogon aln matice51 2 2 s determinantem jedna maj tvar A . Jedna
51 Matice

spl nuj c AT A = .

183

mo znost je prost e re sit soustavu a b c d a c b d = ,

det

a b c d

=1

pro nezn am e a, b, c, d. V yhodn ej s je ale uv edomit si, ze AT A = znamen a: sloupce A jsou navz ajem kolm e vektory d elky jedna. Za prvn sloupec tedy zvol me obecn y vektor d elky jedna (cos , sin )T a druh y sloupec pak m u ze b yt u z pouze ( sin , cos )T . Z podm nky det A = 1 plyne, ze mus me zvolit znam enko plus. M u zeme tedy shrnout

SO(2) = {A , 0; 2 )} .
x1 2. Rotace R kolem osy x1 v R3 nen nic jin eho ne z rotace v rovin e x2 x3 kolem po c atku. P ri takov e rotaci se R3 rozpad a na direktn sou cet dvou podprostor u V1 = L (1, 0, 0) a V23 = L {(0, 1, 0), (0, 0, 1)} , na nich z p usob rotace odd elen e (co z zapisujeme jako R3 = V1 V23 ). Jinak re ceno plat x1 x1 v2 V23 . v1 V 1 , R v1 V1 , v2 V23 R x1 k rozlo ziteln y na inR ame, ze R3 je v u ci line arn mu zobrazen R x1 1 variantn podprostory R . Matice rotace Ax bude m t tedy blokov e x1 na V1 a V23 . diagon aln tvar a bloky budou odpov dat p usoben R P usoben na V23 ji z zn ame (vztah 66) a p usoben na V1 je jednox1 z ust avaj vektory z V1 nezm en eny. Proto je duch e: p ri rotaci R

1 Ax

Matice rotac okolo os x2 a x3 dostaneme p ri cyklick e z am en e sou radnic x1 , x2 , x3 cos 0 sin cos sin 0 2 3 0 1 sin cos 0 . (68) Ax 0 , Ax = = sin 0 cos 0 0 1 184

1 0 0 = 0 cos sin . 0 sin cos

(67)

3. Kl cov e je v ed et, ze ortogon aln matice 3 3 s jednotkov ym determinantem, tedy matice z SO(3), zachov avaj (slo zkov y) skal arn sou cin Ax Ay = AT Ax y = x y . D ze se zachov avaj i d elky vektor u: |Ax| = usledkem pak je, Ax Ax = x x = |x|. Potom ov sem mus b yt v sechna vlastn c sla A v absolutn hodnot e rovna jedn e. Jeliko z je stupe n charakteristick eho polynomu matice A t ri a sou cin jeho ko ren u je roven det A = 1, zb yv a pouze mo znost, ze a matici jsou jeho vlastn c sla 1, ei , ei . Matice A je tedy podobn a matici (67), neboli diag(1, ei , ei ) a tato matice je zase podobn matici rotace kolem osy x. Podobnost t echto matic pak znamen a, ze existuje b aze, v n z je zobrazen Ax x rotac kolem osy x. 4. N asobky vlastn ho vektoru p r slu sn eho vlastn mu c slu jedna jsou jedin e vektory, kter e z ustanou p usoben m matice nezm en eny: denuj proto osu rotace. Matice A je krom e toho podobn a matici (67), jej vlastn c sla jsou tedy 1, ei , ei . Stopa A je tedy Tr A = 1 + 2 + 3 = 1 + 2 cos . Pro libovolnou matici A SO(3) ur c me tud zu hel rotace ze vztahu Tr A 1 = cos . 2 KV

10.2

Matice oto cen v

Ukol: Budeme se zab yvat vlastn mi oto cen mi v R3 (t emi, jejich z determinant je jedna52 ). a) V kanonick e b azi R3 najd ete matici oto cen ou hel kolem osy dan e jednotkov ym vektorem u = (u1 , u2 , u3 )T . b) Uka zte, ze ka zd e vlastn oto cen lze slo zit ze t r ,,element arn ch oto cen , nap r klad (v tomto po rad ) kolem osy z , x a op et z .
52 Nevlastn

oto cen jsou oto cen spojen a se zrcadlen m.

185

c) Najd ete vztah mezi u hlem a u hly element arn ch oto cen , ze kter ych bylo dan e oto cen slo zeno. sen Re : Na za c atek u mluva: rotaci o u hel kolem osy o budeme zna cit Ro (), a jej matici v u ci kanonick e b azi Ro (). a) Chceme-li oto cit vektor x, v simneme si nejprve, ze se m en jen jeho slo zka kolm a k ose rotace, tj. x = x u(x u) . V simn ete si, ze rozklad x = x + x , x = u(x u) L(u), x V lze prov est pro ka zd y vektor x a je v zdy jednozna cn y. To je p resn e situace, kterou m ame na mysli, pokud p seme R3 = L(u)V . Jeliko z jsou nav c p ri zadan em skal arn m sou cinu prostory L(u) a V na sebe kolm e (ka zd y vektor L(u) je kolm y na ka zd y vektor V ), naz yv ame V ortogon aln m dopl nkem L(u). me se ale k oto Vrat cen m v R3 . Zavedeme je st e vektor v = u x , kter y je kolm y na x i u a m a stejnou velikost jako x (nem ate-li r adi symbol , pak prost e ve slo zk ach vi = ijk uj (x )k ; symbol ijk je vysv etlen v p r kladu 6.1b). Rotaci v rovin e denovan e vektory x a v pak vyj ad r me Ru ( )x = x cos + v sin , viz p r klad 10.1. Znovu si vzpomeneme, ze Ru nem en x . Po m rn e u prav e (u x = u x ) dostaneme v ysledek Ru ( )x = Ru ( )(x + x ) = u(x u) + [x u(x u)] cos + (u x) sin . Vid me, ze toto zobrazen je line arn . Samoz rejm e to lze odpozorovat i z geometrick e denice ot a cen : nap r klad je jedno, zda dva vektory nap r klad (stejn e) oto c me a pak se cteme, nebo zda je nejprve se cteme a pak oto c me. Matice zobrazen Ru pak bude (alespo n zkontrolujte, pro zkr acen p seme sin = s, cos = c) u1 u2 (1 c) u3 s u1 u3 (1 c) + u2 s u2 1 (1 c) + c u2 u3 (1 c) u1 s u2 Ru ( ) = u1 u2 (1 c) + u3 s 2 (1 c) + c u1 u3 (1 c) u2 s u2 u3 (1 c) + u1 s u2 3 (1 c) + c 186

Matice vektorov eho sou cinu se po c t a v p r kladu 6.4, projektory na podprostory (x ) najdete v p r kladu 6.3. b) Ozna cme x , y , z p r mky, na kter e se p ri rotaci R zobraz sou radnicov e osy a p pr use cnici rovin xy a x y (p r pad, kdy tyto roviny spl yvaj , je trivi aln ), viz obr azek 15. V prvn f azi provedeme oto cen kolem osy z o takov yu hel 1 , ze osa x se zobraz na p r mku p (chceme-li, aby byly tyto u hly ur ceny jednozna cn e, mus me se omezit na vhodn y interval; oto cen potom mus me prov est tak, aby p ri n em kladn a poloosa x p re sla na p r slu snou polop r mku na p r mce p; chcete-li, promyslete). Potom oto c me kolem nov e osy x, tj. p r mky p o takov yu hel , aby osa z p re sla do po zadovan e polohy z (to lze, osa z je kolm nebot a k rovin e x y , tedy i k p r mce p). Nakonec p rid ame oto cen kolem nov e osy z o takov yu hel 2 , aby p r mka p p re sla na osu x . Existuj tedy Eulerovy u hly 1 , a 2 takov e, ze Ru ( ) = Rz (2 )Rp ()Rz (1 ). (69)

Ale oto cen kolem os p i z m u zeme dostat pomoc oto cen kolem os x a z (je to celkem n azorn e snad) jako
1 (1 ), Rp () = Rz (1 )Rx ()Rz Rz (2 ) = Rp ()Rz (1 ) Rz (2 ) Rp ()Rz (1 ) 1

V prv em p r pad e nejd r v p reto c me p r mku p do osy x, kolem kter e provedeme p r slu snou rotaci, na ce z ji zase vr at me zp atky na p, ve druh em p r pad e je to podobn e, jen o krok del s . Kdy z toto dosad me do (69), dostaneme Ru ( ) = Rz (1 )Rx ()Rz (2 ), (70)

tedy stejnou rotaci dostaneme tak e tak, ze slo z me oto cen o stejn e u hly, ale kolem p uvodn ch os a v opa cn em po rad ! c) Podobn e jako v bod e a) zna cme pro zkr acen goniometrick e funkce od u hl u 1 , 2 a po rad e c1 , s1 , c2 , s2 , C , S . Podle (70) sta c mezi sebou pron asobit t ri matice odpov daj c element arn m rotac m (viz p r klad 10.1). Matice v ysledn eho oto cen bude c1 c2 s1 s2 C c1 s2 c2 s1 C s1 S Ru ( ) = s1 c2 + s2 c1 C s1 s2 + c1 c2 C c1 S (71) s2 S c2 S C 187

z y 2 1 y p x z x

Obr azek 15: Eulerovy u hly, pomoc nich z je denov ano libovoln e oto cen v R3 . P redstavme si, ze je na osy x, y polo zen disk (je vyzna cen c arkovan e). Nejprve ot a c me o 1 kolem osy z tak, aby osa x p re sla do p (pr use cnice rovin xy a x y ). Pak skl ap me rovinu xy (disk) kolem p (v t e chv li to je osa x) o u hel , tak ze osa z p rejde do kone cn e polohy z . Nakonec ot a c me podle t eto nov e osy z o 2 , c m z dostaneme osy x a y do spr avn e polohy. Chceme-li zjistit u hel oto cen , kter e popisuje tato matice, nemus me ji srovn avat s matic Ru ( ), kterou jsme spo c tali v bod e a. Sta c si vzpomenout, ze stopa matice oto cen ou hel ale je 1 + 2 cos (viz p r klad 10.1). Srovn an m se stopou matice (71) dostaneme cos = cos2 nebo tak e po u prav e cos 1 + 2 = cos cos . 2 2 2 TB cos(1 + 2 ) sin2 , 2 2

188

10.3

Grupa Lorentzov ych transformac

Ukol: Charakterizujte line arn transformace na prostoru R4 (pro jednoduchost hovo rme o jejich matic ch), kter e zachov avaj formu 2 2 2 , tedy transformace A , pro kter e (Ax) = x x x (x) = x2 3 2 1 4 (A). Uva zujeme pouze kart ezsk e sou radnice; s ozna cen m x4 = ct se jedn a o normu cty rvektoru x, pou z vanou ve speci aln teorii relativity. Speci aln e doka zte, ze a) v sechny transformace s touto vlastnost tvo r grupu zna c me ji GLor a naz yv a se Lorentzova grupa (a jej prvky jsou Lorentzovy transformace, o nich z je st e dost usly s te). b) matice Lorentzov ych transformac A GLor spl nuj podm nky |det A| = 1, |A44 | 1. c) speci aln Lorentzovy transformace, tj. ty A GLor , pro n e z det A = 1, A44 1, tvo r podgrupu GLor ; zna c me ji G+ . Lor sen Re : Zavedeme-li v R4 standardn 4 c me-li k=1 xk yk a ozna 1 0 0 0 1 0 I = 0 0 1 0 0 0 m u zeme normu cty rvektoru zapsat jako skal arn sou cin (x y) = 0 0 , 0 1

(x) = (I x x). Po zadavek invariance formy vzhledem k transformac m A, tj. (x) = (Ax), uprav me n asleduj c m zp usobem: (x) = (I x x) = (Ax) = (I Ax Ax) = (AT I Ax x) . Odtud dostaneme nutnou a posta cuj c podm nku na matici A, aby pat rila do GLor : A GLor AT I A = I . (72)

189

a) To, ze v sechny Lorentzovy transformace tvo r grupu, plyne okam zit e z podm nky (72); p redvedeme zde nap r. d ukaz uzav renosti v u ci n asoben : A, B GLor (AB )T I AB = B T AT I AB = B T I B = I . Jednotkov a matice pat r do GLor evidentn e a ke ka zd e A GLor je v GLor tak e matice A1 (jej z existence je zaru cena bodem b).

b) Z (72) plyne okam zit e |det A| = 1. Nech ame nyn matici A p usobit na vektor x = (0, 0, 0, 1)T , pro kter y je (x) = 1. Vyjde Ax = (A14 , A24 , A34 , A44 )T , a z (Ax) = 1 pak plyne
3

A2 44 = 1 +
k=1

A2 k4 1 ,

jak jsme cht eli. Dok a zeme je st e dal s fakt, kter y budeme pot rebovat, a to uzav re tedy A GLor . Provedeme nost GLor v u ci transpozici matice. Necht 2 = ) sekvenci jednoduch ych u prav (I

2 1 AT I A = I I AT I AA1 = I A = A1

tedy tak e AT GLor . c) Z rejm e je

I AT I = A1 AI AT I =

AI AT = I ,

+ G+ Lor . Necht A, B GLor . Plat 3

(BA)44 = B44 A44 +

k=1

B4k Ak4 .

(73)

Z bodu b) a faktu B T GLor ale plyne

3 3 2 A2 k4 , B44 = 1 + k=1 k=1 2 B4 k

A2 44 = 1 +

a Cauchy-Schwarzova nerovnost (d ukaz viz v p r kladu 5.4) n am r k a

190

k=1

B4k Ak4

A2 k4
k=1 k=1

2 B4 k

A2 44 1

2 1A B . B44 44 44

Porovn an m s (73) dostaneme (BA)44 0, ale proto ze u z v me, ze obecn e je |(BA)44 | 1, je uzav renost G+ u ci n asoben matic Lor v dok az ana (to, ze determinant z ust av a 1, je ov sem trivi aln ). Jednoduchou modikac tohoto postupu rovn e z dok a zeme, ze ke ka zd e A G+ e A1 G+ simn eme si, ze GLor je tedy nesouLor je tak Lor . V visl a. TB

10.4

Reprezentace

Ukol: Nalezn ete alespo n dv e jednorozm ern e a jednu dvourozm ernou reprezentaci grupy S3 , tedy grupy permutac t r prvkov e mno ziny. sen Re : P ripome nme denici reprezentace. Reprezentace grupy G je morzmus , kter y prvk um G p ri razuje line arn zobrazen na n ejak em vektorov em prostoru V . Dimenz reprezentace rozum me dimenzi V . Morzmus je zobrazen , kter e zachov av a grupovou operaci, tedy (ab) = (a)(b) pro a, b G a re ceno: ndimenzion aln reprezentace grupy je d ale (1) = . Jinak takov e p ri razen matice n n ke ka zd emu prvku grupy, p ri kter em n asoben prvk u grupy odpov d a n asoben matic.

Dv e snadno odhaliteln e jednorozm ern e reprezentace obecn e grupy Sn jsou identita (ka zd emu prvku se p ri rad jedni cka) a znam enko permutace ( Sn se p ri rad zn( )). Dvourozm ern a reprezentace se tak e p r mo nab z : S3 lze ch apat jako symetrie rovnostrann eho troj uheln ka v R2 . Troj uheln k um st eme podle obr azku 16 a prvk um S3 pak p ri rad me matice zobrazen ,

191

kter e odpov daj t emto symetri m identita: 1 0 0 1

1 2 23 3 1 2 2

rotace o

2 3

3 1 2 2 1 23 2

zrcadlen :

1 0 0 1

1 2 23

23 1 2

1 2 3 2

3 2 1 2

Matice rotac v R2 jsme spo c tali v p r kladu 10.1. Matice zrcadlen lze z skat pohodln e ze zrcadlen podle osy y (prvn matice v r adku ,,zrcadlen , ozna cme ji Zy ) jako A Zy A , kde A je matice rotace 2 r adku o , a dosazujeme bud = 2 3 , nebo = 3 (tedy matice z ,,rotace). Lze si samoz rejm e polo zit ot azku, jak e existuj je st e dal s reprezentace grupy S3 . Abychom mohli tuto ot azku zodpov ed et, mus me se zm nit o ekvivalentn ch a reducibiln ch reprezentac ch. Pokud jsou r1 , r2 dv e reprezentace G na V , kter e jsou sv az any podobnostn transformac r1 (g ) = r2 (g )1 , g G

pro n ejak e pevn e (bijektivn ) zobrazen : V V , mluv me o ekvivalentn ch reprezentac ch. Takov e reprezentace se tedy li s jen t m, ze ve V vol me r uzn e b aze. Je-li r reprezentace na V , a existuje-li = V1 V , V1 = V , pro n ej z plat r(g ) v1 V1 pro ka zd y prvek grupy g a ka zd y vektor v1 V1 , potom reprezentaci r nazveme reducibiln . Ostatn reprezentace naz yv ame ireducibiln . Lze uk azat, ze pokud u reprezentace kone cn e (pozor pro takovou grupu {exp(tN )}, N nilpotentn to ji z neplat !) grupy existuje v y se denovan y invariantn podprostor V1 , pak lze rozlo zit V na V1 V2 , kde tak e r(g ) v2 V2 pro ka zd y prvek grupy g a ka zd y vektor v2 V2 . To znamen a, ze lze r ,,slo zit ze dvou reprezentac ni z s dimenze, kter e p usob na V1 a V2 : to znamen a, ze lze zvolit b azi ve V tak, ze v sechny matice r(g ), g G budou blokov e diagon aln (a bloky 192

[0, 1]

1 1 2 3, 2

1 2

1 3, 2

Obr azek 16: Symetrie rovnostrann eho troj uheln ka jako zobrazen R2 R2 tvo r reprezentaci S3 , grupy permutac mno ziny {1, 2, 3}. budou m t stejnou velikost i polohu; odpov daj zobrazen m V1 V1 a V2 V2 , co z jsou tak e reprezentace). Ireducibiln reprezentace jsou tedy jak esi ,,z akladn kameny pro vytv a ren v sech mo zn ych reprezentac dan e grupy53 . ov P ri zji st an , zda jsme ji z nalezli v sechny ireducibiln reprezentace, n am pom u ze n asleduj c v eta. d1 , . . . , dn jsou dimenze ( Necht r ady) v sech neekvivalentn ch ireducibiln ch reprezentac grupy G o #G prvc ch. Pak
2 d2 1 + . . . + d n = #G .

(74)

Vid me tedy, ze d ky 1 + 1 + 22 = 6 jin e ireducibiln reprezentace S3 ne z ty, co jsme ji z nalezli, neexistuj . Je ale pot reba se p resv ed cit, ze jsou tyto nalezen e reprezentace skute cn e ireducibiln : dok a zete vysv etlit pro c? KV

53 U kone cn ych grup (a nekone cn ych kompaktn ch grup) plat , ze ka zdou reprezentaci lze ,,poskl adat z ireducibiln ch reprezentac .

193

11
11.1

Exponenci ala se neboj

Dvouhladinov y syst em aneb Hr atky s matic 22
H0 = 1 0 0 2 , V = 0 t t 0 , H = H0 + V .

Ukol: Jsou zad any matice

1. Srovnejte spektra a vlastn vektory matic H0 a H . U vlastn ch vektor u H p redpokl adejte 1 = 2 . 2. Nalezn ete re sen rovnic , H0 | = i | , kde | = H | = i | 1 ( ) 2 ( ) (75)

s po c ate cn podm nkou v obou p r padech | (0) = (1, 0)T . Pro jednoduchost polo zte u druh e rovnice 1 = 2 = 0. Symbol ozna cuje Planckovu konstantu. 3. Vysv etlete, co znamenaj fyzik aln e v ysledky p redchoz ch dvou bod u. Hamiltoni any H0 a H mohou odpov dat nap r klad syst emu na obr. 17. Pozn amka k ozna cen : casovou prom ennou budeme ozna covat , deri = d| / d . vacemi v bod e 2 m ame na mysli |

sen Re : 1. Matice H0 je v diagon aln m tvaru, tak ze jej vlastn c sla jsou p r mo 1 , 2 a odpov daj c vlastn vektory jsou (1, 0)T a (0, 1)T . H0 : 2 , 1 , |L |R | = H:
1 0

| =

0 1

t, | = + t, | =

1 1 1 1

Obr azek 17: Syst emy odpov daj c hamiltoni an um v p r kladu 11.1. P ripom n ame, ze t < 0. 194

Vlastn c sla matice H jsou ko reny charakteristick eho polynomu r kladu 9.7 a det(H ) = 2 Tr H + det H (viz vztah 60 v p dal s ch p r kladech kapitoly 9)

2 (1 + 2 )+ 1 2 t2 = 0 ,

1,2 =

1 + 2 2

1 2 2

+ t2 .

(76) Pro 1 = 2 = maj vlastn c sla obzvl a st e jednoduch y tvar 1,2 = t. V tomto p r pad e se n am budou tak e snadno po c tat vlastn vektory 1 1 =+t : , =t : . 1 1 sen s po 2. Re rovnice Av = v c ate cn podm nkou v(0) = v0 je v( ) = exp(A )v0 . Form aln e je tento vzorec stejn y jako u skal arn ch funkc (je-li y = y , y (0) = y0 , pak y ( ) = y0 e ). Spo c t ame proto exponenci aly obou matic. Funkce z diagon aln ch matic se po c taj prost e tak, ze funkci pou zijeme p r mo na diagon aln elementy, tak ze exp 1 H0 i = 0 exp i1 1 0 exp i1 2 = ei1 0 ei2 0 ,

kde jsme zavedli ozna cen 1,2 = 1,2 , kter e se t e s mezi fyziky jist e oblib e. U matice H budeme m t trochu v ce pr ace, ale d ky v ysledk um bodu 1 j tak e nebude mnoho. V me, ze pro 1 = 2 = je H= t t = 1 2 1 1 1 1 +t 0 0 t 1 1 1 1 ,

a proto (p ri ozna cen = , t = t , = t ) exp( i1 H ) = 1 2 1 1 1 1 ei+ 0 ei 0 ei 1 1 1 1 = .

cos t i sin t i sin t cos t

195

 sen Re rovnic 75 s po c ate cn podm nkou | = (1, 0)T je potom (s ohledem na vzorec v( ) = exp(A )v0 ) v zdy prvn sloupec exponenci aly p r slu sn e matice. H0 : | ( ) = ei1 1 0 , H : | ( ) = ei cos t i sin t

3. Ze stacion arn (bez casov e) Schr odingerovy rovnice H | = E | plyne, ze vlastn c sla hamiltoni anu ud avaj energie (spektrum), kter e m u zeme v syst emu popsan em t mto hamiltoni anem nam e rit. Podobn e vlastn vektory ud avaj stavy, kter e t emto energi m odpov daj . Hamiltoni anem H0 m u zeme tedy popsat nap r klad dv e odd elen e potenci alov e j amy, kter e spolu nekomunikuj a ve kter ych je v zdy astice se budto nach jen jedna dostupn a energetick a hladina. C az T v j am e vlevo (|L = (1, 0) ) a m a energii 1 , nebo v j am e vpravo (|R = (0, 1)T ) a pak m a energii 2 . Pokud n as zaj m a casov y v yvoj stavu | ( ) = (1 ( ), 2 ( ))T , kdy se c astice nach az v case = 0 v j am e vlevo, re s me casovou Schr odingerovu rovnici (75). V bod e 2 jsme to u cinili a vid me, ze p ri t eto po c ate cn podm nce je pravd epodobnost v yskytu c astice v j am e vlevo, resp. vpravo rovna |1 ( )|2 = 1 a |2 ( )|2 = 0, tedy v case konstantn . astice m C u ze b yt tak e ve stavu, kter y je line arn kombinac |R + |L , , C, p ri cem z ||2 + | |2 = 1, aby byl tento stav normov an na jedni cku. I v tomto p r pad e ale z ustane pravd epodobnost v yskytu c astice v j am e vlevo |1 ( )|2 , resp. vpravo |2 ( )|2 v case konstantn (toti z ||2 , resp. | |2 ). Syst em popsan y hamiltoni anem H odpov d a nap r klad dv ema j am am, u nich z je nenulov a pravd epodobnost, ze c astice v jedn e j am e p resko c do druh e j amy (tunelov y jev). Vid me, ze pro 1 = 2 sn m a porucha54 V degeneraci, tedy, ze dvojn asobn e degenerovan a hladina
54 Toto ozna cen poch az zu loh re sen ych tzv. poruchov ym po ctem, kde zn ame vlastn c sla a vlastn vektory pouze u oper atoru H0 a hled ame je tak e pro H = H0 + V . Vlastn vektory a vlastn c sla H zap seme ve tvaru rady v mocnin ach a zaj m ame se v et sinou pouze o line arn a p r padn e kvadratick y clen: to je p rijateln e pouze pokud je mal e, a V je tedy pouze slab a porucha k H0 .

196

E = se roz st ep na dv e hladiny55 t. P r slu sn e vlastn stavy jsou symetrick a vlnov a funkce (1, 1)T pro + t a antisymetrick a vlnov a funkce (1, 1)T pro t. Jeliko z je u re aln ych syst em u t < 0, je prvn zm n en a vlnov a funkce z akladn stav syst emu (viz obr azek 17). U dvouatomov e molekuly by to byl vazebn y orbital (zat mco (1, 1)T by odpov dala antivazebn emu orbitalu). Co se t y ce casov eho v yvoje, vid me, ze kdy z c astici vhod me do j amy vlevo, | (0) = (1, 0)T , bude c astice ,,p reskakovat mezi |1 ( )|2 = cos2 t a |2 ( )|2 = sin2 t . j amami, nebot Na z av er u ci nme je st e dv e pozn amky. Rovnice exp(H /i )| (0) = | ( ) n as oprav nuje naz yvat U ( ) = exp(H /i ) oper atorem casov eho v yvoje nebo tak e evolu cn m oper atorem. D ky hermitovskosti H je tento oper ator automaticky unit arn . Klidn e se o tom p resv ed cte. Kone cn e se mo zn a cten a r pt a, jak souvis matice se ,,skute cnou kvantovou mechanikou, v n z je stacion arn Schr odingerova rovnice (pro jednorozm ern y syst em) d2 + V (x) (x) = E (x) . 2m dx2
2

Inu, (x) v zdy vol me z n ejak eho Hilbertova prostoru, co z je obvykle nekone cn edimenzion aln ( upln y) vektorov y prostor se skal arn m sou cinem. M u ze se ale tak e st at, ze je dimenze tohoto prostoru kone cn a (a nebo u cin me n ejakou fyzik aln aproximaci a omez me se na podprostor kone cn e dimenze). Pak si ale lze v tomto prostoru zvolit vhodnou b azi a vyj ad rit oper ator v hranat ych z avork ach pomoc matice. KV

11.2

Soustava diferenci aln ch rovnic s rezonanc

Ukol: Nalezn ete obecn e re sen n asleduj c soustavy rovnic pro yi = yi (x), i = 1, 2 y1 = 4y1 y2 (77) y2 = y1 + 2y2
55 Formule (76) ukazuje, ze i pro 1 = 2 porucha zp usob , ze se hladiny od sebe vzd al (|1 2 | > |1 2 |).

197

s po c ate cn podm nkou y(0) = (c1 , c2 )T . sen Re : Nejd r ve zavedeme n asleduj c ozna cen A= 4 1 1 2 , y= y1 y2 .

V tomto ozna cen m u zeme soustavu zapsat ve tvaru y = Ay. Matice A je matice s konstantn mi koecienty, a proto je re sen soustavy (bez po c ate cn podm nky) jak ykoliv vektor tvaru exp(Ax)v. Pokud m ame je st e zadanou n ejakou po c ate cn podm nku typu y (0) = c, pak je re sen m soustavy vektor y = exp (Ax) c, neboli vektor, kter y z sk ame aplikac matice exp Ax na vektor po c ate cn ch podm nek c. Asi n am tedy nezbude ne z naj t matici exp(Ax). Jak na to? Matici A p revedeme na Jordan uv tvar JA , a vyu zijeme toho, ze plat exp(Ax) = C exp (JA x) C 1 , kde C je matice, kter a transformuje slo zky vektoru z Jordanovy do kanonick e b aze. Exponenci alu matice JA u z spo cteme snadn eji (viz vztah 78). Najd eme tedy nejprve Jordan uv tvar matice A. Vlastn c sla matice A z sk ame jako ko reny charakteristick e rovnice det(A ) = det

4 1 1 2

= ( 3) .

Matice A m a dvojn asobn e vlastn c slo 1,2 = 3. Proto ze dim Ker (A 3 ) = 2 h

1 1 1 1

= 1,

existuje jen jeden56 vlastn vektor A. B azi R2 tedy z vlastn ch vektor u A neposkl ad ame, a A tud z nen diagonalizovateln a. Mus pak ale nutn e existovat ret ezec d elky dva a b 0, neboli r b azi R2 . Pro kon(A 3 )a = b, (A 3 )b = 0 a a, b pak tvo 2 trolu se m u zeme p resv ed cit, ze (A 3 ) je nulov a matice. Jordan uv tvar tedy bude 3 1 JA = . 0 3

Jako vektor z Ker (A 3 )2 zvolme nap r klad a = (1, 0)T a z toho T dostaneme b = (A 3 ) a = (1, 1) . Matice C , kter a transformuje

56 T m

mysl me, ze prostor vlastn ch vektor u je jednorozm ern y.

198

A na Jordan uv tvar m a ve sloupc ch vektory b, a (v tomto po rad ), akova pravidla (38 v p a tedy podle Cih r kladu 6.5) C= 1 1 1 0 , C 1 = 0 1 1 1 .

P resv ed cte se, ze skute cn e JA = C 1 AC . Exponenci ala potom mus b yt exp(Ax) = exp CJA xC 1 = C exp (JA x) C 1 = = C exp 3 1 0 3 x C 1 = C exp 3 0 0 3 x+ 0 1 0 0 x C 1 ( . 78)

Zde m u zeme vyu z t pravidla o exponenci ale sou ctu exp(A + B ) = exp A exp B , proto ze ob e matice v exponenci ale spolu komutuj am umo zn upravit v y seuvedenou (prvn matice je n asobek ). To n rovnici na

exp(Ax) = C exp

3 0 0 3

x exp

0 1 0 0

x C 1 ,

kde snadno vypo cteme ob e po zadovan e exponenci aly. Je toti z exp exp 3x 0 0 3x 0 x 0 0 = =

e3x 0 0 e3x + 1 1!

, +0= 1 x 0 1 .

0 x 0 0

Kone cn e pro exponenci alu A dostaneme exp(Ax) = e3x + xe3x xe3x xe3x e3x xe3x .

sen Re m rovnice 78 pak je y = exp (Ax) c, kde c je vektor po c ate cn ch podm nek. Zd a se, ze t mto jsme s re sen m skon cili. Nejv ce casu n am p ri re sen u lohy zabral v ypo cet exponenci aly matice A. Polo zme si ot azku, zda bychom se nemohli bez exponenci aly matice A obej t.

199

Nejd r ve prozkoum ame, jak matice exp(Ax) p usob na vektory Jordanovy b aze a a b. exp (Ax) a = e3x + xe3x xe3x xe3x e3x xe3x e3x + xe3x xe3x xe3x e3x xe3x 1 0 = 1 1 e3x + xe3x xe3x = e3x e3x

exp (Ax) b =

Na prvn pohled se nestalo nic zaj mav eho. P ri podrobn ej s m zkoum an si v sak uv edom me, ze exp (Ax) a = e3x a + xe3x b exp (Ax) b = e3x b. Skute cn e, nejde o n ahodu. Vektor b je toti z vlastn vektor matice A p r slu sej c vlastn mu c slu = 3. Jinak: plat Ab = 3b. Proto exp (Ax) b = (Ax)n n! n=0 =

b=

xn An b n! n=0 =

= (3x)n n! n=0

x n 3n b n! n=0

b = e3x b .

Toto neznamen a nic jin eho, ne z ze pokud je u vlastn vektor matice A p r slu sej c vlastn mu c slu , pak je u tak e vlastn vektor matice exp A, p r slu sej c vlastn mu c slu e . Nyn se zamysl me nad vektorem a. P ripome nme si, ze vektor 2 a byl zvolen z Ker (A 3 )2 , neboli (A 3 ) a = 0. Nav c b = (A 3 ) a. Proto (u vyu z v ame op et komutativitu)

exp (Ax) a = exp (A 3 )x + 3x a = exp (A 3 )x exp(3x )a =

= exp (A 3 )x e3x a = e3x

n=0

(A 3 )x n!

= e3x

a + (A 3 )xa +

xn (A 3 )n a n! n=2

200

V posledn sum e jsou ale u z jen nulov e matice. V ysledek p usoben exponenci aly na vektor a je tedy exp (Ax) a = e3x a + xe3x b . Proto ze vektory a a b tvo r b azi prostoru R2 , m u zeme ka zdou po c ate cn podm nku zapsat jako c = a + b, kde , R. Na takto rozlo zenou po c ate cn podm nku pak p usob exp(Ax) n asledovn e exp (Ax) c = exp (Ax) (a + b) = exp (Ax) a + exp (Ax) b . Chov an vektror u a a b p ri p usoben matice exp(Ax) jsme ji z vy re sili, proto m u zeme pokra covat a dostaneme re sen diferenci aln rovnice jako y (x) = exp (Ax) c = e3x a + xe3x b + e3x b . (79) ov Pro zji st an chov an vektor u a a b p ri p usoben exp Ax jsme v ubec nemuseli zn at exponenci alu matice A, sta cila n am pouze d ukladn a znalost Jordanova tvaru a Joradnovy b aze matice A. Pokud nechceme po c tat exponenci alu A, vysta c me si s t mto jednodu s s m postupem. VP

11.3

Diferenci aln rovnice s pravou stranou

y 1 (t) = 4y1 y2 + e3t (t + sin t) y 2 (t) = y1 + 2y2 + te3t cos t .

Ukol: Nalezn ete obecn e re sen soustavy (80)

sen Re : Pokud ozna c me A= 4 1 1 2 , f (t) = e3t (t + sin t) te3t cos t , y= y1 y2 ,

lze rovnici zapsat zkr acen e = Ay + f (t) . y Jedn a se tedy o nehomogenn soustavu line arn ch diferenci aln ch rovnic. P ri jej m re sen budeme postupovat n asledovn e: nejprve (1) najdeme re sen homogenn soustavy a pak (2) metodou variace konstant najdeme obecn e re sen nehomogenn soustavy. 201

 jsme ji 1. Homogenn soustavu Ay = y z vy re sili v p r kladu 11.2. Zopakujme v ysledek: v R2 jsme nalezli (Jordanovu) b azi a= 1 0 , b= 1 1 .

Proto ze ka zd y vektor po c ate cn ch podm nek y0 je mo zn e rozlo zit do t eto b aze (o kter e v me, jak se chov a p ri zobrazen exp(tA)), m u zeme ka zd e re sen homogenn soustavy zapsat jako line arn kombinaci exp(tA)a a exp(tA)b, neboli y0 = a + b y(t) = (e3t a + te3t b) + e3t b ,

kde , jsou re aln e konstanty. 2. Nyn budeme konstruovat re sen nehomogenn soustavy metodou variace konstant. Hledejme tedy re sen ve tvaru y(t) = (t)(e3t a + te3t b) + (t)e3t b , (81)

kde (t) a (t) jsou funkce. Rozlo zme je st e pravou stranu f (t) do Jordanovy b aze b a a. Chceme tedy, aby platilo a + b = 1 0 + 1 1 = e3t (t + sin t) te3t cos t = f (t) ,

odkud = te3t cos t, = e3t (t + sin t t cos t). Dosad me-li rovnici (81) do rovnice ze zad an (80) a uv edom me-li si, ze (81) re s homogenn rovnici t R, dostaneme (t)e3t b = f (t) . (t)(e3t a + te3t b) + Vyu zijme nyn toho, ze jsme f(t) rozlo zili do Jordanovy b aze a pi sme (t)e3t b = a + b , (t)(e3t a + te3t b) + neboli ve slo zk ach (t)e3t = (t)e3t = . (t)te +
3t

202

Integrov an m prvn rovnice ur c me (t) (t)e3t = e3t (t + sin t t cos t) (t) =

2

(t + sin t t cos t) dt

(t) = Podobn e dojdeme k (t)

t 2 cos t t sin t + C1 . 2

(t)e3t = te3t cos t (t)te3t (t) = t cos t t(t + sin t t cos t) (t) = (t) =

t3 + cos t 3 sin t + t sin t + 3t cos t + t2 sin t + C2 . 3

(t cos t t2 t sin t + t2 cos t) dt

Takto spo cten e koecienty dosad me zp et do (81) a dost av ame y(t) = e3t = (1 + t) + t + = ,

kde C1 , C2 jsou re aln e konstanty. Vektor y(t) je obecn ym re sen m nehomogenn soustavy 80. (V [PLA], str. 199 je metoda variace konstant pops ana trochu jin ym, av sak ekvivalentn m zp usobem.) VP,AK

1 3 2 e3t (C1 + C2 + C1 t + 1 2 t + 6 t cos t 3 sin t + t cos t) 1 3 3t e (C2 + C1 t + 6 t + cos t 3 sin t + t cos t + t sin t)

11.4

Komplexn e p uvabn a diferenci aln rovnice

y1 = y1 + 2y2 y2 = y1 + y2

Ukol: Nalezn ete re sen yi = yi (t), i = 1, 2 soustavy rovnic

s po c ate cn podm nkou y(0) = (c1 , c2 )T . sen Re : Jako obvykle zavedeme ozna cen A= 1 2 1 1 , 203 y= y1 y2 .

Zkusme nejd r ve naj t re sen podle postupu zm n en eho v p r kladu 11.2, tedy nebudeme explicitn e hledat exp(At). Proto ze n as v sak po c t an exponenci al matic bav , najdeme posl eze re sen i obvykl ym zp usobem. Vypo cteme vlastn c sla matice A 0 = det (A ) = det

Charakteristick a rovnice m a komplexn ko reny 1 = 1 i 2, 2 = 1 + i 2. P ripome nme si, ze u re aln ych matic se komplexn vlastn c sla v zdy vyskytuj v komplexn e sdru zen ych p arech. To n am nakonec umo zn vyj ad rit exp(At) pomoc re aln ych v yraz u se siny a kosiny m sto komplexn exponenci aly. Vlastn r slu sej c vlastn mu c slu 1 je nap r klad vektor vektor p vektor p r slu sej c vlastn mu c slu 2 je vektor u = (i 2, 1)T , vlastn komplexn e sdru zen y k vektoru u, neboli v = (i 2, 1)T . Podle toho, co v me z p r kladu 11.2, bude u cinek exponenci aly na vlastn vektory u, v n asleduj c exp (At) u = e(1i2)t u exp (At) v = e(1+i 2)t v . je d Necht ana po c ate cn podm nka y(0) = c. Tento vektor rozlo z me do Jordanovy b aze matice A, tzn. najdeme c sla , C takov a, ze sen plat c = u + v. Re m rovnice je exp (At) c, a to m u zeme napsat jako exp (At) c = exp (At) (u + v) = i 2 + e(1+i 2)t = e(1i 2)t 1 i 2 1

1 2 1 1

= 2 2 + 3 .

(82)

c m z jsme na sli re sen zadan e diferenci aln rovnice. Leckomu se v sak komplexn c sla nel b , a proto je st e zkus me zapsat v ysledek bez u zit komplexn ch c sel. Vzhledem k tomu, ze soustava neobsahovala komplexn c sla, m ame pokud si zvol me re aln e po c ate cn podm nky c na re aln e re sen tak e opravdu n arok. Z re alnosti c (tedy c = c) plyne = ; v simn ete si tak e, ze 204

takto m ame ve volb e c jen dva re aln e stupn e volnosti a ne cty ri jako v p r pad e komplexn ho c. D ale si p ripomeneme dob re zn am e vztahy 2 cos x = eix + eix , 2i sin x = eix eix .

P r mo car ymi algebraick ymi u pravami pak dostaneme z (82) 2 cos( 2 sin( t 2) t 2) et . et +2 Im y (t) = 2 Re cos(t 2) sin(t 2) Pro zadanou po c ate cn podm nku c z sk ame re sen m soustavy dvou rovnic o dvou nezn am ych c = u + v. Ulohu jsme ji z vy re sili a jako po cetn cvi cen je st e m u zeme zkusit explicitn e nal ezt exponenci alu matice A. V se pot rebn e je u z p ripraveno, a proto budeme postupovat rychleji. Matici p rechodu C najdeme tak, ze do jej ch sloupc u nap seme vlastn vektory matice akova pravidla A. Matice C a jej inverze C 1 (nalezen a pomoc Cih 38 z p r kladu 6.5) je C= i 2 i 2 1 1 , C
1

2 4 i 2 4 i

1 2 1 2

Exponenci alu po c t ame obvykl ym zp usobem exp(tA) = exp CtJA C 1 = C exp (tJA ) C 1 = e(1i 2)t 0 =C C 1 = e(1+i 2)t 0 1 e(1+i 2)t + e(1i 2)t i 2 2 e(1+i 2)t e(1i 2)t 2 = i 2 1 (1+i 2)t e(1i 2)t (1+i 2)t + e(1i 2)t e e 4 2

a po u prav e pou zit m v y se zm n en ych vzorc u pro sinus a kosinus dostaneme elegantn ej s vyj ad ren 2 sin(t 2) et cos(t 2) et exp(tA) = 22 sin(t 2) et cos(t 2) et . 205

 sen Re diferenci aln rovnice je exp(tA) aplikovan e na vektor po c ate cn ch podm nek c, aneb y (t) = exp (tA) c = c1 cos t 2 et +c2 2 sin t 2 et c1 22 sin t 2 et +c2 cos t 2 et .

M u zeme zkontrolovat, ze jsme dosp eli ke stejn emu v ysledku. VP

11.5

Soustava 3 diferenci aln ch rovnic

Ukol: Vy re ste soustavu y1 y1 4 2 5 6 4 9 y2 = y2 y3 y3 5 3 7 s prom ennou t. sen Re : Budeme hledat re sen pomoc exponenci aly matice At. Nejd r ve si matici A p revedeme do Jordanova kanonick eho tvaru. Charakteristick y polynom A vych az p() = 3 + 2 , tomu odpov daj vlastn c sla 1 = 1, 2,3 = 0. K vlastn mu c slu = 1 vypo cteme vlastn vektor v1 = (1, 1, 1)T . Nyn se v enujme dvojn asobn emu c slu = 0. Hodnost matice A je 2, hodnost A2 je 1, tedy dim Ker (A ) = 1 a dim Ker (A )2 = 2. To znamen a57 , ze pro = 0 existuje jen jeden vlastn vektor (a z na n asobek), a proto mus me zkonstruovat jeden ret zek d elky dv e. Jak ur c me jeho vektory? Nejd r ve m u zeme re sit nap r. soustavu 3 1 3 A2 u = 3 1 3 u = 0 . 3 1 3

Dost av ame nap r klad u = (0, 3, 1)T . Jeho obrazem by m el b yt vlastn vektor v2 . Dopo cteme v2 = Au = (1, 3, 2)T . Samoz rejm e se m u ze st at, ze p ri re sen rovnice A2 v = 0 se tref me vektorem u u z p r mo do
57 V ed eli

jsme to u z v okam ziku, kdy jsme spo c tali dim(Ker A ) = 1.

206

v2 . Potom je t reba zkusit jin e re sen rovnice A2 u = 0. T m z sk av ame Jordan uv kanonick y tvar A = QJA Q1 1 1 0 1 0 0 3 1 3 1 3 3 0 0 1 2 1 3 = A 1 2 1 0 0 0 1 1 2 v1 v 2 u 1 2 Jin a mo znost, kter a je v tomto p r pad e snad m en e pracn a (nemus me po c tat A2 ), je naj t v2 a pak re sit Au = v2 . Tato metoda se ale v obecn em p r pad e nemus vyplatit, konkr etn e u matic, kter e maj k jednomu vlastn mu c slu v ce ret zk u. N asleduje ji z jen v ypo cet samotn e exponenciely: exp(At) = Q exp(JA t)Q1 . Spo c t ame si tedy exponenci alu jednotliv ych Jordanov ych blok u. Prvn blok je tvo ren jen vlastn m c slem 1, a jeho expoy blok je p r mo Jordanova bu nka (n asoben a nenci ala je tedy et . Druh t) a jej exponenci ala je

t 1!

0 1 0 0

t2 2!

0 0 0 0

+ ... =

1 t 0 1

Dohromady to d av a

Konkr etn rovnice pro y1 , y2 , y3 z sk ame t m, ze matici exp(At) vyn asob me po c ate cn mi podm nkami. Jako zaj mavost lze uv est, nakolik m u zou r uzn e po c ate cn podm nky ovlivnit tvar re sen . Nap r. zvol me-li y1 (0) = 0, y2 (0) = 1, y3 (0) = 0, pak y1 = et +t 1, y2 = et +3t, y3 = et +2t 1, tedy v sechny slo zky re sen pro t exponenci aln e rostou. Zvol me-li ale y1 (0) = 1, y2 (0) = 0, y3 (0) = 1, potom y1 = t + 1, y2 = 3t, y3 = 2t + 1 a slo zky re sen rostou (v absolutn hodnot e) pouze line arn e. PV 207

t e 0 0 1 1 0 3 1 3 exp(At) = 1 3 3 0 1 t 2 1 3 = 1 2 1 0 0 1 1 1 2 3 et +t 2 et +t 1 3 et 2t + 3 = 3(et +t 1) et +3t 3(et +2t 1) 3 et +2t 3 et +2t 1 3 et 4t + 4

11.6

Line arn nez avislost re sen soustavy diferenci aln ch rovnic

x1 (t), . . . , xn (t) (83)

vektorov Ukol: Necht e funkce

re s soustavu n line arn ch diferenci aln ch rovnic x (t) = Ax(t). Uka zte, ze k tomu, aby vektory (83) byly line arn e nez avisl e pro v sechny casy t, je nutn e a sta c , aby byly line arn e nez avisl e pro t = 0. sen Re : Sloupcov e vektory (83) naskl ad ame do ctvercov e matice X (t), jej z determinant ozna c me W (t) (tzv. Wronsk eho determinant). Chceme tedy dok azat W (0) = 0 (W (t) = 0 t) . Spo cteme casovou derivaci W (t). Determinant zap seme jako sumu (p res ) sou cin u typu a1(1) a2(2) an(n) . Tyto sou ciny se derivuj podle zn am eho pravidla (a1(1) a2(2) an(n) ) = a1(1) a2(2) an(n) + . . . . . . + a1(1) a2(2) an(n) . Z ka zd eho zderivovan eho sou cinu nyn vezmeme clen, v n em z se derivovalo a1(1) ( je samoz rejm e v ka zd em clenu jin e). V sech t echto n! v yraz u d a dohromady determinant matice A, v n z jsou v sechny elementy v prvn m r adku zderivov any. Pokud ozna c me k -t y r adek rk , znamen a to tedy r1 (t) r1 (t) . . . . . . rk1 (t) rk1 (t) n n n det W (t) = det Akj rj (t) . rk (t) = j =1 r ( t ) r ( t ) k=1 k+1 k+1 k=1 . . . . . . rn (t) rn (t) 208

Determinant v posledn dvojit e sum e je ale Akj kj W (t) (pro c je determinant s k = j nula?), co z n am d a
n

W (t) =
k=1

Akk W (t) = Tr A W (t) .

Dost av ame jednoduchou diferenci aln rovnici pro W (t), jej m z re sen m je W (t) = W (0) exp(t Tr A) . Odtud ji z snad je platnost na seho tvrzen evidentn . TB

11.7

Jsou exponenci ala a logaritmus opravdu navz ajem inverzn ?

Ukol: Uka zte, ze rady pro exponenci alu a logaritmus jsou navz ajem inverzn funkce, p r m ym dosazen m jedn e rady do druh e. Z toho potom p r mo plyne, ze i pro matice plat ln exp A = A. sen Re : Pou zijeme rady x2 xn x + + + + ... 1! 2! n! 2 y 1 (y 1) (y 1)n ln y = + + (1)n1 + ... 1 2 n y = ex = 1 + Je nutno podotknout, ze druh a rada m a polom er konvergence roven 1. V sechny na se u vahy se tedy budou t ykat pouze intervalu y (0, 2). N a s postup bude n asleduj c : Nejprve vyj ad r me v co nejp resechna p rirozen a hledn ej s m tvaru v yraz (y 1)n = (ex 1)n pro v n. Pot e tento tvar dosad me do rady pro ln y . Nakonec odvod me, ze z rada vskutku plat ln ex = x pro y = ex K , kde K je oblast, na n pro ln y konverguje; v na sem v ypo ctu bude K = {y C , |y 1| < 1}. Nejprve tedy zjednodu s me v yraz (ex 1)n . Podle binomick e v ety

209

plat (ex 1)n = enx n (n1)x n ex +(1)n = e + + (1)n1 1 n1 nk xk nx + + + ... = 1+ 1! k! (n 1)x n (n 1)k xk 1+ + + + ... +... 1 1! k! 2 x n x xk 1+ + + (1)n1 + + + . . . + (1)n n1 1! 2! k!

Sdru z me nyn cleny se stejnou mocninou x. To lze d ky ji z v y se zmi novan e absolutn konvergenci rady ex . (ex 1)n = 1
1 n +x 1! 1 +x2 2! 2 n 1 n 1

n 2

+ (1)n1
2

n 1

(n 1) + + (1)n (n 1) + + (1)
n 1

n1

n n1

n n1

+ (1)n + (84) + ...

n n1

+
n n1

1 k + xk k ! n

(n 1)k + + (1)n1

+ ...

clen, je nejni z s mocnina x Proto ze ale ex 1 neobsahuje absolutn v uveden em rozvoji n. Prvn ch n r adk u je tedy nulov ych. Tento fakt, kter y lze dok azat i p r m ym v ypo ctem, pozd eji je st e jednou vyu zijeme. Zkoumejme nyn , jak y je koecient u clenu xm ve v yrazu (ex 1)2 (ex 1)3 (ex 1)1 + ... 1 2 3 pro m > 1. Podle v y se uveden eho je tento koecient stejn y jako koecient u xm ve v yrazu ln (ex 1) + 1 = (ex 1)1 (ex 1)2 (ex 1)m + + (1)m1 1 2 m Dosad me-li nyn z v y se odvozen e formule pro (ex 1)n , zjist me, ze tento koecient je roven am =
3 m m m [3m 3 [2m 2 1 1 2 + 2 1 ] 1 1 ] + + 1 m! 2 3 m m m m m1 [m 1 (m 1) + + (1) m1 ] +(1)m1 m

210

Na sim posledn m u kolem bude dok azat, ze tento v yraz je pro m > 1 roven nule. Zde vede k c li n asleduj c u vaha: P reskup me uva zovan y v yraz tak, ze d ame k sob e cleny s mocninou k m o stejn em z akladu a tento v yraz zjednodu s me. Nakonec uk a zeme, ze sou cet t echto v yraz u pro k = 1, . . . , m je roven nule. Prvn ohl a sen y krok je
1 m! am = 1m 1 + 1 22 + 33 + + 1 mm

2m 1 2
1 3

+ +

1 3 1 4

3 1 4 1

+ + + + +

1 m 1 m

m m2 m m3

+3m

+ (1)i1 im 1 i 1 +(1)m1 m mm . Pomoc identity 1 i+k i+k k =

1 i+1

i+1 1

...
1 i+2

i+2 2

+ +

1 m

m mi

(i + k 1)! 1 1 (i + k )! 1 = = k !i! i + k k !(i 1)! i i i+1 1 + i+2 1 i 1 + i+1 2

i+k1 k

lze v yrazn e zjednodu sit i-t y r adek (1)i1 im 1 1 + i i+1 i+2 m 1 ++ m mi 2 + + m1 mi = m i

n k

= (1)i1 im1 1 +

= (1)i1 im1 Posledn krok spo c val v opakovan em pou z v an identity n+1 n . Celkem je tedy = k+1 k+1 m! am = 1m1

. +

m m m + + (1)m1 mm1 2m1 m 2 1

co z je (eventueln e a z na ,,normalizaci) koecient u xm1 v rozvoji x m rady (84). Ji z v y se jsme ale vysv etlili, ze tento v yraz (e 1) do je roven nule. Z arove n je z rejm e, ze u x1 je koecient jedna, tedy ln(ex ) = x. JV 211

11.8

Gener atory ypo cet exponen (2) aneb V ci aly trikem pro speci aln matici

Ukol: Vypo c tejte exp(in ), R. Vektor obsahuje Pauliho matice (viz p r klad 6.1) = 0 1 1 0 , 0 i i 0 , 1 0 0 1

a n = (n1 , n2 , n3 ) R3 , |n| = 1. Pokud se v tomto z apisu nevyzn ate, pak v ezte, ze m ate spo c tat exponenci alu z matice in = i n1 0 1 1 0 + n2 0 i i 0 + n3 1 0 0 1

Z v ysledku odvodte, ze (1) re aln e kombinace Pauliho matic 1 , 2 , 3 generuj grupu SU(2) a podobn e ze (2) re aln e kombinace matic , 1 , 2 , 3 generuj U(2) sen Re : Exponenci alu si rozep seme do rady exp(in ) =

+ in

i3 (n )3 2 (n )2 + . 2 3!

Mocniny matice n m u zeme upravit pomoc vzorce (30) v p r kladu 6.1.

3 3 3

(n )(n ) =

nj j
j =1 k=1

nk k =
j,k=1

nj nk (j k ) =

=
j,k

nj nk
l

lkj l

+ kj

=0+
j

n2 j = .

V yraz vl = jk nj nk lkj je nulov y pro ka zd e l: budto to ch apeme jako u zen sou cinu symetrick eho a antisymetrick eho sou cinu ( cleny jsou a nj nk lkj a nk nj ljk se vyru s , nebot z na znam enko stejn e), nebo v me, ze vl jsou slo zky vektoru n n = 0. Do rozvoje pro exponenci alu pak m u zeme za (n )(n ) dosadit exp(in) =

i5 2 4 i3 + + + (n ) i 2 4! 3! 5!

212

Prvn c ast rozvoje lze po vytknut jednotkov e matice napsat jako cos a druhou c ast zase (po vytknut in ) jako sin . V ysledek m u zeme tedy zapsat v elegantn m tvaru exp(in) = cos + (n)i sin .

(85)

Nyn se zamysleme nad t m, co jsme vlastn e t mto v ypo ctem dok azali. P redn e: ka zdou matici A z SU(2), resp. z U(2) lze napsat jako kde R , a, b C , |a|2 + |b|2 = 1 , (86) to lze extrahovat z podm nek AA = a det A = 1 (resp. AA = pro matice z U(2)). D ale se p resv ed cte, ze matice na prav e stran e (85) je pouze jin e vyj ad ren obecn e matice z SU(2), neboli ze pro ka zdou matici ve tvaru (86) vlevo lze zvolit a n tak, aby a b b a , resp. ei a b b a ,

a b b a

= cos + (n)i sin

a naopak. Kone cn e si uv edom me, ze libovolnou re alnou kombinaci Pauliho matic m u zeme napsat jako n, R. Rovnice (85) pak r k a, ze z t echto line arn ch kombinac vygenerujeme celou grupu SU(2). Pokud k Pauliho matic m p rid ame jednotkovou matici, vygenerujeme exp(i + in) = ei exp(in). N z rejm e U(2), nebot azorn e tedy vid me, ze u2 neboli hermitovsk e matice (tedy re aln e line arn kombinace Pauliho matic a , viz p r klad 6.1) generuj 58 U(2) a su2 cili hermitovsk e matice s nulovou stopou (tedy line arn kombinace pouze Pauliho matic) generuj SU(2). Zd urazn eme, ze libovoln a Lieova algebra, kter a je line arn m obalem t r objekt u spl nuj c ch stejn e komuta cn relace jako Pauliho matice [j , k ] = i jkl l , (87)

l
58 Pokud m sto exp(iM t) pou z v ame exp(M t), budou to antihermitovsk e matice i1 , i2 , i3 .

213

tedy [1 , 2 ] = i3 a dal s dv e relace z skan e cyklickou z am enou, je izomorfn su2 , a tud z generuje grupu, kter a je izomorfn SU(2). Jen pro osv e zen pojm u dodejme, ze Pauliho matice jsou inni59 exp(i1 ), R je podgrupou tesim aln gener atory SU(2), nebot SU(2) a podobn e to plat pro 2 , 3 . Tyto t ri podgrupy jsou p r klady jednorozm ern ych tor u v SU(2): m ame p ritom na mysli jejich izomori s komutativn grupou {z C , |z | = 1} s operac n asoben , U(1), tedy vlastn e jednotkovou kru znic ; tuto grupu si m u zeme p redstavit tak e jako interval 0, 2 ) se s c t an m ,,modulo 2 (tedy slep me konce u se cky a dostaneme onu kru znici). Dvourozm ern y torus by byla (op et komutativn ) grupa U(1) U(1). To samoz rejm e nen tot e z, co U(2) (co z je nekomutativn grupa; najd ete n ejak y hezk y p r klad). Grupa U(1) U(1) je mno zina {(z1 , z2 ) , z1,2 C , |z1,2 | = 1} s n asoben m po slo zk ach (viz p r m e sou ciny v p r kladu 2.1) a lze si ji tak e p redstavit jako ctverec 0, 2 ) 0, 2 ), jemu z slep me dv e a dv e protilehl e strany. Takto dostaneme z achrann y kruh, torus, neboli anuloid. Skute cnost, ze v SU(2) existuj pouze tory dimenze jedna60 , vyjad rujeme u slov m ,,rank SU(2) je jedna. MV,KV

11.9

Jedna exponenci aln formule pro determinant

A = W je diagon aln e dominantn matice n n, Ukol: Necht tj. matice W je ,,mal a ve smyslu, ze pro ka zd y index i = 1, . . . , n redpokl ad ame nav c pro jednoduchost, ze W je je j |wi,j | < 1. P matice s nulov ymi prvky na diagon ale. Pak plat formule det A det( W ) = exp

S prost a

59 Pokud bychom pou z vali denici s exp(1 ), byl by innitesim aln gener ator i1 m sto 1 . 60 Grupa {exp(i ) , R} {exp(i ) , R} by byla kandid atem 1 1 1 2 2 2 na takov y dvourozm ern y torus. Matice exp(i1 1 ), exp(i2 2 ) spolu ale nekomutuj . Upozor nujeme, ze d ky tomu v y se nazna cen y sou cin nelze v ubec realizovat jako podgrupu SU(2) (jin ymi slovy grupy, kter e n asob me, nejsou invariantn podgrupy SU(2), viz p r klad 2.7).

log(1 wS ) ,

(88)

214

kde v ahy smy cek wS (cykl u, kter e se mohou i prot nat) jsou denov any analogicky jako v ahy cykl u wC , viz podrobn eji formuli n ze. Symbol zna c jednotkovou matici, jak je to v t eto knize obvykl e.

Pozn amka: Podm nka ,,malosti W zaru cuje, ze se uvedenou formuli nesna z me aplikovat nap r klad v situac ch, kdy determinant re aln e matice je z aporn y. (Na druh e stran e formule plat i pro komplexn matice W spl nuj c podm nku naho re.) Nen toti z t e zk e si uv edomit, ze podm nka naho re implikuje kladnost determinantu (srovnejte s Gershgorinovou v etou, p r klad 9.2), tzn. souhlasnou orialn e matice samoz rejm e). entaci A a (pro re

sen Re : Tato formule je, jak uvid me, d usledek v ety o vyj ad ren det exp A pomoc Tr A. Tak e se n am budou hodit vyj ad ren Tr W k jako sumy p res v semo zn e smy cky d elky k , viz konec p r kladu 6.8. Zobecn eme v teorii permutac ji z d r ve zaveden y pojem cyklu C (na indexov e mno zin e 1, . . . , n) na obecn ej s pojem smy cky S takto: Symbolem (S, i1 ) ozna cujme smy cku s vybran ym po ca tkem i1 , denovanou jako libovoln a posloupnost tvaru (i1 , i2 , . . . , ik , i1 ), se zebry (i1 , i2 ), . . . , (ik , i1 ) spl nuj c mi podm nky i1 = i2 atd. V cen asobn e n av st evy jednoho indexu i jsou tedy u smy cky S , narozd l od cyklu C , povoleny (vylu cujeme pouze existenci zeber typu (i, i)) a smy cka m u ze tedy m t (na rozd l od cyklu) libovoln e velkou d elku |S | = k . D elka smy cky je tot e z co po cet jej ch zeber. Index i1 nazveme po ca te cn m bodem smy cky S . Tento po c ate cn bod m u zeme nyn ,,zapomenout a mluv me pak pouze o smy cce S (bez po c ate cn ho bodu). V tomto p r pad e tedy ztoto zn ujeme objekty jako (i1 , . . . , in , i1 ) a (i2 , . . . , in , i1 , i2 ). Pro ka zdou smy cku denujme v souvislosti s matic W = (wi,j )n jej v a hu p r edpisem (v simn ete i,j =1 si znam enka minus, m ame toti z matici A = W )

wS =
(i,j )S

(wi,j ) ,

kde sou cin se bere p res v sechna zebra smy cky S . Smy cku S nazveme prostou pokud ji nen mo zno rozd elit na n ekolik stejn ych smy cek S tak, aby S = (S )m kde m-tou mocninou smy cky S rozum me tuto smy cku prob hanou m-kr at za sebou. (Neznamen a to samoz rejm e, ze bychom prostou smy ckou nemohli 215

n ekter e indexy nav st vit v cekr at!) Je vcelku jasn e (od uvodn ete podrobn eji), ze ka zd a smy cka S je vhodnou mocninou S = (S )m ( cast eji bude ov sem m = 1) n ejak e prost e smy cky S a p ritom takov ato prost a smy cka S je ur cena jednozna cn e a z na po c ate cn bod. Ten potom m u zeme zvolit celkem |S | zp usoby. Doka zme nyn kone cn e vztah (88). Pou zijme formule det exp M = exp Tr M det A det( W ) = exp Tr [log( W )] = exp

k=2

1 Tr W k . k

V simn eme si, ze faktor 1/k v rozvoji log( W ) = k (1/k )W k (p ripome nme, ze pro k = 1 m ame p redpoklad wi,i = 0) je pr av e kompenzov an mo znou volbou k r uzn ych po c atk u ve smy cce S d elky k (srovnejte s p r kladem 6.8). P ripome nme d ale, ze stopa matice W k je d ana sumou p res v sechny smy cky61 S d elky |S | = k s po c ate cn m bodem wS . Tr W k =
(S,i1 ); |S |=k

Bylo by ted p ekn e, kdybychom mohli r ci, ze se tato suma rovn a | S | w , kde s c t a me pouze p r es smy c ky s nespecikovan y m S S ; |S |=k po c ate cn m bodem. Toto pozorov an plat ale pouze pro prost e smy cky S . Obecn eji, p r sp evek smy cky S n , kde S je prost a a m a d elku m, najdeme ve v yrazu Tr log( W ) = k (1/k ) Tr W k s koecientem 1/mn (u clenu s po rad m k = mn). Na druh e stran e, objev me ho tam (p ri r uzn ych posunech t e smy cky S ) celkem m-kr at co z d av a p ri sumaci p res v sechny k = mn celkov y p r sp evek

m (wS )n = log(1 wS ) . mn n=1

k tedy m u zeme p repsat pomoc sumy p res V yraz k (1/k ) Tr W v sechny prost e smy cky a t m je d ukaz skon cen: k=2
61 Op et

1 Tr W k = k

S prost a

log(1 wS ) .

nezapome nte, ze wi,i = 0.

216

Tento p r klad m a d ule zit e aplikace ve statistick e fyzice: P ripome nme si denici determinantu a uv edomme si, ze ka zdou permutaci na mno zin e {1, . . . , n} lze ekvivalentn e popsat jako soubor navz ajem se neprot naj c ch cykl u. Sumace p res v sechny permutace na mno zin e index u {1, . . . , n} je tedy sumac p res v sechny mo zn e soubory {Cj } vz ajemn e se neprot naj c ch cykl u Cj na {1, . . . , n}. M u zeme tedy napsat det A = det( W ) jako62

Z=
{Ci } i

(wCi ),

kde s c t ame p res v sechny mo zn e kolekce navz ajem se neprot naj c ch cykl u (nikoliv obecn ych smy cek!) na mno zin e index u {1, . . . , n}. P ripom n ame, ze ai,i = 1, resp. wi,i = 0. Ozna cen m veli ciny det A symbolem Z chceme upozornit na fakt, ze takov yto objekt se ve statistick e fyzice naz yv a parti cn sumou (a b yv a ozna cov an symbolem Z ). Zde potom jde o parti cn sumu jak ehosi abstraktn ho ,,plynu, jeho z ,,molekuly jsou pr av e cykly C . ,,V aha ci ,,aktivita wC molekuly C se pak casto p se v exponenci aln m tvaru wC = exp E (C ) , kde veli cina E (C ) je ,,energie molekuly (cyklu) C vyn asoben a Boltzmannov ym faktorem 1/kT . V na sem p r pad e (v ypo cet determinantu) maj ov sem v ahy lich ych smy cek znam enko minus, a to je fyzik aln e jist e neobvykl e. Uveden a analogie nen tedy v ubec trivi aln , poznamenejme, ze slavn e Onsagerovo re sen Isingova modelu, tedy p resn y v ypo cet jeho voln e energie (dal s technick y term n p revzat y ze statistick e fyziky) m u ze b yt motivov ano pr av e takov ymto zp usobem tzn. snahou p rev est v ypo cet p r slu sn e parti cn sumy Z na v ypo cet jist eho determinantu. To dodate cn e znam enko minus se potom ov sem mus ,,um ele vytvo rit a pr av e zp usob jak to ud elat tvo r jeden z hlavn ch trik u Onsagerova re sen . (Lev D. Landau kdysi proh asil n eco ve smyslu, ze si celou teoretickou fyziku promyslel a osvojil znovu a od za c atku s am, a z m el pocit, ze by to v sechno vlastn e mohl vytvo rit s am... S v yjimkou Onsagerova re sen , zd uraznil.)
62 Dal s minus! To je zde proto, ze ka zd y cyklus lich e d elky (tedy cyklus permutuj c lich y po cet prvk u) je sud a permutace a naopak. Na se denice wS tedy vskutku d av a sud ym cykl um v denici permutace znam enko minus, tak jak to ma b yt.

217

Zd urazn eme je st e jednou, ze v y se uveden a formule (88) je v z asad e pou ziteln a jen pro matice W s ,,mal ymi cleny, kdy p r sp evky smy cek velk e d elky jsou nev yznamn e. Hled ame-li pak p ribli znou hodnotu log det A (po vyd elen objemem jde pr av e o volnou energii), m u zeme se omezit na sumaci p res smy cky p redem omezen e d elky 2, 3 atd. je matice A nap Necht r klad tvaru cirkulant o rozm erech n n je jej tzn. necht mno zina index u cyklickou grupou G = {0, . . . , n 1} a jej prvky maj ,,transla cn e invariantn tvar wi,j = w(i j mod n), kde w(0), . . . , w(n 1) jsou pevn e zadan a c sla. Skute cn e zaj mav y p r pad pro aplikace v teoretick e fyzice ale nast av a, a z vezmeme-li jako mno zinu index u n ejakou v cerozm ernou Abelovu grupu jako t reba G G ( ci G3 ); takov a grupa se naz yv a t e z torus. G2 si zn azorn me v rovin e jako ctverec. Jeho prot ej s strany ale mus me slepit (jeliko z po n 1 n asleduje 0), c m z vznikne onen torus ( ci t e z anuloid nebo du se od pneumatiky). Zat m ale berme nap r klad i {1, . . . , n}, tj. jednorozm ern y torus G1 . Denujme nyn ,,volnou energii na s matice A hi =
S; S i

| supp S |1 (1 log wS ) ,

kde suma je p res v sechny prost e smy cky obsahuj c index i a | supp S | ozna cuje po cet prvk u ,,nosi ce supp S smy cky S , tedy mno ziny index u alespo n jednou nav st ven ych smy ckou S . (V cen asobn e n av st evy se zde nepo c taj .) V simn eme si, ze hi+1 dostaneme z hi pr av e akc v y se zm n en e cyklick e grupy: touto akc se zebro (i, j ) zobraz na (i + 1, j + 1) (s c t an modulo n), a tedy ze smy cky obsahuj c i vznikne smy cka obsahuj c i + 1. Pro jednu pevn e zvolenou smy cku S existuje pr av e supp S r uzn ych hk , do kter ych tato smy cka p risp v a. Pomoc v y seuveden e akce m u zeme z S z skat celkem supp S r uzn ych smy cek (,,stejn eho tvaru, jen r uzn e ,,posunut e), kter e v sechny obsahuj index i. Jeliko z je ale pro cirkulant wi,j = wi+1,j +1 , je wS invariantn v u ci p usoben uveden e cyklick e grupy, a tedy se v hi objev pro ka zd y ,,tvar smy cky S celkem supp S stejn ych p r sp evk u; odtud faktor (supp S )1 . n Plat potom vztah i=1 hi = S log(1 wS ) Pro cirkulant A ze je hi h, pro ce z i hi = nh, a tedy det A = exp(hn). Uznejte, 218

toto je mnohem u zite cn ej s formule, zvl a st e pro velik an r adu 1027 , ne z tradi cn v ysledek pro cirkulant uveden y nap r. ve skriptech [PLA] na str. 105. N ami dok azan y vzorec (88) d av a zaj mav e d usledky nap r. i v kombinaci s Cramerov ym pravidlem. V pod lu p r slu sn ych dvou determinant u (vyj ad ren ych n ami pomoc exponenci al) se toti z velk a v et sina p r sp evk u wS vyru s ; pro v ypo cet nezn am e xi pomoc Cramerova pravidla takto zbudou jen ty smy cky, kter e obsahuj index i (zkuste si to nejprve pro pravou stranu b rovnice Ax = b slo zenou ze vid sam ych jedni cek, at te, jak to funguje). T mto zp usobem z sk ame vyj ad ren xi formulemi typu xi = exp log(1 wS ) log(1 w S ) ,

kde sumace je p res v sechny smy cky obsahuj c i a wS resp. w S jsou v ahy smy cky S vzat e pro matici A = W , resp. pro matici A s i t ym sloupcem nahrazen ym pravou stranou b. Pro obecnou pravou stranu b je ov sem t reba podrobn eji ov e rit konvergenci p r slu sn e sumy v exponenci ale, kter a se objev v citateli Cramerova pravidla.

Pozn amky: Zd a se, ze p r m y kombinatorick y d ukaz na seho z aklad log(1 w ) neexistuje resp. n ho tvrzen det( W ) = exp S S nebude v ubec jednoduch y. P rinejmen s m autorovi tohoto cvi cen nen zn am, a ocen me jak ykoliv u sp e sn y pokus v tomto sm eru. Podm nka jednotek na diagon ale A se d a odstranit, ov sem za cenu relativn e m en e hezk e formulace v ysledku promyslete. K podm nce ,,malosti W . P r pad cn ; j |wi,j | = 1 je hrani podm nku pro W lze sice je st e asi d ale trochu zeslabit (t reba jen pro n ekter e indexy i) ale dost av ame se tak u z rozhodn e dosti bl zko ale bud ji z v ubec neoblasti, kdy rada S log(1 wS ) v exponenci konverguje nebo p rinejmen s m nad jej p r padnou konvergenc (absolutn , neabsolutn ci jinou) ztr ac me kontrolu. MZ

219

12
12.1

Lieovy hlavolamy
Jak p ripravit kysli cn k s rov y
0 1 0 A3 = 1 0 0 . 0 0 0

Ukol: Prohl edn ete si matice 0 0 0 0 0 1 A1 = 0 0 1 , A2 = 0 0 0 , 0 1 0 1 0 0

a) Ujist ete se, ze tyto matice tvo r b azi v prostoru antisymetrick ych matic 3 3.

b) Vypo c tejte komut atory mezi uveden ymi maticemi a uka zte, ze je prostor z bodu a) Lieova algebra. c) Ov e rte, ze {A1 , A2 , A3 } je innitesim aln m gener atorem grupy SO3 a ze generuje celou tuto grupu. Proto naz yv ame v y se zm n enou algebru so3 . sen Re : a) Slu selo by se zamyslet se na u vod nad t m, zda antisymetrick e matice skute cn e tvo r vektorov y prostor (ozna cme jej A). Uzav renost v u ci s c t an a n asoben c slem si ale jist e ka zd y ov e r s am. Obecn a antisymetrick a matice 3 3 m a tvar 0 0 = A3 + A2 A1 , 0

a lze ji tedy zapsat jako line arn kombinaci matic A1,2,3 . Line arn nez avislost t echto matic je z rejm a, jeliko z z adn e dv e matice nemaj ve stejn e poloze n ejak y nenulov y element. b) Tro sku si zan asob me a z ahy zjist me, ze nap r klad Ai Aj je pro i = j matice ze sam ych nul s jednou jedni ckou na pozici ji. Z toho pak plyne [Ai , Aj ] = ijk Ak ,

neboli komut ator dvou r uzn ych matic Ai je roven t ret matici opat ren e ur cit ym znam enkem (v p r kladu 6.1 je denov an Levi Civitt uv symbol ijk ). 220

D ule zit e ale je, ze komutov an m matic z b aze dostaneme op et matici z prostoru A. Jeliko z je komut ator v obou argumentech line arn oper ator, znamen a to tak e, ze je prostor A uzav ren y p ri operaci komutov an . Tedy tvo r Lieovu algebru. c) Innitesim aln gener ator grupy G je prvek g , pro kter y plat exp(g ) G pro v sechna R. Spo c tejme nejprve tuto exponenci alu pro matici A1 . Tato matice je v blokov e diagon aln m tvaru: vlevo naho re je blok velikosti 1 1 obsahuj c pouze nulu, n asleduje blok 2 2. D ky tomu je 0 e 0 0 . 0 1 exp(A1 ) = 0 exp 0 1 0 Exponenci alu matice vpravo dole (R) spo c t ame velmi podobn e, jako jsme v p r kladech 6.1,11.8 po c tali exponenci aly Pauliho matic . Kl cov e je v ed et, ze R2 = .

exp(R) =

k=0

(1)k 2k + (2k )!

k=0

(1)k 2k+1 R = cos +R sin . (2k + 1)!

co z je ale matice oto cen v R3 kolem osy63 x1 o u hel (op et viz p r klad 10.1). Grupa {exp(A1 ), R} je samoz rejm e komutativn . Jeliko z matice A2 a A3 maj oproti A1 v podstat e jen p re c slovan e r adky a sloupce (1 2 3 1), nep rekvap n as, ze podobn ym v ypo ctem zjist me, ze exp(A2 ) a exp(A3 ) jsou matice oto cen kolem os x2 a x3 (je st e jednou, viz p r klad 10.1, vzorec 66).
63 Pro

V tomto okam ziku mimochodem vid me, ze matice R (oto cen o prav y u hel v rovin e) je innitesim aln m gener atorem grupy SO2 (srovnejte s p r kladem 10.1) a ze generuje celou tuto grupu: exp(R) je prost e oto cen v rovin eou hel . Pro matici A1 jsme ted dostali 1 0 0 exp(A1 ) = 0 cos sin , 0 sin cos

punti ck a re: oto cen kolem vektoru (1, 0, 0).

221

V me ale, ze z takov ych oto cen lze poskl adat libovoln e oto cen v R3 : sta c po sob e prov est nap r klad oto cen kolem osy x3 o 1 , pak kolem x1 o a pak op et kolem x3 o 2 (toto tvrzen je d ukladn e probr ano v p r kladu 10.2 o Eulerov ych u hlech). Tedy lze libovoln y prvek g SO3 zapsat jako g = exp(1 A3 ) exp(A1 ) exp(2 A3 ) . Z toho ji z plyne, ze existuje tak e ur cit y prvek a so3 (tedy n ejak a line arn kombinace matic A1,2,3 ), pro kter y je exp(a) = g . Nen to p r mo 1 A3 + A1 + 2 A3 , jeliko z matice A1 a A3 spolu nekomutuj a pak nen exp(A + B ) = exp(A) exp(B ). Na druhou stranu lze ale napsat exp(A) exp(B ) jako exponenci alu v yrazu, kter y je line arn kombinac A, B , [A, B ] a dal s ch slo zen ych komut ator u. Jeliko z je so3 uzav ren a na komutov an , je i tento v yraz prvkem so3 (line arn kombinac A1,2,3 ). My ale nebudeme sledovat tuto obecnou cestu a v p r kladu 12.2 uk a zeme p r mo, jakou antisymetrickou matici je pot reba vlo zit do exponenci aly, aby vy sla n ejak a zadan a rotace z SO3 . KV

12.2

Algebra so3 a vektorov y sou cin

Ukol: Zkoumejme vlastnosti oper atoru {x v x} : R3 R3 . (kde v m a sou radnice (v1 , v2 , v3 )). Najd ete matici tohoto oper atoru, spektrum a vlastn vektory. Ur cete zn amou algebraickou strukturu, do kter e v sechny takov eto oper atory pat r . N apov eda: doka zte, ze tato struktura je line arn prostor. Najd ete exponenci alu tohoto zobrazen (kam pat r ?) vyu zijte poznatku o vlastn ch c slech a interpretujte geometricky. Pro zadan e oto cen r v R3 najd ete v, pro kter y je exp(v) = r. sen Re : Tento oper ator je v kanonick e b azi vyj ad ren matic (viz p r klad 6.4) v3 v2 v1 . M = v3 v2 v1 222

Tyto matice tvo r vektorov y prostor, kter y je nav c uzav ren y na operaci komutov an , jak jsme se p resv ed cili v p r kladu 12.1 (komutov an m matic p r slu sn ych k vektor um e1 , e2 dostaneme matici p r slu snou vektoru e3 ). Tento prostor je tedy tak e Lieovou algebrou so3 . Z arove n jsme t m ale tak e odhalili izomorzmus v3 v2 v1 : (R3 , +, ) (so3 , +, [, ]) (v1 , v2 , v3 ) v3 v2 v1

srovnejte nap r klad (1, 0, 0)T (0, 1, 0)T = (0, 0, 1)T a [A1 , A2 ] = A3 . Z tohoto d uvodu budeme matici M so3 , p r slu sej c vektoru v v tomto izomorzmu ps at prost e jako v. Zd urazn eme, ze struktura df (R3 , +, ) je samoz rejm e tak e Lieova algebra s komut atorem [v, u] = v u. Uk a zeme ted, ze exp (v) SO3 a tak e, jak pro zadan e oto cen z SO3 naj t jemu odpov daj c exp (v). Oper ator v m a vlastn c sla 0, i v . Lze to nap r klad vypo c tat p r mo z maticov eho vyj ad ren v. Jin a (podle autor u pohodln ej s ) mo znost je si uv edomit, ze v v = 0, tedy libovoln y n asobek v je vlastn m vektorem v p r slu sn ym k vlastn mu c slu 0. Kv uli zbyl ym vlastn m c sl um vektorov e n asob me rovnici pro vlastn vektory v x = x zleva v. Dostaneme v (v x) = v x v (v x) x v 2 = 2 x , (90) (89)

ve druh em kroku jsme pou zili zn amou ,,identitu bac m nus cab (viz p r klad 19.5) a na prav e stran e jsme dosadili znovu rovnici 89. Pokud rovnici 90 n asob me skal arn e v, dostaneme na lev e stran e nulu, a to znamen a, ze je bud = 0, nebo x v = 0. Vid me tedy, ze vlastn vektory k jin ym vlastn m c sl um mus b yt kolm e na vlastn vektor pro = 0. Toto nen n ahoda. Matice v sice nen symetrick a, ale je antihermitovsk a (tedy M = M ), cili iM je ji z hermi tovsk a ((iM ) = iM ) a jej vlastn vektory p r slu sn e r uzn ym vlastn m 223

 c sl um jsou na sebe kolm e. Zn am e tvrzen , ze hermitovsk e matice maj jen re aln a vlastn c sla, n am nyn napov d a, ze M m a pouze ryze imagin arn vlastn c sla. Nyn ji z dot ahneme na se hled an nenulov ych vlastn ch c sel do v t ezn eho konce. V rovnici 90 je v x = 0, a tedy 2 = v 2 a to budou opravdu nenulov a vlastn c sla mohou b yt pouze i v . Ze ob e dv e, v me proto, ze re aln a matice M s komplexn m vlastn m c slem m a tak e vlastn c slo . Hled an nenulov ych vlastn ch c sel mohlo j t mo zn a rychleji, kdybychom se zam e rili na p r pad v = (0, 0, 1) (na n ej z lze vhodnou volbou b aze p rev est i libovoln y obecn y p r pad). Pak by bylo mo zn e d ky sin 0 1 cos 2 2 = sin 2 cos 1 0 2 pou z t to, co jsme zjistili v bod e 1. p r kladu 10.1. P rich az zlat y h reb programu: matice exp(v) m a tedy vlastn c sla exp 0, exp(i v ). Vlastn c sla matice libovoln e rotace r v R3 ou hel jsou 1, exp(i), viz formule 66 v p r kladu 10.1: ve vhodn e b azi je op et libovoln a rotace rotac okolo osy (1, 0, 0). Pokud = v , jsou si matice zobrazen r a exp(v) tud z podobn e, neb maj stejn a vlastn c sla. Je-li nav c v osa, podle kter e ot a c r, znamen a to, ze se shoduj jejich vlastn vektory k vlastn mu c slu jedna. Pak ale m u ze b yt exp(v) u z jenom oto cen kolem osy v v ou hel v , nebot me, ze matice tohoto zobrazen je re aln a. O tom, v jak em sm eru se ot a c , je pot reba je st e trochu p rem y slet. Tento z av er souhlas s tvrzen m (viz [PLA], cvi cen v kapitole Lieova algebra), ze v R2 je oto cen o prav yu hel base innitesim aln ho gener atoru grupy ot a cen . V R3 to m u zeme ch apat tak, ze ot a c me oto vektory le z c v rovin e kolm e na osu ot a cen o, nebot cen takov ych vektor u o prav yu hel je mo zn e napsat jako o, kde o je jednotkov y vektor ve sm eru osy. Oper ator exp(v) ot a c spr avn e i obecn e vektory r R3 , kter e nejsou kolm e k v. P ripome nme je st e jednou, ze (v)r = 0, tedy exp(v)r = r . Pokud rozlo z me r = r + r na slo zky ve sm eru osy a ve sm eru kolm em, vid me, ze rovnob e zn a slo zka se zachov aa kolm a se spr avn e oto c exp(v)r = r + exp(v)r . PC,KV

224

12.3

siteln Re e algebry

Ukol: Lieova algebra L se naz yv a re sitelnou, jestli ze existuje n, ze v rad e L(1) = [L, L], L(2) = [L(1) , L(1) ], L(3) = [L(2) , L(2) ], . . . je L(n) = 0. Pod [I, J ] m ame na mysli mno zinu v sech komut ator u [x, y ], x I , y J . Doka zte, ze algebra horn ch troj uheln kov ych matic je re siteln a. sen Re : Zapi sme horn troj uheln kovou matici U jako sou cet D + N , kde D je diagon aln matice a N m a na hlavn diagon ale nuly. Rozep seme-li komut ator a vyu zijeme-li faktu, ze diagon aln matice komutuj , dostaneme [U1 , U2 ] = [D1 + N1 , D2 + N2 ] = [D1 , N2 ] + [N1 , D2 ] + [N1 , N2 ] . V sechny t ri matice na prav e stran e maj nuly na hlavn diagon ale i v sude pod n . Algebra (ide al, viz n ze) L(1) tedy obsahuje pouze matice aij , kter e maj nenulov e prvky pouze pro i j 1 (tedy od prvn rady nad diagon alou po c naje). Prodlou zen m tohoto postupu dost av ame, ze L(k) obsahuje pouze matice s i j k a tedy L(n) u z obsahuje pouze nulovou matici (rychlost, se kterou se ,,odsouvaj nenulov e cleny je ve skute cnosti v et s : i j + 1 2k ). Mimochodem: ide al I je podalgebra algebry L takov a, ze [i, g ] I pro ka zd e i I a g L (je to tedy obdoba norm aln podgrupy). Zkuste dok azat, ze pokud jsou I ,J ide aly, pak je i [I, J ] ide al. DS

12.4

Anihil ator

Ukol: Uva zujme n ejak y (kone cn erozm ern y) vektorov y prostor V. Ke ka zd emu jeho podprostoru W p ri rad me podmno zinu W (anihil ator) jeho du alu V , kter a obsahuje v sechny formy f V takov e, ze f (v) = 0 pro v sechna v W. a) Doka zte, ze W je podprostor V a plat dim W + dim W = dim V (= dim V ) 225

b) P resv ed cte se d ale, ze plat analogie vztah u z v yrokov e logiky (A B ) = A B, . . . (W ) = W, (W1 W2 ) = W 1 W2 , (W1 W2 ) = W1 W 2. W1 W2 je direktn sou cet prostor u, neboli L(W1 W2 ). sen Re : Ulohu vy re s te snadno sami, vzpomenete-li si na vlastnosti ortogon aln ho dopl nku. Pravdivost p rede sl ych tvrzen se toti z nezm en , nahrad me-li symbol symbolem . Abychom vyjasnili souvislost mezi anihil atorem a ortogon aln m dopl nkem, uch yl me se k Diracov e z apisu skal arn ho sou cinu. Ten se op r a o izomorsmus prostor u V a V , kter y ka zd e form e f V p ri rad vektor vf V takov y, ze f (x) = (vf x) x V (po vzoru fyzik u komplexn e sdru zujeme lev y vektor). Na z apis | tedy m u zeme nahl zet bud jako na skal arn sou cin vektor u | a | nebo jako na p usoben formy |, du aln k vektoru | , na vektor | . Sta c tedy na V zav est n ejakou b azi {ei } (a na V pak p r slu snou j du aln b azi {ej } takovou, ze ej (ei ) = i ) a dodenovat potom skal arn sou cin t m, ze tuto b azi prohl as me za ortonorm aln . Potom prostory W a W budou p rirozen e izomorfn a m u zeme pou z t na se znalosti ortogon aln ho dopl nku. Pro ortogon aln dopln ek u z vlastnosti dim W + dim W = dim V, zn ame nap r. ze skript [PLA]. Vlastnost
(W1 + W2 ) = W 1 W2

=W

(91)

plyne okam zit e z linearity skal arn ho sou cinu (dan y vektor je kolm y ke v sem vektor um z W1 a ke v sem vektor um z W2 , pr av e kdy z je kolm y ke v sem jejich line arn m kombinac m), vlastnost
(W1 W2 ) = W 1 W2

je k n du aln a dostaneme ji pomoc (W ) = W . 226

TB

12.5

Nebojte se Dynkinov ych diagram u

Ukol: V knize [PLA] auto ri na crtli klasikaci prost ych kompaktn ch Lieov ych algeber64 . Z av erem bylo, ze mo zn e jsou jen prost e kompaktn Lieovy algebry s Dynkinov ymi diagramy ze strany 166 zm n en e knihy. Dynkin uv diagram (prost e) algebry je (souvisl e) sch ema obsahuj c r kole cek (tzv. prost ych pozitivn ch ko ren u, ur cit ych line arn e nez avisl ych vektor u generuj c ch r-rozm ern y prostor Cartanovu podalgebru), kter e mohou b yt spojeny carami, ud avaj c mi u hel a pom er d elek mezi ko reny. 0 pokud nejsou ko reny spojen e, znamen a to, ze jsou kolm e. 1 ko reny spojen e jednodu se jsou stejn e dlouh e a sv raj u hel 120 . 2 ko reny spojen e dvojitou carou maj pom er d elek 2 a sv raj u hel 135 . 3 ko reny spojen e trojitou carou maj pom er d elek 3 a sv raj u hel 150 . Pokud v tomto nebo v minul em p r pad e nakresl me na spojnici sipku, ukazuje sm erem ke krat s mu ko renu, jako p ri porovn av an c sel a > b.65 ek by se mohl pt Clov at, pro c neexistuje nap r klad algebra s Dynkinov ym diagramem toto zn ym s chemick ym vzorcem benzenu. V tomto jednoduch em cvi cen na skal arn sou cin dok a zete, ze zm n en e Dynkinovy diagramy jsou opravdu jedin e mo zn e. 1. Nejd r ve doka zte po c t an m u hl u mezi ko reny a za p redpokladu line arn nez avislosti, ze se v Dynkinov e diagramu nem u ze vyskytnout ani jeden z poddiagram u a),b),c) na obr azku 18. 2. Potom si uv edomte, pro c se tak e nem u ze vyskytnout z adn y obr azek, v n em z ve srovn an s a, b nebo c nahrad me n ejak y spoj carou s v ce spojnicemi.
64 Vlastn klasikace se provad pro komplexn Lieovy algebry, k nim z je jednozna cn e p ri razena jejich kompaktn re aln a forma. 65 V literatu re se bohu zel vyskytuje i opa cn a konvence.

227

a)

b)

c)

Obr azek 18: N ekter e z nep r pustn ych Dynkinov ych diagram u. 3. Uka zte, ze pokud je nemo zn y diagram D, je tak e nemo zn y ka zd y diagram D , kde ko ren nahrad me ko reny , spojen ymi jednoduchou carou (bude se v am hodit srovn an a + ). Vysv etlete, pro c to znamen a, ze v Dynkinov e diagramu nemohou b yt z adn e cykly. 4. Vysv etlete, pro c g2 (tedy dva ko reny spojen e trojitou lini ) je jedin y Dynkin uv diagram s trojnou vazbou. D ale sta c uva zovat jen diagramy s nejv y se dvojn ymi vazbami. Vysv etlete, pro c je v Dynkinov e diagramu nejv y se jedna dvojn a vazba. 5. V ypo ctem d elek vhodn ych line arn ch kombinac ko ren u doka zte, ze Dynkin uv diagram tak e neobsahuje z adn y ornament na obr azc ch d) a z k) n ze (ne ct ete re sen u obr azk u), a dokon cete sl tak klasikaci v sech diagram u. C cka u jednotliv ych ko ren u na obr azc ch v am mohou b yt vod tkem.
1

d)

1
2 1 2

e) 1

f) 2

1 1 h) 2 4 3 g) 2 3

1 2 2 1 1

sen Re : 1. a 2. V prvn m u kolu sta c se c st u hly mezi t remi ko reny na obr azku. V p r padech a), b), c) dostaneme postupn e 120 + 120 + 228

120 , 120 + 150 + 90 a 135 + 135 + 90 . Sou cet je poka zd e 360 , co z znamen a, ze v sechny t ri ko reny ve skute cnosti le z v jedn e rovin e (jinak by sou cet u hl u musel b yt men s ), a to je v rozporu s p redpokladem line arn nez avislosti. Pokud z n ejak e jednoduch e spojnice na obr azku ud el ame n asobnou (p r padn e dvojn asobnou nahrad me trojn asobnou), zv et s me t m i odpov daj c u hel a sou cet u hl u bude dokonce v et s ne z 360 , co z pro libovolnou trojici vektor u v ubec nem u ze v euklidovsk em prostoru nastat. Tato v eta zodpov d a druhou ot azku. 3. Pro zodpov ezen t ret ot azky je t reba si uv edomit, ze pokud ko reny , spojen e jednoduchou carou nahrad me jedn m ko renem = + , nedojde v Dynkinov e diagramu k z adn ym jin ym zm en am (nemus me kreslit ci ru sit jin e spojnice). P redpokl adejme n ejak y Dynkin uv diagram D s ko reny , spojen ymi jednoduchou carou a uka zme, ze existuje i Dynkin uv diagram D, v n em z tyto ko reny nahrad me jedin ym ko renem . Zvolme nap r klad = + . D elka je stejn a jako d elka a (v se d ky u hlu 120 mezi , ) a skal arn sou ciny ostatn ch ko ren u se se redukuj bud na sou cin s , nebo s : z p redpokladu, ze p uvodn diagram D odpov dal existuj c mu Dynkinovu diagramu, toti z plyne, ze z adn y ko ren nemohl b yt spojen z arove n s i , jeliko z bychom z skali zak azan y poddiagram a). Celkov e re ceno, pokud je smyslupln y diagram D , je tak e smyslupln y ka zd y diagram D, v n em z v sechny jednoduch e spojnice ,,smrskneme do bodu. ceno naopak, je-li diagram D nep Re r pustn y, jsou nep r pustn e tak e v sechny diagramy, kter e vznikly z D t m, ze jsme do n ej vsunuli jednu ci v ce jednoduch ych lini . Z toho nap r klad plyne, ze nemohou existovat Dynkinovy diagramy s uzav renou smy ckou, proto ze bychom je mohli redukovat na diagram a), kter y nem u ze nastat. 4. Pohledem na obr azek b) zjist me, ze pokud m a diagram trojnou vazbu, ko reny spojen e touto vazbou nemohou b yt spojeny u z z adnou dal s vazbou, cili jedin y Dynkin uv diagram s trojnou vazbou je g2 . Odpov d a mu grupa symetri oktonion u (Cayleyov ych c sel). Ostatn diagramy maj tedy nejv y se dvojn e vazby. V diagramu m u ze b yt nejv y se jedna dvojn a vazba, jinak bychom mohli diagram ,,smrsknout na diagram obsahuj c c).

229

5. Pohledme d ale na diagramy d), e), kter e zakazuj libovolnou organickou chemii v Dynkinov ych diagramech. Ozna cme ko reny tak , , , , jak je to nazna ceno na obr azku d). Kvadr at d elky line arn kombinace vektor u nazna cen e na tomto obr azku je ( + + 2 + 2 )2 = 2 (12 + 1 2 + 4 2 + 22 2 2 4 ) = 0 . (92) U numerick ych koecient u jsme psali jejich p uvod, vyu zili jsme vztah u typu 2 = 2 = 2 atd. Vzorec (92) plat pro obr azek d), d ukaz pro e) z sk ame pouhou n ahradou /2 v rovnici (92). Tato rovnice ale ukazuje, ze , , , nemohou b yt v euklidovsk em prostoru line arn e nez avisl e. D ky tomu nem u ze Dynkin uv diagram obsahovat z arove n dvojnou vazbu i v etv c se bod (d ky mo znosti ,,smrsknut jednoduch ych car ani libovoln e vzd alen y v etv c se bod). Zbytek d ukazu u z jde jako po m asle. Diagramy s dvojn ymi vazbami tedy mus le zet v p r mce. D ky nemo znosti diagram u g), h) (kterou jist e u z dok a zete sami podobn e jako s formul (92)) plat , ze pokud nen dvojn a vazba u pln e tou krajn , nalevo a napravo od n m u ze b yt pouze jedna jednoduch a vazba: takov y diagram n am d av a grupu f4 . Pokud je dvojn a vazba na kraji, lze k n p ridat libovoln e dlouhou posloupnost jednoduch ych vazeb a z skat tak s erie bk = so(2k + 1) a ck = usp(2k) (podle orientace sipky). T m jsme vy cerpali diagramy s n asobn ymi vazbami.
i) 1 2 3 3 2 1 2 1 1 2 3 2 4 k) 3 2 1 2 4 6 5 4 j) 3 2 1

Zb yv a tedy klasikovat diagramy cist e s jednoduch ymi vazbami. Nemo znost diagramu f) r k a, ze z ka zd eho ko renu mohou vyb hat nejv y se t ri spojnice, p r slu sn ym ko ren um r kejme v etv c body. D usledkem v y se dok azan e mo znosti ,,smrsknout jednoduch e

230

 c ary nem u zeme m t v ce ne z jeden v etv c bod, jeliko z bychom z takov eho diagramu mohli z skat f). Diagramy bez v etv c ch bod u jsou samoz rejm e povolen e, d avaj s erii algeber ak = su(k + 1), sta c n am tedy ji z jen prozkoumat diagramy s jedn m v etv c m bodem. D ky nemo znosti i) mus m t nejkrat s v etev d elku 1, d ky nemo znosti k) mus m t druh a nejkrat s v etev d elku nejv y se 2. Pokud m a tedy i druh a nejkrat s v etev d elku 1, dost av ame s erii dk = so(2k ); pokud m a druh a nejkrat s v etev d elku 2, dost av ame s erii ek , obsahuj c jen e6 , e7 , e8 , jeliko z to, co bychom naz yvali e9 , je zak az ano66 obr azkem j). Uka zme je st e nam atkov e analogii rovnice (92) pro tento obr azek; p r slu snou line arn kombinaci vektor u nazveme d, ko ren zcela vlevo , skal arn sou ciny spojen ych ko ren u jsou 2 /2, faktor 1/2 se vyru s s faktorem 2 u ab z rozkladu (a + b)2 . d2 = 2 (22 + 42 + 62 + 32 + 52 + 42 + 32 + 22 + 12 2 4 4 6 6 3 6 5 5 4 4 3 3 2 2 1) = 0 LM

66 Sice jsme dok azali, ze e9 nem u ze b yt kompaktn algebra kone cn e dimenze, je v sak ekvivalentn tzv. ann mu roz s ren algebry e8 , co z je ur cit a Lieova algebra nekone cn e dimenze.

231

13
13.1

Du aln prostory k pron ajmu

Transformace slo zek formy p ri zm en e b aze

Ukol: je line arn forma na R2 , (x) = x1 + 2x2 pro x = (x1 , x2 )T eto formy v b azi v b azi M = (1, 1), (1, 1). Najd ete sou radnice N t N , kter a je du aln k N = {(1, 2), (3, 2)}.

1 1 K K M K K Z toho u pravou vyj ad r me xM 1 = 2 (x1 + x2 ) a x2 = 2 (x1 x2 ), tak ze 3 K 1 K M (93) (x) = xM 1 + x 2 = x1 x2 . 2 2 D ale u z jen ur c me, jak p usob na vektor x zapsan y pomoc slo zek N N T N cteme xK v b azi N : z x = xN 1 = x1 + 3x2 a 1 (1, 2) + x2 (3, 2) vy N N xK me-li do (93), dostaneme 2 = 2x1 + 2x2 . Dosad

sen Re : Line arn formu p revedeme do b aze du aln ke kanonick e b azi, tedy zjist me, jak forma p usob na vektor x v kanonick e b azi. M T M T M a-li x v b azi M slo zky (xM 1 , x2 ) , pak je x = x1 (1, 1) + M M M M M x2 (1, 1) = (x1 + x2 , x1 x2 ) a slo zky v kanonick e b azi jsou tedy M M M M xK xK 2 = x1 x2 . 1 = x1 + x2 ,

3 K 1 K 5 7 N x1 x2 = xN 1 + x2 . 2 2 2 2

5 7 1 2 Slo zky formy v b azi N jsou tedy (N , N ) = ( , 2 2 ). Pro kontrolu m u zete explicitn e du aln b azi k N spo c tat (n1 = 1 3 1 1 2 ( 4 , 8 ), n = ( 4 , 8 )) a p resv ed cit se, ze jsme dostali spr avn y v ysledek. Jako dobr e cvi cen si lze rozmyslet, pro c tato metoda funguje. Ulohu lze re sit i jinak. Vyu zijeme tvrzen : Je-li A matice p rechodu od M k N , pak pro slo zky formy plat 2 1 2 1 (N , N ) = (M , M )A .

Matici p rechodu od M = {m1 , m2 } ke K (kde K je kanonick a b aze) ur c me z (m1 , m2 ) = 1 1 1 1 (e1 , e2 ) (e1 , e2 ) = 232 1 2 1 1 1 1 (m1 , m2 ) .

 akova pravidla 38 Inverzn matice po c t ame nejrychleji pomoc Cih (p r klad 6.5). Pro matici p rechodu od K k N = {n1 , n2 } dostaneme podobn e 1 3 (n1 , n2 ) = (e1 , e2 ) 2 2 a nakonec tedy
2 1 (N , N ) = (1, 2)

1 3 2 2

1 2

1 1 1 1

1 (5, 7) . 2 PV,KV

13.2

Du aln b aze

Umluva: v tomto p r kladu u z v ame Einsteinovu suma cn konvenci, mal ymi tu cn ymi latinsk ymi p smeny zna c me vektory a mal ymi tu cn ymi reck ymi p smeny zna c me formy. P ripom n ame, ze indexy b azov ych vektor u se p s dole, indexy b azov ych forem naho re; u sou radnic je to naopak, slo zky vektoru (v u ci n ejak e b azi) se p s s indexy naho re, slo zky formy maj indexy dole. 1. Najd ete du aln b azi k b azi S , ozna cte formy tvo r c du aln b azi jako i a du aln b azi ozna cte S . 2. Najd ete sou radnice b azov ych vektor u N v u ci b azi S . 3. Najd ete du aln b azi k b azi N , ozna cte formy tvo r c du aln b azi jako i a du aln b azi ozna cte N . 4. Ur cete sou radnice vektoru v = (3, 2, 2)T v u ci b az m S a N . Uva zujte formu = (1, 1, 0), tj. (x) = x1 x2 , pokud x = (x1 , x2 , x3 ) v kanonick e b azi, a ur cete jej sou radnice v u ci b az m S a N . 233

Ukol: Budi z d an vektorov y prostor R3 a jeho b aze S = {s1 , s2 , s3 } a N = {n1 , n2 , n3 }, kde 3 2 1 2 3 1 N = 1,1,2 . S = 0,1,1 , 1 1 3 0 1 2

kde i jsou n ejak a c sla charakterizuj c danou formu (jsou to jej sou radnice v b azi du aln ke kanonick e b azi) a w i jsou sou radnice vektoru w. P rede sl e tvrzen lze tak e zapsat jako (obvykl e n asoben r adek kr at sloupec) 1 w (w) = (1 , 2 , 3 ) w2 = 1 w1 + 2 w2 + 3 w3 = i wi . w3 1. Podm nka na formy, kter e tvo r du aln b azi k S je n asleduj c
i i (sj ) = j ,

sen Re : Nejd r ve si uv edom me, jak vypad a p usoben formy (line arn funkce, kter a vezme vektor z R3 a p ri rad mu c slo) na vektor w 1 w (w) = w2 = 1 w1 + 2 w2 + 3 w3 , w3

(94)

a m a v ico z zap seme ve zkratce jako S = , kde S je matice, kter t em sloupci sou radnice b azov eho vektoru si a je matice, kter a m a v j -t em r adku sou radnice formy du aln b aze j . Hled ame-li du aln b azi k S , p re cteme p redch azej c tvrzen takto:

co z znamen a: vypo cteme-li hodnotu i-t e formy du aln b aze na j t em b azov em vektoru, dostaneme jedna, pokud i = j , a nula, pokud i = j . Chceme tedy, aby platilo 1 1 1 0 0 ( s1 ) 1 ( s2 ) 1 ( s3 ) 2 (s1 , s2 , s3 ) = 2 (s1 ) 2 (s2 ) 2 (s3 ) = 0 1 0 , 0 0 1 3 ( s1 ) 3 ( s2 ) 3 ( s3 ) 3

= S 1 . Sta c proto invertovat matici S a v r adc ch t eto inverze p re c st sou radnice forem b aze du aln k S vzhledem k b azi du aln ke kanonick e b azi. Jest 1 1 1 1 2 1 S 1 = 2 2 1 S = 0 1 1, 2 3 1 2 1 0 234

a slo zky forem du aln b aze jsou 1 = (1, 1, 1) , 2 = (2, 2, 1) , 3 = (2, 3, 1) . P ripome nme, jak souvis slo zky forem z (R3 ) s line arn mi zobra3 zen mi na R . Je-li vektor x zaps an pomoc slo zek (x1 , x2 , x3 ) v kanonick e b azi K = {e1 , e2 , e3 }, pak formy kanonick e b aze K = 1 2 3 { , , } p usob na x samoz rejm e podle (94), tedy nap r. 1 (x) = 1 1 x . Pokud jsme nap r klad formu zapsali pomoc slo zek v u ci K , 1 1 2 3 pak tedy mus b yt (x) = x + x + x . Samoz rejm e pokud bychom 2 3 vektor x zapsali v b azi S , tedy x = (x1 , x , x ), bude m t forma 1 S S S 1 1 op et podle (94) jednoduch y tvar (x) = xS . Uk a zeme si je st e jin y zp usob, jak v tomto konkr etn m p r pad e naj t du aln b azi. Pov simn ete si vyu zit skal arn ho sou cinu () a vektorov eho sou cinu () . Vytvo rme vektory: r1 = + s1 s 3 s1 s 2 s2 s 3 , r2 = , r3 = + . s1 (s2 s3 ) s1 (s2 s3 ) s1 (s2 s3 )

Co je na nich tak zaj mav eho? Jeliko z se sm sen y sou cin a (b c) nem en p ri cyklick e permutaci vektor u67 , plat ri sj = ij , (95)

co z n am p ripomene podm nku na du aln b azi (94). Probl em je v tom, ze se jedn a o skal arn sou cin dvou vektor u, nikoliv o p usoben formy na vektor. Skal arn sou cin zapisujeme 1 1 b a a b = a2 b2 = ij ai bj = aj bj , b3 a3 naproti tomu p usoben formy na vektor je 1 b (b) = (1 , 2 , 3 ) b2 = j bj . b3

67 Pro necyklick e permutace se zm en pouze znam enko. Je to toti z tak e determinant matice, do jej ch z r adk u nap seme vektory a, b, c, neboli objem p r slu sn eho rovnob e znost enu.

235

Zd a se proto rozumn e ud elat z vektoru formu prost e tak, ze nap seme vektor m sto do sloupce do r adku68 . Tedy shrnuto: nap seme-li vektory ri do r adk u, m ame slo zky du aln b aze k S (provedte v ypo cet a ov e rte, ze du aln b aze vyjde stejn e jako u zit m prvn ho postupu). Ve fyzice se pou z v a pojem reciprok a m r z trojrozm ern eho krystalu {a1 v1 + a2 v2 + a3 v3 , a1 , a2 , a3 Z} , (96)

generovan eho n ejak ymi t remi line arn e nez avisl ymi vektory v1 , v2 , v3 . e spl nuj v i vj = Reciprok a m r z je generov ana vektory v1 , v2 , v3 , kter ij . Pr av e jsme tedy odhalili, pro c se j r k a n ekdy du aln m r z.

2. K nalezen sou radnic vektor u v u ci b azi S lze s v yhodou pou z t vlastnost du aln b aze. Sou radnicemi vektoru n v u ci b azi S rozum me takov e koecienty ci , ze plat n = c i si , pod vejme se, co se stane, pokud na vektor n zap usob me n ejakou formou z du aln b aze (budeme vyu z vat vlastnosti du aln b aze (94))
j i c = cj , j (n) = j (ci si ) = ci j (si ) = i

(97)

z ceho z plyne jasn e pou cen : chceme-li z skat j tou sou radnici vektoru n v u ci S , zap usob me na n ej j tou formou du aln b aze S . Konkr etn e pro vektor n1 m ame (n1 )1 = 1 (n1 ) = (1, 1, 1)(3, 1, 3)T = 1 (n1 )2 = 2 (n1 ) = (2, 2, 1)(3, 1, 3)T = 1 (n1 )3 = 3 (n1 ) = (2, 3, 1)(3, 1, 3)T = 0 ,

68 Vzne sen e re ceno ztoto znili jsme du aln prostor s p uvodn m prostorem pomoc skal arn ho sou cinu (biline arn formy b). Vektoru a = (a1 , a2 , a3 ) jsme p ri radili formu , kter a je denovan a (x) = b(x, a). Jednoduch emu tvaru t eto formy v na sem p r pad e je b(x, a) = ij xi aj tak e vd e c me za to, ze je toto ztoto zn en tak jednoduch e: i = ij aj , tj. i = ai .

e postupujeme pro dal s vektory a tud z n1 = (1, 1, 0)T S . Obdobn T v ysledkem je n2 = (0, 1, 0)T , n = (0 , 1 , 1) . Celkov e zap seme trans3 S S forma cn vztahy mezi vektory ni a sj tak, jak jsme zvykl z p r kladu 4.9 ci 6.2. 1 0 0 (n1 , n2 , n3 ) = (s1 , s2 , s3 ) 1 1 1 = (s1 , s2 , s3 )C . (98) 0 0 1

236

Matice C je tedy matic p rechodu od b aze S k b azi N , pokud p seme vektory b aze do r adkov eho vektoru. 3. Du aln b azi k N m u zeme hledat stejn ym postupem, jak y jsme u zili p ri hled an du aln b aze k S . Zde budeme postupovat jinak (nebude to ov sem krat s ). Vyu zijeme pr av e z skan eho vztahu (98) a znalosti du aln b aze S . Po zadavek na vektory du aln b aze N je 1 2 (n1 , n2 , n3 ) = , 3

Na druhou stranu ov sem = C 1

av sak d ky (98) m u zeme tak e ps at 1 = 2 (s1 , s2 , s3 )C . 3

a porovn an m posledn ch dvou v yraz u dosp ejeme ke kone cn emu vzore cku pro transformaci forem 1 1 2 = C 1 2 = C 1 3 3

1 C = C 1 2 (s1 , s2 , s3 )C 3

(99)

Matice p rechodu od S k N je tedy C 1 a b azov e formy p seme do sloupcov eho vektoru (srovnejte s matic p rechodu mezi S a N v y se). Pokud si v (99) p redstav me m sto i , j r adkov e vektory slo zek (m sto sloupcov ych vektor u, v nich z jsou formy, m ame tedy matice, v nich z jsou c sla; tento p rechod nazna cujeme symbolem =), 1 p re cteme si v r adc ch matice C slo zky b azov ych forem 1 = (1, 1, 1) , 2 = (5, 6, 3) , 3 = (2, 3, 1) . 237

4. Sou radnice vektoru v ur c me ji z zm n en ym u zit m du aln b aze S resp. N (vztah 97) podle toho, v u ci kter e b azi chceme sou radnice seln m t. C e 1 1 v = 0 = 3 . 2 S 2 N

Nav c v me, ze mezi sou radnicemi v u ci jednotliv ym baz m plat vztah (viz p r klad 4.9) . . . 1 . C (. . )N = ( . .)S , resp. (. . )N = C (. . )S . V simn ete si, ze slo zky vektor u se p rev ad ej matic inverzn k matici p rechodu (a nav c se slo zky p s do sloupc u, zat mco b azov e vektory do r adk u). Nyn p rejdeme k ur cov an sou radnic formy = (1, 1, 0) v u ci S a N . Sou radnicemi formy v u ci du aln b azi S rozum me takov e koecienty i , ze plat 1 = (1, 1, 0) = 1 1 + 2 2 + 3 3 = (1 , 2 , 3 )S 2 , 3 seln e zkr acen e = ( )S , odkud plyne ( )S = 1 . C dostaneme 1 2 1 = (1, 1, 0) 0 1 1 = (1, 1, 0)S , 2 1 0

2 1 2 ym zp usobem lze postupotedy (x) = x1 K xK = xS + xS . Obdobn vat pokud se zaj m ame o sou radnice formy v u ci b azi N . Na tomto m st e ale provedeme v ypo cet jinak. Nalezneme toti z transforma cn vztahy pro sou radnice forem. V me, ze plat vzorec pro transformaci forem (99) a nav c mus b yt 1 1 ( ) S 2 = = ( ) N 2 . 3 3

238

z ceho z kone cn e plyne hledan y vztah pro transformaci sou radnic fo seln e je rem ( )S = ( )N C 1 , resp. ( )S C = ( )N . C 1 0 0 (1, 1, 0)S 1 1 1 = (2, 1, 1)N . 0 0 1

Dosazen m z (99) dosp ejeme k 1 1 ( )S 2 = ( )N C 1 2 , 3 3

VP

13.3

Jedna opravdov a forma

1 1 f (0), . . . , en (f ) = f (n) (0) 1! n!

Ukol: Uka zte, ze {1, x, . . . , xn } a e0 (f ) = f (0), e1 (f ) =

jsou navz ajem du aln b aze v prostoru v sech polynom u stupn e nejv y se n na 0; ) P n 0; ) a jeho du alu P n 0; ) . Vypo c tejte slo zky n asleduj c formy, kter a p usob na P n 0; ) , 0 n v b azi {e , . . . , e } : f (x) N avod:
0 0

xex f (x) .

xn ex = (n + 1) = n!

i sen Re : Dualitu ov e r me podle denice ei (ej ) = j (ej ozna cujeme j funkci f (x) = x ).

ei (ej ) =

1 j x i!

(i)

=
x=0

0
j (j 1)...(j i+1) j i [x ]x=0 i!

pro i > j . pro i j .

V yraz [xj i ]x=0 je ale nula pro i < j a jedna pro i = j . Pro i = j je i tak e zlomek p red t mto v yrazem roven jedn e, tedy ei (ej ) = j . 239

Zapi sme tedy formu jako line arn kombinaci 0 e0 + . . . + n en . i D ky dualit e (ei (ej ) = j ) b az {e0 , . . . , en } a {e0 , . . . , en } lze tyto slo zky po c tat jako (ei ) = i . Tedy i = (xi ) = 0 xi+1 ex = (i +1)! Formu lze tedy na prostoru P n 0; ) zapsat jako line arn kombinaci (f ) = f (0) + 2f (0) + . . . + (n + 1)f (n) (0) . KV

240

14
14.1

Matice pro st redn e pokro cil e

Konvergence k vlastn m c sl um

A je hermitovsk Ukol: Necht a matice a x je libovoln y vektor. Doka zte, ze n asleduj c posloupnost: xn = An x |An x|

sen Re : Proto ze je matice A hermitovsk a, existuje ortonorm aln b aze ei tvo ren a jej mi vlastn mi vektory; p r slu sn a vlastn c sla (o nich z v me, ze jsou re aln a) ozna cme i v po rad od nejv et s ho k nejmen s mu (v absolutn hodnot e). Potom lze prov est spektr aln rozklad oper atoru An An x =
i

konverguje k vlastn mu vektoru matice A nebo k nulov emu vektoru anebo m a dva hromadn e body (dejte je do vztahu k vlastn m vektor um matice A). Za jak ych podm nek konverguje tato posloupnost k vlastn mu vektoru odpov daj c mu nejv et s mu (v absolutn hodnot e) vlastn mu c slu t eto matice? Umluva: v re sen budeme pou z vat pro skal arn sou cin Diracovu notaci a b = a|b .

n i ei |x ei .

i0 je nejmen Necht s ze v sech index u i takov y, ze ei |x = 0. Pro velk a n bude |An x| ur ceno p redev s m cleny odpov daj c mi vlastn m c sl um, kter e jsou v absolutn hodnot e rovny |i0 |. Potom je xn p ribli zn e rovno xn = An x |An x| i |i0 | i |i |
n n

ei |x ei

a po odstran en c asti sou ctu konverguj c k nule xn ei |x ei .

i, |i |=|i0 |

Znak an bn je t reba ch apat jako limn |an bn | = 0. 241

Pokud v sechny cleny v sou ctu s nenulov ym koecientem ei |x maj i kladn e, potom posloupnost xn konverguje k n ejak emu vlastn mu vektoru odpov daj c mu vlastn mu c slu |i0 |. Pokud tomu tak nen a jsou n ekter e z nich z aporn e, potom m a uva zovan a posloupnost z rejm e dva hromadn e body h1 = limn x2n , h2 = limn x2n+1 , nebot xn
i,i =|i0 |

ei |x ei +

i,i =|i0 |

(1)n ei |x ei .

Rozd l t echto hromadn ych bod u je vlastn vektor odpov daj c um er je nenulov y, je to vlastn vlastn mu c slu |i0 | a pokud jejich pr vektor odpov daj c vlastn mu c slu |i0 |. Pokud je i0 = 0, potom jsou v sechny cleny od prvn ho po c naje nulov e a posloupnost tedy konverguje k nulov emu vektoru. Posloupnost xn tedy konverguje k vlastn mu vektoru odpov daj c mu nejv et s mu vlastn mu c slu (v absolutn hodnot e) t eto matice pr av e tehdy, pokud je toto c slo kladn e, vektor x nele z v ortogon aln m dopl nku vlastn ho podprostoru odpov daj c ho tomuto vlastn mu c slu a pokud m a matice A vlastn c slo 1 , potom mus vektor x nav c le zet v ortogon aln m dopl nku vlastn ho podprostoru odpov daj c ho tomuto vlastn mu c slu. DK

14.2

Matice hustoty
n

Ukol: Uva zujme oper ator W =

i=1 n

wi |i i | ,

kde wi > 0 a i=1 wi = 1, vektory |i jsou normovan e na jedni cku ( i |i = 1). Pou z v ame Diracovu notaci, proto ze se jedn a o fyzik aln p r klad takov ym oper atorem se v kvantov e teorii popisuje statistick a sm es stav u |i . Pokud tedy ozna c me |i = vi , m u zeme matici hustoty napsat tak e69 jako oper ator W : Rm Rm , W x = i (vi x)vi .
69 Tedy | zna c formu i (x) = vi x. Ztoto znili jsme tedy prostor s jeho i du alem pomoc biline arn formy dan e skal arn m sou cinem (viz tak e p r klad 13.2).

242

Doka zte, ze Tr W = 1 a d ale Tr W 2 1 a zjist ete, kdy nastane rovnost. sen Re : D ky zn am emu pravidlu Tr AB = Tr BA je Tr |i i | = n Tr i |i = i |i = 1, a tedy Tr W = i=1 wi = 1. Vektor |i je sloupcov y, zat mco i | je r adkov y (viz op et p r klad 13.2). P redchoz krok m u zeme od uvodnit i takto: je-li |k , k = 1, . . . , N ortonorm aln b aze p r slu sn eho vektorov eho prostoru, potom stopa matice je sou cet diagon aln ch maticov ych element u, na ce z pou zijeme N r kladem 6.3 o ortorozkladu jedni cky k=1 |k k | = (srovnejte s p gon aln ch projektorech)

Tr |i i | =

k=1

k |i i |k =

k=1

i |k k |i = i |i .

Podobn e spo cteme W 2 :

n n n

W2 =
i n

wi |i i |

wj |j j | =
n

i,j =1

wi wj |i i |j j |

Tr W 2 =
i,j =1

wi wj i |j j |i =

i,j =1

wi wj | i |j |2 .

Z Cauchyho nerovnosti (viz p r klad 5.4) t m p adem dostaneme, ze | i |j |2 i |i j |j = 1. Rovnost nastane, pr av e kdy z jsou vektory |i a |j line arn e z avisl e. Pou zit m tohoto v ysledku u z m ame
n n n

Tr W 2

wi wj =
i,j =1 i=1

wi
j =1

wj = 1 ,

co z jsme m eli dok azat. Rovnost nastane z rejm e bud v p r pad e n = 1, nebo pokud jsou v sechny |i n asobkem jedin eho vektoru. Jeliko z dva line arn e z avisl e 2 vektory v kvantov e teorii popisuj tent y z stav, nastane Tr W = 1 pouze tehdy, kdy z matice hustoty popisuje cist y stav. V sechny ostatn stavy se naz yvaj sm sen e. TB

243

14.3

Spektrum polynomu

f (x) je polynom a (A) spektrum matice A. Doka Ukol: Necht zte, ze f (A) = f (A) . sen Re : Pokud lze matici A diagonalizovat, je tvrzen trivi aln . Pak k toti z plat (Ak ) = {k 1 , . . . , n } pokud (A) = {1 , . . . , n }. Nyn tvrzen dok a zeme obecn eji. Inkluze f (A) f (A) plyne z n asleduj c ch vztah u pro (libovoln y) vlastn vektor x matice A: Ax = x Ak x = k x , k = 0, 1, . . . f (A)x = f ()x . Naopak m ejme n ejak e f (A) . Z denice je f (A) det f (A)

= 0.

(100)

Rozlo zme polynom f (x) : f (x) = kde = 0. Potom plat tak e f (A) =

(x xk ) ,

(101)

(A xk ) .

t Pou zijeme-li nyn (100), vid me, ze v sechna A xk nemohou m e podle (101) nenulov y determinant. Tedy existuje xk0 (A), kter cn a inkluze f (A) f (A) je takto spl nuje f (xk0 ) = , a opa dok az ana. Pro diagonalizovateln e matice je jednoduch ym d usledkem toho, co jsme pr av e dok azali, tvrzen uv ad en e v [PLA] jako Hamilton Cayleyho v eta: zvol me-li f (x) = p(x) charakteristick y polynom A, je p(A) = p (A) = {0}, a tedy p(A) mus b yt nulov a matice. Tvrzen plat i pro v sechny ostatn matice, ale tam nelze pou z t tuto jednoduchou u vahu. TB

244

14.4

Je st e jednou polynomy matic

Ukol: Uva zujme ctvercovou matici A a (re aln y) polynom P (x). a) Za jak ych podm nek existuje inverze k P (A)? b) A kdy bude tato inverze op et polynomem matice A? sen Re : a) Matice P (A) je invertibiln , pokud nen nula jej m vlastn m c slem. Podle u lohy (14.3) tedy existuje jej inverze, pr av e kdy z P (A) = P (A) neobsahuje nulu, neboli kdy z z adn e vlastn c slo matice A nen ko renem polynomu P (x). b) Odpov ed je u pln e stejn a jako v bod e a), tedy pokud existuje inverze, je tak e polynomem. Abychom to nahl edli, uva zujme okruh re aln ych polynom u se s c t an m a n asoben m modulo charakteristick y polynom matice A (ozna cme jej t reba T ; srovnejte s p r kladem 3.4). N asoben matic P (A)Q(A) mod T (A) v tomto okruhu d av a stejn e v ysledky jako P (A)Q(A) d ky T (A) = 0 (viz z av er p r kladu 14.3). Rozlo z me-li P na ko renov e cinitele, vid me, ze v tomto okruhu sta c naj t inverzn prvek k t em polynom um stupn e 1, kter e ned el pou zeme70 hledat jako polynom lynom T . Inverzi k A , (A) m A stupn e o jedni cku men s ho ne z T (x). Nakonec se slu s poznamenat, ze hled ame-li inverzi ke kvadratick emu polynomu, kter y nem a re aln e ko reny (a nen tud z v okruhu re aln ych polynom u rozlo ziteln y na sou cin polynom u stupn e 1), m u zeme jej form aln e rozlo zit alespo n na sou cin dvou komplexn ch polynom u a naj t inverzn prvky k nim. Inverze k tomuto kvadratick emu polynomu pak bude jejich sou cinem a bude ji z re aln a. Budeme-li po takov em okruhu re aln ych polynom u re aln e prom enn e cht t dokonce, aby byl t elesem, tj. existovala v n em inverze

70 Toto tvrzen nen zcela trivi aln . Inverzn matice k A sice existuje, ale je pot reba ov e rit, ze ji lze vyj ad rit jako polynom v A. D ukaz je tento: pokud T () nen 0, existuje k tak, ze kT () + 1 = 0. Pak je kT (x) + 1 polynom s ko renem a lze jej tedy d elit x : existuje P (x), ze (x )P (x) = kT (x) + 1, neboli (x )P (x) = 1 mod T (x). Polynom P (x) je invers k (x). Tvrzen , ze k polynomu x existuje inverze v t elese se s c t an m a n asoben m modulo T (x), T () = 0, odpov d a intuitivn e tomu, ze v okruhu {0, 1, . . . , n 1} se s c t an m a n asoben m modulo neprvo c seln e n existuje inverze k n asoben pro prvky nesoud eln e s n (p r klad 3.1). O existenci inverze se lze u polynom u p resv ed cit tak e p r m ym v ypo ctem: z sk ame soustavu n line arn ch rovnic, o n z sta c dok azat, ze m a re sen .

245

ke ka zd emu nenulov emu prvku, vid me, ze stupe n T nebude sm et b yt v et s ne z 2. Nap r. v p r pad e T (x) = x2 + 1 tak dostaneme t eleso polynom u stupn e nejv y se 1, kter e je izomorfn s t elesem C: zkuste jej popsat; jak y polynom odpov d a ve va sem izomorzmu 2 + 3i? TB

14.5

Polynomy matic pot ret

Ukol: Spo ct ete

+ A + A2 + + A2000 , kde matice A je 2 1 1 A = 0 1 0 . 1 1 0

sen Re : Nejprve najdeme vlastn c sla matice A. Charakteristick y polynom je P () = ( + 1)3 . Matice A m a tedy jedin e vlastn dva line arn e c slo 1, a proto ze hodnost matice A + je 1, existuj nez avisl e vlastn vektory. Budeme cht t sestavit Jordanovu b azi R3 a v me, ze se tedy mus skl adat ze dvou ret ezc u: jednoho d elky jedna a jednoho d elky dva. Najd eme nejd r ve n ejak y vektor z Ker (A + )2 \ Ker (A + ) = 3 R \ Ker (A + ). Jeliko z je tento prostor ,,skoro cel e R3 , zvol me T nap r klad v3 = (1, 0, 0) a ov e r me v2 = (A + )v3 = (1, 0, 1)T = 0, tedy v3 / Ker (A + ). T m m ame jeden ret ezec hotov (v3 v2 0) a pot rebujeme naj t je st e druh y ret ezec, neboli vlastn vektor A nez avisl y na v2 ; to bude t reba v1 = (1, 1, 0)T . V b azi (v1 , v2 , v3 ) je matice zobrazen indukovan eho matic A 1 0 0 D = 0 1 1 0 0 1

a m u zeme ps at

Abychom spo cetli p r slu snou mocninu matice D, sta c naj t mocniny jednotliv ych Jordanov ych bun ek. Pot rebujeme tedy p redev s m 246

1 1 1 A = P DP 1 , kde P = 1 0 0 . 0 1 0

umocnit D=

1 1 0 1

= + N, kde N =

0 1 0 0

Jeliko z ale a N komutuj , dostaneme z binomick e v ety Dk = k k1 ( ) + k ( ) N , nebot v sechny mocniny N vy s s ne z 1 jsou nulov e. Vy slo n am tedy (1)k 0 0 Dk = 0 (1)k k (1)k , 0 0 (1)k

odkud snadno nahl edneme, ze plat

2000

Dk =

k=0

a m ame v ysledek
2000

Sta c u z jenom dopo c tat 0 0 0 1 1 1 0 0 0 0 1 0 P 0 0 1 P 1 = 1 0 0 0 0 1 0 0 1 = 0 0 0 0 1 0 0 0 0 1 1 1 1 1 1 = 0 0 0 1 1 1

2000

0 0 0 1000 0 0 1 . 0 0 0

Ak = P
k=0 k=0

Dk

P 1 =

V ysledku se lze dobrat i jinak, ani z bychom p ritom museli explicitn e po c tat vlastn vektory matice A. Sta c v ed et, ze hodnost ma dva nez avisl e vlastn vektory. Odtud tice A + je 1, a tedy existuj plyne, ze minim aln m polynomem71 matice A je Pmin () = ( + 1)2 .

1 1 1 1000 0 0 0 . 1 1 1

71 Minim aln polynom matice A je ten z polynom u spl nuj c ch P (A) = 0, kter y m a nejmen s stupe n (je jednozna cn e d an a z na n asobek). V me, ze nap r klad charakteristick y polynom spl nuje P (A) = 0, ale aby vy sla nula, sta c br at v rozkladu P (x) na ko renov e cinitele clen (x i ) pouze v mocnin e rovn e d elce nejdel s ho ret ezce pro vlastn c slo i .

247

Ode cten m rovnosti A2 + 2A + = 0 a rovnosti A3 + 2A2 + A = 0 (kterou z sk ame z prvn vyn asoben m A) dostaneme A3 + A2 = A + , resp. A4 + A3 = A2 + A. Indukc potom A2k+2 + A2k+1 = A2 + A = (A + ) pro k N a 2000 1 1 1 Ak = 1000(A + ) = 1000 0 0 0 . 1 1 1 k=0

TB

14.6

Vlastn c sla nerozlo ziteln ych matic

Ukol: Matice A typu n n je nerozlo ziteln a, pokud ji nelze permutac r adk u a symetrickou permutac sloupc u p rev est do n asleduj c ho tvaru: B C O D (B ,C ,D jsou matice vhodn ych typ u, B a D matice ctvercov e, matice O je nulov a matice) A je nerozlo Necht ziteln a re aln a matice a je jej re aln e vlastn c slo, kter e le z na hranici Gershgorinovy mno ziny matice A (viz p r klad 9.2). 1. Doka zte, ze takov e vlastn c slo mus b yt obsa zeno ve v sech Gershgorinov ych kruz ch matice A. A je libovoln 2. Necht a symetrick a diagon aln e dominantn matice s kladn ymi prvky na diagon ale. P redpokl adejme, ze je A nerozlo ziteln aa ze v alespo n jednom r adku plat Aii > i=j |Aij |. Potom je A pozitivn e denitn . sen Re : x je (re 1. Necht aln y) vlastn vektor matice A p r slu sn y vlastn mu c slu . N asobme jej vhodn ym c slem tak, aby |x| = maxi |xi | = 1, a ozna cme k n ekter y z index u, pro kter e plat |xk | = 1. Stejn e jako p ri d ukazu Gershgorinovy v ety (v p r kladu 9.2) odvod me, ze plat

248

(druh a rovnost je pouze jedna z rovnic (A )x = 0 zapsan a ve slo zk ach)

| Akk | = | Akk ||xk | =

i=k

Aki xi

i=k

|Aki ||xi |

i=k

|Aki | .

Tedy le z v k -t em z Gershgorinov ych kruh u, a proto ze le z na hranici Gershgorinovy mno ziny, mus le zet na hranici tohoto kruhu. Ozna cme nyn I mno zinu t ech index u i, pro kter e plat |xi | = 1. Z rejm e le z na hranici v sech Gershgorinov ych kruh u Ki pro i I . Je-li na hranici p r slu sn eho Gershgorinova kruhu (k I ), plat | Akk | = i=k |Aki | a v sechny v y se uveden e nerovnosti jsou b yt |xi | rovno tedy rovnosti. D ky k=i |Aki ||xi | = k=i |Aki | mus jedn e, kdykoliv je Aki nenulov e. Uk a zeme, ze mno zina I obsahuje v sechny indexy. P redpokl adejme, ze existuje index, kter y v t eto mno zin e obsa zen nen . Provedme permutaci r adk u a stejnou permutaci sloupc u matice A tak, aby se r adky a sloupce s indexy z I staly posledn mi r adky a sloupci matice A. Jako D ozna cme podmatici tvo renou posledn mi |I | r adky a sloupci, jako B , C a O ozna cme podmatice podle zad an z p r kladu. A je nerozlo Podmatice O je nenulov a (nebot ziteln a), obsahuje tedy n ejak y nenulov y prvek Aij , kde i I a j I . Podle u vah na konci minul eho odstavce by ale muselo nutn e platit |xj | = 1 a tedy j I , co z je spor. Tedy neexistuje index, kter y by nebyl v I , a stejn e tak ani Gershgorin uv kruh, na jeho z hranici by nebylo . 2. D ky diagon aln dominanci a symetrii je matice pozitivn e semidenitn (viz p r klad 9.2) a nula m u ze le zet na hranici jej Gershgorinovy mno ziny. Z arove n ale podle p redpokladu existuje alespo n jeden Gershgorin uv kruh, ve kter em nula nele z . Podle p redchoz ho bodu tedy nula nem u ze b yt vlastn m c slem t eto matice, a matice je proto dokonce pozitivn e denitn . Nerozlo zitelnost matice n am umo znila p redpokl adat ,,ostrou diagon aln dominanci pouze v jednom r adku. DK

14.7

Hadamardovy matice

249

 Ukol: Matice H typu n n se naz yv a Hadamardova matice r adu zte existenci Hadan, pokud Hij {1, 1} a H T H = n . Doka mardov ych matic r adu 2k , k N. Doka zte, ze existence Hadamardovy matice r adu k implikuje existenci Hadamardovy matice r adu 2k . Doka zte, ze existuj pouze Hadamardovy matice sud ych r ad ua r adu 1. Doka zte, ze pokud existuje Hadamardova matice r adu k , existuje i Hadamardova matice r adu k , kter a obsahuje v prvn m sloupci a v prvn m r adku pouze jedni cky. Jak ych hodnot m u ze nab yvat determinant Hadamardovy matice r adu k ?

sen Re : Nejprve uk a zeme, ze existence Hadamardovy matice r adu H je Hak implikuje existenci Hadamardovy matice r adu 2k . Necht H damardova matice r adu k a uva zme matici H = ( H H H ). Potom plat : H TH = HT HT H T H T H H H H = 2k k 0 0 2k k

HT H + HT H HT H HT H HT H HT H HT H + HT H

= 2k

2k.

Z apisem k , resp. 2k mysl me jednotkovou matici k k , resp. 2k 2k . 1 Hadamardovy matice r adu 1 a 2 jsou matice 1 a ( 1 11 ); matice r adu 2l , l N pak lze vytvo rit uveden ym postupem. H je Hadamardova matice Necht r adu k 2. Matice H T H obsahuje mimo diagon alu nulov e prvky to znamen a, ze r adky matice H jsou na sebe kolm e. Proto ze jsou v sak tvo reny 1, mus m t nutn e z k i jedni sudou velikost, nebot cek a i minus jedni cek nulu nepos c t ame, je-li k lich e. Ze vztahu H T H = k plyne | det H | = k k = k k/2 . Determinant Hadamardovy matice r adu k m u ze m t tedy pouze hodnotu k k/2 . Posledn nedok azan e tvrzen je, ze existuje-li Hadamardova matice H ur cit e velikosti, existuje tak e stejn e velk a Hadamardova matice, jej z prvn r adek a sloupec obsahuje pouze +1. Pokud je toti z n ekter y prvek prvn ho r adku 1, potom zm en me znam enko v sech prvk u sloupce, kter y obsahuje tento prvek. Stejn e postupujeme i v p r pad e prvk u prvn ho sloupce (m en me samoz rejm e znam enko prvk u na r adku). Je snadn e si rozmyslet, ze tyto u pravy neovlivn hodnotu sou cinu H T H . DK

250

14.8

Z akladn vektorov e identity v

Ukol: Doka zte vektorov e identity: a (b c) = b(a c) c(a b) (a b) (c d) = (a c)(b d) (b c)(a d) (a b) (c d) = b a (c d) a b (c d) Rozmyslete si, kter e z avorky jsou v uveden ych v yrazech zbyte cn e a kter e naopak mus me bezpodm ne cn e ps at. D ale si uv edomte, ze pravou (i levou) stranu lze zapsat v mnoha r uzn ych tvarech u zit m nap r. a b = b a, a = a, . . . Skal arn m sou cinem mysl me kanonick y 3 sou cin a b = i=1 ai bi .

sen Re : D ukaz provedeme pomoc sou radnicov eho z apisu operac vektorov y sou cin () a skal arn sou cin (). V ysledkem vektorov eho sou cinu dvou vektor u je op et vektor, jeho z i-tou slo zku m u zeme vyj ad rit takto (u z v ame Einsteinovu suma cn konvenci) (a b)i =
ijk aj bk

LeviCivitt uv symbol ijk jsme denovali v p r kladu 6.1 a v ce se o n em pojedn av a v 19.5, kde jsou odvozeny n ekter e jeho vlastnosti. P ri odvozov an vektorov ych identit pou zijeme z t echto vlastnost pouze vztah (189) (102) ijk lmk = il jm im jl a d ale budeme m t na pam eti, ze ijk je tot aln e antisymetrick y. V ysledkem skal arn ho sou cinu dvou vektor u je c slo, kter e m u zeme zapsat jako a b = ij ai bj = ai bi = aj bj , kde ij je Kronecker uv symbol. Nyn k prvn mu vzorci, kter y chceme dok azat. a (b c)
ijk aj lmk bl cm i

ijk aj (b

c)k =

ijk aj klm bl cm

Nyn p ri sel cas pou z t identitu (102) = (il jm im jl )aj bl cm = = il bl (jm aj cm ) im cm (jl aj bl ) 251

Pou zili jsme lmk = klm . Uv edom me si, ze il bl = bi a jm aj cm = a c , a m u zeme pro libovoln e i ps at a (b c)
i

= bi (a c) ci (a b) ,

jinak re ceno a (b c) = b(a c) c(a b), neboli ,,identita bac minus cab. Odvozen druh eho vzorce provedeme rychleji. (a b) (c d) i = ijk aj bk ilm cl dm = jki lmi aj bk cl dm = = (jl km kl jm )aj bk cl dm = jl aj cl km bk dm kl bk cl jm aj dm = = (a c)(b d) (b c)(a d) i . Posledn vzorec lze snadno odvodit z prvn ho vzorce, pokud ozna c me v = c d. Pokud se v sak cten a ri zal bilo po c t an se symboly ijk , m u ze pou z t n asleduj c postup: (a b) (c d) i = ijk ( jlm al bm )( kno cn do ) = = ( kij lmj ) kno al bm cn do = (kl im km il ) kno al bm cn do = = kl im kno al bm cn do km il kno al bm cn do = = bi ak kno cn do ai bk kno cn do = b a (c d) a b (c d) i . VP

14.9

Chov an sm sen eho sou cinu p ri line arn ch transformac ch

Ukol: Uka zte, ze plat ( je skal arn sou cin, je vektorov y sou cin, A je libovoln y line arn oper ator a pohybujeme se v R3 ) Au Av Aw = u v w det A Au v w + u Av w + u v Aw = u v w Tr A Au Av w + Au v Aw + u Av Aw = 1 (Tr A)2 Tr A2 u v w =2 sen Re : Budeme pou z vat Einsteinovu suma cn konvenci. Nejprve uv e r me tvrzen det A = ijk Ai1 Aj 2 Ak3 a pot e ji z nen t e zk e ov e rit, ze (indexy l, m, n jsou voln e a nes c t a se p res n e) lmn det A = 252

ijk Ail Ajm Akn (ob e tvrzen jsou vysv etlena v p r kladu 19.5). Nyn snadno dok a zeme prvn tvrzen Au Av Aw = ijk Ail ul Ajm vm Akn wn = K d ukazu druh eho tvrzen pou zijeme posledn identitu z p r kladu 19.5, kter a r k a, ze ijk lm = mjk il + mki jl + mij kl . Za cneme upravovat pravou stranu. u v w Tr A = lm Aml ijk ui vj wk = = mjk (il Aml ui ) vj wk + mki ui (jl Aml vj ) wk + mij ui vj (kl Aml wk ) Toto je ale p r mo v yraz Au v w + u Av w + u v Aw, a to rozepsan y do slo zek. Druh e tvrzen je t mto dok az ano. D ukaz posledn ho tvrzen provedeme u zit m prvn identity z p r kladu 19.5 ln mn kn (103) lmk nop = det lo mo ko . lp mp kp Nejprve si ale uv edom me, ze plat 1 1 1 ijk lmk Ail Ajm = (il jm im jl ) Ail Ajm = (Tr A)2 Tr A2 2 2 2 Op et za cneme upravovat pravou stranu. 1 (Tr A)2 Tr A2 u v w = ijk lmk Ail Ajm nop un vo wp = 2 1 = ijk (lmk nop ) Ail Ajm un vo wp , 2 na sou cin v z avorce pou zijeme identitu (103) a v ysledkem je 1 ijk (Ail ul Ajm vm wk + Ail vl Ajm wm uk + Ail wl Ajm um vk 2 Ail vl Ajm um wk Ail wl Ajm vm uk Ail ul Ajm wm vk ) , = (ijk Ail Ajm Akn ) ul vm wn = lmn ul vm wn det A = u v w det A .

nyn sta c vyu z t toho, ze ijk = jik apod. a v ysledkem je lev a strana dokazovan e rovnosti. VP 253

14.10

Komut atorov a binomick a formule

Ukol: Doka zte n asleduj c formuli s binomick ymi koecienty a slo zen ymi komut atory, kter a r k a, jak lze prokomutovat C n p res B . C n B = BC n n[B, C ]C n1 + . . . + (1)n n(n 1) [B, C ], C C n2 . . . 2! . . . [[B, C ], C ], . . . , C . (104)

sen Re : Zvol me si matici C pevn e a denujeme oper atory K (B ) = [B, C ] , L(B ) = CB , R(B ) = BC .

p usob c na prostoru re aln ych matic n n. Nejprve se p resv ed c me, ze zobrazen K a R komutuj K R(B ) = K (BC ) = [BC, C ] = [B, C ]C = R([B, C ]) = R K (B ) . M u zeme proto vyu z t binomick e formule
n

Ln = (R K )n =

k=0

(1)k

n! Rnk K k . k !(n k )!

(105)

Ostr ym pohledem na rovnosti (104) a (105) zjist me, ze r kaj tot e z, pokud nech ame cleny v rovnici (105) p usobit na B . Levou stranu rovnice (104) je t reba c st jako ,,oper ator n asoben matic C zleva umocn en y na n-tou, tj. Ln . Ozna cen K, L, R jsme volili jako zkratku slov ,,komut ator, ,,lev a a ,,prav a. LM,MZ

14.11

Laplace uv oper ator ve sf erick ych sou radnic ch

Ukol: Najd ete vyj ad ren Laplaceova oper atoru ve sf erick ych sou radnic ch v Rn . sen Re : Vy re s me nejprve podstatn e obecn ej s u lohu najdeme tvar Laplaceova oper atoru v libovoln ych ortogon aln ch sou radnic ch. Uva zujme kart ezsk e sou radnice x1 , . . . , xn v prostoru Rn a zavedeme v n em nov e sou radnice z1 , . . . , zn vztahy zk = zk (x1 , . . . , xn ).

254

Transforma cn pravidlo pro derivace podle sou radnic dostaneme z v ety o derivov an slo zen e funkce: pokud ozna c me form aln 72 r adkov e vektory gradient u x = ,..., x1 xn z x , z = ,..., z1 zn xi , zj ,

r k a tato v eta, ze = J, kde Jij = (106)

p ri cem z derivace podle x na prav e stran e nep usob na elementy matice J, jde o cist e algebraick e n asoben matic. Matice J se naz yv a Jacobiho matice. K vyj ad ren Laplaceova oper atoru pou zijeme nejprve kart ezsk e sou radnice x1 , . . . , xn , kde je to sou cet druh ych parci aln ch derivac podle jednotliv ych sou radnic, a pak p rejdeme pomoc (106) k sou radnic m z1 , . . . , zn = x x
T

J 1 J 1T

(107)

Je st e jednou zd urazn eme, ze prvn gradient v (107) nep usob na matici J 1 , kter a poch az z (106). Aby se to nepletlo, ozna c me cleny, kter e mus me derivovat prvn m z gradient u, sipkou . Rovnice (107) pak bude vypadat = z J 1 J 1T z
T

(108)

P redstavujte si to tak, ze (108) rozep seme jako sou cin maticov ych element u, p ri cem z prvn z oper ator u derivace p rilo z me k sou cinu t ech clen u, na kter e ukazuje sipka. Nyn u z se kone cn e pust me do po c t an . Na tomto m st e pou zijeme po zadavek ortogonality sou radnic z1 , . . . , zn , kter y ne r k a nic jin eho, ne z ze matice D = JT J
72 T m

(109)

m ame na mysli, ze bychom m eli spr avn e r kat: pro zadanou (hladkou) funkci f (x1 , . . . , xn ) uva zujme vektor (/ x)f = (f /x1 , . . . , f /xn ).

255

m a b yt diagon aln . Jej diagon aln elementy Dkk =

xj 2 j ( zk )

Jjk Jjk =

ozna cme (k > 0 jsou tzv. Lam eovy koecienty73 ). Dosazen m z (109) do (108) m ame = z D1 J T J D1T z
T

2 k

Rozmyslete si, ze nyn m u zeme pou z t vzorec pro derivaci sou cinu funkc . S vyu zit m D = D T m u zeme tedy napsat jako z (110) Jednotliv ym clen um tohoto vzorce se budeme v enovat zvl a st prvn , kter y n am d a nejv c pr ace, si nech ame na konec a zat m se spokoj me s druh ymi dv ema. Tedy za prv e, d ky (109) plat z D1 J T JD 1 z
T

D1 J T J D1

+ JD 1

+ JD1

z =

D1
n

= , zk

k=1

1 zk 2 k

(111)

Za druh e, z D1 J T JD1 z
T

D1

=
k=1

1 2 2 . 2 k zk (112)

73 P redstavme si ,,poledn k v sou radnic ch {zi } p r slu sn y k zk (tj. v sechny zi , i = k jsou konstantn ) a te cn y vektor k n emu. D elku tohoto vektoru denujme jako d elku oblouku (ku zk ), kter y po poledn ku op seme, pokud zm en me zk o zk (v limit e zk 0). Takov y vektor je pr av e kt y sloupec matice J a jeho d elka je rovna k .

256

Index j se vyskytuje jenom ve dvou clenech a m u zeme p res n ej snadno vys c tat (pou zijeme p ritom z am ennost parci aln ch derivac h adejte, kde)
T Jij j

Kone cn e sl ben y prvn clen v (110) (ozna cme jej t reba B ) rozep seme do slo zek: 1 T 1 . (113) B= Jij Jjk 2 2 zi i z k k i,j,k

Jjk = zi

Jji
j

Jji 1 = zk 2 zk

(Jji )
j

2 (109)

1 2 i i = i . 2 zk zk

Dosazen m do (113) u z dostaneme p r jemn ej s v yraz B=

i,k

1 i . i 2 k zk zk

u zeme se zbavit sumy p res i: Ozna c me-li je st e = i i , m (1 / )( /z ) = (1 / )( /z ). i i k k i B=

k

1 1 2 k

zk

. zk

(114)

Kone cn e na u pln y z av er m u zeme slo zit (111), (112) a (114) zp et do jednoduch eho vzorce 1 =
n

k=1

. zk 2 k zk

(115)

me se je Vrat st e ke sf erick ym sou radnic m. Nazna c me induktivn postup, jak je zav est v Rn . n=2 x1 = r cos 1 x2 = r sin 1 n=3 x1 = r cos 1 cos 2 x2 = r sin 1 cos 2 x3 = r sin 2 n=4 x1 = r cos 1 cos 2 cos 3 x2 = r sin 1 cos 2 cos 3 x3 = r sin 2 cos 3 x4 = r sin 3

257

 Uhly k pro k = 2, 3, . . . bereme z ( 2 , 2 ) a 1 z (, ). Nap r klad p ri p rechodu od n = 2 k n = 3 jsme k dosavadn m sou radnic m p ridali u hel 2 , kter y popisuje odchylku polohov eho vektoru dan eho bodu A od roviny R2 . Sou radnice x1 , x2 tedy mus me vyn asobit cos 2 , sou radnice x3 bude z rejm e r sin 2 . Pro vy s s n je postup stejn y, posledn u hel n1 je v zdy u hel mezi polohov ym vektorem bodu A a rovinou Rn1 . Lam eovy koecienty vyjdou po rad e

(r) = 1 (1 ) = r cos 2 cos 3 . . . cos n1 (2 ) = r cos 3 . . . cos n1 . . . (n2 ) = r cos n1 (n1 ) = r , a tedy = r n1 cos 2 cos2 3 . . . cosn2 n1 . Dosazen m do (115) po snadn eu prav e dostaneme = n1 rn1 + r r r 1
n1 k=1

1 1 cosk1 k , (116) k1 2 cos k k k k

co z m u zeme tak e p repsat jako = n1 2 + + 2 r r r

n1 k=1

1 2 k

2 . (k 1) tg k 2 k k

Speci aln e pro n = 2, 3 vyjdou zn am e vztahy 1 1 2 r + 2 r r r r 2 1 1 1 2 1 2 + 2 + 2 cos 2 . 3 = 2 r 2 2 r r r r cos 2 1 r cos 2 2 2 2 = U sf erick ych sou radnic v R3 b yv a zvykem pou z vat ozna cen 1 = a 2 = . TB

258

15
15.1

Jordan hled pozitivn e

Birkhoova v eta

A je bistochastick Ukol: Necht a matice, neboli matice s nez aporn ymi elementy, jej z v sechny r adkov e a sloupcov e sou cty jsou 1. Doka zte, ze A je konvexn kombinac permuta cn ch matic. Toto tvrzen se naz yv a Birkhoova v eta. Pojem konvexn kombinace vych az z geometrick e p redstavy: pro x1 , . . . , xn V je konvexn kombinace libovoln a line arn kombinace
n n

i x i ,
i=1

kde 1 , . . . , n 0; 1 ,

i = 1 .
i=1

Nap r klad pro V = R2 tvo r v sechny konvexn kombinace t echto vektor u konvexn n uheln k s vrcholy v x1 , . . . , xn (ve speci aln ch p r padech m u ze ale b yt tento obrazec degenerovan y, nap r klad pokud jsou v sechny vektory koline arn ). Permuta cn matice P je matice line arn ho zobrazen Rn n R , kter e permutuje slo zky vektoru podle permutace , nap r klad P (v1 , v2 , v3 , v4 ) = (v2 , v3 , v1 , v4 ). Tato matice tedy obsahuje n jedni cek na m stech 1 (1), . . . , n (n) a zbytek jsou nuly. Jinak re ceno, v ka zd em r adku a v ka zd em sloupci je pr av e jedna jedni cka. P ri d ukazu Birkhoovy v ety by se mohlo hodit toto tvrzen ():

sen Re : P redpokl adejme, ze existuje bistochastick a matice, kter a nen konvexn kombinac permuta cn ch matic. Uva zujme n ejakou matici A, kter a obsahuje mezi v semi t emito maticemi co nejm en e nenulov ych slo zek. Z rejm e je po cet nenulov ych slo zek matice A alespo n n + 1: ka zd y r adek (a sloupec) mus obsahovat alespo n jednu nenulovou slo zku a bistochastick a matice s n nenulov ymi slo zkami je matice permuta cn . Uva zujme nyn bipartitn graf, jeho z jedna partita je tvo rena indexy r adk u matice a druh a indexy sloupc u matice. Vrcholy grafu odpov daj c n ejak emu r adkov emu a sloupcov emu indexu 259

G je bipartitn Necht graf (viz u vod ke kapitole 7) s partitami V1 m a V2 stejn e velikosti. Necht a ka zd a mno zina vrchol u W V1 alespo n |W | soused u (v partit e V2 ), potom graf G obsahuje perfektn p arov an , tj. |V1 | r uzn ych navz ajem neincidentn ch hran.

jsou spojeny hranou pr av e tehdy, pokud jim odpov daj c prvek matice je nenulov y. Nyn uk a zeme, ze jsou spln eny p redpoklady tvrzen (), a tedy ze tento graf obsahuje perfektn p arov an . Uva zujme pro matici A libovolnou mno zinu r adkov ych index uI a ozna cme J mno zinu index u v sech sloupc u, v nich z se na n ekter e r adce z I vyskytuje nenulov y prvek. Sou cet v sech prvk u v r adc ch s indexy z mno ziny I je |I | (uva zovan a matice je bistochastick a) a sou cet v sech prvk u ve sloupc ch s indexy z mno ziny J je |J |. Sou cet prvk u v t echto sloupc ch na r adc ch s indexy z mno ziny I je pak na t nejv y se |J |, nebot echto r adc ch jsou ji z v ostatn ch sloupc ch sam e nuly. Do sli jsme t m k |I | |J |, co z n as oprav nuje pou z t tvrzen (). Uva zovan y bipartitn graf tedy obsahuje perfektn p arov an a tomu p rirozen ym zp usobem odpov d a n ejak a permuta cn matice, ozna cme ji P . D ale ozna cme nejmen s ze v sech prvk u matice A na m stech nenulov ych prvk u matice P . Matici A lze zapsat jako konvexn kombinaci A = P + (1 ) A P 1 (117)

P matice P a matice A1 z t echto matic je permuta cn , druh a . Prvn je bistochastick a (ov e rte; pro c jsou prvky A P nez aporn e?) a m a o alespo n jeden nenulov y prvek m en e ne z matice A: o ten (ty), kter e jsou nejmen s na m stech odpov daj c ch nenulov ym prvk um matice P . Podle p redpokladu na u pln em za c atku re sen lze tedy maP ad rit jako konvexn kombinaci permuta cn ch matic. tici A1 vyj Potom mus ale i matice A, vyj ad ren a pomoc (117), b yt konvexn kombinac permuta cn ch matic (lze tak e r ci, ze konvexn kombinace konvexn ch kombinac je op et konvexn kombinace), c m z je d ukaz hotov. DK

15.2

Stochastick e matice

A je stochastick Ukol: Necht a matice, neboli matice s nez aporn ymi elementy, jej z sloupcov e sou cty jsou jedna. Doka zte, ze pokud je A nerozlo ziteln a (viz p r klad 14.6), pak existuje pr av e jeden vektor v, jeho z sou cet slo zek je jedna, takov y, ze Av = v. D ale uka zte, ze m a tento vektor pouze nez aporn e slo zky. 260

 sen Re : Nejprve doka zme existenci. Jedni cka je vlastn m c slem ma matice A je singul arn : jej sloupcov e sou cty jsou tice A, nebot v je vlastn nula, a tedy jsou jej r adky line arn e z avisl e. Necht vektor p r slu sn y k vlastn mu c slu 1. Pro spor nyn p redpokl adejme, ze n ekter e jeho slo zky jsou kladn e a jin e z aporn e: ozna cme I+ indexy jeho kladn ych slo zek a I indexy jeho z aporn ych slo zek. Jeliko z Aij 0, plat

vi =
iI+ iI+ j

Aij vj = Aij vj + Aij vj vj +

j I+ iI+ j I

=
iI+ j I+

Aij vj .

iI+ j I

Odtud je vid et, ze iI+ j I Aij vj = 0, a tedy pro v sechny i I+ a j I plat Aij = 0. P rerovn ame-li nyn r adky a sloupce matice tak, aby r adky (a stejn e i sloupce) s indexy z mno ziny I+ byly nyn na prvn ch r adc ch (sloupc ch), dostaneme matici v blokov em tvaru B C O D ,

neboli jsme z skali rozklad matice A (viz op et p r klad 14.6). Tedy mus vektor v obsahovat pouze nez aporn e slo zky, a d el me-li jej sou ctem jeho slo zek (kter y je nyn automaticky nenulov y), dostaneme vektor se sou ctem slo zek jedna. v a w jsou dva Nyn dok a zeme jednozna cnost vektoru v. Necht r uzn e vlastn vektory p r slu sn e vlastn mu c slu jedna takov e, ze sou cet jejich slo zek je jedna. Vektor v w je pak tak e vlastn vektor p r slu sn y k vlastn mu c slu jedna; jeho sou cet slo zek je nula, a tedy obsahuje jak kladn e tak i z aporn e slo zky, co z ov sem nen mo zn e. Dok azali jsme t m, ze existuje pr av e jeden vektor v spl nuj c podm nky zad an p r kladu. DK

15.3

Nilpotentn matice

261

 Ukol: Je d ana matice 2 3 4 5 1 1 2 2 A= . 0 1 0 1 0 1 0 1

Uka zte, ze je tato matice nilpotentn , a ur cete nejmen s n N, pro kter e plat An = 0. Nalezn ete jej Jordan uv kanonick y tvar JA a zapi ste j jako QJA Q1 . sen Re : V me, ze line arn zobrazen na kone cn edimenzion aln m prostoru je pr av e tehdy nilpotentn , kdy z m a jedin e vlastn c slo, a to nulu. Za cneme tedy s ur cen m charakteristick eho polynomu. M u zeme yhodn e dejej budto p r mo spo c tat jako () = det(A ) (je v terminant rozvinout podle prvn ho sloupce), nebo m u zeme pou z t t reba vzorce

() = 4 3 Tr A + 2

i<j

Ai,j

Ai + det A ,
i

viz p r klad 9.5, vztah 59 (odvozen podobn eho vzorce pro matice 3 3 je v p r kladu 9.10). V tomto vzorci rozum me symboly Ai,j , resp. Ai determinanty matice A, s dv ema, resp. jedn m vynechan ym r adkem a sloupcem74 . Pro srovn an uv ad me A1 = A2 = A3 = A4 = 0, A1,2 = A2,4 = 0, A1,3 = 1, A1,4 = 2, A2,3 = 2, A3,4 = 1 a d ale pak Tr A = 0 a det A = 0. u At z tak ci onak, charakteristick y polynom vyjde () = 4 , a tedy je nula skute cn e jedin ym vlastn m c slem matice A. Vzhledem ke kanonick e b azi bude tedy A odpov dat n ejak emu nilpotentn mu zobrazen A : R4 R4 . Podle v ety o struktu re nilpotentn ho zobrazen budou existovat maxim aln ret ezce, jejich z vektory budou tvo rit b azi R4 . P ripome nme, ze u nilpotentn ho zobrzen N : Rn Rn jsou
74 Nap r klad A2,3 je determinant matice 2 2, kter a vznikne z A vynech an m druh eho sloupce a r adku a t ret ho sloupce a r adku.

262

 ret ezce v1
(1) N

. . . vk1 0 , . . . ...
(1) N (m) N v km (1)

(1) N

(118)

(m) N v1

0,
(1)

sipka r k a nap r klad, ze N (v1 ) = v2 nebo N (vk1 ) = 0, neboli posledn vektor v ret ezci je v zdy vlastn m vektorem N . Aby mohly tvo rit tyto vektory b azi Rn , mus b yt sou cet jejich d elek k1 , . . ., km roven n. Nav c plat v eta pro libovoln e ret ezce, kter e vyhovuj tomuto sch ematu: Pokud jsou koncov e vektory ret ezc u (v na sem sch ematu (1) (m) vk1 , . . ., vkm ) line arn e nez avisl e, pak jsou line arn e nez avisl e v sechny vektory ve sch ematu. Vzhledem k b azi (118) m a pak N blokov e diagon aln matici, pokud ozna nebot c me line arn obal vektor u it eho ret ezce Vi , pak pro x Vi je op et N x Vi . Pokud b azi Vi nap seme v po rad (1) (1) tyto Jordanovy bloky (velikosti {vk1 , . . . , v1 } = {a1 , . . . , ak1 }, maj ki ki ) tvar 0 1 0 ... 0 0 0 1 0 . .. . . Jki = . . . , . 0 0 0 1 0 0 0 ... 0 N (aj ) = 1aj 1 , a tedy v j t nebot em sloupci je jedni cka na (j 1) n m r adku a jinak jsou v sude nuly. V prvn m sloupci jsou nuly v sude, N a1 = 0. nebot Nyn se vr at me k zobrazen A : R4 R4 . Abychom ur cili Jordan uv tvar A , pot rebujeme zn at pouze strukturu Jordanovy b aze, tedy d elky (a po cet) ret ezc u (118), nikoliv konkr etn vektory v tomto sch ematu; to bude prvn krok. Teprve abychom mohli zapsat A jako QJA Q1 , mus me tyto vektory naj t, a to u cin me v kroku druh em. Ur cen struktury Jordanovy b aze zobrazen A Pro zobrazen A existuje ur cit e sch ema typu (118). V simn eme si, kter e jeho vektory le z v Ker A : jsou to pr av e posledn (vpravo le z c ) 263

vektory v sech ret ezc u. Jeliko z v sechny vektory v tomto sch ematu tvo r b azi R4 (ka zd y vektor z R4 lze zapsat jako line arn kombinaci t echto vektor u), tvo r posledn vektory v sech ret ezc u v (118) b azi v Ker A . Tedy pokud naopak zjist me dimenzi Ker A , budeme v ed et, kolik je t echto posledn ch vektor u. Jinak re ceno, dim Ker A ud av a po cet v sech ret ezc u. Podobn e b azi Ker (A )2 tvo r posledn a p redposledn vektory v sech ret ezc u. Tud z dim Ker (A )2 dim Ker A ud av a po cet ret ezc u d elky alespo n dva. V simn ete si tak e, ze dimenze kernel u mocnin A tvo r ost re rostouc posloupnost a z do m elka nejdel s ho A , kde m je d ret ezce. Dimenze v sech dal s ch kernel u jsou ji z stejn e a jsou rovny po ctu vektor u v cel em sch ematu (dimenzi cel eho prostoru n). Dimenze kernel u A , (A )2 , . . . m u zeme ur cit v libovoln e b azi. Zvol me-li si kanonickou b azi, mus me spo c tat A, A2 , . . . a naj t nap r klad hodnosti t echto matic (dim Rn = dim Ker An +dim Im An ). Pokud nebude hodnost matice (po cet line arn e nez avisl ych r adk u) vid et okam zit e, p revedeme ji gaussovskou eliminac na horn troju heln kov y tvar.
(2)+(1 )(2 ) (1)+(2)(1 )

1 2 2 3 0 1 0 1 h(A) = 2 A 0 0 0 0 dim Ker A = 4 2 = 2 , 0 0 0 0 1 2 2 3 1 2 2 3 h(A2 ) = 1 A2 = dim Ker (A )2 = 4 1 = 3 , 1 2 2 3 1 2 2 3 0 0 0 0 0 0 0 0 h(A3 ) = 0 A3 = 0 0 0 0 dim Ker (A )3 = 4 0 = 4 . 0 0 0 0

(2 )+(3)(3 ) (2 )+(4)(4 )

z dim Ker (A )2 < 4 V ypo cet A3 jsme si ji z mohli jist e u set rit, nebot 3 2 plyne dim Ker (A ) > dim Ker (A ) , a tedy zb yv a pouze mo znost

264

dim Ker (A )3 = 4. Sch ema (118) m a tedy pro A tvar (v1 a4 ) (v2 a3 ) (v3 a1 ) 0 (2) (v1 a2 ) 0 ,
(1) (1) (1)

(119)

m ame dva ret ezce, jeden d elky k1 = 3 a jeden d elky k2 = 1 a stupe n nilpotence A je t ri (3 = 0). V s imn e me si, z e zat mco Hamilton A Cayleyova v eta n am zaru cuje, ze (A) = A4 = 0, mohou existovat i polynomy p ni z s ho stupn e ne z , pro kter y p(A) = 0. Minim aln polynom je ten z nich75 , kter y m a nejmen s stupe n. V na sem p r pad e je to p(x) = x3 . V b azi a1 , a3 , a4 , a2 m a zobrazen A matici 0 1 0 0 0 0 1 0 JA = . 0 0 0 0 0 0 0 0 Nalezen Jordanovy b aze pro A Abychom mohli zapsat A jako QJA Q1 , mus me ur cit vektory v sch ematu (119) vzhledem ke kanonick e b azi. M sto zobrazen A tedy budeme d ale pracovat s matic A. Zaru cen y zp usob pro obecnou nilpotentn matici N typu n n je n asleduj c : 1. Ur c me n ejakou b azi Im N m1 , kde m je stupe n nilpotence N . To jsou koncov e vektory v sech nejdel s ch ret ezc u (tedy ret ezc u d elky m 1) p redstavte si N m1 x, kde x je obecn y vektor zapsan y v b azi (118). 2. Tyto koncov e vektory dopln me na cel e ret ezce, tedy re s me (1) (1) soustavy typu N vk1 1 = vk1 . P ritom m ame na pam eti, ze z line arn nez avislosti koncov ych vektor u, kter e jsme ur cili v bod e 1, plyne nez avislost cel ych ret ezc u. 3. B azi Im N m1 dopln me na b azi Im N m2 Ker N . Tyto nov e vektory jsou koncov e vektory v sech ret ezc u d elky m 2 (p redstava je podobn a jako v bodu 1).
75 Minim aln

polynom je ur cen jednozna cn e a z na n asobek c slem.

265

4. Nov e koncov e vektory dopln me na cel e ret ezce. 5. Dopl nujeme v zdy b azi Im N l Ker N na b azi Im N l1 Ker N a tyto nov e vektory roz s r me na cel e ret ezce. Skon c me u l = 1. Uveden y zp usob je zna cn e zdlouhav y, 1. 1.     hled  nebot an vzor u je nepom ern e n aro c        n ej s ne z hled an obraz u. Jeho v yznam 2. 2.     ! !! ' '( ) ' )) / /0 0//0 spo c v a v tom, ze p redstavuje zaru cenou     "! ( *) 0 ! ' / 
 
       !#" '%% ) ) ('(('&%&% * /-- 0/.-.( 0     # #""!$ %%!$#""!$# ' + +**), --),+**),+ /     

        ## ' ++ /

  #$ %$# && % + +&% , -,+ .. - .

    $ & , . cestu jak hledan e vektory naj t a slou z 3. 3 .    1 1 1    2 2     1 11 2211  p ri d ukazu v ety o struktu re nilpotentn ho 12   2 zobrazen . Pro praktick y v ypo cet pou zijeme jin y postup: ret ezce budeme tvo rit 4. 4. 3       34 3 56 5 78               3 33 5 5 55 7 7 77 878877 34 544433 6 766655 8       4 6 8 od lev eho konce76 . Pro v et s n azornost jsou oba postupy nazna ceny na obr azku vpravo: Jordanova b aze se v tomto p r klad e skl ad a ze dvou ret ezc u d elky p et, jednoho ret ezce d elky cty ri a jednoho d elky jedna. Vektory, kter e jsme v dan em kroku na sli, jsou zna ceny vy srafovan ym pol ckem, vektory, kter e jsou zn amy z p redchoz ch krok u, jsou zna ceny sed ymi pol cky. 1. Najdeme dim Ker N m dim Ker N m1 nez avisl ych vektor u v Ker N m \ Ker N m1 . To budou lev e koncov e vektory v sech nejdel s ch ret ezc u (d elky m). 2. Dopo c t ame cel e ret ezce (opakovan e n asob me koncov y vektor matic N ). Pokud jsou tyto ret ezce z avisl e (to pozn ame na prav ych koncov ych vektorech), mus me zvolit v bodu 1 vektory jinak a zkusit to znovu. 3. Z ret ezc u, kter e jsme spo c tali, vybereme vektory, kter e nejsou v Ker N m2 (na obr azku v y se jsou to zak r zkovan a pol cka). Pokud je t echto vektor u m en e ne z dim Ker N m dim Ker N m2 , dopln me je vektory z Ker N m \ Ker N m2 na tento po cet a db ame, aby cel a mno zina byla line arn e nez avisl a. Nov e vektory jsou po c ate cn vektory ret ezc u d elky m 1.

76 Tento postup m a v obecn em p r pad e ur citou nev yhodu. Kdy z vytvo r me nov y ret ezec, mus me se p resv ed cit, ze je line arn e nez avisl y s p redchoz mi ret ezci, neboli, ze koncov e vektory (vpravo) v sech ji z vytvo ren ych ret ezc u jsou nez avisl e. Pokud tomu tak nen , mus me posledn ret ezec vy radit a zkusit jin y.

266

4. K nov ym vektor um (po c ate cn m vektor um ret ezc u d elky m 1) dopo c t ame ret ezce. Pokud budou vektory na prav ych konc ch v sech doposud spo c tan ych ret ezc u z avisl e, mus me bod 3 opakovat (doplnit vektory jinak). 5. Pokra cujeme (opakujeme body 3 a 4), a z z sk ame n line arn e nez avisl ych vektor u, tedy b azi cel eho Ker N m = Rn . Jak dopadne tento postup z na sem p r pad e? Nejdel s ret ezec m a d elku m = 3, hled ame tedy nejprve77 4 3 = 1 vektor z Ker A3 \ Ker A2 . Zvol me nap r klad n ahodn e a4 = (1, 0, 0, 0)T Ker A3 = R4 2 T a jeliko z A a4 = (1, 1, 1, 1) = 0, je tato volba mo zn a (bod 1). Tento vektor dopln me na cel y ret ezec: a3 = Aa4 = (2, 1, 0, 0)T a a1 = Aa3 = (1, 1, 1, 1)T . Jeliko z je ret ezec jen jeden, probl emy s ov e rov an m line arn nez avislosti nejsou (bod 2). V sch ematu z adn e ret ezce d elky dva nejsou, tedy body 3 a 4 odpadaj ; podrobn eji: ze spo c tan eho ret ezce vybereme vektory a4 , a4 (a1 le z v Ker A1 ) a 3 1 zjist me, ze je jich skute cn e dim Ker A dim Ker A = 2 (bod 3). Kone cn e (bod 5, nebo taky opakovan y bod 3) pot rebujeme doplnit ret ezec a4 a3 a1 0 po c ate cn mi vektory v sech ret ezc u d elky jedna, a to tak, aby byly v sechny vektory nez avisl e (opakovan y bod 4). Sta c tedy nal ezt libovoln y vektor z Ker A line arn e nez avisl y na a1 . Bud m u zeme vy re sit soustavu Aa2 = 0 2 3 4 5 (a2 )1 0 1 1 2 2 (a2 )2 0 0 1 0 1 (a2 )3 = 0 , 0 1 0 1 (a2 )4 0 a vybrat vhodn e re sen (tedy re sen nez avisl e na a1 ), nebo m u zeme vektor elegantn e uhodnout. V na sem p r pad e se nab z vektor a2 = (1, 1, 0, 1)T . Vektory a1 , a3 , a4 , a2 zap seme do sloupc u matice Q (viz p r klad 4.9 ci 15.4), a tedy pro 1 2 1 1 1 1 0 1 = Q= a1 , a3 , a4 , a2 1 0 0 0 1 0 0 1
77 dim Ker A2

= 3,dim Ker A3 = 4

267

bude platit A = QJA Q1 .

PK,KV

15.4

Jordan uv tvar poprv e

Ukol: Najd ete Jordan uv tvar matice 0 1 0 A = 4 4 0 2 1 2

a matici C , kter a p rev ad A na Jordan uv tvar JA .

sen Re : Abychom zjistili, jak y je Jordan uv tvar matice A, pot rebujeme nejd r ve naj t vlastn c sla A. Vlastn c sla jsou ko reny charakteristick e rovnice: 1 0 det (A ) = det 4 4 0 = 2 1 2

= (1)

3+3

(2 ) det

1 4 4

=
3

kde m sto ka zd eho ze symbol u m u ze b yt bud jedni cka nebo nula. V simn eme si, ze oba prvky nemohou b yt nula, proto ze pak by byla z nen tot e z co A. Abychom JA n asobkem , a tedy QJA Q1 = JA , co rozhodli ot azku, co napsat za , prozkoum ame strukturu ko renov eho podprostoru. Matice A 2 m a jedin e vlastn c slo a to nulu, a tud z je nilpotentn . M u zeme na n tedy pou z t cel y apar at popsan y v p r kladu df , p r i cem z 15.3. Budeme tedy zkoumat prostory Ker (A )j = Ker j = 2. P ripom n ame, ze plat

Na sli jsme trojn asobn e vlastn c slo 1,2,3 = 2. Na diagon ale JA bude proto v sude c slo 2. 2 0 JA = 0 2 , 0 0 2

= (2 ) ( 4) + 4 = ( 2) .

m+1 m = ... , 0 < dim Ker 1 < < dim Ker = dim Ker

(120)

268

e u set rit, proto ze poV ypo cet dim Ker (A 2 ) jsme si mohli klidn kud jsme zjistili, ze dim Ker 1 = 2 < 3, pak mus b y t v souladu 2 2 e dim Ker 2 s (120) dim Ker 1 2 = 3. 2 < dim Ker 2 , a tedy nutn Nyn ji z zn ame dimenze Ker i a m u z eme ur c it sch ema Jordanovy b aze, tedy sch ema typu (118). Z dim Ker 1 = 2 plyne, ze existuj dva 2 ret ezce. Jeden tedy mus m t d elku jedna a jeden d elku dva (aby byl sou cet d elek t ri). Lze to tak e vydedukovat z toho, ze dim Ker 2 2 dim Ker 1 = 1, neboli existuje jeden r et e zec d e lky aspo n dva. 2

kde m je d elka nejdel s ho ret ezce Jordanovy b aze. Prostor Ker m = +1 = . . . naz y v a me ko r enov y m prostorem vlastn ho c sla Ker m (zna c me Ker ) a jeho dimenze je obecn e78 rovna n asobnosti tohoto vlastn ho c sla (toto tvrzen z p r kladu 15.3 p r mo neplyne; zm n me se o n em v p r kladu 15.8). V p r pad e jedin eho vlastn ho c sla je tedy dimenze ko renov eho prostoru rovna dimenzi cel eho prostoru (toto ji z z 15.3 plyne). i V me, ze dim Ker i er matice = n h[(A ) ], kde n je rozm A. Spo ct eme tedy 2 1 0 (A 2 ) = 4 2 0 dim Ker 1 2 =31=2 2 1 0 0 0 0 2 (A 2 ) = 0 0 0 dim Ker 2 2 =30=3 0 0 0

P ri u prav ach na za c atku jsme vyu zili JA = CAC 1 , C (X + Y )C 1 = 1 1 1 CXC + CY C a C C = .

a Jordan uv tvar matice A (tedy matice zobrazen 79 A v b azi {(A asleduj c 2 )v, v, u}) je n 2 1 0 JA = JA2 + J2 = JA2 + 2 = 0 2 0 . 0 0 2

v (A 2 )v 0 A2 u 0

A2

A2

(121)

78 I

79 Zobrazen ,

u matic s v ce vlastn mi c sly, kde A nen nilpotentn . jen z m a v kanonick e b azi matici A.

269

Zb yv a naj t matici C , kter a p rev ad matici A na Jordan uv tvar JA , neboli matici spl nuj c JA = C 1 AC . Matice C tedy mus vektor ve slo zk ach v u ci Jordanov e b azi p rev est na vektor ve slo zk ach v u ci kanonick e b azi. Ve sloupc ch matice C tedy budou postupn e vektory (A 2 ) v, v a u v tomto po rad (viz p r klad 4.9). Najd eme konkr etn vektory v a u pro sch ema (121). Jinak: hled ame vektor u, kter y je po prvn m n asoben matic (A 2 ) roven nulov emu vektoru a vektor v, kter y je po prvn m n asoben touto matic r uzn y od nulov eho vektoru. P ritom mus b yt vektory u a (A 2 ) v line arn e nez avisl e. Za vektor v vybereme t reba (0, 0, 1)T a ov e r me, zda (A 2 ) v = 0. Bohu zel jsme vybrali spatn y vektor, proto ze tato podm nka nen spln ena. Nevad , zkusme zvolit v = (0, 1, 0)T . Nyn je (A 2 ) v = (1, 2, 1)T , co z n am ji z vyhovuje. Vektor u vybereme jako re sen rovav ame jen pozor, abychom nevybrali n ejak y nice (A 2 ) u = 0 a d n asobek (A 2 ) v ; m u zeme vz t nap r klad u = (1, 2, 0)T . M u zeme tedy napsat celou matici C a s ohledem na milovn ky n asoben matic, kte r si budou cht t ov e rit CJA C 1 = A, ji uv ad me i s jej inverz 1 0 1 0 0 1 C = 2 1 2, C 1 = 2 1 0 . 1 0 0 1 0 1

VP

15.5

Jordan uv tvar podruh e

Ukol: Najd ete Jordan uv tvar matice 1 3 3 A = 2 6 13 1 4 8

a matici C , kter a p rev ad A na Jordan uv tvar JA . sen Re : Spo c t ame vlastn c sla matice A. Charakteristick a rovnice je 1 3 3 3 det (A ) = det 2 6 13 = ( 1) . 1 4 8

270

kde ka zd y symbol m u ze b yt jedni cka nebo nula. Co m ame napsat nad diagon alu, budeme v ed et, a z zjist me, jak a je struktura ko renov eho podprostoru. 0 3 3 h (A ) = dim 2 7 13 = 2 dim Ker 1 1 = 3 2 = 1. 1 4 7

M ame trojn asobn e vlastn c slo 1,2,3 = 1, co z znamen a, ze Jordan uv tvar matice A bude 1 0 JA = 0 1 , 0 0 1

I zde jsme mohli postupovat rychleji, bez po c t an cel e matice (A 1 )2 . Podle (120) mus b yt dim Ker 2 > dim Ker , tedy h (A )2 < 1 1 2 cili h (A ) je bud jedna nebo nula. Za h(A ), cneme-li po c tat me-li, ze u z prvek v jej m lev em horn m rohu matici (A )2 a zjist je nenulov y, mus b yt nutn e h (A )2 = 1. Vzhledem k (120) je nyn jist e, ze bude dim Ker 3 1 = 3. Jordanovu b azi proto m u zeme sch ematicky zapsat

sen e odhadli: nem u ze b yt t ri, nebot Hodnost matice A jsme zku to by musely u ze b yt tak e jedna, nebot det(A ) = 0, ale nem b yt v sechny r adky n asobkem jednoho, co z nejsou. Jinak m u zeme samoz rejm e matici tak e gaussovsky eliminovat. D ale prozkoum ame (A )2 . 3 9 18 2 dim (A ) = dim 1 3 6 = 1 dim Ker 2 1 =31=2 1 3 6

v (A )v (A )2 v 0 .

P ripom n ame, ze i v tomto (jedno r adkov em) sch ematu je v prvn m sloupci vpravo dim Ker 1 em sloupci zprava je 1 = 1 vektor, ve druh 1 dim Ker 2 cn e ve sloupci nejv ce vlevo 1 dim Ker 1 = 1 vektor a kone 3 je tak e dim Ker 1 dim Ker 2 1 = 1 vektor.

271

Matice C bude m t ve sloupc ch vektory (A ) v, (A ) v 2 a v, p ri cem z vektor v mus b yt z Ker 3 me jej proto 1 \ Ker 1 . Zvol 3 3 libovoln e z R = Ker 1 a zkontrolujeme, zda (A )2 v = 0. Zkusme to t reba s v = (1, 0, 0)T : snadno dopo c t ame (A )v = (0, 2, 1)T 2 T a (A ) v = (A )(0, 2, 1) = (3, 1, 1)T a vid me, ze jsme zvolili spr avn e. Pro matici C a C 1 (inverzi uv ad me pouze pro kontrolu) pak m ame 0 1 2 3 0 1 C 1 = 0 1 1 . C = 1 2 0 , 1 3 6 1 1 0

V tabulce je jeden ret ezec d elky matice A 1 1 JA = 0 1 0 0

t ri, a proto je Jordan uv tvar 0 1. 1

2 1

VP

15.6

Jordan uv tvar pot ret

0 0 1 0 3 13 3 8

Ukol: Najd ete Jordan uv tvar matice 1 3 2 6 A= 0 3 1 4

a matici C , kter a p rev ad A na Jordan uv tvar JA . sen Re : Charakteristick a rovnice matice A je 1 3 0 3 2 6 0 13 = det (A ) = det 0 3 1 3 1 4 0 8 1 3 3 3+3 4 = (1) (1 ) det 2 6 13 = ( 1) . 1 4 8

272

Podobn e jako v p r kladu 15.5 n am sta cilo p ri po c t an (A )2 naj t jedin y nenulov y element, abychom mohli s jistotou r ci, ze je hodnost t eto matice jedna. Dimenze posledn ho podprostoru Ker 3 1 je automaticky rovna cty rem a Jordanova b aze m a strukturu

Matice A m a cty rn asobn e jsou 0 3 2 7 h (A ) = h 0 3 1 4 3 9 1 3 2 h (A ) ) = h 3 9 1 3

vlastn c slo 1,2,3,4 = 1. Dimenze Ker j 0 0 0 0 0 0 0 0 3 13 = 2 dim Ker 1 1 =42=2 3 7 18 6 = 1 dim Ker 2 1 =41=3 18 6

v (A ) v (A ) v 0 A u 0.

(122)

a zb yv a naplnit strukturn tabulku (122) odpov daj c mi vektory, abychom mohli sestavit matici C . 2 Matice C bude m t ve sloupc ch po rad e vektory (A ) v, 1 (A ) v, v a u. Vektor v zvol me libovoln e z Ker 3 ale 1 , mus 2 reba vybrat tak, spl novat podm nku (A ) v = 0. Vektor u je t aby (A ) u = 0 a aby byl nez avisl y na (A )2 v. Zvol me-li nap r klad v = (1, 0, 0, 0)T , zjist me, ze (A )v = T (0, 2, 0, 1) a (A )2 v = (3, 1, 3, 1)T = 0, jak m a b yt. Pak u z jen najdeme druh y vlastn vektor matice A, kter y nen n asobkem

Vid me tedy jeden ret ezec d elky t ri a jeden ret ezec d elky jedna. Jordan uv tvar matice A je proto 1 1 0 0 0 1 1 0 JA = 0 0 1 0 0 0 0 1

273

(3, 1, 3, 1)T , nap r klad u = (3, 1, 0, 1)T , a jsme hotovi. Matice C a matice C 1 k n inverzn jsou 0 0 0 1 3 0 1 3 3 0 1 0 1 1 2 0 1 C 1 = C= 1 3 0 6 . 3 0 0 0, 1 1 0 1 0 1 1 3 2

VP

15.7

Jordan uv tvar po ctvrt e

0 0 3 1

a matici C , kter a ji p rev ad na Jordan uv tvar JA . sen Re : P ri ur cov an charakteristick eho polynomu matice A vyu zijeme toho, ze je v blokov e doln m troj uheln kov em tvaru (viz p r klad 9.5c). 3 1 0 0 1 1 0 0 = det (A ) = det 3 0 5 3 4 1 3 1

Ukol: Najd ete Jordan uv tvar matice 3 1 0 1 1 0 A= 3 0 5 4 1 3

= det

3 1 1 1

det

5 3 3 1

= ( 2)4 .

M ame tedy cty rn asobn e vlastn c slo 1,2,3,4 = 2 a mus me zkoumat strukturu ko renov eho podprostoru Ker 2 . Dimenze jednotliv ych podprostor u Ker i jsou po r ad e 2 1 1 0 0 1 1 0 0 1 h (A 2 ) = h 3 0 3 3 = 2 dim Ker 2 = 4 2 = 2 4 1 3 3

274

a struktura Jordanovy b aze je tedy

A2

0 0 2 h (A 2 ) ) = h 0 0

0 0 0 0

0 0 0 0

0 0 = 0 dim Ker 2 2 =40=4 0 0

A2

v (A 2 )v 0 A2 A2 u (A 2 )u 0 .

(123)

Zb yv a osadit tabulku (123) konkr etn mi vektory, abychom zjistili, jak bude vypadat transforma cn matice C . Za vektory v, u m u zeme 1 zvolit dva libovoln e prvky z Ker 2 \ Ker , op e t zvol me dva jak e koliv 2 2 na nulu. vektory z R4 a ov e r me, ze se matic (A 2 ) nezobraz V tomto p r pad e ale je st e nem ame vyhr ano: mus me tak e hl dat, aby nebyly vektory (A 2 )v, (A 2 )u z avisl e (viz bod 2 v postupu pro hled an vektor u Jordanovy b aze, p r klad 15.3). To se p resn e stane nap r klad pro v = (0, 0, 0, 1)T a u = (0, 0, 1, 0)T . Zvol me proto jin e dva vektory, nap r klad v = (0, 1, 0, 0)T a u = (0, 0, 1, 0)T , nap seme u matice C a pust me se do dal s ho (A 2 )v, v, (A 2 )u, u do sloupc p r kladu. 1 0 0 0 1 0 0 0 1 1 0 0 1 1 0 0 C= C 1 = 0 0 3 1, 1 0 0 1 3 3 1 0 3 0 1 0 1 1

V t eto tabulce jsou dva ret ezce d elky dva, neboli Jordan uv tvar matice A je 2 1 0 0 0 2 0 0 JA = 0 0 2 1 0 0 0 2

VP

275

15.8

Jordan uv tvar naposledy

Ukol: Najd ete Jordan uv tvar matice 1 3 4 A = 4 7 8 6 7 7

a matici C , kter a ji p rev ad na Jordan uv tvar JA .

M ame jedno jednon asobn e vlastn c slo 1 = 3 a jedno dvojn asobn e vlastn c slo 2,3 = 1. Toto je o trochu slo zit ej s situace, ne z s jakou jsme se setkali v p r kladech (15.315.7). Pou zijeme nyn v etu, kter a r k a: Je-li line arn zobrazen Rn Rn , pak pro ka zd e vlastn c slo je dim Ker ( Id) < dim Ker ( Id)2 < p ri cem z dim Ker ( Id)m je rovno n , n asobnosti c sla . Pro libovoln e = tvo r pr unik prostor u Ker ( Id)j a Ker ( Id)j pouze nulov y vektor. < dim Ker ( Id)m = dim Ker ( Id)m+1 = ,

sen Re : Nejd r ve najdeme vlastn c sla matice A. Charakteristick a rovnice je 1 3 4 2 det (A ) = det 4 7 8 = ( + 1) ( 3) . 6 7 7

Prostory Ker ( Id)j budeme op et zna cit Ker j , prostor V = m Ker se naz yv a ko renov ym prostorem vlastn ho c sla . Nez avislost ko renov ych prostor u pro r uzn a vlastn c sla znamen a, ze dim L V

dim V =

n = n ,

neboli ze b azi cel eho prostoru lze poskl adat z b az ko renov ych pod V V ) prostor u. Restrikce Id V (tedy Id jako zobrazen

276

m a ale jedin e vlastn c slo, a to nulu, a proto lze b azi ko renov eho podprostoru naj t tak, jak jsme to d elali u nilpotentn ch zobrazen . Co to bude znamenat v praxi: Nejprve se budeme zab yvat vlastn m c slem 1 = 3. U jednon asobn ych vlastn ch c sel nem ame z adn e probl emy, ko renov y prostor V3 = Ker (A 3 ) je jednorozm ern y. Najdeme vlastn vektor k c slu 1 , nap r klad u = (1, 2, 2)T , a jsme hotovi. U dvojn asobn eho vlastn ho c sla 2,3 = 1 to bude obt zn ej s . 2 Mus me ur cit dim Ker 1 a dim Ker . 1 1 2 3 4 h (A + ) = h 4 6 8 = 2 dim Ker 1 1 = 3 2 = 1 6 7 8 16 16 16 2 h (A + ) = h 32 32 32 = 1 dim Ker 2 1 = 3 1 = 2 32 32 32

e jako v p r klad e 15.4 V ypo cet hodnosti (A + )2 jsme si podobn 2 1 z dim Ker 1 u set rit, nebot = 1 < 2 plyne dim Ker > dim Ker 1 1 1 a p ritom je dimenze v sech dim Ker j y se dva. 1 nejv Jordanova b aze pro dvojn asobn e vlastn c slo 2,3 = 1 se tedy skl ad a z jedin eho ret ezce

v (A + )v 0 .

A+

A+

Abychom z skali matici p rechodu do Jordanovy b aze, pot rebujeme naj t je st e vektor v. Ten m a b yt z ko renov eho prostoru c sla = ezec 1, tedy z Ker 2 a nav c mus b y t ( A + ) v = w = 0. Ret 1 budeme nyn zapl novat zprava: najdeme nejprve re sen rovnice (A + )w = 0, nap r klad w = (1, 2, 1)T , a potom nalezneme v pomoc T ( 1 , 1 , 2) . Chceme-li se vyhnout (A + )v = w; dostaneme v = 1 3 zlomk um, m u zeme samoz rejm e (oba) tyto vektory n asobit t remi.

Jordan uv tvar matice A, neboli matice p r slu sn eho zobrazen v b azi (A + )v, v, u, je proto 1 1 0 JA = 0 1 0 0 0 3

277

Jin a mo znost je naj t n ejak e re sen (A + ) v = 0 a dopo c tat seme do sloupc u matice C (A + )v = w. Vektory w, v, u pak zap 2 4 1 9 9 3 3 1 1 2 1 1 6 1 2 , C = 3 3 0 C= 3 2 2 1 1 1

a z ajemci mohou ov e rit, ze skute cn e plat CJA C 1 = A.

VP

15.9

Jsou si ty matice opravdu podobn e?

24 11 22 B = 20 8 20 . 12 6 10

Ukol: Jsou d any matice A a B 3 2 1 A = 2 2 2 , 3 6 5

Uka zte, ze jsou si tyto matice podobn e a nalezn ete matici C tak, aby B = CAC 1 .

sen Re : Nap red p ripome nme, ze podobn e matice maj stejn e charakteristick e polynomy (tedy stejn a spektra v cetn e n asobnost ). To n am d av a n ekolik rychl ych zp usob u, jak zkontrolovat, zda dv e zadan e matice mohou b yt podobn e; stejn e jako rovnost charakteristick ych polynom u to ale jsou pouze nutn e podm nky podobnosti. A B Tr A = Tr B det A = det B (A) = (B ) . Ka zd a matice X je podobn a n ejak e matici JX blokov e diagon aln ho tvaru s Jordanov ymi bloky na diagon ale. Proto ze je tento Jordan uv kanonick y tvar JX ur cen a z na po rad jednotliv ych blok u jednozna cn e, je z rejm e, ze A B J A = JB , pokud konstruujeme Jordan uv tvar nap r klad tak, ze bloky rad me sestupn e podle vlastn ch c sel a v r amci jednotliv ych vlastn ch c sel sestupn e podle d elky ret ezc u. Ukol tedy vy re s me tak, ze najdeme Jordanovy tvary matic A a B a ov e r me, ze jsou stejn e (JA = JB ). Potom najdeme p revodn 278

matice CA , CB ,
1 A = C A JA CA , 1 B = C B JB CB ,

1 1 z nich z vypo c t ame CB (CA A C A ) CB = B . Proto ze pro dv e 1 1 regul arn matice X a Y plat (X Y ) = Y X 1 , bude matice 1 C = C B CA spl novat z adan y p redpis B = C A C 1 . Ozna cme a zobrazen R3 R3 , kter a maj v kanonick e b azi matice A, B . Charakteristick e polynomy t echto zobrazen jsou nez avisl e na volb e b aze, a lze je tud z po c tat v kanonick e b azi jako cek av an vyjdou polynomy stejn e, det(A ) a det(B ). Podle o a to

() = () = 3 6 2 + 12 8 = ( 2)3 . D ale vy set r me strukturu nilpotentn ch zobrazen 2 = 2 Id resp. 2 = 2 Id. V kanonick e b azi maj tato zobrazen tvar 1 2 1 22 11 22 A2 = A 2 = 2 4 2 , B2 = B 2 = 20 10 20 , 3 6 3 12 6 12

zobrazen Id odpov d a v libovoln e b azi v zdy jednotkov a matice. Ihned vid me, ze h(A2 ) = h(B2 ) = 1, tedy dim Ker ( 2 Id) = dim Ker ( 2 Id) = 2. Jeliko z jsou tyto dimenze men s ne z dimenze cel eho prostoru, mus b yt dim Ker ( 2 Id)2 > dim Ker ( 2 Id), a tedy dim Ker ( 2 Id)2 = 3. Stejn e to plat i pro . Struktura obou zobrazen bude tedy stejn a : v3 v1 0 , v2 0 : v6 v4 0 , v5 0

Toto je p ekn a uk azka skute cnosti, ze dv e podobn e matice popisuj tot e z zobrazen , pouze vzhledem k r uzn ym b az m. 279

kde sipka znamen a p usoben zobrazen 2 Id (v lev e tabulce), resp. 2 Id (v prav e tabulce). Matice zobrazen v b azi v1 , v3 , v2 a matice zobrazen v b azi v4 , v6 , v5 budou stejn e 2 1 0 J = J A = JB = 0 2 0 . 0 0 2

Vypo ct eme kone cn e matici C , kter a zprost redkuje podobnostn transformaci (srovnejte s p r kladem 15.4). Vol me-li nap r klad v3 = v6 = (1, 0, 0)T jako po c ate cn vektory ret ezc u d elky dva, pak v1 = (A 2 )v3 = (1, 2, 3)T a v4 = (B 2 )v6 = (22, 20, 12)T . D ale se p r mo nab z v2 = (2, 1, 0)T a v5 = (1, 2, 0)T , hl dali jsme p ritom, aby byly vektory v2 , v1 a v5 , v4 nez avisl e. Nyn u z jen poskl ad ame tyto vektory do matic

CA =

v1

v3

v2

CB =

v4

v6

v5

1 a dopo c t ame C = CB CA , co z je matice, kter a spl nuje B = CAC 1 . C seln e vyjde 0 0 1 1 1 23 3 3 1 . = 1 2 1 , C = 0 2 16 CA 3 0 1 2 0 0 4 3

PK,KV

280

16
16.1

Ortogon aln funkce a trochu kvantov e mechaniky

Ortogon aln polynomy

Ve skriptech [PLA] najdeme n ekolik zaj mav ych p r klad u ortogon aln ch syst em u polynom u. V cem en e se v zdy jedn a o ortogonalizaci b aze 1, x, x2 , . . . v u ci vhodn emu skal arn mu sou cinu
b

(f g ) =

f (x)g (x)(x) dx
a

(124)

s v ahou (x). Pod v ame se ted trochu podrobn eji na n ekter e obecn e vlastnosti ortogon aln ch polynom u. M sto skal arn ho sou cinu (124) je vhodn ej s uva zovat momentov y funkcion al
b

L[f ] =

f (x)(x) dx
a

jako zto line arn zobrazen na na sem prostoru polynom u. Potom je ov sem (f g ) = L[f (x)g (x)]. V yhoda momentov eho funkcion alu je v tom, ze je ji z jednozna cn e ur cen posloupnost c sel n = L[xn ]. Pro libovoln y polynom P (x) = ak xk je potom d ky linearit e L[P (x)] = ak k . (125)

Zapome nme ted na na se p uvodn odvozen funkcion alu L pomoc skal arn ho sou cinu s v ahou (x) a zavedme jej abstraktn e tak, ze zad ame (komplexn ) c sla n a p usoben na komplexn polynom re aln e prom enn e P (x) denujeme pomoc (125). rekneme, ze je ortogon aln O syst emu polynom u {Pn (x)} n=0 (kr atce OPS) v u ci L, jestli ze Pn je polynom stupn e n, pro m = n 2 plat L[Pm (x)Pn (x)] = 0 a nav c L[Pn (x)] = 0. Ukol: a) Na L se ov sem nep ren a sej v sechny vlastnosti skal arn ho sou cinu. M u ze se st at, ze k dan emu funkcion alu L neexistuje OPS. Naopak k dan emu syst emu polynom u {Pn (x)} (Pn je polynom stupn e n) nemus existovat takov e L, ve kter em je syst em ortogon aln . Najd ete p r klady! 281

b) Doka zte n asleduj c jednoduchou vlastnost OPS, kterou budeme je st e pot rebovat: syst em {Pn (x)} je OPS v u ci L, pr av e kdy z n, m n : L[xm Pn (x)] = Kn mn , sen Re : a) Za prv e vezm eme t reba polynomy stupn e max. 1, kde polo z me existuje OPS sest 0 = 1 = 2 = 1. Necht avaj c z polynom u P0 (x) = a , P1 (x) = bx + c , a, b = 0 . Kn = 0 . (126)

2 2 Potom maj b yt nenulov a c sla L[P0 ] = a2 a L[P1 ] = (b + c)2 a z arove n m a b yt 0 = L[P0 P1 ] = a(b + c), co z z rejm e nem u ze nastat sou casn e.

Ve druh em p r pad e vezmeme ten nejjednodu s s p r klad, co existuje: syst em 1, x, x2 , . . . . Jist e nem u ze z arove n platit L[1 x2 ] = 0 a L[x x] = 0.
1 b) Pro m < n plyne tvrzen z toho, ze syst em {Pm (x)}n r m=0 tvo b azi na prostoru polynom u stupn e nejv y se n 1, a tedy lze xm , m < n napsat jako line arn kombinaci P0 (x), . . ., Pn1 (x), co z jsou v sechno polynomy ortogon aln na Pn (x). D ale podle 2 p redchoz u vahy plat L[Pn (x)] = L[Pn (x)an xn ], kde an je koecient u xn v Pn (x), a tedy mus b yt L[Pn (x)xn ] = 0.

D ky ortogonalit e v u ci L na st est z ust avaj zachov any jin e p r jemn e vlastnosti OPS, jako t reba ta, ze pro libovoln y polynom (x) n stupn e n existuj koecienty ck , ze (x) = k=0 ck Pk (x), p ri cem z z rejm e L[ (x)Pk (x)] . ck = 2 (x)] L[Pk Ukol: Uka zte, ze pro dan e L je OPS {Pn (x)} u z jednozna cn e ur cen konstantami Kn = L[xn Pn (x)].

sen {Pn (x)} a {Qn (x)} jsou dva r Re : Necht uzn e OPS v u ci L. Pak d ky (126) plat L[Qk (x)Pn (x)] = 0 pro k < n. Z arove n ale podle 282

p redchoz ho m u zeme rozvinout

n

Pn (x) =
k=0

ck Qk (x) ,

ck =

L[Pn (x)Qk (x)] . L[Q2 k (x)]

Pro k < n jsou tedy v sechna ck nulov a, neboli Pn (x) = cn Qn (x). Pokud ale m a platit Kn = L[Pn (x)xn ] = L[cn Qn (x)xn ] a Kn = L[Qn (x)xn ], nezb yv a ne z cn = 1. Z p redchoz ho ov sem je st e neplyne, za jak ych podm nek existuje k dan emu L aspo n jeden OPS. V tomto sm eru ted dok a zeme jedno z asadn tvrzen . funkcion Ukol: Necht al L je dan y c sly n . Polo zme 0 1 n = . . . 1 2 . . . . . . n . . . n+1 . . .. . . . . . . 2n

(127)

n n+1

Potom existuje OPS v u ci L, pr av e kdy z n = 0 pro ka zd e n = 0, 1, 2, . . . . sen maj Re : Necht hledan e polynomy tvar Pn (x) = Podm nku (126), aby tvo rily OPS, nap seme do matic 0 cn0 0 1 . . . n 1 2 . . . n+1 cn1 0 . = . . . . . .. . . . . . . . . . . . Kn cnn n n+1 . . . 2n
n k k=0 cnk x .

Jsou-li determinanty n nenulov e, pak m a tato soustava rovnic jist e re sen . Naopak, v me-li, ze existuje re sen , pak je toto re sen podle p redchoz ho u kolu u z jednozna cn e d ano sadou c sel Kn , a tedy mus m t soustava (pro ka zd e n) pr av e jedno re sen , co z nastane pouze pro n = 0. Z Cramerova pravidla dostaneme nav c jednoduch y d usledek (determinant v citateli rozv j me podle posledn ho sloupce) cnn = Kn 283 n1 . n (128)

 Ukol: Doka zte, ze pokud n je n = 0 (rovnice 127), pak m u zeme n asleduj c konstrukc explicitn e sestrojit (jeden z mo zn ych) OPS 0 . . . 1 . . . . . . . .. n . . .

Pn (x) =

df

n1 n . . . 2n1 1 x . . . xn

(129)

sen Re : Je to jednoduch e: uk a zeme, ze polynomy (129) spl nuj podm nku (126). Determinant (129) rozvineme podle posledn ho r adku, c m z dostaneme p r mo koecienty u jednotliv ych mocnin x. Tento polynom vyn asob me xm a zap usob me na to L. Tam, kde bylo v p uvodn m polynomu xj (0 j n), bude ted L[xj +m ] = j +m . Nyn v se zp atky poskl ad ame do determinantu a dostaneme 0 . . . 1 . . . . . . n . .. . . . , . . . 2n1 . . . m+n

L[xm Pn (x)] =

n1 n m m+1

co z evidentn e vyhovuje (126): pro m < n je determinant nula (opakuj se v n em dva r adky), pro m = n je to L[xm Pn (x)] = n = 0. {Pn (x)} je takov Ukol: To nejzaj mav ej s nakonec. Necht y OPS v u ci L, ze koecient u nejvy s s mocniny x je v zdy 1. Uka zte, ze potom existuj konstanty cn a n = 0, ze Pn (x) = (x cn )Pn1 (x) n Pn2 (x) , kdy z klademe P1 (x) = 0. n = 1, 2, . . . , (130)

sen Re : Polynom xPn1 (x) lze jako ka zd y polynom stupn e n rozvinout

n

xPn1 (x) =

ak Pk (x) ,
k=0

284

2 p ri cem z ak = L[xPn1 (x)Pk (x)]/L[Pk (x)]. Z (126) ov sem plyne, ze ak = 0 pro k + 1 < n 1, tedy kdy z je stupe n xPk (x) men s ne z stupe n Pn1 (x). Rozvoj m a tud z jenom t ri cleny

xPn1 (x) = Pn (x) + an1 Pn1 (x) + an2 Pn2 (x) , koecient u Pn (x) je jedna d ky tomu, ze koecienty u nejvy s s ch mocnin v Pn (x) i xPn1 (x) jsou jedna. Men s u pravou a p rezna cen m konstant dostaneme v ysledek Pn (x) = (x cn )Pn1 (x) n Pn2 (x) . (131)

Kdy z posledn rovnost p ren asob me xn2 a zap usob me L, dostaneme pomoc (128) a (126) hezk y vzore cek (st ale pro OPS s koecientem jedna u nejvy s s mocniny) 0 = L[xn1 Pn1 (x)] n L[xn2 Pn2 (x)] n3 n2 = n , n1 n2

kter y umo zn uje snadno po c tat koecienty n . Nav c lze uk azat80 , ze je cn = 0, pokud je funkcion al L symetrick y, tj. pro ka zdou funkci f (x) je L[f (x)] = L[f (x)] (konkr etn e t reba kdy z v (124) integrujeme p res interval a, a a v aha (x) je sud a). Tak je tomu t reba u polynom u Legendreov ych, Hermiteov ych, ci Ceby sevov ych. Pokud si budete cht t vyzkou set, jak funguje vzorec 131 v konkr etn ch p r padech, dejte si pozor na to, ze ve standardn m z apisu n ekter e (co si budeme namlouvat, skoro v sechny) polynomy nemaj u nejvy s s mocniny x jedni cku. Vzorec (130) lze samoz rejm e modikovat i na tento obecn ej s p r pad, vedouc koecient polynomu Pn (x) ozna cme t reba An . Zkuste nap red v y se zm n en y jednodu s s p r pad s cn = 0. Snad v am nakonec vyjde
2 (x)] An1 L[Pn An Pn+1 (x) = xPn (x) Pn1 (x) . 2 An+1 An L[Pn1 (x)]
80 Nen to slo zit e, pokud dok a zete, ze ka zd y polynom takov eho OPS obsahuje bud pouze sud e, nebo pouze lich e mocniny.

285

Abychom mohli odvodit rekurzivn vztah pro zadan y OPS, sta c tedy zn at nap r klad jenom koecienty u nejvy s s mocniny a normu jednotliv ych polynom u. Formulky, kter e jsme odvodili, si m u zete ov e rit na n asleduj c ch OPS. Legendreovy polynomy Pn (x): n n 2 = (2n 1)!/ 2n1 n!(n 1)! , L Pn (x) An = 2n 1 1/(n + 2 ), Pn+1 (x) =
2

2n + 1 n xPn (x) Pn1 (x) , n+1 n+1 P0 (x) = 1 , P1 (x) = 0 .

1 1

Momentov y funkcion al: L[P (x)] = Hermiteovy polynomy Hn (x): 2 An = 2n , L Hn (x) = 2n n! ,

P (x) dx.

Hn+1 (x) 2xHn (x) + 2nHn1 (x) = 0 , H0 (x) = 1 , H1 (x) = 0 . Momentov y funkcion al: L[P (x)] =

P (x) ex dx.

sevovy polynomy Tn (x): Ceby 2 An = 2n1 , L Tn (x) =1 pro n 1) 2 (oboj Tn+1 (x) = 2xTn (x) Tn1 (x) , Momentov y funkcion al: L[P (x)] = T1 (x) = x , T0 (x) = 1 .
1 1

P (x)(1 x2 ) 2 dx.

Ji z jen ve form e z av ere cn ych pozn amek si rekneme dal s zaj mav e vlastnosti funkcion alu L. Jestli ze pro ka zd y polynom (x) 0 takov y, ze (x) 0 na zadan em intervalu, plat L[ (x)] > 0, rekneme, ze L je pozitivn e denitn . Pro takov y funkcion al m u zeme OPS zkonstruovat nap r. z b aze 1, x, x2 , . . . pomoc Grammova-Schmidtova ortogonaliza cn ho procesu. V sechny ko reny polynom u Pn (x) z OPS jsou pak re aln e a jednoduch e a dokonce mezi ka zd ymi dv ema ko reny Pn (x) le z ko ren polynomu n asleduj c ho, tj. Pn+1 (x). TB 286

16.2

Variace na krea cn oper atory

Ukol: Na prostoru v sech analytick ych funkc f : R C uva zujte oper atory z avisl e na jednom parametru n = 0, 1, 2, . . . ( hamiltoni any c astice na p r mce s r uzn e hlubokou hladkou jamkou81 ) n(n + 1) 1 d2 , x R. (132) Hn = 2 dx2 2 cosh2 x a) Nalezn ete nejmen s vlastn c slo Hn a odpov daj c vlastn funkci (naz yvan e ,,z akladn stav). Vlastn funkci nemus te normalizovat. b) Uka zte, ze Hn m a p resn e n normalizovateln ych vlastn ch funkc (v re ci fyzik u ,,v azan ych stav u) a vypo ct ete jejich energie (vlastn c sla Hn ). M u zete pou z t tvrzen , ze vlastn stav tohoto hamiltoni anu je normalizovateln y, resp. nenormalizovateln y, pokud je jeho energie z aporn a, resp. kladn a. c) Doka zte, ze Hn m a (nenormalizovateln e) vlastn funkce, kter e se chovaj jako c exp(ipx) jak pro x , tak pro x pro libovoln e p R. Ve fyzik aln re ci t m dok a zete, ze koecient odrazu je nulov y. Rada: Denujte tzv. anihila cn oper ator d 1 + n tanh(x) An = 2 dx (133)

a nalezn ete vztah mezi An A a hermin , An An a Hn , kde znamen tovsk e sdru zen (viz n ze). Uka zte, ze p usoben m oper atoru A p na vlastn stav oper atoru Hq lze dostat vlastn stav Hr , kde p, q, r jsou vhodn a c sla. V p r kladu budeme pou z vat pro vektory Diracovu notaci.
81 Oper ator tvaru (132) popisuje c astici s potenci aln energi vyj ad renou funkc 1 n(n + 1)/ cosh2 x. v druh em clenu; zde je tedy Epot (x) = 2

287

 sen Re : a) Uv edomme si nejd r ve, ze sdru zen y oper ator82 A n (tzv. krea cn oper ator) m a tvar 1 d + n tanh x A n = dx 2 (134)

asoben m dostaneme (s poa spo ct eme nejprve sou cin An A n . Rozn 2 2 moc sinh x = cosh x 1) An A n = 1 d2 n2 sinh2 x n 1 n2 + , + = H + n 1 2 dx2 2 cosh2 x 2 cosh2 x 2

kde clen u m ern y 1/ cosh2 x vznikl z komut atoru d/ dx a tanh x, obecn eji tak e plat [d/ dx, f (x)] (d/ dx)f (x) f (x) d/ dx = f (x). Zcela analogicky A n An = n2 sinh2 x n n2 1 1 d2 + . = H + n 2 2 2 dx2 2 cosh x 2 cosh x 2 (135)

Z akladn stav Hn je tedy i z akladn m stavem A c sla n An . Vlastn 2 A | = | A | | 0, a aporn a, to plyne z |A An An jsou nez n n n uk a zeme, ze je mezi nimi nula: p r slu sn y vlastn stav mus spl novat An |n0 = 0 (mus b yt anihilov an An odtud n azev oper atoru). Tato rovnost d av a diferenci aln rovnici, z n z lehce spo cteme n0 (x) sinh x d n0 (x) = n n0 (x) , dx cosh x dn0 (x) dx sinh x = n n0 (x) cosh x

a v ysledn e re sen , neboli z akladn stav Hn je tedy ln n0 (x) = n ln cosh(x) + c , n0 (x) = K (cosh x)n ,

v simn ete si rychl e konvergence pro x . P r slu sn a vlastn hodnota Hn je rovna n2 /2 podle (135).
82 Sdru zen y oper ator k An je ten, kter y spl nuje |An = A n | , pro ka zd e dv e (kvadraticky integrabiln ) funkce , . P ritom | = dx. Ze (134) je skute cn e sdru zen y k (132), si ov e r me pomoc integrace per partes: ([ d/ dx + V ] ) dx = [d/ dx + V ] dx, okrajov y clen vypadne d ky kvadratick e integrabilit e , (funkce mus v nekone cnu dostate cn e rychle klesat, aby integr al kvadr atu vy sel kone cn y). Ozna cili jsme V = n tanh x.

288

 d b) R me-li se radou v zad an a pou zijeme-li rovnice (135) a (135), dost av ame d ky asociativit e
Hn A n = ( An An

n2 n2 n2 )A n = A ) A = A n (Hn1 + n Hn1 . 2 2 2 n (136)

A n Hn1 | = Hn An | ,

Jinak re ceno,

(137)

p usoben m A stav Hn1 z sk ame vlastn stav Hn se n na vlastn stejn ym vlastn m c slem: pokud je Hn1 | = E | , pak z (137) ym sdru zen m rovnice plyne Hn (A n | ) = E (An | ). Hermiteovsk (136) z sk ame tak e identitu An Hn = Hn1 An , (138)

kter a analogicky r k a, ze p usoben m An na vlastn stav Hn z sk ame vlastn stav Hn1 . Nyn u z m u zeme skl zet plody. Oper ator H0 popisuje volnou c astici, nem a tedy z adn e v azan e stavy83 . D ale v me, ze oper ator Hn m a z akladn stav, kter y An zobraz na nulu. V sechny ostatn v azan e stavy Hn n am po vyn asoben An daj (netrivi aln ) v azan e stavy Hn1 podle (138). To znamen a, ze Hn m a jeden v azan y stav nav c proti Hn1 a indukce ihned d av a, ze Hn m a n v azan ych stav u. 1 2 n , ostatn vlastn stavy Hn Z akladn stav Hn m a energii E = 2 maj podle (137) stejn e energie jako vlastn stavy Hn1 . Tedy (op et t reba indukc ): energie (vlastn c sla) v azan ych stav u Hn jsou c sla k 2 /2, kde k = 1, 2, . . . n. Tyto vlastn funkce Hn lze explicitn e ps at jako
a |n,nk = A n An1 . . . Ak+1 |k0 , k = 1, . . . , n 1 , (139) kde |k0 je z akladn stav Hk nalezen y v rovnici (136). Opakovan e jsme u zili rovnice (137).

|n,0

c) Hamiltoni an H0 m a zjevn e pouze (nenormalizovateln e) vlastn funkce exp(ipx) s vlastn hodnotou p2 /2 (pro p > 0 popisuj c astici
83 Vlastn funkce

jist e najdete sami: pokud ne, pod vejte se na za c atek bodu c.

289

let c doprava). Zcela analogicky jako v (139) lze z skat vlastn funkce Hn : n,p (x) = A (140) n An1 . . . A1 exp(ipx). V simn ete si, ze p usoben m oper atoru A en me asymptotil nezm ck e chov an vlnov e funkce exp(ipx) pro |x| : jinak re ceno |n,p (x)/ exp(ipx)|, vych az stejn e pro x i x . Toto chov an znamen a, ze amplituda vlny let c zleva se po pr uchodu z x = do x = nezmen s : koecient odrazu je tedy z azrakem roven nule pro libovolnou hodnotu hybnosti p. Tuto vlastnost samoz rejm e m a pouze na se t r da hamiltoni an u, nikoliv typick e hamiltoni any; nejpodstatn ej s m p redpokladem je A1 A = H + 1 / 2, kter y 0 1 ur cuje tvar An a Hn jednozna cn e. LM

16.3

ku (4) symetrie atomu vod

Ukol: Nalezn ete v sechna vlastn c sla hamiltoni anu atomu vod ku ve t rech rozm erech p2 H= (141) 2m r a degenerace p r slu sn ych hladin (tj. dimenze podprostor u odpov daj c ch dan emu vlastn mu c slu) pouh ym v ypo ctem komut ator ua sou cin u r uzn ych oper ator u, jako nap r klad H , momentu hybnosti L a tzv. RungeLenzova vektoru A, kde A= x 1 Lp+ , m r Li = ijk xj pk , (142)

tedy nikoliv re sen m diferenci aln rovnice H | = E | . N avod: Uka zte, ze oper atory Ai , Lj , j = 1, 2, 3 generuj Lieovu algebru a p resv ed cte se, ze j odpov d a grupa SO(4). D ale se p resv ed cte, ze v sechny oper atory Ai , Lj komutuj s H , tedy ze p usoben m libovoln eho z t echto oper ator u na vlastn stav H s vlastn m c slem (energi ) E dostaneme op et vlastn stav H s energi E . P usoben oper ator u Ai , Lj na prostoru t echto vlastn ch stav u (budi z jeho dimenze N ; toto je degenerace hladiny E ) tedy denuje N rozm ernou reprezentaci SO(4). Nalezn ete proto nejprve v sechny 290

reprezentace t eto grupy a pro ka zdou reprezentaci pak spo c tejte, jak e vlastn hodnot e H odpov d a. V r amci rozeh r at se s v y seuveden ymi pojmy seznamte u jednodu s s ho probl emu, n-rozm ern eho izotropn ho harmonick eho oscil atoru. Pozn amka: V tomto p r kladu budeme zna cit imagin arn jednotku i stojat e, sklon en e i ponech ame pro indexy. sen Re : Ji z v klasick e Keplerov e u loze s hamiltoni anem (141) lze uk azat, ze RungeLenz uv vektor Ai z rovnice (142) m a nulovou Poissonovu z avorku s hamiltoni anem, a tedy se zachov av a. Tento vektor ukazuje sm erem k ,,odslun dan e elipsy a jeho zachov an souvis s t m, ze pr av e pro potenci al /r z ust av a elipsa na m st e. Podobnou symetrii m a tak e izotropn n-rozm ern y harmonick y oscil ator, v n em z jsou trajektoriemi tak e elipsy, kter e ov sem maj v po c atku st red (a nikoliv ohnisko jako u Keplerovy u lohy). V p r pad e izot) ropn ho oscil atoru se zachov av a cel y tenzor (tj. ka zd a slo zka zvl a st Tlj = i pl pj + xl xj + 2m 2 2 (xl pj xj pl ), m (143)

jeho z stopa je mimochodem hamiltoni anem a antisymetrick a84 c ast (a z na normalizaci) momentem hybnosti. Podle teor emu Noetherov e odpov daj tyto z akony zachov an invarianci v u ci transformac m generovan ym Poissonov ymi z avorkami s t emito zachov avaj c mi se veli cinami: l l + {l, i Ai } , H H . Ale vrhn eme se ji z zp et k na semu algebraick emu u kolu, re s c mu probl em v kvantov e mechanice. I v kvantov e mechanice, kde plat [xi , pj ] = i ij , z ustanou oba potenci aly v yznamn e.
84 T ij

(144)

= Tij + Tij

(s)

(a)

1 (Tij 2

1 + Tji ) + 2 (Tij Tji ).

291

Harmonick y oscil ator U n-rozm ern eho izotropn ho oscil atoru denujeme nejprve krea cn a anihila cn oper atory (viz p r klad 16.4, ci = ai ), kter e spl nuj [ci , c j ] = ij . U hamiltoni anu zapsan eho v re ci t echto oper ator u
n

(145)

Hosc =
i=1

c i ci +

1 2

(146)

pak najdeme oper atory c e s Hosc komutuj (ov e rte); odpoi cj , kter v daj zachov avaj c m se klasick ym veli cin am (143). Tyto oper atory (c r b azi Lieovy algebry, i cj , i, j = 1, . . . , n) tvo p nebot ri komutov an z ust av ame v tomto prostoru. Pomoc komuta cn relace (145) dopo c tejte, ze
[c i cj , ck cl ] = jk ci cl il ck cj .

(147)

aln e line arn komHermiteovsk e kombinace oper ator u c i cj (tedy re i a i a binace v yraz u e ci cj + e cj ci , R) generuj grupu U(n). To plyne z toho, ze komuta cn relace (147) jsou stejn e jako u matic Gij , kter e maj sam e nuly krom e prvku ij , kter y je jedni cka (ob e algebry jsou tedy izomorfn ). V p r pad e n = 2 lze hermitovskou kombinaci M matic Gij zapsat jako re alnou kombinaci85 Pauliho matic k a . Exponenci alu obecn e matice exp(iM ) jsme spo c tali v p r klad e 11.8 a zjistili jsme, ze takto vygenerujeme U(2). Pokud bychom vynechali mezi gener atory algebry jednotkovou matici (lze tak e r ct, ze z ad ame Tr M = 0), dostali bychom SU(2). V p r pad e n > 2 postupujeme podobn e (matice Gij + Gji odpov d a matici 1 , atd.), r klad u n = 3 t ri pro pot rebujeme ale v ce ,,sad matic k , , nap (ij ) = (12), (23), (13). Pro jak ykoliv oper ator S , kter y komutuje s H , plat

H | = E |
85 Nebot

H (S | ) = E (S | ) ,

(148)

G12 + G21 = 1 , iG12 +(i)G21 = 2 , G11 G22 = 3 , G11 + G22 = .

292

srovnejte se vztahem (137) a n asleduj c m odstavcem. To znamen a, ze i exp(tS ) m a tuto vlastnost. Prostor V (E ) vlastn ch stav u H s energi E je tedy invariantn v u ci p usoben libovoln eho oper atoru atory exp(iC ) exp(iC ), kde C je hermitovsk a kombinace c i cj ; oper tvo r ale grupu izomorfn U(n) a budeme tedy o nich d ale mluvit jako o prvc ch U(n). Ka zd emu prvku z U(n) tedy m u zeme p ri radit automorzmus V (E ) V (E ), dim V (E ) = N , a takov e zobrazen z grupy do mno ziny automorzm u vektorov eho prostoru je N dimenzion aln reprezentace grupy U(n). Zapome nme ted na chv li na p uvodn probl em a ptejme se, jak e reprezentace m a U(n). V takzvan e fundament aln reprezentaci U(n) p ri rad me prvku A U(n) zobrazen Cn Cn : v Av ; tato reprezentace je ireducibiln matice U(n) p redstavuj v sechna mo zn a ,,oto cen 86 (p r padn e oto cen plus zrcadlen ) v Cn , ur cit e tedy nenajdeme z adn y podprostor Cn , kter y se by p usoben m libovoln e matice z U(n) zobrazil s am na sebe (invariantn podprostor). D ale m u zeme denovat reprezentaci A U(n) Cn Cn Cn Cn : v w Av Aw , p usoben na vektor z Cn Cn , kter e nejsou tvaru v w, denujeme tak, ze vektor zap seme jako line arn kombinaci vektor u typu v w a A bereme jako line arn zobrazen . Toto je reprezentace na prostoru v sech tenzor u typu (0, 2) na Cn a podobn e m u zeme vytvo rit reprezentace pomoc tenzor u typu (0, K ). Tyto reprezentace jsou reducibiln a jejich dimenze jsou samoz rejm e nK . Nyn se vr at me k p uvodn u loze o izotropn m harmonick em oscil atoru a pod v ame se na ni z opa cn eho sm eru. V me (p r klad 1 n) lze z skat 16.4), ze libovoln y vlastn stav Hosc s energi (K + 2 p usoben m K oper ator u cik , kde indexy i1 , . . . , iK {1, . . . , n}, na z akladn stav |0 , p r padn e jako line arn kombinaci takov ych stav u (se stejn ym K samoz rejm e)
Ti1 ...iK c i1 . . . ciK |0 .

(149)

86 Odvol av ame se zde na podobnost s prostorem Rn a ortogon aln mi maticemi O(n).

293

Na vlastn o ci tedy vid me, ze stavy K -kr at vzbuzen e hladiny lze popsat pomoc tenzor u s K indexy. Jeliko z spolu ale v sechny oper atory komutuj , jsou stavy typu (149), jejich z tenzory T maj stejnou c i symetrickou ca st87 , stejn e. Stavy K t e hladiny lze tedy jednozna cn e popsat symetrick ymi tenzory s K indexy (je to jedna z ireducibiln ch reprezentac v rozkladu v y se zm n en e reducibiln nK rozm ern e tenzorov e reprezentace). Jak a je dimenze t eto reprezentace, nebo jinak, jak a je dimenze prostoru stav u typu (149), stupe n degenerace hladiny EK = (K + 1 azi v prostoru symetrick ych tenzor u s K indexy tvo r 2 n)? B nap r klad tenzory 1 pokud je (i1 , . . . , iK ) TM : (TM )i1 ...iK = permutac (s opakov an m) mno ziny M , 0 jinak. kde M , ozna cuj c jednotliv e prvky b aze, prob h a v sechny skupiny (a1 , . . . , aK ), 1 a1 . . . aK n. Prvk u b aze je potom tolik, kolik existuje t echto mno zin, neboli po cet kombinac K prvk u z n prvk u s opakov an m (jinak re ceno po cet v yb er u K oper ator u c i, i {1, . . . , n} bez ohledu na po rad ). Degenerace K t e hladiny je tedy K +n1 dim V (EK ) = . n1

Po cet kombinac s opakov an m se obvykle odvozuje jako po cet zp usob u, jak vymezit n 1 p rep a zkami n skupin v K p redm etech: p ri cem z po cet prvk u v j -t e skupin e odpov d a po ctu c j . Celkem tedy vkl ad ame n 1 p rep a zek do K + n 1 bun ek bu nka m u ze b yt . obydlena bud p rep a zkou, nebo oper atorem c j Atom vod ku Nyn p ristupme ke slo zit ej s u loze, atomu vod ku. Mohli bychom se ob avat, ze denice sou cinu oper ator u jako x a p u zit a v (142) ze znalosti klasick ych veli cin nebude jednozna cn a, jeliko z oper atory nekomutuj . Ov sem vedle trivi aln e zobecniteln eho clenu x/r lze zobecnit
87 T sym = (1/3!)(T e pro tenzory ijk + Tjki + Tkij + Tjik + Tikj + Tkji ) a podobn ijk vy s s ch r ad u.

294

jednozna cn ei cleny typu xi pj pk , po zadujeme-li hermiticitu, jeliko z hermitovsk e c asti88 v yrazu xi pj pk , pj xi pk , jako z i ostatn ch permutac , jsou stejn e, jak cten a r jist e ov e r . Denujme tedy RungeLenz uv oper ator jako Ai = 1 m 1 1 x n pi pn + pn pi x n p n x i pn 2 2 + xi r

a u z vejme L denovan e v (142). Oper atory L i A komutuj sH H= p2 , 2m r [H, Li ] = [H, Ai ] = 0 ,

jak lehce zjist te u zit m (144) a jednoduch ych formul jako [AB, C ] = A[B, C ] + [A, C ]B . Nyn budeme cht t sestrojit z operac symetrie Ai , Lj Lieovu algebru oper ator u na zat m bl ze neur cen em prostoru stav u. Zkoumejme tedy komut atory Li a Aj : [Li , Lj ] = i ijk Lk , [Li , Aj ] = i ijk Ak . (150)

V simn ete si, ze tyto vzorce vyjad ruj , ze se L a A transformuj jako vektory p ri rotac ch generovan ych Li . Nejobt zn ej s komut ator je [Ai , Aj ] = i ijk Lk 2H , m2 (151)

p ri jeho z kontrole doporu cujeme ignorovat cleny symetrick e v ij , kter e se mus nakonec stejn e kompenzovat. D ky t eto kompenzaci se (151) shoduje s Poissonovou z avorkou klasick e veli ciny {Ai , Aj } (n asobenou i ). P ripome nme, ze nez ale z na po rad , v jak em p seme pravou stranu, jeliko z H a Li komutuj . D ale studujme konkr etn hladinu s vlastn hodnotou hamiltoni anu (energi ) E , a to jen v p r pad e E < 0, tedy prostor V (E ). Oper ator H je na tomto prostoru pouze E Id, a tud z podle formul
1 (C 2 88 Hermiteovsk a

c ast C je denov ana podobn e jako symetrick a c ast pomoc + C ), co z je zjevn e hermitovsk y oper ator.

295

(150) a (151) dostaneme komutov an m oper ator u Ai , Lj p usob c ch 89 na t echto prostorech line arn kombinaci Ai , Lj . Tyto oper atory tedy generuj algebru a ta je izomorfn algeb re so(4): oper ator Ai je u m ern y gener atoru Ji4 , rotuj c mu i-tou a ctvrtou sou radnici. N ekte r cten a ri mo zn a v ed , ze algebra so(4) je izomorfn algeb re su(2) su(2); v n asleduj c m odstavci to p redvedeme. Hledejme m sto oper ator u Li a Ai takov e jejich line arn kombinace Mi a Ni , kter e spl nuj komuta cn relace su(2) (viz p r klad 11.8) [Mi , Mj ] = iijk Mk , [Ni , Nj ] = iijk Nk , [ M i , Nj ] = 0 . (152)

Chceme tedy uk azat, ze so(4) se skl ad a ze dvou podprostor u, kter e jsou s ohledem na operaci komutov an uzav ren e a izomorfn su(2). Zkus me hledat Mi , Ni ve tvaru Mi = Li + A i , Ni = L i A i .

Z po zadavku [Mi , Nj ] = 0 dost av ame pomoc p redpo c tan ych komut ator u (150,151) 0 = [Mi , Nj ] = i ijk 2 2 2E m2 Lk ,

tedy podm nku = m2 /2E (volba opa cn eho znam enka odmocniny odpov d a pouh e z am en e Mi Ni ). Z dal s podm nky pro [Mi , Mj ] (nebo ekvivalentn e [Ni , Nj ]) z sk ame iijk Mk = [Mi , Mj ] = iijk 2 + 2 2E m2 Lk + 2 Ak

tj. m a-li b yt posledn v yraz roven iijk [ Lk + Ak ], pak 2 = , cili m2 1 1 = , = . (153) 2 2 2E

Pro reprezentace oper ator u Mi a Ni plat obvykl e z av ery o grup ach izomorfn ch SO(3) nebo SU(2), konkr etn e vlastn hodnoty M 2 resp. N 2 jsou rovny jM (jM + 1) resp. jN (jN + 1) s j =
89 Matematik

by mluvil o ,,restrikc ch Ai |V (E ) , Lj |V (E ) .

296

1 0, 2 , 1, 3 zkt momentu hybnosti, 2 , 2, . . . ; myslete na Mi jako na slo viz p r klad 16.5. V na sem p r pad e ale m u zeme uk azat, ze M 2 = N 2 ; rozd l t echto oper ator u je u m ern y Li Ai a tento skal arn sou cin byl

nulov y ji z v klasick e teorii: A le z v rovin e ob ehu, na kterou je L kolm e. Vymizen tohoto skal arn ho sou cinu v teorii kvantov e lze spat rit t reba p reps an m v sech clen u do xx . . . pp . . . tvaru, kde se na ur cit ych m stech vyskytuj indexy i, j, k : bud u xx . . . nebo u pp . . . mus b yt alespo n dva z nich, d avaj tedy v yraz v t echto indexech symetrick y a ten se anuluje z u zen m s ijk . Tedy jM = jN , neboli pokud reprezentaci grupy symetrie hamiltoni anu (vygenerovan e z algebry oper ator u Ai , Lj ) na V (E ) zap seme jako sou cin dvou reprezentac grup SU(2), mus m t ob e reprezentace stejnou dimenzi. Ka zd a z projekc jM,3 a jN,3 (myslete na pr um et momentu hybnosti do t ret sou radn e osy) m u ze nab yvat jedn e z 2jM + 1 hodnot od jM do +jM . Zavedeme-li c slo 1 , . . . rovn a 1, 2, . . . , lze celkovou n = 2jM + 1, kter e se pro jM = 0, 2 degeneraci ps at jako D = (2jM +1)2 = n2 v souhlase s interpretac n jako hlavn ho kvantov eho c sla. Hladina s hlavn m kvantov ym c slem n se tedy transformuje jako (n, n) reprezentace grupy SU(2) SU(2). Na z av er n as je st e zaj m a, jakou energii m a tato hladina s hlavn m kvantov ym c slem n. Nejprve je t reba rozn asobit a dok azat identitu m2 1 = 2 , (154) H M2 + 4 8 kter a n am v podstat e dovoluje denovat hamiltoni an jako H= m2 /
2

8M 2 + 2

(155)

P ri d ukazu je t reba dosadit za M 2 = 2 L2 + 2 A2 , d ale Ai rozepsat dle denice a m sto H ps at E : v se prov ad me v podprostoru vlastn ch vektor u H s energi E . Rovnici (154) vyn asob me 4 2 a po p reveden 2 A na pravou stranu zb yv a dok azat rovnost H ( L2 +
2

)=

m2 2 (A 1) , 2

co z vy zaduje asi p etin asobn eu sil proti analogick e rovnosti pro klasick e veli ciny, u kter e sch az + 2 na lev e stran e. Uv edom me-li si, 297

1 ze vlastn c sla M 2 jsou jM (jM + 1) = 4 (n2 1) [n jsme deno1 vali pomoc jM = 2 (n 1)], a dosad me-li za fyzik aln hodnotu e2 /40 , rovnice (155) n am ji z bez odporu vyjev vlastn hodnoty energie atomu vod ku, ani z bychom re sili jedinou diferenci aln rovnici: 2 m e2 , n = 1, 2, . . . (156) E= 2 2n 40

LM

16.4

V cerozm ern y anizotropn harmonick y oscil ator

Ukol: Zopakujte si, jak je ve skriptech [PLA] nalezeno spektrum line arn ho harmonick eho oscil atoru, a podobnou metodou najd ete spektrum N -rozm ern eho anizotropn ho harmonick eho oscil atoru, jeho z hamiltoni an je H= 1 p2 + m 2 xT Ax , 2m 2

kde A je re aln a symetrick a pozitivn e denitn matice. Pozn amka: Podm nka, aby byla matice pozitivn e denitn , vypl yv a z fyzik aln ho n ahledu. Druh y clen v H popisuje potenci aln energii c astice lokalizovan e v bod e x. Zaj m ame se o v azan e stavy c astice (chceme, aby bylo spektrum diskr etn ), c astice tedy mus b yt lokalizovan a ,,v kone cn em objemu a potenci aln energie mus tedy r ust nade v sechny meze, pokud x (v libovoln em sm eru). Z pohledu matematika je tato podm nka pot reba proto, abychom mohli denovat hermitovsky sdru zen e oper atory a, a (viz vztah 157); pro hamiltoni an typu p2 x2 bychom m eli pot ze.

sen Re : Pro jistotu p ripomeneme, jak se postupuje v dimenzi jedna. My slenka je pou z t rozklad p2 + x2 = (p + ix)(p ix), mus me ale m t na pam eti, ze tato formulka plat pouze, pokud xp = px, zat mco v kvantov e mechanice plat [x, p] = i . Zavedeme anihila cn a krea cn oper ator a, a vztahy a= m 2 x+ ip m , a = 298 m 2 x ip m , (157)

na ce z hamiltoni an p rejde na tvar H= 1 2 1 1 p + m 2 x2 = a a + 2m 2 2 .

Polovina na konci posledn ho v yrazu je pr av e d usledek [x, p] = 0. Spektrum v y se uveden eho hamiltoni anu je En = n + 1 2 , n = 0, 1, . . .

me se k v Vrat cerozm ern emu anizotropn mu p r padu: kl cov y prvek re sen je diagonalizovat potenci al. Matice A je symetrick a, a tedy existuje matice P , kter a je ortogon aln (P 1 = P T ) a pro ni z je D = P T AP diagon aln ; vlastn c sla D ozna cme 1 , . . . , n a v me, ze jsou v sechna re aln a (A je hermitovsk a) a kladn a (A je pozitivn e denitn ). Vztahem = P T x denujeme nov e sou radnice, ve kter ych je tedy kvadratick a forma popisuj c potenci aln energii diagon aln 1 1 2 i i . m 2 xT Ax = m 2 2 2 i=1 Sou casn e zavedeme nov e hybnosti relac = P T p a d ky ortogonalit e 2 2 matice P je pi = i (ov e rte). Hamiltoni an tedy nabude tvar H= 1 2m 1 2 2 i + m 2 . i i 2 i=1 i=1
N N N

(158)

Nov e sou radnice a hybnosti i a i spl nuj spr avn e komuta cn relace ( r k ame, ze tyto sou radnice jsou kanonick e)
T Pmk = i jk . [j , k ] = [Plj xl , Pmk pm ] = i Plj Pmk lm = i Pjm

Pou z v ame Einsteinovu suma cn konvenci, linearitu komut atoru a kone cn e kanoni cnost p uvodn ch sou radnic90 [xl , pm ] = i lm . Ha90 Ov e rte dosazen m pm = i (d/ dxm ). V simn ete si, ze pro cel y v ypo cet (zde i v [PLA]) pot rebujeme zn at pr av e jen hodnotu komut atoru [xl , pm ] a v ubec ne konkr etn tvar xl a pm .

299

miltoni an (158) tedy p redstavuje soustavu N nez avisl ych jedno2 rozm ern ych oscil ator u s r uzn ymi vlastn mi frekvencemi i = i 2 H=
i

Hi ,

Hi =

1 2 1 2 2 + mi i . 2m i 2

(159)

To znamen a, ze vlastn vektory H m u zeme (i kdy z nemus me) hledat ve tvaru tenzorov eho sou cinu |n1 |n2 . . . |nN , kde na it em m st e v sou cinu stoj n ejak y vlastn vektor oper atoru91 Hi . Tento algebraick y z apis v am bude mo zn a srozumiteln ej s , pokud rekneme, ze stavy |n jednorozm ern eho oscil atoru lze popsat funkcemi jedn e prom enn e92 n ( ), stavy N -rozm ern eho oscil atoru jako funkce N prom enn ych a ze tenzorov emu sou cinu odpov d a u t echto stav u funkce |n1 . . . nN = |n1 |n2 . . . |nN n1 ,...,nN (1 , . . . , N ) = n1 (1 )n2 (2 ) nN (N ) . (160) Nap r klad oper ator H1 obsahuje pouze n asoben 1 a derivov an podle 1 (neobsahuje operace s jin ymi prom enn ymi j ), a tedy p usob na |n1 . . . nN samoz rejm e H1 n1 (1 )n2 (2 ) nN (N ) = H1 n1 (1 ) n2 (2 ) nN (N ) , co z jsme m eli na mysli obratem ,,p usobit na prvn dimenzi a ostatn nechat na pokoji. Ztoto zn en prostoru stav u S s funkcemi N prom enn ych (vztah 160) se naz yv a reprezentace a lze jej ch apat jako vyj ad ren prvku a je indexov ana S v b azi93 | (1 1 ) | (N N ) , kter haj c mi (nez avisle) cel e R. spojit ymi indexy 1 , . . . N prob
91 Rovnost (159) nen naps ana zcela precizn e: na lev e stran e je oper ator p usob c na stavech v RN , napravo jsou oper atory p usob c jednorozm ern e stavy (tj. v R). Nap r. oper atorem H1 na prav e stran e m ame na mysli H1 Id2 . . . Idn , tj. oper ator p usob c na N -dimenzion aln stavy tak, ze ,,zap usob na prvn dimenzi a ostatn nech a na pokoji. 92 Funkce spl nuj c Hn ( ) = (n + 1 )n ( ) m a tvar ,,exponenci ala klesaj c 2 pro |x| kr at n-t y Hermite uv polynom. 93 Prvek t eto b aze popsan y indexy 1 , . . . , N je vektor stavu c astice lokalizovan e v bod e 1 , . . . , N . S nadhledem pom j me skute cnost, ze ji z b aze | ( ) v jednorozm ern em p r pad e je nespo cetn a, a ze tyto b azov e vektory vlastn e u z ve je nelze denovat jako funkce a mus zm n en em prostoru stav u nele z , nebot me pou z t distribuce [Ci].

df

300

Pokud lze hamiltoni an rozlo zit podle vzoru (159), hovo r me o separovateln em probl emu. Je nasnad e, ze se takov e probl emy t e s ob p lib e, nebot ri jejich re sen je pot reba se zab yvat pouze jednodu s s mi (v tomto p r pad e jednorozm ern ymi) u lohami. Lze uk azat, ze obecn y vlastn stav H p r slu sn y k vlastn mu c slu E je v zdy line arn kombinac tenzorov ych sou cin u (160), kter e odpov daj tomuto vlastn mu c slu. Na z aklad e na s znalosti re sen jednorozm ern eu lohy ted m u zeme okam zit e napsat, jak vypad a spektrum H : p usoben m oper atoru ve tvaru (159) na stav (160) zjist me, ze jeho energie je
N

E (n1 , . . . , nN ) =
i=1

i n i +

1 2

a cel e spektrum H dostaneme tak, ze n1 , . . . , nN nech ame prob hat v sechna nez aporn a cel a c sla. Pro izotropn harmonick y oscil ator (1 = . . . = N = a 1 N ), n = 0, 1, . . ., polo zme = 1) dost av ame tedy spektrum (n + 2 jeho z hladiny jsou ov sem vysoce degenerovan e: tolikr at, kolika zp usoby lze nez aporn e cel e c slo n napsat jako sou cet N nez aporn ych cel ych c sel (viz u vod p r kladu 16.3). Anizotropie tuto degeneraci sn m a, ale podle konkr etn volby 1 , . . . , N mohou n ekter e hladiny z ustat degenerovan e. TB

16.5

Kvantov an momentu hybnosti

Ukol: Uva zujme algebru oper ator u Li , i = 1, 2, 3, spl nuj c ch komuta cn relace94 [Li , Lj ] = iijk Lk . (161) Najd ete v sechny kone cn edimenzion aln ireducibiln reprezentace t eto algebry a charakterizujte je pomoc vlastn ch c sel L3 . Jin ymi slovy: (n) (n) (n) zaj m ame se, pro kter a n existuj line arn zobrazen L 1 , L2 , L3 : n n R R , kter a spl nuj komuta cn relace (161) a kter a nemaj z adn e spole cn e invariantn podprostory.
94 ijk

je LeviCivitt uv symbol, viz p r klad 6.1 ci 19.5.

301

2 N avod: Denujte oper ator L2 = zte, ze komutuje i=1 Li , uka s L1 , L2 , L3 , a uv edomte si, ze tedy v ka zd e ireducibiln reprezentaci mus b yt tento oper ator reprezentov an -n asobkem oper atoru identity. Ireducibiln reprezentace lze t mto c slem klasikovat. Denujte ladder oper atory

a pou zijte techniku anihila cn ch a krea cn ch oper ator u. Umluva: V p r kladu zna c me index i a imagin arn jednotku i. sen Re : Hned v u vodu upozorn eme na to, ze uveden e oper atory maj fyzik aln interpretaci: jsou to slo zky (orbit aln ho) momentu hybnosti c astice, tedy Li = ijk xj pk . Oper ator L2 pak samoz rejm e odpov d a velikosti tohoto vektoru. V tomto p r kladu nakonec zjist me, jak ych hodnot mohou nab yvat vlastn c sla L3 , pokud je vlastn hodnota L2 rovna . Dopl nme tak e, ze komuta cn relace (161) jsou p resn e komuta cn relace su(2) (p r klad 11.8). V tomto p r kladu proto vlastn e hled ame kone cn edimenzion aln ireducibiln reprezentace grupy SU(2). oper Nyn ale ji zk re sen . Necht atory L1 , L2 , L3 , L2 jsou libovoln e line arn oper atory, kter e p usob na prostoru Rn a spl nuj relace (161) takov e oper atory automaticky tvo r reprezentaci v y seuveden e algebry. Budeme se zab yvat ot azkou, za jak ych podm nek m u ze b yt tato reprezentace ireducibiln . Snadno ov e r me, ze v sechny slo zky Li skute cn e komutuj s oper atorem L2 (vypi ste si v sechny zadan e komuta cn relace a provedte). Lze tedy v zdy naj t b azi Rn slo zenou z vektor u95 2 |v1 , . . . , |vn , kter e jsou vlastn mi vektory jak L3 , tak L (nem u zeme ty ji z adat, aby to byly vlastn vektory i L1 , L2 , nebot z s L3 nekomutuj ); tvrzen hermitovsk Necht e oper atory A, B na Rn spolu komutuj . Pak exisn tuje b aze R , jej z ka zd y vektor je vlastn m vektorem A i vlastn m vektorem B . m u zete pova zovat za zn am e, d ukaz viz nap r klad v [Tan].
95 Na Rn denujme skal arn sou cin tak, aby byly oper atory L1 , L2 , L3 hermi2 tovsk e (pak je i L hermitovsk y).

L = L1 iL2 ,

(162)

302

Je-li ov sem |a vlastn m vektorem L2 , pak i L1 |a je vlastn m [L1 , L2 ] = 0 (ov vektorem tohoto oper atoru, nebot e rte sami, nebo se pod vejte na vztah 148); tot e z plat samoz rejm e pro L2 , L3 . Pr av e jsme uk azali, ze vlastn podprostor oper atoru L2 pro zadan e (jeho) vlastn c slo je invariantn m prostorem oper ator u L1 , L2 , L3 ; jedin a mo znost, jak tedy zachr anit ireducibilitu reprezentace (nem a existovat z adn y netrivi aln invariantn podprostor), je zaru cit, ze L2 m a 2 n pak je tento invana R jedin e vlastn c slo (tedy L = Id), nebot riantn podprostor cel e Rn . Toto tvrzen se naz yv a Schurovo lemma. Nav c v b azi |v1 , . . . , |vn neexistuj dva vektory, kter e by odpov daly stejn emu vlastn mu c slu L3 (kv uli ireducibilit e; viz pozn amku za rovnic 167). Vektory b aze |v1 , . . . , |vn tedy m u zeme jednozna cn e identikovat vlastn mi c sly vzhledem k L3 a L2 ; d ale proto budeme pou z vat pro vektory b aze ozna cen |, , kde L2 |, = |, , L3 |, = |, . Nyn budeme cht t zjistit, jak ych hodnot m u ze nab yvat a jak ych (kolika) hodnot m u ze pro zadan e nab yvat (to bude pak n, neboli dimenze odpov daj c reprezentace). Spo cteme si proto komut atory (op et provedte) [L2 , L ] = 0 , [L3 , L+ ] = L+ , [L3 , L ] = L . (163)

Z t echto vztah u ji z snadno vypo c t ame L3 L+ |, L+ )|, = ( + 1)L+ |, , neboli vektor L+ |,

= (L+ L3 + (164)

je bud nulov y, nebo je to spole cn y vlastn vektor oper ator u L 2 a L3 s vlastn mi c sly a + 1. Analogicky lze postupovat pro vektor L |, , (165)

jenom s tou zm enou, ze nyn je to vlastn vektor L3 s vlastn m c slem 1. V tomto snad shled av ate onu podobnost L+ , L s krea cn m a anihila cn m oper atorem u harmonick eho oscil atoru; pro oper atory L se proto tak e pou z v a n azev ladderoper atory ( zeb r kov e oper atory). 303

Abychom mohli naj t normu vektor u (164,165) a zjistit tak, kdy jsou nenulov e, vypo c t ame z (163) L+ L = L 2 L 2 3 + L3 , D ky L e rte) jsou potom kvadr aty norem t echto vektor u + = L (ov (pou z v ame Diracovu notaci: a| = (|a ) ) |L+ |, |2 = , |L L+ |, = ( + 1) , |L |, |2 = , |L+ L |, = ( 1) . (166) L L+ = L 2 L 2 3 L3 .

Proto ze kvadr at normy nem u ze b yt z aporn y, dost av ame takto soustavu dvou kvadratick ych nerovnic pro ( je ted pevn e), kterou je t reba vy re sit. Lze si nap r klad uv edomit, ze mus b yt min max , kde = max (max + 1) , = min (min 1) , z ceho z m u zeme max , min vypo c tat; m u zeme si je st e u set rit polovinu pr ace, pokud tyto rovnosti ode cteme a v ysledek m rn e uprav me: (max min + 1)(max + min ) = 0 . Odtud s vyu zit m max > min plyne, ze mus b yt max = min . Zd urazn eme je st e jeden d usledek (166): vektor |, max je jedin y vektor b aze {|, }, kter y spl nuje L+ |, = 0 (podobn e pak L |, min = 0). To ale nen v se: jeliko z L+ i L m en vlastn c slo o jedni cku, mus se max a min li sit o cel e c slo a z arove n vlastn c slo m u ze nab yvat pouze hodnot min , min +1, . . . , max . Pokud by existovalo obecn e vlastn c slo , kter e by se nap r klad od max li silo o necel e c slo, mohli bychom pomoc L+ dosk akat a z t esn e pod max (tedy z skali bychom z |, vlastn vektor |, , max > > max 1) a dal s m krokem jej p resko cit, c m z bychom vytvo rili vlastn vektor s vlastn m c slem + 1 > max . Stejnou u vahu zopakujeme pro min a z av er tedy je, ze pro ka zd e vlastn c slo mus b yt max i min nez aporn e cel e c slo, a proto je i max min cel e c slo. 3 1 , 1, 2 , . . .. D ky max = min pak m u ze b yt jedin e max = 0, 2 304

M u zeme tedy uzav r t (u z ve standardn m zna cen ): ireducibiln reprezentace na s algebry (kter a je izomorfn k su(2)) lze o c slovat vlastn mi c sly oper atoru L2 a ty mohou nab yvat pouze hodnot = j (j + 1), kde j = max je nez aporn e cel e, nebo polocel e c slo ( jsou tedy mo zn a vlastn c sla L2 ). Tyto reprezentace maj dimenzi n = 2j + 1 (to je po cet povolen ych hodnot , cili dimenze vlastn ho prostoru L2 k vlastn mu c slu ) a L3 na n em m a vlastn hodnoty m = j, j + 1, . . . , j 1, j . Dodejme, ze pokud jsou v sechny |j, m normov any na jedni cku, pak (166) r k a, ze L |j, m = jm |j, m 1 ,
() ()

(167)

kde jm = j (j + 1) m(m 1). Pou zili jsme p ritom konvenci, ve kter e jsme koecienty p red |j, m na prav e stran e (167) zvolili re aln e kladn e. Ze vztahu (167) tak e plyne, ze pokud by pro zadan e j, m existovalo n nez avisl ych vektor u |j, m, 1 , . . . , |j, m, n , pak by jich muselo b yt pro v sechna m = j, . . . , j stejn e. Vektory |j, j, i , . . . , |j, j, i potom tvo r invariantn prostory L+ a L , a tedy i L1 , L2 . Tato situace tedy u ireducibiln ch reprezentac nem u ze nastat. V reprezentaci dimenze n = 2j + 1 lze tedy oper atoru L3 p ri radit diagon aln matici (s vlastn mi c sly j, j + 1, . . . , j ) a oper ator um L , L+ nilpotentn matice stupn e n (p r mo ve tvaru Jordanovy 1 dost av ame bu nky). Nap r klad pro j = 2 L+ = 0 1 0 0 , L = 0 0 1 0 , L3 = 0 0 1 2
1 2

1 tedy {L1 , L2 , L3 } jsou Pauliho matice {1 , 2 , 3 } (n asoben e 2 , viz p r klad 6.1). Zd urazn eme, ze k tomuto v ysledku jsme pot rebovali zn at pouze komuta cn relace mezi L1 , L2 , L3 a nikoliv jejich tvar nap r klad v x reprezentaci. TB,KV

305

17
17.1

Lep e tvary kvadratick e

Klasikace kvadrik aneb Vzore cky, vzore cky
3 3

Ukol: M ejme kvadriku v R3 zadanou rovnic aij xi xj +

i,j =1 i=1

2ai4 xi + a44 = 0,

aij = aji .

(168)

Ozna cme

a11 a21 A= a31 a41

a12 a22 a32 a42

a13 a23 a33 a43

a14 a24 , a34 a44

B = A44

a11 a12 a13 = a21 a22 a23 . a31 a32 a33

Doka zte, ze v yrazy = det A , = det B , s = Tr B ,

t = det B11 + det B22 + det B33 =

a11 a12 a a a a + 22 23 + 11 31 a21 a22 a32 a33 a13 a33

jsou invarianty vzhledem k posunut a oto cen v R3 a nalezn ete vztah mezi t emito invarianty a typem kvadriky. sen Re : P rejdeme do projektivn ho prostoru, kde bod x = (x1 , x2 , x3 ) R3 pop seme vektorem x = (x1 , x2 , x3 , 1). Pokud p rijmeme tuto konvenci, m u zeme zapsat kvadriku (168) ve tvaru xT Ax = 0, kde A je matice 4 4 denovan a v zad an . V yhodou projektivn ho prostoru je, ze operace posunut a oto cen v R3 v n em lze vyj ad rit line arn mi zobrazen mi. Matice posunut o (dx, dy, dz ) je 1 0 Pp = 0 0 0 1 0 0 0 0 1 0 dx dy dz 1 1 0 = 0 0 0 1 0 0 0 dx 0 dy , 1 dz 0 1

1 Pp

ov e rte, ze Pp (x, y, z, 1)T = (x + dx, y + dy, z + dz, 1). Podobn e je

306

matice oto cen (p r padn e oto cen se zrcadlen m) 0 0 H Po = 0 0 0 0 1 1 = Po 0

H 1 0

u zete op et ov e rit, kde H je n ejak a ortogon aln matice (HH T = ); m T ze Po (x, y, z, 1) je vektor, jeho z prvn t ri slo zky jsou H (x, y, z )T a posledn slo zka je 1. Obecn a transformace (oto cen a posunut ) je pak dx dy H aln . Pp Po = P = , H ortogon dz 0 0 0 1 Po transformaci x = P x m a rovnice transformovan e kvadriky tvar 0 = xT Ax = (x )T (P 1 )T AP 1 x = (x )T A x a na n as nyn je, abychom uk azali, ze v yrazy , , s a t pro matici A vyjdou stejn e jako v yrazy , , s a t pro matici A, nez avisle na transformaci P . Nejprve si uv edom me, ze matice B se p ri transformaci P m en podle pravidla A44 = B = (H T )1 BH 1 , p ri cem z HT H = a | det P | = | det H | 1 = 1. Z toho

0 0 , 0 0 1

= det P T A P = (det P )2 det A = , = det H T B H = det B det H T H = , s = Tr H T B H = Tr B HH T = s . Zb yv a uk azat invarianci t. To je ale snadno vid et z libovoln eho ze vztah u (druh a rovnost plat pouze pokud B 1 existuje) t= 1 (Tr B )2 Tr B 2 = det B Tr B 1 , 2

kde jsme t vyj ad rili pomoc invariantn ch v yraz u (invariance Tr B 1 se ov e r podobn e jako pro Tr B ). P ri odvozov an t echto vztah u je kl cov e si uv edomit, ze t je koecient u line arn ho clenu v det(B ), tedy t = 1 2 + 1 3 + 2 3 , kde 1,2,3 jsou vlastn c sla matice B .

307

Nyn se v enujme ot azce, jak souvis invarianty , , s, t s typem kvadriky. Povolen ymi u pravami (tzn. transformacemi P ; konkr etn proveden viz v p r kladech 17.2,17.3 a dal s ch) p revedeme matici B na diagon aln tvar (vhodn ym oto cen m) a podle mo znost vynulujeme koecienty aj 4 (vhodn ym posunut m). T m dos ahneme nakonec jednoho z n asleduj c ch st redov ych tvar u (tyto tvary budeme charakterizovat pomoc znam enek , , s, t) a11 x2 + a22 y 2 + a33 z 2 + a44 = 0, sgn a11 = sgn a22 = sgn a33 = 0. To je pro sgn a11 a44 < 0 rovnice elipsoidu, pro a44 = 0 je to rovnice, ji z spl nuje jedin y bod a v posledn m p r pad e sgn a11 a44 > 0 tato rovnice nem a re sen . Z toho, co v me o a11 , a22 , a33 , a44 , m u zeme ji z ur cit, jak a budou v jednotliv ych p r padech znam enka invariant u: = a11 a22 a33 = 0, s = (a11 + a22 + a33 )a11 a22 a33 > 0, t = a11 a22 + a22 a 33 + a33 a11 > 0, elipsoid < 0 bod = a11 a22 a33 a44 = 0 >0 imagin arn elipsoid

a11 x2 + a22 y 2 + a33 z 2 + a44 = 0, sgn a11 = sgn a22 = sgn a33 = 0. Toto je rovnice hyperboloidu. Obecn e plat =0 a alespo n jedna z mo znost |a11 | |a22 + a33 | |a11 | > |a22 + a33 | s 0 t = a11 (a22 + a33 ) + a22 a33 < (a22 + a33 )2 + a22 a33 < 0 .

Podle znam enka a44 je pak nutn e rozhodnout, zda je to jednod ln y ci dvoud ln y hyberboloid anebo ku zel. Jednodu se to lze zjistit tak, ze ur c me rez kvadriky rovinami x = 0, y = 0 ci z = 0: nap r klad x2 y 2 z 2 1 = 0 je rovnice dvoud ln eho hy rovina x = 0 m perboloidu, nebot a s touto kvadrikou pr azdn y pr unik (y 2 z 2 = 1) a odd eluje jeho dva d ly. Naopak x2 + y 2 z 2 1 = 0 popisuje jednod ln y (rota cn ) hyperbo loid, nebot z adn a z rovin x = 0, y = 0 ani z = 0 s n m nem a pr azdn y pr unik. 308

 a14 x + a22 y 2 + a33 z 2 = 0, a14 = 0, a22 = 0, a33 = 0. V tomto p r pad e m ame co do cin en s paraboloidem; obecn e plat = 0, t < 0 a podle znam enka a22 a33 rozhodneme, zda je to paraboloid hyperbolick y ci eliptick y. Pro a22 = |a22 |, a33 = |a33 | je pr unik kvadriky s rovinou x = 1 hyperbola |a22 |y 2 |a33 |z 2 = a14 . V p r pad e a22 = |a22 |, a33 = |a33 | je pr unik s touto rovinou x = 1 (budi z a14 > 0) elipsa |a22 |y 2 + |a33 |z 2 = a14 , tak ze z av er je = a2 14 a22 a33 <0 >0 eliptick y paraboloid hyperbolick y paraboloid

< 0 =0 >0

dvoud ln y hyperboloid ku zel jednod ln y hyperboloid

a22 y 2 + a33 z 2 + a44 = 0, a22 = 0, a33 = 0. V rovnici se v ubec nevyskytuje prom enn a x, pr unik kvadriky se v semi rovinami x = c, c R, je stejn y, a plocha je tedy ve sm eru x transla cn e invariantn (je to ,,v alec). Zda je jeho pr u rez elipsa ci hyperbola, rozhodneme podle znam enek a22 , a33 . Obecn e v tomto p r pad e plat = = 0 a d ale eliptick a v alcov a plocha > 0 t (pouze pro a44 < 0) <0 hyperbolick a v alcov a plocha a24 y + a33 z 2 = 0, a24 = 0, a33 = 0. Tento p r pad je podobn y p redchoz mu bodu, jedn a se o parabolickou v alcovou plochu. Nen pot reba rozli sovat z adn e p r pady: = = t = 0, s = 0.

a33 z 2 + a44 = 0, a33 = 0. Tato rovnice popisuje pro a44 a33 < 0 a dvojici rovin z = a44 /a33 , pro a44 = 0 je to rovina jedin a pro a44 > 0 je to pr azdn a mno zina. Invarianty jsou = = t = 0 a s = 0. a34 z = 0, a34 = 0. Kvadrika s invarianty = = t = s = 0 m u ze b yt tedy nap r klad rovina. 309

Kvadriky v

a, b, c, d > 0 Elipsoid (koule, rota cn , trojos y) ax2 + by 2 + cz 2 = 1

x^2+y^2+z^2-1=0 1 4 0.5 0 -0.5 -1 2 1.5 1 -2 0.5 -1.5 -1 -0.5 0 -0.5 0 0.5 1 1.5 -1 -1.5 2 -2 -10 -5 0 5 10 -10 -5 0 5 10 2 0 -2 -4

Hyperboloid jednod ln y (rota cn ci eliptick y) ax2 + by 2 cz 2 = d

x^2+y^2-z^2-1=0

Hyperboloid dvojd ln y (rota cn ci eliptick y) ax2 + by 2 cz 2 = d

2x^2+2y^2-z^2+1=0 10 5 0 -5 -10 10 2 1.5 1 0.5 0 -0.5 -1 -1.5 -2

Ku zel ax2 + by 2 cz 2 = 0
x^2+y^2-z^2=0

2 1.5 1 -2 0.5 -1.5 -1 -0.5 0 -0.5 0 0.5 1 1.5 -1 -1.5 2 -2

5 -10 -5 0 5 10 -10 -5 0

Paraboloid (rota cn ci eliptick y) ax2 + by 2 cz = 0

x^2+y^2-z=0 5 4 3 2 1 0 2 1.5 1 -2 0.5 -1.5 -1 -0.5 0 -0.5 0 0.5 1 1.5 -1 -1.5 2 -2 -2 3 2 1 0 -1 -2 -3

Paraboloid (hyperbolick y) ax2 by 2 cz 2 = 0

x^2-y^2-z=0

2 1.5 1 0.5 -1.5 -1 -0.5 0 -0.5 0 0.5 1 1.5 -1 -1.5 2 -2

310

Shrnut : elipsoid < 0 t > 0 , s > 0 = 0 bod >0 imagin arn elipsoid =0 dvoud ln y hyperboloid < 0 t 0 nebo s 0 = 0 ku z el >0 jednod ln y hyperboloid <0 eliptick y paraboloid > 0 hyperbolick y paraboloid t>0 eliptick a v alcov a plocha =0 t < 0 hyperbolick a v a lcov a plocha = 0 t = 0 parabolick a v a lcov a plocha a dal s degenerovan e p r pady ZD

17.2

Klasikace kvadrik aneb Jak to vymyslet s am

Ukol: V prostoru R3 je zad ana kvadrika rovnic 7x2 + 7y 2 + 10z 2 2xy 4xz + 4yz 12x + 12y + 60z + 42 = 0. Ur cete typ kvadriky, velikosti a sm ery jej ch os. sen Re : Nejd r ve 7 A = 1 2 zavedeme ozna cen x 1 2 7 2 , L = (12, 12, 60) , x = y , z 2 10

kter e n am umo zn zapsat rovnici kvadriky ve tvaru xT Ax + Lx +42 = 0. Typ kvadriky a jej parametry um me snadno zjistit, pokud zn ame jej rovnici v tzv. st redov em tvaru. Nap r klad st redov y tvar rovnice elipsoidu je (viz tak e p r klad 17.1) x2 y2 z2 + 2 + 2 = 1, 2 a b c kde a, b, c jsou velikosti poloos. Zkusme tedy naj t takovou sou radnou soustavu (resp. vhodnou b azi), ve kter e bude rovnice na s kvadriky ve st redov em tvaru. 311

Nejd r ve se zbav me sm sen ych clen u v rovnici kvadriky ( cleny xy, xz, yz ). Toho dos ahneme pomoc pooto cen sou radn eho syst emu tak, aby A m ela v nov em sou radn em syst emu nenulov e prvky pouze na diagon ale. Jinak: hled ame takovou ortogon aln matici U , aby platilo D = U T AU , kde U T = U 1 a D je diagon aln matice. D ky A = AT v me, ze takov a ortogon aln matice U bude existovat a dokonce m ame i recept jak ji naj t. Matice U bude m t ve sloupc ch vlastn vektory matice A a matice D bude m t na diagon ale vlastn c sla matice A. Oto cen sou radn eho syst emu lze pak vyj ad rit jako xR = U T x neboli x = U xR . T Proveden m t eto substituce dostaneme (U xR ) A(U xR ) + LU xR + 42 = 0, co z je xR T DxR + LU xR + 42 = 0 . V t eto rovnici ji z nejsou sm sen e cleny. Budou se zde vyskytovat pouze cleny typu x a x2 . Line arn ch clen u se pak snadno zbav me dopl nov an m na ctverec. Realizujme nyn v y se uveden y postup. Nejprve najdeme vlastn c sla matice A. 7 1 2 2 = det (A ) = det 1 7 2 2 10 2 = 3 + 242 180 + 432 = ( 6) ( 12) .

kde t a s jsou libovoln a. Zvolme (1, 1, 0)T a (1, 1, 1)T jako navz ajem kolm e vlastn vektory p r slu sn e vlastn mu c slu 6. Vlastn vektor p r slu sn y vlastn mu c slu 12 je re sen m rovnice (A 12 ) v =

D ale je t reba naj t vlastn vektory matice A. V me, ze budou existovat dva line arn e nez avisl e vlastn vektory p r slu sn e vlastn mu c slu 6, a jeden vlastn vektor p r slu sej c vlastn mu c slu 12. Soustavu (A 6 ) v = 0 re s v sechny vektory ve tvaru 2t + s s , t

312

 sen 0. Re m t eto rovnice je libovoln y vektor tvaru u u , 2u

Po proveden substituce x = U xR m a rovnice kvadriky tvar 144 36 2 2 6x2 R + 6yR + 12zR yR + zR + 42 = 0 . 3 6

kde u je libovoln e. Zvolme vektor (1, 1, 2)T . M ame tedy t ri nez avisl e vlastn vektory matice A a m u zeme proto sestavit matici U . Ne z je ale zap seme do sloupc u matice U , mus me je nejd r ve nanormovat tak, aby m ely jednotkovou velikost. Jinak by toti z matice U m enila p ri transformaci d elku vektor u (U U T by aln matice). Matice U a k n inverzn nebylo , ale pouze diagon matice U 1 = U T m a tvar 1 1 1 1 1 0 2 3 6 2 2 1 1 1 1 1 1 U = , U 1 = . 2 3 6 3 3 3 2 1 2 1 1 0 3 6 6 6 6

V t eto rovnici provedeme ,,dopln en na ctverec a dostaneme 6x2 R + 6 yR 3

2

+ 12 zR +

= 48 .

Nyn je st e posuneme po c atek sou radnic xT = x R yT = y R 3 zT = z R + 6 a rovnice kvadriky je v tomto posunut em syst emu sou radnic y2 z2 x2 T + T + T = 1, 8 8 4 co z je ji z st redov y tvar rovnice kvadriky, a sice rota cn ho elipsoidu. Odtud snadno ode cteme velikosti poloos a = 2 2, b = 2 2, c = 2; 313

transformace (zm ena b aze), kterou jsme provedli pomoc matice U , byla ortogon aln , nem enily se tedy vzd alenosti, a tud z plat tyto d elky poloos i pro kvadriku p red transformac . Dal s informac , kterou je mo zno z skat, je poloha st redu elipsoidu v p uvodn sou radn e soustav e. Pokud je rovnice kvadriky ve st redov em tvaru, jsou sou radnice jej ho st redu (0, 0, 0). Popi sme polohu st redu pomoc polohov eho vektoru z po c atku do st redu kvadriky, a sledujme jak se tento vektor bude m enit, kdy z se budeme posloupnost transformac , kter e vedly na st redov y tvar vracet zp et: cT = (0, 0, 0)T cR = (0, 3, 6)T c = U cR = (0, 0, 3)T . Osy elipsoidu le z na p r mk ach ur cen ych vlastn mi vektory matice A a st redem elipsoidu. Poloosy, kter e maj d elku a = b = 2 2 le z v rovin e ur cen e vlastn mi vektory (1, 1, 0)T , (1, 1, 1)T a poloosa c = 2 na p r mce ur cen e (1, 1, 2)T (to je tak e rota cn osa). Lze se o tom samoz rejm e p resv ed cit i tak, ze nap r klad osu p r slu snou poloose c = 2, kter a je v oto cen ych sou radnic ch cR = (0, 0, 1)T , 1 oto c me zp et: c = U cR = (1, 1, 2)T . VP 6

17.3

Diagonalizace kvadratick e formy: r adkov e a sloupcov eu pravy

Ukol: P revedte n asleduj c kvadratickou formu na kanonick y tvar a uvedte p r slu snou line arn transformaci
2 2 Q(x) = 2x2 1 + 3x2 + 4x3 2x1 x2 + 4x1 x3 3x2 x3 .

Uvedte n azev kvadriky Q(x) = 1. sen Re : Matice A, kter a reprezentuje uvedenou kvadratickou formu, m a tvar 2 1 2 3 A = 1 3 2 3 2 2 4

Pomoc r adkov ych a ekvivalentn ch sloupcov ych u prav ji um me

314

p rev est na diagon aln tvar r adky: 2 1 2 3 A = 1 3 2 3 2 2 4 r adky: 2 0 0 0 10 1 0 1 2

10(3)+(2) (3) 2(2)+(1)(2) (3)(1)(3)

eu pravy stejn se sloupci 2 1 2 0 5 1 1 2 0 2

Kvadratick a forma m a tedy v ur cit ych sou radnic ch tvar

2 2 2 . + 190y3 + 10y2 Q (y) = 2y1

sloupce: 2 0 0 ... 2 0 0 0 10 1 0 10 0 = D 0 0 19 0 0 190 (169)

T m chceme r ct: existuje b aze B , ze plat xT Ax = Q(x) = Q (y) = yT Dy , x R3 ,

kde y je vektor slo zek x v u ci t eto b azi B . Ani z bychom d ale p atrali po t eto b azi, pozn av ame v kvadrice Q(x) = Q (y) = 1 ji z ted elipsoid. Souvislost mezi x a y (line arn transformaci) ale nyn p rece jenom adkov najdeme. R eu pravy, kter e jsme podnikli s matic A, p rep seme do matice M , tedy takov e matice, ze M A je matice A po t echto r adkov ych u prav ach. Uv edomte si, ze nap r klad prvn r adek M A je line arn kombinace r adk u A, a koecienty t eto kombinace jsou prvky v prvn m r adku M . Tato matice M se bude rovnat sou cinu matic, kter e reprezentuj jednotliv e kroky. Nap r klad: prvn krok, kter y r k a, ze druh y r adek bude rovn y dvojn asobku druh eho plus prvn , t ret r adek bude rovn y sou ctu t ret ho a prvn ho a s prvn m r adkem se nic ned eje, vypad a v matici M1 n asledovn e (podobn e druh y krok M2 ): 1 0 0 1 0 0 M1 = 1 2 0 , M2 = 0 1 0 1 0 1 0 1 10 Vyzkou sejte si, ze M1 A je skute cn e matice A po prvn m kroku u prav. 315

Podobn e lze matici A, v n z jsme provedli n ejak e sloupcov e u pravy, zapsat jako AN (op et: prvn sloupec AN je line arn kombinac sloupc u A, koecienty najdete v prvn m sloupci N ). Skute cnost, ze jsme prov ad eli ,,stejn e r adkov e a sloupcov e u pravy, znamen a N = MT . Celkem jsme vykonali na matici A s erii u prav 1 0 0 T T = D, M = 1 2 0 , M2 A M AM T = M2 M1 AM1 9 2 10 a tud z dost av ame xT Ax = xT M 1 D(M 1 )T x , neboli hledan a line arn transformace je y = (M 1 )T x. Po dopo cten dost av ame 1 1 1 2 1 (M T )1 = 0 1 2 10 1 0 0 10 1 1 1 1 y1 = x 1 x 2 + x 3 , y 2 = x 2 x3 , y3 = x3 . 2 2 10 10 Nev yhoda tohoto postupu je, ze transformace y = (M 1 )T x nen ortogon aln , a tedy nezachov av a d elku vektor u. Proto nelze z tvaru (169) p r mo ode c st nap r klad d elky poloos elipsoidu Q(x) = 1. MB,ZV

17.4

Diagonalizace kvadratick e formy: vlastn c sla

Ukol: P revedte n asleduj c kvadratickou formu na kanonick y tvar pomoc ortogon aln transformace
2 2 Q(x) = x2 1 + x2 + 5x3 6x1 x2 2x1 x3 + 2x2 x3 .

Ur cete typ kvadriky Q(x) = 1. sen Re : Matice A z vyj ad ren Q(x) = xT Ax je nap r klad 1 3 1 A = 3 1 1 . 1 1 5 316

K matici bychom mohli p ri c st libovolnou antisymetrickou matici, i tak by d ky xi xj = xj xi st ale platilo Q(x) = xT Ax, ale pak bychom nem eli zaru ceno, ze bude mo zno A diagonalizovat. Proto je pohodln ej s zvolit A symetrickou (v komplexn m p r pad e hermitovskou). Matici A budeme, jak u z jsme prozradili, diagonalizovat. Najdeme charakteristick y polynom p() = det(A ) = 3 + 72 36

a vy c sl me jeho ko reny. Nechceme-li se bl ysknout znalost Cardanov ych vzorc u, m u zeme je zkusit uhodnout. Kdy z p redpokl ad ame, ze jsou v sechny celo c seln e, m u ze n am pomoci v eta z p r kladu 9.5: vy jsou to d zkou s me c sla = 1, 2, nebot elitel e absolutn ho clenu. Zjist me, ze vyhovuje = 2, vyd el me polynom p() v yrazem ( + 2) a zjistit zb yvaj c ko reny je potom ji z snadn e: 1 = 2 , 2 = 3 , 3 = 6 .

azu vahy Q(x) = xT Ax = xT CJA C 1 x okam zit e plyne, ze

2 2 2 Q(x) = Q (y) = 2y1 + 3y2 + 6y3 ,

M u zeme tedy napsat Jordan uv tvar matice A 2 0 0 JA = 0 3 0 , 0 0 6

(170)

kde y = C 1 x, pokud vol me C tak, aby byla ortogon aln , neboli ve sloupc C 1 = C T ; to m u zeme splnit v zdy, nebot ch C jsou vlastn vektory (symetrick e) matice A a ty jsou96 na sebe v zdy kolm e, sta c je jen nanormovat na jedni cku (viz p r klad 17.2). Vid me tedy, ze Q(x) = Q (y) = 1 je rovnice jednod ln eho hyperboloidu (srovnejte s p r kladem 17.1). Chceme-li naj t vztah pro transformaci mezi x a y, mus me tedy je st e zjistit vlastn vektory. Pro 1 najdeme v1 = (1, 1, 0), v nor1 , 12 , 0). Podobn movan em tvaru v1 = ( e pro 2 a 3 m ame 2
96 Vlastn vektory k p r padn ym v cen asobn ym vlastn m c sl um nemus b yt automaticky kolm e, ale v zdy je lze zvolit kolm e.

317

1 1 2 1 v2 = ( , 13 ) a v3 = ( ). Pak tedy plat A = , , 16 , 3 3 6 6 1 T 1 T CJA C a z arove n CC = , tedy C = C ; pokud bychom vlastn vektory zapomn eli normovat na jedni cku, bylo by CC T = 2 2 3 diag(|v1 | , |v2 | , |v3 | ). 1 1 1 1 1 0 2 3 6 2 2 1 1 1 1 1 1 C= , C 1 = C T = . 2 3 6 3 3 3 2 1 2 1 1 0 3 6 6 6 6

Dosazen m do y = C 1 x dost av ame nakonec 1 1 y1 = x 1 + x 2 , 2 2

1 1 1 y2 = x1 x2 + x3 , 3 3 3 1 1 1 y3 = x 1 + x 2 + x 3 . 6 6 6

D ky ortogonalit e transformace se zachov avaj d elky vektor u, lze tak e tedy u r ci, ze ortogon aln transformace odpov d a pouze oto cen . At z kvadriku p seme v b azi kanonick e, Q(x) = 1, nebo v b azi vlastn ch vektor u, Q (y) = 1, budou d elky poloos stejn e. Srovn an m (170) s
2 2 2 y2 y3 y1 + + =1 a2 b2 c2 vid me, ze hyperboloid m a poloosy a = 1/ 2, b = 1/ 3, c = 1/ 6. Osa y1 , tedy vlastn vektor v1 , ukazuje sm er ,,chlad c v e ze (pokud by bylo b = c, byla by to rota cn osa hyperboloidu). MB,ZV

17.5

Signatura kvadratick e formy

2 2 Q(x) = 2x2 1 + 9x2 + 8x3 + 8x1 x2 4x1 x3 10x2 x3

Ukol: Kvadratickou formu

p revedte na diagon aln tvar pomoc sou casn ych r adkov ych a sloupcov ych u prav a uka zte, ze je pozitivn e denitn . Ov e rte, ze je spln eno Sylvestrovo krit erium. sen Re : Pro kvadratickou formu plat Q(x) = Aij i j , 318 x= ei i ,

kde ei je libovoln a b aze prostoru V . V me, ze existuje b aze, pro kterou je matice formy diagon aln . Hled ame tedy diagon aln matici D a transforma cn matici E , pro kter e plat Dij =
k l Ej Akl Ei

Nejprve p revedeme analytick y z apis formy na maticov y. Zvolme za ei kanonickou b azi a vyj ad reme matici A kvadratick e formy Q vzhledem k t eto b azi 2 4 2 A = 4 9 5 2 5 8

Diagonalizaci prov ad me po vzoru gaussovsk e eliminace, ale r adkov e u pravy dopl nujeme o stejn e sloupcov e u pravy. Proces m u zeme rozd elit na n ekolik krok u, z nich z ka zd y je pops an d l c transforma cn matic Ei : T T En . . . E1 AE1 . . . En =D Prvn krok je 1 0 0 2 4 2 1 2 1 2 0 0 2 1 0 4 9 5 0 1 0 = 0 1 1 , 1 0 1 2 5 8 0 0 1 0 1 6 1 0 0 2 0 0 1 0 0 2 0 0 0 1 0 0 1 1 0 1 1 = 0 1 0 0 1 1 0 1 6 0 0 1 0 0 5

druh y krok

a dohromady tedy

Matice kvadratick e formy v diagon aln m tvaru tedy je 2 0 0 1 0 0 2 4 2 1 2 1 D = 0 1 0 = 2 1 0 4 9 5 0 1 1 , 0 0 5 1 1 1 2 5 8 0 0 1 319

1 0 0 1 0 0 1 0 0 E = E2 E1 = 0 1 0 2 1 0 = 2 1 0 . 0 1 1 1 0 1 1 1 1

a jeliko z jsou v sechny prvky na diagon ale matice D kladn e, je matice A pozitivn e denitn , a tedy i forma Q je pozitivn e denitn . V ypo cet si m u zeme je st e ov e rit pomoc Sylvestrova krit eria. V sechny hlavn minory matice A mus b yt kladn e: 2 4 2 det(A1,1 ) = 2 > 0, 4 9 5 , det(A2,2 ) = 2 9 4 4 = 2 > 0 , 2 5 8 det A = 10 > 0 . Pozitivn denitnost Q(x) je potvrzena.

JZ

17.6

Signatura stru cn e

Ukol: Doka zte, ze je n asleduj c matice pozitivn e denitn . 9 1 4 A = 1 3 2 4 2 4 sen Re : P r klad budeme re sit pomoc Sylvestrova krit eria. Spo cteme subdeterminanty matice A (viz p r klad 17.5): det(aij )1 i,j =1 = 9, 3 det(aij )2 = 26, det( a ) = det A = 36. V s echny subdeterij i,j =1 i,j =1 minanty jsou kladn e, a A je tedy pozitivn e denitn . Uloha se d a re sit i jinak. Nalezneme vlastn c sla A: ozna cme je 1,2,3 . Zap seme obecn y vektor x R3 v b azi vlastn ch vektor uAa Ax zap seme pomoc spektr aln ho rozkladu A x = 1 v1 + 2 v 2 + 3 v 3 Ax = 1 1 v1 + 2 2 v2 + 3 3 v3

Vid me tedy, ze diagonalizovateln a matice A je pozitivn e denitn (xT Ax > 0, x = 0), pr av e kdy z jsou v sechna jej vlastn c sla kladn a. To je i p r pad matice A: vlastn c sla jsou p ribli zn e 3.49411, 0.88673, 11.6192. Ukol: Ur cete signaturu formy Q(x) = 8x2 y 2 + 6z 2 + 12xy + 8xz .

xT Ax = |1 |2 1 + |2 |2 2 + |3 |2 3 .

sen Re : Ze Sylvestrova krit eria plyne, ze forma nen pozitivn e de det(aij )2 nitn , nebot = 44 < 0, ani negativn e denitn , jeliko z i,j =1 ani Q(x) nen pozitivn e denitn , det(aij )1 = 8 < 0. i,j =1 320

Signaturu ur c me t m, ze nalezneme vlastn c sla matice Q. Je zto to jsou 1, 2 a 4, je signatura (+ +), neboli (2)+ , (1) , (0)0 . Abychom z skali tento v ysledek, b yvalo by sta cilo tak e spo c tat pouze determinant (8, jinak t e z sou cin vlastn ch c sel): v me, ze alespo n jedno vlastn c slo je nekladn e, alespo n jedno nez aporn e a z hodnoty determinantu u z pak plyne, ze mus b yt dv e kladn a a jedno z aporn e. V simn ete si tak e, ze posloupnost minor u (8, 44, 9) nem a signaturu (+ +). PV

17.7

Pr um et pr uniku paraboly a nadroviny

n

Ukol: Uva zujme v Rn+1 plochu ur cenou rovnic xn+1 =

i=1

x2 i

(rota cn paraboloid) a poloprostor P , jeho z hrani cn nadrovina nen kolm a na nadrovinu o rovnici xn+1 = 0. Vytvo rme nyn pr unik a P a prom tn eme jej do nadroviny ur cen e rovnic xn+1 = 0; pro prom t an pou zijte p redpis (x1 , . . . , xn , xn+1 ) (x1 , . . . , xn , 0). Uka zte, ze je tento pr um et n-dimenzion aln koule nebo jej dopln ek. sen Re : Doporu cujeme nakreslit si situaci v R2 (jednorozm ern a koule je u se cka) a v R3 . Uva zujme libovoln y poloprostor P a jeho hrani cn nadrovinu n+1 ta je ur cen a rovnic a0 + i=1 ai xi = 0, kde (a1 , . . . , an+1 ) je norm ala k . Podm nka o (ne)kolmosti hrani cn nadroviny zaru cuje, ze plat an+1 = 0 a m u zeme tedy bez u jmy na obecnosti p redpokl adat, ze plat an+1 = 1. Dosazen m rovnice parabolick e plochy do rovnice nadroviny dostaneme
n

a0 +
n i=1

(ai xi + x2 i) = 0 1 x i + ai 2
2 n

i=1

= a0 +

i=1

1 2 a . 4 i

(171)

Libovoln a n-tice x1 , . . . , xn , kter a vyhovuje rovnici (171) spolu n 2 x ud a v a sou r adnice bodu x, kter y le z v pr uniku s xn+1 = i=1 i 321

 a . N as ale zaj m a pr um et t eto mno ziny do roviny xn+1 = 0, tedy m u zeme posledn sou radnici x zapomenout, a hledan y pr um et je pln e pops an rovnic 171. Pr um et pr uniku s hrani cn nadrovinou poloprostoru P je tedy hranice n-dimenzion aln koule (rovnice 171), a tud z pr um et poloprostoru P je n-dimenzion aln koule nebo jej dopln ek (p r padn e pr azdn a mno zina nebo cel y prostor). Z rovnice (171) je tak e vid et, ze libovolnou n-dimenzion aln kouli nebo jej dopln ek, kter e le z v nadrovin e ur cen e rovnic xn+1 = 0, lze z skat jako pr um et pr uniku vhodn eho poloprostoru s plochou ze zad an p r kladu do nadroviny o rovnici xn+1 = 0. DK

17.8

Poloha bodu v u ci sf e re

x1 , . . . , xn+1 , y Rn . S vyu Ukol: Necht zit m p r klad u 17.7 a 8.7 ur cete, jak souvis znam enko determinantu n asleduj c matice s poi lohou bodu y v u ci sf e re ur cen e body x1 , . . . , xn+1 ; xi = (xi 1 , . . . , xn ). n 1 2 x1 (x1 1 1 . . . xn i) i=1 . . . . . .. . . . . . . . . n (172) n+1 n+1 2 +1 . . . xn ) 1 ( x x1 n i i=1 n 2 y1 . . . y n yi 1
i=1

sen Re : P redstavme si bod (xj ) Rn+1 le z c na plo se o rovn 2 nici xn+1 = z pr um et do xn+1 = 0 je bod xj . Bod i=1 xi , jeho n j 2 j e ur c me k y (xj ) m a sou radnice (xj 1 , . . . , xn , j =1 (xi ) ); podobn me se k v bod y Rn+1 . Vrat ysledk um p r kladu 17.7: denujme pomoc bod u (x1 ) , . . . , (xn+1 ) nadrovinu v Rn+1 . Potom budou v sechny body y , kter e vznikly z bod u le z c ch y uvnit r koule denovan e x1 , . . . , xn+1 , le zet ve stejn em poloprostoru (s hrani cn polorovinou ). Body y, kter e le z vn e t eto koule, se zobraz na body y le z c v opa cn em poloprostoru. Ur cit polohu bodu y vzhledem k nadrovin e denovan e body (x1 ) , . . . , (xn+1 ) m u zeme pomoc v ysledk u p r kladu 8.7. Determinant (172) m a stejn e znam enko pro v sechny body le z c uvnit r dan e 322

koule, opa cn e znam enko pro v sechny body vn e koule, a je nulov y pr av e pro body le z c na jej hranici. DK

17.9

Chlad c v e ze poprv e:

Ukol: Najd ete rovnice te cen k jednod ln emu hyperboloidu v R3 v jeho libovoln em bod e. sen Re : Budeme se zab yvat pouze probl emem v est te cnu k hyperboloidu H bodem A, kde H : x2 + y 2 z 2 1 = 0 , A = [a, 0, a2 1] . (173)

Pokud by byly H a A zad any obecn eji, provedeme n asleduj c kroky vhodnou rotac , posunut m a p re sk alov an m os p revedeme rovnici hyperboloidu do kanonick eho tvaru (173) a nezapomeneme transformovat tak e sou radnice A; postup m u zeme opsat z p r kladu 17.2 nebo 17.3; provedeme rotaci kolem osy z tak, aby transformovan y bod zel v rovin e A m el sou radnice A = [a, 0, a2 1], tedy aby le y = 0. Nyn tedy k situaci popsan e (173). Te cny budou le zet v te cn e rovin e. Ur c me tedy jej rovnici. Vezmeme-li funkci f (x, y, z ) = x2 + y 2 z 2 , je hyperboloid (173) pops an rovnic f (x, y, z ) = 1; r k ame, ze H je ekviskal arn plocha funkce f (x, y, z ) pro hodnotu 1. Pokud denujeme na R3 vektorov e pole gradientu funkce f f (x, y, z ) = f f f , , x y z = (2x, 2y, 2z ) ,

tedy ka zd emu bodu A = [x0 , y0 , z0 ] p ri razujeme vektor n(A) = (2x0 , 2y0 , 2z0 ), pak plat , ze n(A) je kolm y na tu ekviskal arn plochu97 funkce f , kter a proch az bodem A, neboli f (x, y, z ) = C s C = f (x0 , y0 , z0 ).
97 P resn eji

re ceno na jej te cnou rovinu v tomto bod e.

323

Shrnuto, norm ala k te cn e rovin e H v bod e A = [a, 0, n = (a, 0, a2 1) ,

a2 1] je

pro pohodl jsme n(A) d elili dv ema. Ozna cme d ale te cnou rovinu . Z podm nky A dostaneme absolutn clen v rovnici roviny , kter a pak zn n x 1 = 0. Pod vejme se bl ze na p r mky roviny , kter e proch azej bodem A; ka zdou takovou p r mku lze zapsat ve tvaru X = tu + A, t R, kde u je libovoln y vektor kolm y na n. Jeden takov y vektor u je z rejm e r=( a2 1, 0, a) .

Ostatn vektory kolm e na n vyj ad reme parametricky pomoc parametru jako zto rotaci r kolem n o , tedy rotaci v rovin e r, n r (viz p r klad 10.1). u(r, n, ) = r cos + (n r) sin D ky n r = (0, 1, 0) dostaneme u=( a2 1 cos , sin , a cos ) ,

a tedy kandid aty na te cny jsou p r mky (0 < 2 ) x = t a2 1 cos + a y = t sin z = ta cos + a2 1 . (174)

Te cny jsou ov sem jenom ty p r mky, kter e maj s hyperboloidem H spole cn y pr av e jeden bod. Hled ame tedy, kdy m a n asleduj c soustava rovnic re sen pouze pro t = 0: x2 + y 2 z 2 1 = 0 X = tu + A . Dosazen m rovnic p r mky (174) do rovnice hyperboloidu dostaneme (a2 1)t2 cos2 + 2at
2 2

a t cos 2at

a2 1 cos + a2 + t2 sin2

a2 1 cos a2 + 1 1 = 0

324

Pro sin2 = cos2 existuje jedin e re sen (pr unik p r mky a hyperboloidu) pro t = 0, p r mky jsou tedy skute cn e te cny. Pro sin2 = cos2 je re sen m libovoln e t R, tedy p r mky le z cel e v hyperboloidu (jsou to pr use cnice hyperboloidu a te cn e roviny). V simn ete si, ze to jsou pr av e dv e p r mky a ze je lze ch apat jako ku zel v R2 (degenerovanou ku zelose cku). DKo,MZ

t2 (sin2 cos2 ) = 0 .

17.10

Chlad c v e ze podruh e:

Ukol: Najd ete rovnice te cen k jednod ln emu hyperboloidu v Rn

n1 i=1 2 x2 i xn 1 = 0

(175)

1. v bod e B = [a, 0, . . . , 0,

a2 1],
n1 i=1

2. v obecn em bod e B = [a1 , a2 , . . . , an1 , jednoduchost p redpokl adejte a1 = 0.

a2 i 1]. Pro

sen {ei }n Re : 1. Necht a b aze V . Najd eme norm alu i=1 je kanonick k te cn emu prostoru hyperboloidu v bod e B (zna cme jej TB ), co z je nyn (n 1)dimenzion aln plocha. Podobn e jako v p r kladu 17.9 denujeme funkci f (x) =
n1 i=1 2 x2 i xn

a hyperboloid je ekviskal arn plocha t eto funkce pro hodnotu 1. Pole gradientu je f (x) = (2x1 , 2x2 , . . . , 2xn1 , 2xn ) a norm alov y vektor k hyperboloidu je vektor tohoto pole v bod eB n= 1 f (B ) = (a, 0, . . . , 0, 2 a2 1) .

325

Sm erov e vektory te cen le z v ortogon aln m dopl nku L(n). Najd eme ortogon aln b azi tohoto te cn eho podprostoru TB (p ripom n ame dim TB = n 1). B azov e vektory snadno uhodneme (ov e rte vi n = 0) v1 = ( a2 1, 0, . . . , 0, a) , v i = ei i = 2, . . . , n 1 .

Obecn a te cn a p r mka k hyperboloidu v bod e B m a sm erov y vektor u TB , kter y lze zapsat jako line arn kombinaci u=
n1 i=1

i vi .

P r mky maj pak tvar X = su + B , s R, neboli x1 = s 1 x2 = s 2 . . . a2 1 + a

xn1 = s n1 xn = s 1 a +

a2 1 .

Hledejme op et, kter e z t echto p r mek maj s hyperboloidem jedin y spole cn y bod. Dosadme tyto rovnice do rovnice hyperboloidu a zkoumejme, pro jak a 1 , . . ., n1 existuje jedin e re sen s = 0:
2 2 s 2 1 (a 1) + 2sa1 2 2 2 . . . + s 2 n 1 s a1 2sa1 2 s2 (1 + n1 i=2 2 a2 1 + a 2 + s 2 2 + ...

a2 1 a 2 + 1 1 = 0

2 i ) = 0.

Z av er je tedy n asleduj c :
2 2 + i=2 i 1 = 0 p r mka m a s hyperbolou spole cn y pr av e jeden bod, a je tedy jeho te cnou; 2 1 + n1 i=2 2 i = 0 p r mka le z cel a v hyperboloidu. n1

326

2 2 + i=2 i Z podm nky 1 = 0 z arove n vid me, ze pr unikem jednod ln eho hyperboloidu s te cn ym podprostorem TB je kvadrika Q(x) = 0 signatury (n 2)+ , (1) , (0)0 , tedy ku zel v TB (srovnejte s rovnic ku zelu v p r kladu 17.1, resp. se signaturou p r slu sn e kvadriky).

n1

2. Za cn eme op et ur cen m norm alov eho vektoru k te cn emu prostoru TB : n= 1 f (B ) = (a1 , a2 , . . . , an1 , an ) , 2 an =
n1 i=1

a2 i 1.

B azov e vektory TB op et hled ame z podm nky vi n. Ozna c me je v2 , . . . , vn a z jedn e vody na cisto p seme v2 = (a2 , a1 , 0, 0, 0, 0, . . . , 0) v3 = (a3 , 0, a1 , 0, 0, 0, . . . , 0) . . . vn = (an , 0, 0, 0, 0, . . . , 0, a1 ) . Obecn a te cn a p r mka v bod e B je tedy pops ana rovnicemi (s R)
n

x1 = a 1 s x2 = a 2 + . . .

i ai

i=2 s2 a1

xn1 = an1 + sn1 a1 xn = an + sn a1 a budeme d ale mezi t emito p r mkami hledat ty, kter e maj s hyperboloidem v ce spole cn ych bod u. Dosad me pr av e napsan e rovnice do

327

rovnice hyperboloidu a v yrazy set r d me podle mocnin parametru s.

n 2

+s 2a1

s
2

i ai

n1 i=2

i=2

i ai + 2a1
i=2

n1 i=2

2 2 2 2 i a1 n a1 +

i ai + 2a1 n an +

n1 i=1

2 a2 i an 1 = 0 n1 i=1 2 a2 i = an +1

Line arn cleny se ode ctou, absolutn cleny se u zit m ode ctou takt e z a zb yvaj pouze kvadratick e
n 2

Pot rebujeme tedy zjistit, zda je tato forma denitn ci indenitn , tedy zda T C m u ze b yt n ekdy nula. Diagonalizujme formu denovanou matic C . K it emu r adku 2 ( r adky indexujeme i = 2, 3, . . . , n) p ri cteme ai a2 /(a2 + a )n a sobek 2 1 druh eho r adku. V ysledek t echto n 2 operac lze shrnout takto: prvn sloupec, tedy prvky (i, 2), i = 3, 4, . . . , n jsme vynulovali, nediagon aln prvky (i, j ), i, j = 3, 4, . . . , n, i = j ai aj ai aj a 2 aj 328 ai a2 a2 1 = a a i j 2 2 a2 a2 2 + a1 2 + a1

Vid me op et, ze p r mky z TB , kter e proch azej bodem B , maj z hyperboloidem bud jedin y spole cn y bod anebo le z v tomto hyperboloidu cel e: podle toho, zda je pro dan a 2 , . . . , n velk a z avorka nulov a ci nenulov a. V yraz v t eto z avorce je kvadratick a forma na Rn1 v prom enn ych 2 , . . . , n s matic C typu (n 1) (n 1) 2 a2 + a 2 a2 a3 a2 a4 . . . a 2 an 1 2 a3 a2 a2 a3 a4 a3 an 3 + a1 2 2 a4 a2 a4 an a4 a3 a4 + a 1 C= (176) . . . . . . . . . an a2 an a3
2 . . . a2 n a1

s2

i ai

n1 i=2

i=2

2 2 2 2 i a1 n a1 = 0 .

 diagon aln prvky (i, i), i = 3, 4, . . . , n 1

2 2 2 a2 i + a 1 ai + a 1 a i a2

a2 ai a2 1 2 2 2 = a + a + a i 2 1 2 2 a2 a2 2 + a1 2 + a1

posledn prvek (n, n)

2 2 2 a2 n a 1 an a 1 a n a2

an a2 a2 1 2 2 2 a a = a 1 2 n 2 2 a2 a2 2 + a1 2 + a1

2 sechny ostatn diagon aln elementy jsou kde a2 n i=1 ai = 1 a v kladn e. Rozmyslete si, ze pokud se d ale pust me do sloupcov ych u prav, kter e odpov daj v sem proveden ym r adkov ym u prav am, vynuluj se v sechny zb yvaj c nediagon aln prvky a diagon ala z ustane nezm en ena. M u zeme tedy u cinit z av er, ze kvadratick a forma reprezentovan a matic (176) m a signaturu (n2)1 , (1)1 , (0)0 , a tedy budou existovat vektory = (2 , . . . , n )T , pro kter e T C = 0. P r mky n

Kdy z ted v sechny r adky krom e prvn ho (i = 2) vyn asob me koe2 a2 2 +a1 cientem a2 , dostaneme matici, kter a se od (176) li s vynulovan ym 1 prvn m sloupcem a d ale t m, ze na diagon ale stoj v sude (krom e 2 an sto a2 prvn ho r adku) a2 1 . Zcela analogicky k vynulov 1 + a2 m prvn ho sloupce lze tedy vynulovat i sloupce dal s ; pro v et s p rehlednost m u zeme p ri nulov an k t eho sloupce (k = 3, . . . , n 1) ozna cit k1 b2 = i=1 a2 a pak plat v s echny v y s euveden e u pravy t y kaj c se i sloupce k = 2 i pro sloupce ostatn , pokud v nich zam en me a2 za 1 b2 . Na konci r adkov ych u prav dostaneme tedy matici 2 2 a2 a3 a2 a4 . . . a 2 an i=1 ai 3 2 0 a3 a4 a3 an i=1 ai 4 2 0 0 a4 an , i=1 ai . . .. . . . . . n1 2 2 0 0 0 . . . an i=1 ai
n1

X = sv + B , s R ,

v=
i=2

i v i ,

kde T C = 0

329

potom le z cel e v hyperboloidu, zat mco p r mky s T C = 0 jsou jeho te cny. Zjistili jsme tedy, ze i v tomto obecn ej s m p r pad e je pr unikem jednod ln eho hyperboloidu s te cn ym prostorem TB kvadrika Q(x) = 0 signatury ,,sam e plusy, jeden minus, tedy (n 1)-dimenzion aln ku zel. DKo,MZ

330

18
18.1

Rozklady pol arn ka p ri teplotn pseudoinverzi

Pol arn rozklad deforma cn ho gradientu

Ukol: Deforma cn funkce98 jednoduch eho smyku (x), x = (x1 , x2 , x3 )T je d ana vztahem x1 + kx2 x2 (x) = x3 Spo ct ete deforma cn gradient F = Grad (x). Najd ete pol arn rozklad deforma cn ho gradientu, tzn. najd ete takov e matice R a S , kter e spl nuj F = RS , p ri cem z R je ortogon aln (RT = R1 ), S je symetrick a (S = S T ) a pozitivn e denitn (x = 0 S x x > 0). sen Re : Slo zky tenzoru deforma cn ho gradientu99 jsou denov any i i i j jako Fj = Gradj (x) = /x , tud z 1 k 0 F = 0 1 0. 0 0 1

Nyn se budeme v enovat hlavn c asti p r kladu hled an pol arn ho rozkladu matice F . Z vlastnosti matic R a S plyne, ze F T F = (RS ) (RS ) = S T RT RS = S T S = S 2 , jednozna cn a, ale v zdy odkud S = F T F ; odmocnina F T F nen mezi nimi existuje jedna pozitivn e denitn matice (p ri odmoc nov an vlastn ch c sel je t reba volit kladn e odmocniny, viz p r klad 9.7).
kdo z tou z te pouze po matematick em probl emu, najd ete si v re sen , jak vypad a matice F a provedte jej pol arn rozklad. 99 Je to tenzor typu (1, 1) na R3 . Tyto tenzory lze ch apat jako line arn zobrazen R3 R3 , a proto jej tomto p r kladu budeme br at jako oby cejnou matici 3 3.
98 Vy,

331

Matici R dopo cteme tak, aby to vy slo, tzn. R = F S 1 . Ov e rme, ze pokud F T F = S 2 , pak je takto denovan a matice skute cn e ortogon aln . RT R = F S 1
T

(F S ) = S 1 F T F S 1 = S 1 S 2 S 1 =

Jeli nav c determinant matice F kladn y, pak je i determinant matice R kladn y a zobrazen zadan e matic R je vlastn rotace (tedy nikoliv rotace spojen a se zrcadlen m). Je st e si uv edom me, co znamen a v tomto p r pad e pol arn rozklad fyzik aln e. Libovolnou deformaci F , lze rozlo zit na rotaci R a cistou deformaci S . Ve sker a objemov a zm ena, jej z m rou je jak zn amo determinant transformace, je tak soust red ena v matici cist e deformace S . Skute cn e det F = det R det S = det S . Za cneme po c tat. Nejd r ve se pokus me u lohu vy re sit ,,fyzik aln m postupem, kter y bude odli sn y od v y se popsan eho ,,matematick eho. Ze z apisu deforma cn funkce je z rejm e, ze se ve sm eru osy x3 nic ned eje a ve sker a deformace prob h a v rovin e x1 x2 . Je proto rozumn e vyzkou set, jestli bychom za matici R nemohli vz t cos sin 0 R = sin cos 0 , (177) 0 0 1 co z je matice popisuj c oto cen kolem osy x3 v z aporn em sm eru (po sm eru hodinov ych ru ci cek), viz p r klad 10.1. Uhel , kter y je zat m libovoln y, ur c me tak, abychom splnili podm nky pol arn ho rozkladu, tedy aby S = R1 F byla symetrick a. cos sin 0 1 k 0 cos k cos sin 0 S = sin cos 0 0 1 0 = sin k sin + cos 0 . 0 0 1 0 0 1 0 0 1 k cos sin = sin ,

M a-li b yt tato matice symetrick a, je t reba volit tak, aby

odkud k = 2 tan . Takov e lze jist e nal ezt, nav c 2 , 2 . Pak je cos sin 0 2 S = sin 1+sin 0 cos

332

Matice S m a b yt je st e pozitivn e denitn . Zde nezb yv a ne z doufat, ze skute cn e bude, proto ze s parametrem ji z nem u zeme h ybat. Pokud by S nebyla pozitivn e denitn , museli bychom m sto (177) zkusit pou z t n ejakou nevlastn rotaci, nap r klad R diag(1, 1, 1). Determinanty hlavn ch minor u jsou det (cos ) = cos det cos sin 2 sin 1+sin cos sin
1+sin cos 0
2

=1 0 1

Tuto matici je t reba odmocnit. Zde pou zijeme techniku z p r kladu 9.7, jej z v yhoda spo c v a v tom, ze jako vedlej s produkt vypo cteme i vlastn vektory matice, kterou m ame odmocnit. Nejprve najdeme vlasn c sla. det F T F

V sechny determinanty jsou kladn e, a proto (JacobiSylvestrova v eta) je S skute cn e pozitivn e denitn . P redvedme si je st e silov e re sen probl emu, kter e bude podrobn e sledovat postup navr zen yvu vodu. Matice F T F je 1 k 0 F T F = k k2 + 1 0 0 0 1

cos det sin 0

= 1.

= (1 ) 2 (2 + k 2 ) + 1 ,

odkud (ozna cme si k = 2 tan ) 1 = 1 + = 2 = = 3 = 1 k2 = 1 + 2 tan2 + 2 tan = 4 cos 1 + sin 1 + 2 tan cos k2 1 k2 1+ k 1+ = 1 + 2 tan2 2 tan = 2 4 cos 1 + sin 1 + 2 tan cos 1. 1+ 333 k2 +k 2

Vlastn vektor p r slu sej c vlastn mu c slu 3 = 1 je evidentn e v 3 = (0, 0, 1)T , dal s vlastn vektory z sk ame jako re sen soustavy rovnic 0 = F T F 1,2 v1,2 = 2 tan 1+sin 2 tan cos 2 = 2 tan 4 tan 2 tan 1+sin cos 0 0 1+sin 2 tan 2 tan cos = 2 tan 2 tan 1sin

cos

Je vhodn e pou z t identitu 1 sin cos

0 v1,2 = 1 0 0 v1,2 . 1

1 + sin cos

1 sin2 = 1, cos2

(178)

tento vztah se n am je st e bude hodit, a z budeme hledat odmocninu z vlastn ch c sel. Ted ur c me vlastn vektory 1 1 v1 = 1+sin , v2 = 1+sin . cos cos 0 0 Jordan uv tvar matice je 1 + 2 tan JF T F = 0 0
1+sin cos

0 1 + 2 tan 0
1+sin cos

a transforma cn matice, kter a p rev ad F T F na Jordan uv tvar je 1sin cos 0 1 1 0 2 2 1+sin 0 , C 1 = 1+sin C = 1+sin cos 0. cos cos 2 2 0 0 1 0 0 1

0 1

334

nejv et s m probl emem bude inteligentn m zp usobem odmocnit vlastn c sla (t m samoz rejm e nemysl me odmocninu z jedni cky). Vzpomeneme si na v y se uveden y vztah pro rozeps an jedni cky (178) a dostaneme 1,2 = 1+2 tan 1 + sin cos + 2 tan 1 sin 1 + sin + cos cos 2 1 + sin 1 + sin = , cos cos =

Pokud jsme nalezli Jordan uv tvar F T F , provedeme odmocn en snadno 1 0 1 2 0 C 1 , F T F = C JF T F C 1 = C 0 3 0 0

odkud (p ri odmoc nov an vol me v zdy znam enko plus, chceme z skat pozitivn e denitn matici) 1 + sin 1 sin , . 2 = cos cos Kone cn e m ame tedy F T F ve tvaru 1sin cos 1+sin 0 0 0 1 1 0 2 2 cos 1sin 1+sin 1+sin 0 0 1+sin cos 0, cos cos cos 0 2 2 0 0 1 0 0 1 0 0 1 1 = cos sin 0 2 F T F = S = sin 1+sin 0. cos 0 0 1

co z d av a

Podle receptu pak je R = F S 1 , aneb

1+sin2 cos sin 0 1 2 tan 0 sin 0 cos 1 0 sin cos 0 = sin cos 0 , R = 0 0 0 1 0 0 1 0 0 1 335

matice R a S n am kupodivu vy sly stejn e jako p ri ,,fyzik aln m postupu. Zde aspo n nemus me ov e rovat jejich vlastnosti (jsou d any postupem). Nav c jsme je st e na sli vlastn vektory a vlastn c sla matice S, cili sm ery, ve kter ych doch az k maxim aln mu resp. minim aln mu prodlou zen (zkr acen ). VP

18.2

Pol arn rozklad singul arn matice

Ukol: Uka zte, ze i v p r pad e, kdy matice A nen regul arn , existuj unit arn matice U a hermitovsk a pozitivn e semidenitn matice B takov e, ze A = UB (179) . sen Re : Proto ze matice A A je zajist e hermitovsk a a pozitivn e semidenitn , m u zeme stejn e jako v p r pad e regul arn A nal ezt jej odmocninu B . Unit arn matici U i nyn dodenujeme tak, aby platilo A = U B , jen s t m rozd lem, ze u z nem u zeme prost e polo zit U = AB 1 . Pom u zeme si jinak. Zad ame-li n ejakou b azi v Cn , pak v sechny zde uveden e matice denuj jist e oper atory na Cn . Zvolme si tedy b azi vlastn ch vektor u bk oper atoru A A a denujme oper ator U tak, ze rekneme, jak p usob na jednotliv e vektory b aze. Je-li vlastn A b , tedy pr a v e tak, c slo k nenulov e, denujeme prost e U bk = 1 k k aby bylo (179) spln eno. Potom ov sem pro ka zd e dva vektory bk , bl p r slu sn e nenulov ym vlastn m c sl um A A plat U bk U bl = l 1 bk A Abl = bk bl = kl , k l l k

co z je pot reba, aby U byl unit arn . Na vlastn ch vektorech odpov daj c ch vlastn mu c slu nula bude (179) spln eno automaticky, a proto tam U u z dodenujeme jakkoli, ale tak, aby byl unit arn . To provedeme tak, ze vektory U bk pro k > 0 dopln me na ortonorm aln b azi Cn , a tyto dopln en e vektory vezmeme (v libovoln em po rad ) za obrazy t ech bk , kter e p r slu s vlastn mu c slu nula. Tak budeme m t zaru ceno, ze U zachov av a skal arn sou cin, a tedy je unit arn . 336

Podobn e lze dok azat, ze existuj i zbyl e dva pol arn rozklady uveden e ve skriptech [PLA] na str. 289. TB

18.3

Nejbli z s re sen soustavy rovnic

Ukol: Ozna cme S(A) podprostor generovan y sloupci matice A. Ne b je libovoln cht y vektor; potom pro ka zd e re sen x rovnice AT Ax = T A b plat , ze Ax je ortogon aln projekc vektoru b do podprostoru S(A). Pozn amka: M ejme soustavu Ax = b s n rovnicemi a m < n nezn am ymi (A je tedy matice typu n m). Pro libovoln e x je v zdy Ax S(A). V y seuveden e tvrzen r k a, ze pokud tato soustava nem a re sen (b nelze zapsat jako line arn kombinaci sloupc u matice A, neboli Ax S(A)), m u zeme zkusit re sit alespo n soustavu AT Ax = AT b. Jej re sen x pak m a tu vlastnost, ze Ax b = min Ax b , x Rm tedy chyba, kter e se dopou st me, je minim aln mo zn a. Ortogon aln projekce vektoru v na podprostor W je toti z ten vektor z W , kter y je ,,nejbl ze k v (viz p r klad 6.3). sen Re : Vektor y je ortogon aln projekc vektoru b do podprostoru S(A) pr av e tehdy, kdy z je vektor b y kolm y ke v sem vektor um prostoru S(A), tj. plat y b|Az = 0 pro v sechny vektory z tedy y = Ax, kde x je vektor ze zad Rm . Necht an p r kladu. Potom Ax b|Az = AT Ax AT b|z = 0|z = 0, a tedy Ax je vskutku ortogon aln projekc vektoru b do podprostoru S(A). DK

18.4

Line arn regrese pot ret jinak

Ukol: Nalezn ete ,,co nejlep s re sen soustavy f (x0 ) x0 1 f (x1 ) x1 1 a = . , . . . . . . . . b xn 1 f (xn ) 337

kde jsou x0 , . . . , xn po dvojic ch r uzn a c sla (pro jednoduchost berme v se v re aln ych c slech) a f (x0 ), . . . , f (xn ) libovoln a re aln a c sla. Rozmyslete si, jak m u ze b yt vhodn e denovat ,,co nejlep s re sen soustavy; nechte se inspirovat p r kladem 5.7, kter y se zab yv a line arn regres metodou nejmen s ch ctverc u. sen Re : Zavedeme ozna cen , ve kter em m a pr av e uveden a soustava tvar Ac = f. Pokud nem ame neobvykl e st est a rovnice nejsou a z na dv e (resp. jednu) line arn e z avisl e, pak soustava nem a re sen . Jinak: prav a strana nele z v sloupcov em prostoru matice A. M sto neexistuj c ho re sen budeme hledat re sen rovnice Ac = f , kde f zna c projekci prav e strany do sloupcov eho prostoru matice A. Proto ze se jedn a o kolmou projekci, mus platit f f S (A), kde S (A) zna c sloupcov y prostor matice A. Uvedenou podm nku kolmosti zap seme v re ci matic jako AT (f f ) = 0. Pak lze ps at Ac = f A Ac = AT f AT Ac = AT f .
T

(180)

M sto p uvodn ho probl emu Ac = f budeme tedy re sit (180), viz tak e p r klad 18.3. V na sem p r pad e je matice AT A invertibiln (viz vztah 181), a proto 1 c = AT A AT f . Matice na prav e stran e, A = AT A AT , se denuje jako pseudoinverze matice A, a lze ji tedy ch apat jako ur citou ,,n ahradu inverzn matice tam, kde A1 neexistuje, konkr etn e pro obd eln kov e matice m n, m < n, pln e hodnosti, tedy m (to je tehdy, kdy z je matice AT A regul arn ). V p r pad e m = n spl yv a pseudoinverze s obvyklou inverz (ov e rte). Pseudoinverzi nebudeme v na sem p r pad e explicitn e po c tat, pouze vy c sl me v yrazy na obou stran ach rovnice (180): n n x0 1 xi xi 2 x1 1 x0 x1 x n i=0 i=0 (181) AT A = . . = n 1 1 1 . . . . xi n + 1 i=0 xn 1 338
1

AT f =

x0 x1 x n 1 1 1

Rovnice (180) pro nezn am e a, b je tedy n n n 2 x x f ( x ) x i i i i i=0 i=0 a i=0 n , b = n xi n + 1 f (xi )

i=0 i=0

n f (x0 ) f ( x ) x f (x1 ) i i i=0 . = n . . . f (xi ) i=0 f (xn )

co z je stejn a soustava jako v u loze 5.7. Objevili jsme tedy alternativn formulaci probl emu aproximace metodou nejmen s ch ctverc u. VP

339

19

Poklady ukryt e v tenzorech

V t eto kapitole budeme oproti ostatn m kapitol am db at na rozd l mezi doln mi a horn mi indexy. Slo zky vektor u maj indexy naho re, a pokud pot rebujeme c slovat vektory (nap r klad vektory n ejak e b aze), p seme indexy dole. U forem je to p resn e naopak. vektory: e1 , . . . , en , formy: 1 , . . . , n , v = (v 1 , . . . , v n )T = (1 , . . . , n )

Automaticky budeme pou z vat Einsteinovu konvenci, tedy s c t an p res dva stejn e indexy. P ritom ale mus b yt jeden index dole a druh y naho re. Pokud ch apeme horn index jako c slo r adku a doln index jako j i c slo sloupce, lze ch apat nap r klad Ai e n asoben j Bk = Ck jako obvykl matic AB (v tomto po rad ).

19.1

Jak m u ze vypadat tenzor typu (2, 1)

Ukol: M ejme dva pevn e zadan e vektory a = (1, 2)T , b = (1, 1)T . Uva zujme tenzor typu (2, 1) na R2 T (v, u, ) = (a v)(u) + 2(v)(b u) . a) Ur cete slo zky tenzoru T vzhledem ke kanonick e b azi. b) Nalezn ete du aln b azi k N = {(1, 1)T , (2, 1)T } a ur cete slo zky tenzoru T vzhledem k t emto b az m. c) Je tenzor T symetrick y? sen Re : Ozna cme kanonickou b azi K = {e1 , e2 } = {(1, 0)T , (0, 1)T } 1 2 a b azi k n du aln K = {e , e } = {(1, 0), (0, 1)}. Pojem slo zky tenzoru vych az z n asleduj c u vahy: zapi sme vektory v, u a formu pomoc slo zek jako v i ei , u j ej , k e k a nechme na n e p usobit tenzor T . D ky linearit e pak plat T (v, u, ) =
i,j,k

T (ei , ej , e k )v i uj k .

340

Pokud je tedy zad ana konkr etn b aze (nap r klad K ), vektory (formy) popisujeme pomoc sou radnic v t eto b azi (v b azi k n du aln ) a n as k zaj m a, jak p usob tenzor T , sta c pro to zn at c sla T (ei , ej , e k ) Tij k (toto je denice Tij ). T emto c sl um se r k a slo zky tenzoru. Spo c tat je pro kanonickou b azi jist e nebude probl em (s v yhodou u z v ame e 1 (e2 ) = e 2 (e1 ) = 0, e 1 (e1 ) = e 2 (e2 ) = 1). Nap r klad
1 = T (e1 , e2 , e 1 ) = (a e1 )e 1 (e2 ) + 2e 1 (e1 )(b e2 ) = 0 + 2 1 = 2 , T12 2 = T (e2 , e1 , e 2 ) = (ae2 )e 2 (e1 )+2e 2 (e2 )(be1 ) = 0+2(1) = 2 . T21

V sech osm slo zek lze p rehledn e zapsat jako

k T1 j = 1 1 T11 T12 2 2 T11 T12

1 2 0 1

k T2 j =

2 0 2 4

Ad b) Slo zky tenzoru T v b azi N = {f1 , f2 } m u zeme spo c tat stejn e jako pro kanonickou b azi s t m, ze m sto ei a e i dosazujeme fi a f i . D ky jednoduch emu tvaru tenzoru T dokonce du aln b azi nen 1 (1 , 2) , (1 , 1) } ), sta c ani zapot reb po c tat (pro z ajemce N = { 1 3 3 i jen pou z vat f i (fj ) = j . T mto postupem n am vyjde T
k 1j

3 6 0 3

k 2j

0 0 0 6

Stejn y v ysledek lze ale z skat i jinak: podle pravidel o transformaci slo zek tenzor u p ri zm en e b aze. Zopakujme si p r slu snou v etu. Je-li E matice p rechodu od K k N (pozor100 , srovnejte nap r. s p r kladem 4.9), tedy E (e1 , e2 )T = (f1 , f2 )T , pak se slo zky vektoru v transfori muj v i = [(E T )1 ]i y vektor slo zek v n asob me i v (tedy sloupcov T 1 zleva (E ) u matice, kter a stoj v sou cinu vlevo s c t ame p res sloupcov y index, tedy index dole) a slo zky formy podle vztahu k = (E T )k r adkov y vektor slo zek n asob me zprava E T ). k k ( U obecn eho tenzoru T je pot reba transformovat ka zd y horn T 1 i ...i index i pomoc [( E ) ] T a ka z d y doln index k pomoc i ... i ... T k T . Pro n a s tenzor to tedy bude ( E ) k ...k k T
k ij T 1 k T j k ]k . = Tij (E T )i i (E )j [(E )

100 Zde pou z v ame jinou konvenci p ri denici matice p rechodu: casto se matic p rechodu naz yv a matice E T .

341

k Pokud budeme cht t T i j op et zapisovat jako matice 2 2 a Tij vkl adat ve stejn em form atu, bude se hodit vztah rozepsat

T T

k 1j k 2j

T j T 1 k T 2 k T j T 1 k T 1 k ]k , ]k + T 2 = T1 j (E )1 (E )j [(E ) j (E )1 (E )j [(E ) T 1 k T j T 2 T 1 k k T j T 1 k ]k , ]k + T 2 = T1 j (E )2 (E )j [(E ) j (E )2 (E )j [(E )

k neboli pomoc matic (T1 je matice se slo zkami T1 j)

T = 1 3

T 1 T2 E T (E T )2 = (E T )1 T1 E T (E T )1 1 = 1 + (E )

1 2 1 1

1 2 0 1 + 1 3

1 2 1 1 1 2 1 1

1+ 2 0 2 4 1 2 1 1 1= 3 6 0 3 .

T 1 = (E T )1 T1 E T (E T )1 T2 E T (E T )2 2 + (E ) 2 = 1 1 2 1 2 1 2 2+ = 0 1 1 1 3 1 1 1 1 2 2 0 1 2 + (1) = 1 1 2 4 1 1 3

0 0 0 6

Ad c) Tenzor T rozhodn e symetrick y nen . Ve slo zk ach to znamen a, k k ze (v jak ekoliv b azi) existuj indexy i, j, k takov e, ze Tij = Tji 2 2 (nap r klad T21 = T12 ). V re ci vektor u to znamen a, ze existuje v, u, tak, ze T (v, u, ) = T (u, v, ). Kdy z u z jsme odhalili nesymetrii ve slo zk ach, nab z se n am p r mo volba v = e2 , u = e1 , = e 2 . Symetrie tenzoru znamen a, ze lze zam enit dva doln nebo dva 2 1 horn indexy, symetrie typu T1 = T2 nezkoum ame. KV

19.2

Jednoduch y tenzor typu (0, 2)

Ukol: M ejme zadan e dva vektory u = (u1 , u2 , u3 ), v = (v 1 , v 2 , v 3 ). Nalezn ete slo zky tenzoru T = u sym v (symetrick y tenzorov y sou cin) vzhledem ke kanonick e b azi. T je tedy tenzor typu (0, 2) denovan y p redpisem T : , R3 (u) (v) + (v) (u) . 342

Doka zte, ze T je symetrick y, a ov e rte, ze T ij = T ji . D ale zvolte u = (1, 2, 3), v = (1, 1, 0) a nalezn ete slo zky tenzoru T vzhledem k b azi R3 f 1 = (1, 1, 1) , f 2 = (0, 1, 2) , f 3 = (0, 0, 1) .

Mus i v obecn e b azi pro slo zky T platit T kl = T lk ? Pozn amka: nezapome nte, ze se do T dosazuj formy a ne vektory. sen Re : Tenzor m a slo zky 2u1 v 1 u1 v 2 + u 2 v 1 u1 v 3 + u 3 v 1 T ij = u2 v 1 + u1 v 2 2u2 v 2 u2 v 3 + u 3 v 2 . 3 1 1 3 3 2 2 3 u v +u v u v +u v 2u3 v 3

Slo zky v nekanonick e b azi vypo c t ame bud dosazov an m forem z du aln b aze f 1 = (1, 0, 0), f 2 = (1, 1, 0), f 3 = (1, 2, 1), nebo pomoc transforma cn ch vztah u:
l ij l = T ij Ak = Ak = Ak T ij [AT ]l = iA j i T Aj j i 2 1 3 1 1 1 2 1 3 1 0 0 = 1 1 0 1 4 3 0 1 2 = 1 4 3 , 3 3 0 0 0 1 3 3 0 1 2 1

kl

tedy T = AT AT ; do r adk u matice A jsme psali v y se uveden e slo zky du aln b aze (pro c?). KV

19.3

Tenzor setrva cnosti

Ukol: Tenzor setrva cnosti J t elesa v klasick e mechanice lze ch apat jako tenzor typu (1, 1) na R3 . Budi z vektor u hlov e rychlosti a n forma, kter a p ri razuje vektoru x velikost jeho (kolm eho) pr um etu do sm eru n (n asobenou d elkou n). Tenzor J pak pracuje n asledovn e (pokud dosazujeme formu s jednotkov ym vektorem n): J (, n ) je velikost pr um etu momentu hybnosti uva zovan eho t elesa do sm eru n, je-li jeho u hlov a rychlost . Pro jedin y hmotn y bod (o hmotnosti m) v bod e (pevn em) r = (r1 , r2 , r3 ) m a tenzor setrva cnosti tvar J (, n ) = n m( r) r . 343

1. Vysv etlete, pro c lze libovoln y tenzor typu (1, 1) na Rn ztoto znit s line arn m zobrazen m Rn Rn . 2. Ur cete slo zky tenzoru J v kanonick e b azi K . Pozn amka: pro t eleso slo zen e z v ce hmotn ych bod u je celkov y tenzor setrva cnosti roven sou ctu tenzor u odpov daj c ch jednotliv ym bod um. 3. Nalezn ete slo zky tenzoru J vzhledem k b azi B = {(1, 1, 1), (0, 1, 1), (0, 0, 1)}. sen Re : 1. Tenzor T typu (1, 1), tedy funkci T (x, ), x Rn , n (R ) lze ztoto znit s line arn m zobrazen m T : Rn Rn : T(x) = T (x, e1 )e1 + . . . + T (x, en )en , kde {ei } je libovoln a b aze Rn a {ei } b aze k n du aln . Je-li zad an tenzor T , je toto zobrazen jednozna cn e denov ano; zn ame-li naopak zobrazen T, lze slo zky T , neboli T (ei , ej ), zjistit tak, ze vektor T(ei ) rozlo z me do b aze {ei }. Vid me tedy, ze Tji lze ch apat jako matici, kter a zobrazuje Rn do n R . 2.,3. V kanonick e b azi (indexy vektoru r pi sme pro p rehlednost nesystematicky dol u) 2 2 r3 r2 r1 r2 r1 r3 2 2 J = r1 r2 r1 r3 r2 r3 , 2 2 r2 r1 r3 r2 r3 r1 v b azi B je J = E 1 JE , tedy 2 2 r2 r3 r1 r2 + r 1 r3 r1 r3 +r1 r2 + r1 r3 2 2 2 2 r1 r3 + r 2 r3 + r2 r1 r2 r3 r 1 r3 , r1 r2 r1 r3 +r2 r3 r1 r3 r2 + r2 2 2 2 2 2 3 r1 r2 r 2 r3 + r3 r2 +r1 r3 r1 r2

kde E je matice, kterou kdy z n asob me sloupcov y vektor slo zek x v u ci b azi B , d a vektor slo zek x v kanonick e b azi. 344

 1 0 0 E = 1 1 0 , 1 1 1

E 1

1 0 0 = 1 1 0 . 0 1 1

KV

19.4

Tenzory ve speci aln relativit e

Ukol: Ve speci aln relativit e pracujeme s cty rvektory, kter e konstruujeme tak, ze k t r rozm ern emu vektoru p rid ame casovou slo zku (v r uzn ych konvenc ch z apisu j p ri razujeme bud index 0 nebo 4). Tak nap r. cty rvektor sou radnice je x = (ct, x) = (ct, x1 , x2 , x3 ). Spou st en index u prov ad me pomoc Minkowsk eho metrick eho tenzoru101 , jeho z slo zky jsou 0, pokud = , d ale 1 pro = = 0 a kone cn e 1 pro = = 1, 2, 3. Analogicky zved an in. Vektor dex u zprost redkuje tenzor , pro n ej z plat = x a p r slu sn y kovektor x = x se tedy li s pouze znam enkem rvektorem pak rozum u casov e slo zky. Cty me objekt, jeho z slo zky se p ri Lorentzov e transformaci s matic transformuj stejn e jeko slo zky cty rvektoru polohy x . a) Najd ete podm nku, jakou mus spl novat matice ze , jestli 3 i 2 2 2 v te, ze prostoro casov y interval (d x ) c d t je invai=1 riantn v u ci Lorentzov e transformaci.
1 b) Uka zte, ze slo zky cty rgradientu = /x = ( 1 c /t, /x , 2 3 /x , /x ) se transformuj (jak jinak) kontragredientn e.

c) Elektromagnetick e pole ve vakuu charakterizujeme skal arn m a vektorov ym potenci alem a A, kter e jsou s n m sv az any vztahy E = grad A/t a B = rot A. V relativit e jsou oba potenci aly slo zkami cty rpotenci alu A = ,A . c
tzv. ,,prostorupodobnou konvenci pro metriku + ++, tak e naz yvanou ,,metrikou v ychodn ho pob re z USA, kter a je obl bena mezi experty na obecnou relativitu; Einstein p uvodn e psal cas jako ryze imagin arn veli cinu, d ky cemu z fakticky u z val metriku + + ++. Opa cn e, ,, casupodobn e konvenci pro metriku + ,,ze z apadn ho pob re z USA d avaj p rednost c asticov fyzici. Teorie strun sjednocuje kvantovou teorii pole s obecnou relativitou, a tomu odpov d a i m ra schizofrenie v konvenc ch strunov ych teoretik u.
101 Vol me

345

P ripome nte si vlnov e rovnice 1 2 c2 t2 A = 0 j , (182)

kde 0 je permeabilita vakua (nepl est se s c tac m indexem!) a j = (c, j) jsou slo zky cty rproudu ( je n abojov a hustota v dan em bod e, j je hustota proudu). Co znamen a rovnice A = 0? d) Pomoc cty rpotenci alu denujeme antisymetrick y tenzor F = A A . (183)

Jak vypadaj slo zky tohoto tenzoru? Doka zte, ze pro tenzor F plat rovnice F = 0 j , (184) F + F + F = 0. Co znamenaj tyto rovnice? e) Energetick e pom ery v elektromagnetick em poli se popisuj tenzorem energie a hybnosti, jen z denujeme op et po slo zk ach jako T = 1 0 1 F F F F . 4 (185)

Z akony zachov an energie a hybnosti pak m u zeme zapsat v jednotn em tvaru T = F j . (186) Doka zte tyto z akony pomoc rovnic (184) a (185). Ve v yrazu stoj c m na prav e stran e (186) snad pozn ate Lorentzovu cty rs lu. Uka zte tak e, ze tenzor energie a hybnosti m a nulovou stopu. sen Re : a) Prostoro casov y interval je, jak jste si jist e v simli, roven dx dx = dx dx . Z po zadavku jeho invariance v u ci Lorentzov e transformaci dostaneme
dx dx = dx dx ,

346

a odtud
= .

Tato rovnost nen nic jin eho ne z slo zkov y z apis rovnosti AT I A = I z p r kladu 10.3, kde tak e najdete n ekter e dal s vlastnosti prvk u Lorenztovy grupy.
b) Ozna cme x = radnici. Jak se trans x transformovanou sou formuj slo zky gradientu skal arn funkce f , zjist me, pokud um me derivovat slo zenou funkci (pro zkr acen p seme = / x ).

f = f

x = f , x

tedy gradient se transformuje inverzn a transponovanou matic (srovnej s x = x ), tj. kontragredientn e . Gradient je proto tenzor typu (1, 0) a spr avn e tedy jeho slo zk am p seme index dole. c) P r mo z denice cty rpotenci alu dostaneme 0 = A = div A + 1 , c2 t

co z je zn am a Lorentzova kalibra cn podm nka, d ky n z vypadaj vlnov e rovnice (182) tak hezky, jak vypadaj . Jist e v am toti z neuniklo, ze cty rpotenci al svou denic nen ur cen jednozna cn e lze k n emu nap r. p ri c st cty rgradient libovoln e skal arn funkce, ani z by se zm enila pole E a B (ov e rte): A = A + f = A + 1 f f f f , , , c t x1 x2 x3 .

d) Prostorov e slo zky tenzoru elektromagnetick eho pole F jsou (indexy od 1 do 3 budeme zna cit mal ymi latinsk ymi p smeny) Fij = ijk B k , jsou tedy rovny slo zk am magnetick e indukce. Zb yvaj c nenulov e slo zky (tenzor je antisymetrick y!) jsou Fi0 = Ei /c. Tenzor tedy nese informaci o elektrick e i magnetick e slo zce pole. Pro v et s n azornost m u zeme tenzor zapsat jako matici 1 1 0 1 c E1 c E2 c E3 1 0 B3 B2 ! c E1 F = 1 E B 0 B1 2 3 c 1 B2 B1 0 c E3 347

ale mus me si b yt v edomi toho, ze tento z apis nen spr avn y: do matice lze zapsat pouze slo zky tenzoru typu (1, 1), F m a dva sloupcov e indexy. Mohli bychom samoz rejm e vypsat F = F , ale to by nevynikla tak p ekn e antisymetrie F = F . Doka zme rovnice (184) a (185). Prvn z nich dostaneme p r mo ca re F = A A = 0 j . Prvn clen je toti z nulov y d ky Lorentzov e kalibraci A = 0 a druh y jsme upravili pomoc vlnov e rovnice. Kone cn e rovnost (185) je trivi aln m d usledkem z am ennosti parci aln ch derivac , sta c dosadit (183). Kdy z se pod v ame pozorn e, uv edom me si, ze rovnice (184) a (185) nejsou ni c m jin ym ne z relativisticky invariantn m z apisem Maxwellov ych rovnic. Rovnice (184) v sob e pro = 0, resp. = 1, 2, 3 zahrnuje vztahy div E = , resp. 0 rot B = 0 j + 1 E , c2 t

a pokud v (185) zvol me indexy = 1, = 2, = 3, resp. = 0, , {1, 2, 3}, = , dostaneme div B = 0 , resp. rot E = B . t

e) Nejprve v sechny cleny v T derivujeme jako sou cin a pom u zeme si vztahem F F = 2F F 1 0 T = F F + F F F F . (187) 2 V druh em clenu pozn av ame 0 F j (antisymetrie tenzoru F a rovnice (184)). Prvn clen uprav me pomoc denice tenzoru F . F F = F ( A A ) = = F ( A A ) = F A , druh y clen je toti z nulov y jde o sou cin antisymetrick eho tenzoru F se symetrick ym . Kone cn e t ret clen v (187) uprav me 348

stejn ym zp usobem (a ve druh em clenu p rezna c me s c tac indexy) 1 1 F F = F A A = 2 2 1 1 = F A + F A = F A . 2 2 Pohledem na takto upraven y prvn a t ret clen rovnice (187) zjist me, ze jejich sou cet je nula (aby to bylo skute cn e vid et, je jenom pot reba op et p rejmenovat s c tac indexy a u z t antisymetrie F + F = 0). Z av er tedy je T = F j , (188) co z bylo dok azat. Budete-li p atrat po tom, jak vypadaj slo zky tenzoru energie a hybnosti, zjist te, ze slo zkou T 00 je hustota energie 2 1 2 zky T 0i obsahuj elektromagmetick eho pole w = 1 2 (0 E + 0 B ), slo hustotu toku energie (Poynting uv vektor, viz n ze) d elenou rychlost sv etla a ostatn slo zky jsou prost e t r rozm ernou analogi cel eho tenzoru T , tedy slo zky klasick eho tenzoru hustoty toku hybnosti elek1 tromagnetick eho pole102 T ij = T ij = 0 E i E j B i B j + ij w: 0 T = 1 Si c w
1 i cS

ij

Z rovnice (188) dostaneme pro = 0 z akon zachov an energie ve tvaru 1 w 1 1 + div S = 0 T 00 + j T 0j = E j , c t c c 1 kde S = E B je Poynting uv vektor , kter y ch apeme jako tok 0 energie pole v dan em bod e. Pro = 1, 2, 3 z sk ame z akon zachov an hybnosti 1 Si j T ij = 0 T i0 j T ij = ( E + j B) . c2 t Stopu T spo c t ame jednodu se tak, ze tenzor p ren asob me : m u zeme si budto vz t p r mo denici pomoc F a pou z t = 4,
102 Slo zky

klasick eho tenzoru zna c me T ij .

349

nebo pos c tat T tak, jak jsme je pr av e vyj ad rili pomoc EaBa nezapomenout zapo c tat T 00 s minusem. Stopa klasick eho tenzoru T ij je t m p adem rovna T 00 = w. TB

19.5

O LeviCivitov e tenzoru

Ukol: Doka zte n asleduj c tvrzen pro LeviCivit uv tenzor ijk il im in ijk lmn = det jl jm jn kl km kn ijk lmk = il jm im jl (189) ijk ljk = 2il ijk ijk = 6 0 = ijk lmk + jlk imk + lik jmk ijk lm = mjk il + mki jl + mij kl me zde V p r kladu se pou z v a Einsteinova suma cn konvence. Cin v yjimku v r amci t eto kapitoly a v sechny indexy p seme dol u, neboli ztoto zn ujeme ai s ai . To m u zeme ud elat, pokud s vektory pracujeme pouze v ortonorm aln ch b az ch. V sechny indexy mohou nab yvat hodnot jedna a z t ri. sen Re : Nejprve si p ripomeneme denici LeviCivitova tenzoru. ijk je rovno +1 pokud je ijk sud a permutace trojice 123, tzn. 123 = 312 = 231 = +1, je rovno 1 pokud je ijk lich a permutace trojice 123, tzn. 132 = 213 = 321 = 1 a je rovno nule pokud se aspo n dva indexy shoduj , nap r. 133 = 0. Z akladem na sich u vah bude toto pozorov an : 1i 1j 1k ijk = det 2i 2j 2k , (190) 3i 3j 3k skute cn e, pokud jsou dva indexy stejn e, tak je determinant nulov y (dva stejn e sloupce), pokud je ijk sud a permutace trojice 123, tak

350

se jedn a o determinant matice

ve kter e byla provedena sud a permutace sloupc u103 (tedy takov a, kter a nem en znam enko determinantu). Obdobn e pokud je ijk lich a permutace trojice 123, pak permutace zm en znam enko determinantu v y se uveden e matice na 1. Na z aklad e t eto denice si m u zete rozmyslet, ze ijk jsou skute cn e slo zky tenzoru typu (3, 0) vzhledem ke kanonick e b azi. Tento tenzor je tot aln e antisymetrick y ve v sech t rech argumentech (to je z reteln e vid et na jeho slo zk ach) a p usob tak, ze t rem vektor um a, b, c (a nula form am) p ri rad c slo V = ijk ai bj ck = a(bc), neboli (orientovan y) objem rovnob e znost enu denovan eho t emito vektory. Tot aln antisymetrie je z rejm a i jinak: odpov d a zm en am znam enek determinantu p ri z am en e libovoln ych dvou sloupc u v (190). Jak se ur c takov y objem (tedy hodnota tenzoru), pokud jsou vektory a, b, c zadan e pomoc slo zek v jin e ( c arkovan e) b azi? Spo c t a se c m z vyjde (orientovan y) objem v jednotk ach objemu op et ijk ai bj ck , rovnob e znost enu denovan eho nov ymi b azov ymi vektory (ozna cme objem tohoto rovnob e znost enu K ; n asleduj c u vahy provedeme i pro neortonorm aln b aze, kde m u ze b yt K = 1). Spr avn y v ysledek je tedy V = Kijk ai bj ck . Pod vejme se, jak se budou transformovat slo zky . Zm ena b aze je pops (od p uvodn k c arkovan e) necht ana matic p rechodu A; kontravariantn slo zky tenzoru se pak budou transformovat pomoc Ai i . Dosazen m do denice (190) vyjde A1i A1j A1k i j k = ijk Aii Ajj Akk = det A2i A2j A2k . A3i A3j A3k Stejn e jako v kanonick e b azi je i i j k nula, pokud jsou dva indexy stejn e (dva stejn e sloupce v determinantu) a spr avn e m en znam enko p ri zam en ov an index u (prohazuj se sloupce v determinantu). Pokud
103 Ka zdou permutaci m u zeme rozlo zit na transpozice. T em tady odpov d a prohozen dvou sloupc u, kter e, jak v me, m en znam enko determinantu.

1 0 0 0 1 0, 0 0 1

351

jsou v sechny indexy r uzn e, je hodnota i j k a z na znam enko rovna det A: i j k = det A ijk ii jj kk P ritom ale v me, ze determinant A je pr av e objem rovnob e znost enu denovan eho b azov ymi vektory c arkovan e b aze. D ky tomu plat V = i j
k

ai bj ck = Kijk ai bj ck ,

slo zky maj spr avn e transforma cn vlastnosti, a jsou tedy slo zkami tenzoru. M sto pr av e proveden ych u vah o tom, jak se transformuj slo zky tenzoru ud avaj c ho objem rovnob e znost enu, se mo zn a n ekte r cten a ri spokoj s intuitivn m tvrzen m, ze objem (v jednotk ach objemu jednotkov e krychle) je veli cina nez avisl a na volb e b aze. My jsme nyn uk azali, ze slo zky tohoto tenzoru jsou stejn e (ijk ) ve v sech pravoto civ ych b az ch, jejich z vektory denuj rovnob e znost en jednotkov eho objemu (tedy takov ych, ze det A = 1). V ostatn ch b az ch jsou slo zky det Aijk . Nyn se m u zeme pustit do odvozov an vzorc u ze zad an (v se p seme d ale op et pouze pro ortonorm aln b aze). P redev s m 1l 1m 1n 1i 1j 1k ijk lmn = det 2i 2j 2k det 2l 2m 2n , 3l 3m 3n 3i 3j 3k pou zijeme v etu o determinantu sou cinu a pro prvn matici tak e det A = det AT . S vyu zit m ij ik = 1j 1k + 2j 2k + 3j 3k = jk (neboli = zapsan eho ve slo zk ach) dostaneme il im in ijk lmn = det jl jm jn , kl km kn

c m z jsme dok azali prvn tvrzen . Toto je mimochodem tenzor typu (6, 0), kter y jsme dostali tenzorov ym sou cinem se sebou sam ym. Abychom dostali dal s po zadovan e vzorce, sta c jen vhodn e u zit104 tenzor ijk lmn , jeho z vyj ad ren jsme pr av e nalezli. M ame
104 Spr avn e by se u zen provedlo ijk lmn Gkn , zde ale klademe Gkn = kn , neboli ztoto zn ujeme prostor s jeho du alem (viz p r klad 13.2).

352

proto (pro p rehlednost v yslovn e p seme sumaci p res opakuj c se index) 3 il im ik det jl jm jk = ijk lmk = kl km kk k=1
3

ik =

k=1

jl jm jk il im + kk il im = kl km kl km jl jm

jl jm il im + 3 il im jl jm = il jl

il im = jl jm im = il jm im jl jm

skali jsme dal s p ekn y tenzor typu Pou zili jsme kk = Tr = 3 a z (4, 0). K odvozen dal s ho vzorce sta c u zit tento tenzor il jj ij jl = 3il il = 2il , a kone cn e ijk ijk = 2ii = 6 , c m z jsme z skali postupn e tenzor typu (2, 0) a (0, 0), neboli skal ar ( c slo, kter e se nem en p ri zm en e b aze). Jacobiho identitu105 , kter a cin z prostoru R3 se s c t an m a komut atorem [a, b] = a b Lieovu algebru, 0 = ijk lmk + jlk imk + lik jmk , dok a zeme tak, ze ka zd y clen tohoto sou cinu rozep seme pomoc vzorce (189). Kone cn e posledn tvrzen dostaneme pomoc ned avno odvozen eho vzore cku 2il = ijk ljk : ijk lm = ijk
105

1 2 lno mno

1 2

(ijk lno ) mno .

a (b c) + b (c a) + c (a b) = 0

353

Dosad me za ijk lno podle prvn ho z odvozen ych vzorc u (determinant) 1 (il jn ko + io jl kn + in jo kl 2 in jl ko io jn kl il jo kn ) mno = 1 = (il mjk + jl mki + kl mij jl mik kl mji il mkj ) 2 a nakonec si uv edom me, ze d ky ijk = ikj ijk lm = mjk il + mki jl + mij kl . VP

19.6

Symetrick e a antisymetrick e tenzory

Ukol: M ejme vektorov y prostor V dimenze n. 1. Ur cete, jak a je dimenze prostoru Sk v sech tot aln e symetrick ych tenzor u typu (0, k ) nad V . 2. Ur cete, jak a je dimenze prostoru Ak v sech tot aln e antisymetrick ych tenzor u typu (0, k ) nad V . Je sou cet dimenz A k a Sk roven dimenzi prostoru v sech tenzor u typu (0, k ) nad V ? 3. Najd ete p r klad symetrick eho a p r klad antisymetrick eho tenzoru typu (0, 2) nad R2 . sen Re : 1. Pro pohodl zavedeme symetrizovan y tenzorov y sou cin: pro dva vektory jako v + w = v w + w v (m sto + se tak e pou z v a ), pro v ce vektor u106
k + i=1

vi =

df

v(1) . . . v(k) ,

kde s c t ame p res v sechny permutace mno ziny {1, . . . , k }. Symetrizovan y tenzorov y sou cin vektor u v1 , . . . , vk dostoj sv emu jm enu a je skute cn e (tot aln e) symetrick ym tenzorem typu (0, k ). Vyzkou s me to
106 N ekdy

b yv a v denici je st e faktor 1/k!.

354

na p r klad e T = v + w: tento tenzor lze ch apat jako zobrazen , kter e (nula vektor um a) dv ema form am , p ri rad biline arn m zp usobem c slo: T (, ) = (v) (w) + (w) (v) . Nikdo jist e nepochybuje o tom, ze c sla T (, ) a T (, ) jsou pro libovoln e dv e formy stejn a: tenzor T je tedy symetrick y. Budi z nyn {e1 , . . . , en } b aze V . Libovoln y symetrick y tenzor typu (0, k ) pak lze zapsat jako line arn kombinaci tenzor u typu
+ TI = iI +

ei ,

kde I = {i1 , . . . , ik }, 1 i1 . . . ik n ,

b azov e tenzory jsou tedy indexov any skupinami107 I , k prvk u t eto + skupiny p redstavuje pr av e k doln ch index u. Tenzory TI , jejich z skupiny I by obsahovaly stejn a c sla a li sily by se jen jejich po rad m jsou z rejm e toto zn e. Dimenze Sk je tedy rovna pr av e po ctu v sech k prvkov ych skupin I , kter e je mo zno vybrat z prvk u {1, . . . , n} bez ohledu na po rad s t m, ze se prvky mohou opakovat. Abychom nezapo c tali n ekter e v yb ery, kter e se li s jen po rad m prvk u, v cekr at, je vhodn e prvky se radit nap r klad podle velikosti, tedy 1 i1 . . . ik n. Po cet v yb er u (kombinac s opakov an m) m u zeme zjistit nap r klad touto u vahou: p redstavme si n + k 1 pol cek v rad e. Na ka zd em pol cku m u ze b yt bud k r zek (t ech m ame k ) nebo p rep a zka (t ech je n 1). Za cneme na prvn m pol cku a spo c t ame k r zky v rad e a z po prvn p rep a zku. Toto c slo (m u ze to b yt i nula, je-li na prvn m pol cku p rep a zka) znamen a, kolikr at m ame do na seho v yb eru I vz t jedni cku. Po cet k r zk u mezi prvn a druhou p rep a zkou znamen a, kolik m ame vz t dvojek, a podobn e a z po k r zky mezi (n 1)-n p rep a zkou a koncem rady, kter e ur cuj , kolikr at bude ve v yb eru c slo n. Ka zd emu v yb eru takto odpov d a pr av e jedno rozm st en k r zk ua p rep a zek108 , a t echto rozm st en je pr av e dim Sk = n+k1 . n1

107 Pojem skupina u z v ame proto, abychom zd uraznili, ze se zde mohou narozd l od mno zin prvky opakovat. 108 To jsou permutace s opakov an m na mno zin e v sech p rep a zek a k r zk u.

355

2. Analogicky p redchoz mu bodu denujeme antisymetrizovan y tenzorov y sou cin. Pro dva vektory to bude v w = v w w v ( casto se pou z v a tak e ozna cen v w), pro v ce vektor u109
k

vi =

df

i=1

zn v(1) . . . v(k) .

Z t eto denice plyne, ze pokud se mezi n asoben ymi vektory v sou cinu T vyskytnou dva stejn e vektory, mus b yt T = T , a tedy T = 0 (uveden y sou cin je antikomutativn ). Pokud takto n asob me dv e stejn e mno ziny vektor u a pouze zm en me jejich po rad , mus me tedy dostat tot e z, p r padn e tot e z a z na znam enko. B azi v Ak tvo r pro k n tenzory
TI = iI

ei ,

kde I = {i1 , . . . , ik }, 1 i1 < . . . < ik n

nutn e a takov ych tenzor u existuje prost e n k . Pro k > n se mus v uveden em sou cinu dva vektory opakovat, sou cin je tud z nula a vid me, ze Ak obsahuje v takov em p r pad e pouze nulov y tenzor. B aze prostoru v sech tenzor u typu (0, k ) je tvo rena sou ciny ei ,
iI

kde I = {i1 , . . . , ik }, i1 , . . . , ik {1, . . . , n} ,

v mno zin e I tedy v tomto p r pad e z ale z na po rad . Dimenze tohoto prostoru je tud z nk , co z je pro n > 1 a k > 2 v zdy v ce ne z dim Sk + dim Ak . D uvod je ten, ze zat mco obecn y tenzor typu (0, 2) lze v zdy napsat ve tvaru ,,n ejak y symetrick y plus n ejak y antisymetrick y tenzor T (, ) = 1 1 df [T (, ) + T (, )] + [T (, ) T (, )] = 2 2 T (s) (, ) + T (a) (, ) ,

mezi tenzory typu (0, k ), k > 2 existuj nap r klad tenzory symetrick e jen v prvn ch dvou indexech (a nikoliv jen tenzory tot aln e
109 I

zde b yv a n ekdy v denici je st e faktor 1/k!.

356

symetrick e). Pro obecn e k se r uzn e typy symetrie tenzor u klasikuj pomoc Youngov ych sch emat; ta samoz rejm e velmi u zce souvis se strukturou symetrick ych grup, neboli grup v sech permutac k prvkov e mno ziny. 3. Odpov edi na tyto dv e ot azky ji z vlastn e m ame. Symetrick y tenzor je nap r klad e1 e1 ci e2 e2 + 2e1 e2 + 2e2 e1 (prostor S2 m a dimenzi 3). Antisymetrick y tenzor existuje jedin y (a z na n asobek), a to e1 e2 e2 e1 . KV

19.7

Tenzorov e sou ciny oper ator u

{ei }, resp. {fj } je b Ukol: Necht aze vektorov eho prostoru V, resp. A, resp. B je line arn oper ator na V, resp. W. Potom na W a necht V W denujeme tenzorov y sou cin t echto oper ator u jeho p usoben m na jednotliv e vektory b aze (A B )(ei fj ) = (Aei ) (B fj ). a) Doka zte, ze plat Tr(A B ) = Tr A Tr B . (191)

b) Z libovoln eho oper atoru C na V W lze u zen m p res indexy p usob c na prostoru W dostat oper ator na V. Takovouto rest se jedn rikci budeme zna cit TrW C , nebot a o jakousi c aste cnou stopu. Uka zte na p r kladu, ze tato c aste cn a stopa nen obecn e invariantn v u ci cyklick e z am en e, tj. neplat TrW (C D) = TrW (DC ) pro jak ekoliv oper atory C , D na V W. c) P redvedte, ze je-li jeden z oper ator u C , D speci aln ho tvaru, ator na W), potom u z (192) plat . nap r. D = V d (d je oper

(192)

ij sen obecn eho oper atoru C na V W Re : a) Maticov e elementy Ckl vzhledem k b azi {ei fj } denujeme pomoc ij . C (ek fl ) = (ei fj )Ckl

357

ij j Pro C = A B je Ckl = Ai e rte) a k Bl (ov i j Tr(A B ) = (A B )ij ij = Ai Bj = Tr A Tr B .

c,b)

ij st Plat (CD)ij ale stejn e jako v a): kl = Cst Dkl a d

TrW (C D) a naopak TrW (DC )

i j

ik t ik s t ik st = (CD)ik jk = Cst Djk = Cst j dk = Cjt dk ,

i j

ik st i k st it ik t = Dst Cjk = s dt Cjk = dk t Cjk = Cjt dk .

ik st st ik Z arove n je vid et, ze obecn e nemus b yt Cst Djk = Cjk Dst : obzvl a st e n azorn e to je, pokud C = CV CW , D = DV DW . V takov em p r pad e je toti z

TrW C D = TrW (CV DV ) (CW DW ) = CV DV Tr(CW DW ) TrW DC = DV CV Tr(CW DW ) , a tyto oper atory V V jsou toto zn e pouze v p r pad e, ze [CV , DV ] = 0. Ch apeme tedy ji z, pro c jsme byli u sp e sn v p r pad e D = V d. TB

19.8

Rozlo ziteln e antisymetrick e tenzory a vektorov y sou cin

Ukol: Vn ej s algebrou (V) vektorov eho prostoru V naz yv ame direktn sou cet (V) = R 1 (V) . . . n (V) , kde110 k (V) je prostor tot aln e antisymetrick ych tenzor u typu (0, k ) z k V a n je dimenze V . i=1 Jejich prvky vytv a r me z vektor u V pomoc antisymetrizovan eho tenzorov eho sou cinu (viz tak e p r klad 19.6) v1 . . . v k =
110 R

zn v(1) . . . v(k) k (V) ,

si lze p redstavit jako ,,V0 .

358

nap r klad v1 v2 = v1 v2 v2 v1 . Plat tedy v w = w v a pokud se v sou cinu vyskytnou dva stejn e vektory, je sou cin d ky antisymetrii roven nule. Rozlo zitelnost antisymetrick eho tenzoru t denujeme jako existenci vektor u v1 , . . . , vk V takov ych, ze t = v1 vk . P ripome nte si je st e denici anul atoru: An(t) = {v V | v t = 0}. a) Na rozcvi cen doka zte, ze pokud vektory v1 , . . . , vk jsou line arn e nez avisl e, potom An (v1 vk ) = L (v1 , . . . , vk ) . b) Ozna cme n dimenzi prostoru V. Pro ka zd y nenulov y tenzor t k (V) (k n) plat , ze t je rozlo ziteln y, pr av e kdy z dim An(t) = k . c) V sechny tenzory z 1 (V) jsou trivi aln e rozlo ziteln e. Doka zte, ze tak e ka zd y tenzor z n1 (V) je rozlo ziteln y. d) Na V zavedte skal arn sou cin a uka zte, ze lze prostory 1 (V) n1 a (V) ztoto znit. V p r pad e n = 3 najd ete objekt podobn y vektorov emu sou cinu vektor u v1 , v2 , kter y bude nez avisl y na volb e b aze ve V. sen Re : Na u vod dva p r klady. Tenzor e1 e2 +2e2 e2 je rozlo ziteln y, je roven (e1 +2e2 ) e2 , tenzor e1 e2 + e2 e1 je nerozlo nebot ziteln y (tyto tenzory samoz rejm e nejsou antisymetrick e). a) Z rejm e ka zd y vektor z line arn ho obalu vektor u v1 , . . . , vk le z v p r slu sn em anul atoru: (v1 vk ) xi vi =
i i

xi (v1 vk ) vi ,

v sechny s c tance jsou nulov e (sou ciny obsahuj v zdy dva stejn e vektory). K d ukazu opa cn e implikace si vzpomeneme na v etu ze

359

skript [PLA] na stran e 315, kter a r k a, ze pro ka zdou k -tici vektor u 111 v1 , . . . , vk ; vi = ej aji , p ri cem z {ej }n je b a ze na V , plat j =1 v1 v k =

det A e1 ek ,

(193)

j =1...n kde A zna c k k matici vzniklou z matice A = {aj i }i=1...k v yb erem r adk u s indexy 1 < < k a s c t a se p res v sechny uspo r adan e v yb ery . Ted vid me, ze kdy z vezmeme n ejak y vektor v An (v1 vk ) a nap seme v1 . . . vk v (co z m a vyj t nula), ve tvaru (193), mus na prav e stran e st at trivi aln line arn kombinace. Tedy determinant v sech (k + 1) (k + 1) matic A je nulov y, a tedy se hodnost matice A se po p rid an vektoru v nezv et sila, cili vektor v mus b yt line arn kombinac vektor u v1 , . . . , vk . Line arn nez avislost byla v p redpokladech proto, aby p red p rid an m vektoru v m ela matice A plnou hodnost k . Tvrzen , kter e jsme pr av e dok azali lze jinak formulovat i tak, ze anul ator tenzoru v1 vk tvo r pr av e v sechny vektory vk+1 , kter e s p uvodn mi k vektory vytvo r (k + 1)rozm ern y rovnob e znost en nulov eho objemu.

b) Je-li t rozlo ziteln y, plyne dim An(t) = k z bodu a). Naopak vezm eme n ejakou b azi v1 , . . . , vk prostoru An(t) a dopl nme ji vektory vk+1 , . . . , vn na b azi cel eho prostoru V. Vyu zijeme toho, ze ame tenzory v1 vk , kde posloupnost 1 < < k nech prob hat v sechny uspo r adan e k -prvkov e podmno ziny mno ziny index u {1, . . . , n}, tvo r b azi prostoru k (V). V t eto b azi zap seme tenzor t symbolicky jako t=
||=k

a t ,

(194)

me, ze vi je v anul atoru, kde t = v1 vk a = {1 , . . . , k }. V na lev e stran e, kter e v t tedy t vi = ( a t ) vi = 0. Cleny obsahuj vi , jsou po vyn asoben vi nulov e, z ust avaj tedy pouze cleny s i . Jestli ze jsou tyto prvky b azov ymi prvky v k (V), pak jsou
111 V eta nen slo zit a. Vyzkou sejte si ji na p r pad e v1 v2 , v1,2 R3 . Napi ste si v1 jako (v1 )1 e1 + (v1 )2 e2 + (v1 )3 e3 , podobn e to ud elejte s v2 a pak u z jen n asobte.

360

t vi b azov ymi prvky k+1 (V). Na lev e stran e je tedy line arn kombinace prvk u b aze, kter a m a b yt rovna nule. Proto v sechny a , i mus b yt nula a naopak, m a-li b yt a = 0, mus b yt v sechna 1, . . . , k v , a tedy zb yv a pouze jedin e nenulov e a , a to pro = {1, . . . , k }. c) Bud t nenulov y tenzor z (n1) (V). Uva zme zobrazen t : V n (V), p ri razuj c vektoru v V tenzor t v. Pro toto zobrazen je evidentn e dim Im(t) = 1 (dim n (V) = 1, viz p r klad 19.6), tud z dim Ker (t) = dim An(t) = n 1 a tvrzen plyne z bodu b). Vid me tedy, ze chceme-li naj t n ejak y nerozlo ziteln y antisymetrick y tenzor, mus me hledat ve vn ej s algeb re prostoru dimenze alespo n 4 (najd ete nap r klad rozklad e1 e2 + e2 e3 2 (R3 )). P r kladem budi z t reba kombinace e1 e2 + e3 e4 prvk u b aze prostoru R4 . Z tohoto p r kladu u z snadno vytvo r te nerozlo ziteln y tenzor z k (Rn ) pro ka zd e n 4 a k {2, 3, . . . , n 2} (zkuste si to!).

d) M ejme tedy pro jednoduchost d an na V skal arn sou cin a ve V . Libovoln y tenzor zvolme libovolnou ortonorm aln b azi {ej }n j =1 a n1 (V) nejprve rozlo z me, a d ale z jednorozm ern eho prostoru vektor u kolm ych na v sechny slo zky a ( cili podle bodu a) kolm ych na An(a)) vybereme ten vektor b, pro kter y je a b = 1e1 . . . en . Pokud v p r pad e n = 3 bude a = v1 v2 , pak vektor b/|b|2 vyjde roven vektorov emu sou cinu v1 v2 . V simn ete si, ze zat mco v yraz 2 , vektor b / | b | zm en v1 v2 v ubec nez avis na volb e b aze {ej }3 j =1 znam enko, pokud nap r klad zam en me e1 a e2 (zm ena levoto civ e na pravoto civou b azi ci naopak); pro ortogon aln pravoto civ e b aze ov sem bude vych azet st ale stejn e. Proto r k ame, ze vektorov y sou cin je antisymetrick y tenzor druh eho r adu, kter y lze ztoto znit s axi aln m vektorem ( ci tak e pseudovektorem), neboli vektorem, kter y p ri zrcadlen b aze zm en orientaci. TB

361

20
20.1

N ekolik dal s ch p r klad u

N asoben blokov ych matic; v ypo cet inverze blokov e matice
A B C X= 0 D E , 0 0 F

M ejme blokovou matici tvaru (195)

kde A, D, F jsou ctvercov e matice (ne nutn e stejn eho rozm eru) a B, C, E obd eln kov e matice p r slu sn eho rozm eru. Symboly 0 ozna cujme matice (r uzn ych rozm er u) obsahuj c pouze sam e nuly. Chceme zde upozornit, ze inverzn matici X 1 po c t ame v z asad e stejn ym postupem, jako kdyby A, B, . . . , F byla pouh a c sla! Metodu lze zobecnit i na v et s po cet blok u. V eta. Plat vztah a b c X 1 = 0 d e , (196) 0 0 f kde a = A1 , d = D1 , f = F 1 , b = A1 Bd, e = D 1 Ef a kone cn e c dostaneme re sen m rovnice Ac + Be + Cf = 0. (197)

D ukaz. Sta c si uv edomit, jak vypad a sou cin dvou blokov ych matic, tzn. ze v ysledek vypad a stejn e, jako kdyby A, B, . . . , a, b, . . . byla c sla a ne matice (vhodn eho rozm eru). Ov e rte podrobn e, jak vypad a sou cin dvou blokov ych matic (s bloky odpov daj c ch rozm er u)!

20.2

Gaussovsk e integr aly v Rn z akladn v ypo cty

Jde o nejz akladn ej s a nejjednodu s s u lohu v cerozm ern e integrace. M ejme funkci f na Rn , pro jednoduchost v sude nenulovou, tedy

362

tvaru f (x) = eg(x) . Jednodu s s funkci ne z kvadraticko-line arn nevymysl me. (Pouze line arn funkce g (x) by ned avala integrabilitu na cel em Rn !) tedy je g kvadratick Necht a forma g (x) = aij xi xj = (Ax, x), (198)

kde symbol (, ) ozna cuje obvykl y skal arn sou cin na Rn a A je pozitivn e denitn re aln a matice (aby f (x) byla integrovateln a). P r pad komplexn ch matic A je t e z velmi d ule zit y, zat m jej ale odlo z me na pozd eji. Na s m prvn m c lem bude tedy spo c tat
Rn

e(Ax,x) dx.

(199)

Za cneme p r padem n = 1. P ripome nme nejprve zn am y v ypo cet pomoc v ety o substituci, pou zit m pol arn ch sou radnic a Fubiniho v ety.

ex dx

R2

ex

y 2

dx dy =
0 x2 0

er r dr d = (200) . (201)

1 = 2 , 2

tedy

dx =

Obecn eji, pomoc v ety o substituci m ame

2 1 eax dx = a

ey dy =

. a

(202)

Zkusme si po c nat analogicky i ve v cerozm ern em p r pad e! Nejprve ov sem p ripome nme, co to je odmocnina (pozitivn e denitn ) symetrick e matice A. Napi sme spektr aln rozklad A A Q1 DQ, Q1 = QT , (203)

kde Q je n ejak a ortogon aln matice a D je diagon aln (s kladn ymi prvky na diagon ale, pokud A je pozitivn e denitn ). Polo zme (204) B = Q1 DQ = QT DQ 363

(je jasn e, co to je odmocnina z diagon aln matice, a druh y tvar ukazuje, ze B je t e z symetrick a matice), pak je skute cn e B 2 = Q1 DQQ1 DQ = A. (205) A pokra cujeme nyn p resn e jako v jednorozm ern em p r pad e, pou zit m v ety o substituci a vztahu det A = (det B )2 , od uvodn ete podrobn eji v sechny kroky
Rn

e(Ax,x) dx =

Rn

e(Bx,Bx) dx =

1 det B

Rn

e(y,y) dy

(206)

Jacobi (nebot an substituce Bx = y je det B ), d ale 1 det B e(y,y) dy = 1 det A e

2 yi

Rn

Rn

dy1 . . . dyn =

n det A (207)

podle jednorozm ern eho v ysledku naho re a Fubiniovy v ety. Jednodu s s funkci ne z f (x) = eg(x) (s kvadratickou, pop r. line arn e kvadratickou fukc g ) skute cn e nevymysl me. Jsou ale i n ejak e dal s funkce, kter e bychom takto um eli integrovat? Co takhle t reba tzv. korela cn koecienty gaussovsk e m ry, dan e hustotou v u ci Lebesgueov e m re na Rn d(x) = e(Ax,x) tedy v yrazy typu
Rn

det A dx, n

(208)

xi xj d(x)?

(209)

Zde vede rychle k c li n asleduj c ,,trik: Uva zme, ze pro ka zd e apat jako pevn e i0 = j0 lze sou cin xi0 xj0 ch 1 (Ax, x), 2 ai0 j0 (210)

kde v yraz (Ax, x) je ch ap an jako funkce ,,parametr u aij matice A. je tu proto, z e pracujeme se symetrickou matic ). Tedy (Koecient 1 2 xi0 xj0 d(x) = det A n 364 xi0 xj0 e(Ax,x) dx =

Rn

= = = det A 4 1 2

det A 1 n 2 det A n ai0 j0

Rn

(Ax, x)e(Ax,x) dx = ai0 j0 e(Ax,x) ai0 j0 = dx = (211)

Rn

1 det A

1 det A. 2 det A ai0 j0

V p r pad e obecn e nesymetrick e matice a xovan e uspo r adan e dvo det A , resp. jice i0 , j0 je hned vid et, cemu je roven v yraz ai j prvek matice C = A1 ! Obdobn y v ysledek dost av ame ale i pro n a s p r pad symetrickou matici A a neuspo r adanou dvojici {i0 , j0 } index u. Je jenom t reba pozorn e prohl ednout koecienty v yraz u tvaru, omezme se zat m na p r pad i0 = j0 , resp. a i 0 j0 ai0 j0
: (i0 )=j0 (j0 )=i0

1 det A ai0 j0

0 0

det A. Je to (j0 , i0 )-t y minor matice A, resp. (j0 , i0 )-t y

i=i0

ai(i) ,

(212)

a uv edomit si denici determinantu. Vzhledem k symetrii matice A se pro dan e i, j rozpadaj s c tance v denici determinantu na t ri typy: ty, kter e neobsahuj ani aij ani aji , ty, je z ho obsahuj line arn e (tedy obsahuj aij a neobsahuj aji ci naopak) a ty, kter e je obsahuj kvadraticky (tedy jak aij , tak aji ). Prvn e jmenovan e p ri derivaci vypadnou, (212) je line arn a (212) kvadratick y clen. Vyjde v p r pad e i 0 = j0 det A = 2 det A ci0 j0 . ai0 j0 (214)

2 (ai0 j0 ) ai0 j0

: (i0 )=j0 (j0 )=i0

i{ / i0 ,j0 }

ai(i) ,

(213)

Spo cetli jsme tedy celkov e plat jak pro i0 = j0 , tak pro i0 = j0 (p r pad i0 = j0 proberte sami jako cvi cen a modikujte p r slu sn e 365

meziv ysledky)
Rn

xi0 xj0 d(x) =

1 ci j , 2 00

(215)

kde C = A1 . U z vid me, pro c C se naz yv a korela cn matic m ry .

20.3

Integr aly polynom u a exponenci aly (vytvo ruj c funkce) v u ci gaussovsk e m re

i xi p seme n ze t e z ve tvaru (x, ))
1 Rn

Jde o integr aly typu (v yraz e

i xi

Rn

d(x) =

n det A

i xi (Ax,x)

dx,

(216)

resp.
i xm i

d(x) =

n det A

1 i

i (Ax,x) dx. xm i e

(217)

Mnoh e integr aly druh eho typu po c tat metodou per partes (ur cit e je to mo zn e pro jednorozm ernou m ru , jinak to asi bude slo zit ej s . . . ), my ale pou zijeme jin y postup. Nejd r v se ov sem pod v ame na prvn z t echto integr al u. Nejprve provedeme pot rebn e pomocn eu pravy pro line arn e kvadratick y v yraz v exponentu (,,dopln en m na ctverec, op et ozna c me B = A a vyu zijeme symetrie B) (Ax, x) (, x) = (Bx, Bx) (B 1 , Bx) = 1 1 1 = (Bx B 1 , Bx B 1 ) (B 1 , B 1 ). 2 2 4 (218)

1 Tedy m ame, s pou zit m substituce Bx 1 =y 2B

Rn

e(,x)(Ax,x) dx =

1 det B

e 4 (B

,B 1 ) (y,y )

dy,

(219)

cili celkov e F ( ) = e(,x) d(x) = e 4 (A

1 1

, )

= e 4 (C,) .

(220)

366

V simn eme si, ze v yraz v exponentu je pozitivn . Chceme-li spo c tat Fourierovu transformaci m ry s ryze imagin arn m exponentem ( ) = ei(,x) d(x), (221) nab z se napsat p r mo v ysledek, kde = i (i je imagin arn jednotka, nikoliv index!) 1 1 ( ) = e 4 (C,) = e 4 (C,) . (222) Pozor, v yraz (x, y ) zde st ale znamen a s imagin arn mi veli cinami! Pro c to tak m u zeme napsat? Funkce F1 ( ) = a
1

xk yk , i kdy z pracujeme

e(,x) d(x),
1

(223) , (224)

F2 ( ) = e 4 (C,) = e 4

cij i j

jsou toto zn e pro re aln e hodnoty k , jak jsme pr av e uk azali. Tyto funkce jsou v sak z rejm e holomorfn funkce112 prom enn ych k . Tedy, podle ,,zn am e v ety o jednozna cnosti holomorfn funkce (zformulujte tuto v etu a p reneste ji indukc na p r pad funkce v ce prom enn ych) mus b yt funkce F1 a F2 toto zn e pro v sechny, i komplexn , hodnoty prom enn ych k C! Tak ze mus platit vztah ei(,x) d(x) = e 4 (C,) .
1

(225)

A nyn p ristupme k v ypo ctu, pro jakoukoliv n-tici index u {mi , i = 1, . . . , n}, integr alu (i je tady v sude index pou z v ame zase jen re aln e veli ciny i )
n
i d(x). xm i

(226)

i=1

Pod vejme se na rozvoj funkce e(,x) : e(,x) = e

i xi

N =0

1 N!

i x i

(227)

112 Holomorfn funkce F (1 , . . . , n ) v ce prom enn ych denujeme prost e tak, ze vy zadujeme holomorfnost ve zb yvaj c prom enn e pro jakoukoliv xovanou hodnotu ostatn ch prom enn ych.

367

 Cleny na prav e stan e rozep seme podle multinomick e formule 1 N (1 x1 + + n xn ) = N! (i xi )ni . ni ! (228)

{ni } i ni =N

Ozna cme M = m1 + + mn , v p redchoz m vztahu n as tedy zaj m a hlavn e (m1 , . . . , mn )-t y prvek rozvoje clenu ( i xi )M . Je tedy, podle (227) a (228), e(,x) =
i ni

(i xi )ni ni ! =0
ni i ni !

,
i xn i d(x).

(229)

e(,x) d(x) =
{ni } i

(230)

Budeme se tedy na integr al u clenu

i mi !
m i i

i xm d(x) d vat jako na koecient i

rozvoje (v prom enn ych i ) funkce F ( ) = e(,x) d(x).

n

(231)

Poznamenejme, ze n as zaj maj sud e hodnoty stupn e M = i=1 mi ; pro lich e M je v y se uveden y integr al o cividn e roven nule (Ov e rte to!). Shr nme dosavadn pozorov an . P seme F ( ) = e(,x) d(x) =
i mi i mi !
i d(x) + . . . xm i

(232)

Naopak je, jak ji z v me, F ( ) = e(,x) d(x) = e 4

1

cij i j

(233)

Rozlo zme tuto funkci do nekone cn e rady: P seme e 4 (C,) = e 4

k=0
1 1

cij i j k

= cij i j ) 1 ( = M k! 2 368
k

1 4

cij i j ) 2 + ... M 2 !

(234)

kde te cky obsahuj dal s , pro n as ji z ted nezaj mav e cleny. Rozn asob me z avorky na prav e stran e (234) a dostaneme vzorec cij i j
M 2

=
G
{i,j }G i=j

2cij
{i,i}G

cii
i=1

mi i ,

(235)

kde sumujeme p res v sechny uspo r adan e M ziny G dvojic 2 -tice mno index u {i, j } takov e, ze celkov y po cet ,, zeber {i, j } ( zebra {i, i} se po c taj dvakr at) obsahuj c ch dan y index i je roven cislu mi . n Dvojn asobek po ctu v sech ,, zeber G je tedy roven c slu i=1 mi = M. Abychom si n azorn eji p redstavili, p res jakou mno zinu G dvojic {i, j } vlastn e s c t ame, p redstavme si ka zdou dvojici {i, j } t reba jako nata zenou gumi cku mezi uzly i a j . Rozst rihnut m t e gumi cky uprost red dostaneme dva ,,prsty, jeden upevn en y v uzlu i a druh y v uzlu j . Viz obr azek nakreslen y n ze, kde gumi cky jsou ji z takto rozst rih any na dv e c asti a m ame tedy nakonec syst em ,,ruk, kde i-t a ruka m a mi ,,prst u. Ty prsty jsou zat m neuspo r ad any, n ze je ale bude u celn e uspo r adat. Shr nme dosa zen y v ysledek. Srovn an m odpov daj c ch clen u rozvoj u (232) a (234) m ame vzorec
n
i d(x) = xm i

1 2M
M 2

i=1

! i=1

mi !
GG({mi })

cG ,

(236)

kde G({mi }) je mno zina v sech uspo r adan ych M ych 2 -tic G popsan naho re, a ii (237) cm (2cij )mij cG = ii ,
{i,j }G i=j

{i,i}G

kde cij je p r slu sn y maticov y element (z korela cn matice C ) a mij ozna cuje n asobnost (multiplicitu) p aru {i, j }, tzn. po cet jeho pou zit v uspo r adan e mno zin e G. N ekter e gumi cky jsou tedy vlastn e svazky gumi cek, a bereme v u vahu i gumi cky typu ,,smy cka, tedy p ary {i, i}. I ony mohou m t multiplicitu v et s ne z jedna. Vzorec (236) se stane p rehledn ej s m, p rep seme-li ho nyn pro neuspo r adan a p arov an . P ri vhodn e interpretaci nav c ,,zmiz v sech369

ny faktori aly v (236) (a nav c se sjednot p r sp evky 2cij , resp cii , v (237)). Ozna c me symbolem P({mi }) mno zinu neuspo r adan ych M 2 -tic p ar u typu {i, j } takov ych, ze po cet v yskyt u indexu i je d an c sly mi . Tato mno zina se rozpad a na sjednocen P({mi }) =
{mij }

P({mi }, {mij })

(238)

mno zin neuspo r adan ych M redepsan ymi multiplicitami 2 -tic s p zeber {mij }. Kolika zp usoby lze uspo r adat zvolen y prvek P P({mi }, {mij })? O cividn e NP = ! m ij ! {i,j }
M 2

(239)

r uzn ymi zp usoby. Tak ze m ame vzorec, vypl yvaj c z (236),

i xm d(x) = i

mi ! M {i,j } mij ! 2

cP ,
P P({mi })

(240)

kde cP je d ano formul (237). P redstavme si nyn , ze ka zdou ,,gumi cku ze syst emu P rozst rihneme uprost red. Vznikne syst em n ,,ruk, kde i-t a ruka m a mi ,,prst u.

m1

mk

mn

Obr azek 19: P r klad p arov an ru ci cek P redstavme si naopak, ze prsty t echto rozta zen ych ruk budeme -tice P . p arovat a t m vytv a ret r uzn e M 2 Plat nyn , ze ka zd e neuspo r adan e p arov an (uspo r adan ych mi -tic prst u ruk) takto vytvo r me celkem
i mi ! m ii mii ! {i,i}P 2
{i,j } i=j

mij !

(241)

370

kr at. Vyjasn me jmenovatel tohoto v yrazu. Pokud mii = 0 a mij 1, y, ka zd a n-tice permutac prst u ruk vytv a r je v ysledek i mi ! jasn r uznou realizaci t eho z neuspo r adan eho p arov an P . Ozna cujme rad eji tyto realizace symbolem R (m sto P ). V p r pad e mij > 1 je t reba si d ale uv edomit, ze po proveden jak ekoliv permutace uvnit r svazku ,,gumi cek {i, j } z ust av a realizace R stejn a. To vysv etluje p r tomnost faktori al u mij ! ve jmenovateli vzorce naho re. V p r pad e multiplicit smy cek {i, i} je p r slu sn a kombinatorika je st e pon ekud jin a. Zat mco konce v sech p ar u {i, j } jsou apriori ,,odli seny, u p ar u {i, i} tomu tak nen , a transpozice koncov ych bod u ,,gumi cek ze svazku {i, i} d avaj onen dodate cn y faktor 2mii kter y ov sem chyb pro i = j . e z A m ame n aln vzorec (v simn ete si, jak ,,zmizel faktor 21 M a t faktor 2 u clen u cij , i = j ), je to tzv. Wick uv vzorec:
i xm d(x) = i

cR ,
RR({mi })

(242)

kde cR =
{i,j }

cij ij

(243)

a s c t a se p res v sechny mo zn e realizace R p arov an uspo r adan ych mi -tic prst u v obr azku naho re. Samostatn y p r klad bude v enov an zobecn en m t eto formule pro i bereme r u zn e sou c iny ortogonalizop r pad, kdy m sto clenu i xm i van ych polynom u (v prostoru L2 ()).

20.4

Exponenci ala mocninn e rady a rozvoj logaritmu

Uvedeme zde jedno tvrzen (kombinatoricko-analytick eho charakteru) pro mocninn e rady. M a v yznam pro studium pojmu exponenci aly a logaritmu matice. Pracujeme zde obecn eji v jak ekoliv aln n , x a v s echny uva z ovan e rady geb re, kde v yrazy jako n=0 x n! typu an x n , ci bn xn maj smysl pro dostate cn e mal e x ( pro ka zd e x, pokud je pron asob me dostate cn e mal ym koecientem).

371

 e kombinatorick Cist y d ukaz rozvoje log(1 + x) je uveden v p riklad e p. Vyb rala. Jist e ze je neestetick e p rid avat analytick e u vahy tam, kde bychom cht eli (a kde existuje) cist e kombinatorick y d ukaz. Uvid me v sak, ze i mal e mno zstv anal yzy d ukaz velmi zp rehledn . Vyh yb ame se zde ov sem cist e analytick ym u vah am jako vyu zit znalosti Taylorova rozvoje log(1 + x) pro re aln a x. plat V eta. Necht
n=0

an xn = exp

m=1

bm x m ;

a0 1.

(244)

Potom je mezi koecienty an a bm vztah

n

an n =
m=1

bm manm .
1 m,

(245)

Speci aln e, vol me-li an 1, je bm 1 xn = exp = 1 x n=0 neboli log(1 x) =

a tedy plat (246)

xn , n n=0

xn . n n=1

(247)

D ukaz. Zm n en y rudiment anal yzy (bez kter eho obej t se by bylo skute cn e nepohodln e) je tvrzen d g(x) e = g (x)eg(x) . dx (248)

d Pokud ch apeme d an xn jako an nxn1 a denujeme-li ex = x xn ale eg(x) dosazen m rady pro g (x) do exponentu ex , lze n=0 n! , d tvrzen (248) dok azat i cist e kombinatoricky. Provedte! Pot rebujeme k tomu ov sem dal s ,,z rejm e tvrzen , toti z, ze

((g (x)) ) = n (g (x))

n1

g (x).

(249)

372

Tak ze nyn m ame pro vztah

n=1

n=0

an xn = eg(x) , g (x) =
bm x m m=1

m m=1 bm x ,

an nxn1 = e =

m=1

mbm xm1 = (250)

an x n

mbm xm1

n=0

m=1

a pron asoben m rad na prav e stran e skute cn e dostaneme hledan y vztah an n = ak lbl . (251)
k,l: k+l=n

20.5

P ribli zn e v ypo cty velk ych mocnin matic

Spo ct ete s dostate cn e velkou p resnost A1000 pro matici 1 1 1 A =

2 1 3 1 6 3 1 3 1 3 6 1 3 1 2

sen Re . Jde o stochastickou matici, jej nejv et s vlastn c slo je tedy 1. Dal s vlastn c sla jsou, jak snadno zjist me, 0 a 1 . 3 Tedy matice A je podobn a matici D 1 0 0 , A = CBC 1 , kde B = 0 1 C 1 = C T (253) 3 0 0 0 0 a kde sloupce ortogon aln matice C jsou tvo reny vlastn mi vektory 1 , 0. Poznamenejme, ze vlastn vektor p r slu s c mi vlastn m c sl um 1, 3 p r slu s c vlastn mu c slu 1 m a slo zky (1/ 3, 1/ 3, 1/ 3). V simn eme si, ze plat p ribli zn y vztah . A1000 = CB 1000 C 1 = CBC 1 = CBC T , 1 0 0 kde B = 0 0 0 , 0 0 0 373

(252)

(254) (255)

1 s p resnost r adov e na hodnotu 3 ! Dosazen m do (254) dostaneme 1 1 1 1 ? ? 1 0 0 3 3 3 3 1 T ? ? CBC = 3 ? ? ? = 0 0 0 1 0 0 0 ? ? ? ?? 3

1000

tedy, s p resnost r adov e

1 1000 3

1 3 1 3 1 3

1 3 1 3 1 3

1 3 1 3 1 3

. A1000 =

1 3 1 3 1 3

1 3 1 3 1 3

1 3 1 3 1 3

(256)

20.6

N asoben blokov ych matic typu 2 2

a) Spo ct ete M n , kde matice M rozm er u 2 2 je tvaru ste analogickou u b) Re lohu pro p r pad, kdy M =

a b 0 c

A B je 0 C blokov a matice rozm er u (m + n) (m + n) a bloky A, B , C a 0 maj postupn e rozm ery m m, m n, n n a n m; 0 ozna cuje matici, jej z v sechny prvky jsou rovny nule.

sen Re . a) Spo cten m n ekolika prvn ch mocnin nen t e zk e nahl ednout, ze bude platit Mn = an b an1 + an2 c + + acn2 + cn1 0 cn . (257)

Doka zme to matematickou indukc . Vskutku, M n+1 = M n M = a b an b an1 + an2 c + + acn2 + cn1 = 0 c 0 cn an+1 b an1 + an2 c + + acn2 + cn1 c + an b = 0 cn+1 n+1 n n a b (a + + c ) = q. e. d. 0 cn+1 374

= (258)

b) V p r pad e, ze A, B , C a 0 jsou blokov e matice, ov e r me snadno, ze M2 = M3 = A2 AB + BC , 0 C2 A3 A2 B + ABC + BC 2 0 C3 (259) . (260)

Od uvodn ete podrobn eji, pro c je sou cin dvou blokov ych matic A B C D a E F G H (261)

odpov daj c ch rozm er u roven matici AE + BG AF + BH CE + DG CF + DH ! (262)

Podrobn e jako v p r pade a) nyn dok a zeme matematickou indukc , ze Mn = An An1 B + An2 BC + + ABC n1 + BC n 0 Cn , (263)

(pozor na po rad matic!) co z v p r pad e, ze matice A, B , C vz ajemn e komutuj a pokud je (C A) regul arn matice, lze napsat p rehledn eji ve tvaru An B (C A)1 (C n An ) Mn = . (264) 0 Cn

20.7

Cyklick e vektory oper ator u

Doka zte, ze oper ator f : V V m a cyklick y vektor pr av e tehdy, kdy z pro ka zd y prvek jeho spektra existuje pr av e jedna Jordanova bu nka. V eta. Cyklick ym vektorem naz yv ame takov y vektor v V, ze vektory v, f (v ), . . . , f n1 (v ), kde n je dim V, tvo r b azi V. Jde tedy o takov y vektor, pro kter y jsou je st e i vektory v, f (v ), . . . , f n1 (v ) line arn e nez avisl e. (Vektory v , f (v ),. . . ,f n (v ) ji z line arn e nez avisl e b yt nemohou!) 375

D ukaz. Sna z s je d ukaz implikace . Existuj -li toti z pro n ejak y prvek spektra f dva Jordanovy bloky, uva zujme n asledovn e. Vzhledem k L z, f (z ), . . . = L z, f (z ), . . . m u zeme p redpokl adat, ze plat = 0. Jsou-li potom v a w po c ate cn vektory p r slu sn ych dvou Jordanov ych ret ezc u (v, (f )(v ), . . . , (f )n (v )) m a (w, (f )(w), . . . , (f ) (w)) a ozna c me-li symboly {zk } zbyl e vektory Jordanovy b aze, tak je snadn e nahl ednout, ze v line arn m obalu vektor u z, f (z ), f 2 (z ), . . . , kde
n m

z=
i=0

i (f )i (v ) +

j =0

j (f )j (w) +

k zk
k

(265)

nemohou b yt v sechny vektory zm n en ych dvou ret ezc u naho re! Ozna cme N = max(n + 1, m + 1). Pak (f )i (z ) L(zk ) pro i N , a pokud je dimenze L(zk ) rovna M , pak je u z {z, (f )(z ), . . . , (f )N +M z } line arn e z avisl a mno zina. Ale N + M = max(n + 1, m + 1) + dim L(zk ) < n + 1 + m + 1 + dim L(zk ) = dim V , tak ze {z, (f )(z ), . . .} nem u ze b yt b az V a tedy ani {z, f (z ), . . .}. Nyn doka zme zaj mav ej s implikaci ,,. D ukaz se sest av a ze dvou krok u, pri cem z ten druh y krok bude n ze vyd elen jako samostatn y p r klad. Pro ka zd e (f ) (spektrum f ) ozna cme symbolem v po c ate cn vektor p r slu sn eho Jordanova ret ezce v , (f J )v , . . . , (f J )m 1 v , kde m ozna cuje n asobnost . Pak m u zeme ka zd y vektor v V rozlo zit do tvaru
m1

v =
k=0

k, (f J )k v .

(266)

Volme speci aln e v V tvaru v=

v .

(267)

Potom je pro libovoln emN f m (v ) =

(f J + J )m v =

(268)

376

l=0

m ml (f J )l v . l

(269)

Tedy matice B , v jejich z sloupc ch jsou sou radnice n vektor u v, f (v ), . . . , f n1 (v ) v u ci zvolen e Jordanov e bazi {v , (f J )v , (f J )2 v , . . . }, m av r adku odpov daj c m vektoru (f J )k v prvky 0, 0, . . . , k k+1 n 1 n1k , , . . . , , k k k (270)

a je tedy tvo rena pod sebe napsan ymi obd eln kov ymi bloky, kter e jsou jakoby gaussovsky zeliminovan e a kter e odpov daj jednotliv ym Jordanov ym blok um. N ze uvid me, jak tato matice souvis se zn amou matic Vandermondovou. Tak ze volba (267) s vesm es nenulov ymi vektory d av a v zdy b azi v, f (v ), . . . , f n1 (v ) prostoru V. Obecn y p r pad (0) s i, = 0, i > 0 pro ka zd e (f ) zde ji z vy set rovat podrobn e nebudeme a p renech avame jej cten a ri.

20.8
1 0 0 . . .

Zobecn en y Vandermond uv determinant

x 1 0 . . . x2 2x 2 . . . ... ... ... xn nxn1 n(n 1)xn2 . . .

Jde o ctvercov y determinant slo zen y z obd eln k u tvaru

(271)

0 0 0 . . . 0 k ! . . . n(n 1) . . . (n k + 1)xnk Ozna cme takov eto obd eln ky rozm eru (k +1) (n +1), symboly R(x). Chceme tedy spo c tat determinant R(x) det R(y ) = det A, (272) . . .

377

ka bloku je roven det A = i>j (xi xj )mi mj i mi !, kde mi je tlou st R(xi ). sen Re . Nahradme k -tou derivaci k -tou diferenc : dk r(x) = lim Dk r(x), 0 dxk kde Dk r(x) = 1 k!
k l=0 k

a kde r(x) = (1, x, . . . , xn ). V eta. Determinant takov eto matice R(x1 ) A = R(x2 ) . . .

kde obd eln kov e matice R(x) jsou tvaru r(x) R(x) = r (x) , . . .

(273)

(274)

(275)

(1)l

k l

r(x + l ).

(276)

kde obd eln ky R (x) maj tvar

(P ripom n ame zde tento vztah n-t e diference a n-t e derivace. Nejjednodu seji se to dok a ze pomoc LHospitalova pravidla.) Potom je R (x1 ) det A = lim det R (x2 ) , (277) 0 . . . r(x) Dr(x) R (x) = D2 r(x) . . . . 378

(278)

Nyn pou zijeme vzorce pro v ypo cet ,,oby cejn eho Vandermondova determinantu a pot e spo cteme limitu 0. Provedte podrobn e, speci aln e si uv edomte, jak se vz ajemn e kompenzuj faktori aly k ! (vznikaj c i v limit e (277) pou zit m zn am eho vzorce pro ,,oby cejn y Vandermond uv determinant).

20.9

V ypo cet odmocniny symetrick e matice

matici A, t reba 1 1. 1

m ame

Hledejme (symetrickou) matici B takovou, aby B 2 = A. sen Re a) Pro takto zadan e c seln e hodnoty bude asi nejjednodu s s matici B uh adnout. Pokud jej prvky budou celo c seln e, m ame z rejm e na v yber pouze hodnoty 1, 0, 1. P seme-li a d e B = d b f . (280) e f c a2 + d2 + e2 = 1, e2 + f 2 + c2 = 1, d2 + b2 + f 2 = 3.

M ejme zadanou n ejakou symetrickou 1 1 A = 1 3 1 1

(279)

(281)

Rovnice d2 + b2 + f 2 = 3 m a jedin e celo c seln e re sen d=b= f = 1, tedy d ale m ame a = e = c = 0, tak ze 0 1 0 B = 1 1 1 (282) 0 1 0 je hledan ym re sen m. b) Standardn postup by ov sem byl

) spo c tat spektrum (zde 0, 1, 4) matice A, 379

 ) vyj ad rit A = CDC 1 , kde sloupce matice C jsou p r slu sn e vlastn vektory, ) spo c tat B = C DC 1 . Provedte podrobn e!

20.10

Pfa an antisymetrick e matice

Uvedeme zde n ekter e pozoruhodn e vlastnosti determinantu antisymetrick e matice A sud eho rozm eru 2n. P ripome nme denici determinantu, zapsanou v n asleduj c m (na prvn pohled m en e obvykl em) tvaru det A =
C

aC ,

(283)

kde sumace je p res v sechny permutace , symbolem C zna c me cyklus permutace tvaru (i1 , i2 , . . . , ik , i1 ) (cyklicky uspo r ad an a k -tice index u), k 1, a ,,v aha takov ehoto cyklu C je d ana vzorcem
k

aC = (1)k1

aij ij+1 ,
j =1

(ik+1 i1 )

(284)

kde aij jsou maticov e elementy A. Vezm eme (pro k 3) cyklus C 1 , 1 inverzn k C , tzn. C = (ik , ik1 , . . . , i1 , ik ) a uv edomme si vztah aC 1 = aC (1)k , (285)

kter y vypl yv a z antisymetri cnosti A. Vezm eme n ejak y syst em vz ajemn e se neprot naj c ch cykl u. je dal C Necht s cyklus o lich em po ctu prvk u neprot naj c z adn y cyklus z . Z rejm e je potom aC = aC 1 , a =
C

aC ,

(286)

tak ze v denici determinantu antisymetrick e matice se m u zeme omezit na permutace obsahuj c pouze cykly o sud em po ctu prvk u (transpozice, ctve rice, apod.). P r sp evky permutac obsahuj c ch cyklus 380

lich e d elky se toti z vz ajemn e vynuluj . (Provedte tuto u vahu podrobn e!) Tvrzen . Pro antisymetrickou matici plat det A =
C (i,j )C

aij ,

(287)

kde sumace je nyn pouze p res permutace neobsahuj c cykly o lich em cin p res ,,orientovan a zebra po ctu prvk u. V yraz (ij )C aij (sou cyklu C ) pak nez avis na tom, zda vezmeme C , ci C 1 . A nyn pojdme k pojmu p arov an mno ziny {1, 2, . . . , 2n}. T m budeme rozum et rozklad P mno ziny {1, 2, . . . , 2n} na disjunktn dvojice prvk u. Ka zd e p arov an lze ch apat jako obraz ,,kanonick eho p arov an P0 syst emu dvojic {1, 2}, {3, 4}, . . . , {2n 1, 2n} p ri vhodn e permutaci mno ziny {1, 2, . . . , 2n}. Samoz rejm e, v denici je velik a libov ule. Lze permutovat vznikl e dvojice mezi sebou, a tak e prvky uvnit r dvojic. Celkem 2n n! mo znost . P ary kanonick eho p arov an jsou fakticky uspo r adan e dvojice typu (2k 1, 2k ), a p renos P0 permutac d av a tedy tak e p arov an na uspo r adan e dvojice. Zm en -li se po rad prvk u uvnit r dvojic, zm en se odpov daj c m zp usobem i a t e z v yraz zn . (Jak?) Nyn je t reba si uv edomit, ze v yraz
n

aP

i=1

a(2k1),(2k) zn

(288)

potom nezm en svou hodnotu, slo z me-li s n ejakou dal s permutac tak, aby v ysledn e (neuspo r adan e) p arov an P bylo zachov ano. (Zde op et hraje roli antisymetrie A, vyjasn ete!) M u zeme tak e ps at (v sechny cleny t eto sumy jsou stejn e!) aP = 1 n 2 n!
n

: (P0 )=P k=1

a(2k1),(2k) zn ,

(289)

kde sumace je p res v sechny permutace p ren a sej c kanonick e p arov an na P . V simneme si tak e, ze pro p arovan {2, 3}, {4, 5}, . . . , {2n, 1} dostaneme opa cnou hodnotu aP ne z pro p arov an P0 naho re. Analogickou u vahu m u zeme ud elat i uvnit r ka zd eho cyklu maj c ho sud y po cet prvk u. A m u zeme zformulovat n a s hlavn v ysledek: 381

V eta. Plat rovnost det A = (Pf(A)) ,

2

(290)

yraz Pf(A) se naz yv a Pfa anem matice A. kde Pf(A) = P aP . V D ukaz. Sta c si p redstavit ka zd y cyklus (sud e d elky!) z formule det A =
C

aC

(291)

rozd elen st r dav e na dva druhy zeber {i, j } P : ,, cern a a ,,b l a. Nen t e zk e si uv edomit, ze ka zd y syst em vz ajemn e neprot naj c ch se cykl u (o sud em po ctu vrchol u) lze takto jednozna cn e reprezentovat jako dvojici p arov an ( cern e p arov an a b l e p arov an ). Je st e zb yv a si uv edomit, ze m ame dva zp usoby orientace ka zd eho cyklu (del s ho ne z 2), ale tak e dva r uzn e jeho rozklady na syst em ,, cern ych a ,,b l ych zeber. (Pro cykly d elky 2 je to nutno formulovat trochu jinak. V tomto p r pad e je C 1 C . Modikujte v y se uvedenou u vahu podrobn e pro tento p r pad.) V yraz Pf(A) Pf(A) (292)

Ov e rte v ysledek obvykl ym v ypo ctem. Ot azka. Co dostaneme pro p r pad lich eho rozm eru matice A?

si nyn budeme p redstavovat jako sou cin dvou sum: ,, cern e sumy res v semo zn a ,, cern a p arov an mno ziny {1, 2, . . . , 2n} a P aP p analogick e ,,b l e sumy. T m je d ukaz zakon cen, vyjasn ete p r slu sn e kombinatorick e detaily, zvl a st e to, jak se n asob znaky p r slu sn ych p arov an a jak to v sechno souvis se znakem . P r klad. 0 a b c a 0 d e 2 det (293) b d 0 f = (be + cd + af ) c e f 0

20.11

Popula cn model

pn , resp. qn , je pravd Necht epodobnost, ze ve spole cnosti (bez soci aln ch a jin ych v ykyv u, zij c p ri v edom udr ziteln eho rozvoje) 382

 mn , se zen e st a r n let b ehem roku narod syn, resp. dcera. Necht resp. zn , je naopak pravd epodobnost, ze mu z, resp. zena, st a r n let b ehem roku zem re. S v yjimkou obdob t esn e po v alce apod. obvykle . e v et s ne z pn . Naproti tomu, plat , ze pn = qn , resp. qn je nepatrn veli ciny mn a zn z avisej hlavn e na zdravotn m stavu populace, resp. u rovni l eka rsk e p e ce. P redpokl adejme pro p rehlednost, ze pn = qn = 0 a mn = zn = 1 {xn (t), yn (t); n = 0, 1, . . . , 100} je pro v sechna n 100. Necht stav populace v roce t. Veli ciny xn (t) a yn (t) ozna cuj po cet v zadan ych jednotk ach (t reba v mili onech), mu z ua zen, kter e v dan em kalend a rn m roce oslav n-t e narozeniny. Ot azka. Jak se bude v pr ub ehu let m enit vektor {xn (t), yn (t); n = 0, 1, . . . , 100} ? M S D Z

sen Re . Ozna cme symbolem A =

(294)

jsou nulov e. Obdobn e matice Z m a nenulov e pouze prvky Zi,i1 = 1 zi .

matici, jej z bloky vypadaj n asledovn e. Matice M (,,mu zsk a c ast A, je to nilpotentn matice!) popisuje u mrtnost mu z u a v sechny jej prvky krom e prvk u Mi,i1 1 mi (295)

(296)

Matice S (syn u) m a nenulov e prvky pouze v prvn m r adku, jsou rovny S1,i = pi (297) a podobn e matice D (dcer) m a v prvn m r adku prvky Di,i+1 = qi (298)

a jinde t e z nuly. Je patrn e, ze popula cn vektor {xn (t), yn (t)} bude v n asleduj c m roce t + 1 spl novat vztah x(t + 1) y (t + 1) =A 383 x(t) y (t) , (299)

kde

ozna cuj stav populace v roce t, x(t) jej mu zskou c ast, y (t) jej zenskou c ast. Zd urazn eme je st e jednou podm nku stacion arnosti matice A, tzn. podm nku setrvalosti ,,spole censk eho v edom (nikoliv spole censk eho byt ; populace bude bud expandovat nebo vym rat; viz d ale). Jinak bychom nemohli napsat vztah pro jak ekoliv p rirozen e n x(0) x(n) . (301) = An y (0) y (n) Nyn odkazujeme na podrobn ej s anal yzu chov an vektoru x(n) = An x, (302)

x0 (t) . . x(t) = . x100 (t)

y0 (t) . y (t) = . . y100 (t)

(300)

z p r kladu o hled an ,,nejv et s ho vlastn ho vektoru matice. Zde uvedeme pouze to nejd ule zit ej s . Matice A je pozitivn a podle Frobeniovy v ety je jej nejv et s vlastn c slo kladn e. Ozna cme jej (na po cest Malthuse). Plat potom obecn y vztah (od uvodn ete podrobn eji) x(n) y (n) = Cn x(0) y (0) +O
n

(303)

kde ozna cuje druh e nejv et s (v absolutn hodnot e) vlastn c slo matice A. Tedy populace vym r a, ci expanduje v z avislosti na tom, x(n) vede k z av eru, ze zda < 1, ci > 1. Podrobn ej s studium y (n) tento popula cn vektor je n asobkem vlastn ho vektoru p r slu sej c ho vlastn mu c slu . Tedy vlastn vektory lze i experiment aln e pozorovat (a to plat nejen v popula cn ch modelech)!

20.12

Resolventa matice a oper atoru

384

 f : V V je oper A Necht ator na (komplexn m) prostoru V a necht je jeho matice (v n ejak e b azi). Uva zujme oper atorhodnotovou, resp. maticehodnotovou funkci komplexn prom enn e {z (zJ f )1 } : C L(V, V ), resp. {z (zJ A)1 } : C M(n n), (304) (305)

kde L(V, V ) je prostor oper ator u na V, resp. prostor matic p r slu sn eho rozm eru n n. J znamen a identick y oper ator, resp. jednotkovou matici. Tuto funkci budeme v dal s m ozna covat symbolem R(, f ), resp. R(, A). Jde o tzv. resolventu oper atoru f , resp. matice A. Funkce R(, f ) je z rejm e holomorfn ve v sech bodech C vyjma bod u spektra (f ). To se snadno ov e r pomoc tzv. resolventn rovice (zJ f )1 ( z J f )1 = (z z )(zJ f )1 ( z J f )1 , 1 xx 1 = . xf x f (x f )( x f) Z t eto rovnice toti z d ale plyne limitn m p rechodem d (zJ f )1 = (zJ f )2 dz a podobn e odvod me i pro vy s s derivace vztahy dk R(z, f ) = k !(1)k (R(z, f ))k+1 . dz k (309) (308) (306)

co z je snadn a analogie (ov e rte, ze v sechny v yrazy komutuj !) vztahu (307)

Ke zkoum an chov an R(z, f ) v okol spektra (f ) pou zijeme z akladn v etu teorie Jordanova tvaru matice, toti z rozklad (invariantn v u ci f ) V= Ker f (310)

na ko renov e podprostory takov e, ze (f J ) : Ker f Ker f je nilpotentn . 385

P ripome nme, ze f=
(f )

f p ,

(311)

kde p : V Ker f je projekce na p r slu sn y ko renov y podprostor. Je snadn e ov e rit vztah R(z, f ) =

R(, f p ),

(312)

kde oper ator f p : Ker f Ker f m a jedin e vlastn c slo . Pod vejme se nyn bl ze na oper atory f p . Zvolme n ejak e (f ), p repokl adejme, ze zvolen e = 0 pro jednoduchost zna cen a pod vejme se na Laurent uv rozvoj funkce R(0, f p0 ) v okol takov ehoto ko rene 0 (f ). T m jsme probl em p revedli na zkoum an Laurentova rozvoje R(z, f ) nilpotentn ho oper atoru f . Ov e rte nyn platnost n asleduj c ho tvrzen : f : V V je nilpotentn V eta. Necht . Pak lze resolventu R(z, f ) vyj ad rit vzorcem n 1 k R(z, f ) = f , (313) k z +1
k=0

kde n je takov e, ze f 0. D ukaz dostanete ihned ze vzorce pro sou cet geometrick e rady (zJ f )1 =
k=0

n+1

z k1 f k .

(314)

me se nyn Vrat je st e k studiu obecn eho oper atoru f . Funkce

n

R(z, f )

(f ) k=0

1 (f J )k p (z )k+1

(315)

je holomorfn dokonce i v bodech spektra (f ), jak plyne z p rede sl e v ety. (Je toti z holomorfn , pokud ji omez me na Ker f d ky ode cten hlavn c asti Laurentovy rady. Na ostatn ch Ker f je holomorfnost funkce R(z, f ) v bod e z rejm a.)

386

Jeliko z v sak limita t eto funkce v nekone cnu je rovna nule (od uvodn ete!), plat (pou zijeme-li zn amou v etu z teorie holomorfn ch funkc , ,,princip maxima) n asleduj c V eta. Plat rovnost
n

R(z, f ) =
(f ) k=0

1 (f J )k p , (z )k+1

(316)

kde n je zvolen e tak, aby platilo (f J )n +1 0 na Ker (f ). (D elka nejdel s ho Jordanova ret ezce p r slu sej c ho vlastn mu c slu .) Cvi cen . Je-li d ana Jordanova b aze f , zjist ete matici R(z, f ) v u ci t eto b azi a diskutujte t e z Jordan uv tvar R(z, f ).

20.13

Signatura kvadratick e formy

(317)

Ur cete signaturu kvadratick e formy Q(x) = x1 x2 + x1 x3 + + x2 x1 + . . . + xn1 xn .

(Pozor, nepl est s matic tvaru cirkulantu. Toto je mnohem jednodu s s u loha!) sen Re . Jeliko z je
n 2 n

2Q(x) =
i=1

xi

x2 i,
i=1

(318)

zd alo by se, ze ,,substituce yi = xi , i = 0, . . . , n a yn+1 = x0 + + x n re s probl em okam zit e. Pot z je v tom, ze sou radnice y0 , . . . , yn+1 ,,nejsou nez avisl e. Av sak na (n 1)rozm ern em prostoru {(x1 , . . . , xn ) : xi = 0} (ortogon aln dopln ek k vektoru (1, . . . , 1)) je forma z reteln e negativn e denitn . Na podprostoru {(t, . . . , t), t R} je naopak z reteln e pozitivn e denitn . Jak nyn doj t k z av eru co nejpohodln eji? V prostoru W = u , kde u = (1, . . . , 1) je Q negativn e denitn (ov e rte tak e, ze W je invariantn podprostor matice Q). Diagonalizujeme Q na prostoru W a p r slu snou b azi roz s r me vektorem u na b azi cel eho Rn (diagonalizuj c Q se signaturou (n 1, 1)).

387

20.14

Rozsazen u kulat eho stolu

Uveden a metoda poch az ze statistick e fyziky (tzv. metoda ,,transfer matice). Pou z v a se i ke studiu v cerozm ern ych ,,krystalick ych m r z , kde je ov sem technicky zna cn e komplikovan ej s . My se omez me na jednorozm ern y p r pad: Okolo kulat eho stolu maj c ho N zidl (o c slujeme je 0, 1, . . . , N 1 a identikujeme jako prvky cyklick e grupy) chceme rozsadit N jedinc u (atom u) p r slu s c ch n ekter e z k r uzn ych t r d (mu zi, zeny, pr azdno; atomy r uznych v ce ci m en e se sn a sej c ch prvk u apod.) P redpokl adejme pro jednoduchost, ze ,,interaguj pouze nejbli z s soused e u stolu. M ame tedy zad anu jistou (k k ) symetrickou matici ,,sn a senlivosti A = (aij ), kde aij = aji = 1, resp. = 0 pokud se prvky t r d i a j sn a sej vedle sebe ci nikoliv. Pt ame se nyn : kolik existuje p r pustn ych rozsazen okolo stolu, tzn. zobrazen F : {0, 1, . . . , N 1} {1, 2, . . . , k } (319)

takov ych, ze a{F (i),F (j )} = 1 pro ka zd y p ar nejbli z s ch soused u (i, j ), kde j = (i + 1) mod N ? Sta c spo c tat
N

Z =
F i=1

aF (i),F (i+1) ,

(320)

kde sumace je p res v sechna zobrazen F . Stejn y v ysledek plat i v obecn ej s m p r pad e aij = exp [Eij ], kde E = (Eij ) je energetick a matice jej z prvky vyj ad ruj ,,energii stupe n (ne)libosti, kterou bl zkost soused u typu i a j produkuje. Z se pak naz yv a parti cn funkce. V eta Plat rovnost Z = Tr AN . (321) Doka zte! 1 , . . . , k jsou (re D usledek: Necht aln a!) vlastn c sla matice A. Pak je
k k N N i = 1 (1 + i=1 i=2

Z =

(i /1 )N ).

(322)

388

Posledn tvar je vhodn y v p r pad e, ze 1 je nejv et s vlastn c slo. Pak plat p ribli zn a formule . (323) Z = N 1 . P r klad. Kolika zp usoby lze rozsadit mu ze a zeny kolem kulat eho stolu, aby a) z adn e dv e osoby nesed ely t esn e vedle sebe? b) z adn y mu za zena nesed eli t esn e vedle osoby druh eho pohlav ? c) z adn a osoba nebyla obklopena jenom osobami stejn eho pohlav , resp. pr azdnem? sen Re . a) situaci odpov d a matice A = 1 1 + N = N 1 2
N 2 N N 5 2 k , 2k

1 1 1 0

, 5+1 . 2

Z =

(324)

k=0

Prvn r adek A odpov d a osob e a druh y 1 b) situaci odpov d a matice A = 0 1 Z = ( 2+1) +( 2+1) +1
N

pr azdnu. 0 1 1 1 . 1 1 1 2N 1

N 2

= 1+

k=0

N k+1 2 . (325) 2k

adky a sloupce matice A odpov R daj mu z um, zen am a pr azdnu (v tomto po rad ). c) To je po cetn e trochu slo zit ej s probl em. Je t reba ho formulovat v re ci trojic soused u (a jak se sn a sej se sousedn mi, je prot naj c mi, trojicemi). P r slu sn a matice je rozm er u (27 27) po cet mo zn ych trojic je 33 = 27, kde jednotliv a zidle je obsazena bud zenou, mu zem, nebo je pr azdn a. (Trojice typu (mu z, mu z, mu z), ci (mu z, mu z, pr azdno), ci (pr azdno, mu z, pr azdno) jsou zak az any. Kompatibilita soused c ch trojic je d ana jejich spole cn ym pr unikem).

389

20.15

Signatura cyklick e kvadratick e formy

Q(x) = x0 x1 + x1 x2 + + xn1 x0 , (326)

a) Ur cete signaturu a diagonalizujte kvadratickou formu

kde xk R pro k = 0, 1, . . . , n 1. b) Obecn eji diagonalizujte Hermitovskou formu Q(x, y ) =

n1 k,l=0

a|kl| xk y l ,

(327)

kde koecienty a|k| jsou re aln e, mno zinu index u {0, 1, . . . , n 1} Zn identikujeme jako cyklickou grupu a vzd alenost |k l| = min(|k l|, n |k l|). sen Re . Jde o symetrick y (Hermitovsk y) cirkulant, a diagonalizace Q bude zalo zena na metod e podobn e t e, kter a se pou z v a pro v ypo cet determinantu (i nesymetrick eho) cirkulantu. Reprezentujeme formu Q oper atorem konvoluce (s j adrem {ak , k Zn }) (T x)k =
lZn

akl xl ,

(328)

Z kde ak = ak (= a|k| ). Potom je pro libovoln e x CZ n , y Cn

Q(x, y ) = (x, T y ),

(329)

kde (x, y ) ozna cuje oby cejn y, transla cn e invariantn skal arn sou cin na Zn (x, y ) =
n1 k=0

xk y k .

(330)

Jde tedy v z asad e o diagonalizaci konvolu cn ho oper atoru T (viz skripta, strana 256). Specick e na t eto u loze je fakt, ze oper ator T je nav c symetrick y (jeho j adro spl nuje vztah ak = ak ). Obecn a teorie r k a (a my m u zeme snadno ov e rit), ze vektory = {( )k , k = 0, 1, . . . , n 1}, 390 (331)

kde ( )k = e2ik a je tvaru = vlastn mi vektory oper atoru posunu

m n,

m = 0, 1, . . . , n 1 jsou (332)

(P x)k = xk+1 , k = 0, 1, . . . , n 1.

Tento oper ator komutuje s oper atorem T , tak ze jsou tak e vlastn mi vektory T a plat z rejm e (T )k =
lZn

e2il akl (333)

= e2i k a ( ) = ( )k a ( ), kde a ( ) =
j Zn

e2i

aj

(334)

je re aln e c slo, proto ze aj = aj . Shrnujeme. V b azi dan e komplexn mi vektory m a oper ator vlastn c sla a ( ) ta jsou dvojn asobn a pro / R. Vezmeme-li nyn re alnou bazi RZ slo z enou z dvojic vektor u n ((cos 2k ), (sin 2k )) , k = 0, 1, . . . , n 1 vid me, ze spektrum T je d ano prvky a ( )(= a ( )) = cos(2j )aj .
j Zn

(335)

Ve speci aln m p r pade a) je a|1| = 1, a|k| = 0 pro |k | = 1 a tedy a ( ) = cos 2 m n (336)

pro = m n , m = 0, 1, . . . , n 1. Z av er (pro p r pad a)) tedy zn , ze p r slu sn a re aln a forma se diagonalizuje v bazi dan e vektory {cos 2k }, {sin 2k } s vlastn mi c sly dan ymi (336). Obecn e, v p r pad e b), potom tabulkou c sel a ( ) z (334).

391

20.16

P ribli zn y v ypo cet An x

Zjist ete p ribli znou hodnotu vektoru An x, kde A je matice rozm eru m m a x je sloupcov y vektor. P redpoklad. Omez me se zde pouze na p r pad matic spl nuj c ch po zadavek, ze nejv et s prvek spektra (A) matice A je re aln y, tzn. p resn eji max (A) || se nab yv a pro n ejak a re aln e a pro ostatn (i komplexn ) (A), = plat || < ||. Tento p redpoklad je spln en dle Frobeniovy v ety nap r klad pro matice s nez aporn ymi prvky. V takov em p r pad e je ,,nejv et s vlastn c slo dokonce kladn e a jednoduch e. My v sak budeme obecn eji p repokl adat, ze Jordanovy bu nky odpov daj c takov emuto (A) jsou obecn e netrivi aln , tzn. existuje vektor v takov y, ze posloupnost v, (f J )v, (f J )2 v, . . . m a pop r pad e i v ce ne z jeden netrivi aln prvek. Tedy (f J )k1 v = 0, (f J )k v = 0 (337)

plat pro n ejak e k 1, ne nutn e k = 1. P redpokl adejme pro jednoduchost z apisu, ze ret ezec p r slu sej c vlastn mu c slu je jenom jeden. x je n Necht ejak y vektor z Rm . Tedy plat x=
k1 l=0 km,

l (A J ) v +

= m

l=0

m, l (A J )l w,m ,

(338)

kde w,m jsou po c ate cn vektory Jordanov ych ret ezc u p r slu s c ch vlastn m c sl um || < ||. P rilo zme zleva matici
n

An = (A J + J )n =

p=0

n (A J )p np p

(339)

k v yraz um rovnosti uveden e v y se. Je patrn e, ze nejd ule zit ej s mi cleny napravo budou An x = 0 n nk+1 (A J )k1 v + k1 n + 0 nk+2 (A J )k2 v + . . . , k2 392

kde dal s cleny typu l nebo dokonce

m, l (A J )l+p

n np (A J )l+p v p

(340)

n np w,m p

(341)

jsou ji z asymptoticky mnohem men s ( r adov e nkr at), ov sem za p redpokladu 0 = 0. Tedy plat n (x + . . . ) (342) An x = An1 nk z ceho z dost av ame vztah = lim An x . n An1 x (343)

(Co rozum me ,,d elen m vektor u? Objasn ete! D el me mezi sebou p r slu sn e sou radnice; limita v yrazu vyjde stejn a.) A p ri tro se dal s snahy spo cteme i hodnotu k , tedy d elku nejdel s ho Jordanova ret ezce odpov daj c ho vlastn mu c slu . Aplikujeme zde variantu ,,Raabeho kriteria z teorie rad (podrobnosti nech av ame cten a ri): n(An x An1 x) = k. n An x lim (344)

20.17

Ortogonalizace posloupnosti

Ortogonalizujte posloupnost (d elka v sech r adk u je rovna n ejak emu pevn emu c slu N ) ve standardn m skal arn m sou cinu na RN . v1 = (1, 1, 0, 0, . . .) v2 = (0, 1, 1, 0, . . . ) v3 = (0, 0, 1, 1, . . . ) . . .

(345)

sen Re . Nen t e zk e si uv edomit, ze tyto vektory jsou line arn e nez avisl e (nap r klad Gaussovou eliminac ). Uv edomme si d ale, ze 393

vektory v1 , . . . , vk generuj prostor Vk v sech vektor u typu

k+1

(x1 , x2 , . . . , xk+1 , 0, 0, . . . ),

kde
i=1

xi = 0.

(346)

Jak ykoliv vektor typu (x1 , . . . , xk+1 , xk+2 , . . . ) kolm y na Vk mus m t tvar (x1 = x2 = = xk+1 = c) w = (c, c, . . . , c, xk+2 , . . . ) (347) a odtud pro (k + 1)-n prvek Gramm-Schmidtova ortogonaliza cn ho procesu vych az wk+1 = 1 1 1 , ,..., , 1, 0, . . . k+1 k+1 k+1 = vk+1 + zk+1 , kde zk+1 Vk . = (348)

Uloha p ripou st n asleduj c zobecn en : Vol me-li posloupnost v1 = (a11 , a11 , 0, 0, 0, . . .), v2 = (a21 , a22 , a21 a22 , 0, 0, . . . ), v3 = (a31 , a32 , a33 , a31 a32 a33 , 0, . . .), . . . vych az ortogonalizovan a posloupnost stejn e jako naho re.

(349)

20.18

Ortogonalizace posloupnosti funkc

Ortogonalizujte posloupnost funkc 1, cos x, cos2 x,. . . v skal arn m sou cinu (f, g ) = f (x)g (x) dx. (350)
0

sen Re . Na funkce v0 (x) = 1, v1 (x) = cos x, v2 (x) = cos2 x,. . . , vn (x) = cosn x chceme tedy aplikovat Gramm-Schmidt uv ortogonaliza cn proces. Funkce v0 a v1 jsou na sebe z rejm e ji z kolm e, za cneme tedy s hled an m konstant a, b tak, aby funkce w2 (x) = v2 (x) + av1 (x) + bv0 (x) 394 (351)

byla kolm a na w2 v2 a w1 v1 . Vyjde (provedte detailn e) w2 (x) = cos2 x 1 1 = cos 2x. 2 2 (352)

To vede k hypot eze, ze by mohlo platit wn (x) = cn cos nx pro ortogonalizovanou funkci wn (x) odpov daj c vn (x). Vskutku 1 1 cos x = n (eix + eix )n = n1 2 2
n
n 2

l=0

n cos (n 2l)x l

(353)

V me podle induk cn ho p redpokladu, ze b yt kolm y na soubor funkc {1, cos x, . . . , cosn1 x} je to sam e jako b yt kolm y na soubor funkc {1, cos 2x, . . . , cos(n 1)x} a to d av a d ukaz induk cn ho kroku a tedy i ohla sovan y v ysledek. Kolik vyjde cn ?

20.19

Goniometrick y nant

Vandermond uv

determi-

sen Re . Ulohu p revedeme na minantu matice 1 cos 0 B= . . . P ripom n ame, ze je det B =

i<j

Vypo ct ete determinant matice 1 ... 1 cos 0 . . . cos n A = . . . .. . . . . . cos n0 . . . cos nn ... 1 . . . cos n . . .. . . . cosn 0 . . . cosn n (cos j cos i ). 395

(354)

v ypo cet (Vandermondova) deter-

(355)

(356)

ix ix Pou zit m vzorce cos x = 1 ), tedy 2 (e + e

cos x =

1 2n1

cos nx +

1 2n1

n1 k=1

n cos (n 2k )x, k

(357)

m u zeme hledan y determinant det A vyj ad rit z rovnice det B =

n1 k=1
1 1 det A = 2 2 n(n1) det A. k 2

(358)

(provedte p r slu sn e r adkov eu pravy matice B detailn e).

20.20

Jednoduch y p r klad na spektrum

Spo ct ete spektrum matice A = (aji ) slo zen e ze sam ych jedni cek. sen Re . Charakteristick a rovnice je det(A J ) = 0. Uveden y determinant nejv yhodn eji spo cteme tak, ze p ri cteme k prvn mu r adku sou cet v sech ostatn ch, vytkneme clen (n ) z prvn ho r adku, a pot e tento prvn r adek (obsahuje ji z jen sam e jedni cky) ode cteme od ostatn ch r adk u. Vyjde rovnice n1 (n ) = 0. Tedy spektrum A obsahuje (n 1)-n asobnou nulu a d ale bod = n.

20.21

Syst emy oscil ator u s vn ej s silou typu funkce

Toto je cvi cen na pojem -funkce (distribuce) a jeho u zit p ri re sen rovnice oscil atoru. P redstavme si t reba rovnici jednoho oscil atoru y + ay = 0 nebo y + ay =
kN

(359) (360)

k ,

tedy situaci, kdy do oscil atoru ,,kopneme v case t = 0, resp. podrobujeme oscil ator periodick e s erii takov ychto n araz u.

396

Obecn eji prozkoum ame re sen soustavy line arn ch diferenci aln ch rovnic (pouze prvn ho typu naho re) x = Ax + 0 (t)v, (361)

kde v Rn a A je matice rozm er u n n. P redpokl adejme zde pro p rehlednost, ze A je diagonalizovateln a, tzn. existuj vlastn vektory Av = v tvo r c basi Rn . (P r pad v cen asobn ych ko ren u vy zaduje jen malou modikaci zna cen ; p r pad netrivi aln ch Jordanov ych bun ek je v z asad e obdobn y, ale s pon ekud komplikovan ej s diskus .) sen Re . Jak ekoliv re sen soustavy (361) se mus pro t = 0 chovat jako re sen homogenn soustavy x = Ax. Tedy existuj koecienty c takov e, ze x(t) =
t c+ v e , t c v e , t Ode cten m homogenn ho re sen c pro v sechna t R v e redukujeme probl em na p r pad c 0. Z teorie distribuc je potom zn amo (obvykle se zkoumaj pouze skal arn funkce a jej ch zobecn en e derivace, p r pad vektorov ych funkc je v sak snadnou analogi ), ze

t > 0, t < 0.

(362) (363)

x(t) =

d dt

t c+ v e

=
t>0

c+ v 0 .

(364)

Tedy sta c zvolit koecienty tak, aby c+ v = v

(365)

a re sen m soustavy (361) je nalezeno.

397

20.22

Resonance v soustav ach line arn ch diferenci aln ch rovnic

x = Ax + cos(t)v, resp x = Ax + eit v, (366)

Zkoumejme re sen soustavy line arn ch diferenci aln ch rovnic.

kde x = x(t), t R, je vektorov a funkce s hodnotami v Rn , resp. Cn a A je re aln a matice rozm er u n n. (Jako p r klad lze vz t rovnici jednoho oscil atoru y = ay +cos(t). Zopakujte, jak p rev est takovouto rovnici na syst em dvou rovnic 1. r adu.) sen Re . Pou zijeme metodu ,,variace konstanty, tzn. budeme hledat re sen ve tvaru exp(tA)c(t), kde c(t) Cn je n ejak a vektorov a funkce. Dosazen m do druh e rovnice (366) m ame c (t) = exp(tA)eit v. (367)

Rozlo zme vektor v do Jordanovy b aze matice A. Pro jednoduchost z apisu p repokl adejme, ze vektor v je ji z p r mo roven n ejak emu prvku Jordanovy b aze, takov emu, ze pro jist e k N plat (A J )k v = 0. Po c tejme c(t) = = c (t) dt = exp(tA)eit v dt = (369) (368)

eit et exp(t(A J ))v dt.

Zvl a st e jednoduch y a d ule zit y je p r pad k = 1, omezme se v dal s m na n ej. To zahrnuje situaci, kdy v sechna vlastn c sla A jsou jednoduch a. Potom je c(t) = tedy x(t) = exp(tA)c(t) = eit et v dt = 1 e(i)t v, i 1 eit v, i (370)

(371)

398

 m bl tedy amplituda re sen je |i1 ze je i spektru A, t m | . (C siln ej s je odpov ed dan eho syst emu na vn ej s s lu o kruhov e frekvenci .) . Tomuto jevu (kdy z i = ) se r k a resonance a objevuje se i pro obecn ej s prav e strany rovnice x = Ax + f (t). P resn eji re ceno jde pak o studium Fourierova rozkladu (periodick e) funkce f (t) a o to, zda frekvence n ekter ych clen u tohoto rozkladu nele z ,,nebezpe cn e bl zko spektru A. Zn ate-li ji z n eco z teorie Fourierovych rad, provedte p r slu snou anal yzu rovnice x = Ax + f (t) podrobn eji! Dodatek. Pro p r pad netrivi aln Jordanovy bu nky re sme soustavu x = Ax + et v, (372) kde (A E )k v = 0. Analogicky, jako naho re, dostaneme c (t) = exp(At)et v, tedy c(t) = e()t
k1 l=0

(373)

(A E )l tl v dt = l! 1 (A E )k1 v tk1 e()t + ..., (k 1)!

p seme-li pouze vedouc clen s nejvy s si mocninou t. Tedy m ame x(t) = 1 et tk1 (1 + o(t))(A E )k1 v, (374)

kde (A E )k1 v je vlastn vektor A.

20.23

N ekolik c seln ych p r klad u na re sen line arn ch diferenci aln ch rovnic 1. r adu s konstantn mi koecienty

V ysledky zde neuv ad me, k c li v zdy vede standardn postup, tzn. rozklad po c ate cn podm nky do Jordanovy b aze (matice dan e soustavy).

399

Pro pohodl cten a re v sak u v et siny p r klad u uv ad me zm nku o hodnot ach spektra matice soustavy. To mu umo zn koncentrovat se na v ypo cty hodnost matic (A J )k a na nalezen p r slu sn e Jordanovy b aze. ste soustavu x P r klad. 1. Re = Ax s maticemi 1 1 1 2 0 1 1 1 1 1 1 0 0 1 2 3 1 1 (1,1,2) (0,?,?) 4 2 2 1 1 2 1 3 1 4 1 0 3 3 1 2 1 1 (0,?,?) (1,1,1) 2 1 0 2 1 2 0 2 4 1 0 2 1 0 1 2 0 3 (0,0,3) (1,1,?) 2 1 1 0 1 1 2 1 2 1 1 0 1 1 2 1 0 1 (1,1,1) (1,?,?) x = 2x 3y, y = x 2y (1,i,?) ; x = 3x + 4y, y = x y ste soustavu 3. Re x + 5x + 2y + y = 0, 3 x + 5x +y + 3y = 0
(1,1,?) .

ste soustavy druh 2. Re eho r adu

(375)

(1,1,?) .

(376)

(377)

400

20.24

C lem t eto u lohy je upozornit na sirokou pou zitelnost jednoho ze z akladn ch algoritm u ,,element arn line arn algebry: jde o metodu r adkov ych u prav obd eln kov e matice typu (A|B ) s pivotn m ( r d c m) clenem (co z je n ejak a ctvercov a regul arn matice) A. A je Ukol: Necht ctvercov a regul arn matice rozm eru n n. Necht B je dal s matice rozm eru n m. Nap seme si obd eln kovou matici (A|B ) a najdeme posloupnost r adkov ych u prav takov eto ,,roz s ren e matice tak, abychom dostali matici tvaru r adkov e u pravy ( |C ) = ( |A1 B ). (A|B )

P reveden obd eln kov e matice (A|B ) na 1 sechno z toho plyne. tvar ( |A B ). Co v

(378)

Vysv etlete, pro c plat C = A1 B a uka zte, jak lze tento postup pou z t v n asleduj c ch u loh ach: 1. nalezen inverzn matice 2. re sen soustavy rovnic Ax = b 3. nalezen podobn e matice A1 DA a obecn eji re sen maticov e rovnice AX = B pro regul arn matici A 4. nalezen matice A zobrazen f , kter e je ur cen e nejr uzn ej s mi p redpisy (obvykle zadan ymi, pro ,,n ale zit e zmaten re sitele, ve zcela jin ych baz ch, ne z v u ci kter ym hled ame matici A) sen Re : P ripome nme, ze pokud nasm erujeme r adkov eu pravy matice (A|B ) tak, abychom casem dostali matici ( |C ) mus platit C = A1 B . Skute cn e, p redstav me-li si prov ad en e r adkov e u pravy jako n asoben vhodn ymi maticemi M1 , M2 , ..., Mn (v tomto po rad ) zleva mus potom b yt

( , C ) = Mn M1 (A|B ) = (Mn M1 A|Mn M1 B ) ,

tedy Mn M1 = A1 a Mn M1 B = A1 B .

1-3.Nyn je mo zn e diskutovat p r pady B = (bod 1), B = b (bod 2), obecn e obd eln kov e matice B (bod 3), speci aln e pak v ypo cet podobn e matice A1 DA (pro B = DA). 401

 s Re me-li n ekolik u loh typu 2,3 najednou, je vhodn e v sechny uva zovan e matice B napsat do jednoho dlouh eho obd eln ku tvaru (A|B1 , B2 , ..., Bn ). Zd urazn eme, ze ,,aktivn c ast t eto tabulky je matice A, kter a ,, r d proces postupn ych r adkov ych u prav, zat mco c asti B1 , ..., Bn se pak ji z pouze ,,opi c po tom, jak e r adkov eu pravy d el a matice A. 4. Nejobecn eji m u ze b yt takov ato u loha formulov ana asi (a1 , ..., an ) a (b1 , ..., bn ) jsou r n asleduj c m zp usobem. Necht uzn e oper b aze prostoru V . Necht ator f : V V je v u ci baz m (a1 , ..., an ) a (b1 , ..., bn ) pops an n asleduj c mi vztahy: Zad an oper atoru f : Obrazy jist ych vektor ua i = j ji aj jsou ur ceny p redpisy f ( ai ) = b , kde L = (ij ) a j ij j M = (ji ) jsou n ejak e ctvercov e matice (matice L mus b yt regul arn ). Ukol: Jak ur cit matici X takov ehoto oper atoru f v u ci n ejak e dal s zadan e volb e baz (c1 , ..., cn ) a (d1 , ..., dn )? Tzn. jak naj t koecienty xi,j ve vztahu f (ci ) =
j

xji dj ?

Ve v sech t echto u prav ach je v yhodn e pro vyjasn en z apisu pou z vat n asleduj c konvenci z apisu transforma cn ch vztah u113 : ai ) = j ji bj zapisujeme ve tvaru Vztahy a i = j ji aj a f ( ( a1 , .., a n ) = (a1 , ..., an )L a (f ( a1 ), ..., f ( an )) = (b1 , ..., bn )M. Obdobn e p seme (c1 , ..., cn ) = (a1 , ..., an )A (d1 , ..., dn ) = (b1 , ..., bn )D
113 Je

to, jako bychom n asobili r adek matic .

402

s p r slu sn ymi ,,maticemi p rechodu A, D. P seme nyn d ale (od uvodn ete, pro c ty vztahy plat ) (f (c1 ), ..., f (cn )) = (f (a1 ), .., f (an ))A = (f ( a1 ), ..., f ( an ))L1 A = (b1 , .., bn )M L1 A = (d1 , ..., dn )D1 M L1 A, tak ze dost av ame vztah X = D 1 M L1 A. Konkr etn e X vypo cteme takto: Matici (L|A) r adkov e uprav me do tvaru ( |L1 A). Vzniklou matici L1 A zleva vyn asob me M a nakonec matici (D|M L1 A) r adkov e uprav me na ( |D 1 M L1 A). Shrnut : K v ypo ctu sou cinu ctvercov ych matic tvaru X = A1 A2 An , kde pro ka zd e k = 1, ..., n m ame zad anu bud matici Ak , nebo 1 matici A , pot r ebujeme pr a v e n operac typu bud i) vyn asoben k dvou matic nebo ii) p reveden obd eln ku (A|B ) na tvar ( , A1 B ). Poznamenejme na z av er, ze alternativn e m u zeme pou z vat samoz rejm e i odpov daj c ch sloupcov ych u prav: V p r pad e D = (baze {bi } a {di } jsou toto zn e) m u zeme nap r klad vz t matici M L , 1 sloupcov e ji upravit do tvaru Y , kde Y = LM , a nakonec vz t matici Y A = LM 1 A.

20.25

Minima kvadratick ych forem a syst emy mnoha sp ra zen ych harmonick ych oscil ator u

Ukol: Ulohu naj t minimum funkce F (x) = ax2 + bx, a > 0 um vy re sit jist e ka zd y, kdo otev re tuto knihu. Chceme zde upozornit, ze tato zd anliv e trivi aln u loha sice z ust av a trivi aln i ve v cerozm ern em p r pad e, tam u z ale m a docela zaj mav e, ba netrivi aln aplikace! Ve v cerozm ern em p r pad e m ame pochopiteln e zad anu symetrickou pozitivn e (semi)denitn matici A rozm eru n n, d ale m ame zad an n ejak y vektor b = (b1 , ..., bn ) a zkoum ame absolutn ci podm n en a minima kvadratick e formy
n

(Ax, x) =
i,j =1

aij xi xj

(379)

403

respektive obecn eji line arn e kvadratick e formy

n n

(Ax, x) + (b, x) =
i,j =1

aij xi xj +
i=1

bi x i

(380)

jako zto funkce prom enn ych x1 , ..., xn R.

sen Re : Takov a u loha vznik a v mnoha situac ch, t reba hled ame-li te cnou (nad)rovinu k zadan e kvadrice ( rekn eme elipsoidu nebo paraboloidu) rovnob e znou se zadanou nadrovinou. Mnohem zaj mav ej s interpretace ale dostaneme pozd eji p ri zkoum an minim energie syst emu sp ra zen ych oscil ator u (viz n ze, takov e modely poch azej z kvantov e teorie pole). Nejprve v sak u lohu (380) vy re sme. Tak jako v jednorozm ern em p r pad e, je mo zno pou z t dvou metod: Prvn metoda: Derivace v yrazu (Ax, x) + (b, x) podle zvolen e prom enn e xi0 je rovna n n bi x i = aij xi xj + (Ax, x) + (b, x) = xi0 xi0 i,j =1 i=1
n

=2
j =i0

ai0 j xj + 2ai0 i0 xi0 + bi0 ;

pozor na ty dvojky, objevuj se zde z r uzn ych d uvod u: aij + aji = 2aij resp. ((xi0 )2 ) = 2xi0 . Tak ze minimum v yrazu (Ax, x) + (b, x) nastane v bod e x = 1 1 (x1 , ..., xn ), kde plat 2Ax + b = 0, neboli pro vektor x = 2 A b. Druh a metoda: Stejn y v ysledek dostaneme i metodou dopln en na ctverec. Ozna cme symbolem B = A odmocninu z matice A. P ripome nme, ze matici B denujeme pomoc spektr aln ho rozkladu A = ODO T , kde matice O je ortogon aln , O T = O1 , a matice D je diagon aln (s kladn ymi prvky na diagon r pad e pozitivn de ale v p nitnosti A ). Polo z me potom B = O DOT , p ri cem z je jasn e, jak denujeme D. A nyn ji z pokra cujeme t em e r doslovn e tak jako v jednorozm ern em p r pad e: (Ax, x) + (b, x) = (Bx, Bx) + (B 1 b, Bx), 404

vyu z v ame zde symetrie matice B , 1 1 1 = (Bx + B 1 b, Bx + B 1 b) (B 1 b, B 1 b) = 2 2 4 1 1 = ||Bx + B 1 b||2 (A1 b, b), 2 4
1 1 1 1 B b = 0, neboli x = 2 A b. Minimum tedy nast av a, pokud Bx+ 2 Takto jsme spo cetli nejen, kde se minimum nach az , ale i jeho hod1 notu: 1 b, b). 4 (A

20.26

Interpretace v ysledku u lohy 20.25 pro syst em sp ra zen ych oscil ator u. Feynman Kacova formule.

Kvadratick a forma (Ax, x) b yv a v konkr etn ch u loh ach zad ana nap r. ve tvaru, kde x = (x1 , ..., xn ), pij 0
n n

pii x2 i +
i=1 i,j =1

pij (xi xj )2 = E (x) ,

p ripom n ame, ze p redpokl ad ame symetrii (pij = pji ) a pozitivn denitnost (E (x) > 0 pro x = 0). Veli cinu E (x) lze interpretovat jako energii syst emu sp ra zen ych oscil ator u (kuli cek na pru zink ach): P ritom ch apeme veli cinu xi R (pop r. xi R2 ci xi R3 ) jako v ychylku i-t eho oscil atoru od sv e rovnov a zn e polohy xi = 0, a jednotliv e oscil atory jsou pospojovan e gumi ckami ci pru zinkami tuhosti pij , kter e spojuj sousedn prvky (i, j ) dan eho syst emu. Veli ciny114 pii popisuj s lu ukotven jednotliv ych oscil ator u v u ci klidov emu stavu xi = 0. Lze si p redstavovat konstrukci t reba dr at enky star e postele, ale tento model hraje d ule zitou roli i v kvantov e teorii pole ci ve statistick e fyzice. Potom je ov sem po cet oscil ator u n 1027 ( ci je st e mnohem v et s ) a vzore cek 1 x = A1 b 2
114 P r padu pii 0 ,, z adn e ukotven pru zinek se r k a ,,pole s nulovou hmotou. Uveden a terminologie je p uvodem z kvantov e teorie pole (QFT).

405

 po odvozen y v y se je v takov eto hol e form e zcela bezcenn y, nebot c tat inverzi tak velik e matice standardn mi metodami nevede k rozumn emu v ysledku v rozumn em case. Energii E (x) lze napsat ve tvaru E (x) =
i

dii (xi )2 (Qx, x),

kde matice Q = {qij } m a ji z nuly na diagon ale a jinak prvky

n

qij = 2pij ,

i = j ; a k tomu je dii = pii +

j =1 j =i

(pij + pji ) .

V simn ete si, ze plat dii j =i qij (,,tzv. diagon aln dominance) a rovnost (nejzaj mav ej s p r pad!) nastane pro p r pad nulov e hmoty tzn. pro p r pad pii 0. V dal s m ozna cujeme mno zinu v sech index u symbolem , t reba ji = {1, ..., n}. V konkr etn ch p r padech (at z v p r pad e t e dr at enky, ci v p r pad e QFT) m v a v zdy pravidelnou strukturu dvoj, troj ci cty rrozm ern e m r ze. Nejpohodln ej s je si p redstavovat, ze je ji kone cnou cyklickou grupou (at z jednorozm ernou pak polo z me n 0 nebo v cerozm ernou). Potom b yvaj veli ciny pij , a tedy i qij obvykle invariatn v u ci translac m t e m r ze, a lze pro pohodlnost p redpokl adat nap r klad i vztah dii 1 tedy E (x) = (x, x) (Qx, x). Fixujme nyn n ejakou ,,okrajovou podm nku {xi = xi , i M c } c na dopl nku M \M n ejak e podmno ziny M m r ze a ptejme se, v jak e poloze se ust al klidov e polohy ostatn ch oscil ator u. apneme doprost P r klad: Sl red dr at enky upevn en e na kraj ch. Jak se vych yl polohy okoln ch uzl u t e dr at enky? Klidov a poloha syst emu nyn odpov d a konguraci x x = aln veli cina {xi , i } = xM xM c , pro kterou je minim E (x ) = E (xM xM c ) = (x , x ) (Qx , x ) p ri xovan e volb e veli cin (,,v ychylek) {xi = xi , i M c } vn e n ami zkouman eho objemu M . V aplikac ch se ve vzorc ch E (x ) =
i

dii (xi )2 (Qx , x ) = 406

pii x2 i +
i i,j

pij (xi xj )2

vyskytuj obvykle jen p ary dostate cn e bl zk ych soused u (i, j ); jinak tedy b yv a pij 0 a qij 0. ,,Aktivn p ary oscil ator u (tedy takov e, ze plat pij > 0, a tedy i qij > 0) tvo r na indexov e mno zin e = {1, ..., n} jist y neuspo r adan y graf G pravideln e struktury. Ozna cujme d ale zebra tohoto grafu symbolicky b = {i, j } a jejich ,,v ahy jako qb = qij . V dal s m z apisu ji z pro pohodlnost p redpokl adejme, ze plat vztah dii 1. Tento p redpoklad nen nijak na u jmu obecnosti v p r padech transla cn e invariantn ch syst em u oscil ator u na toru. Zkoumejme nyn minimum na seho kvadratick eho v yrazu E (x ) = (x , x ) (Qx , x ) za podm nky xM c = xM c . Jde tedy o minimum line arn e kvadratick e formy typu (Ax, x) + (b, x) p resn eji o minimum funkce
iM

(xi )2

qij xi xj + 2
i,j M :i=j
j M c iM

qij xi xj

(381)

za podm nky xace xM c . Clen z nep seme, nei,j M c qij xi xj zde ji je pro zadanou okrajovou podm bot nku {xi = xi , i M c } stejn e konstantn . Vztah 2Ax = b nyn znamen a n asleduj c : ozna c me li symbolem xM = {xi , i M } re sen u lohy (381) m ame rovnosti (p ripom n ame, ze pro jednoduchost zna cen uva zujeme ji z pouze p r pad dii 1, provedte podrobn e p r slu snou aritmetiku) xi =
j =i

qij xj i M.

(382)

Vid me, ze xi je jist ym v a zen ym pr um erem ,,okoln ch veli cin xj (v grafu G). V souladu s terminologi obvyklou v anal yze bychom mohli r ci, ze funkce xM je harmonickou funkc prom enn e i M . Nyn pou zijeme FeynmanKacovy metody. Vztah (382) toti z m u zeme iterovat, dosazovat znovu a znovu do sebe sama. Dosazov an ukon c me v zdy v moment e, kdy p r slu sn e j ze vztahu xi =
j =i

qij xj

dos ahne mno ziny M c , j M c . 407

Denice: N ahodnou proch azkou ,,z bodu i M na okraj M nazveme libovolnou posloupnost P index u tvaru P = (i = i0 , i1 , ..., in = j ) takovou, ze ik M k = 0, 1, ..., n 1 a p ritom plat in = j M c \M . Vahou proch azky P rozum me veli cinu (sou cin p res v sechna zebra b = (ik , ik+1 ) proch azky P ) qP =
bP

qb .

Sta c se tedy omezit na proch azky ,,skrz zebra grafu G, jin e proch azky maj v ahu nula. Nyn plat d ule zit a V eta (FeynmanKacova formule): Kongurace xM minimalizujic kvadratickou energii E (x ) za podm nky xM c xM c spl nuje j M podm nku qP xk(P ) , xj =
P

kde sumace je p res v sechny proch azky P startuj c v bod e j M a kde k (P ) ozna cuje konec proch azky P = (j = i0 , ..., in = kP ) tzn. moment dosa zen M c ; zat mco plat ik M pro k < n tak je ji z c in = k (P ) M . Cvi cen 1. Promyslete d ukaz t eto v ety, nen to ji z obt zn e. Cvi cen 2. Spo ct ete hodnotu veli ciny E (xM xM c ) = min E (xM xM c )
XM

pro xM z p redchoz v ety, dosazen m FeynmanKacovy formule do sen vyjde ve velmi elegantn m vzorce pro energii E (xM xM c )! Re tvaru, kvadratick e cleny v n em budou indexov any v semi mo zn ymi proch azkami (po grafu G s nenulov ymi zebry qi,j = 0) z mno ziny M c p res M zp et do M c : V eta: Plat vztah E (xM xM c ) = qC xz(C ) xk(C ) +
C iM c

(xi )2 ,

kde prvn sumace je p res v sechny (orientovan e) proch azky typu C = (i0 , i1 , ..., in ) takov e, ze i0 = z (C ) M c , in = k (C ) M c , ik M ; 1 k n 1 . 408

Indexy z (C ) resp. k (C ) ozna cuj po c ate cn resp. koncov e body t echto proch azek C . Vahou proch azky C m n me op et veli cinu (sou cin p res v sechna zebra b = (ij , ij +1 ) kde j = 0, 1, ..., m 1) qC =
bC

qb

a op et plat , ze s nenulov ymi p r sp evky jsou pouze ty proch azky, kter e jsou podgrafy grafu G. Aplikace uveden e FeynmanKacovy formule p ri detailn ej s m studiu Coulombovsk ych potenci al u, p ri re sen probl emu n avratnosti n ahodn e proch azky a p ri studiu rozptylu p r slu sn ych gaussovsk ych m er viz v dal s u loze v enovan e tomuto t ematu.

20.27

Anihila cn a krea cn oper ator na kone cn erozm ern em prostoru se skal arn m sou cinem

Zd urazn eme, ze skute cnou d ule zitost a eleganci maj tyto oper atory pouze na nekone cn erozm ern em prostoru, viz skripta [PLA], strana 243. Jsme ale v line arn algeb re a tak n ze zformulujme co mo zn a nejv ern ej s karikaturu t echto d ule zit ych pojm u i v prostorech kone cn e dimenze. V yhodou jest, ze toto zaveden bude zcela rigor ozn (i kdy z se ztrat hodn e z elegance p uvodn konstrukce) zat mco fyzik aln situace se bez rozvinut alespo n c ast teorie nekone cn erozm ern ych oper ator u neobejde. Pokl ad ame zde pro jednoduchost z apisu v sechny fyzik aln konstanty (jako Planckovu) rovny a jedn e. (Cten ri samoz rejm e doporu cujeme podrobn e se sezn amit i s nekone cn erozm ernou vers , speci aln e se v semi p r slu sn ymi d ule zit ymi komuta cn mi vztahy.) je tedy Vn prostor funkc Ukol: Necht typu f (x) = P (x)e
x2 2

kde P je polynom stupn e nejv y se n. Skal arn sou cin na tomto prostoru bereme b(f, g ) = f (x)g (x) dx.

409

Spo ct ete adjunkci k anihila cn mu oper atoru A= x+ d dx : V n Vn

sen Re : Nejprve je dobr e si uv edomit, ze A zobrazuje Vn skute cn e do X2 Vn , tedy ze i pro polynom P stupn e n obsahuje A(P e 2 ) polynom stupn e nejv y se n (toti z stupn e n 1). Pro polynomy P stupn e men s ho ne z n bude z rejm e opravdu pla2 X2 d X ze. Je-li ov sem P stupn e tit A (P e 2 ) = (x dx )(P e 2 ), viz n
2 n, je (x dd = Qe 2 kde Q je polynom stupn e n+1 x )P e (vyzkou sejte). Ozna cme symbolem n ortogon aln projekci z prostoru Vm , m > n (t reba m = n + 1) do podprostoru Vn . Potom pro
X2 X2

P (x)e

x2 2

Vm a Q(x)e
x2 2

x2 2

Vn plat
x2 2

b n (P (x)e

), Q(x)e

= b P (x)e
x2

x2 2

, Q(x)e
x2

x2 2

P (x)e

e tedy ozna c me-li f (x) = P (x)e 2 , g (x) = Q(x)e 2 , kde stupn P a Q jsou n, m ame vztah (ov e rte podrobn eji, m sto funkce
x2 2

bereme nyn funkci n (x

d dx )f, g

d x 2 dx )P (x)e

b n (x

=b x

d dx )f, g

= b f, (x +

d dx )g

pro v sechna g Vn s pou z t m vzorce per partes. Jin ymi slovy plat : x+ d dx = n x d dx

na ka zd em takov emto prostoru Vn .

20.28

Projekce ortogon aln b aze

Ukol: V euklidovsk e rovin e R2 m ame t ri vektory v1 , v2 , v3 . Jak pozn ame, ze to jsou ortogon aln projekce n ejak e ortonorm aln b aze w1 , w2 , w3 z euklidovsk eho nadprostoru R3 R2 ? sen Re : Jde o to, zda lze p ridat k matici A (typu dvakr at t ri) slo zen e ze sou radnic vektor u v1 , v2 , v3 je st e jeden, t ret r adek, aby 410

vznikla ortogon aln matice se vz ajemn e ortogon aln mi sloupci velikosti jedna. To je z rejm e mo zn e pr av e tehdy, pokud jsou ra dky matice A navz ajem kolm e a maj velikost jedna. Pak je lze toti z doplnit (v tomto konkr etn m p r pad e jednozna cn e) t ret m r adkem velikosti jedna, ortogon aln m k prvn m dv ema. A jsme hotovi. (Pro c?) Uloha m a zobecn en pro k rozm ern e projekce z nrozm ern eho prostoru, zformulujte a doka zte jej. RB

20.29

Transla cn e invariantn kvadratick e formy a n ahodn e proch azky na m r zi

V tomto p r sp evku se pod v ame na podm n en a minima takov ychto kvadratick ych forem na nekone cn e m r zi (,,Coulombovy potenci aly) a prostudujeme jejich chov an . Odvod me vyj ad ren hodnot p r slu sn ych energetick ych minim jako vhodn ych sum p res n ahodn e ,,smy cky na dan e m r zi a uk a zeme zaj mav e souvislosti jednak s chov an m (vratnost ci nevratnost) odpov daj c ch n ahodn ych proch azek na zvolen e m r zi, jednak s chov an m gaussovsk e Gibbsovsk e m ry p r slu sej c zvolen e kvadratick e form e. Kl cov ym slovem n ze diskutovan e problematiky je kvadratick a forma (Hamiltoni an) typu H (x ) =
{i,j }:|ij |=1

(xi xj )2 +

x2 i
i

(383)

na kongura cn m prostoru R , kde je kone cn y diskr etn torus (dimenze d) tvaru = {0, 1, . . . , n 1}d , tedy sou cin cyklick ych grup {0, 1, . . . , n 0}. Form aln e vzato, cht eli bychom Hamiltoni an 383 a v y se nadhozenou problematiku (n ahodn e proch azky, Gaussovsk e m ry) studovat na Zd . Z technick ych d uvod u je v yhodn e pracovat na kone cn e grup e a teprve na z av er ud elat limitn p rechod (termodynamickou limitu) Zd , c m z m n me limitu pro n . Co se hodnoty t y ce, nejzaj mav ej s interpretace budou pr av e pro = 0. I zde bude ale z technick ych d uvod u (po zadavek regularity kvadratick e formy 383 apod.) vhodn e pracovat v et sinou s hodnotou

411

 > 0 a teprve potom (obvykle a z po proveden termodynamick e limity Zd ) zkoumat limitu pro 0+. Poznamenejme, ze m sto 383 lze obecn eji (a vcelku analogicky) zkoumat kvadratickou formu typu (bi jsou transla cn e invariantn koecienty) H (x ) =
{i,j }

bij (xi xj )2 +

x2 i
i

(384)

s vhodn ymi koecienty (t reba nez aporn ymi) tak, aby tato forma byla pro > 0 positivn e denitn . Upln e nejobecn eji m u zeme zkoumat pozitivn e denitn formu typu H(x ) =
i,j

aij xi xj = (a x , x ) = (Ax , x ),

(385)

kde (x , y ) ozna cuje b e zn y skal arn sou cin na R a matice A m a prvky aij aij . Konvoluc y = a x rozum me konguraci yi = j aij xj . Uva zovan e konvolu cn j adro a = {ai : i } bude obvykle symetrick e (ai = ai ) a omezen eho dosahu (ai = 0 pro libovoln e |i| > R). V takov em p r pad e budeme R naz yvat dosahem interakc v Hamiltoni anu 385. P seme-li Hamiltoni an 384 ve tvaru 385, m ame ai = 2bi (pro i = 0), a0 = + 2
i 2bi a0 ,

bi , cili m u zeme vztah

neboli A = a0 (J W ), wij wij , kde wi = 385 (a tedy i 383, 384) ps at ve tvaru

H (x ) = a0 (J W )x , x , kde W je matice s prvky wij wij takov a, ze plat w0 0 a

i=0

|wi | 1, resp < 1

podle toho, zda = 0, nebo > 0.

412

V p r pad e pot reby budeme n ze zav ad et ozna cen W W zd uraz nuj c nenulovou hodnotu > 0. Speci aln e pro Hamiltoni an 383 m ame 2 , |i j | = 1 wij = 4d+ 0, jinak a 4d < 1. = wij 4d + j Pl an dal s ho postupu je n asleduj c . Nejprve se kr atce zm n me o gaussovsk ych m r ach na R odpov daj c ch kvadratick emu Hamiltoni anu 383385. Vyjasn me roli n ahodn ych proch azek p ri vyjad rov an hodnot inverzn matice (J W )1 a interpretujeme rozptyl p r slu sn ych Gaussovsk ych veli cin v term nech pravd epodobnosti n avratu n ahodn e proch azky do po c atku. Na z av er zanalyzujeme chov an ,,Coulombov ych potenci al u formy (J W )x , x , tedy chov an podm n en ych minim t eto funkce p ri xovan e okrajov e podm nce (zadan e t reba jen v jednom bod e), uk a ze se toti z (s pou zit m Feynman-Kacovy formule), ze energie Coulombova potenci alu je vyj ad rena veli cinou u zce souvisej c pr av e se zmi novanou pravd epodobnost n avratu n ahodn e proch azky (po m r zi, na n z p r slu sn y potenci al studujeme). Studujme tedy nejprve Gaussovsk e m ry odpov daj c Hamiltoni anu H (x ). Uva zujme H (x ) = a0 (J W )x , x , kde W = {wij wij }, pro kter e plat i |wi | < 1. Tomuto Hamiltoni anu odpov d a n asleduj c gaussovsk a m ra, kter a je dan a hustotou pravd epodobnosti eH (x ) d(x ) = , dx Z () kde Z () =
R
|| 2

eH (x ) dx = a0

e((J W )x ,x ) dx .

V dal s ch v ypo ctech budeme pro jednoduchost po c tat s a0 1. P r padn e zakomponov an obecn eho a0 do formul , kter e budou 413

n asledovat, je celkem trivi aln . V me, ze Z () je potom vyj ad reno vzorcem || . Z () = det(J W ) Jde tedy o v ypo cet determinantu det(J W ), jemu z jsme v y se v enovali samostatn y p r klad 11.9. V ysledkem je det(J W ) = exp ln(1 wC ) ,

kde se s c t a p res v sechny ,,nerozlo ziteln e smy cky v a wC = w , kde sou c in je p r es v s echna z ebra ( i, j ) smy cky C . ij (i,j ) Pod vejme se nyn na rozptyl veli cin dan ych gaussovskou pravd epodobnost zadanou v y se, tedy v prv e rad e na veli cinu (x0 zde ozna cuje hodnotu x v bod e i = 0) V = x2 0 d(x ).

uraznili roli parametru > 0 v HamilP seme V V , abychom zd toni anu ((J W ) x , x ), pop r pad e i roli m r ze . D ule zit a (pro n asledn e interpretace ve statistick e fyzice) je dvojn a limita V = lim lim V .

Zd

Tu m u zeme interpretovat jako ,,rozptyl (varianci) veli ciny x0 v p r pad e, ze ,,konguraci x dr z me, pro Zd , v nekone cnu na hodnot ach xi = 0, i . Zat mco role kone cn e m r ze v t echto u vah ach bude vcelku trivi aln (pouh a pot reba kone cnosti sum v H(x )), chov an veli ciny V v okol = 0 bude zaj mav e, a uvid me z asadn rozd l mezi dvoj a v cerozm ernou situac . V eta 1: Plat V = respektive V < podle toho, zda d = 2 nebo d 3. (Pro pozitivn e semidenitn formu 383 nebo obecn eji 385.)

seme D ukaz: a) V me, ze V = C00 , kde C = (J W )1 . P podrobn eji W nam sto W , abychom zd uraznili roli (viz p r klad o gaussovsk em integrov an v y se, konkr etn e vyj ad ren variance 414

gaussovsk e m ry cij = xi xj d(x), kde odpov d a matici A po moc inverzn matice C = A1 ). Tedy C = n=0 (W )n a V = 1 +
k=2
P; |P |=k

wp ,

kde wp = (i,j )P wi,j a s c t ame v sechny P proch azky po m r zi , jejich z po c ate cn a koncov y bod je 0 . Ve vzorci pro v ahu proch azky wp n asob me maticov e elementy wi,j p res v sechna zebra (i, j ) proch azky P . D elkou |P | proch azky P naz yv ame po cet jej ch zeber. b) Nazv eme smy ckou takovou uzav renou proch azku, kter a se do sv eho po c ate cn ho bodu vr at a z v posledn m kroku. Polo zme = P S , wS

kde sumace je p res v sechny smy cky za c naj c a kon c c v 0. Potom plat vzorec V =1+
P wP

=1+

m ) , (P

m=1

ka nebot zdou proch azku P s po c atkem a koncem v 0 lze rozlo zit na uspo r adanou m-tici smy cek. e c) Tak ze kone cnost respektive nekone cnost veli ciny V v limit V = lim lim V
0 Zd

skute cn e z avis na tom, zda veli cina p = lim lim p

0 Zd

je rovna jedn e ci nikoliv. Pokud je p < 1 m ame toti z vztah V =1+

m=1

pm =

1 . 1p

Naopak, je-li p = 1 je z rejm e V = . 415

d) D ukaz v ety dokon c me pozd eji, a z dok a zeme, ze (pro = 0) p = 1 d = 2. Pozn amka (o interpretaci v ety): Setkali jsme se pr av e s popisem vratnosti ci nevratnosti n ahodn e proch azky denovan e na Zd tak, ze pravd epodobnost p rechodu z bodu i do ,,sousedn ho bodu j je d ana jakousi nez apornou veli cinou wij = wij takovou, ze
iZd

wi = 1 .

kde je pravd epodobnost ,,z aniku poutn ka. Pt ame se (samoz rejm e hlavn e pro 0) na pravd epodobnost t e ud alosti, ze poutn k se n ekdy vr at do po c ate cn ho bodu sv e cesty (Tedy ani cestou nezanikne to je zaji st eno podm nkou = 0, ani se casem nevzd al n ekam do nekone cn ych kon cin). Lep s ot azkou (s v yraznou odpov ed ) ale je: ,,Jak a je pravd epodobnost Q toho, ze se poutn k vr at do sv eho po c ate cn ho bodu nekone cn ekr at? Odpov ed na takovouto ot azku jest (pro = 0): ,,Q = 0 pro D 3, Q = 1 pro d = 2. Tak ze zb yv a vyjasnit chov an veli ciny p =
S , wS = wS (i,j )S

wij

s c t ame-li p res v sechny smy cky v s po c ate cn m a koncov ym bodem 0. Zde bude u celn e vr atit se k p r padu kone cn eho toru a > 0; teprve po nalezen p r slu sn ych formul provedeme limitn p rechod
0 Zd

lim lim p .

Odpov ed na ot azku ,,Jak z skat u zite cn e vyj ad ren veli cin p av a ? d studium Coulombov ych (Newtonov ych) potenci al u p r slu sn ych dan e kvadratick e form e. Denujeme je takto: M , p Denice: Necht seme v dal s m M c m sto \ M . Fic M cme symbolem x M c xujme n ejakou konguraci x M c R . Ozna konguraci na M minimalizuj c kvadratickou formu (W je matice diskutovan a v p redchoz m textu, wij wij , i |wi | < 1, M c .) H(x ) = ((I W )x , x ) za podm nky xM c = x 416

V jin em p r klad e t eto sb rky dokazujeme n asleduj c v etu, tzv. Feymann-Kacovu formuli: V eta 2: Pro minimalizuj c konguraci x M c a pro libovoln y bod i M plat vztah wP x k(P ) , (386) x i =
P

kde sou cet se bere p res v sechny proch azky P za c naj c v bod eia kon c c v M c . (Konec proch azky je denov an jako okam zik, kdy se proch azka poprv e octne v mno zin e M c \ M .) V aha proch azky je op et d ana formul wP = wij
(i,j )P

kde sou cin je p res v sechna zebra P . Viz p redchoz p r klad (o minimech kvadratick ych forem), kde podrobn eji diskutujeme i formuli 387. Z akladem je element arn pozoa podle p redpokladu minimum rov an , ze funkce H ( xM c xM ) m v bod e xM = x M . Tedy parci aln derivace H podle xi , i M jsou rovny nule, co z d av a vyj ad ren (zopakujte si jej) x i =
j

wij x j ,

(387)

kde sumujeme p res v sechna ,,sousedn j (takov a, ze wij = 0) a x j je bud hodnota minimalizuj c kongurace x M v bod e j M nebo, v p r pad e j M c , hodnota p r slu sn e okrajov e podm nky. Nyn sta c iterovat pou zitou formuli 387 (dosazovat ji samu do sebe znova a znova, dokud neplat j M c ) a dostaneme k y zen y vztah 386. Dosadme nyn formuli 386 do vzorce pro minimalizuj c Hamiltoni an H( x ) = ((J W )x , x ) = x 2 i wij x i x j .
i,j

Dostaneme potom n asleduj c elegantn v ysledek. kongurace x V eta 3: Necht M minimalizuje Hamiltoni an H(xM xM c ) p ri xovan e podm nce x M c . Potom plat vzorec, pro x =

417

M x M c x

H( x ) =
iM c

x 2 i

wP x z(P ) x k(P ) ,
P

(388)

kde s c t ame p res v sechny proch azky (i0 = z (P ), i1 , . . . , in = k (P )) takov e, ze za c atek z (P ) i konec k (P ) le z v M c , ale xi M pro i = 1, . . . , n 1. V aha proch azky P je d ana, jako obvykle, sou cinem p res v sechna zebra (ik , ik+1 ), k = 0, 1, . . . , n 1 wP =
n1 k=1

wik ,ik+1

(V simn ete si, ze pro M = dost av ame obvykl y tvar H( x ).)

Mc x z (P ) x k (P )

Pozn amka (k terminologii a k p rechodu do kontinua Zd d R ): Konguraci x minimalizuj c H(x ) za podm nky xM c yv ame Coulombov ym resp. Newtonov ym potenci alem (odx M c naz redstavme si toti z = Zd , pov daj c m hrani cn podm nce x M c ). P 418

D ukaz: Je vcelku jasn e, ze dosazen m formule 386 do a) prvn i b) druh e sumy ve vzorci 388 vznikaj v yrazy typu wP x z(P ) x k(P ) . Rozd l je v tom, jak ty proch azky vznikaj : v p r pad e a) jako ,,slepence dvou proch azek P1 , P2 z jist eho bodu i M ven z M c , v p r pad e b) jako slepence dvou proch azek (jedn e za c naj c v i a druh evj a jdouc ven z M ) a jedn e p r cky (i, j ) dod avaj c k vah am wP1 a wP2 je st e jeden multiplikativn faktor w(i,j ) . Rozd l je ve znam enk ach, slepence P1 &P2 vznikaj se znam enkem 1, slepence P1 {i, j } P2 se znam enkem 2 (resp. 1, uspo r ad ame-li dvojici {i, j }).

M c = {0} , kde je ,,okol nekone cna. Polo zme x 0 = 1 a x i = 0 pro v sechna i . D a se potom uk azat (nen to ale trivi aln ) ze pro 1 |i| D = dist(0, ) plat (uva zujme pro konkr etnost pouze dimenzi d 3) x i = CV (i)(1 + i ), kde i 0 pro D a |i| (nebudeme zde p resn e specikovat v jak em smyslu), C je konstanta a V je obvykl y Coulomb uv potenci al z Rd , tzn. funkce minimalizuj c integr al
Rd \K

| grad V |2 dy

za podm nky V (y ) 1 na hranici K jednotkov e koule K = {y : |y | 1}. Zd urazn eme, ze zde je ji z re c o euklidovsk e norm e na Rd , tedy V (y ) (a p ribli zn e i V (i)) je centr aln e symetrick a funkce, jej z hodnoty z avis pouze na (euklidovsk e) vzd alenosti od po c atku. V (y ) = 1/|y | pro d = 3. element Nyn ud el ame je st e n ekolik d ule zit ych, byt arn ch a hrub ych, odhad u veli ciny H(x ) pro dimenze d = 2 a d = 3. Nebudeme se pokou set optimalizovat tyto odhady, ani ukazovat jejich vztah k odhad um pro energie harmonick ych funkc v kontinuu (tedy v Rd m sto Zd ). Tyto odhady umo zn roz re sit probl em o (ne)n avratnosti proch azek a tedy kone cn e uzav r t d ukaz v ety 1. Bude pohodln ej s p rej t z kone cn eho toru na celou m r z Zd . Volme hrani cn podm nku x 0 = 1, x i = 0 pro |i| N , i Zd . Situaci lze samoz rejm e namodelovat i na dostate cn e velik em toru . Necht (N ) x (N ) = x i ; |i| < N ozna cuje konguraci minimalizuj c H(x ) za t eto podm nky. (N ) Polo zme x i = limN x i . P redpokl adejme, ze pro ka zd e N je torus zvolen tak velik y, ze mno zinu MN = {i, |i| < N } i jej hranici c MN = {i, dist(i, M ) R}, kde R je ,,dosah interakce v Hamiltoni anu H(x ) (tedy aij 0 pro |i j | R), lze do izometricky (N ) vno rit. Potom z rejm e veli cina H x nez avis na volb e takov ehoto (N ) toru, ozna cme ji prost eH x . M ame potom z rejm e H( x) = lim H x (N ) ,
N

419

kde lev a strana je podle vztahu 388 s uv a zen m v y se zm n en e okrajov e podm nky d ana nekone cnou sumou p res v sechny proch azky z po c atku 0 doraziv s nakonec zp et do po c atku (jej z konvergence snadno plyne z p redchoz ch u vah) H( x) = 1
. wp p

M ame zde samoz rejm e na mysli hlavn e p r pad = 0, pro opatrnost (hlavn e v dimenzi d = 2) si p redstavujme, ze > 0 a limitn p rechod 0 ud el ame a z v u pln em z av eru. Z n asleduj c v ety ji z plyne H( dokon cen d ukazu v ety 1, nebot x) = 1 p. V eta 4: Pro d = 2 je H( x) = 0, zat mco pro d 3 plat H( x) > 0. D ukaz: a) P r pad d = 2. Sestrojme pro ka zdou posloupnost {an } redpisem takovou, ze an 0 a n=1 an = 1 konguraci danou p
n

x i = 1

aj
j =1

pokud |i| = n.
d

Jsme st ale na m r zi, v yrazem |i| = k=1 |ik | rozum me vzd alenost ,,typu l1 , mno zina i : |i| = n je koso ctvercem o d elce p repony 2n. P redpokl ad ame-li interakci pouze nejbli z s ch soused u, je jasn e podle vztahu 383, ze energie takov eto kongurace je rovna sum e (p risp vaj pouze p ary nejbli z s ch soused u z r uzn ych ,,vrstevnic) H( x) =
n=1

a2 n c(n),

kde c(n) je po cet nejbli z s ch soused u mezi body z koso ctverc u K (n) = {i, |i| = n} a K (n 1). Nebudeme zde p resn e odhadovat c slo c(n), je jasn e, ze plat limn c(n)/n = 4. Tak ze H( x) = a2 n c(n) = (an n)2 c(n) . n2

Volme nyn an = KN /n, n = 1, . . . , N a jinak an = 0 pro n > N . 1 1 KN = ( N Necht tzn. KN (log N )1 . Po c tejme, s touto n=1 n ) 420

2 c(n)/n2 KN = volbou an , hodnotu H( x) = n=1 a2 n c(n) = KN (log N )1 . Tedy vid me, ze H( x) = inf H(x) = 0. b) P r pad d 3. Tento odhad je komplikovan ej s a fakt, ze pracujeme v Zd (m sto Rd ) situaci neuleh cuje, ba pr av e naopak. Roz s r me konguraci x Zd line arn e (po c astech, v ka zd e bu nce d d em R . Ozna cme tuto funkci symi=1 (ni , ni + 1)) na funkci v cel bolem V (y ). Plat , pro jistou minim aln konstantu c > 0, vztah

H(x) > cG(V ),

kde

G(V )

Rd \K (0)

| grad V |2 dy

(tuto nerovnost sta c dok azat v ka zd e jednotliv e bu nce, ov e rte). P ri odhadu G(V ) lze pou z t symetrie funkce minimalizuj c G(V ) (takov e symetrie na Zd nem ame!) Vskutku, je-li T ortogon aln transformace na Rd , tak je jist e G(V ) = G(V T ) a trochu (funkcion aln ) anal yzy ukazuje, ze minimum funkce G, p ri okrajov e podm nce na V rekn eme V = 1 na hranici koule {y : |y | = 1} a V = 0 v nekone cnu, je nutno hledat mezi ,,centr aln e symetrick ymi funkcemi V , jejich z hodnoty z avis pouze na vzd alenosti od po c atku. To je zn am y Coulomb uv potenci al, pro d = 3 roven V (y ) = 1/|y | a m ame t e z odhad H(x) > c
Rd \K (0)

grad

1 |y |

dy.

20.30

Lorentzovy transformace

Denice. (Minkowskiho kvadratick e formy) Na prostoru R4 zavedme Minkowskiho pseudoskal arn sou cin (, )M : R4 R4 R, denovan y (v, w)M := v0 w0 v1 w1 v2 w2 v3 w3 , kde vi resp. wi jsou slo zky v resp. w v u ci kanonick e b azi R4 . Kvadratick a forma 4 1,3 (R ; (, )M ) =: R se naz yv a (re aln y) Minkowskiho prostor. Denice. (Lorentzovy grupy) O(1, 3) := {A M (4, R); (Ax, Ax)M = (x, x)M }, SO(1, 3) := SL(4, R) O(1, 3). Grupa O(1, 3) se naz yv a Lorentzova grupa, SO(1, 3) se naz yv a Lorentzova grupa orientaci zachov avaj c ch prvk u.

421

 Ukol. Doka zte, ze v y se denovan e mno ziny jsou grupy. sen Re . Sta c ov e rit uzav renost na n asoben a na inverzi. Ukol. Doka zte, ze prostor v sech hermitovsk ych matic typu 2 2 je vektorov y prostor nad t elesem R dimenze 4. Nalezn ete jeho b azi. Tento prostor budeme zna cit H (2). sen Re . Ka zd a hermitovsk a matice A= a11 a12 a21 a22 = A =: A
t

(389)

m a na diagon ale re aln a c sla. Prvky a12 a a21 jsou navz ajem komplexn e sdru zen e, tj. pokud a12 = x1 ix2 , potom a21 = x1 + ix2 . Pro dal s v ypo cty bude vhodn e napsat diagon aln cleny ve tvaru a11 = x0 + x3 , a22 = x0 x3 , co z lze pr av e jedn m zp usobem pro libovoln a dv e re aln a c sla a11 , a22 . Ka zdou hermitovskou matici lze tedy ps at ve tvaru A= x0 + x3 x1 ix2 x1 + ix2 x0 x3 , (390)

kde x R, = 0, 1, 2, 3. Naopak plat , ze ka zd a matice tohoto tvaru je hermitovsk a. Zvolme b azi {0 , 1 , 2 , 3 } prostoru v sech hermitovsk ych matic ve tvaru: 0 = 1 0 0 1 0 i i 0 , 1 = 0 1 1 0 1 0 0 1 , (391) 2 = , 3 = ,

tyto matice se naz yvaj Pauliho matice. Lze snadno ov e rit, ze prvky jsou line arn e n ez avisl e nad R. D ale je z rejm e, ze pro libovoln a re aln a x plat , ze x je hermitovsk a matice. Libovolnou hermitovskou matici je mo zn e ps at ve tvaru matice A v y se. P r m ym v ypo ctem se lze p resv ed cit o tom, ze A = x , tj. ze generuj prostor H (2). T m jsme ov e rili, ze { } tvo r b azi re aln eho vektorov eho prostoru H (2), a tak i dok azali, ze dimR H (2) = 4.

422

 Umluva. Denujme re aln y izomorzmus vektorov eho prostoru H (2) na prostor R4 a ozna cme j : H (2) R4 , j 1 (x) = x , kde x = (x0 , ..., x3 )t . Ukol. Doka zte, ze (x, x)M = det(j 1 (x)), x R4 . sen Re . O v y se uveden em vztahu se lze p resv ed cit p r m ym v ypo ctem. Ukol. Doka zte, ze J : M (2, C) M (4, C), denovan y J (A)x := j (Aj 1 (x)A ), A H (2), x R4 , je homomorzmus semigrup. Koment a r: J (A) je matice 4 4, a proto ji lze vy c slit na vektoru x R4 , 1 j (x) je matice 2 2. sen Re . Nejprve ov e rme, ze v y se denovan e zobrazen m a smysl, tj. ze matice Aj 1 (x)A je hermitovsk a, a proto na ni lze aplikovat izomorzmus j : H (2) R4 : (Aj (x)A ) = Aj 1 (x) A = Aj 1 (x)A , (392)

hermitovsk nebot e sdru zen je antiinvoluce (obrac po rad a = id) a j 1 (x) H (2) pro ka zd y vektor x R4 . Nyn uk a zeme, ze J je homomorzmem semigrup, tj. ov e r me, ze plat J (AB ) = J (A)J (B ). Pro ka zd e x R4 plat J (AB )x = j (ABj 1 (x)(AB ) ) = j (A(Bj 1 (x)B )A ) = = j {Aj 1 [j (Bj 1 (x)B )]A } = J (A)[j (Bj 1 (x)B )] = = J (A)[J (B )x] = (J (A)J (B ))x, (393) co z bylo dok azat. Ukol. Vypo ct ete J -obrazy n asleduj c ch matic K1 () = kde [0, 2 ), a A(r) = cos sin sin cos r 0 0 r1 , (394)

(395)

kde r C. V tomto p r pad e dosadte volbu r = et a r = ei . Budeme i ozna covat A(r = e ) =: K2 (), A(r = et ) =: M (t). 423

 sen Re . P r m ym v ypo ctem (vy c slen m J (A) na prvc ch kanonick e b aze, J (A)ei ) obdr z te n asleduj c v ysledek 1 0 0 0 0 cos 2 0 sin 2 , J (K1 ()) = (396) 0 0 1 0 0 sin 2 0 cos 2 cosh 2t 0 0 sinh 2t 0 1 0 0 , J (M (t)) = 0 0 1 0 sinh 2t 0 0 cosh 2t 1 0 0 0 0 cos 2 sin 2 0 J (K2 ()) = 0 sin 2 cos 2 0 . 0 0 0 1 N (k ) := 1 k 0 1 (397)

(398)

Pozn. V y se denovan e matice K1 (), A(r) spolu s matic (399)

p redstavuj komponenty rozkladu libovoln e matice z grupy SL(2, C) na tzv. kompaktn , abelovskou a nilpotentn c ast. Tento rozklad je zn am y v teorii Lieov ych grup (pro libovolnou komplexn Lieovu grupu) jako Iwasaw uv nebo KAN-rozklad. Um te v tomto konkr etn m p r pad e podat geometrickou interpretaci matic v re aln e verzi, tj. v SL(2, R)? Uv edomte si, ze matice z SL(2, R) jsou prvky zachov avaj c objem v R2 - tj. obsah v rovin e. Nakreslete, na co p r slu sn e matice K (), A(r), r R, N (k ), k R zobraz obd eln k, jeho z st red koinciduje se st redem sou radnic. Ukol. Doka zte, ze J|SL(2,C) je homomorzmus grupy SL(2, C) na grupu Im(J|SL(2,C) ). sen Re . Z u z me-li J na SL(2, C), jeho obraz je podgrupou O(1, 3). Tento fakt dok a zeme n asledovn e.

424

D k p redchoz mu v me, ze (J (A)x, J (A)x)M = det[j 1 (J (A)x)] = det(Aj 1 (x)A ) = = det(A) det j 1 (x) det A = = 1 (x, x)M 1 = (x, x)M , (400)

A SL(2, C). Odtud plyne, nebot ze J (A) O(1, 3). Zjistili jsme, ze obraz z u zen eho zobrazen je podmno zinou grupy O(1, 3). D k tomu, ze J nen jen homomorzmem semigrup, ale i grup jsme (sta c ov e rit, ze J (A)1 = J (A1 ), co z nyn d av a smysl, nebot pr av e zjistili, ze J (SL(2, C)) O(1, 3) GL(4, R), tj. invertibilnost element u z J (SL(2, C))), je jeho homomorfn obraz tak e grupou. Denice. (Boost115 )Matici A O(1, 3) nazveme boost, pokud existuje matice Q O(3), ze cosh u 0 0 sinh u 0 1 0 0 . QAQ1 = Lz (401) u := 0 0 1 0 sinh u 0 0 cosh u Pozn. Matici Q, kter a je typu 3 3, si p redstavujeme jako matici 4 4, kter a vznikne z A dopln en m nult eho r adku a nult eho sloupce (nahoru a doleva), kter e a z na sv uj pr unik, kde se nach az jednotka, jsou nulov e. Q je tedy blokov e diagon aln matice s bloky: 1 a A. Takovouto matici ji z um me n asobit s Lorentzovou transformac A. Ukol. V simn ete si, ze Lz yvan y boost pod el osy z s rapidiu (naz tou u) souvis s b e zn ymi Lorentzov ymi transformacemi ze ,,st redn , rychlost skoly. Ur cete vztah mezi faktory := 1 2 2 , := v c v na jedn e stran e a rapiditou u na stran e druh e. sen Re . Uva zujme, ze transformace t = (t x) c (402)
1v /c

115 V

x = x y = y z = (z vt)

ce stin e anglick emu term nu boost odpov d a posouv an .

425

 jsme Rychlost sv etla jsme pova zovali za jednotkovou, nebot tento fakt ji z p redpokl adali, kdy z jsme denovali Minkowskiho kvadratickou formu, kter a se od ,,fyzik aln li sila pr av e faktorem c2 u nult e ( casov e) sou radnice. Pou zijeme-li tuto konvenci, dostaneme, ze plat : v = ath u. Pomoc sou ctov ych vzorc u pro hyperbolick y tangens lze snadno odvodit vzorec pro s c t an (bezrozm ern ych) rychlost . Provedte. Pozn. V r amci element arn diferenci aln topologie lze dok azat, ze prvky Lorentzovy grupy, O(1, 3), tvo r sestirozm ernou plochu (hladkou diferencovatelnou varietu) vno renou do sestn actirozm ern eho vektorov eho prostoru v sech matic 4 4. Tato plocha sest av a ze cty r komponent souvislosti. Ukol. Doka zte, ze obraz homomorzmu J , z u zen eho na SL(2, C) je roven t e komponent e souvislosti grupy O(1, 3), kter a obsahuje neutr aln prvek. Tato souvisl a komponeneta se zna c SO(1, 3)+ a naz yv a vlastn Lorentzovou grupou. sen Re . Nejd r ve dok a zeme, ze ImJ|SL(2,C) SO(1, 3)+ , opa cnou inkluzi pozd eji. Fakt plyne z tvrzen , ze obraz souvisl e mno ziny spojit ym zobrazen m je souvisl y. Nyn ji z sta c dok azat souvislost SL(2, C). Ka zd y element SL(2, C) m u zeme spojit hladkou k rivkou s elementem id SL(2, C). Tento fakt plyne z toho, ze Jordanova matice JA

,,odpov d a transformaci Lz sme v y se uvedenou Lorentzovu u . Napi transformaci (402) pomoc matice a srovnejme jej koecienty s koecienty matice Lz . u Od ,,pasivn transformace sou radnic dan e rovnicemi (402) p rejdeme k ,,aktivn transformaci vektor u A (tj. k matici p rechodu), kter a je jej inverz . Zjist me, ze 0 0 v 0 1 0 0 A= (403) 0 0 1 0 . c 0 0

426

k matici A SL(2, C) (s jednotkov ym determinantem) je tvaru JA = a 0 0 a1 , resp. JA = a 1 0 a1 . (404)

Tyto matice lze spojit s identitou pomoc k rivek (t) = resp. (t) = (1 t) + ta 0 0 [(1 t) + ta]1 (1 t) + ta t 0 [(1 t) + ta]1 , t [0, 1] (405)

t [0, 1].

(406)

Oboj pokud je a > 0. Pro p r pad a < 0 sta c prov est drobnou modikaci. K tomu, abychom dok azali i opa cnou inkluzi, je pot reba si uv edomit, ze ka zdou vlastn Lorentzovu transformaci B SO(1, 3)+ lze ps at ve tvaru B = R 1 Lz ) rotace v t r rozm ern em podprosu R2 , kde Ri jsou (vlastn eru z toru R3 v Minkowskiho casoprostoru R4 a Lz u je boost ve sm a rapiditou u. Ozna cme gener ator casov e sou radnice e0 := (1, 0, 0, 0)t . Denujme vztahem Be0 =: (x0 , x)t re aln e c slo x0 a vektor x, jeho z slo zky ozna cme x = x1 e1 + x2 e2 + x3 e3 , kde ei jsou prvky kanonick e b aze R3 R4 . Jeliko z B je Lorentzova transformace zachov av a Minkowskiho 2 ( x, x ) = 1 (0, 0) = 1. pseudoskal arn sou cin, plat , ze x2 0 Z rejm e existuje rotace R1 , kter a zobraz x do osy z , tj. R1 Be0 = 1 (x0 , 0, 0, (x, x) 2 )t . Nyn pou zijeme boost, jeho z tvar vypo cteme v J -obrazech. Sna z me se vektor R1 Be0 p rev est op et do toho rezu casoprostorem, kter y je ur cen rovnic t = 1, tj. do v ychoz ho casu. Chceme u z t boost ve sm eru osy z , ansatz je M= kde rs = 1. Po zadujeme, aby M j 1 (R1 Be0 )M = 1+z 0 0 1z 427 = j 1 ((1, 0, 0, z )t ). (408) r 0 0 s , (407)

Tuto rovnici lze splnit pro z = 0, r = [x0 + (x, x) 2 ] 2 , s = [x0 1 1 ky tomu, ze (x, x)M = 1, je podm nka rs = 1 spln ena. (x, x) 2 ] 2 . D Ozna cme Lz = J (M ). Celkem dost av ame Lz R1 Be0 = e0 . Jeliko z Lz R1 B je Lorentzova transformace, a d k p redchoz mu v me, ze zachov av a ,, casov y podprostor Re0 , mus b yt (,,pouhou vlastn prostorovou) rotac . Ozna cme ji R2 . Z rovnosti Lz R1 B = R2 plyne, 1 ze B = R2 (Lz )1 R1 , co z je po zadovan y vztah, uv edom me-li si, ze inverze rotace je op et rotace, tentokr ate s opa cn ym u hlem, a inverze boostu je boost s opa cnou rapiditou. Tvrzen , kter e m ame dok azat, plyne z Eulerovy v ety kter a tvrd , n z y z je rotace ze ka zdou rotaci lze napsat ve tvaru R = R R R , kde R kolem osy n o u hel . Rotaci kolem osy y resp. z nagenerujem pomoc K1 resp. K2 viz u loha v y se. Boost kolem osy z jsme spo cetli jako Lz = J (M ), viz tamt e z. Celkem tedy A = J (K2 )J (K1 )J (K2 )J (M )J (K2 )J (K1 )J (K2 ) = = J (K2 K1 K2 M K2 K1 K2 ), (409)

a proto J je surjekce obsahuj c SO(1, 3)+ , co z spolu s v y se dok azanou inkluz implikuje Im(J|SL(2,C) ) = SO(1, 3)+ . Ukol. Doka zte, ze J : SL(2, C) SO(1, 3)+ je zobrazen typu 2 : 1, tj. ze #J 1 (A) = 2 pro ka zdou A SO(1, 3)+ . sen Re . Sta c zjistit, ze J 1 (id) = {id, id}, co z lze ov e rit pracn p r m ym, byt ym, v ypo ctem. SK

428

Reference
[PLA] L. Motl, M. Zahradn k: P estujeme line arn algebru, Karolinum, Praha 1997 [MatNe s] J. Matou sek, J. Ne set ril: Kapitoly z diskr etn matematiky , Skripta MFF UK, Praha 1995. P. Cih ak a kol.: Matematick [Ci] a anal yza pro fyziky V., Matfyzpress, Praha 2001 [Prosk] I. V. Proskurjakov: Sb rka p r klad u z line arn algebry (Sbornik zada c po linejnoj algebre), Nauka, Moskva 1970 [Tan] C. CohenTannoudji: Quantum Mechanics, Willey, New York 1977 [Fil] A. F. Filippov: Sb rka u loh z oby cejn ych diferenci aln ch rovnic, Moskva, Nauka 1973 [Kop] J. Kop a cek a kol.: P r klady z matematiky pro fyziky I,II, MFF UK, Praha 1996 [Bic] L. Bican: Line arn algebra v u loh ach, SPN, Praha 1979 [D em] B. P. D emidovi c: Sb rka u loh a cvi cen z matematick e anal yzy, Moskva, Nauka 1977 [Lja] I. I. Lja sko: Matematick a anal yza v p r kladech 1: u vod do anal yzy, derivace, integr al, Vi s ca skola, Kijev 1974 [Lang] S. Lang: Undergraduate algebra, 2. vyd an , Springer, 1997; S. Lang: Introduction to Linear Algebra, 3. vyd an , Springer, 1987

429

Stru cn e popisy p r klad u

1.1 Soustava 3 3 s komplexn mi koecienty. 1.2 Soustava 4 4 s parametrem. 1.3 Soustava 5 line arn ch rovnic s mnoha nulami re sen a (nesystematicky) dosazov an m rovnic do sebe. 1.4 D ukaz regularity diagon aln e dominantn matice pota zmo jednozna cnosti re sen soustavy rovnic; uk azka fyzik aln e motivovan ych u prav (zaveden potenci alu). 2.1 P r klad grupy symetri , studium struktury nep r li s velk e grupy, p r m e a polop r m e sou ciny. 2.2 N ekolik p r klad u kone cn ych grup. 2.3 R ad podgrupy d el r ad grupy, mal a Fermatova v eta, Eulerova funkce (n) (po cet p rirozen ych c sel nesoud eln ych s n, men s ch ne z n). 2.4 Zkonstruov an v sech grup s nejv y se sedmi prvky. 2.5 Gener atory grupy. 2.6 Konjugovan e prvky, (t r dy) ekvivalence. 2.7 P r m e a polop r m e n asoben grup a proces obr acen y, tedy rozkl ad an grup. 2.8 V ypo cet znam enka konkr etn permutace r uzn ymi zp usoby. Skl ad an permutac . Jednoduch y morzmus, reprezentace. 2.9 Permutace, inverze, transpozice, cyklus. 2.10 Aplikace pojmu permutace a znak permutace. 3.1 Zp p r klad jednoduch eho komutativn ho t elesa. 3.2 V ypo cet inverzn matice nad Z11 . 3.3 Ur cov an po ctu vektor u v kone cn em prostoru a jeho podprostoru. Procvi cov an izomorzm u mezi r uzn ymi podprostory. 3.4 P r klad slo zit ej s ho kone cn eho t elesa polynomy s koecienty ze Zp a n asoben m modulo polynom. 3.5 Nen apadn e cvi cen na n asoben komplexn ch c sel. 3.6 dim Ker + dim Im line arn ho zobrazen je rovno dimenzi prostoru, na kter em p usob . 430

3.7 Viz p r klad 3.6. 3.8 Viz p r klad 3.6. 3.9 Hodnost matice AB je men s nebo rovna ne z hodnost A i hodnost B . 4.1 Studium mno ziny i xi vi , 0 xi 1 a v1 , . . . , vn Rd , d < n. Tr enink na line arn kombinace, line arn z avislost a nez avislost. 4.2 Ov e ren podm nek denice vektorov eho prostoru. 4.3 Ov e ren podm nek denice vektorov eho prostoru, izomorzmus vektorov ych prostor u. ov 4.4 Zji st an , zda je podmno zina vektorov eho prostoru tak e jeho podprostorem. 4.5 Line arn z avislost konkr etn e zadan ych vektor u z R4 , line arn kombinace 4.6 Dimenze prostoru na jednoduch em p r pad e (s parametrem). Prostory funkc . 4.7 Dimenze line arn ho obalu. Dimenze zobrazen . Line arn zobrazen . Restrikce zobrazen . Nekomutativita skl ad an zobrazen . 4.8 V ypo cet slo zek vektoru v b azi soustavy bez a s pomoc skal arn ho sou cinu. 4.9 Ov e rov an line arn nez avislosti vektor u, matice p rechodu mezi b azemi, transformace slo zek vektor u. 4.10 Vektorov y prostor matic se stejn ymi r adkov ymi a sloupcov ymi sou cty. Dimenze vektorov eho prostoru. Ann prostor. 4.11 Teoretick au loha na j adro zobrazen . V se v prostoru Zn 2. 4.12 Line arn nez avislost polynom u. Aproximace funkce polynomy. 5.1 Ur cen ortogon aln ho dopl nku ke konkr etn mu dvourozm ern emu prostoru v R4 . 5.2 Popis GrammovySchmidtovy ortogonalizace. 5.3 Uk azka, jak lze v Rn sestrojit dva navz ajem ortogon aln prostory o dimenz ch k a n k . 5.4 T ri r uzn e normy v Rn ; odpov ed na ot azku, zda je jim mo zn e p ri radit skal arn sou cin.

431

5.5 P r klady norem na prostorech ctvercov ych matic. 5.6 Souvislost n ekter ych norem pro matice s normami pro vektory. 5.7 Aproximace metodou nejmen s ch ctverc u: jednou pomoc ortogon aln projekce prostor polynom u nejv y se prvn ho stupn e a podruh e nalezen m minima funkce dvou prom enn ych. 6.1 Z akladn vlastnosti matic (hermicita, unitarita, komutativita, podobnost) p redveden e na jednoduch em p r klad e. Uk azka v ypo ctu komut ator u, antikomut ator u, vlastn ch c sel, exponenci al ve speci aln m p r pad e Pauliho matic. 6.2 Matice line arn ho zobrazen vzhledem k r uzn ym b az m. Dimenze obrazu line arn ho zobrazen . Invariantn podprostor. 6.4 Matice line arn ho zobrazen vzhledem k r uzn ym b az m. 6.5 V ypo cet inverzn matice 3 3 dv ema r uzn ymi standardn mi zp usoby. 6.6 Ov e ren , ze je SL(2, Z) grupa. Gener atory grupy, (krystalov e) m r zky v rovin e a jejich reparametrizace. 6.7 Popis syst emu podmno zin pomoc matic, n asoben obecn ych matic. Dvoj po c t an . Hodnost sou cinu matic. 6.8 Jak lze permutovat matice pod znakem stopy? 7.1 Manipulace s obd eln kov ymi maticemi (n asoben ). Popis orientovan eho grafu pomoc matice. 7.2 Manipulace s obd eln kov ymi maticemi (n asoben ). Popis orientovan eho grafu pomoc matice. 7.3 Determinant Laplaceovy matice grafu je roven po ctu jeho podgraf u, kter e jsou stromy. P r pad u pln eho grafu. 7.4 P r klad vektorov eho podprostoru Zn cen jeho dimenze 2 a ur pomoc konstrukce algebraick eho dopl nku. 7.5 Ur cen vlastn ch c sel a vlastn ch vektor u u t r speci aln ch matic n n. Vlastn c sla a vlastn vektory matic A a An . Jak m u ze vypadat nap r klad matice incidence? 7.6 Tvrzen o vlastn ch c slech a vlastn ch vektorech pro matici, kter a nen zad ana explicitn e, zn amy jsou jen n ekter e jej vlastnosti.

432

7.7 Ur cen vlastn ch c sel speci aln matice 10 10, ani z by se po c taly elementy matice. Spole cn e vlastn vektory r uzn ych matic. 7.8 Prostory vlastn ch vektor u r uzn ych matic. 7.9 R uzn e mo znosti denice sou cinu graf u. Matice incidence t echto sou cin u, m rn a podobnost s tenzorov ym sou cinem. 7.10 Jak lze charakterizovat m ru souvislosti grafu pomoc vlastn ch c sel jeho matice incidence. Odhady ||Av|| pomoc vlastn ch c sel matice A. 7.11 Dal s charakteristika grafu pomoc vlastn ch c sel jeho matice incidence. 8.1 V ypo cet c seln eho determinantu 4 4 r uzn ymi metodami. Upravy, p ri nich z se hodnota determinantu nezm en . 8.2 Tridiagon aln (p asov a) matice s obecn ymi elementy. Jednoduch e cvi cen na rekurentn e zadan e posloupnosti. 8.3 V ypo cet zn am eho determinantu standardn metodou (Gaussova eliminace). 8.4 V ypo cet determinantu obecn e matice n n trikem s u zit m cyklick ych vektor u. Jako vedlej s v ysledek dostaneme vlastn vektory a vlastn c sla. 8.5 V ypo cet obecn eho determinantu n n pomoc minor u. 8.7 Geometrick y v yznam determinantu. Ann prostor. 8.8 D ukaz tvrzen o determinantech pomoc denice determinantu. Tvrzen ke geometrick emu v yznamu determinant u. 9.1 Nalezen vzorce pro nt y clen v rekurentn e zadan e posloupnosti pomoc diagonalizace matice 2 2.

8.6 det AB = det A det B a dal s u pravy s velkou obecnou matic . Jak rozpoznat v cen asobn e ko reny polynomu na po c ta ci.

9.2 Rychl y odhad pro hodnoty vlastn ch c sel zadan e matice. Jednoduch y d ukaz, pro c je ost re diagon aln e dominantn matice regul arn . Rychl e krit erium pro pozitivn denitnost. 9.4 Vlastn c sla konkr etn matice n n. Determinant je sou cin vlastn ch c sel, stopa je sou cet vlastn ch c sel.

433

9.5 Determinant konkr etn matice 4 4 po c tan y r uzn ymi zp usoby. Jak rozkl adat polynomy (zvl a st e kubick e a vy s s ) s celo c seln ymi koecienty. 9.6 Diagonalizace matice 2 2, po c t an funkce matice. Vlastnosti symetrick ych matic na jednoduch em p r klad e. 9.7 Diagonalizace nesymetrick e matice 2 2. V ypo cet a diskuze po ctu re sen odmocniny z matice. 9.9 Jednoduch a soustava 4 4 s komplexn mi koecienty. Matice line arn ho zobrazen na prostoru funkc . Vlastn c sla a vlastn funkce (vektory). Nediagonalizovatelnost, nilpotence zobrazen . 9.10 Charakteristick y polynom matice 3 3 vyj ad ren y pomoc determinantu, stopy a stopy kvadr atu matice. 9.11 Konkr etn p r klad soustavy n diferenci aln ch rovnic prvn ho r adu, kter a odpov d a jednorozm ern e vlnov e rovnici. Hled an vlastn ch c sel a vektor u matice n n a jejich souvislost s vlastn mi kmity krystalov e m r zky. 10.1 Matice line arn ho zobrazen . Grupy SO(2) a SO(3). Ortogon aln matice jsou matice rotac . Jak poznat pro zadanou ortogon aln matici osu a u hel oto cen . Vlastn c sla a vlastn vektory ortogon aln ch matic. 10.2 Odvozen matice pro obecn e oto cen v R3 kolem zadan e osy o dan yu hel. Eulerovy u hly. Rozklad prostoru na podprostor a jeho ortogon aln dopln ek. 10.3 Obecn y tvar matice Lorentzovy transformace a nesouvisl a grupa takov ych matic. Vlastn Lorentzovy transformace. 10.4 Reprezentace kone cn e grupy. Ireducibiln reprezentace. 11.1 Diagonalizace (vlastn c sla a vektory) a exponenci ala matice 2 2. Souvislost s kvantovou mechanikou. 11.2 Soustava dvou diferenci aln ch rovnic prvn ho r adu, jej z matice nen diagonalizovateln a. Exponenci ala takov e matice a jak se obej t bez p r m eho v ypo ctu t eto exponenci aly. 11.3 Soustava dvou diferenci aln ch rovnic prvn ho r adu s pravou sen stranou. Re pomoc variace konstant.

434

 sen 11.4 Re re aln e soustavy dvou diferenci aln ch rovnic prvn ho r adu, jej z matice m a komplexn vlastn c sla. Jak odstranit komplexn c sla z v ysledku. 11.5 Soustava t r diferenci aln ch rovnic prvn ho r adu, jej z matici nelze diagonalizovat. Exponenci ala t eto matice. 11.6 Wronski an. Derivace determinantu. 11.7 Upravy rad pro exponenci alu a logaritmus. Zonglov an s kombina cn mi c sly. 11.8 V ypo cet exponenci aly trikem pro speci aln matici 2 2. Gener atory SU(2), U(2). Torus, rank. 11.9 Elegantn p reformulace vzorce pro determinant exponenci aly matice. Dostaneme vyj ad ren logaritmu determinantu matice ve tvaru nekone cn e rady, co z umo zn uje nap r klad v ypo cet voln e energie transla cn e invariantn gaussovsk e m ry (nejjednodu s s ho to objektu statistick e fyziky a QFT). 12.1 Jednoduch y p r klad vektorov eho prostoru. Algebra so3 : jej gener atory, komuta cn relace mezi nimi. Souvislost s grupou SO3 pomoc exponenci aly (innitesim aln gener atory). 12.2 Izomorzmus Lieov ych algeber. Vlastn c sla a vlastn vektory oper atoru bez po c t an s maticemi. Jak uk azat, ze jsou dva oper atory toto zn e, ani z bychom je explicitn e po c tali. siteln 12.3 Re a algebra, komut atory, ide aly. Operace s horn mi troj uheln kov ymi maticemi. 12.4 Tvrzen o ortogon aln ch dopl nc ch v jazyce du aln ch prostor u. 12.5 Cvi cen na skal arn sou cin. Dynkinovy diagramy a kompaktn Lieovy grupy. 13.1 Zm ena b aze v du aln m prostoru k R2 na jednoduch em po cetn m p r kladu. Matice p rechodu. 13.2 Po cetn p r klad na nalezen du aln b aze v R3 . Sou radnice vektor u a forem v u ci r uzn ym b az m. Matice p rechodu. Indexy dole a indexy naho re. Ztoto zn en prostoru a jeho du alu. 13.3 Konkr etn line arn forma na prostoru polynom u, po c t an jej ch slo zek. Dualita. 14.1 Spektr aln rozklad. Chov an An pro n . 435

14.2 Stopa matice hustoty a jej ho kvadr atu. Ortogon aln projekce. 14.4 D ukaz, ze polynom spektra matice je spektrum polynomu z matice. Souvislost s HamiltonCayleyovou v etou. 14.5 V ypo cet funkce matice 3 3. Jordan uv tvar. 14.6 Nerozlo ziteln e matice a obecn a v eta o poloze vlastn ch c sel. Kriterium pro pozitivn denitnost u semidenitn ch matic. 14.7 Konstrukce a studium matic speci aln ch vlastnost (Hadamardov ych matic). Blokov e n asoben matic. 14.8 Odvozen vektorov ych identit se skal arn m a vektorov ym sou cinem pomoc vlastnost LeviCivitova symbolu ijk . 14.10 Komut atory matic. Kdy lze pou z t binomickou formuli pro matice. 14.11 V ypo cet Laplaceova oper atoru v libovoln ych ortogon aln ch sou radnic ch v Rn : trochu vektorov e anal yzy (derivov an maticov ych v yraz u, Lam eovy koecienty). 15.1 D ukaz, ze lze bistochastick e matice zapsat jako konvexn kombinaci permuta cn ch matic. P r klad bipartitn ho grafu, u zit teorie graf u v line arn algeb re. 15.2 D ukaz, ze stochastick a matice m a jednon asobn e vlastn c slo jedna. 15.3 Jordanovy ret ezce. P revod nilpotentn matice 4 4 na Jordan uv tvar. 15.4 Jordan uv tvar matice 3 3 s jedn m vlastn m c slem a dv ema ret ezci. 15.5 Jordan uv tvar matice 3 3 s jedn m vlastn m c slem a jedin ym ret ezcem. 15.6 Jordan uv tvar matice 4 4 s jedn m vlastn m c slem a dv ema ret ezci r uzn ych d elek. 15.7 Jordan uv tvar matice 4 4 s jedn m vlastn m c slem a dv ema ret ezci d elky dva. 15.8 Jordan uv tvar matice 3 3, kter a m a dv e vlastn c sla a nen diagonalizovateln a. 15.9 Nalezen matice C tak, aby platilo CAC 1 = B , kde A, B jsou dv e podobn e (nediagonalizovateln e) matice. Jordan uv tvar matic 3 3. 436

16.1 Obecn a tvrzen o posloupnostech ortogon aln ch polynom u. Momentov y funkcion al. 16.2 Hled an vlastn ch c sel a vlastn ch vektor u diferenci aln ho oper atoru na prostoru funkc jedn e prom enn e pomoc triku. Fyzik aln e: nalezen vlastn ch stav u a energi speci aln ho jednorozm ern eho hamiltoni anu pomoc krea cn ch a anihila cn ch oper ator u. Diracova notace. 16.3 Nalezen spektra diferenci aln ho oper atoru na prostoru funkc na R3 pomoc symetri . Lieovy algebry u(n), su(2); reprezentace U(n), SU(2). Symetrie hamiltoni anu atomu vod ku. 16.4 Spektrum diferenci aln ho oper atoru na prostoru funkc v ce prom enn ych pomoc rozkladu na oper atory p usob c na prostorech jedn e prom enn e; krea cn a anihila cn oper atory. Diagonalizace kvadratick e formy. Tenzorov e sou ciny (na p r kladu funkc ). Fyzik aln e: nalezen spektra anizotropn ho harmonick eho oscil atoru ve v ce dimenz ch. 16.5 Reprezentace algebry oper ator u. Nalezen hodnot, jich z m u ze nab yvat oper ator momentu hybnosti. 17.1 Typy kvadrik v R3 . Ur cen typu kvadriky pomoc jej ch invariant u (tj. ur cit ych v yraz u s determinanty). 17.2 P revod kvadriky na kanonick y tvar pomoc vlastn ch c sel: osy kvadriky jsou vlastn vektory a jejich d elky vlastn c sla matice kvadratick e formy. Ortogon aln transformace. 17.3 Diagonalizace konkr etn kvadratick e formy na R3 r adkov ymi a sloupcov ymi u pravami. Typ kvadratick e plochy. 17.4 Diagonalizace konkr etn kvadratick e formy na R3 pomoc vlastn ch c sel. Typ kvadratick e plochy. 17.5 Diagonalizace konkr etn kvadratick e formy na R3 r adkov ymi a sloupcov ymi u pravami. Sylvestrovo krit erium. 17.6 Dva rychl e p r klady na signaturu a pozitivn denitnost. Spektr aln rozklad oper atoru. Sylvestrovo krit erium. n 17.7 Analytick a geometrie v R , obecn y p r klad. 17.8 Jak poznat, zda zadan y bod le z uvnit r ndimenzion aln sf ery denovan e n + 1 body. 17.9 Rovnice v sech te cen k jednod ln emu hyperboloidu v R3 . 437

17.10 Rovnice te cen jednod ln eho hyperboloidu v Rn . Diagonalizace kvadratick e formy v Rn1 . 18.1 Pol arn rozklad konkr etn matice 3 3 dv ema metodami. V yznam vlastn ho vektoru u matice deformace. 18.2 Roz s ren v ety o pol arn m rozkladu i na singul arn matice. 18.3 Nejlep s re sen soustavy s v ce rovnicemi ne z prom enn ymi, kter a p resn e re sen nem a. Teorie. Ortogon aln projekce. sen 18.4 Aproximace metodou nejmen s ch ctverc u. Re soustavy s v ce rovnicemi ne z prom enn ymi. Konkr etn p r klad na pseudoinverzi matice n 2.

19.1 Slo zky konkr etn ho tenzoru typu (2, 1). Transformace sou radnic. Symetrie tenzoru. 19.2 P r klad tenzoru typu (0, 2) na R3 . Symetrie, transformace p ri zm en e b aze. Du aln b aze. 19.3 Line arn zobrazen R3 R3 jako tenzor typu (1, 1). V ypo cet slo zek tenzoru setrva cnosti. 19.4 Fyzik aln p r klady tenzor u druh eho r adu ze speci aln relativity. Spou st en a zved an index u. Derivov an . 19.5 Vzore cky pro LeviCivit uv tenzor ijk (ov e ren transforma cn ch vlastnost ). Tenzorov y sou cin tenzor u, u zen tenzor u. Pr ace s determinanty. 19.6 Dimenze prostor u tot aln e symetrick ych a tot aln e antisymetrick ych tenzor u typu (0, k ). Symetrizovan ya antisymetrizovan y tenzorov y sou cin. 19.7 Tenzorov y sou cin oper ator u. Stopa a c aste cn a stopa ( u zen tenzor u). 19.8 Antisymetrick e tenzory, vn ej s algebra. Anul ator a rozlo zitelnost tenzor u. 20.1 Jak se chovaj jednotliv e bloky blokov ych matic p ri n asoben . 20.2 Odvozen nejd ule zit ej s ch formul t ykaj c ch se gaussovsk eho integrov an , nejjednodu s s a nejz akladn ej s u lohy v cerozm ern e integrace. Je to instruktivn pou zit kombinace line arn e algebraick ych, analytick ych i kombinatorick ych u vah, vedouc ch m.j. k objasn en role inverzn (korela cn ) matice.

438

20.4 Jednoduch e, (t em e r) jen kombinatorick e odvozen tvaru mocninn e rady pro logaritmus. 20.5 Upozorn en na roli nejv et s ho vlastn ho c sla (a p r slu sn eho vlastn ho vektoru) p ri v ypo ctech velk ych mocnin matic. 20.6 Algebra n asoben matic se cty rmi bloky. 20.7 Diskuse, jak souvis existence tzv. cyklick eho vektoru s jednozna cnost Jordanov ych bun ek. Teorie Jordanova tvaru pro pokro cilej s . 20.8 Pomocn au loha: V ypo cet zobecn en eho Vandermondova determinantu, kde k p uvodn m r adk um p ristupuj i jejich derivace. Navazuje na u lohu o cyklick ych vektorech. 20.9 V ypo cet odmocniny z velmi jednoduch e matice. 20.10 Pfa an: vyj ad ren determinantu antisymetrick e matice ctvercem. 20.11 Popula cn dynamika spole cnosti mu z ua zen trochu podrobn eji. 20.12 Resolventa: v se, co se o tomto d ule zit em pojmu d a r ci v kone cn e dimenzi. 20.14 Rozsazen u kulat eho stolu: jak v ypo cet stopy mocniny matice pomoc spektra pom ah a vy re sit netrivi aln kombinatorick e i fyzik aln probl emy. 20.15 Symetrick y cirkulant, tentokr at v p revle cen za kvadratickou formu. K tomu jedna zd anliv e podobn a, ve skute cnosti mnohem element arn ej s u loha. 20.16 P ribli zn y v ypo cet An x: op et o roli vlastn ho vektoru p r slu sn eho nejv et s mu vlastn mu c slu. 20.17 Ortogonalizace posloupnosti, cvi cen na aplikaci GrammovySchmidtovy postupn e ortogonalizace. 20.19 Goniometrick y Vandermond uv determinat, spo cteno p reveden m na oby cejn y Vandermond uv determinant. 20.21 Syst emy oscil ator u s n arazy, procvi cen pr ace s pojmem exponenci ala matice a Diracovou delta funkc . 20.22 Studium chov an nejjednodu s s ho v cerozm ern eho syst emu pobl z jeho bodu resonance, v ypo cet amplitudy re sen soustavy line arn ch diferenci aln ch rovnic se sinusovou vn ej s silou. 439

20.23 N ekolik vhodn ych p r klad u matic typu 3 3 na procvi cen Jordanova tvaru (p revzato ze sb rky Filippova). 20.24 K cemu v semu mohou slou zit r adkov eu pravy matice, pokus o shrnut typick ych situac , kde se takov eto u pravy pou z vaj . 2 20.25 I zkoum an zd anliv e tak jednoduch e funkce, jakou je ax + bx, d av a zaj mav e interpretace ve v cerozm ern em p r pad e, pro syst emy velmi mnoha sp ralen ych oscil ator u. Kvadratick a forma denovan a jako suma ctverc u rozd l u hodnot soused u vede ke zkoum an teorie potenci alu na m r zi. To m a zaj mav e souvislosti s pravd epodobnost , konkr etn e s teori n ahodn ych proch azek. 20.27 Jak vypad a adjunkce k nilpotentn mu oper atoru v jednom charakteristick em speci aln m p r pad e. 20.28 Jak poznat, ze sesti uheln k v rovin e je ortogon aln projekc krychle. Teoretick au loha. 20.29 Transla cn e invariantn kvadratick e formy na m r zi a jejich podm n en a minima (Coulombovy potenci aly). Aplikace na probl em (ne)vratnosti n ahodn e proch azky a na ot azku existence f azov eho p rechodu p r slu sn e gaussovsk e m ry.

440

Index
ij , 101 ijk , 101 u zen tenzoru, 352 u hly Eulerovy, 187 u pravy r adkov e a sloupcov e: pomoc matice, 315 ctverec magick y, 77 r ad grupy, 25 r ad prvku grupy, 32 re sen partikul arn , 12, 15 algebra re siteln a, 225 Lieova, 213, 221, 223, 292, 353 vn ej s , 358 anihil ator, 225 anihilace, 288 antikomut ator, 101 antisymetrie, 101 anul ator, 359 aproximace polynomem, 81 aproximace (nejlep s ), 96 b aze, 78, 79 du aln , 233, 239 Jordanova, 246 blok Jordan uv, 263 bod hromadn y, 242 boost, 425 brakety, 226 cirkulant, 150, 218 cyklus, 35, 37 denitnost pozitivn , momentov y funkcion al, 286 determinant multilinearita, 176 Vandermond uv, 139 Vandermond uv, zobecn en y (s derivovan ymi sloupci), 377 Wronsk eho, 208 diagonalizace zobrazen , 161 diagram Dynkin uv, 227 Diracova notace, 226, 304 direktn sou cet prostor u, 105 dom ena fundament aln , 118 dopln ek algebraick y, 45, 125, 144 algebraick y (matice), 114 ortogon aln , 83, 89, 186, 226 dvoj po c t an , 119 Einsteinova suma cn vence, 101 ekvivalence, 32 kon-

441

element arn cela m r zky, 117 eliminace Gaussova, 67, 113, 146 elipsoid, 308, 315 rota cn , 313 Euklid uv algoritmus, 116 expand er, 135 faktorprostor, 13 forma kvadratick a pozitivn e denitn , 320 formule binomick a, 254 FeynmanKacova, 408 funkce Eulerova, 28 po c astech konstantn , 63 schodov e, 63 funkcion al momentov y, 281 gener ator innitesim aln , 214, 221 gener ator grupy, 42 gener atory grupy, 31, 115 gradient, 255, 323, 347 graf, 122 dregul arn , 128 u pln y, 124 bipartitn , 122 eulerovsk y, 124 orientovan y, 122 Petersen uv, 130 souvisl y, 122 GrammSchmidtova ortogonalizace, 88 grupa, 115

SU(2), 212 cyklick a, 29 diedrick a, 24 komutativn , 30 modul arn , 114, 118 nekomutativn , 21 symetrick a, 21, 25, 36 vlastn Lorentzova, 426 hamiltoni an, 287, 290 harmonick y oscil ator izotropn , 301 hodnost zobrazen , 69 hodnost matice, 50 homomorzmus, 183 hrana grafu, 122 hyperboloid, 308 ide al, 225 identita bac minus cab, 252 Jacobiho, 353 indexy naho re a dole, 233 integr al gaussovsk y, 362 invarianty matice, 177 inverze, 36 v permutaci, 35 izometrie, 27 izomorzmus, 25, 45, 61, 65, 105, 223, 246 j adro, 173 j adro zobrazen , 50, 69 koecienty Lam eovy, 256, 258 442

kombinace ann , 155 konvexn , 259 line arn , 17 s opakov an m, 355 s opakov an m, 294 komponenta souvislosti, 122 komut ator, 101, 220 komuta cn relace kanonick e, 299 konformn ekvivalence m r zek, 117 konstanta Planckova, 194 konvence suma cn , Einsteinova, 251, 350 kostra, 124 kovektor, 345 krit erium Sylvestrovo, 320 kvadrika st redov y tvar, 308, 311 ladderoper ator, 302 line arn nez avislost funkc , 104 line arn obal, 96 line arn regrese, 338 line arn z avislost, 65 linearita obecn e p r klady, 141 obecn e, 221 m r z reciprok a, 236 m r zka v C, 115 443

matice antihermitovsk a, 223 antisymetrick e, 220 bistochastick e, 78, 259 blokov e diagon aln , 105, 175, 184 diagon aln e dominantn , 19, 128, 162, 214 Grammova, 85, 158 Hadamardova, 250 hermitovsk a, 94, 100, 223 Hilbertova, 152 homomorzmu, 75 idempotentn , 101 incidence, 125, 127 inverzn , 113 Jacobiho, 255 Jordan uv kanonick y tvar, 164 korela cn , 366 Laplaceova, 123 nerozlo ziteln a, 248 nilpotentn , 262, 268 norm aln , 101, 170 ortogon aln , 168, 183, 331 p rechodu, 73, 75, 106, 112, 237, 341 Pauliho, 100, 212, 292, 422 permuta cn , 259 pozitivn e denitn , 94, 162, 248, 320 pozitivn e semidenitn , 162 regul arn , 100 stochastick a, 260 unit arn , 100 Vandermondova, 150, 153

zobrazen , 107 minor, 45, 152 hlavn , 166, 176 minor matice, 114 mno zina Gershgorinova, 162 model popula cn , 383 moment hybnosti, 290 morzmus grup, 36, 191 multilinearita determinantu, 138 n asobnost vlastn ch c sel, 128 nadrovina, 155 nejv et s spole cn y d elitel Euklid uv algoritmus, 116 nerovnost CauchySchwarzova, 190 Fisherova, 119 H olderova, 99 Schwarzova (Cauchyova), 90 troj uheln kov a, 90 norma, 89 euklidovsk a (kulov a), 90 maximov a (kubick a), 89 oktaedrick a (manhattansk a), 89 souvislost se skal arn m sou cinem, 89 notace Diracova, 241, 242 okruh, 29, 43 oper ator anihila cn , 287 evolu cn , 197

hermitovsky sdru zen y, 288 krea cn , 288 krea cn a anihila cn , 298 ladder, 302 nilpotentn , 305 ortogonalizace GrammSchmidtova, 83, 108 oscil atory harmonick e, sp ra zen e, 404, 411 oto cen vlastn , 185 p arov an , perfektn , 259 p rechod f azov y (gaussovsk e m ry), 414 paraboloid, 309 partita, 122 permutace, 36 pfa an, 382 plocha ekviskal arn , 323 podgrupa invariantn , 23, 33 norm aln , 23, 33 podprostor invariantn , 105, 175, 184 ko renov y, 174 pole vektorov e, 323 polom er spektr aln , itera cn metoda nalezen , 392 polynom

444

charakteristick y, 102, 165, 169, 176 minim aln , 247, 265 rozklad polynomu s celo c seln ymi koecienty, 166 polynomy Ceby sevovy, 286 Hermiteovy, 286 Legendreovy, 286 Legendrovy, 89 posloupnost Fibonacciho, 160 potenci al Coulomb uv, na m r zi, 411 pravidlo akovo, 114 Cih Cramerovo, 72, 97 Sarrusovo, 136, 166 proch azky n ahodn e, na m r zi, 411 projekce ortogon aln , 59, 106, 337 prostor vektorov y ann , 13 ann , 78, 156 du aln ztoto zn en s p r m ym prostorem, 236 Hilbert uv, 197 invariantn , 293 ko renov y, 269, 276 projektivn , 306 te cn y, 325 prvek pivotn , 69 prvky grupy 445

konjugovan e, 32 pseudoinverze, 338 pseudovektor, 361 rank grupy, 214 reexivita, 32 rekurentn vztah, 140 reprezentace, 32, 191, 293, 302 fundament aln , 293 ireducibiln , 293, 303 reducibiln , 192 reprezentace grupy, 36 resolventa (matice), 385 resonance, 399 restrikce, 276, 296 zobrazen , 68 rezultant, 153 rotace vlastn , 332 rovnice charakteristick a, 141 diferenci aln , line arn , 141 Maxwellovy, 348 Schr odingerova, 196 rovnob e znost en, 56 rovnost rovnob e zn kov a, 91 rozklad Iwasaw uv (t e z KAN rozklad), 424 pol arn , 331 spektr aln , 161, 168, 175, 241, 320 vektorov eho prostoru, 186 rozklad identity, 243

sch emata, Youngova, 357 Schurovo lemma, 303 signatura kvadriky, 327 sou cet prostor u direktn , 184, 226 sou cin skal arn , 281 sm sen y, 235 tenzorov y, 132, 300, 352 antisymetrizovan y, 356, 358 oper ator u, 357 symetrizovan y, 354 sou cin grup, 21 p r m y, 33 polop r m y, 33 soustava rovnic nehomogenn , 201 spektrum, 164, 165 v kvantov e mechanice, 196 spektrum matice, 164 stav cist y, 243 stopa, 120 strom, 122 stupe n vrcholu, 122 symbol Kronecker uv, 101 LeviCivitt uv, 101 symetrick a c ast tenzoru, 294 symetrick a operace, 32 symetrie, 21, 27 soustavy rovnic, 15 syst em polynom u, ortogon aln , 281

t elesa du aln , 27 t eleso, 29 kone cn e, 45, 48 t r da lev a, 28 tenzor antisymetrick y, tot aln e, 351 deforma cn ho gradientu, 331 elektromagnetick eho pole, 347 kontragredientn transformace, 347 LeviCivit uv, 350 nerozlo ziteln y, 359 rozlo ziteln y, 359 setrva cnosti, 343 slo zky, 341 tenzory symetrick e, 294 torus, 214, 218 transformace Lorentzova, 421 podobnostn , 167 transpozice, 26, 36 v permutaci, 35 tranzitivita, 32 v eta Birkhoova, 259 CauchyovaBinetova, 124 Gershgorinova, 162 HamiltonCayleyova, 244 JacobihoSylvestrova, 99, 333 Lagrangeova, 28 446

mal a Fermatova, 28 o derivov an slo zen e funkce na Rn , 255 Pythagorova, zobecn en a, 159 variace konstant, 202 vektor charakteristick y, 134 cyklick y, 375 RungeLenz uv, 290 vektory line arn e nez avisl e, 45 vlastn , 314 vrchol grafu, 122 vzorce Vi` etovy, 177 vzorec ak Cih uv, 116 Wick uv, 371 wronski an, 208 zlat y rez, 161 znak permutace, 40 znam enko permutace, 139 ztoto zn en prostoru a jeho du alu, 236

447