Recenzenti: prof. PhDr. Zden!k M!"nsk, CSc. a prof. PhDr. Tatiana tefanovi#ov, CSc.

Studie k velkomoravsk keramice.

Metody, analzy a syntzy, modely.

Ji Machek

stav archeologie a muzeologie Filozofick fakulta Masarykovy univerzity v Brn Brno 2001

Prce vyla s podporou grant Grantov agentury R . GA404/99/D069, GA404/94/0410 a vzkumnho zmru Masarykovy univerzity . CEZ:J07/98:142100001

Rodim
vnuje autor

! Ji Machek, 2001 ISBN 8021025255

Prce byla poctna Cenou Jana Rulfa udlenou editelem Archeologickho stavu AV R v Praze v r. 2000

I.

P!edmluva

K prci v!novan velkomoravsk keramice a novm metodm jejho zpracovn m! ji v dob! magisterskho studia inspiroval prof. PhDr. B. Dostl, DrSc. K danmu tmatu jsem se vak dostal a pozd!ji v rmci svho postgradulnho studia, jeho vstupem je i tato monografie. P"i prci jsem vychzel z vjime#nho dla zesnulho prof. B. Dostl, kter mi bylo vzorem a inspirac. P"i mm sil mi nesmrn! pomohla "ada Dostlovch studi v!novanch velkomoravsk keramice i precizn! dokumentovan a deponovan materil z Pohanska u B"eclavi, k jeho expoataci dolo pod veden prof. B. Dostla a kter tvo"il vlastn zjem moj prce. Modern zpracovn po#etn ran! st"edov!k keramiky je nesmrn! #asov! i metodologicky nro#n. Nemohlo by bt realizovno bez podpory m kolc instituce a sou#asnho pracovit! stavu archeologie a muzeologie FF MU v #ele s prof. PhDr. V. Podborskm, DrSc. (vedouc stavu v letech 1994 1998) a "ady v!deckch stipendi a grant$, jejich jsem byl "eitelem #i spolu"eitelem. Tyto projekty nebyly sice vdy zce zam!"eny na problematiku velkomoravsk keramiky, p"esto z jejich vsledk$, p"edevm v oblasti metodologie, v tto prci bohat! #erpm. Jedn se o nsledujc granty:
GA 404/94/0410 Specializovan vroba a jej odraz v hospod"sko-spole#enskm vvoji 8.12. stolet na Morav! FRV #. 554/1996 Po#ta#ov podpora vuky archeologie AKTION Tschechische Republik-sterreich 1996 Nr. 10p1 Aplikace novch informa#nch technologi p"i dokumentaci, analze a prezentaci archeologickch ternnch vzkum$ vznamnch ran! st"edov!kch center FRV #. 725/1998 Po#ta#ov podpora vuky archeologie II Program KONTAKT, ME 242 (1998) Scientific database of the archaeological early medieval remains in Central Europe

Stipendia:

1995 1998 intern PGS FF MU Brno (stav archeologie a muzeologie FF MU) 1996 The British Council (Department of Archaeology University of Cambridge; University of Bristol) 1997 Rakousk stav pro vchodn a jihovchodn Evropu, odbo#ka Brno (Institut fr Ur und Frhgeschichte Universitt Wien) 1997 1998 Deutscher Akademischer Austauschdienst (Lehrstuhl fr Archologie des Mittelalters und der Neuzeit Universitt Bamberg)

P"i prci mi pomohly i konzultace cel "ady naich a zahrani#nch badatel$, jejich v#et by byl velice dlouh. Jmenovit! chci zmnit PhDr. J. Vignatiovou, CSc., kter spolu s prof. B. Dostlem dlouh lta vedla archeologick vzkumy na Pohansku u B"eclavi, a P. %pa, kter svmi bohatmi v!domosti o velkomoravsk keramice z Pohanska vznamn! p"isp!l k vsledk$m dosaenm v tto prci. Sv dky musm vyslovit i konzultantovi prce prof. PhDr. Z. M!"nskmu, CSc. Ke zdrnmu dokon#en prce pomohli tak techni#t pracovnci a studenti naeho stavu, zapojen do ve uvedench grant$ a projekt$. Pod!kovn pat" moj en! Ivet!, kter se mnou absolvovala strastiplnou cestu vedouc k odevzdn diserta#n prce a p"prav! monografie, a mmu synovi Mat!jovi, ktermu jsem nat!st v t dob! jet! p"li neschzel. Prci v!nuji svm rodi#$m, bez jejich vestrann pomoci bych se jen t!ko mohl pln! v!novat studiu archeologie. Ji" Mach#ek V Brn! dne 14. 11. 2000

II.

vod

vod prce v!nujme krtkmu zamylen nad smyslem archeologick prce s keramikou, nad sou#asnou rovn vzkumu ran! st"edov!k keramiky a nad informa#nm potencilem, kter keramika archeolog$m nabz. Op"eme se o zv!ry n!kterch zahrani#nch i naich archeolog$, p"edevm t!ch, kte" se sna kriticky reflektovat minulou i nyn!j situaci a pot"eby modern v!dy. Bdn o ran! st"edov!k keramice bylo na Morav! vdy spojeno p"edevm s jej rol p"i vytv"en chronologickho systmu, co se nevymyk pojet, kter je v tradi#n archeologii b!n (nap". FEHRING 1992, 4243). Krom! zkladnch chronologickch otzek byly s pomoc keramiky jen #ste#n! "eeny i dal problmy tkajc se nap". etnicity jejich vrobc$, distribu#nch okruh$, zam!&ovanch n!kdy s kmenovmi zemmi apod. (nap". POULK 1948, 113115; STA'A 1995). A na vjimky byly opomjeny otzky souvisejc s funkc keramiky, jej archeologizac, symbolickm vznamem aj. Z hlediska sv!tovho vvoje metodologie zpracovn keramiky se nachzme v rozvinut druh (typologick) fzi d!jin studia keramiky, tak jak ji definuj Orton, Tyers a Vince (1993, 322). V u#ebnici Pottery in Archaeology vyd!luj krom! fze typologick i fzi star um!leckohistorickou a fzi mlad kontextuln. Jednotliv fze jsou charakterizovny nsledovn!: um!lecko-historick fze: nachz se na samotnm po#tku zjmu o archeologick nlezy. Ve sv!tovm m!"tku je spojovna p"edevm se zjmem o etruskou, "mskou a "eckou keramiku. D$raz byl kladen hlavn! na jemn, um!lecky hodnotn!j zbo. Um!lecko-historick fze je charakterizovna zjmem o cel ndoby. typologick fze: druh fze studia keramiky souvisela s nr$stem nlez$ keramiky z archeologickch vzkum$ ve 2. pol. 19. stol. Ji v 80. letech minulho stolet za#ala vznikat prvn typologick schmata a p"i vzkumech na Blzkm vchod! byl vysledovn vztah mezi keramikou a stratigrafi. D$raz p"i studiu keramiky byl kladen na jej vertikln (chronologickou) a horizontln (regionln! prostorovou) distribuci. Archeologie byla v tomto p"stupu metodologicky ovlivn!n geologi a keramika byla chpna jako ur#it druh foslie. Velk zjem o vertikln! chronologick aspekt studia keramiky souvisel s obdobm, kdy se archeologie zam!"ovala p"edevm na kulturn historii a keramika byla dobrou pom$ckou pro zji(ovn vvojovch sekvenc. Horizontln studium keramiky m!lo p"edevm dva cle. Tm prvnm bylo vytv"en chronologickch sekvenc mezi vce lokalitami a regiony (tzv. cross dating), druhm pak definice archeologickch kultur (hlavn! G. Childe). Hlavnmi metodologickmi nstroji p"i "een chronologickch otzek studia keramiky byly seriace a zji(ovn procentulnho zastoupen keramickch typ$ ve vrstvch (oba poprv pouity ji na po#tku 20. stol.). Ve vvoji t!chto metodologickch postup$ se pokra#uje a dodnes. kontextuln fze: s kontextulnm p"stupem p"i studiu keramiky se setkvme od 60. let 20. stolet. Tuto periodu zahjila prce americk badatelky A. O. Shepardov. Studovala keramiku z vce aspekt$, p"edevm z hlediska chronologie, obchodu/distribuce a technologickho vvoje. Hlavn postupy kontextuln fze spo#vaj v identifikaci typ$ pro studium chronologie, identifikaci materilu a jeho zdroj$ pro studium obchodu, vzkumu fyziklnch charakteristik ndob z hlediska technologickho vvoje. Nejd$leit!j zm!ny, ktermi se kontextuln fze odliuje od fze p"edchoz jsou: odpor k progresivnm vvojovm schmat$m typologickho obdob (p"kladem takovch schmat jsou u ns stle pouvan tvrzen typu ...vvojov! jet! mladm dojmem p$sob...); z"ejm tendence ke studiu stle mench jednotek a zrove& k maximlnmu vyuit vekerch dostupnch dat s pomoc celho spektra v!deckch technik (prce s mikroskopem, statistick analzy); zjem o postdepozi#n procesy a vztah mezi ivm a mrtvm, tzn. mezi tm, co znamenala keramika, v dob!, kdy byla v uvn, a tm, co nachzme nyn. T"i hlavn okruhy otzek, na kter m$e studium keramiky p"inst odpov!), tzn. otzky chronologick, otzky distribuce keramiky svzan nap". s obchodem a otzky funkce keramiky a spole#enskho postaven jejich vrobce resp. spot"ebitele, vychzej z faktu, e kad ndoba musela bt

vyrobena v ur#it dob!, na ur#itm mst! a s ur#itm zm!rem (ORTON TYERS VINCE 1993, 2335). V kontextuln fzi anglosask archeologie je vyjad"ovn velk optimismus v souvislosti s vpov!dn hodnotou keramiky, p"edevm ve spojen se statistickmi a analytickmi metodami. Takto zpracovan keramika m$e slouit nejen jako chronologick, ale i jako socio ekonomick indiktor (ANDERSON 1985, 80). O tom, e jde o nzor zcela oprvn!n, sv!d# mj. i skute#nost samotnho objevu keramickch ndob, kter souvisel s jednou z nejd$leit!jch socio ekonomickch zm!n v d!jinch #lov!ka, s p"echodem z loveck k zem!d!lsk ekonomice. Nov p"stupy ke studiu keramiky nejsou vzny pouze na anglosaskou archeologii. V posledn dob! se vlna zjmu o komplexn pojet studia keramiky roz"ila i do st"edn Evropy. D$kazem toho je mj. i podn!tn metodologick prce A. Buka, v!novan vodu do studia slovansk keramiky (BUKO 1990). Autor, ovlivn!n anglosaskmi vzory (hlavn! A. O. Shepard), kriticky hodnot dosavadn stav polskho bdn o ran! st"edov!k keramice a navrhuje nov originln a p"nosn postupy. Mnoh jeho zv!ry m$eme vzthnout i na situaci u ns. P"i studiu keramiky lze, podle Buka, rozeznat dva zkladn vzorce bdn (BUKO 1990, 20 30): Tradi#n, kter vychz p"edevm z analzy individu tedy jednotlivch ndob #i fragment$ a jejich znak$ technologickch, morfologickch a pravy povrch$. Jejich charakter je srovnvn se standardy doby, regionu a lokality a na tomto zklad! jsou formulovny zv!ry na tma chronologie a prostorovch vztah$. Studium se opr p"edevm o stratigrafick pozorovn, tzv. chronologicky citliv p"edm!ty a analogie, #m se rozum p"edm!ty stejnch vlastnost a podobnho datovn, nalezen vak v jinch kontextech. Podobn! jako u ns, tak i v Polsku je typologicko chronologick schma bdn doposud dominujc. Druh proud, kter je ovlivn!n rozvojem archeologick teorie v poslednch letech, p"edpokld, e smysl bdn o keramice je mnohem ir. Jeho otzky zasahuj do r$znch tmatickch skupin jako nap". zp$sob zskvn suroviny a jej zpracovn, zp$soby vroby ndob, jejich distribuce, uitn hodnota keramiky, zp$sob jakm se keramika dostvala ze sfry iv do sfry mrtv (archeologick) kultury, zp$sob organizace vroby a velikost produkce danho okrsku aj. P"edevm se vak pt po smyslu t!chto proces$. Nechce se zabvat pouze tm co byl, ale sna se odpov!d!t i na otzku pro# tomu tak bylo. P"i tto prci je vyuvno informac z etnografickch vzkum$, statistickho zpracovn keramiky, d$raz je kladen na tzv. ekologii nalezi(, tzn. zpracovn koncentrac keramiky na nalezitch, stav zachovn materilu #i relace k typu objekt$, ve kterm byla keramika nalezena. Rozshl interpreta#n monosti, kter nm keramika jako archeologick pramen nabz, jsou v posledn dob! reflektovny i v #esk ran! st"edov!k archeologii (nap". TOMKOV 1994, 113 126), co je mj. d$sledkem v!t pozornosti, j se zde dostv modernm proud$m sv!tov archeologie (srovnej p"edevm prce E. Neustupnho, nap". 1993). I. Boh#ov rozliuje t"i zkladn tmata studia keramiky (1995, 122125): 1. vroba keramiky: problematika technologickch proces$, surovinovch zdroj$, organizace vroby (dlensk a produk#n okruhy), samotn produkce (sortiment, um!leck ztvrn!n) 2. uit keramiky: problematika spot"eby keramiky (b!n uit, obaly, hrobov invent"), sm!na (distribu#n okruhy, export, import) 3. proces archeologizace: problematika keramiky v ternn situaci, obecn chronologie P"es teoretick proklamace znme vak doposud z %ech jen mlo prac, kter by se pokouely takto komplexn! ran! st"edov!kou keramiku z archeologickch nalezi( zpracovat. Na Morav! nebyla p"es snahu n!kterch pracovi( (p"edevm expedice v Mikul#icch) dosud p"edloena prce, kter by pozitivn! reagovala na nov p"stupy sv!tov v!dy. Metodicky stoj nae bdn o keramice ranho st"edov!ku mimo modern proudy archeologie. D!je se tak i p"esto, e ji i u ns je dostatek metodickch prac a praktickch p"klad$ zpracovn keramiky modernm zp$sobem (nap". NEUSTUPN 1979; 1996; 1998; RULF 1993a; 1997; RULF SALA% 1995; SALA% 1997; 1998 aj.). Teoreticky neexistuje d$vod, pro# bychom nemohli nov otzky a modern postupy pout i v ran! st"edov!k archeologii na Morav!. Situace je vak o n!co komplikovan!j, ne by se mohlo na prvn pohled zdt. Bylo by toti, dle naeho nzoru, ne-

zodpov!dn zcela opustit tradi#n sm!r bdn, ani by tato kapitola nebyla ur#itm zp$sobem uzav"ena. Nejv!tho pokroku v definovn chronologicko typologickch schmat ran! st"edov!k keramiky na Morav! bylo dosaeno prv! na Pohansku u B"eclavi, a to dky vynikajc prci B. Dostla. Je proto na povinnost pokusit se alespo& #ste#n! reagovat na vzvu v jeho posledn prci, v!novan ran! st"edov!k keramice z Pohanska (1994a, 228321): Die beschriebenen Keramikgruppen und Typen habe ich schon bei der Analyse der Irdenware aus Siedlungs und Grabverbnden im Areal des Herrenhofes festgelegt, aber ihr Vorkommen wiederholte sich sowohl im keramischen Material der sdlichen Vorburg als auch in dem sog. Werkgelnde in der ehemaligen Waldbaumschule ....Diese Varianten sind im Prinzip gleichzeitig, aber es knnten unter ihnen auch chronologische Differenzen bestehen, die aus verschiedenen Grnden lange unbekannt geblieben sind. Spezifische Merkmale einzelner Gruppen und Typen knnten nderungen in der Erzeugung widerspiegeln und zum Datierungshilfsmittel werden. Die Festlegung des prozentuellen Anteils einzelner Keramikgruppnen und Typen in den Siedlungsobjekten mit zahlreichem keramischem Material drfte zum Aussonderung der gleichzeitigen Objektgruppen fhren. S ohledem na to, co bylo v tomto vodu napsno, musme definovat i charakter p"edloen studie. Bude stt na rozhran mezi tradi#nm a novm pojetm prce s keramikou. V rmci tradi#nho schmatu se pokusme nabzet odpov!di, z hlediska modernho p"stupu budeme hledat spe nov a relevantn otzky. Budeme tak postupovat v souladu s nzory A. Buka (1990, 28) i dalch badatel$ (nap". Gardin, Topolski), kte" konstatuj, e vztah tradi#nho a modernho pojet bdn nelze chpat jako konkuren#n, ale naopak jako komplementrn, odpovdajc specifickm pot"ebm v!dy. Oba proudy by m!ly existovat spole#n! a navzjem se dopl&ovat. V tto souvislosti nelze ne souhlasit s mylenkou znmho populariztora v!dy, Stephena Jay Goulda (1998, 279) biologa z Harvardovy univerzity, kter soud, e: V!da se d p!stovat na r$zn zp$sob, kad z nich bude legitimn a #ste#n! platn.

10

III. K metod" zpracovn ran" st!edov"k keramiky ze sdelnch arel#

Archeologie pomoc svch prost"edk$, tedy hmotnch pramen$, zkoum lidskou spole#nost p"edm!t svho studia. Pokud m bt archeologie schopna "eit otzky spojen s poznnm lidsk spole#nosti, a( ji z hledisek historickch #i jinch (nap". ekologickch), mus nejd"ve formulovat relevantn problmy, zskat sv archeologick prameny a ty nsledn! transformovat v archeologick data (RULF 1993a, 165172), podrobit je analze, syntze a interpretaci. Cel postup chpeme jako metodu archeologick prce, kter m sv pevn pravidla a postupy (NEUSTUPN 1986). I ran! st"edov!k keramika je sou#st prost"edk$ archeologie. Jej vzkum se proto mus archeologickou metodou "dit. Nebyla-li tato problematika v na literatu"e doposud p"li reflektovna, je nezbytn v!novat prvn #st p"edloen prce prv! vztahu mezi archeologickou metodou a studiem ran! st"edov!k slovansk keramiky. Bez pevnch metodickch zklad$ hroz diletantstv a nev!deckost. V nsledujcch kapitolch se budeme v teoretick rovin! v!novat problematice archeologickho vzkumu, depozi#nm a postdepozi#nm proces$m, analze a syntze archeologickch struktur a kategorim iv kultury v souvislosti se zpracovnm (ran! st"edov!k) keramiky jako archeologickho pramene.

A. Archeologick vzkum a postexkava$n manipulace s keramikou

Archeologick ternn vzkum je nejd$leit!jm z postup$, pomoc kterch keramiku zskvme. Sm mus bt zcela (p"i tzv. systematickch vzkumech) nebo z#sti (p"i zchrannch vzkumech) pod"zen ir koncepci a v!deckmu zm!ru. Vpov!dn hodnota keramiky je zce provzna s metodikou archeologickho ternnho vzkumu, zp$sobem laboratornho zpracovn, inventarizac i nslednm uloenm. P"i prci s keramikou je nutn tyto postupy kriticky zhodnotit a vyvodit z nich pat"i#n zv!ry. Keramiku lze zskat i povrchovmi sb!ry, kter maj ovem tak sv dan metody (KUNA 1994). Zp$sob proveden archeologickho ternnho vzkumu a primrn zpracovn materilu zna#n! ovliv&uje kone#n vsledky analzy keramiky v n!kolika aspektech (ORTON TYERS VINCE 1993, 4466): 1. velikost fragment$, kter je mono danou metodikou zachytit: Je-li p"i vzkumu pouvno p"li hrubho postupu, nap". pouze kromp#e a lopaty, unikaj pozornosti men fragmenty keramiky nebo fragmenty mn! vraznch barev. V kone#nch d$sledcch to m$e vst k tomu, e na lokalit! bude hrub! podcen!no zastoupen nap". tenkost!nn #i drobnotvar keramiky, jej st"epy jsou men, nap". fragmenty velkch zsobnic. V idelnm p"pad! je dobr prosvat hlnu z jednotlivch kontext$, z #asovch d$vod$ vak p$jde nejspe jen o vzorky. Sloen keramickho souboru ovlivn i pedologick podmnky na lokalit! (nap". kvalita a barva vpln! objekt$). rozsahem souboru, kter je mono danou metodikou ternnho vzkumu zskat z jednotlivch celk$: Pro statistick vyhodnocen archeologickch soubor$ je nutn pracovat s ur#itmi minimlnmi po#ty keramickch fragment$, a( ji se to tk jejich absolutnho po#tu #i zastoupen fragment$ ur#it vypovdac hodnoty (nap". okraj$). P"i archeologickch vzkumech, kde se jednotliv kontexty pouze vzorkuj (nap". n!kter zchrann archeologick vzkumy; naprosto nep"pustn je takov p"stup u tzv. systematickch vzkum$) vrazn! stoup riziko, e materil nebude dostate#n! reprezentativn a nebude s nm mono smyslupln! pracovat. zp$sobem lokalizace nlez$ v ternu a jejich dokumentace: Z hlediska kvalitn kritiky pramen$ je nutn p"esn lokalizace nlez$, tedy i keramiky, v ternu. I na sdlitch bez sloit!j stratigrafie se jako nedostate#n v sou#asn dob! jev jejich identifikace pouze vzhledem k zahloubenmu

2.

3.

11

objektu jako celku #i k cel nadlon vrstv!. Na sdlitch s vcefzovm osdlenm m$e ve vrchnch vrstvch zahloubench objekt$ dochzet ke kontaminaci souboru mladm materilem (nap". RULF 1993b), kter nen mono bez "dn dokumentace rozliit. Podle rozloen keramickch fragment$ v objektu lze usuzovat i na jeho funkci (BUKO 1990, 377379). P"esn lokalizace nlez$ v ternu je nutn i pro studium postdepozi#nch proces$, kter se v sdelnch arelech odehrvaly. Bez kvalitn dokumentace by nebylo mono v nadlonch vrstvch identifikovat nap". povrchov odpadov arely (NEUSTUPN 1996, 496502). V idelnm p"pad! by bylo dobr dokumentovat kad keramick fragment t"emi koordintami (tak to #in archeologov s kamennou industri p"i vzkumu paleolitickch nalezi(), v praxi se tak asi stane ovem mlokdy. Jako zcela minimln a nutn se vak p"i modernm vzkumu jev identifikace nlez$ vzhledem k p"irozenm vrstvm nap". ve vplni zahloubenho objektu (v archeologii vrcholnho st"edov!ku se jedn o postup naprosto b!n) #i k ur#itm um!lm rovnm, jedn-li se o homogenn zsyp hlubho objektu. V p"pad! povrchovch vrstev by m!ly bt nlezy lokalizovny minimln! po 1 m2. S problmy p"i lokalizaci nlez$ dochz p"edevm p"i zpracovn starch vzkum$ #i vzkum$ zchrannch, p"i nich leckdy nen kvalit! dokumentace v!novna nleit pozornost. 4. Inventarizace a skartace: K primrnmu zpracovn keramickch nlez$, tzn. k jejich laboratornmu oet"en, inventarizaci a kvalitnmu uloen, mus dojt co nejd"ve po skon#en ternnho vzkumu. Del prodlevy mezi t!mito fzemi zap"#i&uj nenahraditeln informa#n ztrty, nap". smchnm nlezovch celk$. P"i inventarizaci keramiky lze v zsad! pout t"i zp$soby: individuln (kad fragment dostane inventrn #slo), hromadn (stejn inventrn #slo dostanou vechny fragmenty z jednoho nlezovho celku, nap". krabice obsahujc nlezy z jedn vrstvy) a smen (kombinace obou p"edchzejcch zp$sob$; individuln #slo dostanou fragmenty s vy vypovdac hodnotou jako nap". okraje; hromadn! budou #slovny mn! charakteristick fragmenty, nap". nezdoben vdut!). Nevhodou prvnho zp$sobu je pracnost (kad fragment mus bt popsn svm inventrnm #slem), budeme vak mt jistotu, e st"epy vdy p"i"adme ke sprvnmu nlezovmu celku. Druh zp$sob je mnohem mn! #asov! nro#n, p"i patnm uloen nlez$ vak vzr$st nebezpe# ztrty d$leitch informac (zvlt! v p"pad!, kdy na jednotlivch st"epech nebude uvedeno ani ozna#en nlezovho celku, ze kterho pochzej). Z hlediska statistickho zpracovn keramiky je vak jedno, kter ze zp$sob$ pouijeme (pracujeme se sou#ty jednotlivch individu, ne s individui samotnmi); p"i budovn rela#nch databz, do kterch budeme ukldat i daje o rozm!rech, p"p. kresby n!kterch ndob a fragment$, by vak bylo dobr, aby minimln! charakteristick individua sv inventrn #slo m!la, a my tak disponovali identifiktorem d$leitm pro rela#n spojen. Skartace je neduhem minulch dob, kdy byly archeologick vzkumy provd!ny extenzivn!. Z morlnho hlediska ji lze chpat jako nectu ke kulturnmu d!dictv nroda, z v!deckho hlediska ns p"ipravila o spoustu d$leitch informac (cf. RULF 1993b, 18; RULF SALA% 1995, 391393). Skartace m$e neblaze ovlivnit monosti statistickho vyhodnocen takto postiench soubor$. Z metodickho hlediska je nutn p"i kritice pramen$ takov soubory definovat jako t!ce pokozen. Z hlediska dnen archeologie je nutn skartaci kritizovat a zsadn! ji odmtnout jako zcela neetickou.

12

B. Depozi$n a postdepozi$n procesy svzan s keramikou (n- a c-transformace)

Studium proces$, ke kterm dochzelo v pr$b!hu a po vylou#en keramiky z iv kultury, je metodologicky velmi zvan. P$sobenm t!chto transformac byly sou#sti p$vodn iv kultury (i keramika) vrazn! prom!n!ny (tzv. archeologizovny). Podstatnm zp$sobem to determinuje nae monosti poznat p"mo prost"ednictvm archeologickch pramen$ minulost. Na existujc zkreslen se #asto zapomn. Archeologov pracuj s p"edpokladem, e nlezov celek vznikl najednou a vechny nlezy v n!m obsaen byly sou#asn! a bez vb!ru vy"azeny z pouvn. Takov p"stup je ozna#ovn jako princip pkov R$enky #i Pompej (BERNBECK 1997, 66 s literaturou). Jedn se vak o zcela falen p"edpoklad. Archeologick pramen je toti mrtvm, formlnm a statickm p"edm!tem, kter je ur#en nejen n!kdej ivou kulturou, nbr je sou#asn! vsledkem mnoha kvalitativnch i kvantitativnch transformac (NEUSTUPN 1996, 490). Pokud se chceme pokusit o rekonstrukci minulho ivota, musme poznvat jednotliv fze transformace archeologickch pramen$ tak, aby bylo mono provst jejich inverzi. Wenn das vergangene System eine menschliche Gruppe mit ihren Ttigkeiten und Lebensumstnden rekonstruiert werden soll, so mssen zunchst die Prozesse identifiziert werden, die den archologischen Befund produzierten. (BERNBECK 1997, 66). Zkoumn t!chto proces$ je sou#st vlastn archeologick metody (NEUSTUPN 1986, 527531). Zkladn prce na tma depozi#nch a postdepozi#nch proces$ vzely z pera M. B. Schiffera (1972; 1976; 1987). M$eme podle n!j rozliit dva zkladn druhy transformac, ktermi archeologick nlezy prochzej: tzv. c-transformace, zp$soben aktivitami lid a n-transformace, zp$soben p"rodnmi pochody. Velmi p"nosnou prci na diskutovan tma p"inesla U. Sommer (1991). Depozi#n a postdepozi#n procesy systematizuje na zklad! paleontologick tafonomie, v!dy o zniku a transformaci. I kdy je pouit paleontologick terminologie pro popis transforma#nch proces$, ktermi prochz lidsk kultura, kritizovno (NEUSTUPN 1996, 496497), lze z prce U. Sommer vychzet. Jedn se o ucelen a sofistikovan! strukturovan pojednn o depozi#nch a postdepozi#nch procesech, kter, i kdy opomj n!kter d$leit aspekty kvantitativn transformace (NEUSTUPN 1996, 497), p"in na celou problematiku komplexn pohled. Podle tafonomie lze rozliit #ty"i zkladn fze, ve kterch se organismy mohou z hlediska paleontologie nachzet. Tyto fze v podstat! koresponduj s fzemi, v nich etnologov #i archeologov mohou nachzet soubory p"edm!t$, pat"c do materiln kultury lid (SOMMER 1991, 75): 1. biocenza ivouc spole#enstv, skupina organism$, kter spole#n! ije na jednom mst! 2. thanatocenza skupina organism$ zem"elch na jednom mst! 3. tafocenza skupina poz$statk$ organism$, poh"bench na jednom mst! (nemus odpovdat mstu, kde zem"ely) 4. oryktocenza skupina poz$statk$ tak, jak se zachovala dodnes a byla odkryta vzkumem. V archeologick praxi lze do biocenzy za"adit nap". skupinu ndob nachzejc se ve stejnou dobu v jedn domcnosti, do thanatocenzy st"epy lec na jedn hromad! odpadk$; do tafocenzy budou pat"it fragmenty, kter se sesuly z povrchu do oput!n zsobn jmy a soubor keramiky zskan archeologickm vzkumem je sou#st oryktocenzy. Archeologick biocenza nen bezprost"edn! pozorovateln. Jej rekonstrukce proto pat" k nejobtn!jm kol$m archeologie v$bec. Uitkov p"edm!ty z biocenzy vystupuj p"edevm p"irozenm opot"ebenm. Kad p"edm!t m vak rozdlnou ivotnost. Vzjemn kvantitativn pom!ry mezi p"edm!ty, kter se dostanou do thanatocenzy, neodpovdaj proto pom!r$m v biocenze (SOMMER 1991, 7780). Na modelovm p"kladu pom!r$ mezi funk#nmi druhy keramiky demonstroval d$sledky tto skute#nosti E. Neustupn (1996, 491493), etnoarcheologick p"klady p"inej Orton, Tyers a Vince (1993, 207209). Situace okolo p"echodu p"edm!t$ z biocenzy do thanatocenzy je komplikovna i tm, e pokozen p"edm!ty mohou bt opraveny, a tak op!t vrceny do biocenzy ve sv vlastn funkci, #i mohou bt druhotn! pouity, nap". jako materil pro vrobu p"edm!t$ jin funkce a smyslu. P"edm!ty se mohou dostat z biocenzy i ztrtou. Zvltnm p"padem jsou p"edm!ty, kter vstupuj do thanatocenzy, ani by byly pokozeny #i ztraceny. V takovm p"pad! se m$e jednat

13

nap". o hrobov milodary, p"edm!ty, kter ztratily sv$j status, byly zne#it!ny (fyzicky #i v rovin! rituln) nebo ob!tovny (SOMMER 1991, 7986). V thanatocenze se p"edm!t ocitne v okamiku, kdy ji nen plnovno jeho dal pouit. Problematika thanatocenzy je spjata p"edevm se studiem odpadu a odpadovch arel$. M. B. Schiffer (1972) rozliuje odpad primrn, sekundrn a opad de facto. P"edm!ty, kter pat" k primrnmu odpadu, z$stvaj na mst! svho pouit, u sekundrnho odpadu je msto uloen odlin od msta pouvn. Odpad de facto vznik nap". oput!nm domu; nen tedy nikdy formln! vyhozen (SOMMER 1991, 57). E. Neustupn a M. Kuna dopl&uj jet! odpad tercirn, kter vznik tm, e odpad sekundrn je p"rodnmi silami p"emst!n na n!jak dal msto (NEUSTUPN 1996, 496). U ns se odpady a odpadovmi arely zabval p"edevm E. Neustupn (nap". 1996, 494 502). Upozor&uje, e odpadov arely jsou intencionlnm produktem lid a maj proto charakter artefaktovch pramen$. Jako takov je nutn je i studovat. Odpadov arel bv sou#st sdelnho arelu (jako zvltn p"pad lze chpat skute#nost, kdy je sou#st oput!nho sdelnho arelu). Lze rozliit dva zkladn druhy odpadovch arel$ povrchov a podzemn. Obecn! se p"epokld, e k odkldn odpadu p"irozen! slouily zahlouben objekty. E. Neustupn (1996, 494502) vak na zklad! modelovn p"edpokld, e opak byl pravdou a keramika a dal nlezy se do zahloubench objekt$ dostvaj p"edevm jako tercirn odpad (tedy odpad vznikl n-transformac) p"emst!nm z msta uloen p$vodnho primrnho #i sekundrnho odpadu na povrchu (odpad vznikl c-transformac). Takto vznikl obsah zahloubenho objektu by ji podle pojet U. Sommer nepat"il do thanatocenzy, ale do tafocenzy. Neustupnho hypotza m vznamn d$sledky pro studium keramiky ze zahloubench objekt$ (mj. hlavnho zdroje keramiky z Pohanska u B"eclavi). Z hlediska ur#en kvality a vpov!dnch monost souboru nlez$ zskanho ze zahloubenho objektu sehrv toti podstatnou lohu zjit!n, zda se v n!m nachz odpad primrn, sekundrn, tercirn #i de facto (nap". oput!n zemnice na jinm p"edhrad Pohanska), resp. definovn vzjemnho vztahu mezi povrchovm, intencionln! vzniklm odpadovm arelem a tercirnm odpadem zahloubenho objektu. Kvantita i kvalita keramiky nalezen v zahloubenm objektu bude t!mito vztahy p"mo determinovna (NEUSTUPN 1996, 500). Pochopen systmu odkldn odpadu na sdliti, ke ktermu m$e vzkum keramiky vznamn! p"isp!t, m kardinln vznam i pro studium prostorov strukturovanosti lokality. E. Neustupn (1996, 501) rozliuje dva zkladn typy prostorov strukturovanosti v rmci nalezit!: strukturovanost funk#n a strukturovanost chronologickou. P"edpokld, e pro ur#it druh nalezi( bude charakteristick vdy ur#it typ strukturovanosti. U. Sommer (1991, 9498) na zklad! etnoarcheologickch pozorovn vyvozuje ur#it obecn pravidla v ukldn odpadu. Prvnm kritriem, kter determinuje vznik odpadovch arel$, je zstavba sdlit! a aktivity jeho obyvatel. P"edm!ty vy"azen z biocenzy mohou bt ukldny jak v obydlch, tak mimo n!. V obydl vyd!lujeme n!kolik zn, kter maj podstatn vliv na rozmst!n odpadu. V aktivn zn! oblasti trvale pouvan se odpad, na rozdl od pasivnch zn (nap". roh$), prakticky nevyskytuje. V odstavnm prostoru, nap". pod postel, na st!nch, m$eme najt p"edm!ty, kter byly pouvny jen sporadicky, a byly tam odloeny. V obydlch existuj i msta, tzv. pasti na artefakty, ze kterch nebvaj p"edm!ty ji nikdy odstran!ny. Jedn se nap". o latrny, prostory pod podlahou atd. I v prostoru mimo obydl lze rozliit podobn zny. Venkovn pracovn oblast nebv tak systematicky uklzena jako analogick aktivn zna uvnit" obydl, p"esto zde mnoho odpadu nenajdeme. Venkovn odstavn plochy slou jako mezisklad materilu, kter m$e bt znovu pouit #i pro odpad, kter se zde hromad tak dlouho, dokud se nevyplat ho odtransportovat. P"ede dve"mi #i na cestch je komunika#n oblast, kter se vyzna#uje siln! opot"ebovanmi malmi fragmenty. Odpad se m$e hromadit pobl komunikac, nap". v prostoru u dve" #i pod okny obydl, kam je vyhazovn p"i klidu aktivnch zn, nebo na skldkch domovnho odpadu, kter mohou vypadat jako hromady smet #i jako odpadn jmy. Zvltn postaven maj zny specilnch aktivit (nap". r$zn vrobn a zpracovatelsk procesy, ale i latrny), kter jsou n!kdy od vlastnho sdelnho prostoru izolovny. Z t!chto mst bv odpad odklzen pouze vjime#n! #i v$bec. Jednodu je zm!nit msto t!chto akti-

14

vit ne p$vodn prostor uklidit. To vak nemus platit pro aktivity, kter jsou vzny na stabiln vrobn za"zen jako nap". pece, kde k klidu jist! dochzelo. Na tyto obecn! definovan zny p$sob dal faktory, jako je nap". doba osdlen jednoho msta (jinak budou s odpadem zachzet lid na krtkodob! osdlen loveck stanici, jinak na desetilet #i stalet obvanch mstech), prostor, kter je na sdliti k dispozici (na ohrani#en/opevn!n sdlitn ploe budou lid p"istupovat k odpadu jinm zp$sobem ne v otev"enm prostoru), pevn vazba ur#itho druhu odpadu na ur#it typ za"zen #i msto a pov!trnostn podmnky (nap". n!kter aktivity produkujc odpad se odehrvaj na r$znch mstech v lt! a zim!). Nelze p"ehldnout, e na zachzen s odpadem maj vliv i sociln a etnick rozdly. Na rozloen odpadu na sdliti m velk vliv i vlastn charakter odpadu: jeho velikost, nebezpe#nost, pinavost a p"padn druhotn uitn hodnota. Odpad z$stv bu) na p$vodnm mst! nebo je lidmi p"emis(ovn a do prostoru svho kone#nho uloen. Tyto c-transformace jsou ovliv&ovny vemi ve uvedenmi faktory, p"edevm vak velikost sdlit! a dlkou osdlen. Kone#nm loit!m odpadu se m$e stt pole, kde slou jako hnojivo, propasti, vodn toky, ale tak jmy, latrny, studny apod. U. Sommer upozor&uje, e a do vrcholnho st"edov!ku nebyly pro odpad vyhlubovny speciln jmy. V n!kterch obdobch nebyly dokonce, nejspe z ritulnch d$vod$, pro ukldn odpadu pouvny ani star zsobn jmy (srovnej zv!ry E. Neustupnho, viz ve). Organick odpad byl i plen, kompostovn #i likvidovn domcmi zv"aty. N!kdy bylo odpadu pouito jak stavebnho materilu, pro zpevn!n cest atd. (SOMMER 1991, 100101, s p"klady). Vznik odpadu byl v souvislosti se zpracovnm ran! st"edov!k slovansk keramiky studovn tak v Polsku (BUKO 1990, 361364), do jist mry i na Morav! (nap". POULK 1975, 131) a jinde. V p"edm!stskch centrech (nap". Opole, Mikul#ice) byly rozbit ndoby #asto vyhazovny p"ed obydl: do ulic a na otev"en prostranstv (BUKO 1990, 376), kde dochzelo k vytv"en typickch povrchovch odpadovch arel$. Sou#st tafocenzy se p"edm!t stane v okamiku, kdy ji nen dle v!dom! p"emis(ovn. Jeho dal p"em!ny probhaj na rovni n-transformac. K t!mto transformacm dochz jednak neuv!dom!lou lidskou #innost (nap". hrajc si d!ti, ch$ze, stavebn a zem!d!lsk aktivity, zskvn surovin aj.), jednak p"rodnmi procesy (fauna, flora, geologick a pedologick procesy, fyzikln a chemick procesy, klima aj.) (SOMMER 1991, 109123). Do oryktocenzy vstupuje p"edm!t v okamiku, kdy je znovu nalezen a kv$li svmu st" #i p"slunosti k jin kultu"e uloen. O stavu p"edm!t$ v oryktocenze rozhoduje p"edevm kvalita archeologickho vzkumu, metoda jeho zpracovn a zp$sob uloen nlez$ (SOMMER 1991, 123129). Jak by se v praktick rovin! m!ly odrazit nae znalosti o depozi#nch a postdepozi#nch procesech p"i prci s keramikou a p"i interpretaci archeologick lokality? Po kritickm zhodnocen vlastn heuristick archeologick prce musme nejd"ve osv!tlit cel spektrum n-transformac, kter prob!hly od okamiku, kdy se p"edm!t stal sou#st tafocenzy, do doby jeho nlezu archeologem. Tto problematice je tradi#n! nejv!t pozornost v!novna p"i vzkumu paleolitickch lokalit, kde jsou sledovny d$sledky soliflukc, kryoturbac apod. (SOMMER 1991, 142). I v mladch obdobch se vak jedn o zvan tma. D$leitou roli zde sehrv p"edevm studium zanen zahloubench objekt$ (nap". BUKO 1990, 377379; RULF 1997), problematika intruz (nap". RULF 1997), pohyb p"edm!t$ v kulturnch vrstvch (nap". KUNA 1994) apod. Vsledkem studia n-transformac by m!la bt rekonstrukce stavu, kdy p"edm!ty p"echzely z thanatocezy do tafocenzy, tzn. moment, kdy lid, kte" vyprodukovali odpad, resp. s nm pracovali, na n!j p"estali dle v!dom! p$sobit. N!kdy ji nen takov rekonstrukce v d$sledku fatlnch n-transformac mon (typickm p"kladem je rozorn a eroze kulturn vrstvy). Pokud jsou vak podmnky na lokalit! p"zniv, m$eme pout n!kter postupy, kter nm tafonomickou rekonstrukci umon. Zkladn metodou je srovnn hustoty jednotlivch nlezovch kategori na lokalit! (vyjdeme-li nap". z p"edpokladu, e jednotliv kategorie nlez$, nap". kosti a kamenn artefakty, pat"ily p$vodn! k r$znm druh$m odpadu a podlhaly jinm tafonomickm proces$m, pak situace, kde ob! kategorie nlez$ maj na lokalit! stejn rozd!len, sv!d# o silnch postdepozi#nch procesech). Mezi

15

modern metody pat" analza mikroodpadu (#stic "dov! mm velkch). Speciln postupy jsou pouvny p"i vzkumu odpadu vzniklho z kamenn tpan industrie, zv"ecch kost #i rostlin (SOMMER 1991, 142149). Pro ns je nejzajmav!j zp$sob, kter umon pochopit transformaci keramiky. Z hlediska archeologick tafonomie je podle U. Sommer (1991, 144145 s literaturou) vhodn sledovat u keramiky velikost st"ep$, charakter povrchu a hran (stupe& nav!trn) a dislokaci fragment$ pat"cch k jedn ndob!. P"edevm prvn znak m$eme vyut i pro rozlien primrnho a sekundrnho odpadu. V primrnm odpadu by se m!ly nachzet st"epy p"iblin! stejn velikosti, kter je mon z velk #sti slepit. V neporuenm sekundrnm odpadu budou chyb!t velmi mal fragmenty. Absence velkch kus$ bude nazna#ovat druhotn pouit rozbitch ndob. Velk rozptyl malch st"ep$, ze kterch nelze sestavit v!t kusy, je typickm d$sledkem rozlapn keramiky v komunika#nm prostoru. V tomto p"pad! se m$e jednat o primrn i sekundrn odpad. Struktura velikosti keramickch st"ep$ byla z hlediska archeologickch tafonomickch proces$ studovna tak na slovanskm hradisku v Sandomierzi. Ukzalo se, e i zde stupe& fragmentarizace keramiky zce souvis s c- i n-transforma#nmi procesy, ke kterm na lokalit! dolo. Podle velikosti st"ep$ A. Buko usuzuje na postdepozi#n historii jednotlivch archeologickch kontext$ (BUKO 1990, 379385). E. Neustupn (1986, 1996) rozeznv u keramiky, krom! transformac kvalitativnch (znikov, polohov, destruktivn), t"i hlavn druhy kvantitativn transformace: fragmentarizace, akumulace a redukce. Mnostv fragment$, na kter se rozpadne ndoba po svm vylou#en z biocenzy zvis na vce faktorech. Je to ovlivn!no nejenom n a c-transformac, ale i druhem keramiky, jejmi technologickmi vlastnostmi apod. R$zn druhy ndob se po projit r$znmi transformacemi rozpadnou na rozdln mnostv fragment$. St"epy z jednotlivch ndob #i jejich velkch #st se pak nenhodn! kumuluj v zahloubench objektech, kam byly zm!rn! vhozeny #i se tam dostaly n-transformac z povrchovch odpadovch arel$, kde st"epy z celch rozbitch ndob tvo" prostorov! souvisejc shluky. Pokud se keramika del dobu nachz v kulturn vrstv! (p"edevm v jej horn #sti, po kter se chod, na ni p$sob intenzivn!ji klimatick vlivy apod.), dochz k jej vrazn kvantitativn redukci (a 95%). Podle E. Neustupnho (1996, 502505) p$sob vechny nenhodn kvantitativn transformace (p"edevm akumulace) velk problmy p"i statistickm vyhodnocen keramiky ze sdlitnch objekt$. Prakticky vechny tradi#n statistick metody jsou toti postaveny na p"edpokladu prce s nhodnm vb!rem ze zkladnho souboru. Z tohoto hlediska se m$e zdt srovnvn sdlitnch objekt$ podle procentulnho zastoupen ur#itch vlastnost keramiky v nich obsaench pochybnm. Vchodiskem je prce s dostate#n! rozshlmi soubory, ve kterch dochz k vyrovnn t!chto nenhodnost (pro knovzskou kulturu odhaduje E. Neustupn, e by se mohlo jednat o soubory #tajc "dov! stovky st"ep$) #i pouit n!kterch specilnch postup$. Nap"klad st"epy pochzejc prokazateln! z jedn ndoby lze pro pot"eby statistiky seskupit a zjistit tak minimln po#et jedinc$ v souboru (tento postup je u rozshlejch soubor$ nespolehliv), data se dichotomizuj (je sledovna pouze absence #i presence vlastnosti v souboru), sleduj se hodnoty odchylek od hodnot o#ekvanch apod. Pouitm nastn!nch specilnch postup$, jejich vsledky nejsou bohuel podle empirickch zjit!n oproti b!nm zp$sob$m vrazn! vylepeny, dochz k podstatnmu snen informa#nho potencilu, obsaenho v archeologickch datech. Archeologov pracuj proto p"es nebezpe# zkreslen s plnmi po#ty st"ep$ (NEUSTUPN 1996, 503504). V. Orton (ORTON TYERS VINCE 1993, 171) navrhuje pracovat s hmotnost keramiky #i sloit! vypo#tvanmi ekvivalenty ndob. Podle n!j lze z t!chto hodnot, na rozdl od po#tu st"ep$ #i odhadu minimlnho/maximlnho po#tu jedinc$, relativn! spolehliv! zjistit proporce typ$ v r$znch celcch. Orton$v nvrh vak "e pouze fragmentarizaci keramiky a opomj jej akumulaci a redukci (NEUSTUPN 1996, 503). Nastn!n problm #ste#n! "eme pomoc pojmu archeologicky homogenn soubory. Vechny nlezy v nich obsaen maj stejnou postdepozi#n historii. Takov soubory jsou statisticky mnohem lpe pouiteln (ORTON TYERS VINCE 1993, 168) a umo&uj srovnn s dalmi soubory shodn postdepozi#n historie. Rozhodnut, zda nlezov celky jsou opravdu archeologicky homogenn soubory, lze u#init pouze na zklad! podrobnho studia transformac a postdepozi#nch proces$, ktermi keramika prola.

16

Problm vlivu depozi#nch a postdepozi#nch proces$ na ran! a vrcholn! st"edov!kou keramiku "eili z praktickho hlediska i #lenov archeologickho trustu v Yorku (BROOKS 1987, 116125; MAINMAN 1990, 387390): P"i zpracovn obrovskho mnostv keramiky (kad rok je zde exploatovno okolo 100 000 fragment$) se rozhodli zaznamenvat po#ty a hmotnost st"ep$ z jednotlivch archeologickch kontext$, i kdy empiricky zjistili, e vsledky statistickch analz, vychzejc z obou daj$, jsou si velmi podobn. Po#tn a ven st"ep$ je v Yorku povaovno za rychl, jednoduch a objektivn postup p"i sb!ru dat. P"esto, e jsou oba zp$soby zvisl na tlou(ce st!n, lmavosti a velikosti ndob, z nich fragmenty pochzej, preferuj je yorkt archeologov p"ed zji(ovnm minimlnho po#tu ndob. To by sice mohlo p"inst ideln hodnoty, z praktickho hlediska je to vak mlo pouiteln metoda. Jej aplikace zabere velk mnostv #asu, kterho se p"i zpracovn rozshlch soubor$ nedostv. sp!ch p"i vyhledvn st"ep$ pat"cch k jedn ndob! je velmi zvisl na zkuenosti badatele, vsledek bude proto do zna#n mry subjektivn. P"i prci s minimlnm po#tem ndob dojde i ke kodliv zm!n! proporc ve prosp!ch rezidu a intruz (jeden vmen st"ep reprezentuje jednu ndobu stejn! jako sto st"ep$ z ndoby vhozen do jmy). P"i vzkumech v Yorku byly zjit!ny i velmi zajmav daje, tkajc se rezidulnch nlez$, tj. takov keramiky, kter se, a# datovan do d"v!jch obdob, nachz v mladch kontextech. Reziduln keramika vznik r$znmi zp$soby, souvisejcmi nap". s rozdlnou dlkou ivota r$znch typ$ a kategori ndob, reutilizac, postdepozi#nmi procesy apod. Na p"kladu nezam!nitelnho "mskho zbo ve st"edov!kch vrstvch Yorku se ukazuje, e reziduln keramika m$e tvo"it a 55 % vekerho materilu z kontextu (v pr$m!ru 27%). I kdy takto extrmn hodnoty lze o#ekvat spe ve vrstvch m!st, ne v celcch pochzejcch z krtkodob!ji osdlench lokalit #i uzav"ench zahloubench objekt$, musme bt p"esto velice obez"etn p"i ur#en toho, kter keramick typy byly pouvny spole#n! ve stejnou dobu. Nae nejistota m nep"jemn konsekvence. Podstatn! m$e ovlivnit p"edstavy o funk#n, sociln a ekonomick interpretaci keramiky. D$sledky vskytu residuln keramiky se projevuj i p"i datovn. Podle seriace (viz ne) je sice ur#iteln, kdy se jak keramick typ #i znak v archeologickch kontextech objevil, kdy jeho vskyt vrchol a kdy se z archeologickch kontext$ vytrc. Otzkou vak je, zda v tomto okamiku ji nen dlouhou dobu pouze sou#st mrtv kultury. Nejv!t komplikace vak nastanou, jestlie p"i datovn opustme oblast kvantitativnch analz a pokusme se archeologick kontexty chronologicky "adit podle jednotlivch st"ep$ #i keramickch typ$, vyskytujcch se pouze v malm mnostv (nap". POL%EK 1995, 149). Vlivem rezidu, resp. intruz zskme patrn! zcela falen obraz historickho vvoje.

C. Analza archeologickch pramen# s ohledem na ran" st!edov"kou keramiku

P"i analze, kter nsleduje po pokusu odd!lit vlastnosti pramen$, je neodrej ivou minulost, ale jsou vsledkem postdepozi#nch transformac, jde o rozloen kontextu na #sti dvojho druhu: entity a kvality (NEUSTUPN 1986, 532537). Podle E. Neustupnho rozumme entitami strukturujc prostorov prvky, ktermi mohou bt nap". region, hrob, poh"ebit!, sdlitn jma, koncentrace kamenn industrie, ndoba, st"ep apod. sp!ch archeologovy prce zle na tom, zda se mu mezi archeologickmi body, kterch je obrovsk mnostv, poda" rozpoznat ty, kter jsou opravdu strukturujc (m bt nap". za entitu povaovn jeden st"ep v objektu, jedna vrstva z objektu, objekt jako celek #i cel sdlit!?). Archeologick body sebou nesou d$leit informace, ktermi jsou prostorov vztahy, polohy a vzdlenosti. Kvality jsou vlastnostmi entit. M$e jimi bt ur#it vzdoba na ndob!, po#et okraj$ ur#itho typu v jednom objektu, rozloha hradiska apod. Kad entita m teoreticky nekone#n mnostv vlastnost. Zle na archeologovi, kter vybere. Zde mu, podobn! jako p"i definici entit, mus pomoci p"edb!n model. Ten je v tomto p"pad! zaloen p"edevm na naich znalostech analogickch kontext$, vsledcch pilotnch projekt$, plnovanch clech analzy apod. (NEUSTUPN 1986, 534535). Vyvrcholenm analytick fze archeologick metody je tvorba deskriptivnho systm$ a deskripce samotn.

17

1.

Analza kvalit ran" st!edov"k keramiky

Problematice metodologickho pozad analzy entit a p"edevm kvalit ran! st"edov!k keramiky a jejich deskripce byla u ns v posledn dob! v!novna zven pozornost. Shrnujc pohled vyel z pera J. Bubenka a J. Frolka v rmci Mikul#ickch sympozi (BUBENK FROLK 1995). Podstatou jejich p"sp!vku je sjednocen a jasn hierarchizace kvalit ran! st"edov!k keramiky v rmci terminologickho systmu, pouvanho p"i jejm studiu1. st"ednm pojmem Bubenkovy a Frolkovy terminologie je typ, kter je vyhrazen pro skupinu jedinc$, vyzna#ujcch se stejnou keramickou t"dou a stejnou morfologi. Keramick t"da charakterizuje p"edevm technologii keramiky. Je definovna esti zkladnmi znaky/kvalitami: 1) obt#en/lepen 2) charakteristika povrchu na vn!j stran! 3) ost"ivo druh 4) ost"ivo mnostv 5) vpal 6) stopy technologie vytv"en ndoby Z morfologickho hlediska jsou posuzovny pouze t"i znaky: 1) zkladn tvar ndoby 2) zkladn profilace okraje 3) charakteristika vzdoby Ve uveden znaky byly takto definovny na zklad! obecn shody. Sami auto"i jsou si vak v!domi, e ne vdy bude mon vychzet p"i definovn typ$ ze stejnho po#tu znak$ a ze stejnch kritrii. P"esto Bubenk$v a Frolk$v nvrh ukazuje zkladn sm!ry, ktermi se p"i studiu ran! st"edov!k keramiky mus obrtit nae pozornost. Je to analza: keramick hmoty, jejho vpalu, formovn a lepen ndoby, tvaru ndoby a vzdoby #i jin pravy povrchu.

2.

Analza a deskripce keramick hmoty

Analza keramick hmoty (angl. fabric), ze kter byly ndoby vyrobeny, tvo" d$leitou sou#st studia keramiky. K tomuto nzoru dosp!ly ji p"edchzejc generace naich i zahrani#nch archeolog$ (DOSTL 1975, 159160 s lit.). Studium keramick hmoty nevede pouze k typologizaci keramiky #i k poznn technologie jej vroby, ale i k "een dalch otzek, spojench nap". s distribuc keramiky mezi r$znmi regiony #i etnicitou vrobc$ keramiky (nap". LOSERT 1993a, 8394). P"prava a zpracovn kvalitnho materilu pro vrobu keramiky p"edstavuje promylen technologick postup, kter odr tradice, znalosti a monosti vrobc$. Je to vysoce utilitrn #innost, a jako takovou ji musme i hodnotit. Monosti i modern zp$soby studia keramick hmoty shrnula ji v roce 1954 tak"ka vy#erpvajcm zp$sobem A. Shepardov (1985). P"i popisu keramick hmoty lze sledovat t"i nejd$leit!j charakteristiky: zp$sob vpalu, ost"ivo (neplastick sloka) a matrix (plastick sloka). Matrix (termn pochzejc z geologie) je tvo"ena z jlovch minerl$ mench ne 0,002 mm v pr$m!ru. Jejich nejd$leit!j vlastnost je plasticita za vlhka a tvrdost po vpalu. Vzhledem k nepatrnm velikostem sou#stek, ze kterch jsou jly tvo"eny, je zcela nemon je studovat b!nm okem #i normlnm mikroskopem. Pouze za ur#itch podmnek #i p"i pouit velmi specilnch p"rodov!dnch analz je mon pout matrix ke studiu keramiky. Matrix vak m$e obsahovat n!kter prvky, nap". elezo, kter se mohou projevit ur#itm zp$sobem, nap". barvou. Ost"ivo je tvo"eno v!tinou fragmenty hornin, minerl$ #i velkm spektrem jinch, mn! obvyklch materil$ oslm hnojem po#naje a t"eba drcenou keramikou kon#e. Zatmco matrix slou
1

V tomto p"pad! jde p"edevm o keramiku z obdob regionlnch okruh$ ran! st"edov!k keramiky (olle 1979); tento p"stup lze, dle naeho nzoru, jen t!ko aplikovat pro star keramiku st"edodunajsk kulturn tradice a #asn! slovanskou, kter se diverzifikovala podle jinch pravidel ne keramiky mlad.

18

jako pojivo, ost"ivo ochuzuje keramickou masu. Je vyuvno p"edevm proto, aby zabrnilo sren matrixe a usnadnilo jej homogenn vysouen, co v kone#nm d$sledku redukuje p"epnan a zabra&uje prasknut ndoby. Ost"ivo m$e bt p"irozenou sou#st keramick hmoty nebo tam m$e bt zm!rn! p"idvno. O tom, jakm zp$sobem se ost"ivo do keramick hmoty dostalo, je mono rozhodnout jenom n!kdy. Velkou roli zde hraje mineralogie a petrografie (ORTON TYERS VINCE 1993, 6775; SHEPARD 1985, 648). Krom! ost"iva, sehrvajcho p"i vrob! keramiky pozitivn roli, se v keramick mase objevuj i neplastick sloky, kter p$sob kodliv! (BUKO 1990, 39). Lze je rozd!lit do t" skupin: 1) mechanick t!lesa (nap". lomky hornin) v!t ne 2 mm; tato p"m!s kod dv!ma zp$soby, jednak p"i lepen a prav! povrchu pokozuje st!ny ndoby, jednak p"i vpalu zv!tuje sv$j objem a zp$sobuje praskn vrobk$; do exploatovan suroviny se dostvaj jako p"m!s z okolnch vrstev; 2) rostlinn zbytky; v procesu vpalu jsou spleny, p"i#em vznik plyn, kter m$e roztrhnout ndobu; po jejich vyplen z$stvaj dutinky, zv!tujc porznost keramiky; do keramick masy se dostvaj jako p"m!s p"i povrchov t!b! hlny; 3) p"m!si, zp$sobujc nedouc chemick reakce p"i vpalu; jedn se p"edevm o drcen mramor #i vpenec, kter p"i zah"t m!n sv chemick sloen (vyplen vpna); kodliv jsou p"edevm zrna v!t ne 0,5 mm v pr$m!ru (BUKO 1990, 3943). Nej#ast!jm ost"ivem slovansk ran! st"edov!k keramiky, jak lze dokumentovat nap". na polskch nlezech, byl "#n psek a rozdrcen horniny, p"p. minerly, hlavn! granit a kvarcit. Oba hlavn druhy ost"iva lze rozliit podle jejich morfologie: zrna "#nho psku jsou zaoblen, rozdrcen hornina je ostrohrann. Na jedn lokalit! lze najt ost"ivo obou druh$. Keramika s p"m!s drcen horniny m pon!kud lep vlastnosti z hlediska mechanick odolnosti, lpe sn i termick oky nap". p"i va"en na ohni (FUSEK 1994, 17). *#n psek vak p"esto na n!kterch lokalitch jasn! p"evauje. Jeho podl nar$st i b!hem #asu. P"i vyuit vysp!lejch vrobnch technologi m$e toti p"i obt#en #i vyt#en dojt k pokozen st!n ndoby v!tmi z ostrohrannch lomk$ drcen horniny, obsaen v keramick hmot!. P"i pouit psku jako ost"iva je toto nebezpe# minimalizovno. Krom! "#nho psku a drcench hornin se mn! #asto objev u ran! st"edov!k keramiky i dal druhy ost"iva jako nap". vpenec, resp. mramor, grafit #i organick p"m!si. Jednotliv druhy ost"iva mohou v r$zn m"e zlepit (nap". grafit vede velice dob"e teplo SALMANG SCHOLZE aj. 1983, 149) i zhorit vlastnosti keramick hmoty (BUKO 1990, 92102). P"i analze keramick hmoty m$eme v zsad! postupovat dv!ma zp$soby. Jednm je pozorovn makroskopick #i s pomoc pouze malho zv!ten, druhou monost jsou p"rodov!deck exaktn metody. Oba p"stupy maj sv velk skal (ORTON TYERS VINCE 1993, 132151). Makroskopicky lze sledovat: barvu, tvrdost a ost"ivo. Prvn dv! charakteristiky jsou vsledkem p$soben vce faktor$. Pat" mezi n! nap". chemick sloen matrixe, zp$sob a kvalita vpalu, porznost, rozloen a druh ost"iva aj. Diskutovny budou p"edevm v souvislosti s vpalem keramiky, obecn! vak m$eme "ci, e lze jen pom!rn! t!ko zajistit objektivitu jejich popis. Pro zji(ovn barev, kter jsou mj. v p"pad! ran! st"edov!k slovansk keramiky velmi nehomogenn, je pouvn tzv. Monsell$v systm barev #i jeho napodobeniny. Jedn se vak o pom!rn! drahou zleitost a je diskutabiln, zda jeho pouit m$e p"inst pro poznn ran! st"edov!k keramiky relevantn vsledky. Tvrdost ur#ujeme pomoc Mohsovy kly. U ost"iva lze vizuln! zji(ovat jeho druh, rozloen, velikost a tvar. P"esto, e je mon ost"ivo pozorovat pouhm okem, pro kvalitn studium sloen a charakteru ost"iva pot"ebujeme jistou vbavu, zahrnujc binokulrn mikroskop a n!kter b!n chemiklie. M$eme tak identifikovat nap". typick druhy ost"iva, kter nm pomohou lokalizovat geologick oblasti, ze kterch pochzej. Jestlie vak tak #inme bez petrologickho a geologickho kolen, m$eme se dopustit vnch omyl$ (ORTON TYERS VINCE 1993, 7071, 138140). Pokud se v materilu vyskytuje jen zcela b!n ost"ivo, dostvme se do situace, kterou popisuj Orton, Tyers a Vince (1993, 71): ...the more common inclusions, such as quartz sand, and shell, are frequently very non-specific and force the pottery analyst to study less objective characteristics. I zji(ovn mnostv ost"iva pouhm makroskopickm pozorovnm je do zna#n mry problematick: Die Anzahl der Magerungspartikel (Dichte) kann ohne greren technischen Aufwand wie Dnnschliff und Auszhlen unter dem Mikroskop nur grob durch Augenma bestimmt werden (KUNOW a kol. 1986, 16). Podobn zv!r plat i pro sledovn tvaru ost"iva.

19

Objektivitu p"i identifikaci keramick hmoty zajist p"rodov!deck analzy. Z t!ch nejznm!jch lze jmenovat petrologick analzy, provd!n pomoc mikroskopu a polarizovanho sv!tla, exaktn zji(ovn velikosti a distribuce ost"iva za pomoci binokulrnho mikroskopu s m"kou, mikrochemick analzy, spektrografick analzy, diferen#n termick analzy, analzy t!kch minerl$, rentgenov difrak#n analzy, velmi modern elektronov mikrovzorkovn aj. (ORTON TYERS VINCE 1993, 7071, 140151; SHEPARD 1985, 138147). Pomoc p"rodov!dnch analz zskme, v zvislosti na jejich typu, ev. na jejich kombinaci, pom!rn! rozshl (pln?) soupis element$, ze kterch se keramick masa skld. Nen vak vdy jednoduch transformovat tento seznam do informac, kter mohou archeologov nebo geologov vyut p"i svm vzkumu, nap". p"i identifikaci zdroj$ keramickho materilu v ternu. Pokud k tomu nedojde, jsou p"rodov!dn analzy keramiky jen pom!rn! drahou a samo#elnou slepou cestou. Podstatnm, a v zsad! velmi nesp!n! "eenm, problmem je i aplikace vsledk$ t!chto analz v perspektiv! obrovskho kvanta materilu z n!kterch lokalit. Vzhledem k velk #asov i finan#n nro#nosti exaktnch p"rodov!dnch analz (jen cena jednoho vbrusu, kter mus bt dle analyzovn, jde do stovek korun) je mon tmto zp$sobem zpracovat pouze nepatrnou #st nlez$. Podstatou spoluprce archeologa a p"rodov!dce by proto m!lo bt nalezen takovch kritri, kter jsou petrologicky, p"p. chemicky #i jinak relevantn, a p"itom je mon jejich archeologick vizuln identifikace (ORTON TYERS VINCE 1993, 149). P"i rozhodovn v jak m"e zahrnout sloen keramick hmoty do naeho deskriptivnho systmu bychom proto m!li vychzet z kombinace archeologickch a p"rodov!dnch analz. Tam, kde se vsledky obou pozorovn protnou, lze najt znaky relevantn jak z hlediska exaktnch v!d, tak i z hlediska archeologick deskripce materilu. Tmto zp$sobem m$eme definovat charakteristiky, kter jsou pro ns p"nosn, a vylou#it ty, kter svoj #asovou nro#nost pouze sniuj efektivitu deskripce (srovnej nvrh deskriptivnho systmu BUBENK FROLK 1995 a DVORSK POL%EK 1995, 200). Signifikantn je p"pad zpracovn karolnsk keramiky z nizozemskho Dorestadu, kde archeologov p$vodn! definovali osmnct druh$ materilu, kter museli v pr$b!hu dalho zpracovn spojovat do v!tch skupin relevantnch z hlediska funkce, datovn #i p$vodu keramiky. Ukzalo se, e vce ne 90% veker keramiky je vyrb!no pouze ze t" takto definovanch skupin (ES VERWERS 1980, 138139).

3.

Analza a deskripce vpalu

D$leitou charakteristikou keramick hmoty je jej vpal. K n!mu dochz p"i teplot! nad 600 C, kdy jly ztrcej svoji plasticitu. Nad touto hranic se ji surovina m!n v keramiku (BUKO 1990, 39). Rozeznvme #ty"i hlavn etapy vpalu: 1) vysuovn keramiky, tzn. odpa"ovn voln vody, ke ktermu dochz nejd"ve na volnm pov!t", nsledn! pak v peci, kde k vyvrcholen tto etapy dochz p"i teplot! 100 C a k jejmu ukon#en p"i teplot! 120 C; 2) dekompozice p"i teplot! 120130 C, tzn. rozklad organickch sou#st p"tomnch v surovin!; 3) vznik keramiky p"i teplot! 350700C, tzn. chemick proces, p"i kterm se uvol&uje krystalick voda obsaen v jlovch minerlech a dochz k nevratn ztrt! plasticity; 4) vlastn vpal p"i teplot! 700 800 C; tento proces trv n!kolik hodin a uvol&uj se p"i n!m plyny, pochzejc z r$znch chemickch slou#enin obsaench v hln! (nap". slou#enin uhlku #i sry); p"i teplot! vy ne 800 C dochz k tzv. vitrifikaci, p"i n jsou roztaveny n!kter sou#sti keramick masy (nap". k"emen) a jsou zapln!ny dutinky, kter jsou v keramick mase p"tomny; #ste#n! tak zanik provitost vrobk$ (BUKO 1990, 149150). P"i makroskopickm pozorovn se na ndob! projevuje vpal dv!ma hlavnmi charakteristikami: barvou a tvrdost (ORTON TYERS VINCE 1993, 6870): Rozdly v barv! ndoby jsou zp$sobeny dv!ma hlavnmi faktory: podmnkami vpalu (tzn. teplota, dlka a p"stup kyslku) a p"tomnost, resp. rozloenm eleza #i jinch prvk$ a minerl$ v matrixi. Barvu je nutn sledovat jak na povrchu, tak i na lomu fragmentu. Keramick hmota ndob, kter maj na lomu #ern nebo tmavoed jdro, obsahuje v d$sledku nedokonalho vpalu jet! zbytky organickho materilu, zachovanho v podob! uhlku.

20

Jestlie jsou organick p"m!si vypleny, zskv jdro st"epu edou barvu. P"i pokra#ujcm vpalu a oxida#n atmosf"e, tedy za p"tomnosti kyslku v peci, dochz k z#ervenn nebo zhn!dnut keramick hmoty. V p"pad!, e je p"i vpalu v atmosf"e nedostatek kyslku (tzv. reduk#n vpal), zskvaj ndoby b!lavou #i edou barvu. Zm!rn reduk#n #i oxida#n vpal je sloit technologick postup, p"i kterm mus v prvn spole#n fzi dojt k vyplen organickch p"m!s za p"stupu kyslku. V dalch fzch je nutn rozhodnout, zda m bt umon!n dal p"stup kyslku k vypalovan keramice nebo tomu m bt naopak zabrn!no (SALMANG SCHOLZE aj. 1983, 70). Bv toho dosaeno teplotou vpalu, typem pouit peci, druhem paliva aj. Reduk#n vpal vak nebyl vdy zm!rn (KUNOW a kol. 1986, 17). P"i nedostate#nm p"stupu kyslku v prvnch fzch vpalu #i z d$vodu nzk teploty nebyly vude dokonale rozloeny organick p"m!si a slou#eniny uhlku. Ty se p"i vpalu m!n na plyn (hlavn! CO a CO2) a p"ispvaj tak k nehomogennosti atmosfry. Tyto technologick nedostatky byly zp$sobeny p"edevm nedokonalmi podmnkami vpalu v!t #sti ran! st"edov!k keramiky, pro ni je nsledn! typick skvrnit povrch z#sti reduk#n!, z#sti oxida#n! vypalovan (BUKO 1990, 152; SALMANG SCHOLZE aj. 1983, 70). O kvalit! vpalu nesv!d# pouze barva ndoby, ale i charakter lomu. Je-li barva lomu jednotn, znamen to, e ndoba byla dostate#n! dlouho a homogenn! vypalovna. Jestlie je vak jdro st"epu homogenn! #ern (je p"tomen nevyplen uhlk), znamen to prav opak, tedy e ndoba byla vypalovna jen velice krtce a nedostate#n!. Barevn zvrstven na lomu sv!d# o nedokonalm vpalu, p"i kterm nebyla cel tlou(ka st!ny zah"t dostate#n! dlouhou dobu na dostate#n! vysokou teplotu. Nejedn se vak o znak kvality vpalu ve smyslu absolutnm, pomoc kterho by bylo nap". mono srovnvat kvalitu vpalu mezi dv!ma lokalitami. Velkou roli, krom! zvldnut procesu vypalovn, zde sehrvala toti i surovina, kter m$e mt na r$znch mstech r$zn vlastnosti (BUKO 1990, 153154). I u dob"e vyplen keramiky se vak m$e projevit na lomu zvrstven. To je vak zp$sobeno zcela jinmi faktory ne u patn! plen keramiky (nap". zm!rn zm!na reduk#nho a oxida#nho prost"ed b!hem vpalu, chemicko fyzikln procesy probhajc p"i vych teplotch apod.). Rozdln barva, odliujc pouze samotn povrch ndoby, sv!d# v!tinou o krtkodobch procesech ke konci vpalu. Bu) byla pec rychle otev"ena t!sn! po vpalu a povrch jet! horkch ndob oxidoval nebo byla v peci vytvo"ena krtce reduk#n atmosfra, nap". plenm #erstvho d"eva, a povrch zskal edivou barvu. Na barvu ndoby m zsadn vliv obsah eleza v matrixi. Prv! jeho oxidac dochz k vraznmu z#ervenn ndoby. Tvrdost keramickho materilu nm dv p"iblinou p"edstavu o dlce a kvalit! vpalu, m$e bt vak ovlivn!na i dalmi aspekty nap". homogenitou a porznost keramick hmoty. Exaktn! m$e bt definovna Mohsovou klou, v praxi vak lze pout jednodu prost"edky (nap". ryt nehtem, noem #i dalmi materily do povrchu st"epu). Prozatm vak nebyl definovn dn obecn! platn systm pro popis tvrdosti vpalu. O jakosti vpalu sv!d# tak pevnost keramiky v lomu, i kdy tato vlastnost keramiky je ovlivn!na i dalmi faktory (nap". ost"ivem) (BAUER ENDRES KERKHOFF HADER KOCH STEPHAN 1986, 100103; BUKO 1990, 149156; ORTON TYERS VINCE 1993, 6870). Pro zji(ovn kvality vpalu ran! st"edov!k keramiky jsou v posledn dob! i u ns vyuvny p"rodov!deck postupy (nap". diferen#n termick analza), na zklad! kterch se badatel pokou o exaktn stanoven teploty, p"i kter byla keramika vypalovna (DVORSK POL%EK 1995, 198199; GRGROV KRISTOV 1995, 213216). Teploty, ke kterm se dosp!lo, jsou p"ekvapiv! nzk (okolo 500 C) a vzbuzuj ur#it pochybnosti. Pro maximln objektivizaci prce s keramickou hmotou jsou p"edevm v anglo-saskm sv!t!, v posledn dob! vak i u ns, vytv"eny velk kompara#n srie vzork$, podle kterch lze za pomoci srovnn p"i"azovat jednotliv fragmenty #i ndoby i z rozshlejch region$ r$znm keramickm t"dm. Tato cesta se jev v sou#asnosti jako nejperspektivn!j (ORTON TYERS VINCE 1993, 7275).

21

4.

Analza a deskripce formovn a lepen ndob

V tto kapitole se zam!"me na znaky, kter souvisej s vrobou keramiky v um slova smyslu, tedy s jejm lepenm a formovnm. Analza technologie m p"inst poznn rovn! "emesla v danm regionu, definovat specifika vrobnho procesu na jednotlivch lokalitch, v r$znch oblastech #i celch zemch. Sledovnm vvoje technologie v pr$b!hu #asu lze zjistit jeho dynamiku, nstup #i znik r$znch postup$ apod. Analza lepen a formovn ndob je provd!na pomoc makroskopickho sledovn stop, zachovanch na povrchu ndob, a m$e bt dopln!na mikroskopickm laboratornm zkoumnm, kombinovanm s vsledky experimentln archeologie a etnografie (BUKO 1990, 105; RZE+NIK 1993; 1995, 6678, s literaturou). Podle polskch badatel$ lze na zklad! etnoarchelogickch pozorovn vyd!lit nsledujc hlavn postupy p"i lepen slovanskch ndob (BUKO 1990, 105107): 1) hn!ten z vle#k$ bez vyuit rotace; projevuje se heterogennm ost"ivem v keramick hmot! o zrnech n!kdy v!tch ne 1 mm, nepravidelnm povrchem a nejednotnou tlou(kou st!n, stopami hn!ten na vnit"nch st!nch, stopami slepovn vle#k$; 2) technika modelovn z vle#k$ za pomoci rotace (technika ta,movo ,lizgowa); pro ndoby vyroben touto technikou je typick plasti#t!j materil, rovnom!rn sla st!n, absence stop hn!ten, dn vrazn stopy v mstech slepen vle#k$. Zmi&ovan technika spo#vala ve spirlovitm kladen hlin!nho vle#ku a jeho formovn ve st!nu ndoby za pomoci stisku hrn#"ovch prst$ a rychlej rotace kruhu. Tuto techniku lze makroskopicky t!ko rozliit od ndob vyt#ench z jednoho kusu hlny. Krom! t"d!nho ost"iva a rovnom!rn sly st!n nachzme u ndob vyrobench obt#enm i vyt#enm podobn morfologick stopy na povrchu, kter zanechvaj ob! techniky (McCARTHY BROOKS 1988, 21). Pro 3) vyt#en vak ji bv vyuvn rychle rotujc non kruh. Ob! techniky m$eme identifikovat na zklad! mikroskopickch pozorovn textury keramick hmoty, p"p. pomoc dalch p"rodov!deckch analz (BUKO 1990, 105107; McCARTHY BROOKS 1988, 2022). Stopy po lepen ndob byly #asto zahlazeny v procesu pozd!jho formovn a pravy povrchu. Jednalo se p"edevm o obt#en. Lze rozliit: 1) obt#en slab! formujc #i spe hlazen, kter mohlo bt realizovan bez pomoci kruhu, jen na oto#n podloce; 2) obt#en siln! formujc s vyuitm hrn#"skho kruhu s rychlej rotac, p"i kterm byl na rozdl od p"edchozho zp$sobu p"emis(ovn materil ve st!n! ndoby. Za pomoci rotace mohlo bt obt#eno a formovno st s okrajem, dle i plece, vdu( a spodn #st ndoby. N!kte", p"edevm polt badatel, sledovali, zda byla ndoba obt#ena z#sti nebo cel (BUKO 1990, 108). Konkrtn stopy vroby ndoby lze n!kdy zaznamenat na spodn #sti ndoby, kde nebyla v!novna takov pozornost pravm povrchu. Na dnech nachzme otisky souvisejc s konstrukc kruhu, s podspkou, p"p. stopy souvisejc ze zp$sobem, kterm byla ndoba sejmuta z kruhu. Ve spodn #sti st!n ndoby se i vce ne ve vych partich zachovvaj stopy hn!ten, kladen vle#k$ hlny a poz$statk$ jejich zahlazovn. U ndob vyrobench technikou ta,movo-,lizgovou vak tyto stopy nepozorujeme. St!ny u nich byly rovnom!rn, hlazen bylo zbyte#n, protoe k n!mu dochzelo vlastn! ji p"i modelovn st!n za pomoci rotace. Stopy obt#en lze registrovat p"edevm na hrdle a okraji ndoby. V ostatnch #stech ndoby mohly bt set"eny pozd!jm vyhlazovnm povrchu ndoby. Tato skute#nost tak #ste#n! zpochyb&uje sledovn stupn! obt#en ndoby (#ste#n, cel). Podle mikroskopickch pozorovn a experiment$ (hlavn! Bobrinski) bylo zjit!no, e nej#ast!ji byl povrch ndob hlazen prsty, dle i tkaninou, d"vkem, k$, vlnou apod. (BUKO 1990, 110119)

5.

Analza a deskripce tvaru ndoby

Analza tvaru ndoby souvis se samotnmi po#tky klasifikace keramiky a tvo" jeden ze zkladnch kamen$ typologicko chronologickho p"stupu. Tvar ndob byl determinovn p"edevm jejich funkc (zsobnice, zp$sob va"en, stoln keramika, kultovn n#in aj.) (ke vztahu va"en a tvaru keramiky nap". MO+DZIOCH 1994, 152153). Mohl vak bt ovlivn!n i dalmi faktory, jako nap". socilnm postavenm jejich spot"ebitel$, etnicitou, mstn tradic a v neposledn "ad! i m!nc se mdou. Svoji roli jist! sehrly i aspekty souvisejc s

22

vlastn vrobou, jako nap". pouit nstroje, dostupn materil a zru#nost vrobce (ORTON TYERS VINCE 1993, 7677,152). Z praktickho hlediska lze rozd!lit klasifikaci tvaru ndob do dvou hlavnch kategori (ORTON TYERS VINCE 1993, 152153): 1) tradi#n typologizace; 2) formalizovan a rozm!rov klasifikace. Podstata tradi#nho zp$sobu spo#v v p"i"azovn jedinc$ k jednomu typu na zklad! jejich podobnosti (#asto nejen podle formy, ale i nap". podle vzdoby, materilu, technologie aj.) s vybranm ilustrativnm p"kladem nap". kompletn! zachovan ndoba, nachzejc se v muzejn sbrce, kter typ reprezentuje. Tento zp$sob je spojen v!tinou s #ist! empirickm p"stupem, kter bv nep"telsky nalad!n k formalizovanmu a analytickmu pojet (nap". STA'A 1994b, 288). P"in vak pom!rn! dobr vsledky, je-li aplikovn pro p"ehledn shrnut nlez$ z jedn lokality #i definovn tvarov kly uvnit" keramick t"dy (fabric). Problmy nastvaj v p"pad! snahy prosazovat takov typ mimo limitovanou skupinu nlez$, pro kterou byl p$vodn! zamlen. Zde pak m$e dojt k mnohm zkreslenm a nedorozum!nm (srovnej nap". problematiku praskho a zlechovskho typu, problematiku podunajskho typu aj.) (ORTON TYERS VINCE 1993, 152153). Dal nevhodou tradi#nho postupu jsou omezen p"irozenho jazyka, kterm typy, podtypy, varianty a jejich znaky popisujeme. Nedostatek vraz$ v jazyce, p"p. syntaktick bariry nm brn vyjd"it dostate#nm zp$sobem zaznamenvanou skute#nost. P"i popisu formy ndob se postupuje subjektivn! a dochz k nesystmovmu men termn$ #ist! deskriptivnch a termn$ z oblasti interpreta#n. Nej#ast!ji se setkvme s nzvy vychzejcmi z p"edpokldan funkce ndob, nap". hrnky, tal"e, dle s termny odvozenmi z oblasti antickho hrn#"stv, nap". amfory, a pojmy geometrickmi, nap". ndoby dvouknick, kulovit aj. N!kter termny vznikaj jako jejich kombinace a mnostv takovch nzv$ je podmn!no pouze invenc autor$. Zmn!n nesystemati#nost se projevuje i p"i popisu ndob typickch jednotou svch forem, nap". u na ran! st"edov!k keramiky, ve kter zcela p"evauj r$zn formy hrnc$, popisovanch jako soudkovit, vej#it, miskovit, slab! profilovan, siln! profilovan aj. (BUKO 1990, 229230). Mon vchodisko z tto situace lze vid!t ve formalizovanm p"stupu a strukturln analze. Ndoba nen popisovna jako celek, ale naopak je p"i popisu podle svho profilu strukturovna do jednotlivch #st, nap". okraj, dno, plece. Ty jsou pak srovnvny s irokou paletou formln! definovanch p"klad$ a podle nich kdovny. Tento systm je mnohem univerzln!j a m$e bt vyuit pro pozd!j po#ta#ov zpracovn keramiky, podobn! jako sledovn rozm!r$ ndob (ORTON TYERS VINCE 1993, 153158, u ns nap". kd MMK: PODBORSK KAZDOV KOTU*K WEBER 1977). Analza rozm!r$ ndob nabv na d$leitosti p"edevm u keramiky, kter je ve svm tvarovm spektru pom!rn! jednotn a zachovv svoji zkladn formu. Rozdly pak m$eme zaregistrovat p"edevm v m!ncch se proporcch jednotlivch #st ndob. U ns se jedn p"edevm o ran! st"edov!kou slovanskou keramiku. Definovn typ$ na principu pom!r$ zkladnch rozm!r$ je povaovno za jednoduchou, ale efektivn metodu (ORTON TYERS VINCE 1993, 155). A#koli n!kte" archeologov navrhuj velk mnostv dob"e i h$"e pochopitelnch rozm!r$ (nap". FUSEK 1994, 2830; VLKOLINSK 1995, Abb. 1), ukazuje se, e p"i dodren jistch metodologickch pravidel2, m$e i prce se zkladnmi rozm!ry v kombinaci s jednoduchmi statistickmi metodami p"inst zajmav vsledky (MACH%EK 1997, 3345). Nelze ne souhlasit s Ortonem, Tyersem a Vincem (1993, 158), kte" na zklad! experimentln prce J. D. Richardse (1987) konstatuj: Most of the morphological variation in the vessels is thus encompassed by the four measures: rim diameter, maximum diameter, height and height of maximum diameter. These variables can then be used... in a broader analysis of the associations between form, decorative style and grave goods. V n!kterch p"padech m vak hodnocen i dalch, detailnch rozm!r$ svoje opodstatn!n. Typickm p"padem je chronologick model vvoje #asn! slovansk keramiky, kter vypracoval G.

Chybn! postupoval p"i sv prci nap". G. Fusek (1995), kter v nhodnm a malm vb!ru ndob, ur#ench pro analzu, smchal jedince z obdob od 6. do 10. stol., tj. ze t" vvojovch fz ran! st"edov!k keramiky, odd!lench zsadnmi technologicko-socilnmi zm!nami podmnek vroby keramiky. Jeho zv!ry nemohou bt relevantn.

23

Fusek. P"i analze hornch #st ndoby prokzal, e chronologicky citlivm mikroznakem je relativn vka st ndoby (FUSEK 1994, 6576; 1995, 28). Typologii celch ndob ze slovenskch poh"ebi( 9.-11. stol. na zklad! pom!r$ mezi pr$m!ry dna, hrdla, maximln vdut! a jejich relativnmi vkami vypracovala I. Vlkolinsk. Pomoc t!chto hodnot se poda"ilo definovat specifickou skupinu keramiky vyrb!nou ve specializovan hrn#"sk dln! v Nit"e Lupce. Tato keramika je charakteristick i svoj vzdobou. Zbvajc materil ze Slovenska je r$znorod a nepoda"ilo se zjistit dn vznamn!j skupiny ani v rmci jednotlivch poh"ebi(, ani mezi nimi (VLKOLINSK 1995).

6.

Analza a deskripce vzdoby a pravy povrchu

Zjem o vzdobu ran! st"edov!k slovansk keramiky byl r$zn! motivovn, nap". hledisky chronologie, regionlnho rozr$zn!n, etnicity. V!tinu z t!chto otzek lze i dnes chpat jako zcela legitimn, jin vyaduj ur#it korekce. Aby bylo mono vzdobu smyslupln! studovat, je nutn vytvo"it ur#it deskriptivn systm, pomoc kterho vzdobu popisujeme. Dosavadnm systm$m je spole#n snaha vytv"et kategorie tak, aby vzdoba co nejpodobn!j byla seskupena dohromady. V deskriptivnch systmech jsou v!tinou pouity konkrtn motivy a techniky, tak jak se objevuj na jednotlivch ndobch (BUKO 1990, 127 128). Tento zp$sob stoj na rozhran mezi tradi#n empirickou typologizac a formalizovanm p"stupem. Alternativn monost je hierarchick p"stup, kter m$e bt zaloen jak na #ist! formlnm morfologickm a technologickm zklad! (nap". systm pouit v tto prci), tak i na jinch principech (nap". stylistick rozbor zaloen na vsledcch etnoarcheologickch vzkum$ BUKO 1990, 129133). Hierarchick systm nen prostm sou#tem vyskytujcch se motiv$ a technik. Tm, e vychz z ur#itho modelu, systematizuje potenciln monosti vzdoby, kter jsou nsledn! konfrontovny s realitou. O tom, jak znaky budou p"i deskripci sledovny, lze rozhodnout pouze na zklad! p"edb!n znalosti studovan problematiky a podle specifik jednotlivch obdob #i region$. Znaky, kter se n!kde jev jako zcela irelevantn, m$ou mt jinde podstatn vznam (nap". po#et zub$ na h"ebenu, kterm byla ndoba zdobena, co je charakteristika vznamn pro datovn slovansk keramiky z oblasti dolnho Labe LAUX 1997, 6667). K vzdob!, resp. prav! povrchu lze do jist mry z formlnho hlediska p"i"adit i plastick zna#ky na dnech, kter vak tvo" specifickou kategorii, odlinou p"edevm z hlediska funkce a smyslu. Krom! vlastn vzdoby m$eme n!kdy na povrchu ndob zjistit i engobu. Jedn se o tenk povlak na vn!j nebo obou st!nch ndoby vytvo"en z materilu strukturou i barvou odlinho od keramick masy, ze kter byla ndoba vyrobena. Pravou engobu je nutn odd!lit od engoby neprav, kter vznik pouze jako druhotn efekt vpalu n!kterch ndob. Prav i neprav engoba jsou morfologicky velmi podobn a je t!k je odliit (BUKO 1990, 121122).

7.

Deskriptivn systmy pouvan p!i zpracovn ran" st!edov"k keramiky

P"i tvorb! deskriptivnch systm$ je velkm problmem subjektivita badatel$. P"i popisu keramiky, kter jet! nebyla vyrb!na masovm zp$sobem, je t!k ur#it, kter znaky jsou relevantn, tzn. odrej chronologick #i jin trendy, a kter jsou pouze variantami v rmci standardu, spojen nap". s chvilkovm hnutm mysli konkrtnho hrn#"e (ORTON TYERS VINCE 1993, 79). V poslednch letech vzniklo v!t mnostv deskriptivnch systm$ a kd$ ur#ench pro zpracovn ran! st"edov!k slovansk keramiky bu) z#sti (DOSTL 1975, 126128, 140159) nebo zcela formalizovanch (nap". MAJ 1990; PARCZEWSKI 1982; HANULIAK KUZMA ALKOVSK 1993, 7186; OKO-SKI 1995; VLKOLINSK 1994). V t!chto systmech jsou v!tinou spojeny informace o keramick hmot!, technologii, vzdob! i form! ndoby. P"i analze tvaru ndoby slovansk ran! st"edov!k keramiky bv kladen zven d$raz na formovn jejich okraj$. P"i vytv"en deskriptivnch systm$ musme dbt ur#itch pravidel (KOTU*K MACH%EK 1997, 4748). Z hlediska efektivity sb!ru dat a jejich dalho smysluplnho zpracovn ve

24

fzi syntzy je zvlt! d$leit odhadnout nezbytnou mru generalizace tak, aby jednotlivosti nep"evily nad obecnm a zrove& nedolo ke ztrt! d$leitch informac (srovnej nap". FROLK 1995, 110, Abb. 13). Ur#itm vsledkem probhajc diskuse je systm navren J. Bubenkem a J. Frolkem (1995). st"ednm pojmem systmu je typ. Jde o termn, kter je vyhrazen pro skupinu jedinc$ vyzna#ujcch se stejnou keramickou t"dou a stejnou morfologi. Keramick t"da charakterizuje p"edevm technologii keramiky. Hierarchicky nim pojmem ne typ je termn skupina. Je pouvn pro takovou keramiku, kter je spjata ur#itmi stejnmi znaky a ji se dostate#n! li od jinch skupin, ale tento rozdl jet! neumo&uje definovn typu ve vech znacch jak technologickch, tak i morfologickch. V rmci jednoho pln! definovanho typu m$e dojt k rozloen do vce skupin. V praxi by m!ly bt skupiny spjaty p"edevm s keramickou t"dou a fragmentrnm materilem, u kterho je t!k stanovit morfologii. Termnu typ je hierarchicky nad"azen pojem okruh. Na rozdl od deskriptivnho a analytickho termnu typ se v tomto p"pad! ji jedn o rove& syntetickou a interpreta#n. Okruh je vytv"en z jednoho #i n!kolika typ$ a skupin a lze ho definovat jako vrobn!-teritoriln jednotku, souvisejc s distribuc keramiky. V p"pad! moravskch nlez$ lze, podle Bubenka a Frolka, definovat nap". pomoravsk #i blu#insk okruh.

D. Syntza archeologickch struktur s ohledem na ran" st!edov"kou keramiku

Archeologick prameny maj dva (a jen dva) druhy pozorovatelnch vlastnost: formln a prostorov (NEUSTUPN 1997, 237). V analytick fzi archeologick metody jde o to, tyto prameny a jejich vlastnosti rozloit (analyzovat), a( ji fyzicky (archeologick vzkum) #i formln! (transformace archeologickch pramen$ v archeologick data definice entit a kvalit, tvorba deskriptivnho systmu), a zaznamenat. To ve #inme proto, abychom rozloen, transformovan a formalizovan prameny mohli pout jako podklad pro syntzu archeologickch struktur. P"i n hledme nenhodnosti, pravidelnosti a zkonitosti. Jestlie zjistme strukturovanost archeologickch pramen$, lze doufat, e se nm jejm prost"ednictvm poda" zjistit i zkonitosti v chovn lid dvnch v!k$. Nelze vak zapomenout na skute#nost, e mezi t!mito strukturami a ivou kulturou existuje filtr postdepozi#nch zm!n, kter nen mono ignorovat (viz ve) (BERNEBECK 1997, 67; NEUSTUPN 1986, 537; 1997, 237, 247). Z toho, e archeologick prameny maj jen dva druhy vlastnost, je z"ejm, e i syntza archeologickch struktur bude probhat na rovni dvou "een: formalizovanho a prostorovho. V sou#asn dob! mme k dispozici i dv! skupiny mocnch nstroj$, ktermi lze syntzu archeologickch struktur "eit: statistick analzy (numerick klasifikace, multivaria#n analzy, seriace aj.) a geografick informa#n systmy.

1.

Syntza formlnch archeologickch struktur

Struktura archeologickch pramen$ je ovlivn!na mnoha faktory. Nejv!t pozornost je tradi#n! v!novna otzce #asu. Vznamnou roli vak hrly i jin aspekty, nap". funk#n, sociln, etnick, estetick a jejich kombinace. N!kdy je nutno rozhodnout ji p"ed zapo#etm vlastn syntzy, z kterho hlediska chceme problm studovat a podle toho i vybrat vhodn postup (ZIMMERMANN 1997, 9). Jen velmi zjednoduen! lze "ci, e pro definici typ$ je podle druhu prom!nnch pouvna clusterov analza, koresponden#n analza i metoda hlavnch komponent (PCA) (BAXTER 1994, 16; BERNECK 1997, 213220; HODSON SNEATH DORAN 1971 aj.); hledisko #asu u jev$ s unimodlnm modelem vvoje nejlpe vystihuje seriace a koresponden#n analza (SALA% 1997; ZIMMERMANN 1997), pro redukci velkho mnostv prom!nnch a vyhledn toho, co je v nich strukturujc, je vhodn faktorov anal-

25

za, resp. metoda hlavnch komponent (PCA) (NEUSTUPN 1997; SHENNAN 1988, 245), diskrimina#n analzu nasadme v p"pad!, kdy mme soubor apriorn! rozd!len do podskupin a pot"ebujeme zjistit, zda se toto rozd!len odr i v naich datech (BAXTER 1994, 16) apod. Po exploataci formlnch archeologickch struktur je nutn ov!"it jejich platnost, tedy provst jejich validaci (NEUSTUPN 1997, 243). V nsledujcch kapitolch se budeme v!novat nejd$leit!jm formlnm strukturm archeologickch pramen$ a n!kterm metodm sloucm k jejich vyhledn. a) Typologie

Typ je vznamnou formln strukturou (NEUSTUPN 1986, 538), zce spojenou i se studiem keramiky3. Je definovn na zklad! podobnosti takovch znak$ jako nap". tvar, technologie, vzdoba #i styl, obsah a uit, resp. jejich kombinac (FAGAN 1996, 727728). Tradi#n! bylo za samoz"ejm cl typologie pokldno objektivn #len!n archeologickho materilu do skupin, kter m!ly v rmci kulturn!-historickho paradigmatu pomoci p"i definovn #asov!-prostorovch schmat (archeologickch kultur a fz). Typologie m vak i dal monosti. M$e nm pomoci nap". p"i d!len p"edm!t$ do funk#nch t"d, rekonstruovat jejich p$vodn smysl #i identifikovat tradovan normy a chovn (BERNBECK 1997, 206 s literaturou). Vyjdeme-li z p"edpokladu, e existuje korelace mezi r$stem "emesln specializace a r$stem diverzity keramickch typ$, resp. r$stem standardizace uvnit" t!chto typ$, mus hrt typologie d$leitou roli i p"i zji(ovn stupn! "emesln specializace ur#it lidsk spole#nosti. (HOWARD 1981, 10 s lit.: hlavn! RICE 1981). P"i studiu keramiky chpali evropt archeologov typ jako idealizovanou formu ndoby (kter ovem nemusela v$bec existovat). Byl definovn svm centrem a ne svmi hranicemi #i varia#n "kou (BOUZEK 1971, 3435; ORTON TYERS VINCE 1993, 322). Mnoho exempl"$ z okraje rozptylu, tedy ndob idelu nejmn! podobnch, bylo k typ$m p"i"azovno pouze na zklad! subjektivnho rozhodnut. D$sledkem toho dochzelo, a bohuel stle dochz, k nekone#nm debatm o p"slunosti nlez$ k tomu #i onomu typu (srovnej nap". problematiku blu#inskho typu #i podunajskho typu). Pouitm statistickch metod v typologii vrazn! omezme subjektivn rozhodovn (ZIEGERT 1983, 2526). Zrove& se stane zbyte#nou i diskuse o ohrani#en typ$ (BRATHER 1996, 180), protoe z hlediska multivaria#n statistiky je podstatn!j poloha jedince v mnoharozm!rovm prostoru danm deskriptory a jeho relativn vztahy k dalm formlnm objekt$m. Na rozdl od empirist$, kte" mohou obshnout a vybrat pouze mal mnostv kl#ovch atribut$, je jim p"ipadaj signifikantn pro jejich klasifikaci, m$eme modernmi statistickmi metodami pracovat s kombinacemi nesrovnateln! v!tho kvanta znak$. Vsledek prce je pak mn! zaten nam apriornm a svvolnm vb!rem atribut$ a lpe postihuje realitu (mj. definic tzv. p"irozench skupin natural groups). Vyhneme se tak nejv!t slabosti tradi#n intuitivn typologizace (FAGAN 1996, 728). Ji del dobu jsou pro #ely modern archeologick klasifikace pouvny metody numerick taxonomie. Jejich kolem je n!jakm numerickm vrazem (#i graficky) vyjd"it mru podobnosti mezi jednotlivmi p"edm!ty, charakterizovanmi mnoha znaky/prom!nnmi (tedy multivaria#n!). Ke klasickm metodm numerick taxonomie pat" nap". clusterov analzy (HODSON SNEATH DORAN 1971). Krom! numerick taxonomie lze p"i studiu typ$ a p"edevm typologickch "ad pout i postupy z oblasti seriace a koresponden#n analzy. Je toti z"ejm, e suma znak$, kter jednotliv p"edm!t charakterizuje, vznikla v dob! jeho vroby, resp. uvn (n!kter znaky, nap". barva keramiky, mohly vak vzniknout a b!hem n-transformace #i pozd!ji BUKO 1990, 215221; ty je t"eba na
3

Ve sv prci z roku 1997 p"ekvapiv! za"azuje E. Neustupn (1997, 238) definici typ$ keramiky k analze archeologickch pramen$: ...rozlien jednotlivch typ$ milodar$ a typ$ keramiky je zleitost analzy ... Dostv se tak do rozporu s vlastn definic archeologick analzy a syntzy. Typ toti odr nenhodnost, pravidelnost #i zkonitost archeologickch struktur (v naem p"pad! nenhodn, opakujc se kombinace znak$ keramiky), jejich vyhledn pat", podle Neustupnho (1997, 237), do oblasti syntzy. Typ vyhledvme z deskrip#n matice znak$ keramiky pomoc formalizovanch metod (nap". koresponden#n analzy, PCA, clusterov analzy atd.), tedy zp$sobem identickm s "eenm problm$ z oblasti syntzy struktur, tak jak ho popisuje E. Neustupn.

26

zklad! studia postdepozi#nch proces$ vylou#it z typologickch syntz). Takov p"edm!t proto od$vodn!n! chpeme jako svm zp$sobem uzav"en nlezov celek. Jestlie vyjdeme z p"edpokladu, e p"edm!ty byly lidmi v pr$b!hu doby vyrb!ny v pozm!n!nch formch, musme dojt k zv!ru, e formln! shodn objekty jsou sou#asn, podobn #asov! blzk a nepodobn #asov vzdlen (#asov hledisko je vak pouze jednm z mnoha aspekt$, ovliv&ujcch podobnost a nepodobnost p"edm!t$, srovnej nap". regionln rozdly). Na podklad! tohoto konstatovn m$eme sestavit typologickou vvojovou "adu (podle O. Montelia). Z formlnho hlediska se jedn o zcela shodn postup jako p"i chronologick seriaci: Vergleicht man die Voraussetzungen und das Verfahren der Erstellung einer Typologischen Reihe und der Chronologischen Seriation, so kann man groe bereinstimmungen feststellen: Es wurden Merkmals-Summe an Einzel-Objekten bzw. an geschlossenen Funden verglichen und nach dem Grad ihrer hnlichkeit in eine Reihe sortiert (Seriation). Unterschied ist nur die Zahl der verglichenen Merkmale und Merkamls-Summen, aus methodologischen Gesichtspunkten sind jedoch beide Verfahren nicht zu trennen, sondern identische Methoden der Reihung von Merkmals-Summen. (ZIEGERT 1983, 2635). Okolo typologie ran! st"edov!k slovansk keramiky se v posledn dob! rozvinula irok diskuse. Lze v n zaznamenat jak nzory extrmn! konzervativn4, tak i p"stupy modern, pracujc s formalizovanou deskripc materilu a kvantitativnmi analzami (nap". BRATHER 1996; KEMPKE 1988; MO+DZIOCH 1994; STEUER 1979; 1984). Patrn je snaha o klasifikaci keramiky na zklad! mikroznak$ a jejich vzjemnch kombinac. Hledaj se smyslupln klasifika#n kritria, jak z oblasti morfologie, tak i technologie keramiky (POL%EK 1995, 147). Vsledkem probhajc diskuse je systm navren J. Bubenkem a J. Frolkem (1995) (viz ve). V tto prci bude pro #ely typologie aplikovna p"edevm koresponden#n analza. Vyuijeme toho, e umo&uje znzornit strukturu objekt$ a deskriptor$ ve stejnm prostoru (NEUSTUPN 1997, 239) a praktickho zp$sobu, kterm lze v programu SPSS pomoc koresponden#n analzy zpracovat nominln znaky, kter jsou pro definici typ$ nejd$leit!j. Za pomoci metod multivaria#nch exploratornch analz budeme i p"ezkoumvat, zda subjektivn! vybran klasifika#n kritria, obsaen v naem deskriptivnm systmu (NEUSTUPN 1997, 243), lze povaovat za relevantn #i nikoliv a zda opravdu odrej p"irozenou variabilitu artefakt$ (MLLER 1997, 5) Zv!rem kapitoly je nutno zd$raznit, e nam clem nesm z$stat pouze definovn typ$. Nebyli bychom pak ni#m jinm ne tradi#nmi archeology s po#ta#em. Vsledek by byl jedin, a to e: ... this area of archaeology tends to be regarded by students (and others) as extremely boring and even pointless (SHENNAN 1988, 192). b)
14

Chronologie

P"esto, e archeologov disponuj v sou#asn dob! modernmi datovacmi postupy, jako nap". C #i dendrochronologie, z$stv keramika stle nejd$leit!jm prost"edkem archeologickho datovn nejen u ns, ale i v metodologicky rozvinut!jch zemch, nap". Velk Britanii (ORTON TYERS VINCE 1993, 182). Velk variabilita a mnostv keramiky, zskvan p"i archeologickch vzkumech, ji p"edur#uj k tomu stt se idelnm mdiem, nesoucm chronologickou informaci. Keramick soubory lze datovat (ORTON TYERS VINCE 1993, 182196) v zsad! dv!ma zp$soby: na zklad! kontextu, v n!m byla keramika objevena, a podle keramiky samotn. S kontextem jsou svzny chronologick informace dvojho druhu. Jednak jde o datovn ostatnmi nekeramickmi nlezy vyskytujcmi se v kontextu spolu s keramikou, jednak pomoc ternnch nlezovch souvislost, v nich byla keramika objevena. Oba zp$soby jsou z#sti problematick.

Reprezentantem zmn!nho proudu je nap". %. Sta&a (1994b, 288), kter poaduje studium celch ndob. Keramick typy lze podle n!j jednozna#n! rozpoznat s bloer Empirie. Zcela opa#nho nzoru je nap". M. Parczewski (1982, 47-48) #i S. Mo.dzioch (1994), kte" p"edpokldaj, e pro pot"eby typologie nen naprosto nutn prce s celmi ndobami.

27

Chronologicky dob"e zakotvenm p"edm!t$m, nap". mincm, bv p"i datovn p"ikldna velk d$leitost. Je nutn si vak uv!domit, e i v nejlepm p"pad! jde pouze o datovn terminus post quem. Musme vit i mru spojen mezi keramikou a datovatelnmi p"edm!ty. Ta m$e bt sice velmi vysok (nap". mincovn depot v ndob!), ale i velmi slab (nhodn vskyt mince a keramiky v jedn sdlitn vrstv!; v tomto p"pad! je nutn po#tat s nebezpe#m intruze #i smchn nlezovch celk$). Keramiku lze datovat tak podle struktury, ve kter byla objevena (nap". historicky znm stavba). Narme vak na problmy spojen s postdepozi#nmi procesy, nap". dlkou doby, po kterou kontext vznikal. Z hlediska relativn chronologie keramiky jsou velmi d$leit prostorov vztahy kontext$. Ty nachzej sv$j odraz ve vertikln i horizontln stratigrafii, superpozicch apod. (BOUZEK 1971, 3943). Chronologie zaloen na keramice samotn, pomineme-li n!kter zvltn p"pady jako nap". npisy na ndobch #i p"rodov!dn techniky (nap". termoluminiscence), bazruje na zpracovn nlezovch celk$. P"itom je mono vychzet bu) z celho souboru keramiky #i pouze z jednotlivch vybranch st"ep$. Druh zp$sob je zaloen na principu nazvanm key sherd, u ns nejmlad datuje. Jde o to, e archeolog hled like a pig hunting truffles nejmlad st"ep, kter cel soubor datuje. Je to velmi ned$v!ryhodn postup, p"i n!m k problm$m spojenm s postdepozi#nmi procesy p"istupuje i nebezpe# falen p"edstavy, e ojedin!l st"ep m$e bt v p"pad! pot"eby s dostate#nou p"esnost datovn (podobn omezen maj i mnoh nekeramick p"edm!ty, podle kterch se n!kdy pokoume keramiku datovat) (ORTON TYERS VINCE 1993, 187189). Ze zcela opa#nho principu vychz formalizovan pojet, kter je zaloeno na srovnn celch keramickch soubor$. Komparace je provd!na na zklad! pom!r$ mezi jednotlivmi typy keramiky, resp. jejmi znaky zastoupenmi v soboru. Soubory, kde jsou tyto pom!ry podobn, povaujeme za sou#asn. Sou#asnost lze p"edpokldat i u keramickch typ$, kter se v souborech obvykle vyskytuj spole#n!. Formalizovan p"stup umo&uje p"i studiu chronologie aplikaci statistickch nstroj$ a modernch po#ta#ovch program$. K nejd$leit!jm pat" seriace a koresponden#n analza. P"itom vak nesmme zapomenout, e pom!ry jednotlivch keramickch typ$ tak, jak budou sestaveny v chronologick sekvence, neodrej stav biocenzy #ili iv kultury, nbr oryktocenzy, tedy stav, ve kterm se keramika nachz pot, co ji prola procesem archeologickho zpracovn a nejr$zn!jmi c a n transformacemi. Dle je jasn, e sloen ur#itho invent"e neovliv&uje pouze #as, ale i nap". faktory funk#n, sociln aj. Jedna z d$leitch konsekvenc z toho vyplvajcch je skute#nost, e archeologick #as je pouze relativn veli#ina, a to i uvnit" jednotlivch kategori archeologickch kontext$ jako nap". hrob$, depot$, sdlitnch objekt$ aj. (MLLER 1997, 4)5. Abychom zskali d$v!ryhodn zv!ry, musme s t!mito fakty p"i na prci po#tat. c) Vektorov syntza

Jestlie neznme p"edem jednotliv faktory ovliv&ujc variabilitu archeologickho kontextu, resp. nechceme se zam!"it pouze na ty z faktor$ (nap". #as), jejich studium m$e ji apriorn! implikovat nasazen ur#itho specilnho postupu (nap". seriace), je vhodn p"i archeologick syntze pout metody, kter slou k vyhledn vech (nespecifickch) struktur obsaench v archeologickch pramenech, resp. v deskriptivnm systmu, kter je popisuje. Tyto metody nazvme exploratorn. Jejich vhodou je, e vzhledem k ur#itmu deskriptivnmu systmu p"inej optimln "een, tj. vy#erpvaj zcela jeho informa#n potencil (NEUSTUPN 1997, 238). Jedna z t!chto metod, analza hlavnch komponent (PCA), se stala pod nzvem vektorov syntza jdrem archeologick metody navren E. Neustupnm (1986; 1997 aj.). P"i hledn archeologickch struktur jde podle n!j o velmi efektivn a efektn postup. Aplikac tto metody lze b!hem n!kolika tdn$ doshnout vsledk$, kterch jinak dosahovaly generace tradi#nch archeolog$. *een jsou v rmci te metody vdy pln! reprodukovateln (NEUSTUPN 1997, 243244).

K tomu srovnej nap". ned$v!ryhodn aproximativn datovn jednotlivch typ$ keramiky v Mikul#icch (POL%EK 1995, 154).

28

V na prci budeme diskutovanou metodu pouvat k vyhledvn nejr$zn!jch struktur v deskriptivnch systmech, od pravidelnost zp$sobench #asem po systmov chyby vznikl p"i klasifikaci archeologickho materilu. d) Matematicko statistick metody pouvan p!i syntze formlnch archeologickch struktur (1) Analza hlavnch komponent (PCA) Analza hlavnch komponent pat" spolu s koresponden#n analzou, vlastn faktorovou analzou, diskrimina#n analzou aj. do velk rodiny multivaria#nch analz, jejich clem je redukce rozshlho po#tu prom!nnch v deskriptivnch maticch, a tm i zjednoduen interpretace rozshlch soubor$ v!deckch dat. Zklady metod z rodiny faktorovch analz byly vyvinuty pro #ely psychologie ji ve 30. letech tohoto stolet. Vchodiskem popisovanch analz je deskriptivn matice. Zde jsou v "dcch umst!ny objekty (nap". hroby), kter charakterizuje n!kdy zna#n! velk po#et deskriptor$/znak$/prom!nnch (nap". hloubka, po#et ndob, dlka rakve) umst!nch ve sloupcch. Kad objekt p"edstavuje bod v mnoharozm!rnm prostoru dan koordintami t!chto deskriptor$6. Body nejsou v!tinou rozptleny vude rovnom!rn!; vytv" ur#it struktury, nap". jsou n!kterm sm!rem rozptleny ve v!t dlce ne jinm. Studiem jejich rozloen lze zjistit vztahy mezi deskriptory, mezi objekty, objevit hlavn trendy existujc v datech a odhadnout, kter deskriptory se na t!chto trendech podlej (SHENNAN 1988, 241244, 261). Praktick postup provd!n vpo#tu hlavnch komponent a jejich interpretace velmi nzorn! i s p"klady popisuje E. Neustupn (1997, 237258): V prvnm kroku vypo#tvme z deskriptivn matice, kter mus bt sloena pouze z relnch #sel a nesm obsahovat chyb!jc data, korela#n koeficienty, kter vyjad"uj zvislost mezi jednotlivmi deskriptory. Korela#n koeficienty pak uspo"dvme do #tvercov symetrick matice, ze kter lze ode#st korelaci mezi konkrtnmi deskriptory. V nsledujcm kroku korela#n matici ortogonalizujeme, tzn. hledme takov vektory (vklad pojmu NEUSTUPN 1979, 5659), kter jsou na sob! nezvisl, nachzej se navzjem v pravm hlu. P"itom zskvme tzv. vlastn vektory a z nich i faktory. Faktory... representuj ur#it hromadn zvislosti, kter se typicky opakuj v n!jak mnoin! objekt$ deskriptivnho systmu. Pomoc faktor$ tak zjistme, kter deskriptory v matici spolu nenhodn! koreluj, co m obrovsk vznam pro pozd!j interpretaci (zjistme nap"., e ur#it znaky keramiky se v sdlitch jamch objevuj p"evn! spolu; to m$e bt d$leit nap". pro vyd!len chronologick fze #i funk#n interpretaci jmy apod.). Na konci tohoto postupu stoj matice faktorovch koeficient$, kter udvaj, jak je ur#it deskriptor typick pro dan faktor jako celek. Faktor$ m$e bt maximln! tolik, kolik je v deskriptivn matici deskriptor$. Pro dal pr$b!h analzy vak volme po#et faktor$ men, jednak proto, abychom co nejvce redukovali nep"ehledn mnostv deskriptor$ z p$vodn deskriptivn matice, jednak proto, abychom eliminovali um v korela#n matici a vylou#ili nevznamn faktory. E. Neustupn popisuje nvod, jak zvolit sprvn po#et faktor$, co je velmi d$leit. P"i malm mnostv faktor$ se m$e stt, e n!kter d$leit faktor bude vyput!n, naopak volba p"li velkho mnostv faktor$ zap"#in vskyt t!ko interpretovatelnho a nevznamnho umu. Pro zskn jednozna#nho vsledku transformujeme faktory tzv. rotac. Vsledkem postupnch transformac matice faktorovch koeficient$ je tzv. jednoduch struktura, tzn. takov forma faktorov matice, ve kter m kad deskriptor velmi vysok koeficient pouze vzhledem k jednomu faktoru, zatmco k ostatnm faktor$m m koeficient blzk nule. Rotovan faktory je mnohem snaz interpretovat. Faktorov koeficienty nabvaj hodnot od 1 do -1, p"i#em deskriptory s vysokm kladnm faktorovm koeficientem jsou pro dan faktor vysoce typick, zatmco deskriptory s koeficientem okolo nuly jsou pro faktor nevznamn. Deskriptory s vysokmi zpornmi hodnotami stoj v protikladu k deskriptor$m s vysokmi kladnmi hodnotami a je pro n! typick jejich opak.
6

Jednodue to lze pochopit u dvourozm!rnho grafu, ve kterm je na ose x "ka hrobu, na ose y dlka hrobu; kad hrob bude charakterizovn pr$se#kem sv dlky a "ky. Protoe dlka a "ka hrobu spolu nejspe koreluj (#m v!t dlka, tm v!t "ka), budou tyto body rozptleny ur#itm sm!rem (danm vzjemnm vztahem dlky a "ky) do ur#it dlky. Tato dlka i sm!r budou odlin od jinch deskriptor$.

29

Jestlie chceme zjistit, jak je ten kter faktor charakteristick pro kad z objekt$ p$vodnho deskriptivnho systmu, vypo#tme tzv. faktorov skre, kter tuto typi#nost vyjad"uje. %m vy je absolutn hodnota faktorovho skre, a( ji kladnho #i zpornho, tm typi#t!j je objekt pro kladnou #i zpornou stranu faktoru (NEUSTUPN 1997, 237244) (2) Koresponden!n analza (CA) Koresponden#n analza byla vyvinuta na konci 60. let. Roz"ila se p"edevm mezi francouzskmi a pozd!ji i n!meckmi archeology. Zkladn principy koresponden#n analzy jsou velmi podobn jako u analzy hlavnch komponent (PCA), tj. vychz z korela#n matice (v p"pad! koresponden#n analzy zaloen na vpo#tu chikvadrt vzdlenost), kter vyjad"uje zvislost mezi jednotlivmi deskriptory (prom!nnmi). V porovnnm s PCA se koresponden#n analza jev jako mnohem vhodn!j pro zpracovn nominlnch znak$, kter jsou velmi d$leit nap". v typologii (jednotliv ndoby jsou popsny znaky jako barva, ost"ivo, vzdoba apod.). Nominln znaky jsou pro pot"eby koresponden#n analzy zapisovny pomoc 0 a 1 (p"tomen nep"tomen). Tento zp$sob je ozna#ovn jako two-way indicator matrix a M. J. Baxter (1994, 124) ho popisuje takto: For each variable, j , having pj categories, define pj new variables that take the values 1 or 0 according to whether or not a particular row falls into that category. This result in a new n by p indicator matrix of 1s and 0s where p is just the total number of categories across all variables. Takto je nap". p$dorys zemnice, kter je obdln #i ovln, zapsn dv!ma sloupci (nazvanmi nap". OVAL #i OBDEL), ve kterch je pomoc 0 a 1 vyjd"eno, e konkrtn zemnice je bu) ovln #i obdln (BAXTER 1994, 238239). Koresponde#n analza, vychzejc z popsan matice, se nazv multiple correspondence analysis (MCA). The approache used here is simply to apply the usual CA algorithm to the two-way indicator matrix representing the data,... (BAXTER 1994, 124). Podobn zp$sob zpisu nominlnch dat nen nap". p"pustn p"i analze hlavnch komponent (PCA), protoe produkuje tzv. neprav nuly (NEUSTUPN 1997, 237258). To zna#n! zt!uje vyuit PCA nap". v rmci typologie. Dal velk vhoda koresponden#n analzy spo#v v tom, e vzjemn vztahy mezi objekty (nap". hroby), mezi deskriptory (nap". znaky keramiky) a mezi objekty a deskriptory mohou bt analyzovny najednou a bt znzorn!ny v tom samm bodovm grafu. Monost spole#nho vizualizovn vztah$ mezi jednotlivmi deskriptory se vztahy mezi jednotlivmi objekty je velmi d$leit pro orientaci archeologa ve sloitch formlnch strukturch. Velk potencil tto techniky lze hledat zvlt! p"i definici archeologickch typ$, resp. p"i testovn relevance typ$ subjektivn! definovanch (MLLER 1997, 7; MLLER ZIMMERMANN ed. 1997; SHENNAN 1988, 283286; ZIMMERMANN 1997, 10). Koresponden#n analza je s sp!chem pouvna i pro "azen (seriovn) deskriptivnch matic (podobn! jako p"i seriaci) za #elem tvorby relativn! chronologickch sekvenc. Clem tohoto postupu je p"erovnat "dky (s objekty) a sloupce (s deskriptory) ur#it tabulky takovm zp$sobem, e "dky s podobnmi objekty budou nsledovat za sebou, resp. deskriptory, vyskytujc se v objektech #asto spole#n!, se objev v sousedcch sloupcch. Koresponden#n analzu lze pro tyto #ely aplikovat za p"edpokladu, e se znaky #i typy reprezentujc deskriptory na po#tku svho vskytu objevuj z"dka, b!hem doby nar$staj a ke konci existence jejich #etnost op!t kles. Nen p"itom nutn, aby rozd!len #etnosti takovho jevu bylo symetrick (normln! rozd!len), tzn. aby rychlost nr$stu p"ed maximem vskytu byla stejn jako rychlost poklesu po maximu. Takov model vvoje nazvme unimodln. Koresponden#n analzu nelze pout pro chronologick "azen jev$, jejich rozd!len #etnosti m vce vrchol$, tzn. kdy jeden a ten sam znak #i typ je maximln! roz"en v r$znch dobch, zatmco v obdobch mezi t!mito vrcholy se objevuje jen z"dka (ZIMMERMANN 1997, 9). Vsledkem koresponden#n analzy jsou "ady #sel, tzv. vlastn vektory (k tomuto termnu viz NEUSTUPN 1997, 240241), kter charakterizuj formln struktury vznikl nap". p$sobenm #asu. Jednotliv, ur#itmu objektu (nap". hrobu) #i deskriptoru (nap". znaku keramiky) p"i"azen #sla lze chpat jako t!it! nebo koordinty. Blzk hodnoty vyjad"uj podobnost (nebo nap". sou#asnost), rozdln hodnoty nepodobnost (nesou#asnost).

30

Je jasn, e invent" hrobu #i obsah jmy nebude ovlivn!n pouze #asem, ale i dalmi faktory (nap". pohlavm, funkc). Tyto vlivy nachzej v koresponden#n analze sv$j odraz v druhm #i t"etm vlastnm vektoru. Zda"-li se koresponden#n analza, bude dominantn faktor (nejspe #as) spojen s prvnm vlastnm vektorem, mn! vznamn faktory s dalmi vlastnmi vektory. Zobrazme-li prvn vlastn vektor vyjad"ujc nap". #as s dalm vektorem v dvoudimenzionlnm prostoru (grafu), mus z jistch matematickch d$vod$ vzniknout z jednotlivch bod$ (pr$se#k$ 1. a 2. vlastnho vektoru jednotlivch objekt$, resp. deskriptor$) typick parabola. V p"pad!, e tento klasick obrazec opravdu zskme, lze p"epokldat, e deskriptivn matice vstupnch dat je se"azena (diagonalizovna) p"edevm podle prvnho vlastnho vektoru (#asu). %seln! je tato skute#nost charakterizovna tzv. kanonickm korela#nm koeficientem (max.=1), kterm m!"me jak zk je zvislost mezi vlastnmi vektory "dk$ a sloupc$. Jestlie m grafick vstup koresponden#n analzy tvar paraboly, je kanonick korela#n koeficient u prvnho vektoru vysok, zatmco u dalch vektor$ shodn! nzk (ZIMMERMANN 1997, 10). Z praktickho hlediska interpretace paraboly je d$leit, e objekty (nap". hroby #i sdlitn jmy) i deskriptory (nap". znaky keramiky, druhy milodar$) jsou v n poskldny od nejstarho po nejmladho. Kter konec paraboly je star, m$eme rozhodnout pouze na zklad! extern evidence (nap". stratigrafie). Na vnit"n ploe paraboly jsou umst!ny heterogenn objekty, ve kterch jsou smchny nap". star i mlad nlezy/znaky (ZIMMERMANN 1997, 10, 12). (3) Seriace Seriace je znm a pom!rn! #asto pouvan metoda pro "een relativn archeologick chronologie, m$e vak bt pouita i p"i prci na p"buzn problematice, nap". p"i tvorb! typologickch "ad (viz ve). Vychz z deskriptivn matice dat, v n p"erovnv "dky a sloupce takovm zp$sobem, aby korelace mezi "dky a sloupci byla co nejv!t. V p"erovnan tabulce by se pole obsahujc p"tomnost znaku (tam, kde registrujeme pouze vskyt a absenci znak$), resp. maximln #etnost vskytu znaku (v kontingentn tabulce obsahujc #etnosti vskytu znaku) m!ly srovnat na diagonle nebo v jej blzkosti. Po proveden seriace lze po"ad objekt$, resp. deskriptor$ v tabulce (pokud jsme pracovali se sprvnmi vlastnostmi) interpretovat chronologicky (SALA% 1997, 215). Existuje vce algoritm$, podle nich lze seriaci provd!t. Velmi vhodn matematick vlastnosti nabz p"edevm koresponden#n analza. Tato metoda umo&uje daleko vce ne jen diagonalizovn kontingentn tabulky (viz ve) (IHM 1983, 17). (4) Clusterov analza Clusterov analza je d$leitou metodou numerick taxonomie. V archeologii ji pouvme p"edevm pro "een kol$ z oblasti typologie. Clusterov analza je zaloena na relativn! jednoduchch principech (BERNBECK 1997, 214): objekty (nap". ndoby) maj m!"iteln znaky/deskriptory; mohou to bt numerick prom!nn (nap". pr$m!r hrdla), ale i nominln znaky, vyjd"en pomoc prezent/absenc (1/0) (nap". zdobeno/nezdobeno) kad objekt si lze p"edstavit jako bod v multidimenzionlnm prostoru; kad deskriptor tvo" jednu z os tohoto prostoru linern euklidovsk vzdlenost mezi objekty lze v multidimenzionlnm prostoru metricky ur#it body lec blzko u sebe vytv"ej shluky clustery; objekty pat"c do jednoho clusteru jsou si podobn a tvo" jeden typ. P"i clusterov analze hledme takov skupiny bod$, kter jsou sob! co nejble (tzn. jsou si maximln! podobn), a zrove& jsou maximln! vzdlen bod$m z jinch skupin (tzn. jsou jim co nejmn! podobn). Existuje vce metod clusterov analzy (DRESLEROV TURKOV 1989, 416, 418; SHENNAN 1988, 212228). V rmci tzv. hierarchick aglomerativn metody je v archeologii #asto pouvna metoda podle Warda. Jejm vsledkem by m!ly bt co nejhomogenn!j clustery p"iblin! stejn velikosti. Mn! vhodn pro archeologick data je metoda nejbliho souseda (single linkage), kter #asto nezjist pom!rn! odlin clustery, pokud se mezi v!tmi shluky nachzej dal body (ALDENDERFER 1982, 63, DRESLEROV TURKOV 1989, 420, 425).

31

Grafickm vstupem clusterov analzy je tzv. dendrogram aglomerativn hierarchick strom, kter znzor&uje vznik hierarchick struktury cluster$. V dendrogramu m$e bt znzorn!no jak shlukovn objekt$, tak i deskriptor$. Za#n jednoprvkovmi mnoinami (jednotlivmi objekty #i deskriptory/znaky), kter se na r$znch rovnch (v nslednch krocch) spojuj s dalmi prvky #i ji vytvo"enmi skupinami na zklad! vzjemn podobnosti. Tento proces je ukon#en v okamiku, kdy se vechny prvky nachzej v jedn velk skupin!. Archeolog mus ur#it, ve kterm kroku je po#et cluster$ nejsmyslupln!j. N!kdy bv toto rozhodnut u#in!no na zklad! zdravho rozumu #i podle extern evidence, existuj vak i postupy (nap". diskrimina#n analza, faktorov analza), pomoc kterch lze provst validaci cluster$ objektivnm zp$sobem (ALDENDERFER 1982, 6171). Clusterov analza sebou nese n!kter metodologick rizika. %st lze odstranit pom!rn! jednodue, jin h$"e. K t!m prvnm pat" problmy spojen s rozdlnm m!"tkem znak$. Z hlediska euklidovsk prostoru je jedno, zda se dv! ndoby li 1 cm v pr$m!ru st #i 1 cm v "ce st!ny, vzdlenost je stejn. Faktick rozdl t!chto dvou daj$ je vak podstatn! v!t. Takto rozdln prom!nn je nutno standardizovat (BERNBECK 1997, 215). Provdme to r$znmi metodami, vsledek je vak podobn. Prom!nn jsou p"evedeny z absolutnch na relativn hodnoty a ty je mono mezi sebou porovnvat. Dal (podstatn!j) problm vyplvajc z euklidovskho prostoru, souvis s tm, e jeho osy definovan podle deskriptor$ mus bt navzjem v pravm hlu. To proto, abychom v pravohlm prostoru mohli vypo#tvat vzdlenosti mezi body. Osy se nachzej v pravm hlu jen tehdy, jsou-li deskriptory na sob! pln! nezvisl. Tento p"pad vak v praxi nikdy nenastane. Jestlie nejsou deskriptory na sob! nezvisl, osy se nenachzej v pravm hlu a vypo#tan vzdlenost mezi body, na zklad! kter vytv"me clustery, je nep"esn. *eenm je vb!r na sob! nezvislch deskriptor$ pomoc tzv. ortogonalizace, obsaen v metod! hlavnch komponent (PCA) (viz ve) (SHENNAN 1988, 200). Vb!r deskriptor$ pomoc exploratornch analz zabezpe#, e budou vylou#eny znaky, kter nadpr$m!rn! a falen! ovliv&uj rozd!len objekt$ do skupin a zrove& vyberou relevantn znaky, kter jsou pro clusterovou analzu d$leit (BERNBECK 1997, 216217). (5) Diskrimina!n analza Diskrimina#n analza pat" do rodiny multivaria#nch analz. Operace, kter p"i n probhaj, jsou velmi podobn t!m, je se odehrvaj p"i analze hlavnch komponent. P"esto se diskrimina#n analza od p"edelch metod podstatn! li. Nejedn se toti o exploratorn techniku, pomoc kter bychom vyhledvali dosud neznm struktury. Nasazen tto metody p"edpokld, e m$eme objekty ji apriorn! rozd!lit na zklad! kritri nezvislch na analyzovanch datech do skupin. Pomoc diskrimina#n analzy se sname zjistit, zda je nae d!len relevantn, resp. kter deskriptory a jak toto rozd!len ovliv&uj. Typickm p"kladem je situace, kdy mme ndoby jednoho typu z vce lokalit. Tvar kad ndoby je popsn sri rozm!r$. Pomoc diskrimina#n analzy zjistme, zda se ndoby z r$znch lokalit tvarov! opravdu li, resp. kter jejich #sti jsou pro takov rozd!len nejd$leit!j (SHENNAN 1988, 286288). Vsledky je mono znzornit i graficky v tzv. map! diskriminovanch objekt$.

2.

Validace formlnch struktur

Validace formlnch struktur, tak jak ji navrhuje E. Neustupn (1997, 243), v podstat! nahrazuje klasick statistick testovn, pro kter nejsou archeologick data v!tinou vhodn (nespl&uj p"edevm n!kter zkladn podmnky statistickch test$ nap". normln rozd!len). S jej pomoc zji(ujeme, zda jsou objeven struktury opravdu vznamn #i nikoliv. Validace je provd!na na zklad! tzv. extern evidence, tedy archeologickch dat, kter nebyla sou#st deskriptivn matice, z n byly vyhledvny formln struktury. M$e se jednat nap". o pohlav osob poh"bench v jednotlivch hrobech #i prostorov vztahy (nap". vertikln #i horizontln stratigrafie). Pravd!podobnost, e by se stejn struktura projevila dvakrt v r$znch datech, je velice mal. Srovnn formlnch struktur s extern evidenc nevyuijeme pouze p"i validaci, nbr i v dal fzi archeologick metody, p"i interpretaci.

32

D$v!ryhodnost naich zjit!n lze zvit i tm, jestlie se nm poda" zskat identick #i podobn vsledky pomoc r$znch metod formalizovan syntzy.

3.

Prostorov aspekt archeologickch struktur

Poloha v prostoru je podstatnou vlastnost archeologickch pramen$. Jako nezvisl extern evidence slou pro validaci formlnch struktur (NEUSTUPN 1997, 244), #asto podstatnm zp$sobem napomh i jejich interpretaci, n!kdy se sama stv zkladem formalizovan syntzy (nap". DRESLEROV TURKOV 1989). Vchodiskem prostorov analzy i syntzy je z topologie vyvozen pojem polygon. Jedn se o souvislou plochu v geografickm prostoru ur#enou kone#nm po#tem bod$ spojench lini. Polygon odkazuje na polohu i prostorov vztahy (NEUSTUPN VENCLOV 1996, 620621). Jeho konkrtn definice je zleitost analzy entit, p"i n zji(ujeme, kter archeologick body a t!lesa jsou strukturujc z hlediska otzek, je archeologov "e (NEUSTUPN 1986, 533535). Polygon m$e bt nap". topologickm ur#enm jednoho kamennho t!pu, jednoho zahloubenho objektu, jednoho sdlit! apod. Z hlediska prostorovch relac mezi archeologickmi body, resp. t!lesy (ktermi jsou i keramick fragmenty, resp. objekty, sdlit!, regiony, v nich byly nalezeny) popsal E. Neustupn (1986, 533534) #ty"i podstatn vztahy (inzerce, incidence, exkluze a substituce), kter z#sti odpovdaj n!kterm zkladnm archeologickm pojm$m jako nap". nlezov celek, superpozice aj. Pro validaci a interpretaci formlnch struktur za pomoci struktur prostorovch jsou podstatn r$zn formy shlukovn (NEUSTUPN 1997, 244). Kombinovn formlnch struktur s prostorovou dimenz je d$leitm metodologickm postupem nejen v archeologii, ale i v jinch oborech zabvajcch se lidskou spole#nost. Typickm p"kladem jsou nap". studie o sou#asnm zemnm plnovnm a infrastruktu"e (analogick postupy jsou na mst!; archeologie se toti mj. zajm o vzkum infrastruktury spole#nosti minul). Promtn formlnch struktur do relnho prostoru je zde b!n! pouvno p"i testovn hypotz (validaci) a interpretaci formlnch struktur (nap". cluster$). Za rozhodujc kritrium, podobn! jako u Neustupnho, jsou povaovny r$zn zp$soby prostorovho shlukovn (rumliche Konzentration) (HAMACHER PREISER 1977, 147 160; RASE PAECH 1977, 133 146). Uchopen archeologickch pramen$ jako poz$statk$ strukturovanho systmu, kter m formln i prostorovou dimenzi, vede jako jedin k poznn vvoje lidsk spole#nosti v komplexnch souvislostech, kter neopomj n!kter podstatn aspekty jako nap". vztahy lid k p"rodnmu prost"ed, sociln vztahy uvnit" spole#nosti, vvoj sdelnch arel$ apod. Na zklad! uvedench teoretickch vchodisek a p"padn! s pomoc modernch po#ta#ovch program$ (GIS) lze promtat formln vlastnosti archeologickch pramen$ do relnho prostoru #i naopak p"evd!t geografick, resp. topologick vlastnosti do prostoru formlnho. M. Kuna jako p"klad uvd promtnut archeologickch typ$ do mapy nebo zp!tn na#ten topologickch daj$ (nap". vzdlenosti archeologickch lokalit od vodnch zdroj$) do deskriptivn matice (KUNA 1997, 174). Prostorov daje vyuvme p"i zji(ovn vvojovch trend$ v analyzovan oblasti, pravidelnost prostorovho uspo"dn #i modelovn. Topologick nstroje (nap". overlay p"ekrvn polygon$) slou i ke generovn novch struktur (KU%ERA MACH%EK 1997, 151153). P"i studiu keramiky sledujeme prostorov aspekty v zsad! na dvou rovnch: v rmci jednoho sdelnho arelu a na rovni region$ r$znch "d$. Zpracovn jednotlivch sdelnch arel$ vychz p"edevm z dat zskanch p"i ternnch archeologickch vzkumech. Prostorov informace o keramice jsou velice d$leit pro studium depozi#nch a postdepozi#nch proces$ (nap". sherd links, rozptyl st"ep$ z jedn ndoby; ORTON TYERS VINCE 1993, 209212; SCHIETZEL 1981, 53, Kart. 5), relativn chronologie (vertikln a horizontln stratigrafie; nap". BOUZEK 1971, 3943), sociln a funk#n strukturovanost sdlit!. Propojen vsledk$ formalizovan syntzy sdlitn keramiky (proveden pomoc clusterov analzy) a jej prostorov distribuce popsal ji v roce 1978 Ch. L. Redman na p"kladu zpracovn ke-

33

ramiky z portugalsk pevnosti Qsar es Seghri v Maroku. Metodou formalizovan syntzy (zde clusterov analza) byly objekty rozt"d!ny do skupin (cluster$) podle podobnosti keramiky, kter v nich byla nalezena. V!tina cluster$ odrela chronologickou pozici objekt$. V rmci jedn #asov fze vak dolo k rozd!len objekt$ do dvou vraznch cluster$. Ty byly promtnuty do relnho prostoru pevnosti. Ukzalo se, e se nenhodn! prostorov! shlukuj: objekty z jednoho clusteru v mstech vojenskch staveb, objekty z druhho v okol crkevnch budov. Je z"ejm, e vybran deskriptory keramiky odrej dv! zkladn skupiny v komunit! Portugalc$: osoby vojensk a nevojensk. To, e jsou prostorov! odd!leny, patrn! znamen, e v pevnosti existovaly sou#asn! dva modely organizace spole#nosti (REDMAN 1978, 188190). Spojen formlnch a prostorovch struktur p"isp!lo v tomto p"pad! k vyd!len funk#nch a socilnch zn uvnit" pevnosti. I p"i zpracovn rozshlch soubor$ ran! st"edov!k sdlitn keramiky vyuvaj archeologov prostorov hledisko. Typickm p"kladem jsou nejnov!j vstupy projektu mikul#ick keramiky. Intenzita vskytu keramickch typ$ (kter nejsou v tomto p"pad! bohuel vsledkem formalizovan analzy a syntzy, ale intuitivnho p"stupu) je mapovna na ploe lokality podle nlezovch #tverc$. Jejich prostorov shlukovn je vysv!tlovno chronologicky, tj. vvojem osdlen v #ase (KLANICA 1970; POL%EK 1995, 152, 154, 160179). Podobn metoda, vychzejc ovem z vsledk$ povrchovch sb!r$, byla aplikovna i p"i zpracovn keramiky z Haithabu. R$zn prostorov koncentrace dvou zkladnch skupin keramiky zde tak souvisej s horizontln stratigrafi, odrej tedy chronologick hledisko (SCHIETZEL 1981, 5455, 110111). Zjem o prostorov aspekt studia keramiky je tradi#n! spojen s jej distribuc na rovni region$. V rmci klasickho paradigmatu (hlavn! G. Childe) slou r$zn prostorov! ohrani#en skupiny keramickch typ$ jako jeden z hlavnch argument$ pro vyd!len tzv. archeologickch kultur (to se leckdy projev i v jejich nzvu). Tento p"stup vak, jak vme nap". z ran! i vrcholn! st"edov!k archeologie, m$e bt do jist mry zavd!jc (srovnej nap". r$zn keramick typy nerovnom!rn! roz"en na zem Velk Moravy). V modern archeologii je distribuce keramiky na v!t vzdlenosti zkoumna p"edevm z hlediska otzek souvisejcch s obchodem a transportem keramiky, s kontakty mezi jednotlivmi spole#enstvmi lid apod. (ORTON TYERS VINCE 1993, 197206). A. Buko (1990, 336359) rozliuje dva zkladn zp$soby, jak vyd!lit keramick importy: makroskopick archeologick pozorovn (morfologick a technologick znaky, charakter keramick hmoty) a p"rodov!dn analzy (mineralogick, chemick aj.). P"i makroskopickm pozorovn vychzme ze dvou princip$, bu) se zam!"me na individuln znaky, tj. hledme vrobky konkrtnho hrn#"e, nebo znaky skupinov. Vrobky jednoho hrn#"e lze objevit nap". podle identickch zna#ek na dnech ndob, otisk$ prst$ na povrchu ndoby apod. Skupinov znaky odrej vrobn tradici a zdroje materilu z konkrtn lokality #i z jedn dlny. To nachz sv$j odraz v existenci vraznch typ$ keramiky (nap". BRATHER 1996; DOSTL 1975, 159167; STA'A 1994a, 265286). V tto oblasti bylo ur#itho pokroku dosaeno p"i vzkumu velkomoravsk keramiky na Slovensku, kde se poda"ilo identifikovat oblast zsobovanou typologicky nezam!nitelnmi vrobky jedn hrn#"sk dlny, konkrtn! z Nitry Lupky (VLKOLINSK 1995, 37). Na Morav! se dotkli problematiky kontakt$ mezi jednotlivmi regiony identifikovanmi na zklad! npadnch typ$ keramiky nap". %. Sta&a (1984, 217223), B. Dostl (1994c, 56) #i L. Pol#ek (1994b, 246,249). V p"padech, kdy je keramika svm vzhledem na rozlehlch zemch natolik jednotn, e makroskopicky nelze jej provenienci identifikovat, je na mst! pout chemickch a petrografickch analz. Problmy spojen s analzou keramick hmoty pomoc p"rodov!dnch metod byly diskutovny ji ve. Na tomto mst! je t"eba pouze upozornit, e ne vdy vede jejich aplikace ke zdrnmu cli. Srovnvme-li nap". keramiku z mst s obdobnmi pedologickmi a geologickmi podmnkami, t!ko nm p"i jejich rozlien p"rodov!dn metody pomohou (DVORSK POL%EK 1995, 201).

34

E. Interpretace
Formln archeologick struktury, vstupy matematicko statistickch metod, je nezbytn nezvisle na metod!, kterou byly zskny, interpretovat (MLLER 1997, 6). To je #ste#n! mon srovnnm s extern evidenc, tedy s archeologickmi daty, kter nebyla zahrnuta do naeho deskriptivnho systmu (NEUSTUPN 1979, 72). Typickm p"kladem jsou ji zmi&ovan prostorov vztahy (nap". stratigrafick), m$e vak jt i o jin hodnoty nap". nezvisl absolutn datovn pomoc p"rodov!deckch metod. Chceme-li formln a n!m archeologick struktury oivit, pojmenovat a pochopit jejich smysl v rmci systmu iv kultury, je pro interpretaci nutno pout model$ odvozench z historie, etnologie #i experimentln archeologie, tedy v!d umo&ujcch pozorovn iv lidsk kultury v #ase. Jako alternativu lze formulovat i obecn modely, kter vytv"me nap". postupnm rozvjenm a konkretizovnm d$sledk$ vliv$ ur#it abstraktn kategorie iv kultury #i udlosti (?) na vvoj materiln kultury. Pokud je systm materilnch struktur kontextu (archeologickho pozn. J.M.) shodn se systmem materilnch struktur modelu, jsme oprvn!ni usoudit na shodnost funkc, vznamu a n!kdy i smyslu. (NEUSTUPN 1986, 542548). Rozhodnut, kter struktury jsou, resp. nejsou shodn, lze u#init na zklad! analogie. Pro modelovn je d$leit p"edpoklad, e mezi analogickmi strukturami existuj i dal podobnosti ne ty, jejich existenci m$eme zjistit na zklad! naich dat. Tyto znaky lze nsledn! roz"it z jedn struktury, zdroje analogie (model), na druhou strukturu, subjekt analogie (archeologick kontext). Rozliujeme dv! zkladn kategorie analogi (BERNBECK 1997, 85108, s lit.; VOSSEN 1991, 2425, s lit.): tzv. p"m historick analogie (direct historical approach): hlavnm kritriem historick analogie je p"m vvoj mezi subjektem a zdrojem analogie tzv. new analogy: obecn analogie mezi strukturami bez historick kontinuity; jde o typ analogie podstatn pro bdn o spole#nosti starho prav!ku, nap". paleolitu. Na new analogy se nej#ast!ji sn kritika tradi#nch archeolog$, kte" povauj svoji disciplnu za #istou kulturn! historickou v!du. Jestlie vak do archeologie neintegrujeme takov v!dy jako etnologie #i sociologie, kter nm zprost"edkuj obecn, i kdy #asov #i mstn! vzdlen modely lidskho chovn, nikdy nep"ekro#me sv$j archeologick stn. I pouit analogi se vak mus "dit p"snmi pravidly, kter nachzej sv$j odraz v rozshl teorii (BERNBECK 1997, 85108, s lit.). P"i interpretaci ran! st"edov!k keramiky pouvme celou klu model$ odvozench jak z historie, tak i etnologie #i experimentln archeologie.

1.

Modely odvozen z etnologie a etnoarcheologie

Monosti aplikace vsledk$ etnografie jsou v archeologii velice irok. M$eme je vyut jak v vodnch fzch archeologick metody, kdy lze z etnografickch pozorovn vyvodit klasifika#n kritria, kter nm pomohou p"i vytv"en smysluplnho deskriptivnho systmu, tak p"i zv!re#nm testovn archeologickch hypotz. Tradi#n! vak pracuj archeologov s entografickmi daty p"i interpretaci. Na zklad! etnografickch pozorovn vytv"ej modely osv!tlujc archeologick struktury. D!je se tak i p"esto, e nekritick hledn paralel mezi recentnmi p"rodnmi nrody a archeologickmi kulturami je ji del dobu povaovno za velmi problematick (VOSSEN 1991, 22, 29, s lit.). Kritika etnografickch paralel v archeologii vychz z vce sm!r$. K t!m nejd$leit!jm pat" p"esv!d#en, e kulturn evoluce zap"#i&uje vym"en ranch forem lidsk kultury, a proto nm interpretace odvozen jen z etnografickch dat mohou uzav"t cestu k poznn struktur existujcch pouze v prehistorii. Dle je t!k z mnoha rozli#nch analogi vybrat prv! ty, kter archeologickm strukturm nejpravd!podobn!ji odpovdaj (BERNBECK 1997, 85108). Neexistuje toti dn monost analogie testovat, lze je pouze na zklad! srovnvn etnografickch pozorovn s archeologickmi strukturami p"ijmout nebo nep"ijmout. Problmem jsou i nedostatky etnografickch studi, kter #asto nep"inej data relevantn pro archeology.

35

Vhody spoluprce archeologa a etnologa p"esto p"evauj nad nevhodami. Roz"en naeho rozhledu za horizont osobn zkuenosti a potla#en etnocentristickho mylen pat" k zkladnm p"nos$m etnoarcheologick prce. Navc #m po#etn!j a mnohotvrn!j analogie a paralely uvedeme, tm v!t je pravd!podobnost sprvn interpretace archeologickch struktur (VOSSEN 1991, 23, 26 28. s lit.). Nebezpe# nep"pustnho p"enen etnologickch paralel na pom!ry v prehistorickch a historickch obdobch lze vrazn! snit dodrenm jistch pravidel. Archeologick struktury a jejich etnologick paralely mus (VOSSEN 1991, 2930): pat"it spole#nostem na p"iblin! shodn hospod"sk a kulturn rovni vychzet z p"iblin! shodnch geografickch a klimatickch podmnek bt #asov! i prostorov! co nejmn! vzdlen po formln strnce si odpovdat v co nejv!tm mnostv znak$ vychzet z uzav"ench archeologickch celk$ na jedn stran! a funk#n! souvisejcch etnografickch materil$ na stran! druh. I kdy m etnoarcheologie propojenm materiln a nemateriln kultury k dispozici rozshl interpreta#n potencil (nap". v oblasti sociln! kulturnch kontext$), jsou tmata prac o keramice pom!rn! omezen. Jde p"evn! o otzky souvisejc s vrobou keramiky, organizac produkce, jej spot"ebou a ivotnost #i sm!nou, resp. obchodem (EGGERT 1991, 40, 5051, s lit.). Prce o ran! st"edov!k slovansk keramice nejsou v tomto sm!ru vjimkou (BUKO 1990, 82180, s lit.). Klasick studie pochzej z pera W. Houbowicze (1950) a A. A. Bobrinskho (1978). Jednm z prvnch, kter pracoval s etnologickmi analogiemi p"i bdn o slovansk keramice, byl vak ji L. Niederle. K popisu slovanskho hrn#"skho kola se nap". neobval pout analogie a z Konga (NIEDERLE 1921, 302323).

2.

Modely odvozen z experimentln archeologie

Experimentln archeologie je d$leitm zdrojem archeologickch analogi a model$. I kdy je omezena pouze na eliminaci nepravd!podobnch hypotz na stran! jedn a identifikaci cel "ady monch vysv!tlen (FAGAN 1996, 234235) na stran! druh, sehrv p" vzkumu keramiky nezastupitelnou roli. Modely odvozen z experimentln archeologie vyuvme p"edevm p"i objas&ovn technologickch postup$ vroby keramiky, odhadu produktivity prce hrn#"$, rekonstrukci vrobnch za"zen, identifikaci funkce keramiky, jej ivotnosti apod. Experimentln metody byly pouity i p"i vzkumu ran! st"edov!k slovansk keramiky. V N!mecku se nap". pokoueli vy"eit problm, jakm zp$sobem Slovan svou keramiku vypalovali (kdy znme tak mlo slovanskch hrn#"skch pec) (BTTCHER BTTCHER 1997, 8793), funkci ndob ve slovansk domcnosti experimentln! testovali v B"ezn! u Loun (PLEINEROV 1986, 162165; PLEINEROV NEUSTUPN 1987, 91, 9597). Bohatou tradici m experimentln bdn v Polsku, kde slouilo p"edevm p"i objasn!n vrobnch technik (hlavn! prce R. Jakimovicze, W. Houbowicze) (BUKO 1990, 105, s lit.). Pokusy s vpalem keramiky probhaj v sou#asn dob! i na Morav!, v Mikul#icch (stn sd!len L. Pol#ka).

3.

Modely odvozen z historickch pramen#

Tak na zklad! historickch pramen$ lze vytv"et modely, kter pomhaj p"i "een cel "ady d$leitch otzek spojench s vzkumem ran! st"edov!k keramiky. K nejd$leit!jm pat" modely odrejc ekonomicko sociln postaven producent$ a spot"ebitel$ keramiky ve struktu"e st"edov!k spole#nosti (nap". NEKUDA REICHERTOV 1968, 2129). Vznamn socioekonomick model, vytvo"en historiky pro velkomoravsk a povelkomoravsk obdob, kter se zce dotk organizace "emesln produkce, souvis s p"edpokldanou existenc tzv. sluebnch osad a dvorc$, resp. hradsk soustavy (nap". KRZEMI-SK T*ETK 1965; 1978; KU%ERA 1974, 349381). Za pomoci historickch pramen$ lze n!m archeologick struktury pojmenovat jejich p$vodnmi jmny, nap". r$zn funk#n kategorie ndob (nap". NIEDERLE 1921, 320323), #i odvodit mo-

36

n modely tkajc se distribuce keramiky (nap". T*ETK 1973). K pochopen funkce r$znch forem keramiky m$e vznamn! p"isp!t i ikonografie (nap". McCARTHY BROOKS 1988, 102122). Mon nebezpe#, plynouc z aplikace model$ vyvozench z historie, jsou prakticky identick s t!mi, kter ji byla popsna v souvislosti s etnoarcheologickmi vzkumy. Lze k nim mj. p"idat i komplikace zp$soben r$znmi m!"tky #asu, kter jsme schopni zachytit v historickch #i archeologickch pramenech (srovnej nap". problematiku Braudelovch #asovch rytm$ a archeologick chronologie nap". SMITH 1992, 2334) .

37

IV. Pohansko u B!eclavi Lesn kolka a velkomoravsk keramika

A. Formulace problm#
Materil, z n!ho budeme v na prci p"evn! vychzet, byl zskn p"i vzkumech v arelu tzv. Lesn kolky na Pohansku u B"eclavi (Obrzek 1). Pouze pro "een n!kterch specifickch problm$ (nap". testovn deskriptivnho systmu, otzky depozi#nch a postdepozi#nch proces$, validace formlnch struktur s pomoc stratigraficky pevn! zakotvench celk$) byl dopln!n nlezy z menho zchrannho vzkumu v poloze P"ed zmkem (Obrzek 67) na Pohansku a vybranmi celky z velmoskho dvorce. D$vody, pro# t!it! naeho zjmu le v keramice z Lesn kolky, souvisej jednak s tm, e tento materil nebyl doposud zpracovn, jednak, a to p"edevm, s faktem, e jde o jeden z nejhodnotn!jch soubor$ ran! st"edov!k keramiky ve st"edn Evrop!. To je dno nejenom jeho kvantitou, kter umo&uje precizn statistick vyhodnocen (Databzov! je zpracovn soubor zhruba 37 525 fragment$, tzn. asi 642,5 kg keramiky, tvo"en z v!t #sti materilem z Lesn kolky / Obrzek 2/, kter byl prozatm analyzovn p"iblin! z jedn poloviny)7, ale i kvalitou. Z tohoto hlediska jsou d$leit pom!rn! jednoduch stratigrafick vztahy na lokalit!, kter nekomplikuj analzu archeologickch entit, a nzk stupe& postdepozi#nch n transformac (zem nebylo podstatn!ji narueno orbou, ani jinmi antropogennmi zsahy). Hodnotu celho souboru zvyuje i vyrovnan kvalita archeologickho vzkumu a p"kladn poexkava#n zpracovn nlez$. Lokalita se tm podstatn! odliuje nap". od Mikul#ic, odkud sice pochz obrovsk mnostv materilu z celho ranho st"edov!ku i dalch obdob (154000 inventovanch kus$ keramiky POL%EK 1995, 132), to vak bylo zskno p"i ternnch odkryvech, jejich metodika i dokumentace se v souvislosti s personlnmi zm!nami p"i veden vzkum$ b!hem let kvalitativn! dosti m!nila (POL%EK 1996, 221). Velkomoravsk keramika zde byla navc deponovna ve zna#n! nejasnch sdlitnch stratigrafich, take ji nelze rozd!lit do nlezovch horizont$8 (POL%EK 1996, 233). Analzou vzjemn! slepitelnch st"ep$ bylo dokonce prokzno, e ve stratigrafich existuje pom!rn! velk rozptyl materilu, nap". i mezi nejmladm a nejstarm horizontem (KAVNOV 1996, 146). Za t!chto okolnost vpov!dn hodnota celho souboru zna#n! kles. *emeslnick arel v tzv. Lesn kolce, kterm se budeme v na prci zabvat p"edevm, pat" krom! velmoskho dvorce a jinho p"edhrad k nejd$leit!jm sdelnm aglomeracm velkomoravskho hradiska na Pohansku. Archeologick vzkum zde probhal 17 sezn od roku 1961 do roku 1990 p"evn! pod veden prof. B. Dostla (DOSTL 1993b, 220225; 1993c, 3153). Na prozkouman ploe o velikosti v!t ne 2 ha bylo krom! 34 #asn! slovanskch objekt$ odkryto p"iblin! 260 velkomoravskch sdlitnch objekt$ (Obrzek 1), 81 kostrovch hrob$ a velk mnostv k$lovch jamek, kter indikuj nadzemn stavby. Jen malou #st tvo" typick #tvercov zemnice, v okolnm slovanskm sv!t! obvykl. Naopak se zde objevuj pozoruhodn velk zahlouben stavby (a 15 m
7

K tomu srovnej nap". Uhersk Hradit! Sady/Doln Kotvice 5 579 st"ep$ (MAREOV 1985, 57), Podobora u %esk T!na 10 096 keramickch p"edm!t$ (KOU*IL 1994, 104), Mikul#ice 154 000 inventovanch kus$ (POL%EK 1995, 132), Star Zmky u Ln! 100 000 ks slovansk keramiky (STA'A 1984, 218), Elisenhof 2000 st"ep$ okraj$, den a zdobench vdut (STEUER 1979, 10); jin sdlit! v Haithabu 600 fragmetn$ okraj$, den a zdobench vdut (STEUER 1974, 27); Starigard/Oldenburg 50 000 keramickch fragment$ z 8. 12. stol., zpracovno 2500 okrajovch st"ep$ (KEMPKE 1984, 11, 23); Berlin/Spandau 118 142 fragment$ z 8. 12. stol. (MLLER MLER MU%I NEKUDA 1993, 18); Gross Raden 46 068 fragment$ a ndob (SCHULDT 1981, 13); Dorestad Hoogstraat I 21 000 fragment$ (ES VERWERS 1980, 134). Die Siedlungsstratigraphie bietet .... fr die gromhrische und nachgromhrische Periode allgemein weniger zuverlssige Situationen jngere Ablagerungen sind oft homogenisiert und gehen flieend in die Oberflchenschicht ber, die durch Ackerarbeiten und weitere Eingriffe verletzt ist. Es ist oft schwierig, Ablagerungen aus dem 8. und 9. Jahrhundert voneinander zu unterscheiden; es fehlen zuverlssige Fund oder Siedlungshorizonte ... ( POL%EK 1996, 233).

38

dlouh), k nim nachzme analogie v zpadnm prost"ed, nap". na otonsk falci v Tilled!, kde jsou interpretovny jako "emeslnick dlny. Tak dal objekty mohou souviset s "emeslnickou produkc, nap". studny, hlin!n pece, ohnit!, r$zn jmy apod. Nlezov invent" z Lesn kolky charakterizuj "emeslnick nstroje a pom$cky, polotovary apod., kter dokldaj mstn zpracovn d"eva, kost, k$, dle kovolitectv, kov"stv, textilnictv apod. Ve ns oprav&uje k domn!nce, e prostor v Lesn kolce byl vyuvn jako "emeslnick arel. Poz$statky staveb jsou zde koncentrovny do npadnch skupin, odd!lench volnmi plochami. N!kdy je mezi nimi mon identifikovat i plot. Jedn se patrn! o ur#it dlensk #i "emeslnick za"zen, kter znme i z jinch ran! st"edov!kch p"edm!stskch tvar$. Po#etn nlezy keramiky jsou pro poznn tto aglomerace velice d$leit. Datovn jednotlivch staveb m$eme v!tinou op"t pouze o soubory stovek keramickch st"ep$ #i celch ndob, kter z objekt$ pochzej. To, e sdlitn objekty v Lesn kolce vznikaj v n!kolika #asovch fzch, dokldaj sice ne#etn, ale zcela z"ejm superpozice. O jejich za"azen do velkomoravskho obdob nen dnch pochyb. Es wird aber noch viel Arbeit kosten, bevor es gelingen wird, sie in zwei oder mehrere Zeithorizonte aufzuteilen. (DOSTL 1993b, 224) Na po#tku na prce s keramikou z Pohanska je nutn jasn! formulovat problmy, kter se pokusme "eit. Bez tohoto kroku by nae snaen postrdalo npl&, a tm i smysl. V prci se zam!"me na nsledujc hlavn problmov okruhy: !"Tvorba datovho modelu. Jedn se o nezbytn krok, chceme-li pracovat s formalizovanmi archeologickmi daty. Vchodiskem pro jeho definici budou poznatky zskan mnohaletou prac B. Dostla (nap". 1975, 125182; 1994a), kter jasn! definoval entity i podstatn kvality ran! st"edov!k keramiky z Pohanska. Datov model mus bt sestaven s ohledem na otzky, kter budou s jeho pomoc "eeny, mus bt testovn a stle zdokonalovn. !"Vzkum archeologizace ran! st"edov!k keramiky. *een tto problematiky je nesmrn! d$leit nejenom pro pochopen depozi#nch a postdepozi#nch proces$, jejich p$sobenm vnikl mezi ns a dvnou ivou kulturu #inn filtr, ale p"ispv i k poznn ekologie nalezit!. !"Typologick studie #ili syntza vychzejc z deskriptivn matice, jejmi entitami jsou jednotliv keramick ndoby, resp. jejich charakteristick #sti (keramick jedinec). V tto #sti prce ov!"me pomoc srovnn vsledk$ naeho formalizovanho "een se zv!ry zaloenmi na empirii badatele (DOSTL 1975, 125182; 1994a) platnost datovho modelu. Nebudou-li mezi ob!ma zp$soby "een existovat zsadn rozpory, lze datov model povaovat za vyhovujc. Dle se pokusme stanovit diverzitu i mru standardizace velkomoravsk keramiky, a tm i nep"mo zjistit "emeslnickou rove& jejich producent$ (HOWARD 1981, 10 s lit.: hlavn! RICE 1981). !"Diskuse nad formlnmi strukturami obsaenmi v deskriptivn matici, jejmi entitami jsou nlezov celky keramiky. Vzhledem k charakteru dat lze p"epokldat, e v pozad t!chto struktur bude stt p"edevm faktor #asu. !"Pr$b!n kontrola kvality dat. Ve vech fzch na prce musme kontrolovat kvalitu dat, z nich vychzej nae vsledky. Jen tak je mon minimalizovat nebezpe# vzniku zavd!jcch a nep"esnch zv!r$. Na zklad! keramiky z Pohanska se lze fundovan! zamlet nad zvanmi otzkami, jejich "een p"isp!je nejenom k diskusi o problematice ran! st"edov!kho hrn#"stv, ale m$e podstatn! ovlivnit i nae p"edstavy o socioekonomickm modelu fungovn velkomoravsk spole#nosti #i p"inst nov podn!ty k metodologick debat! o vyhodnocovn rozshlch soubor$ archeologickch dat.

39

25 m
Obrzek 1. Sdlitn objekty v arelu Lesn kolky na Pohansku u B!eclavi.

40

25 m

Obrzek 2. Arel Lesn kolky na Pohansku u B!eclavi. Sdlitn objekty, z nich byla databzov" zpracovna keramika.

41

B. Analza entit a kvalit. Datov model a jeho deskriptivn systmy

P"i popisu keramiky z Pohanska jsme se jednozna#n! rozhodli pro formalizovanou deskripci, co zcela koresponduje se zkuenostmi a nvrhy dalch archeolog$, kter shrnula K. Tomkov (1993, 124): Rozhodneme-li se keramiku popisovat, pak nejvhodn!j formou deskripce velkch keramickch soubor$ je formalizovan popis. Kresbu je v tomto p"pad! mono omezit na kly a ilustrace. Deskriptivn systm, kter jsme navrhli pro popis keramiky z Pohanska, lze za"adit mezi vy popisn soustavy s p"evahou ohodnocench znak$ podle definice I. Pavl$ (1978, 242). Ty jsou na rozdl od velice komplikovanch a rozshlch primrnch popisnch systm$9 mnohem jednodu. Vychzej ze zkuenosti, e pot"ebm archeologick deskripce sta# seznamy o n!kolika destkch znak$. Pomoc t!chto jednoduchch a ov!"ench popisnch systm$ vyho "du by m!ly bt efektivn! zpracovvny p"edevm rozshl soubory. Abychom mohli takov systm vytvo"it, museli jsme p"i jeho definici vychzet z p"edb!nho modelu, kterm pro ns byla prce B. Dostla (1975, 125 182; 1994a). Systm, kter jsme pouili pro popis velkomoravsk keramiky z Pohanska, byl vytvo"en za konkrtnm #elem zpracovn #asov! i regionln! zce vymezen oblasti a specifick problematiky. Neaspiruje na to, stt se universlnm kdem, co by ani nebylo #eln (TOMKOV 1993, 124). Jako takov se proto mus nutn! liit od nvrh$ deskriptivnch systm$, kter se sna obshnout rozshl regiony i #asov seky (nap". ERDMANN 1984; KUNOW 1986 aj.). N!kter #sti naeho deskriptivnho systmu jsou zeny, nap". popis keramick hmoty, co souvis s jejm relativn! stejnorodm charakterem (nap". druhem ost"iva), jin jsou naopak roz"eny, nap". motivy ryt vzdoby. Zcela jsme upustili od popisu celkovho tvaru a druhu ndob. V keramice z Pohanska toti v naprost v!tin! (vce ne 99%) p"evauj hrnce, kter jsou z 80% vej#it #i soudkovit (DOSTL 1975, 141143). Pokud se mezi nlezy objevil jin tvar (nap". miska, lhev, tal"), byl popsn ve speciln poznmce deskriptivnho systmu. Jeho jednotliv #sti pak byly klasifikovny standardnm postupem. Tvarov rozdly mezi hrnci lze postihnout na zklad! metrick analzy, p"i kter sledujeme hlavn rozm!ry ndob a jejich pom!ry (nap". vka, pr$m!r st, pr$m!r hrdla, pr$m!r dna) (DOSTL 1975, 142). P"i vytv"en datovho modelu pro pot"eby zpracovn keramiky z Pohanska bylo p"ihleno mj. i k minimalizaci chyb, vznikajcch p"i tvorb! dat. Zvlt! obtn je objektivizace popisu u nominlnch veli#in, zaru#en disjunkce a identifikace nezvisl na pozorovateli (RULF 1993a, 168). Vychzejce z p"edb!nho modelu, volili jsme pro definici kvalit p"edevm takov prvky, kter byly strukturujc z hlediska naich otzek, a kter by zrove& minimalizovaly subjektivitu popisu. Jako zvlt! problematick se jevily nap". kvality, kter souvisej s keramickou hmotou a povrchem ndob. P"i diskusi jsme se pokusili nalzt kompromisn "een, ve kterm by vybran prvky byly dostate#n! a od$vodn!n! strukturujc (nap". podle p"rodov!deckch analz) a zrove& co nejmn! subjektivn. S ohledem na tyto p"edpoklady bylo mj. uput!no i od popisu povrchu ndob. Vytvo"en datov model musme chpat jako ur#it kompromis. Lze jen t!ko "ci, do jak mry se bl "een idelnmu, protoe o idelnm deskriptivnm systmu pro ran! st"edov!kou keramiku mme jen nejasn p"edstavy. Stle plat to, co napsala I. Boh#ov a J. Frolk v roce 1994: Sowohl bei der Technologie, als auch beim Studium der Randprofilierung und der Zierelemente sind das Ma der Genauigkeit der Verfolgung und der Evidenz einzelner Merkmale noch problematisch. Ihre kleine Anzahl gestattet es nicht, die notwendigen Details zu erfassen, ihre groe Anzahl dagegen macht die Lage im Gegenteil unbersichtlich. (TOMKOV A KOL. 1994, 171). Na zklad! formulace problm$ a po zven r$znch metodologickch hledisek byly pro ran! st"edov!kou keramiku z Pohanska definovny dva deskriptivn systmy, odlien p"edevm r$znmi entitami, kter popisuj (srovnej NEUSTUPN 1986, 532537). V prvnm deskriptivnm systmu je jako strukturujc entita chpn nlezov celek, tzn. obsah v!tinou zahloubenho archeologickho objektu, tak jak byl vyd!len autorem vzkumu. Ve druhm systmu je za entitu povaovn keramick
9

K typickm primrnm popisnm komplex$m pat" nap". kd MMK ( PODBORSK KAZDOV KOTU*K WEBER 1977). %ste#n! k nim lze za"adit i kd B. Dostla (1975), s po#etnmi variantami okraj$ #i materilovch skupin. Pat" sem i jin deskrip#n systmy pro popis ran! st"edov!k keramiky.

42

jedinec (nap". jeden hrnec #i jeho typick #st). Deskriptory obou systm$, i kdy popisuj r$zn prvky, se vrazn! p"ekrvaj, co zsadn! uleh#uje vlastn deskripci. Zkladem prvn deskripce je kvantifikace keramiky shodnch kvalit v nlezovm celku (nap". kvantifikace ur#it kategorie fragment$ z ndob s ur#itm typem okraje, kter jsou zdoben ur#itm druhem vzdoby a vyroben z ur#itho materilu v konkrtnm sdlitnm objektu). V druhm systmu je entitou keramick jedinec, kter je popisovn "adou nominlnch (kvalitativnch), ale i kardinlnch (rozm!rovch) znak$. Z praktickho hlediska je d$leit, e pro oba deskriptivn systmy slou jeden formul", kter obsahuje msto jak pro spole#n, tak i specifick daje. B!hem na prce byla primrn deskripce zapisovna do paprovch formul"$ (Obrzek 3 Obrzek 4) #i p"mo vkldna do po#ta#e pomoc speciln! vytvo"ench formul"$ v programu MS Access (MACH%EK 1997, 3738). Deskriptivn systmy jsme nejd"ve testovali na menm souboru keramiky ze zchrannho archeologickho vzkumu provd!nho autorem v poloze P"ed zmkem na Pohansku. Na zklad! zskanch zkuenost jsme systm doplnili a pouili p"i deskripci po#etnho materilu z Lesn kolky.

1.

Prvn deskriptivn systm (entita nlezov celek)

K prvn skupin! daj$ v deskriptivnm systmu pat" informace o p"esn LOKALIZACI nlezovho celku, kter popisujeme, a pomocn databzov poloky. lokalizace: lokalita a plocha (nap". B"eclav Pohansko, Lesn kolka) identifiktor: index pomocn sloka databze slouc k urychlen operac (SMUTN 1997, 25), jedn se o "adu #sel ozna#ujcch jednotliv zznamy. #. objektu: #slo archeologickho objektu; vychz ze stvajcho #slovn objekt$ na Pohansku. ID_objektu: bli identifikace archeologickho objektu (nap". A). hloubka/#st: identifikace #sti objektu, ze kter pochzej klasifikovan nlezy (u materilu z vzkum$ pro roce 1995 se jedn o #slo kontextu). Vznamn #st deskriptivnho systmu souvis s KVANTIFIKAC keramiky. Ta je provedena t"emi zp$soby: 1) po#tem fragment$; 2) hmotnost; 3) po#tem jedinc$ (tzn. identifikovatelnch ndob). Navren zp$sob m p"isp!t k maximln objektivizaci kvantitativnch dat v souboru (srovnej problematiku postdepozi#nch proces$ a jejich vliv na keramiku) a zrove& zachytit daje, kter bvaj v modernch pojednnch o keramice povaovny za naprosto nezbytn pro plnohodnotn publikovn a analyzovn komplex$ ran! st"edov!k keramiky (nap". HEEGE 1995, 87). po#et jedinc$: kvantifikace po#tu ndob se shodnmi kvalitami v nlezovm celku. S konkrtnmi jedinci byly krom! celch ndob identifikovny fragmenty okraj$, resp. st"epy z vdut a den, kter k t!mto okraj$m bezpochyby pat"ily (nap". byly s nimi slepeny). Na zklad! samotnch fragment$ z vdut #i den nebyli jedinci definovni (pokud nem$eme fragmenty tto kategorie slepit s lpe identifikovatelnmi okrajovmi st"epy #i pokud nemaj n!jak velmi specifick znak, nelze je podle sledovanch znak$ v!tinou p"i"adit ke konkrtnmu jednici). Vyjd"en po#tu jedinc$ v souboru z#sti "e problm fragmentarizace, resp. redukce keramiky v postdepozi#nch procesech (viz ve). celkov hmotnost: (v gramech) hmotnost keramiky shodnch kvalit v nlezovm celku. Tento daj #ste#n! "e problm fragmentarizace keramiky. Keramika byla vena s p"esnost + 5 g. absolutn po#et fragment$ keramiky shodnch kvalit v nlezovm celku d!lench podle kategori: V tomto daji jsou vhodn! kombinovny informace dvojho druhu jednak po#et fragment$ ur#itch kvalit, jednak kategorie t!chto fragment$ (po#et fragment$ z: okraje, okraje s vdut zdobe-

43

nou, okraje s vdut nezdobenou, zdoben vdut", nezdoben vdut", dna, dna s vdut zdobenou, po#et celch ndob #i po#et fragment$ jinho druhu hlavn" drobn neinventovan zlomky). Tato kvantifikace m$e bt v zsad! dvojho druhu: v p"pad!, e popisujeme konkrtnho jedince (#i vce jedinc$ stejn kvality), zaznamenvme po#et a kategorii fragment$, ze kterch je konkrtn jedinec (jedinci) sloen (nap". ur#it keramick jedinec/hrnec je sloen ze 3 fragment$ okraj$, 5 zdobench a 3 nezdobench vdut a 1 fragmentu dna). Pokud vak popisujeme r$zn fragmenty neidentifikovateln s konkrtnm jedincem, vyjad"uje tento daj prost po#et st"ep$ dan kategorie v nlezovm celku (nap". 20 zdobench vdut, kter jsou vyrobeny ze stejnho materilu a zdobeny stejnm motivem). P"i pouit navrenho systmu dochz k ur#it deformaci informac v oblasti analzy vzdoby, zp$soben #ste#nou nekompatibilitou obou druh$ kvantifikace po#tu fragment$. Zatmco p"i popisu fragment$ neidentifikovatelnch s konkrtnm jedincem je p"i deskripci vzdoby popisovn pouze mal vsek vzdoby zachycen na st"epu, nesou fragmenty p"i"azen ke konkrtnmu jedinci informaci o celm motivu zjit!nm na tomto exempl"i (jestlie nap". popisujeme ndobu zdobenou jednou vlnovkou nad rhami, ponesou vechny zdoben fragmenty z tto ndoby v naem deskriptivnm systmu informaci o kompletnm motivu, i kdy jsou n!kter zdobeny pouze vlnovkou a jin pouze rhami). Zmn!n problm vak m$eme "eit v syntetick fzi na prce, kdy lze, vyjdeme-li z pouitho hierarchickho modelu deskripce vzdoby (viz dle), vhodn! spojovat a zobec&ovat jednotliv motivy vzdoby. Pokud byly fragmenty klasifikovny jako drobn neinventovan zlomky, nebyly dle popisovny a byl u nich zaznamenn pouze po#et a hmotnost. Dal #st deskriptivnho systmu je ji zam!"ena na vlastn deskripci charakteru keramiky. Nejd"ve je popisovna z hlediska TECHNOLOGIE A MATERILU. technologie: deskripce technologie vroby (v ruce, obt#en slab" formujc, obt#en siln" formujc, vyt#en, nesledovno). Technologie byla v zsad! sledovna pouze u celch ndob #i okrajovch #st keramiky, kde jsou technologick znaky nejlpe zachovny. Determinujc pro ur#en technologie byly stopy na ndob!, resp. jejich charakter. P"i absenci stop obt#en na nepravideln! modelovan keramice se shlazovnm provedenm v r$znch sm!rech jsme uvaovali o vrob! bez vyuit rotace, tzn. v ruce; u slab! profilovanch jednoduchch okraj$ s nevraznmi stopami po obt#en a nep"li pravidelnmi st!nami a nepravidelnou vzdobou bylo obt#en klasifikovno jako slab! formujc; u ndob s pravidelnmi st!nami a sloit!ji profilovanmi a vyhnutmi okraji, resp. vraznmi stopami po obt#en jsme technologii vroby keramiky klasifikovali jako obt#en siln! profilujc (jednalo se o absolutn v!tinu velkomoravsk keramiky); vysoce kvalitn vyt#en keramika se vyzna#uje tenkost!nnost a jemnmi vodorovnmi lbky uvnit". materil: p"i deskripci keramick hmoty jsme pracovali s 10 materilovmi t"dami (hrub patn" plen materil HP, hrub dob!e plen materil HDP, hrub dob!e plen materil reduk#n" HDPR, hrub dob!e plen materil oxida#n" HDPO, jemn patn" plen materil JP, jemn dob!e plen materil JDP, jemn dob!e plen materil reduk#n" JDPR, jemn dob!e plen materil oxida#n" JDPO, tuhov materil jemn TJ, tuhov materil hrub TH). 10 materilovch t"d jsme definovali vedeni snahou snit subjektivitu a zrove& zvit efektivitu popisu keramiky. Keramick hmota je d!lena do t" zkladnch skupin, kter lze dob"e specifikovat jak archeologicky, tak petrograficky (TELCL A KOL. 1987, 289292) tzn. p"edevm jemn keramika, tuhov keramika a zbvajc keramika hrub. Jemn keramika je vyrb!na z plaven jemn hlny s p"m!s mikroskopickch zrnek psku, ev. ojedin!lch v!tch zrnek. Je typick pro tzv. 5. skupinu B . Dostla (nap". 1975, 164). Tuhov keramika se vyzna#uje velkou p"m!s tuhy pozorovatelnou pouhm okem a zanechvajc vraznou stopu na prstech #i papru (p"rodov!dci identifikuj grafit prakticky ve vech vzorcch, kter na Pohansku zkoumali TELCL A KOL. 1987, 283; jedn se vak z velk v!tiny o nepatrn mnostv, p"i archeologick klasifikaci nezachytiteln). Tuha se v keramick hmot! objevovala bu) v podob! zrn r$zn ve-

44

likosti (tuhov materil hrub) #i jemn! rozemleta (tuhov materil jemn). Na povrchu n!kterch tuhovch ndob byla aplikovna engoba bez tuhy. Keramika s vraznm ost"ivem r$znho mnostv, velikosti a typu byla zahrnuta do keramiky hrub a nebyla dle podle ost"iva klasifikovna. Upustili jsme zcela od zji(ovn pom!ru mezi ost"ivem a pojivem, co je hodnota bez pouit pat"i#n techniky (nap". mikroskopu s m"kou) jen t!ce objektivn! definovateln. Ze stejnho d$vodu jsme se nezabvali ani zji(ovnm druhu ost"iva, kter se vesm!s skld pouze z r$zn! velikch zrn k"emi#itho psku. V rmci t!chto skupin jsme se pokusili o d!len podle stupn! vpalu. I kdy jsme se p"i jeho ur#ovn pokoueli vychzet z informac o chemicko fyziklnch procesech, kter se odehrvaj p"i vpalu keramiky (viz ve), je i tato hodnota do jist mry subjektivn! zatena. patn! plen keramika se vyzna#uje hlavn! nedokonale vyplenou organickou slokou materilu, kter z$stala v keramick hmot! bu) v d$sledku nzk teploty #i p"li krtk doby vpalu. Projevuje se to p"edevm barvou na lomu, kter je bu) #ern, tmavoed, tmavohn!d #i narezl. U ndob, kter byly vypalovny p"i vy teplot!, ale krtkou dobu, se na lomu objev i typick zvrstven (povrch je vyplen lpe ne jdro st"epu). Pro patn! plenou keramiku je typick skvrnit povrch, zp$soben kolsajc atmosfrou p"i vpalu (oxida#n! reduk#n). patn! vypalovan keramika je #asto droliv a h$"e odolv lomu. U dob"e vypalovan keramiky ji nelze pozorovat organickou sloku a na lomu p"evldaj sv!tlej tny. Jedn se o keramiku relativn! tvrdou a pevnou. I u n se vak m$e projevit na lomu zvrstven. To je ale zp$sobeno zcela jinmi faktory ne u patn! plen keramiky (nap". zm!rn zm!na reduk#nho a oxida#nho prost"ed b!hem vpalu, chemicko fyzikln procesy probhajc p"i vych teplotch apod.). Za podskupinu dob"e plen keramiky lze povaovat keramiku reduk#n! vypalovanou. Jedn se o nejkvalitn!j velkomoravsk zbo z Pohanska. Projevuje se sv!tle a b!loedou barvou, velice homogennm charakterem lomu a jednotnou barvou povrchu (i kdy tak zde se ob#as objev tmav skvrnky, zp$soben patrn! plyny vznikajcmi p"i vpalu). Tato keramika je velice tvrd a odoln (zvoniv! vyplen). Jestlie je naopak keramika homogenn! vyplena do #ervench tn$, uvaujeme o oxida#n! vypalovanch ndobch, kter jsou dal podskupinou dob"e plen keramiky. N!kter druhy materilu, kter se objevily pouze zcela vjime#n! (nap". keramika s pry vzniklmi vyplenm ost"iva v podob! drcenho vpence), byly klasifikovny jako jin materil a obrn! popsny v poznmce. Z d$vod$ objektivizace prce s keramickou hmotou jsme, podobn! jak je to b!n nap". v anglosask archeologii (ORTON TYERS VINCE 1993, 7275), vytvo"ili kompara#n srie vzork$, podle kterch lze za pomoci srovnn p"i"azovat jednotliv fragmenty #i ndoby r$znm materilovm t"dm. I p"esto jsme v pr$b!hu prce zjistili, e mra subjektivnho vlivu jednotlivch pracovnk$ makroskopicky popisujcch keramick materil z$stv relativn! vysok, a pokud by z$stala nepodchycena, mohla by neblaze ovlivnit n!kter vsledky. Nsledujc #st deskriptivnho systmu je v!novna VZDOB% keramiky. Systm popisu vzdoby lze popsat jako hierarchick, formln! morfologick. P"i jeho vvoji jsme byli vedeni snahou zaznamenat i daje z malch zdobench fragment$ tak, aby byly v syntetick fzi na prce kompatibiln s daji zskanmi z celch ndob #i jejich velkch zlomk$, u nich bylo mono popsat cel vzdobn motiv. kompletn motiv vzdoby: (ano, ne). V tto poloce je zaznamenno, zda je popisovn kompletn motiv vzdoby zachycen na cel ndob!, resp. velkm fragmentu #i pouze nepln vsek vzdoby. Z tohoto daje vyplvaj n!kter konsekvence d$leit pro syntetickou fzi na prce, p"edevm z hlediska plnosti a pravdivosti zaznamenanch informac. umst!n vzdoby: deskripce umst!n vzdoby (hrdlo, horn #st vdut", spodn #st vdut", vdu%/obecn", jin; + kombinace zkladnch umst"n).

45

motiv vzdoby: jednotliv motivy vzdoby jsou vyobrazeny na p"ehledn tabulce (Obrzek 5, Obrzek 6, Obrzek 7). Z hlediska terminologickho je nutno upozornit, e jsme v tto prci pro vzdobu provedenou h"ebenovm nstrojem pouili termn h"ebenov vlnice, h"ebenov ps, p"p. h"ebenov vpich, a pro vzdobu vyrobenou jednozubm nstrojem vlnovka, rha #i vpich jednozubm nstrojem. Jednozubm nstrojem jsou provedeny i zseky, kter jsou na rozdl od vpich$ taeny. P"i definici vzdobnch motiv$ bylo p"ihleno k p"edb!nmu modelu odvozenmu z prce B. Dostla, ev. dalch zdroj$. Takto byla jako zvltn motiv definovna nap". vzdoba F1 v podob! jedn vlnovky nad rhami, kter m nap". ve srovnn s motivem jedn h"ebenov vlnice nad h"ebenovmi psy sv opodstatn!n (jde o motiv typick nap". pro Dostlovu 5. skupinu 1975, 164). V rmci h"ebenov vzdoby m naopak vznam nap". jedna h"ebenov vlnice mezi dv!ma h"ebenovmi psy (motiv C1), co je klasick motiv pat"c mj. k nejstar vzdob! slovansk keramiky. I p"es nai snahu racionln! definovat vzdobn motivy se ukzaly n!kter z nich jako p"li detailn a vyskytujc se pouze ojedin!le, co se odrazilo i ve skute#nosti, e nebyly kresebn! vyobrazeny a nemohly bt proto zahrnuty do naeho vizulnho indexu (nap". F7, F8, I68 aj. Obrzek 7). Deskripce vzdoby souvis ve velk m"e i se stupn!m zachovn keramiky, tzn. e u drobnch zdobench fragment$ byl motiv popisovn vce obecn! (nap". C6 kombinace h"ebenovch vlnic a h"ebenovch ps$), zatmco u celch ndob #i velkch st"ep$ jsme mohli vzdobu p"i"adit k n!ktermu z konkrtn!jch motiv$ (nap". C1 jedna h"ebenov vlnice mezi dv!ma h"ebenovmi psy).

Zvltn pozornost byla v!novna i deskripci h"ebenov VLNICE A VLNOVKY. Jsou popsny typem, vkou a hustotou. U mench fragment$ bylo mono #asto zaznamenat pouze n!kter z t!chto daj$. U celch ndob se naopak #asto vyskytovaly vlnice a vlnovky r$znch parametr$ na jednom jedinci. typ h"ebenov vlnice (Obrzek 8): (symetrick/pravideln, sklon"n, zapi#at"l, starohraditn, nepravideln). Je odvozen jednak z tvaru h"ebenov vlnice (nap". sklon!n, symetrick), jednak z technologie (starohraditn neum!l ryt bez rutiny a vyuit rychlej rotace kruhu) vka h"ebenov vlnice (Obrzek 9): (vysok, st!edn" vysok, nzk). Pro za"azen h"ebenov vlnice do jednotlivch kategori nebylo kv$li rychlosti deskripce vyuito exaktn! definovanho rozm!rovho indexu, a klasifikace byla proto provd!na na zklad! empirie a dohody. Z tohoto d$vodu existuje mezi jednotlivmi kategoriemi pom!rn! irok p"echodn zna. Obecnou tendenci ve vzdob! keramiky vak diskutovan hodnota postihuje. hustota h"ebenov vlnice (Obrzek 10): (!dk, st!edn" hust, hust). Pro hustotu h"ebenov vlnice plat stejn poznmka jako pro jej vku. typ vlnovky (Obrzek 11): (symetrick/pravideln, sklon"n, zapi#at"l, nepravideln) vka vlnovky (Obrzek 12): viz vka h"ebenov vlnice hustota vlnovky (Obrzek 13): viz hustota h"ebenov vlnice

U VZDOBY PROVEDEN JEDNOZUBM NSTROJEM byly popisovny i dal specifick vlastnosti. "ka linie byla klasifikovna u rh a vlnovek, hustota pak pouze u rh. "ka rhy a vlnovky (Obrzek 14): (zk, irok, zk i irok). P"iblin hranice mezi zkou a irokou rhou jsou 3 mm. Ve vjime#nch p"padech se na jedn ndob! vyskytuj zk a irok rhy, resp. vlnovky zrove&. hustota rh (Obrzek 15): (hust, !dk, t"sn" u sebe, hust a !dk). Podobn! jako u vky #i hustoty h"ebenovch vlnic a vlnovek nebylo ani v tomto p"pad! pouito exaktnho definovn hranic mezi kategoriemi, a proto plat i pro tuto hodnotu vechny vhrady ve popsan.

46

DAL VZDOBN ELEMENTY: vzdoba okraje (Obrzek 16): (vnit!n strana, vn"j strana, ob" strany). Pro deskripci vzdoby okraje je nejd$leit!j jej umst!n. M$e se nachzet na vnit"n stran! okraje, na vn!j stran! (rozum!j na se"ezan ploce okraje) a na obou stranch. Objevuje se zde p"edevm h"ebenov vlnice, vjime#n! i h"ebenov ps, vlnovka #i rha. plastick vzdoba (Obrzek 16): (lita, vvalkovit hrdlo a podhrdl) malovn: nebylo ve zpracovvanm materilu zaznamenno

Dal velk skupina znak$, ktermi je keramika popisovna, souvis s OKRAJEM. Popisujeme nejen zakon#en okraje, ale i dal vlastnosti jako odsazen hrdla, lbky na okraji #i tvar okraje. ukon#en okraje (Obrzek 17, Obrzek 18): jednotliv ukon#en okraje jsou zobrazena v p"ehledn tabulce. Snaili jsme se za"adit do systmu pouze hlavn typy okraj$, kter by postihovaly zm!r "emeslnka, ne jednotliv individuln a z#sti nahodil odchylky, kter p"i vrob! vznikaly. Vchodiskem se nm stala systematika morfologie B. Dostla (1975, 145153), kterou jsme vak #ste#n! modifikovali. Do jedn kategorie jsme spojili p"buzn okraje kuelovit! a vlcovit! se"znut. Pon!kud jinak jsme chpali okraje zapi#at!l, kter jsou v naem pojet vrazn! vyhnut a se"ezan vodorovn! na vnit"n, p"p. i vn!j stran! tak, e vytv"ej dlouhou pici. %st okraj$, kter p$vodn! Dostl za"azoval k zapi#at!lm, spad do na skupiny okraj$ G2, zeslench a jednodue se"ezanch. Jako zvltn skupinu jsme vyd!lili okraje vyhnut a vytaen (H). U kuelovit! #i vlcovit!, nlevkovit!, p"p. vodorovn! se"znutch okraj$ jsme dle sledovali vytaen hran se"znutho okraje. Za vytaen jsme povaovali pouze vraznou, zm!rn! vytvo"enou hranu. Mrn! roz"en hrany a jin technologick stopy, kter z$staly po opracovvn okraje (nap". mrn! vylbnut ploky) a patrn! nevznikly zm!rn!, jsme nezaznamenvali. profilovan ploka (Obrzek 19): (ano, ne). U okraj$ typu B4, tedy kuelovit! #i vlcovit! se"znutch s vytaenou spodn i horn hranou, se n!kdy objevuje vrazn profilovn v podob! plastick st"edov lity. lbek na okraji (Obrzek 20): (uvnit! jeden lbek, uvnit! vce lbk$, vn" jeden lbek, vn" vce lbk$). odsazen hrdla (Obrzek 19): (uvnit!, vn") tvar okraje (Obrzek 20): (kalichovit" prohnut, p!ehnut-nad 45, p!evisl-nad 60, vytaen). Kategorie vytaen okraj, #m rozumme okraje velmi dlouh, nebyla systematicky sledovna od po#tku deskripce keramiky z Lesn kolky. Jej pot"eba vyplynula teprve v pr$b!hu zpracovn keramiky. Posledn skupina znak$, ktermi byla keramika popisovna, souvis se ZNA&KAMI NA DN%. zna#ka na dn! (Obrzek 19): (technick, plastick). Technickou zna#kou rozumme stopy po ose kruhu, kter mohou bt jak negativn, tak pozitivn. Plastick zna#ky jsou r$zn jin plastick motivy, kter na dnech nachzme.

2.

Druh deskriptivn systm (entita keramick jedinec)

V druhm deskriptivnm systmu je zkladn entitou jedinec, tzn. jedna konkrtn ndoba. Tmto zp$sobem byly popisovny bu) cel ndoby #i velk typick fragmenty, u kterch bylo mono zjistit zkladn rozm!ry (minimln! pr$m!r st #i pr$m!r dna). Tento systm m v!tinu daj$ shodnch s prvnm deskriptivnm systmem. Jedn se v prvn "ad! o daje souvisejc s lokalizac msta, ze kterho ndoba pochz.

47

Na rozdl od prvnho deskriptivnho systmu zde zcela odpad kvantifikace keramiky. Je vdy popisovn jeden konkrtn exempl", kter je identifikovn svm inventrnm #slem. inv_# Keramick jedinec je popsn stejnmi deskriptory, kter byly pouity ji v prvnm deskriptivnm systmu. Popis je vak navc dopln!n "adou kardinlnch znak$, je informuj o ROZM%RECH ndoby. Rozm!ry jsou uvedeny v cm. pr$m!r okraje pr$m!r hrdla pr$m!r maximln vdut! pr$m!r dna vka celkov vka maximln pr$m!r st minimln pr$m!r hrdla vka minimln pr$m!r hrdla maximln pr$m!r vdut! vka maximln pr$m!r vdut! dno tlou(ka st!ny v hrdle tlou(ka st!ny v maximln vduti tlou(ka st!ny ve dn!

48

Formul! deskripce keramiky z B!eclavi - Pohanska (Lesn kolka)

Identifiktor: $_objektu: ID_objektu: hloubka/$st:

po$et jedinc#:

celkov hmotnost:

kategorie fragmentu: okraj okraj s vdut zdobenou okraj s vdut nezdobenou zdoben vdu( nezdoben vdu( dno dno s vdut zdobenou cel ndoba jin

po$et ks:

technologie: v ruce obt#en slab! formujc obt#en siln! formujc vyt#en jin nesledovno

materil: HP HDP HDPR HDPO JP JDP JDPR JDPO TJ TH jin

Poznmka:

umst"n vzdoby: hrdlo horn #st vdut! spodn #st vdut! vdu( (obecn!) jin h!eb. vlnice-typ: pravideln nepravideln sklon!n zapi#at!l starohraditn jin h!. vlnice vka: vysok nzk st"edn h!. vlnice hustota "dk hust st"edn

motiv vzdoby: kompletn: ANO - NE h"eb. ps h"eb. psy p"es sebe h"eb. vlnice vedle sebe h"eb. vlnice 1 mezi 2 h"eb. psy h"eb. psy mezi 2 h"eb. vlnicemi h"eb. psy nad h"eb. vlnicemi h"eb. vlnice a h"eb. psy p"es sebe rhy vlnovka vlnovky p"es sebe vlnovky nad rhami kombinace vlnovek a rh vlnovky p"es sebe s rhami vlnovky a rhy p"es sebe h"eb. vpichy vpichy jednozub. nstrojem h"eb. vpichy rhami a vlnovkami zseky s rhami a vlnovkami zseky s h"eb. vlnicemi a psy vpich.jednozub. nstr.s h"eb.vlnic.#i psy irok ploch lbky vlnovka vka Poznmka: vysok nzk A1 h"eb. psy vedle sebe A3 1 h"eb. vlnice B2 h"eb. vlnice p"es sebe C1 h"eb. vlnice mezi 2 h"eb. psy C3 h"eb. vlnice nad h"eb. psy C5 kombinace h"eb. vlnic a h"eb. ps$ C7 1rha D2 rhy p"es sebe E1 vlnovky E3 1 vlnovka nad rhami F2 vlnovky mezi rhami F4 blu#insk motiv F6 rhy p"es sebe s vlnovkami F8 h"eb.ornament s rhami #i vlnovkami H1 zseky H3 h"eb. vpichy s h"eb. vlnicemi a psy I2 zseky s rhami I4 zseky s vlnovkami I6 vpichy jednozub.nstrojem s rh.#i vln. I8 K jin motivy st"edn vlnovka hust. "dk A2 B1 B3 C2 C4 C6 D1 D3 E2 F1 F3 F5 F7 G H2 I1 I3 I5 I7 J hust

typ vlnovky: pravideln nepravideln sklon!n zapi#at!l jin st"edn

Obrzek 3. Formul! pro deskripci velkomoravsk keramiky z Pohanska u B!eclavi (prvn strana).

49

vzd okraj: vnit"n s. h"eb. vlnice vnit"n s. h"eb. ps vnit"n s. vlnovka vnit"n s. rha vnit"n s. h"eb. vpich vn!j s. h"eb. vlnice vn!j s. h"eb. ps vn!j s. vlnovka vn!j s. rha vn!j s. h"eb. vpich ob! strany jin okraj: zaoblen

A1 A2 A3 A4 A5 B1 B2 B3 B4 B5 C

rha a vlnovka sla: zk irok (nad 3mm) rhy hustota: "dk hust "dk a hust t!sn! u sebe

malovn ano ne plastick vzd: lita vvalkovit hrdlo jin

Poznmka:

A B3

se"z. ku. a vlc. prost

B1 B4 C3 D2 E1 G1

se"z. ku. a vlc. vytaen horn hrana se"z. nlev. vyten spodn hrana se"z. vodorov. prost

se"z. ku. a vlc. vytaen spodn i horn hrana C2 se"z. nlev. vytaen horn hrana D1 se"z. vodorov. vyten vn!j hrana

se"z. ku. a vlc. vyten spodn hrana se"z. nlev. prost se"z. nlev. vytaen spodn i horn hrana se"z. vodorov. vytaen vnit"n hrana prolaben ikmo zeslen a se"ezan

B2 C1 C4 D3 E2 G2

se"z. vodorov. vytaen spodn i horn D4 prolaben kolmo hrana zapi#at!l F zeslen a bohat! profilovan vyhnut a vytaen H jin Profilovan ploka: Poznmka: ano ne

okraj-lbek: uvnit" vce lbk$ uvnit" vn! vce lbk$ vn!

hrdlo odsazen: uvnit" vn! jin

okraj-tvar: vytaen p"ehnut (nad 45o) p"evisl (nad 90o) kalichovit! prohnut jin ROZM%RY

dno zna$ka: technick plastick jin

Poznmka:

Inv.#. pr$m!r okraje pr$m!r hrdla pr$m!r max. vdut! pr$m!r dna vka celkov vka (st-hrdlo) vka (hrdlomax.vdu() vka (max.vdu(dno) tlou(ka st!ny v hrdle tlou(ka st!ny v max. vduti tlou(ka st!ny ve dn!

Inv.#. pr$m!r okraje pr$m!r hrdla pr$m!r max. vdut! pr$m!r dna vka celkov vka (st-hrdlo) vka (hrdlomax.vdu() vka (max.vdu(-dno) tlou(ka st!ny v hrdle tlou(ka st!ny v max. vduti tlou(ka st!ny ve dn!

Inv.#. pr$m!r okraje pr$m!r hrdla pr$m!r max. vdut! pr$m!r dna vka celkov vka (st-hrdlo) vka (hrdlomax.vdu() vka (max.vdu(dno) tlou(ka st!ny v hrdle tlou(ka st!ny v max. vduti tlou(ka st!ny ve dn!

Inv.#. pr$m!r okraje pr$m!r hrdla pr$m!r max. vdut! pr$m!r dna vka celkov vka (st-hrdlo) vka (hrdlomax.vdu() vka (max.vdu(dno) tlou(ka st!ny v hrdle tlou(ka st!ny v max. vduti tlou(ka st!ny ve dn!

Obrzek 4. Formul! pro deskripci velkomoravsk keramiky z Pohanska u B!eclavi (druh strana).

50

A1 h!eb. ps

C3 h!eb. ps(y) mezi 2 h!eb. vlnicemi

A2 h!eb. psy vedle sebe

C4 h!eb. vlnice nad h!eb. psy

B1 1 h!eb. vlnice

C5 h!eb. ps(y) nad h!eb. vlnicemi

B2 h!eb. vlnice vedle sebe

C6 kombinace h!eb. vlnic a h!eb. ps#

B3 h!eb. vlnice p!es sebe

C7 h!eb. vlnice a ($i) h!eb. psy p!es sebe

C1 1 h!eb. vlnice mezi 2 h!eb. psy

D2 rhy

C2 vce h!eb. vlnic mezi 2 h!eb. psy

D3 rhy p!es sebe

Obrzek 5. Motiv vzdoby.

51

E1 vlnovka

G h!eb.ornament s rhami $i vlnovkami

E2 vlnovky

H1 h!eb. vpichy

F1 vlnovka nad rhami

H3 vpichy jednozub. nstrojem

F2 vlnovky nad rhami

I1 h!eb. vpichy s h!eb. vlnicemi a ($i) psy

F3 vlnovky mezi rhami

I2 h!eb. vpichy s rhami a ($i) vlnovkami

F5 blu$insk motiv

I3 zseky s rhami

F6 vlnovky p!es sebe s rhami

I5 zseky s vlnovkami

Obrzek 6. Motiv vzdoby.

52

nezobrazeno

nezobrazeno

A3 h!eb. psy p!es sebe

H2 zseky

nezobrazeno

nezobrazeno

D1 rha

I4 zseky s rhami a vlnovkami nezjit"no

nezobrazeno

E3 vlnovky p!es sebe

I6 zseky s h!eb. vlnicemi a psy, vpichy

nezobrazeno

nezobrazeno

F4 kombinace vlnovek a rh

I7 vpichy jednozub. nstrojem s rhami $i vlnovkami

nezobrazeno

nezobrazeno

F7 rhy p!es sebe s vlnovkami I8 vpichy jednozub. nstrojem s h!eb. vlnic. $i psy

nezobrazeno

nezobrazeno

F8 vlnovky a rhy p!es sebe

K irok ploch lbky

Obrzek 7. Motiv vzdoby.

53

h!ebenov vlnice typ A symetrick/pravideln

h!ebenov vlnice typ B sklon"n

h!ebenov vlnice typ C zapi$at"l

54
Obrzek 8. Typ h!ebenov vlnice.

h!ebenov vlnice typ D starohraditn

h!ebenov vlnice typ F nepravideln

54

h!ebenov vlnice vysok

h!ebenov vlnice nzk

55
Obrzek 9. Vka h!ebenov vlnice.

h!ebenov vlnice st!edn" vysok

55

h!ebenov vlnice !dk

h!ebenov vlnice hust

56
Obrzek 10. Hustota h!ebenov vlnice.

h!ebenov vlnice st!edn" hust

56

vlnovka typ A symetrick/pravidlen

vlnovka typ B sklon"n

vlnovka typ D zapi$at"l

57
Obrzek 11. Typ vlnovky.

vlnovka typ G nepravideln

57

vlnovka vysok

vlnovka nzk

58
Obrzek 12. Vka vlnovky.

vlnovka st!edn" vysok

58

vlnovka !dk

vlnovka hust

59
Obrzek 13. Hustota vlnovky.

vlnovka st!edn" hust

59

!ka rhy a vlnovky zk (do 3mm)

!ka rhy a vlnovky irok (nad 3 mm)

60
Obrzek 14. !ka rhy a vlnovky.

!ka rhy a vlnovky zk a irok

60

hustota rh hust

hustota rh !dk

61
Obrzek 15. Hustota rh.

hustota rh t"sn" u sebe

61

vzdoba okraje A vnit!n strana

vzdoba okraje B vn"j strana

vzdoba okraje C ob" strany

62
Obrzek 16. Vzdoba okraje. Plastick vzdoba.

plastick vzdoba lita

plastick vzdoba vvalkovit hrdlo

62

A zaoblen

C1 se!z. nlevkovit prost

nezobrazeno

B1 se!z. kuelovit $i vlcovit prost C2 se!z. nlevkovit, vyten spodn hrana

B2 se!z. kuelovit $i vlcovit, vyten spodn hrana

C3 se!z. nlevkovit, vytaen horn hrana

nezobrazeno

B3 se!z. kuelovit $i vlcovit, vytaen horn hrana

C4 se!z. nlevkovit, vytaen spodn i horn hrana

B4 se!z. kuelovit $i vlcovit, vytaen spodn i horn hrana

D1 se!z. vodorovn prost

Obrzek 17. Ukon#en okraje.

63

D2 se!z. vodorovn, vyten vn"j hrana

F zapi$at"l

nezobrazeno

D3 se!z. vodorovn, vytaen vnit!n hrana

G1 zeslen a bohat" profilovan

D4 se!z. vodorovn, vytaen vn"j i vnit!n hrana

G2 zeslen a se!ezan

E1 prolaben kolmo

H vyhnut a vytaen

E2 prolaben ikmo

Obrzek 18. Ukon#en okraje.

64

profilovan ploka na okraji ano odsazen hrdla uvnit!

profilovan ploka na okraji ne odsazen hrdla vn"

65
Obrzek 19. Profilovan ploka. Odsazen hrdla. Zna#ka na dn".

zna$ka na dn" technick

zna$ka na dn" plastick

65

lbek na okraji lbek uvnit! (A)

tvar okraje kalichovit" prohunut

lbek na okraji vce lbk# uvnit! (B)

tvar okraje p!ehnut (nad 45)

65 66
tvar okraje p!evisl (nad 90) tvar okraje vytaen
Obrzek 20. lbek na okraji. Tvar okraje.

lbek na okraji lbek vn" (C)

nezobrazeno/nezjit"no

lbek na okraji vce lbk# vn" (D)

nezobrazeno/nezjit"no

66

C. Soubor sdlitn keramiky z Pohanska u B!eclavi jeho charakteristika a geneze z hlediska depozi$nch a postdepozi$nch proces#
P"edtm, ne p"istoupme k vlastn formalizovan syntze a interpretaci archeologickch struktur, zanechvajcch sv$j odraz v sdlitn keramice, musme detailn! poznat soubory, z nich budou nae zv!ry vychzet, i procesy, kter vedly k jejich vzniku. Nae vahy se budou orientovat dv!ma sm!ry. Nejd"ve je nutno definovat typick soubor velkomoravsk keramiky a s jeho pomoc i standardy (SALA% 1998, 4376), je nm pomohou p"i ur#ovn kvality nlezovch celk$. Budeme tak zji(ovat, kter soubory jsou dostate#n! reprezentativn pro formulaci obecnch zv!r$. Ve druh fzi se pokusme poznat postdepozi#n historii nlezovch celk$, s nimi budeme pracovat (ORTON TYERS VINCE 1993, 168). M$eme tak snit riziko vyplvajc z aplikace kvantitativnch metod p"i zpracovn sdlitn keramiky, kter popsal E. Neustupn (1996, 503; 1998, 7794).

1.

Standardn soubor velkomoravsk sdlitn keramiky

Definovnm standardnho souboru keramiky z archeologickho sdlitnho vzkumu se u ns serizn! zabval p"edevm V. Sala# (1998). P"i zpracovn latnsk keramiky z polozemnic pouil nsledujc poloky, ktermi charakterizuje typick nlezov celek: po#et st"ep$, jejich vha, hustota st"ep$ ve vplni polozemnice, vhov hustota st"ep$ ve vplni polozemnice, zastoupen zlomk$ okraj$, zastoupen zlomk$ den, zastoupen zdobench zlomk$, zastoupen jemn keramiky, tvarov skladba, vzdobn skladba, vhy st"ep$, slepitelnost st"ep$, dlky st"ep$, tlou(ky st"ep$. Krom! poslednch dvou poloek, kter n datov model neobsahuje, m$eme zbvajc charakteristiky z#sti #i zcela zjistit i z naich daj$. Sledovn tvarov a vzdobn skladby, resp. podlu r$znch druh$ keramick hmoty ponechme prozatm stranou (stane se obsahem a nsledujcch kapitol) a budeme se zabvat zbvajcmi polokami, kter #ste#n! modifikujeme a #ste#n! i doplnme. Jedn se o nsledujc charakteristiky: celkov po#et st"ep$ v objektu celkov vha st"ep$ v objektu vztah mezi po#tem, resp. hmotnost st"ep$ a maximln dlkou, "kou a hloubkou objektu, z n!ho pochzej (Tento vztah budeme pouze pracovn! nazvat hustota keramiky v objektu. Vynsobenm maximln dlky, "ky a hloubky zskme pouze idealizovanou hodnotu. Otzka, jak dalece se takto zjit!n hustota st"ep$ li od hustoty skute#n, mus bt p"edm!tem dalho zkoumn. P"i n!m vyuijeme p"ipravovan geografick informa#n systm o lokalit!, pomoc kterho automaticky generujeme databzi obsahu "ez$ objekty na rovni podlo.) pom!r jedinc$ sloench z t"ech a vce fragment$ k celkovmu mnostv st"ep$ v objektu vyjd"enmu hmotnost (Definovn jedinc$ vychzelo z okrajovch st"ep$ jedn ndoby, k nim byly dohledvny dal kategorie fragment$. Skupiny fragment$ z jedn ndoby, kter neobsahovaly dn okrajov st"epy, nebyly do tto kategorie zahrnuty. Snaili jsme se tak zmenit vliv subjektivn sp!nosti p"i vyhledvn st"ep$ z mn! typickch parti stejn ndoby) pom!r st"ep$ z jedinc$ tvo"ench t"emi a vce fragmenty k celkovmu mnostv st"ep$ z objektu vyjd"enmu jejich po#tem (tento daj do jist mry supluje Sala#ovu poloku slepitelnost st"ep$, kterou n datov model neobsahuje) pr$m!rn hmotnost keramickho fragmentu v objektu pr$m!rn hmotnost fragment$ pat"cch do r$znch kategori cel ndoby, okraje s vdut, okraje, zdoben vdut!, nezdoben vdut!, dno, dno se zdobenou vdut, drobn zlomky (Ze struktury datovho modelu vyplvaj ur#it omezen souvisejc s vpo#tem pr$m!rn hmotnosti r$znch kategori fragment$ /netk se to jejich absolutnch po#t$ #i pom!r$ viz dle/. Do kategorie okraje s vdut nen nap". zapo#tvna pouze hmotnost vlastnch okraj$ s vdut, ale i mench okraj$, zdobench a nezdobench vdut #i dalch fragment$ slepench s okraji s v-

67

dut /#i k nim p"i"azench/. Slepen fragmenty r$znho druhu nelze pro pot"eby ven rozd!lit. Podobn! jsme postupovali i u celch ndob, zdobench vdut apod.) pr$m!rn hmotnost fragment$ vyrobench z r$znch druh$ keramick hmoty, s r$znou vzdobou #i typem okraje procentuln pom!r okraj$ s vdut, okraj$, zdobench vdut, nezdobench vdut, den, den se zdobenou vdut a drobnch zlomk$ k celkovmu po#tu st"ep$ v objektu (v tomto p"pad! bylo mono zjistit konkrtn po#ty jednotlivch kategori fragment$).

P"i popisu souboru nlezovch celk$, charakterizovanch ve definovanmi polokami, pouijeme zkladn statistick pojmy jako je pr$m!r, medin, maximln a minimln hodnota, standardn odchylka, varia#n koeficient, rozp!t (REISENAUER 1970, 2040). Rozd!len #etnosti vyjd"me graficky bu) histogramem nebo pomoc tzv. boxplotu. V histogramu je #etnost odpovdajc jednotlivm interval$m vyjd"ena vkami sloupk$. Dlku intervalu, a tm i po#et t"d, je nutno p"edem definovat. V tto prci pouijeme zaokrouhlen vsledek vzorce: 0,08 x varia#n rozp!t (REISENAUER 1970, 23). Zkladem druhho pouvanho grafu je box, jeho horn a doln hrana je dna hodnotou prvku, kter se nachz ve #tvrtin!, resp. t"ech #tvrtinch souboru se"azenho podle velikosti. Medin, #ili hodnota prvku nachzejcho se uprost"ed souboru, je zakreslen v boxu vraznou lini. V grafu je dle vyzna#eno rozp!t souboru a extrmn hodnoty. Jednm ze zkladnch daj$ o keramickm souboru je po#et a hmotnost fragment$ v nlezovm celku. Do na analzy vstupuje soubor 147 nlezovch celk$ keramiky ze zahloubench objekt$ v Lesn kolce (Obrzek 2) a v poloze P"ed zmkem. Pr$m!rn hmotnost keramickho souboru #in zaokrouhlen! 3961 g; sm!rodatn odchylky 7831 g; varia#n koeficient 197,713; medin 1090 g; minimln hodnota 5 g; maximln hodnota 54652 g; rozp!t 54647 g. Po#et fragment$ v souboru: pr$m!r 227 ks; sm!rodatn odchylka 468 ks; varia#n koeficient 205,842; medin 60 ks, minimln hodnota 1 ks, maximln hodnota 3149 ks, rozp!t 3148 ks. Z histogramu i boxplotu (Obrzek 21, Obrzek 22, Obrzek 23, Obrzek 24) vyplv, e v souboru vrazn! p"evauj objekty s malm mnostvm keramiky. S tm souvisej i velk rozdly mezi pr$m!ry a mediny.

68

po!et objekt"

po!et objekt"
100 120

100

120

20

40

60

80

20

40

60

80

POCET

ks

0 - 250

0 - 4400 4400 - 8800 8800 - 13200 13200 - 17600 17600 - 22000 22000 - 26400 26400 - 30800 30800 - 35200 35200 - 39600 39600 - 44000 44000 - 48400 48400 - 52800 52800 - 57200 N = 147,00 Mean = 3961 Std. Dev = 7830,82

250 - 500

500 - 750

HMOTNOST

750 - 1000

1000 - 1250

1250 - 1500

1500 - 1750

1750 - 2000

2000 - 2250

Obrzek 22

Obrzek 21

69

2250 - 2500

2500 - 2750

2750 - 3000

3000 - 3250

3250 - 3500

N = 147,00

Mean = 227

Std. Dev = 468,05

60000
210

50000
263

40000
177

30000

215

235 251 224

20000

10000

0 HMOTNOST

Obrzek 23

3500
210

3000

2500

263 177 215

2000

ks
1500

235 251

1000

224 217 221

500

0 POCET

Obrzek 24

Zarejc jsou obrovsk rozptyly soubor$ z Pohanska. Z"eteln! to vynikne srovnnm s varia#nm koeficientem po#tu st"ep$ (84,2) a hmotnost keramiky (83,4) z latnskch polozemnic v SZ

70

%echch. V. Sala# (1998, 48,52) upozor&uje, e i tyto hodnoty jsou ze statistickho hlediska nep"jemn! vysok a dokazuj rozkmitn a nehomogennost dat. Vysv!tlen zjit!nho jevu lze hledat v druhu a rozm!rech objekt$, z nich keramika pochz. V p"pad! latnskch zemnic se jedn o pom!rn! jednotn typ objekt$. Varia#n koeficient jejich maximlnch dlek (17,96) je, na rozdl od r$znorodch objekt$ z Pohanska (var.koef. max. dlky =73,99), velmi mal. Pro nsledujc statistick analzy vybereme jenom #st nlezovch celk$. Musme tak u#init nejen proto, aby dolo alespo& k #ste#n redukci nep"znivho rozptylu, ale i proto, abychom odstranili takov soubory, kter jsou p"li mal a statisticky ned$v!ryhodn. Nadle budeme pracovat pouze s celky, kter obsahuj vce ne 100 fragment$ #i vce ne 2000 g keramiky. Nebudeme se tak p"li liit od V. Sala#e (1998, 64), kter povauje pro pot"eby bdn o latnsk keramice za dosta#ujc soubor obsahujc 130 fragment$ (15 okraj$, 10 den a 7 zdobench st"ep$), #i vsledk$, ke kterm dosp!l na zklad! statistickch analz ran! st"edov!k keramiky z Haithabu a Elisenhofu H. Steuer (1984, 6263). Ten konstatuje:..., da ein Scherbenkomplex aufgrund seiner prozentualen Zusammensetzung eine sichere Datierung abgibt; je nach Gre des Scherbenkomplexes lt sich ein unterschiedlich langer Zeitraum eingrenzen. So gengen in Schleswig Holstein 100 Scherben fr eine Datierung auf ein halbes Jahrhundert genau und 200 Scherben meist fr die Datierung auf ein Vierteljahrhundert. I. Pavl$ (1998, 7281) vol p"i zpracovn neolitickch nlezovch soubor$ z Mo#ovic statistick prh #etnosti na 18 fragment$ zdobench linernm ornamentem. Takto charakterizovan st"epy tvo" v pr$m!ru 51,4% v souboru. Soud, e i p"i tomto nzkm rozsahu budou zachovny statistick p"edpoklady pro #el analzy.

Ve zpracovan #sti vzkumu v Lesn kolce (Obrzek 25) a poloze P"ed zmkem se vyskytuje 54 objekt$, kter obsahuj vce ne 100 fragment$ nebo 2000 g keramiky a u kterch mme k dispozici vechny daje nutn k diskusi o postdepozi#nch procesech (v#etn! maximlnch dlek, "ek a hloubek objekt$). Statistick charakteristiky souboru sloenho z t!chto celk$ jsou nsledujc: Po#et fragment$: pr$m!r 551 ks; sm!rodatn odchylka 655 ks; varia#n koeficient 118,993; medin 340 ks, minimln hodnota 87 ks, maximln hodnota 3149 ks, rozp!t 3062 ks. Hmotnost: Pr$m!r 9483 g; sm!rodatn odchylky 10855 g; varia#n koeficient 114,468; medin 6398 g; minimln hodnota 1330 g; maximln hodnota 54652 g; rozp!t 53322 g.

71

25 m

Obrzek 25. Arel Lesn kolky na Pohansku u B!eclavi. Databzov" zpracovan sdlitn objekty, kter obsahuj vce ne 100 fragment$ nebo 2000 g keramiky.

72

I kdy hodnoty varia#nho koeficientu v porovnn s vsledky zskanmi zpracovnm vech neselektovanch objekt$ vrazn! poklesly, z$stvaj stle vysok, co odr zna#n rozptyl a nehomogennost souboru. Snen mry rozptylu se projevilo i u maximlnch dlek objekt$, z nich vybran celky pochzej. Varia#n koeficient poklesl z p$vodnch 73,99 na hodnotu 65,01. V porovnn s homogennm souborem latnskch zemnic (varia#n koeficient:17,96) je to vak stle vysok #slo. V souboru vybranch objekt$ z Lesn kolky lze zaznamenat i dal daje o maximln dlce: pr$m!r 547,5 cm, sm!rodatn odchylka 355,9 cm, medin 420 cm, minimln hodnota 200 cm, maximln hodnota 1950 cm, rozp!t 1750 cm.
HMOTNOST
30

po!et objekt"

20

10 Std. Dev = 10855,10 Mean = 9483 0 14140 - 18410 18410 - 22680 22680 - 26950 26950 - 31220 31220 - 35490 35490 - 39760 39760 - 44030 44030 - 48300 48300 - 52570 52570 - 56840
Std. Dev = 655,41 Mean = 551 0 1067 - 1312 1312 - 1557 1557 - 1802 1802 - 2047 2047 - 2292 2292 - 2537 2537 - 2782 2782 - 3027 3027 - 3272 3272 - 3517 822 - 1067 332 - 577 577 - 822 87 - 332 N = 54,00

N = 54,00 9870 - 14140 1330 - 5600 g 5600 - 9870

Obrzek 26
POCET
30

po!et objekt"

20

10

ks

Obrzek 27

73

60000
210

50000
263

40000
177

30000

215

235

20000

10000

0 HMOTNOST

Obrzek 28

3500
210

3000

2500

263 177 215

2000

ks
1500

235

1000

500

0 POCET

Obrzek 29

Z tvaru (L) rozd!len #etnost po#tu a hmotnosti keramickch fragment$, vizualizovanch v histogramu, a z boxplotu (Obrzek 26 Obrzek 29) je z"ejm, e stle vrazn! p"evauj celky

74

s menm mnostvm keramiky. Na druh stran! se zde objevuj n!kter extrmn! vysok hodnoty. I tak lze vysv!tlit skute#nost, e a#koliv se ve vybranch objektech z Pohanska vyskytuje v pr$m!ru vy po#et st"ep$ ne v latnskch zemnicch (Pohansko 551 ks : latnsk zemnice 456 ks), u medinu je tomu prv! naopak (Pohansko 340 ks : latnsk zemnice 388 ks). Pozoruhodn je zjit!n, e z hlediska celkov hmotnosti je jak pr$m!rn hodnota (Pohansko 9,5 kg: latnsk zemnice 14,8 kg), tak i medin (Pohansko 6,4 kg: latnsk zemnice 12,3 kg) vrazn! vy u nlezovho celku keramiky z latnskch zemnic ne z objekt$ na Pohansku. Mon vysv!tlen lze hledat v pr$m!rn hmotnosti jednoho st"epu, kter je v latnskch zemnicch mnohem vy (30,6 g) ne ve slovanskch objektech z Pohanska (18,0 g)10. Hodnota zjit!n na Pohansku se naopak bl pr$m!rn hmotnosti zlomku ran! st"edov!k keramiky z Polska, kter je okolo 15 g (BUKO 1990, 365) (rozdl m$e bt zp$soben r$znmi metodami a p"esnost ven). O n!co vy hmotnosti maj asi fragmenty z ran! a vrcholn! st"edov!kho hrn#"skho centra v pornskm Pingsdorfu. Z publikovanho histogramu, v n!m je znzorn!no rozd!len hmotnosti 2669 st"ep$ v jednogramovm intervalu, vyplv, e nejv!t po#et fragment$ le v intervalech mezi 20 a 25 g (SANKE 1995, 39, Abb. 9). K pr$m!rn hmotnosti keramickho fragmentu ze sdlitnch objekt$ na Pohansku se krom! pr$m!ru (18,0 g) v i dal statistick veli#iny, charakterizujc analyzovan soubor vybranch nlezovch celk$ (Obrzek 31): sm!rodatn odchylka 3,25 g; varia#n koeficient 18,06; medin 17,6 g; minimln hodnota 13,04 g; maximln hodnota 27,89 g; rozp!t 14,85 g. Nzk varia#n koeficient dokld mal rozptyl pr$m!rnch hmotnost st"ep$ z jednotlivch objekt$. B!n pr$m!rn hmotnosti se nachzej v rozmez 14,75 a 21,25 g. Abychom zskali podrobn!j informace o souboru vybranch nlezovch celk$ z hlediska pr$m!rn hmotnosti keramickch fragment$, rozd!lme je do kategori podle toho, ze kter #sti ndoby pochzej. Zskme tak velmi zajmav daje: Pr$m!rn hmotnost okraj$ s vdut a k nim p"i"azench fragment$ v nlezovm celku statistick charakteristiky souboru sloenho ze vech vybranch nlezovch celk$ (Obrzek 32): pr$m!r 34,83 g; sm!rodatn odchylka 13,42 g; varia#n koeficient 38,53; medin 32,73 g; minimln hodnota 14,53 g; maximln hodnota 95 g; rozp!t 80, 47 g. Pr$m!rn hmotnost okraj$ bez vdut! a k nim p"i"azench fragment$ v nlezovm celku statistick charakteristiky souboru sloenho ze vech vybranch nlezovch celk$ (Obrzek 33): pr$m!r 15,8 g; sm!rodatn odchylka 5,26 g; varia#n koeficient 33,25; medin 15 g;
10

Tento vsledek plat pouze tehdy, pracujeme-li s pr$m!rnmi hmotnostmi st"ep$, vypo#tanmi vyd!lenm celkov vhy souboru po#tem st"ep$ v objektu. Jin daje zskme, vme-li jednotliv st"epy. Pak m pr$m!rn latnsk fragment hmotnost 18,7 g. P"#ina tohoto jevu nen podle V. Sala#e (1998, 56-57) zcela jasn. Je mon, e le v rmci samotn statistiky, souvis s rozdly mezi soubory (hodnoty vychzejc z jednotlivch st"ep$ a hromadnho ven pochzej z r$znch lokalit) #i je skryt v odlinosti obou pracovnch soubor$. Z naeho hlediska se nem$eme k tomuto problmu vyjd"it, protoe nemme z Pohanska k dispozici srovnateln daje (jednotliv! ven st"epy).

75

minimln hodnota 6,7 g; maximln hodnota 30 g; rozp!t 23,3 g. Pr$m!rn hmotnost zdobench vdut a k nim p"i"azench fragment$ v nlezovm celku statistick charakteristiky souboru sloenho ze vech vybranch nlezovch celk$ (Obrzek 35): pr$m!r 17,6 g; sm!rodatn odchylka 3,9 g; varia#n koeficient 22,16; medin 17,18 g; minimln hodnota 11,5 g; maximln hodnota 30, 6 g; rozp!t 19 g. Pr$m!rn hmotnost nezdobench vdut a k nim p"i"azench fragment$ v nlezovm celku statistick charakteristiky souboru sloenho ze vech vybranch nlezovch celk$ (Obrzek 36): pr$m!r 15,86 g; sm!rodatn odchylka 3,25 g; varia#n koeficient 20,49; medin 15,77 g; minimln hodnota 7,8 g; maximln hodnota 25,2 g; rozp!t 17,4 g. Pr$m!rn hmotnost den a k nim p"i"azench fragment$ v nlezovm celku statistick charakteristiky souboru sloenho ze vech vybranch nlezovch celk$ (Obrzek 34): pr$m!r 38,04 g; sm!rodatn odchylka 11,17 g; varia#n koeficient 29,36; medin 36,80 g; minimln hodnota 23,4 g; maximln hodnota 96,7 g; rozp!t 73,3 g. Pr$m!rn hmotnost drobnch neinventovanch zlomk$ v nlezovm celku statistick charakteristiky souboru sloenho ze vech vybranch nlezovch celk$ (Obrzek 37): pr$m!r 5,54 g; sm!rodatn odchylka 1,18 g; varia#n koeficient 21,30; medin 5,57 g; minimln hodnota 2,4 g; maximln hodnota 8 g; rozp!t 5,6 g. Z uvedench daj$ z"eteln! vyplvaj rozdly v hmotnostech (resp. velikostech) jednotlivch kategori fragment$. Je z"ejm, e nejvy pr$m!rn hodnoty jsou vzny na okraje s vdut, resp. dna, nejmen naopak na drobn zlomky. Mezi ob!ma extrmy se nachzej podobn hmotnostn pr$m!ry zdobench i nezdobench vdut, i o n!co men hodnota vzan na okraje bez vdut! (Obrzek 30). Zajmav je srovnn varia#nch koeficient$ dokldajcch mru rozptylu r$znch hodnot v souboru. Relativn! vysokou heterogennost pr$m!rnch hmotnost zaznamenvme u okraj$ s vdut, den a okraj$ bez vdut!, mal rozptyl existuje naopak u zdobench a nezdobench vdut, resp. drobnch fragment$.

76

Znaky spojen s vysokm varia#nm koeficientem budou sehrvat nejv!t roli p"i vzkumu postdepozi#nch proces$. Jsou patrn! odrazem vliv$ p$sobcch s r$znou intenzitou na fragmentarizaci keramiky v r$znch sdlitnch objektech.
60

50

40

30

20

10

0 PRUM_HM PRHMOK PRHMNEZV PRHMDROB PRHMOKSV PRHMZDVY PRHMDNA

Obrzek 30

30
200c 226

20

10 PRUM_HM

Obrzek 31

77

120

100
254A

80
243

60

203

40

20

0 PRHMOKSV

Obrzek 32

35

30

223

25

20

g
15 10 5 0 PRHMOK

Obrzek 33

78

100
254A

80

214

60

40

20 prumhmdna

Obrzek 34

35

30

245 226

25

227

20

g
15 10 5 0 PRHMZDVY

Obrzek 35

79

30

200c 243

20

g
10
197

0 PRHMNEZV

Obrzek 36

g
5 4 3
156 177

2 PRHMDROB

Obrzek 37

D$leit informace o povaze soubor$ keramiky ze sdlitnch objekt$ jsou svzny i s procentulnm zastoupenm jednotlivch kategori fragment$ vzhledem k celkovmu mnostv zlomk$ v objektech. Z naich analz jsme zskali nsledujc daje:

80

Procentuln zastoupen fragment$ okraj$ s vdut (zdobenou i nezdobenou) v nlezovm celku statistick charakteristiky souboru sloenho ze vech vybranch nlezovch celk$ (Obrzek 39): pr$m!r 3,54%; sm!rodatn odchylka 1,73%; varia#n koeficient 48,87; medin 3,47%; minimln hodnota 0,87%; maximln hodnota 9,20%; rozp!t 8,33%. Procentuln zastoupen fragment$ okraj$ bez vdut! v nlezovm celku statistick charakteristiky souboru sloenho ze vech vybranch nlezovch celk$ (Obrzek 40): pr$m!r 6,48%; sm!rodatn odchylka 2,35 %; varia#n koeficient 36,27; medin 6,14%; minimln hodnota 1,49%; maximln hodnota 13,39%; rozp!t 11,9%. Procentuln zastoupen zdobench vdut v nlezovm celku statistick charakteristiky souboru sloenho ze vech vybranch nlezovch celk$ (Obrzek 41): pr$m!r 38,40%; sm!rodatn odchylka 8,67%; varia#n koeficient 22,58; medin 38,49%; minimln hodnota 11,69%; maximln hodnota 58,43%; rozp!t 46,74%. Procentuln zastoupen fragment$ nezdobench vdut v nlezovm celku statistick charakteristiky souboru sloenho ze vech vybranch nlezovch celk$ (Obrzek 42): pr$m!r 23,71%; sm!rodatn odchylka 6,89%; varia#n koeficient 22,88; medin 22,82%; minimln hodnota 9,94%; maximln hodnota 43,48%; rozp!t 33,54%. Procentuln zastoupen fragment$ den se zdobenou vdut v nlezovm celku statistick charakteristiky souboru sloenho ze vech vybranch nlezovch celk$ (Obrzek 44): pr$m!r 0,26 %; sm!rodatn odchylka 0,52 %; varia#n koeficient 200; medin 0 %; minimln hodnota 0%; maximln hodnota 3,11%; rozp!t 3,11%. Procentuln zastoupen fragment$ den v nlezovm celku statistick charakteristiky souboru sloenho ze vech vybranch nlezovch celk$ (Obrzek 43): pr$m!r 7,84 %; sm!rodatn odchylka 2,58%; varia#n koeficient 32,91;

81

medin 7,52 %; minimln hodnota 3,33%; maximln hodnota 15,99%; rozp!t 12,66%. Procentuln zastoupen drobnch neinventovanch zlomk$ v nlezovm celku statistick charakteristiky souboru sloenho ze vech vybranch nlezovch celk$ (Obrzek 45): pr$m!r 19,76%; sm!rodatn odchylka 13,42%; varia#n koeficient 67,91; medin 20,30%; minimln hodnota 0%; maximln hodnota 55,8%; rozp!t 55,8%. Z ve uvedench daj$ (Obrzek 38) je z"ejm, e procentuln zastoupen n!kterch kategori fragment$ v objektech je pom!rn! homogenn (nap". zdoben a nezdoben vdut!, mn! i okraje bez vdut! a dna), u jinch naopak zaznamenvme velk rozptyl (hlavn! dna se zdobenou vdut, okraje s vdut a drobn zlomky). Zjit!n je velice d$leit pro diskusi o vlivu postdepozi#nch proces$ na fragmentarizaci keramiky. Jestlie lze velk rozptyl procentulnho zastoupen drobnch zlomk$ vysv!tlit subjektivnm vb!rem p"i inventarizaci, nen tak ji mon #init u okraj$ s vdut a den se zdobenou vdut. Jejich velk podl v n!kterch objektech zjevn! souvis s typem postdepozi#nch proces$, jeho vsledkem byla men fragmentarizace keramiky a vy stupe& zachovn velkch, za normlnch okolnost snadno rozbitelnch kus$ ndob. Pr$m!rn zastoupen okraj$ (3,54+6,48=10,02%) a den (7,84+0,26=8,1%) v naem souboru, se podstatn! neli od daj$, kter zskal V. Sala# (1998) analzou keramiky z latnskch zemnic (okraje=11,7%; dna=7,6%). Drobn rozdly mohou bt zp$sobeny jinou tektonikou, a tm i r$znm pom!rem mezi stm a dnem latnskch a p"evn! velkomoravskch ndob. Zsadn rozdly lze spat"ovat v zastoupen zdobench st"ep$ v souboru (38,4% : 5,2% ve prosp!ch ran! st"edov!k keramiky), co souvis s r$znou zdobnost ndob v obou obdobch. Zajmav srovnn lze ud!lat i s procentulnm zastoupenm jednotlivch kategori fragment$ zjit!nm na slovanskm hradisku a sdliti z 9. 10. stol. v Gro Raden (okraje = 18,4%; dna = 2,6%; vdut! = 78,7%, cel ndoby = 0,25%). Vrazn rozdl je jist! zp$soben specifickm tvarem ndob menkendorfskho typu, kter v Gro Raden p"evauj. Jde o keramiku s iroce otev"enm stm a pom!rn! malm dnem. Pouze 4,3% keramickch fragment$ keramiky polabskch Slovan$ je zdobeno, co op!t ukazuje na vysokou snahu po dekorativnosti velkomoravsk keramiky (SCHULDT 1981, 13). daji o pom!rnm zastoupen jednotlivch kategori fragment$ disponujeme i v p"pad! nlez$ ze slovanskho hradiska Podobora u %eskho T!na, kter jsou ve sv vrazn v!tin! datovny do 8. a hlavn! 9. stol (KOU*IL 1994, 104, 110, 135, 136, 139141). Bohuel se jedn ze statistickho hlediska o pokozen soubor, protoe zde byly skartovny drobn nezdoben vdut!. Zlomky s okraji tvo" dajn! 21% veker keramiky. To je vce ne dvojnsobn mnostv zjit!n na Pohansku a je to i vce ne v Gro Raden, kde m keramika vrazn! jinou tektoniku. Domnvm se, e tento daj sv!d# o velk deformaci souboru, kter byl zp$soben zmn!nou skartac a nenhodnm vb!rem fragment$. Z 69% zlomk$ vdut z Podobory (srovnej Pohansko: 23,71%+38,4% = 62,11%) jich bylo 53% zdobeno, co #in v rmci veker keramiky 36%. I kdy je tento daj vzhledem ke skartaci #sti nezdobench vdut jist! nadnesen, je o n!co men ne #slo, kter jsme zjistili v materilu z Pohanska (38,4%). Dna tvo" p"iblin! 10 % z celkovho mnostv keramiky (na Pohansku 8,1%). D$leit srovnn nabz i soubor 7531 keramickch exempl"$, zskan p"i vzkumu velkomoravskho a povelkomoravskho hradiska Mula %enkov (HANULIAK KUZMA ALKOVSK 1993, 71). Bylo zjit!no, e cel ndoby zde tvo" 0,7%, okraje 10,7%, zdoben fragmenty z vdut 20,5%, nezdoben fragmenty z vdut 62,3% a zlomky den 5,4%. Pom!r okraj$ v souboru odpovd tak"ka p"esn! daj$m zskanm na Pohansku, o n!co men je zastoupen zlomk$ den, na co upozor&uj i auto"i analzy. Pozoruhodnm fenomnem materilu z Muli je nzk pom!r zdobe-

82

nch vdut ku nezdobenm (ca 1:3). Na Podobo"e je jejich pom!r p"iblin! vyrovnan (1:1). Na Pohansku dokonce p"evauj zdoben vdut! nad nezdobenmi (3:2). I kdy zde p"ipo#tme drobn neinventovan zlomky k nezdobenm vdutm (co by bylo velmi nadnesen, protoe mezi t!mito malmi dle nepopisovanmi fragmenty se objevuj tak zdoben st"epy #i v omezen m"e i mal zlomky okraj$ aj.), zskme pom!r p"iblin! 1:1. Z t!chto daj$ je z"ejm, e zdobnost keramiky ze slovenskho hradiska Mula-%enkov je v porovnn s keramikou z Pohanska #i Podobory dosti nzk. Jist! to souvis s mstnmi specifiky vroby keramiky.
60

50

40

30

20

10

0 OKR% OKR_VYD% ZDOB% NEZDOB% DNO% DROBNEZL% DNO_VYD%

Obrzek 38

10
226

%
4 2 0 OKR_VYD%

Obrzek 39

83

16

14
2

12

197

10

2
245

0 OKR%

Obrzek 40

70

60

50

40

%
30 20

10

245

0 ZDOB%

Obrzek 41

84

50

145

40

30

%
20 10 0 NEZDOB%

Obrzek 42

18

16

158 168

14

245

12

10

4 2
N= 54

DNO%

Obrzek 43

85

3,5

18

3,0

2,5

2,0

1,5
254B 158 200c 254A

1,0
175

,5

0,0 DNO_VYD%

Obrzek 44

60

50

40

30

%
20 10 0 -10 DROBNEZL%

Obrzek 45

86

Zajmav daj je vztaen i k po#tu jedinc$ sestvajcch z t"ech a vce zlomk$. Jejich zastoupen v jednotlivch objektech vyjd"me bu) jako pom!r mezi po#tem st"ep$ p"i"aditelnch k takto definovanm jedinc$m a celkovm po#tem fragment$ #i pom!rem t!chto jedinc$ k celkov hmotnosti keramiky v nlezovm celku. Zjit!n hodnoty nm pomhaj ur#it, zda v celku p"evauj vzjemn! souvisejc st"epy #i spe izolovan fragmenty. Jak vyplv z pom!rn! vysokch varia#nch koeficient$, je soubor 54 objekt$ z hlediska t!chto hodnot spe heterogenn a rozkolsan: Pom!r fragment$ z jedinc$ sloench ze t"ech a vce zlomk$ k celkovmu mnostv st"ep$ (bez drobnch zlomk$) v jednotlivch objektech (Obrzek 46): pr$m!r 12,22%; sm!rodatn odchylka 8,23%; varia#n koeficient 67,35; medin 10,65%; minimln hodnota 0%; maximln hodnota 33%; rozp!t 33%. Po#et jedinc$ sloench ze t"ech a vce zlomk$ na 1 kg keramiky v jednotlivch objektech (Obrzek 47): pr$m!r 0,687; sm!rodatn odchylka 0,377; varia#n koeficient 54,88; medin 0,687; minimln hodnota 0; maximln hodnota 1,28; rozp!t 1,28.
,4

,3

,2

,1

0,0

-,1 JEDIN_KS%

Obrzek 46

87

1,4

1,2

1,0

,8

,6

,4

,2

0,0 -,2 JEDINCI_KG

Obrzek 47

Pro pot"eby pozd!jho statistickho zpracovn st"epovho materilu z Pohanska je nutn tak analyzovat, zda nedochzelo k r$znmu stupni fragmentarizace ndob odlinho typu #i charakteru. Musme zjistit, zda se podstatn! neli svoj velikost fragmenty pochzejc z ndob vyrobench z r$znho druhu keramick hmoty, r$zn! zdobench #i s r$znm typem okraje. Velikost fragmentu lze p"iblin! odhadnout z jeho hmotnosti. Tento zp$sob m vak omezen, se ktermi musme po#tat. Jednotliv typy ndob mohou mt nap". odlinou tlou(ku st!n #i jinou hustotu keramick hmoty. To vrazn! ovlivn i hmotnost st"epu. Pr$m!rn hmotnost fragment$ podle druhu keramick hmoty, stejn! tak jako podle vzdoby #i typu okraje, mohla bt vypo#tna z celkovho mnostv st"ep$ ve vech objektech11 (tedy ji ne pouze z vb!ru objekt$ s nejv!t #etnost keramickch zlomk$), samoz"ejm! bez drobnch neinventovanch zlomk$, u kterch nebyly dn bli daje (jako nap". druh keramick hmoty #i vzdoba) zaznamenvny. Z analz byla odstran!na jen kategorie jin, ble nespecifikovan materil. Datov model keramiky z Pohanska neumo&uje prci s jednotlivmi zlomky, ale pouze s pr$m!rnmi hmotnostmi st"ep$, kter jsou vypo#tny jako pom!r mezi celkovou hmotnost a celkovm po#tem zlomk$ z ndob ur#itho charakteru (nap". vyrobench ze shodn keramick hmoty; podobn! vak i u analzy podle vzdoby #i typu okraje). P"es zmi&ovan omezen jsme dosp!li k zajmavm daj$m:

11

Z technickch d$vod$ nebyl do t!chto analz zahrnut materil zskan vzkumy v roce 1986.

88

Materil HP HDP HDPO HDPR JDP JP JDPR JDPO TH TJ

Hmotnost g 346 403 65 622 2 875 22 510 6 147 15 812 305 900 2 255 465

Po$et 16343 3194 133 940 347 792 16 44 44 11

Prum_hmot g 21,1958025 20,5453976 21,6165414 23,9468085 17,7146974 19,9646465 19,0625 20,4545455 51,25 42,2727273

Z vsledku analzy vyplvaj nsledujc skute#nosti. Vrazn! nejvy pr$m!rn hmotnosti maj fragmenty tuhov keramiky (Obrzek 48), co nen p"ekvapujc. Tuhov ndoby jsou vesm!s pom!rn! hrub a silnost!nn. To samo o sob! zvyuje jejich hmotnost. Vzhledem ke svm specifickm vlastnostem mohou podlhat i snen fragmentarizaci. U ostatnch druh$ keramick hmoty zji(ujeme nejvrazn!j rozdl mezi jemnou keramikou na stran! jedn a hrubou, dob"e reduk#n! plenou keramikou na stran! druh (Obrzek 49). Tento rozdl #in v extrmnm p"pad! (JDP-HDPR) a 6,23 g. Krom! potvrzen sprvnosti na klasifikace keramick hmoty vyplv z vsledku i hypotza o rozdlnm stupni fragmentarizace ndob vyrobench z r$znch druh$ keramick hmoty. Jemn keramika se rozpad v pr$m!ru na leh# (men !?) st"epy, ne ndoby vyroben z kvalitn tvrd! vypalovan masy. Abychom odstranili p"padn nedouc vlivy rozdln fragmentarizace p"i analzch zastoupen r$znch druh$ keramick hmoty v objektech, budeme nadle pracovat p"evn! s jejich vhovmi pom!ry.
prum_hmot 60

50

40

g
30

20

10

0 HP HDP HDPO HDPR JDP JP JDPR JDPO TH TJ

Obrzek 48. Pr$m"rn hmotnost fragment$ v g.

89

prum_hmot 25

20

15

g
10

0 HP HDP HDPO HDPR JDP JP JDPR JDPO

Obrzek 49. Pr$m"rn hmotnost fragment$ v g.

Do analzy pr$m!rn hmotnosti zlomk$ podle vzdoby byly vybrny st"epy z kategorie zdoben vdut!. Z hlediska statistick d$v!ryhodnosti byly vy"azeny druhy vzdoby, kter se objevily na vrazn! menm po#tu (mn! ne 90) fragment$: Vzdoba A1 A2 B1 B2 B3 C4 C6 D1 D2 E1 E2 F4 Po$et 1703 580 2073 527 96 96 1066 155 1045 162 127 193 Hmotnost g 25310 11614 30215 11065 1802 3115 19157 2180 18517 2870 3422 3222 Prum_hmot g 14,86 20,024 14,58 21,00 18,77 32,45 17,97 14,06 17,72 17,72 26,95 16,69

Podle vsledku (Obrzek 50) je jasn, e hmotnost (velikost) fragmentu nesouvis ani tak s druhem vzdoby, jako spe s jej kompletnost. Nejmen pr$m!rn hmotnosti vrazn! p"evauj u zlomk$, na kterch se objevuje pouze jeden vzdobn prvek (nap". jedna h"ebenov vlnice B1, jeden h"ebenov ps A1, jedna jednoduch rha D1). Zachovn komplexn!jch motiv$ s vce vzdobnmi prvky (A2, B2, C4, C6, E2, F4) p"edpokld v!t plochu st"epu. V!t pr$m!rn hmotnosti fragment$ zdobench jednou #i vce jednoduchmi vlnovkami rytmi jednozubm nstrojem (E1, E2) v relaci k nim hodnotm u jedinc$ zdobench h"ebenovmi

90

vlnicemi mohou souviset s vce faktory: nap". vzdoba tvo"en za pomoci h"ebenu zaujm na povrchu ndoby v!t plochu, proto je v!t i pravd!podobnost jejho nlezu na menm fragmentu, p"p. h"ebenov vlnice jsou na ndob! rozmst!ny v pr$m!ru hust!ji ne jednoduch vlnovky. Abychom zskali generalizovan!j p"edstavu, spojme dohromady vechny h"ebenov motivy a srovnme je s motivy rytmi jednozubm nstrojem. Pr$m!rn hmotnosti takto zdobench st"ep$ jsou nsledujc: h"ebenov vzdoba: po#et: 6141; hmotnost: 102278 g; pr$m!rn hmotnost: 16,65 g vzdoba tvo"en jednozubm nstrojem: po#et: 1682; hmotnost: 30211 g; pr$m!rn hmotnost: 17,96 g I kdy tak v tomto p"pad! zaznamenvme rozdl mezi pr$m!rnmi hmotnostmi (tzn. patrn! i stupn!m fragmentarizace) st"ep$ zdobench ob!ma druhy vzdoby, nedomnvme se, e by byl tak vrazn, aby podstatnm zp$sobem naruil nae analzy a p"edstavy o vzjemnm pom!ru vzdoby v objektech, zjit!nm z absolutnho po#tu fragment$, na kterch se konkrtn vzdoba objevila.

pru_hmot 35

30

25

20

15

10

Obrzek 50. Pr$m"rn hmotnost fragment$ v g.

Pr$m!rn hmotnosti okraj$ budeme zji(ovat u fragment$ okraj$ bez vdut! (Obrzek 51). Vyhneme se tak zapo#tn jinch kategori zlomk$ do celkovho pr$m!ru (o omezench datovho modelu viz ve).

91

Okraj A B1 B2 B3 B4plos B4 C1 D1 D2 E1 E2 G2

Hmotnost g 1555 7430 905 611 410 345 605 2690 960 3212 1045 725

Po$et 100 464 54 49 17 23 37 181 81 230 80 47

Pr#m_hmot g 15,55 16,012931 16,7592593 12,4693878 24,1176471 15 16,3513514 14,8618785 11,8518519 13,9652174 13,0625 15,4255319

Zkladn bipolaritu lze vystopovat v rozdlu mezi skupinou okraj$ prolabench, resp. p"buznch (E1, E2, D2) a ostatnch (Obrzek 52). P"ekvapujc je, e prolaben okraje, a# #asto vyroben z hrubho, dob"e reduk#n! plenho materilu (viz dle), kter patrn! podlh nimu stupni fragmentarizace, jsou v pr$m!ru leh# (men) ne okraje jinch typ$. Souvis to snad s tm, e prolaben okraje bvaj vrazn! del, proto i ten# (leh#) a nchyln!j k rozbit na men kousky #i spe proto, e spadaj v!tinou do chronologicky mlad fze, pro ni je typick, jak prokeme dle, zven stupe& fragmentarizace keramiky. T!ko lze prozatm vysv!tlit extrmn hodnoty (hlavn! okraj typu B4 s profilovanou plokou, ale i B3). Npadn vak je, e pat" ke skupin! okraj$ s nejmenmi #etnostmi, a jsou tedy statisticky mn! v!rohodn. Problm$m zp$sobenm odlinou mrou fragmentarizace r$znch typ$ okraj$ lze p"edejt tm, e fragmenty okraj$ pat"c jedn ndob! seskupme a v dalch analzch nebudeme pracovat s po#ty st"ep$, ale s po#ty keramickch jedinc$ s danm typem okraje v nlezovm celku.

prum_hmot 25

20

15

10

Obrzek 51. Pr$m"rn hmotnost fragment$ v g.

92

prum_hmot 18

16

14

12

10

0 A B1 B2 B3 D1 D2 E1 E2 G2

Obrzek 52. Vb"r okraj$ zastoupench vce ne 40 exempl!i.

Pro pochopen postdepozi#nch proces$, a tm i zp$sobu, jakm vznikaly keramick soubory, jsou d$leit daje o hustot! st"ep$ v objektech. Protoe nemme prozatm k dispozici p"esn!j daje o objemu objekt$ nepravidelnch tvar$, z n!ho bychom mohli hustotu zjistit, budeme p"i vpo#tu vychzet z hodnoty zskan vynsobenm maximln dlky, "ky a hloubky. Z tohoto objemu budeme vypo#tvat jak hustotu danou po#tem fragment$, tak i hustotu vhovou. Hustota m$e bt vypo#tna pouze u objekt$, k nim mme jednozna#n daje o rozm!rech. Po#et objekt$, se ktermi budeme pracovat, se tak o n!co zmenil: Hustota (Obrzek 53): pr$m!r 63,18 ks/m3; sm!rodatn odchylka 45,93 ks/ m3; varia#n koeficient 72,70; medin 54,04ks/ m3; minimln hodnota 13,49 ks/ m3; maximln hodnota 225,85 ks/ m3; rozp!t 212,36 ks/m3. Vhov hustota (Obrzek 54): pr$m!r 1123,12 g/m3; sm!rodatn odchylka 820,2 g/m3; varia#n koeficient 73,03; medin 1040,91 g/m3; minimln hodnota 227,27 g/m3; maximln hodnota 4511,08 g/m3; rozp!t 44283,81 g/ m3. Jak hustota vyjd"en po#tem kus$, tak i hustota vhov m zna#n rozptyl. Varia#n koeficienty se vak p"li neli od daj$, kter m k dispozici V. Sala# (var. koef. hustoty = 68,2; var. koef. vhov hustoty = 57,3). V naem p"pad! se pouze nepotvrdil Sala#$v poznatek, e varia#n koeficient vhov hustoty je ni ne u hustoty vyjd"en po#tem kus$. Srovnme-li absolutn hodnoty zskan z latnskch a slovanskch objekt$, zjistme, e mediny hustoty vypo#tan z po#tu fragment$ jsou si velmi podobn (latnsk zemnice 68,6 ks/m3). Vrazn

93

rozdl vak zaznamenvme ve vhov hustot! (medin souboru latnskch zemnic 2,2 kg). Rozdl je op!t nejspe zp$soben rozdlnou pr$m!rnou hmotnost slovanskch a latnskch st"ep$.

250
156 214

200

150

ks/m3
100 50 0 HUSTKS

Obrzek 53

5000
214

4000
156

3000

g/m3
2000 1000 0 HUSTG

Obrzek 54

94

2.

Archeologicky homogenn soubory

Pokusme se nyn ur#it, kter nlezov celky keramiky jsou vsledkem podobnch depozi#nch a postdepozi#nch proces$, resp. jak charakter tyto procesy m!ly. Nejedn se o samo#elnou prci. Jej vsledky nm pomohou pochopit d!je vedouc ke vzniku sdlitnho nlezovho celku, co je mj. velice d$leit v diskusi o smysluplnosti pouit kvantitativnch statistickch postup$ p"i zpracovn sdlitn keramiky (NEUSTUPN 1996, 502506). Poznn d$sledk$ depozi#nch a postdepozi#nch proces$ vychz z p"edpokladu, e jejich p$sobenm byly vrazn! ovlivn!ny hodnoty znak$, je jsme na zklad! p"edchoz analzy keramickch soubor$ shledali relevantnmi z hlediska archeologick tafonomie. Nam hlavnm kolem bude najt keramick celky, kter jsou charakterizovny blzkmi hodnotami t!chto znak$. Ty budeme povaovat za archeologicky homogenn. Hodnoceno bylo 54 objekt$ z Lesn kolky a polohy P"ed zmkem (obj. 2 a 18), kter obsahovaly vce ne 100 zlomk$ #i 2000 g keramiky a u kterch bylo zrove& mono zjistit daje o hustot! keramiky. Keramick soubory z t!chto objekt$ byly popsny 14 deskriptory: po#et fragment$ (POCET_FR), pr$m!rn hmotnost jednoho fragmentu (PRUM_HM), pr$m!rn hmotnost fragment$ z kategorie okraj$ s vdut a den (PRHMOKSV, PRHMDNA), procentuln zastoupen zlomk$ okraj$ s vdut!mi, okraj$ bez vdut!, zdobench vdut, nezdobench vdut, den a den se zdobenou vdut (OKR_VYD%, OKR%, ZDOB%, NEZD%, DNO%, DNO_VYD%), pom!r mezi zlomky pat"cmi k jedinc$m sloenm ze t"ech a vce fragment$ a celkovm mnostvm keramiky, vyjd"enm hmotnost (JEDIN_KG), pom!r mezi zlomky pat"cmi k jedinc$m sloenm ze t"ech a vce fragment$ a celkovm po#tem st"ep$ v kusech (JEDIN_KS%), hustota keramiky v objektu v kusech (HUSTKS), hloubka objektu (HLOUBKA). Procentuln zastoupen st"ep$ z r$znch #st ndoby bylo vypo#tno z celkovho mnostv fragment$ bez drobnch neinventovanch st"ep$, u kterch nelze vzhledem k velk variabilit! jejich po#tu v jednotlivch objektech vylou#it subjektivn vliv p"i klasifikaci keramiky. P"i prci vyuijeme dvou metod ze skupiny multivaria#nch analz: analzu hlavnch komponent (PCA) a hierarchickou aglomerativn clusterovou analzu. Analzu hlavnch komponent jsme vybrali proto, abychom definovali vztahy mezi deskriptory a objekty a objevili hlavn trendy existujc v datech. Na zklad! PCA vybereme deskriptory, kter hlavn trendy nejlpe charakterizuj, a zrove& vytv"ej p"iblin! pravohl prostor. Jsou proto vhodn pro pouit v clusterov analze, s jej pomoc definujeme shluky podobnch keramickch soubor$, o kterch lze p"epokldat, e jsou produktem stejnch tafonomickch proces$. Vzjemn postaven jednotlivch keramickch celk$ z hlediska depozi#n a postdepozi#n historie lze studovat i na zklad! vizualizace faktorovch skre jednoho z vstup$ PCA. Vstupn statistika analzy hlavnch komponent (PCA) vychz z matice o 54 "dcch (objekty) a 14 sloupcch (deskriptory). P"in nsledujc informace: Variable DNO% DNO_VYD% HLOUBKA HUSTKS JEDIN_KG JEDIN_KS OKR% OKR_VYD% POCET PRUM_HM PRHMDNA PRHMOKSV Factor 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 Eigenvalue 3,20962 2,36060 1,95409 1,49077 1,16947 ,99439 ,76283 ,52231 ,43482 ,41372 ,30074 ,25100 Pct of Var 22,9 16,9 14,0 10,6 8,4 7,1 5,4 3,7 3,1 3,0 2,1 1,8 Cum Pct 22,9 39,8 53,7 64,4 72,7 79,8 85,3 89,0 92,1 95,1 97,2 99,0

95

Variable ZDOB% NEZDOB%

Factor 13 14

Eigenvalue ,13363 ,00201

Pct of Var 1,0 ,0

Cum Pct 100,0 100,0

PC extracted 6 factors.

Po#et faktor$, s nimi budeme dle pracovat, definujeme na zklad! postupu navrhovanho E. Neustupnm (1997, 241). Jako rozhodujc kritrium zvolme v tomto p"pad! velikost vlastnho #sla (v!t ne 1) a skute#nost, e vybranch est faktor$ vyjad"uje p"ijatelnch 80,7 % celkov variability korela#n matice. Po rotaci metodou Varimax dojdeme k nsledujcmu "een: VARIMAX converged in 7 iterations. Rotated Factor Matrix:

Deskriptor JEDIN_KG JEDIN_KS PRHMHOKSV OKR_VYD% NEZDOB% ZDOB% DNO_VYD% DNO% OKR% PRHMDNA PRUM_HM POCET HLOUBKA HUSTKS

1 0,85695 0,85306 -0,64497 0,58556

2 0,01817 0,27244 -0,00755 0,1914

3 -0,00493 -0,11542 0,1252 0,47084

4 -0,04469 0,108 0,60691 0,03478

5 -0,0691 -0,00121 -0,04358 -0,09697

6 -0,04033 -0,07322 -0,07467 -0,04966

-0,22023 -0,89661 0,12148 0,16065 -0,01859 0,16681 0,03329 0,85804 -0,39809 -0,10093 0,09121 -0,03781 0,13524 0,63283 0,21755 0,3389 -0,02031 0,03125 -0,01173 -0,208 0,07377 0,06092 0,85461 -0,11974 -0,07008 -0,14468 -0,80824 -0,21456 -0,07137 -0,22694 -0,12647 0,21107 -0,04791 -0,17539 0,29785 -0,42945

-0,20587 -0,07587 -0,15079 0,82987 0,28407 0,0549 0,19935 0,79522 -0,09392 0,07589 -0,1357 -0,01356 -0,00564 0,11753 -0,06313 -0,12025 0,06311

-0,13984 0,82818 -0,03518 0,81249 0,00562

-0,00874 0,93006

Jednotliv faktory lze popsat a vysv!tlit nsledovn!: 1. faktor: dokld vysokou zvislost mezi kvantem jedinc$ sloench z vce ne t"ech fragment$ vztaenm k celkovmu po#tu, resp. k celkov hmotnosti keramickch fragment$ v nlezovm celku. Vzjemn vztah t!chto deskriptor$ nen p"ekvapiv, protoe ob! hodnoty pon!kud jinm zp$sobem vyjad"uj stejnou vlastnost nlezovho celku. Zajmav!j je vysok faktorov koeficient procentulnho zastoupen okraj$ s vdut v nlezovch celcch, kter ukazuje na vysokou zvislost mezi tmto a ob!ma ji zmn!nmi deskriptory. Prvn faktor vyjad"uje patrn! ni stupe& fragmentarizace keramiky v n!kterch objektech, kter se specificky projevil vym podlem vzjemn! souvisejcch st"ep$ v nlezovm celku a v!tm zastoupenm st"ep$ zasahujcch od okraje a k vduti. S ni fragmentarizac souvis i vy faktorov koeficient, kter k prvnmu faktoru vykazuje deskriptor pr$m!rn hmotnosti keramickho fragmentu v objektu. H$"e vysv!tliteln je jedin vy zporn

96

koeficient faktoru 1, kter nazna#uje, e pr$m!rn hmotnosti okraj$ s vdut!mi v objektech souvisejcch s tmto faktorem byly spe ni. 2. faktor: vyjad"uje bipolaritu mezi celky s velkm (kladn strana faktoru) #i malm (zporn strana faktoru) zastoupenm zdobench fragment$ (jak fragment$ pochzejcch pouze ze zdobench vdut, tak i lomk$ zasahujcch od zdoben vdut! a ke dnu). Tento faktor nemus bt odrazem depozi#nch a postdepozi#nch proces$, ale nap". chronologickho postaven celk$ 3. faktor: charakterizuje objekty, ve kterch existuje bipolarita mezi velkm procentulnm zastoupenm zlomk$ den, resp. den se zdobenou vdut a malm vskytem okraj$ bez vdut!, resp. zdobench vdut v objektu. Vysok koeficient m k tomuto faktoru i procentuln zastoupen okraj$ s vdut, o n!co men i pr$m!rn hmotnost st"ep$ v objektu. S kladnou stranou faktoru patrn! souvisej objekty, ve nich dolo pouze k mal fragmentarizaci keramiky, kter se vak projevila pon!kud jinm zp$sobem ne u faktoru 1. 4. faktor: pro tento faktor jsou typick objekty s t!kmi (velkmi) st"epy (souvis to jak s pr$m!rnou hmotnost, vypo#tanou ze vech st"ep$ v objektu, tak p"edevm s pr$m!rnou hmotnost zlomk$ den, p"p. i okraj$ s vdut) a zvenou p"tomnost velkch fragment$ zasahujcch ode dna a ke zdoben vduti. To je projev velice nzk fragmentarizace. Faktor zce souvis s jedinm extrmnm objektem 254A. 5. faktor: jsou pro n!j typick soubory s velkm po#tem keramickch zlomk$ z hlubch objekt$. Faktor ukazuje, e kvantita fragment$ v souboru souvis p"edevm s rozm!ry (hloubkou) objekt$. 6. faktor: zde je dominantn koeficient vzn k hustot! keramiky v objektech, v protikladu k n stoj hloubka objektu. Faktor ukazuje, e vliv na hustotu keramiky m p"edevm velikost objektu, mn! i po#et st"ep$. Typi#nost objekt$ p$vodnho deskriptivnho systmu pro jednotliv faktory lze vyjd"it tzv. faktorovm skre (Obrzek 55, Obrzek 56, Obrzek 57). Jejich hodnoty i s identifika#nmi #sly objekt$ jsou vizualizovny na t"ech bodovch grafech. Zna#kami je zde vyjd"ena p"slunost objekt$ k jednotlivm cluster$m (14), vypo#tanm podle Wardovy metody (viz dle), resp. abnormln objekty (56).

97

Obrzek 55

Obrzek 56

98

Obrzek 57

Na zklad! p"edchozho faktorovho "een, kter jasn! nazna#ilo hlavn tendence obsaen v datech, se pokusme vybrat deskriptory, kter zjit!n formln struktury co nejlpe charakterizuj a jsou zrove& na sob! vcemn! nezvisl. To je d$leit pro realizaci clusterov analzy, kter nm pom$e seskupit objekty podobnho charakteru a potamo i podobn postdepozi#n historie. Z kadho zjit!nho faktoru jsme vybrali deskriptor, kter ho, dle naeho nzoru, nejlpe charakterizuje a je relevantn pro "een problematiky depozi#nch a postdepozi#nch proces$. Jde o nsledujc znaky: po#et fragment$, hustota keramiky v objektu v ks, pr$m!rn hmotnost jednoho fragmentu, pr$m!rn hmotnost zlomk$ okraj$ s vdut, procentuln zastoupen den a den se zdobenou vdut. Abychom doloili nezvislost t!chto deskriptor$ a p"iblinou ortogonalitu prostoru, kter vytv"ej, ov!"me jejich vztahy znovu analzou hlavnch komponent. Ukazuje se, e mezi nimi existuj jen mal zvislosti, kter nemohou vrazn! deformovat pravohl prostor, a lze je proto bez problm$ vyut i p"i clusterov analze:
Communalities Initial 1,000 1,000 1,000 1,000 1,000 1,000

POCET PRUM_HM DNO_SVYD% DNO% HUST_KS PRHMOKSV

Extraction Method: Principal Component Analysis.

99

Total Variance Explained Initial Eigenvalues % of Cumulative Total Variance % 1,647 27,453 27,453 1,088 18,133 45,586 ,996 16,603 62,189 ,877 14,623 76,812 ,770 12,838 89,649 ,621 10,351 100,000 Rotation Sums of Squared Loadings % of Cumulative Total Variance % 1,002 16,702 16,702 1,002 16,699 33,401 1,001 16,680 50,081 1,001 16,680 66,760 1,001 16,676 83,436 ,994 16,564 100,000

Component 1 2 3 4 5 6

Extraction Method: Principal Component Analysis.

a Rotated Component Matrix

1 PRHMOKSV DNO_SVYD% DNO% HUST_KS POCET PRUM_HM ,988 ,046 ,018 ,019 -,043 ,149

2 ,046 ,990 ,004 -,030 -,024 ,132

Component 3 4 ,018 ,020 ,004 -,031 -,013 ,996 -,013 ,994 -,068 ,083 ,064 -,061

5 -,043 -,023 -,067 ,081 ,988 -,103

6 ,141 ,124 ,060 -,057 -,098 ,971

Extraction Method: Principal Component Analysis. Rotation Method: Varimax with Kaiser Normalization. a. Rotation converged in 5 iterations.

P"edtm, ne provedeme vlastn clusterovou analzu, musme vybran deskriptory standardizovat, tzn. p"evst absolutn na relativn veli#iny. D!lme to proto, abychom odstranili vliv r$znch m!"tek prom!nnch. V tomto p"pad! pouijeme tzv. Z-transformaci prom!nnch. Vzdlenost mezi clustery bude vypo#tna v umocn!nm euklidovskm prostoru metodou podle Warda (metoda archeology zvlt! uvan je zaloena na minimalizaci vnitroshlukovho sou#tu #tverc$ odchylek). Vsledky Wardova algoritmu zkontrolujeme, p"p. doplnme metodou pr$m!rn vzdlenosti average linkage between groups (p"i tto metod! se vzdlenost mezi dv!ma clustery vypo#tv jako pr$m!r vzdlenost vech dvojic prvk$, p"i#em jde vdy o prvek z jednoho a druhho clusteru) (DRESLEROV TURKOV 1989, 416418). Vsledky jsou vizualizovny v nsledujcch dendrogramech:

100

* * * * * * H I E R A R C H I C A L Dendrogram using Ward Method C A S E Label 191 247B 248 224 233 241 221 235 151 253 205 192 196 187 2 2 217 236 172 199 251 255 189 216 201 208 197 144 145 143 188 159 175 Num 17 46 47 36 40 43 34 41 5 49 27 18 19 14 22 32 42 10 21 48 53 16 31 24 28 20 3 4 2 15 8 11 0 5

C L U S T E R

A N A L Y S I S * * * * *

10

15

20

25

+---------+---------+---------+---------+---------+ -+ -+ -+ -+ -+---+ -+ -+ -+ -+ -+ -+ I I +---+ I I I I I I +-----+ I I I I I I I I I I +---------+ I I I I I I I I I I I I I +---------+ I I I I I I I I I I +-------------+ I I

-+---+ -+ -+ -+ -+-+

-+ +-----+ -+ I -+-+ -+ -+ -+ -+ -+ -+---------+ -+ -+ -+-+ I

+---+ I

-+ +-------+ -+ I -+-+ -+

--------------------------------------------------------------------------156 3 204 214 6 26 29 -+-+ I I I I I I I

-+ +---------------------+ ---+

---------------------------------------------------------------------------177 215 1 210 263 12 30 1 54 -+ I I I I I

-+---------------------------------+ -+ -+

---------------------------------------------------------------------------225a 254B 158 218 223 4 227 226 200c 168 254C 203 243 245 37 51 7 33 35 39 38 23 9 52 25 44 45 -+-+ -+ +-+ ---+ I -+ +-----------+ I I +---------+ I I I I I I I I I I I I I I

-+-+ I -+ +-+ ---+ I -----+ -+-+ -+ +-------+ -+-+ -+

+---------------------+ I I I

+-----+ I

-----------+

----------------------------------------------------------------------------18 254A 13 50 ---------------------+-----+ ---------------------+

Obrzek 58

101

Dendrogram using Average Linkage (Between Groups) C A S E Label Num 0 5 10 15 20 25

+---------+---------+---------+---------+---------+

191 247B 248 224 233 241 2 221 192 196 187 151 253 205 2 235

17 46 47 36 40 43 34 18 19 14 5 49 27 22 41

-+ -+ -+ -+-+ -+ I -+ I -+ I -+ I -+ I -+-+-+ -+ I I -+ I I -+ I I ---+ I -----+-+

------------------------+-------------------------------------------------218 223 227 33 35 39 -+-+ I I -+ +-+ I ---+ I I

------------------------ I----------------------------------------------144 145 143 188 175 159 172 2 199 251 255 217 236 189 216 201 208 197 3 4 2 15 11 8 10 21 48 53 32 42 16 31 24 28 20 -+ I I

-+-+ I I -+ I I I -+ +-+ I ---+ ---+ -+-+ I I I

-+ +-+ I -+-+ +-+---+ -+ I I I I I I +---+ I I I I I I

---+-+ I ---+ -+ -+ -+-+ I I I I

-+ +---+ ---+

---------------------------- I---I---------------------------------------203 243 168 254C 4 225a 158 254B 200c 226 25 44 9 52 37 7 51 23 38 -+---+ -+ I I +---+ I I I I I I I I +-+ I I I I

+-----+

-+---+ -+ I

-----+ -------+---+ -------+

+---+

---------+-+ ---------+

--------------------------------------I-I---------------------------------177 215 1 263 210 12 30 54 1 -+ -+-+ I I I +-+

-+ +---------------+ I I ---+ I I

----------------------------------------I-I-------------------------------156 3 204 214 6 26 29 -----+---+ -----+ I +---------------+ I +---------+

+-----------+ I I

---------+

------------------------------------------I --------------I---------I------ 245 254A 18 45 50 13 -----------------------+ I I I

---------------------------------------+

-------------------------------------------------+

Obrzek 59

102

a)

Interpretace

Vzjemnm srovnnm vsledk$ dvou metod hierarchick clusterov analzy se pokusme zjistit, kter objekty jsou z hlediska tafonomicky relevantnch deskriptor$ podobn a archeologicky homogenn. Abychom lpe pochopili d$vody, pro# se n!kter objekty shlukuj, srovnme clusterov "een (Obrzek 58, Obrzek 59) s faktorovmi skre analzy hlavnch komponent (Obrzek 55 Obrzek 57), vychzejc z deskriptivn matice se 14 prom!nnmi ("een se 6 faktory), a jednotliv clustery promtneme i do graf$ vizualizujcch n!kter absolutn hodnoty deskriptor$, z nich shlukov analza vychzela (Obrzek 60 Obrzek 63):
100 254A

80 243 203 60 159 217 254C 235 40 236 175 156 253 210 151 255248 241 233 224 215 263 221 201 177 189 216 247B 251 192 191 245 196 187 208 2 3 2 0 12 14 16 18 20 22 24 26 28 1 225a 18 144 145 188 223 254B 158 226 218 20 214 143 227 168

Ward Method
6 5 4

205

PRUM_HM_OKV

172 199 204 20 197

PRUM_HM

Obrzek 60

Obrzek 61

103

,3

156 214 ,2

204

245 254A ,1 199 188 172 143 159 175 236 205 158 248 191 223 144 247B 145 2 254B 208 218 227 151 225a 253 241 200c 233216 197 226 18 254C 243 192 189 201 196 203 168 187

255 217

Ward Method
251 224 210 215 177 263 6 5 4 3

HUST_KS

221

235 2 1

0,0 0 1000 2000 3000 4000

POCET_FR

Obrzek 62

Obrzek 63

V!tina objekt$ (32) charakterizovanch pr$m!rnmi hodnotami se podle "een na zklad! Wardova algoritmu (Obrzek 58) shlukuje ve velkm clusteru ozna#enm jako 2. Dosti odlin objekty jsou slou#eny v clusteru ozna#enm v dendrogramu podle Warda #slem 4 (Obrzek 58). Jak napovdaj dendrogramy obou clusterovch analz, jedn se o pom!rn! heterogenn skupinu 12 #i 13 objekt$ (objekt 245 je patrn! extrmem, kter stoj ji mimo tuto skupinu, co nazna#uj jak metoda average linkage between groups, tak skre faktoru 2 Obrzek 55), kterou je mono dle d!lit (viz dendrogram podle metody average linkage between groups, v n!m t"i objekty

104

218, 223 a 227 pat" do jinho clusteru Obrzek 59). Na zklad! srovnn faktorovch skre (hlavn! faktor 3 a 4 Obrzek 56) a absolutnch hodnot zji(ujeme, e pro objekty clusteru 4 je typick vy pr$m!rn hmotnost fragmentu, vy procentuln zastoupen zlomk$ den a den se zdobenmi vdut!mi, men absolutn po#et st"ep$ v objektu apod. V tomto clusteru jsou nejspe slou#eny celky s keramikou, kter prola specifickou a patrn! i men fragmentarizac. Nejde vak nejspe o vsledek jednotnho procesu, co nazna#uje vnit"n d!len clusteru 4 jak podle Wardovy metody (Obrzek 58), tak podle metody average linkage between groups (Obrzek 59). Objekty uvnit" 4. clusteru se podle Wardovy metody rozpadaj na dva shluky, p"edevm vlivem znak$, jakmi je pom!r jedinc$ tvo"ench t"emi a vce fragmenty k celkovmu mnostv keramiky v objektech, procentuln zastoupen okraj$ s vdut v objektech apod. Sv$j odraz to nalo ve skre faktoru 1 (Obrzek 55), podle n!ho jsou objekty ze 4. shluku rozd!leny podobn! jako v dendrogramu clusterovch analz. Objekty z tohoto clusteru se dle pom!rn! #asto objevuj mezi abnormlnmi hodnotami r$znch poloek, jak m$eme vid!t na n!kterch boxplotech (nap". obj. 158, 168, 200c, 203, 223, 226, 227, 243, 254B; Obrzek 31, Obrzek 33, Obrzek 35, Obrzek 36, Obrzek 39, Obrzek 43, Obrzek 44). Krom! obou velkch cluster$ byly vytvo"eny i dva men shluky. Prvn, ozna#en jako cluster 3, obsahuje t"i prvky (Obrzek 58), pro n! je typick vysok hustota keramiky v m!lkch objektech a spe men celkov po#et st"ep$ (faktor 5 a 6 Obrzek 57). Cluster #. 5 je nejhomogenn!j a nejspecifi#t!j shluk v$bec. Obsahuje #ty"i objekty s vrazn! nejv!tm absolutnm po#tem fragment$ a velkou hloubkou. Objekty z tohoto shluku jsou charakteristick i pom!rn! vysokou hustotou st"ep$, kter jsou ovem v pr$m!ru spe lehk (mal) (faktory 5 a 6 Obrzek 57). Krom! objekt$, kter tvo" zmi&ovan clustery, se objevily tak izolovan prvky, v!tinou charakterizovan n!ktermi extrmnmi hodnotami. K jejich nejvrazn!jm zstupc$m pat" objekt 18 z polohy P"ed zmkem, kde je extrmn! vysok podl den se zdobenou vdut (faktor 2 Obrzek 44, Obrzek 55); dle objekt 245 s vysokm procentem st"ep$ z den a velmi nzkm zastoupenm zdobench vdut, kter vak maj vysokou pr$m!rnou hmotnost (Obrzek 35, Obrzek 40, Obrzek 41, Obrzek 43, Obrzek 55, Obrzek 56). Objekt 201 se vyzna#uje relativn! malm mnostvm fragment$ den, kter maj v pr$m!ru velkou hmotnost. Zna#n! extrmn polohu zaujm i objekt 254 A (faktor 1 a 4), pro n!j jsou typick vysok pr$m!rn hmotnosti st"ep$ (Obrzek 32, Obrzek 33, Obrzek 55, Obrzek 56). Vysok pr$m!rn hmotnosti okraj$ s vdut v objektech 203 a 243 (Obrzek 32) se projevily ve skre faktoru 1 (Obrzek 55). Specifick postaven studny ozna#en jako objekt 203 se ukazuje i vzhledem k zporn stran! faktoru 6 (Obrzek 57), kter je typick pro hlub objekty s malou hustotou keramiky. Z tohoto hlediska p$sob vjime#n! i objekt 168. K extrmnm celk$m jist! pat" i objekt 248A, kter ovem nebyl vybrn do naich analz, protoe u n!j postrdme jednozna#n daje o rozm!rech, ze kterch bychom mohli vypo#tat hustotu keramiky. Sv!d# o tom abnormln! vysok pr$m!rn hmotnosti okraj$ s vdut!mi (67, 06 g) a den (61,25 g). Extrmn hodnoty n!kterch z t!chto objekt$ lze vysv!tlit jako deformaci, zp$sobenou statisticky mlo reprezentativnm mnostvm keramickch zlomk$ (nap". 254A-90ks, 248A-92ks), z nich nae analzy vychzely. U jinch celk$ snad souvisej vjime#n hodnoty n!kterch znak$ se specifickou funkc objektu (nap". obj. 203 studna, co je patrn! typick p"klad zvltnho p$soben ctransformac v!t #istota v okol zdroje vody, #it!n studny apod.). Abnormln postaven zbvajcch objekt$ tto skupiny mohlo bt zp$sobeno dalmi zatm neznmmi vlivy, kter jsou spojeny nap". s depozi#nmi a postdepozi#nmi procesy, p"p. i udlostmi v oryktocenze. Zv!rem lze konstatovat, e se poda"ilo rozd!lit keramick celky podle znak$, jejich hodnoty byly s velkou pravd!podobnost ovlivn!ny depozi#nmi a postdepozi#nmi procesy. V!tina objekt$ pat" do velkho clusteru 2. Celky z malch shluk$ 1 a 3 se odliuj takovmi znaky jako nap". hustota keramiky #i absolutn po#et st"ep$ v objektu. Vrazn! jin charakter fragmentarizace je typick pro objekty za"azen do clusteru 4.

105

Objekty ze vech cluster$ je mono pro pot"eby dalho zpracovn spojit dohromady jen u v!dom toho, e srovnvme nlezov celky, kter maj z#sti rozdlnou postdepozi#n historii. Vsledky, kter vzejdou z takovho souboru, mohou mt omezenou platnost. Na druhou stranu je vak z"ejm, e pouze syntza zaloen na dalch datech obsaench v t!chto objektech nm m$e pomoci vysv!tlit d$vody, kter k rozdln fragmentarizaci vedly. Z dalch analz je nutno vylou#it abnormln objekty, p"edevm ty, jejich deformace souvis s mlo reprezentativnm mnostvm st"ep$, #i ty, kter se projevily extrmn! ve vce polokch (objekty 18, 201, 245, 254A, 248A). U dalch objekt$ spojovanch s vjime#nmi hodnotami n!kterch poloek musme bt v pr$b!hu dal prce zvlt! opatrn (168, 203, 243 aj.).

3.

Problematika odpadovch arel# na Pohansku u B!eclavi

Na zklad! ve provedench analz a jejich vstup$, kombinovanch s dalmi vsledky archeologickch vzkum$, se lze fundovan! zamyslet nad problematikou ekologie sdli(, p"edevm jejich odpadovho hospod"stv. Na velkomoravskm Pohansku lze v prvn "ad! rozliit odpad de facto tedy p"edm!ty, kter nikdy nebyly formln! vyhozeny. Typickm p"kladem takovho druhu odpadu jsou n!kter zemnice na jinm p"edhrad, o nich p"epokldme, e je jejich obyvatel opustili a zanechali v nich #st invent"e sv domcnosti (VIGNATIOV 1992, 24). Jedn se nap". o obj. 14 a 69, ve kterch byly krom! jinch p"edm!t$ (nap". t"meny, v!dra, ostruhy #i srpy) objeveny i cel ndoby (VIGNATIOV 1992, Tab. 9, 30). Zvltnm p"padem odpadu de facto je depot z obj. 77 na jinm p"edhrad, kter je sloen z eleznch p"edm!t$ (ostruha, t"meny, p"ezky, vrtk, obrou#ky z v!dra aj.) a dvou ndob. Tento depot nem!l patrn! funkci kultovn, ani obchodn. Jedn se nejspe o uschovan a pozd!ji nevyzvednut (zapomenut) cenn!j p"edm!ty (VIGNATIOV 1992, 4344). Primrn odpad tvo"en keramikou nen zcela jednoduch identifikovat. %asto se nemus na lokalit! v$bec nachzet, a to p"edevm tam, kde byl z r$znch d$vod$ (nap". hygienickch, prostorovch) rychle p"emst!n a c-transformovn v sekundrn odpad. Jako p"klad primrnho keramickho odpadu lze pout situaci, kter byla zjit!na p"i vzkumu jedn z osad tvo"cch zem!d!lsk zzem Pohanska, nachzejc se v poloze B"eclav Lbiv (dosud nepublikovan vzkum AM FF MU z r. 1998). Zde bylo ve zcela vyklizen a oput!n zemnici ponechno pouze n!kolik velkch keramickch fragment$. Protoe se nachzely v blzkosti pece a byly patrn! p"epleny, usuzujeme, e se jedn o druhotn! vyuit rozbit ndoby, kter slouily p"i manipulaci s popelem #i p"i va"en. Po oput!n obydl byly jako bezcenn (na rozdl od celch ndob) ponechny (vyhozeny) na mst! svho pouit. Narozdl od primrnho odpadu lze sekundrn odpad na Pohansku identifikovat mnohem lpe. M$eme zde rozliit jak povrchov, tak i podzemn odpadov arely (NEUSTUPN 1996, 494502). Na problematiku vzkumu povrchovch odpadovch arel$ byl orientovn zchrann archeologick vzkum v poloze P"ed zmkem (dosud nepublikovan vzkum AM FF MU z r. 1995). Byl zde odkryt 5 metr$ irok pruh, dlouh p"iblin! 107,5 m, kter byl rozd!len na 21 a p$l #tverce (5x5 m). Umst!n plochy bylo determinovno pot"ebami stavebnch prac a nerespektuje proto stvajc #tvercovou s( na Pohansku, i kdy je v n vzkum zam!"en. %tverce sondy jsou ozna#eny vlastn #selnou "adou 1 22 (Obrzek 67, Obrzek 68). P"i vzkumu byla vyuita skute#nost, e v dob! stavby lichtensteinskho zme#ku byly velkomoravsk kulturn vrstvy p"ekryty stavebn sut, a dky tomu nebyly od po#tku minulho stolet naruovny dnmi destruk#nmi vlivy. Nadlon vrstvy byly archeology pe#liv! rozebrny a dokumentovny. Keramick fragmenty, mazanice a kosti byly rozd!leny po metrech #tvere#nch a p"i poexkava#nm zpracovn takto i kvantifikovny. Na zklad! zskanch daj$ je mono vytvo"it diagram hustoty nlez$ na ploe vzkumu v podob! vrstevnicovho grafu, kde vy hustota vrstevnic odpovd vy hustot! nlez$ v nadlon vrstv! (Obrzek 64 Obrzek 66). Takto vznikl grafy lze srovnat s dal archeologickou dokumentac, ve kter je zaznamenna nap". dislokace kamen$ na ploe #i rozmst!n zahloubench archeologickch objekt$ (Obrzek 67, Obrzek 68). Ukazuje se, e nlezy v nadlo tvo" v podstat! diskrtn, nespojit koncentrace, co je zvlt! patrn u mazanice. Jak mazanice, tak i keramika a kosti vytv"ej #ty"i vrazn koncentrace ve #tvercch 1, 5, 1617 a 2022. Zjit!n koncentrace p"iblin! koreluj s nlezy navzjem izolovanch shluk$ kamen$, kter se nachzej jak na povrchu, tak ve vplni objekt$.

106

Z dokumentace archeologickch objekt$ vyplv, e zmn!n koncentrace nlez$ jsou vzny hlavn! na poz$statky nadzemnch staveb. Ve #tverci 5 a 6 se jedn o skupinu k$lovch jamek a m!lce zahloubenou podlahu (obj. 7/PZ). Na rozhran #tverc$ 16 a 17 se nachz lab (obj. 21/PZ) vypln!n kameny, kter jist! souvis i s kamennou pec umst!nou na povrchu ve #tverci 17 a s mnostvm kamen$, kter se svezly do vpln! obj. 18 ve #tverci 18. Vechny t"i jevy indikuj existenci jedn nadzemn stavby. S koncentrac nlez$ ve #tverci 16 a 17 m$e souviset i zahlouben stavba (obj. 25/PZ) s k$ly ve st!n! lec na rozhran #tverc$ 15 a 16. Povrchov stavebn aktivity, po kterch nez$staly dn vrazn!j stopy v podob! k$lovch jamek, lab$ #i m!lkch podlah, m$eme p"edpokldat ve #tverci 1, kde s nimi jist! souvis vrazn seskupen kamen$ promsen mazanic objeven v rohu #tverce. Nakupen nlez$ v nadlon vrstv! #tverc$ 2022 nemus souviset s dnou nadzemn stavbou, jak nazna#uje i nep"li vrazn mnostv mazanice, ale s ur#itmi aktivitami odehrvajcmi se podl opevn!n (to je v mstech vzkumu zni#eno stavbou zme#ku), jeho blzkost byla v diskutovanch #tvercch indikovna podle rozplavenho jlovho t!lesa valu. Zajmav je, e a#koli se koncentrace mazanice, kost i keramiky vyskytuj p"iblin! na stejnch mstech, p"i podrobn!jm pohledu zjistme, e se zcela nep"ekrvaj (Obrzek 69 Obrzek 77). Mazanice vytv" nejhomogenn!j shluky, kter patrn! nejvce souvisej s destrukc vlastn stavby. Vrazn! se to projevilo p"edevm ve #tverci 1617 (Obrzek 69 Obrzek 71), kde koncentrace mazanice kopruje lab nadzemn stavby a pruh kamen$ objeven v nadlo #tverce 16. Keramika a kosti zde naopak vytv"ej n!kolik shluk$ po obvodu mazanicov koncentrace. Podle analogi (nap". Mikul#ice, Opole) lze p"edpokldat, e se v tomto p"pad! jedn o povrchov odpadn arely, dislokovan podl st!n nadzemnho domu. Je npadn, e odpad byl zachycen pouze na jedn, resp. dvou stranch hypotetickho domu (vnit"n prostor domu se patrn! nachzel v mstech, kde stla kamenn pec, druhou st!nu domu indikuje mnostv kamen$ zhroucench do vpln! obj. 18). Voln prostor bez odpadu snad souvisel s komunika#nm prostorem p"ed domem. Lze se d$vodn! domnvat, e situace zjit!n v poloze P"ed zmkem nen na Pohansku vjime#n a povrchov odpadn arely jsou i zde pom!rn! b!nm jevem. Na jejich podrobn vzkum, kter byl na Pohansku doposud spe opomjen (nadlon vrstvy byly p"ed vzkumem stahovny buldozerem), vak mus bt v budoucnosti zam!"en speciln projekt, v jeho rmci budou na vhodn! vybranm mst! (nenaruenm orbou, ani jinmi destruk#nmi #innostmi) povrchov struktury odkrvny plon!, a ne pouze v rmci omezen sondy, jako v p"pad! zchrannho vzkumu P"ed zmkem. Problematika podzemnch odpadnch arel$ souvis p"edevm s otzkou, jak odliit odpad sekundrn, intencionln! vhazovan do odpadnch jam, a terciln, kter se do vpln! zahloubench objekt$ dostal postupnou n-transformac. Domnvm se, e #ste#nou odpov!) p"ineslo ve proveden "een vliv$ depozi#nch a postdepozi#nch proces$ na keramiku. Zd se, e sekundrn odpad m$e obsahovat jen n!kolik zahloubench objekt$ seskupench podle hierarchick shlukov analzy do clusteru 4. Je pro n!j typick vysok pr$m!rn hmotnost fragmentu, vy procentuln zastoupen fragment$ zasahujcch od okraje, resp. dna a k vduti a vrazn!j zastoupen vzjemn! souvisejcch st"ep$, kter je mono slepit, resp. kter lze p"i"adit ke konkrtn ndob!. Jak se uke v nsledujcch kapitolch na prce, pat" tyto objekty #asto ke star fzi "emeslnickho arelu na Pohansku. Po ztrt! sv p$vodn funkce byly v pr$b!hu pokra#ujcho osdlen hradiska zapl&ovny odpadem (a( ji sekundrnm #i rychle p"emst!nm tercilnm), jen se alespo& z hlediska fragmentarizace keramiky li od objekt$, do kterch se keramika dostala a po oput!n lokality p"irozenmi postupnmi splachy z povrchovch odpadnch arel$. Keramika, kter je sou#st pomalu vzniklho tercilnho odpadu, je poznamenna destruktivnmi pov!trnostnmi a dalmi vlivy, kter na ni p$sobily del dobu na povrchu ternu (NEUSTUPN 1996, 498). Je otzkou, zda v$bec m$eme vloit ostrou hranici mezi objekty zapln!n sekundrnm a tercilnm odpadem. Osobn! si myslm, e p"echod mezi ob!ma druhy vpln byl plynul, tzn. objekty byly zapl&ovny kombinovan!, jak p"irozenm splachem z okolnho povrchu, tak i zm!rnm vhazovnm odpadu (kdyby tomu tak nebylo, musely by existovat objekty vlu#n! s velkmi fragmenty, pochzejcmi ze sekundrnho odpadu, a objekty s drobnmi st"epy, p"emst!nmi p"rodnmi pochody z povrchu, co na Pohansku nelze doloit). Odlin je pouze pom!r mezi ob!ma druhy odpadu ve vplni, kter se patrn! bude ke konci existence sdlit! m!nit ve prosp!ch tercilnho odpadu (lze si

107

p"edstavit, e po plnm oput!n sdlit! z$stanou otev"en objekty, kter se zcela zapln tercilnm odpadem). Pom!rn! mal po#et objekt$ (12), u nich m$eme podle stupn! fragmentarizace keramiky p"edpokldat zven podl sekundrnho odpadu, a nep"li velk mnostv st"ep$, kter z t!chto objekt$ pochz, ns vede k p"esv!d#en, e na velkomoravskm Pohansku byla v!tina odpadu p$vodn! uloena v povrchovch arelech tak, jak to i pro prav!k obdob p"edpokld E. Neustupn (1996, 498500).

108

1
Obrzek 64. Hustota mazanice v ks, hlavn jednotka 3 ks.

10

11

12

13

14

15

16

17

18

19

20

21

22

109
7
Obrzek 65. Hustota keramiky v ks, hlavn jednotka 5 ks.

10

11

12

13

14

15

16

17

18

19

20

21

22

10

11

12

13

14

15

16

17

18

19

20

21

22

Obrzek 66. Hustota kost v ks, hlavn jednotka 3 ks.

109

110
6 12 13 14 15 7 8 9 11 10
16 17

10

11

12

13

14

15

16

17

18

19

20

21

22

Obrzek 67. B!eclav Pohansko, P!ed zmkem. Rozmst"n sdlitnch objekt$ a hrob$ na ploe sondy.

16

17

18

19

20

21

22

Obrzek 68. B!eclav Pohansko, P!ed zmkem. Rozmst"n kamen$ na ploe sondy.

15

Obrzek 69. Hustota mazanice v ks (#tv. 1517), hlavn jednotka 1 ks.

110

15

16

17

Obrzek 70. Hustota keramiky v ks (#tv. 1517), hlavn jednotka 2 ks.

111
16 17

15

Obrzek 71. Hustota kost v ks (#tv. 1517), hlavn jednotka 1 ks.

111

Obrzek 72. Hustota mazanice v ks (#tv. 46), hlavn jednotka 1 ks.

112
5 6

Obrzek 73. Hustota keramiky v ks (#tv. 46), hlavn jednotka 2 ks.

112

Obrzek 74. Hustota kost v ks (#tv. 46), hlavn jednotka 1 ks.

113
21 22

20

Obrzek 75. Hustota mazanice v ks (#tv. 2022), hlavn jednotka 1 ks.

113

20

21

22

Obrzek 76. Hustota keramiky v ks (#tv. 2022), hlavn jednotka 2 ks.

114
21

20

22

Obrzek 77. Hustota kost v ks (#tv. 2022), hlavn jednotka 1 ks

114

D. Syntza
1. Formalizovan !een vychzejc z deskriptivn matice keramickch jedinc# typologie
Typologie by m!la hrt v na prci pon!kud jinou roli ne je b!n v tradi#nm modelu bdn. Pokusme se vyhnout nevhodm klasickho paradigmatu, v jeho rmci byly konkrtn p"edm!ty zbavovny svch p"irozench individulnch charakteristik proto, aby je nahradily um!le definovan a oklet!n vlastnosti typu. Keramika, kter nespl&ovala typologick kritria, byla v!tinou z dal prce vy"azena (nap". DOSTL 1975, 160). Formalizovanou syntzu na rovni keramickch jedinc$ aplikujeme p"i validaci klasifika#nch kritri, kter jsme pouili v deskriptivnm systmu a p"i "een otzky, zda vybran deskriptory, z nich bude vychzet nae dal prce (nap". v oblasti chronologie), odrej p"irozenou variabilitu keramiky. Takov opatrn p"stup je nutn vzhledem ke znmmu faktu, e slovansk hrn#"sk vrobky jsou ve svm tvaru i vzdob! relativn! uniformn, i kdy konkrtn proveden se li kus od kusu (VLKOLINSK 1994, 83). Zjit!n formln struktury srovnme s empirickou a intuitivn prac B. Dostla a pokusme se zjistit, do jak mry se jeho subjektivn! definovan typy shoduj s vsledkem formalizovanho "een. Vyvrcholenm typologick #sti na prce bude zjit!n typov diverzity a vrobn standardizace velkomoravsk keramiky na Pohansku. Pokusme se tak nep"mo posoudit rovn! "emesln vroby v centrln oblasti Velk Moravy (HOWARD 1981 s lit.; hlavn! RICE 1981). Zkladn metodou, kterou pouijeme p"i formalizovan syntze vychzejc z keramickch jedinc$, je koresponden#n analza. Vyuijeme jejch vhodnch vlastnost pro prci s nominlnmi daty a monost spole#n! vizualizovat vztahy mezi deskriptory a objekty, kter mohou bt znzorn!ny v tom samm bodovm grafu. To je velice vhodn p"i definici archeologickch typ$, resp. testovn typ$ subjektivn! definovanch, jak uvd vce autor$ (MLLER 1997, 7; MLLER ZIMMERMANN ed. 1997; SHENNAN 1988, 283286; ZIMMERMANN 1997, 10). Nemn! vznamn je tak jednoduch zp$sob, kterm lze nominln znaky, na nich je postaven popis keramickch jedinc$, vyhodnocovat pomoc koresponden#n analzy v programu SPSS. Vsledky tto metody budeme kontrolovat analzou hlavnch komponent vychzejc z kontingentn tabulky, kter zachycuje kombinace mezi typy okraj$ a dalmi znaky keramiky. V tto typologick analze se nebudeme speciln! zabvat zvltnmi tvary jako jsou nap". msy, lhve, tal"e aj., kter netvo" dohromady ani 1% celkovho mnostv b!n keramiky na Pohansku (DOSTL 1975, 141143), a na formalizovan "een zaloen na velkch #slech nemaj dn vliv. Zkladnm zdrojem dat pro formalizovan "een je databze, v n je kad jedinec popsn celou "adou kvalitativnch i kvantitativnch znak$. Do prvnho formalizovanho "een pomoc koresponden#n analzy vstoupilo 508 ndob #i jejich hornch #st z Lesn kolky, u kterch byly zaznamenny informace tkajc se materilu, tvaru okraje a motivu vzdoby. Ze statistickch d$vod$ byly ji p"edem vy"azeny p"pady, u kterch byla tato informace nepln (nap". chyb!ly daje o vzdob!). Ndoby #i jejich #sti byly popsny 61 nominlnmi znaky (kdovn viz kapitola IV.B.1 o deskriptivnch systmech a kapitola VIII. seznam zkratek). Ty vlastnosti, kter se vyskytovaly jen zcela vjime#n! (v!tinou na jednom a t"ech exempl"ch) a cel "een by pouze komplikovaly, byly z analz vyput!ny, p"p. spojeny s p"buznmi vlastnostmi.

Motiv vzdoby: A1 A2 B1 B2

B3 C1 C3 C4 C5

115

C6 C7 D2 E1 E2 F1 F2 F4 F6,8 G Mhvp Mjvp Mz Materil: HDP HDPO HDPR HP JDP JP TU Tvar okraje: HTkp HTp HTpr Odsazen hrdla od vdut!: HrODu HrODv Typ okraje: OA OB1 OB2 OB3 OB4 OC1 OC24 OD1 OD2 OD3 OE1 OE2 OF OG1 OG2 OH

Vzdoba okraje: OKRV lbky na okraji: Ozlaba Ozlabb Profilovan ploka okraje: PROFPL Plastick vzdoba: PVlist PVvyhr Technologie12: T-vy Tslf Plast.zna#ky na dn!: DNOznp Vzdoba hrdla: Vh Vzdoba spodku ndoby: Vs

12

Pr$b!n technologie obt#en siln! formujc byla z tto analzy vyput!na.

116

Program SPSS vyaduje pro koresponden#n analzu data ve form! dvou sloupc$, z nich jeden obsahuje identifika#n #sla konkrtnch ndob a druh jejich jednotliv nominln znaky. Transformace dat do matice, kterou M. J. Baxter (1994, 124) ozna#uje jako two-way indicator matrix, a z n vychz tzv. multiple correspondence analysis (viz ve), probh automaticky. Vstupem prvnho "een koresponden#n analzy je graf, v n!m je komplikovan multidimenzionln prostor, dan vemi vybranmi deskriptory, redukovn do dvou rozm!r$ (Obrzek 78). Na prvn pohled je patrn, e zde existuj t"i vzdlen skupiny, rozlien p"edevm podle druhho rozm!ru (Dimension 2): V levm hornm rohu grafu se nachz skupina tvo"en okrajem typu B4, dle plokou okraje profilovanou plastickou st"edovou litou (PROFPL) a vzdobou v podob! rh (D2). Druh men skupina s okrajem typu F, hrubm, dob"e oxida#n! vypalovanm materilem (HDPO) a zseky (Mz), je umst!na v pravm dolnm rohu grafu. V!tina deskriptor$ je dislokovna uprost"ed grafu. Zam!"me-li se na vsek st"edov #sti grafu (Obrzek 79), uvidme, e i zde jsou deskriptory ur#itm zp$sobem rozd!leny. Na kladn stran! prvnho rozm!ru (Dimension 1) se koncentruj okraje typu E1, E2, D2, D1 a D3, hrdlo kalichovit! prohnut (Htkp), hrdlo odsazen od vdut! na vn!j stran! (HrODv), materil hrub, dob"e reduk#n! vypalovan (HDPR) a materil hrub, dob"e vypalovan (HDP), plastick lity (Pvlist), dle h"ebenov vzdoba typu A1, B1, mn! vrazn! i C5, C4 a C3 a lbky na okraji (Ozlabb, Ozlaba). Deskriptory objevujc se na protilehl, zporn stran! prvnho rozm!ru jsou, na rozdl od ve popsanch znak$ z prav #sti grafu, vce rozptleny i podl rozm!ru 2 (Dimension 2). Ve vrazn! zpornch hodnotch prvnho i druhho rozm!ru se vedle sebe objevuje jemn, dob"e i patn! plen materil (JDP a JP), vzdobn motivy E1, F1 a F4, vroba vyt#enm (T-vy), ble k nulov ose prvnho rozm!ru okraj typu A, vzdobn motiv C1, okraj p"ehnut i p"evisl (HTp, HTpr), tuhov materil (TU) a obt#en slab! formujc (Tslf). V hodnotch okolo nuly druhho rozm!ru (Dimension 2) se u vrazn! zpornch hodnot rozm!ru 1 objevuj p"edevm okraje typu C1 a C 24 a umst!n vzdoby na hrdle (Vh). Ble nulovm hodnotm rozm!ru 1 se zde se nachzej okraje typu G1, G2, B1 a B3, vzdoba E2, F2, F6,8, G, h"ebenov a jednoduch vpichy (Mhvp, Mjvp), umst!n vzdoby na okraji (OKRV) a spodku ndoby (Vs), vvalkovit! profilovan podhrdl (PVvyhr) a hrub, patn! plen materil (HP). Posun ve sm!ru kladnch hodnot rozm!ru 2 lze zaznamenat p"edevm u okraje typu B2, mn! i vzdobnho motivu A2, C7 a odsazen hrdla uvnit" (HrODU). Okraj B2 je pom!rn! vzdlen od b!nch okraj$ B1, B3 a G2 a inklinuje spe k okraji typu B4. Za deskriptory lec v neutrln poloze mezi kladnou a zpornou stranou prvnho rozm!ru lze povaovat vzdobn motivy B2, B3, C6, C7 a plastickou zna#ku na dn!. O deskriptorech lecch v blzkosti a tvo"cch ur#it skupiny lze p"edpokldat, e reprezentuj znaky jednotlivch keramickch typ$. %m vrazn!ji je v grafu takov skupina ohrani#ena, tm vrazn!j typ reprezentuje. Rozdln vzdlenosti mezi skupinami deskriptor$ sv!d# o r$zn m"e podobnosti mezi keramickmi typy. P"edstavu o tom, jak jsou v diskutovanm dvourozm!rnm prostoru rozmst!ny objekty matice (v tomto p"pad! jednotliv ndoby), lze zskat ze specilnho grafu. Objekty, zobrazen ve stejnm dvoudimenzionlnm prostoru jako deskriptory, jsou znzorn!ny pomoc tzv. slune#nic (Sonnenblumen), kter graf zjednoduuj. V t!itch velk koncentrace objekt$ je msto nep"ehledn zm!ti zna#ek umst!na slune#nice. Po#et jejich lstk$ je shodn s po#tem objekt$ nachzejcch se na danm mst!. Z grafu (Obrzek 80) je z"ejm, e v!tina objekt$ le v nulov pozici, charakterizovan nejb!n!jmi deskriptory jako nap". hrubm, patn! plenm materilem, jednoduchm okrajem typu B1 a h"ebenovmi vzdobnmi motivy B2, C6. Vraznm skupinm deskriptor$ posunutm k okraj$m grafu je p"i"azena pouze menina ndob. A na shluk objekt$ na zporn stran! druhho rozm!ru nevytv"ej ndoby ost"e ohrani#en skupiny. Znamen to, e p"echod mezi jednotlivmi typy ndob je plynul a existuje mnoho jedinc$ nachzejcch se na jejich rozhran.

117

4,5 OB4 PROFPL 3,5 D2 2,5

1,5

OB2

C7

,5

-,5

OD3 A2 HrODu OD1 C4 Vs OE2HTkp HDPR HP HrODv PVvyhr Vh OD2 OE1 C3 B1 PVlist OG1 A1 F2 GOG2 OKRV C6 C5 Ozlabb OB1B2 OC1 OH OC2-4 E2 Mjvp HDP OB3 Mhvp F6,8 B3Ozlaba DNOznp Tslf F4 F1 JP OA C1 HTp T-vy TU E1JDP HTpr

-1,5

-2,5

-3,5

Mz HDPO

-4,5

Dimension 2

-5,5 OF -6,5 -3,0 -2,5 Dimension 1

Obrzek 78

-2,0 -1,5

-1,0 -,5

0,0 ,5

1,0 1,5

2,0 2,5

3,0

118

1,5

OB2 1,0 C7

A2 HrODu ,5 Vs HP PVvyhr C3 OG1 OC1 OC2-4 E2 Mhvp F6,8 -,5 Tslf JP T-vy TU OB3 Mjvp B3 DNOznp F4 F1 -1,0 C1 OA Ozlaba HDP F2 G OH OG2 OKRV OB1 B2 C6 C5 OD1 C4 OE2 HrODv B1 A1 Ozlabb

OD3

HTkp OD2 PVlist

HDPR OE1

Vh 0,0

HTp

-1,5 Dimension 2

E1

JDP HTpr

-2,0 -2,5 -2,0 -1,5 -1,0 -,5 0,0 ,5 1,0 1,5 2,0 2,5

Dimension 1

Obrzek 79. V!ez st!edn #sti grafu.

Obrzek 80

119

Abychom dle doplnili a ov!"ili vsledky prvnho "een koresponden#n analzy, p"istoupili jsme k "een druhmu, v n!m byly typy okraj$ dle d!leny do podskupin na zklad! stupn! profilace (mra relativnho vyhnut okraje), zjit!n podle osv!d#enho vzorce: (pr$m"r st pr$m"r hrdla) x 5/vkou hrdla (GENING 1977, 97). Vypo#tan hodnoty byly roz#len!ny do t" kategori (ph1 mlo profilovan / index profilovn hrdla: do 6,56; ph2 st"edn! profilovan / index profilovn hrdla: od 6,561 do 8,00; ph3 hodn! profilovan / index profilovn hrdla: nad 8,001)13 a kombinovny se stvajcmi typy okraj$. Vznikly tak zcela nov znaky nesouc roz"enou informaci. Protoe jsem byli nuceni pracovat pouze s jedinci, u kterch byly k dispozici daje nezbytn pro vpo#et indexu profilovn hrdla (tj. pr$m!r st, pr$m!r hrdla, vka okraje), snil se po#et analyzovanch ndob na 469. Ze stejnho d$vodu se zmenil i po#et typ$ okraj$. Ty, kter se vyskytly jen minimln! (nap". okraj typu F, D3), byly odstran!ny #i slou#eny do v!tch skupin. Po#et deskriptor$ (kdovn viz kapitola IV.B.1 o deskriptivnch systmech a kapitola VIII. seznam zkratek) se zvil z 61 na 80. Msto p$vodnch typ$ okraj$ byly zavedeny nsledujc roz"en kategorie: OAph1 OAph2 OAph3 OB1ph1 OB1ph2 OB1ph3 OB2ph1 OB2ph2 OB2ph3 OB3ph1 OB3ph2-3 OB4ph1 OB4ph2 OB4ph3 OC1ph1 OC1ph2 OC1ph3 OC2-4ph1-2 OC2-4ph3 OD1ph1 OD1ph2 OD1ph3 OD2ph1 OD2ph2 OD2ph3 OE1ph1 OE1ph2 OE1ph3 OE2ph1-2 OE2ph3 OG1ph2-3 OG2ph1 OG2ph2 OG2ph3 OHph1-2

Srovnnm vstup$ z obou analz dojdeme k nsledujcmu vsledku. V novm "een (Obrzek 81) se ji neobjevuje skupina souvisejc s odstran!nm okrajem typu F. Zbvajc deskriptory zmizelho shluku byly nov! rozmst!ny: hrub, dob"e oxida#n! plen materil (HDPO) je umst!n na kladn stran! prvnho rozm!ru, vzdoba v podob! zsek$ (Mz) v nulov pozici. Ze stejnho d$vodu dolo patrn! i k p"emst!n deskriptoru ozna#ujcho p"evisl okraje (Htpr) z vrazn polohy na zporn stran! druhho rozm!ru k jeho nulov ose. Na rozdl od skupiny okolo okraje typu F z$stala koncentrace deskriptor$, sestvajc z r$zn! vyhnutch okraj$ typu B4, ploky okraje profilovan plastickou st"edovou litou a vzdoby v podob! rh, zcela zachovna. Tak struktura ve st"edov #sti grafu (Obrzek 82) je v podstat! stejn. Nov! dolo k rozd!len zaoblench okraj$ typu A, z nich ty, kter maj nejvrazn!j profilaci/vyhnut (OAph3), jsou vzny na skupinu deskriptor$ charakterizovanch jemnm materilem (JDP a JP), vzdobnm motivem F1, E1 a C1 a vyt#enm (T-vy). V tto skupin! se vyskytuje i vyhnut okraj C24ph3. Mn! profilovan okraje typu A (OAph2, OAph1) se posunuly sm!rem k vym hodnotm druhho rozm!ru.

13

Protoe se hodnoty indexu profilovn hrdla nerozpadaj do p"irozench skupin, bylo rozd!len u#in!no mechanicky tak, e hodnoty poskldan podle velikosti byly rozd!leny na t"i stejn! velk #sti.

120

Stejn! jako p"i prvn koresponden#n analze mme i v tomto p"pad! k dispozici graf vizualizujc rozmst!n jednotlivch ndob v dvourozm!rnm prostoru danm redukc jejich deskriptor$ (Obrzek 83). Na rozdl od p"edchzejcho "een lze ve st"edn #sti grafu zaznamenat ur#it koncentrace ndob korespondujc se skupinami deskriptor$. Ty nejsou ost"e ohrani#eny, nbr odd!leny prostorem s ni hustotou objekt$. D$leitm zjit!nm druhho "een koresponden#n analzy je skute#nost, e i p"es vrazn zsah do struktury dat se "een p"li nezm!nilo, a tak prokzalo svoji stabilitu.
6

OB4ph3 OB4ph1

PROFPL

OB4ph2 3 D2

2 OG1ph2-3 OB2ph3 1 OC1ph1 F2 A2 OB2ph2 OB2ph1 OG2ph2 C7 HrODu

-1

OD1ph3 Vs OD1ph2 C6 OD1ph1 OB1ph1 HP OE2ph1-2 OD2ph3 Ozlabb B2 C4 HDPO HTkp OE1ph1 OB1ph2Mz HTpr OC2-4ph1-2 PVvyhr HrODv A1 OG2ph3 OE1ph3 OE2ph3 B1 C3 HDP HDPR OC1ph3 G OB1ph3 C5 Vh OE1ph2 OB3ph1 OKRV OD2ph2 B3 E2 OG2ph1 OD2ph1 F6,8Mhvp OC1ph2 OHph1-2 DNOznp Mjvp Ozlaba OAph2 Tslf OB3ph2-3 F4 HTp OAph1 JP OC2-4ph3 TU F1 C1 OAph3 T-vy E1

PVlist

-2 Dimension 2 JDP

-3 -3 -2 -1 0 1 2 3

Dimension 1

Obrzek 81

121

OG1ph2-3 OB2ph3 1 F2 OC1ph1 A2 OB2ph2 OB2ph1 OG2ph2 C7 HrODu OD1ph3 C6 OB1ph1 Vs HP HTpr OG2ph3 Vh OC1ph2 OB1ph2 PVvyhr B2 Mz OD1ph2 OD1ph1 OE2ph1-2 OD2ph3 HTkp A1 HDP OE1ph1 OE1ph3 HDPR OE1ph2 OD2ph1 PVlist

C4 Ozlabb HDPO

OC2-4ph1-2

C3 OB1ph3 OC1ph3 G OB3ph1 OKRV B3 E2 OG2ph1 F6,8 Mhvp OHph1-2 DNOznp Mjvp OAph2 Tslf OB3ph2-3 HTp OAph1 TU F4

HrODv B1 OE2ph3 C5 OD2ph2

Ozlaba

-1 OC2-4ph3 F1

JP

C1 T-vy OAph3 -2 E1

JDP Dimension 2

-3 -3 -2 -1 0 1 2 3

Dimension 1

Obrzek 82. V!ez st!edn #sti grafu.

Obrzek 83.

122

V nsledujc fzi na prce s koresponden#n analzou se zam!"me na vyhodnocen relac mezi typy h"ebenov vlnice a dalmi znaky keramiky. Vyjdeme ze dvou matic. V jedn jsou objekty matice (ndoby zdoben r$znmi motivy s h"ebenovou vlnic) kombinovny se 47 deskriptory, mezi nimi jsou mj. i daje o tvaru, vce a hustot! h"ebenovch vlnic. Druh matice je podobn, pouze daje o h"ebenov vlnici byly slou#eny dohromady (tmto zp$sobem vzniklo vce kategori detailn! popisujcch konkrtn h"ebenovou vlnici kombinac vech t" daj$). Po#et znak$ se tak zvil na 53. V obou p"padech byly deskriptory, kter se objevily pouze vjime#n!, vylou#eny z dalch analz #i byly spojeny do v!tch skupin s p"buznmi znaky. Prvn matice obsahuje 230 ndob zdobench h"ebenovou vlnic s kompletnmi informacemi o typu okraje, materilu, vzdobnm motivu, tvaru, vce a hustot! h"ebenov vlnice. Tyto ndoby byly popsny nsledujcmi znaky (kdovn viz kapitola IV.B.1 o deskriptivnch systmech a kapitola VIII. seznam zkratek):

Motiv vzdoby: B1 B2 B3 C3 C4 C5 C6 C7 G Mhvp Plastick vzdoba: PVvyhr Vzdoba hrdla: Vh Vzdoba spodku ndoby: Vs Plast. zna#ky na dn!: DNOznp Materil: HDP HDPR HP JP Tvar h"eb. vlnice: HVa HVb HVd HVf

Hustota h"eb. vlnice: HHVh HHVhs HHVr HHVs VHVn Vka h"eb. vlnice:VHVns VHVs VHVv Odsazen hrdla od vdut!: HrODv Tvar okraje: HTkp HTp Typ okraje: OA OB1 OB2 OB3 OB4 OC1-4 OD1 OD2 OE1 OE2 OG2 OH lbky na okraji: Ozlaba Ozlabb

123

Druh matice byla podobn. Obsahovala 226 objekt$ (ndob) a 53 znak$. daje o h"ebenov vlnici z p"edchzejc matice byly nahrazeny t!mito deskriptory: HVaVnHh HVaVnHr HVaVnHs HVaVsHh HVaVsHr HVaVsHs HVaVv HVbVnHh HVbVnHs HVbVnsHhs HVbVnsHs HVbVsHs HVbVvHs HVd HVfVnHh HVfVnHr HVfVnHs HVfVsHh,r,s

Vsledky obou "een jsou v zsad! dosti podobn (Obrzek 84 Obrzek 89). Na kladn stran! prvnho rozm!ru (Dimension 1) se objevuj znaky ndob vyrobench z hrubho, dob"e reduk#n! plenho materilu (HDPR) #i hrubho, dob"e plenho materilu (HDP) s okraji typu E1, D1, D2 a s jistm odstupem i E2, jejich vzdobn motivy (hlavn! B1 a C5), charakteristiky h"ebenovch vlnic (HVa, HHVs, VHVs, resp. HVaVsHh, HVaVnHs, HVbVnHs, HVbVsHs) a dal znaky (HrODv, HTkp). Deskriptory na zporn stran! prvnho rozm!ru se dle d!l podle druhho rozm!ru (Dimension 2). V zpornch hodnotch se nachz skupina deskriptor$ tvo"en okraji A a C1-4, jemnm, patn! plenm materilem (JP), p"ehnutm okrajem (HTp), h"ebenovmi vlnicemi (HVf, HHVh, resp. HVbVnHh, HVbVnsHs) apod. V hodnotch okolo nuly a v kladnch #slech druhho rozm!ru nalezneme okraje B1, B3, hrub, patn! plen materil (HP), vzdobn motivy B2, C6, G, h"ebenov vlnice (VHVv, HHVr, resp. HVbVnsHhs, HVfVnHh, HVfVnHs, HVfVsHh,r,s, HVaVnHh, HVaVnHr) a dal znaky (Vh, Vs). Okraj B2 je pon!kud vysunut na kladnou stranu prvnho rozm!ru a tvo" spolu s dalmi deskriptory (HVb, VHVn) neutrln znu v blzkosti nulovch hodnot prvnho rozm!ru. Extrmn! vzdlen deskriptory jsou v obou analzch odlin. V prvnm p"pad! k nim pat" deskriptory HVd, HHVhs, VHVns, OB4 a OG2, v druhm C7, HVfVnHr. Z analzy h"ebenovch vlnic vyplv d$leit zjit!n, e pro skupinu deskriptor$ na kladn stran! prvnho rozm!ru jsou typick symetrick h"ebenov vlnice (HVa), v!tinou st"edn! vysok (VHVS) a st"edn! hust (VHVs). Na rozdl od zporn strany prvnho rozm!ru se zde neobjevila nepravideln a starohraditn h"ebenov vlnice (HVf, HVd), ani r$zn kombinace nzk a hust h"ebenov vlnice (...VnHh) (nzk, resp. hust vlnice se zde vak samostatn! v kombinaci s jinmi parametry objevuj). Hust a nzk h"ebenov vlnice jsou typick p"edevm pro zpornou stranu druhho rozm!ru.

124

Obrzek 84

Obrzek 85. V!ez st!edn #sti grafu.

125

Obrzek 86

5 C7

HVf VnHr 3

OH 2

HVaVv HVaVnHr

OG2 HVd C6 1 DNOznp HVbVnsHhs Vs

OB4 Ozlabb OE2 HVaVsHs HVaVsHr C4 OD1 HVbVsHs HVaVnHs HDP HVaVsHh OD2 HVbVnHs B1 HDPR OE1 HTkp HrODv C5

B3 0

HP OB2 Vh VnHs C3 HVf OB1 B2 G HVf VnHh HVf VsHh,r,s HVaVnHh OB3

-1

HVbVnsHs OA

HTp PVvyhr Ozlaba

HVbVnHh JP Mhvp -2 Dimension 2

HVbVvHs OC1-4 -3 -3 -2 -1 0 1 2 3

Dimension 1

Obrzek 87

126

2,5 OH HVaVv 2,0 HVaVnHr

OG2 1,5 HVd C6 1,0 DNOznp HVbVnsHhs Vs

OB4 Ozlabb OE2 HVaVsHs HDPR OE1

HVaVsHr C4 ,5 B3 Vh HVf VnHs 0,0 G HVf VnHh -,5 HVf VsHh,r,s HVaVnHh OB3 -1,0 HVbVnsHs OA -1,5 JP Mhvp Dimension 2 -2,0 HVbVnHh HTp PVvyhr HP C3 OB1 B2 OB2 OD1 HVbVsHs HVaVnHs

HTkp HrODv

C5 HDP HVaVsHh OD2 HVbVnHs B1

Ozlaba

-2,5 -2,5 -2,0 -1,5 -1,0 -,5 0,0

HVbVvHs ,5 1,0 1,5 2,0 2,5

Dimension 1

Obrzek 88. V!ez st!edn #sti grafu.

Obrzek 89

127

Podobnou analzu, jako v p"pad! h"ebenovch vlnic, m$eme provst i u ndob zdobench jednoduchou vlnovkou rytou jednozubm nstrojem. Existuje vak jen pom!rn! mlo jedinc$ (49), u kterch mme k dispozici kompletn informaci o okraji, vzdobnm motivu, materilu a tvaru, vce a hustot! vlnovky. Nebudeme proto vytv"et kategorie vlnovek spojenm vech t" parametr$, ktermi jsou popsny. Vzniklo by p"li mnoho kategori, k nim by pat"ilo p"li mlo objekt$. Stejn! jako u p"edchzejcch analz dolo k tomu, e na exempl"ch spl&ujcch kritria vb!ru se n!kter znaky v$bec neobjevily #i se objevily v p"li malm po#tu, a byly proto z dalho zpracovn vy"azeny #i spojeny do v!tch skupin. Celkov! byla keramika pro #ely tto analzy popsna 28 znaky (kdovn viz kapitola IV.B.1 o deskriptivnch systmech a kapitola VIII. seznam zkratek):
Motiv vzdoby: E1 E2 F1 F2 F4 F6,8 Materil: HDP HP JDP JP Tvar okraje: HTp Typ okraje: OA OB1 OB3 OC1-4 OG1 Tvar vlnovky: VLa VLb VLd VLg Hustota vlnovky: VLHh VLHr VLHs Vka vlnovky: VLVn VLVs VLVv Vzdoba spodku ndoby: Vs Vzdoba hrdla: Vh

Z dvourozm!rnho grafu (Obrzek 90) je patrn, e pro diskusi o typu jednoduchch vlnovek je vznamn p"edevm d!len podle prvnho rozm!ru (Dimension 1). Na jeho kladn stran! jsou spolu s jinmi deskriptory (jemn, patn! plen materil JP, hrub, dob"e plen materil HDP, motivy F1, F2, okraj B3, G1, vzdoba spodku ndoby Vs) koncentrovny symetrick (VLa), nzk (VLVn) a hust (VLHh) vlnovky. Tto skupin! jsou vlivem druhho rozm!ru pon!kud vzdleny okraje typu A a C1-4, jemn, dob"e plen materil (JDP) a nepravideln vlnovka (VLg). Ostatn deskriptory se objevuj z hlediska prvnho rozm!ru bu) v neutrln nulov poloze (motiv E1, p"ehnut okraj HTp) nebo v zpornch hodnotch, kde tvo" opozici k ve zmi&ovan skupin! znak$. Jde p"edevm o sklon!n (VLb) a zapi#at!l (VLd) vlnovky, vlnovky st"edn! vysok (VLVs) a st"edn! hust (VLHs) a v grafu extrmn! umst!n vlnovky vysok (VLVv) a "dk (VLHr). V tto #sti grafu se objevuj spolu s motivy F4, E2 a F6,8, okrajem B1, hrubm, patn! plenm materilem (HP) a vzdobou na hrdle (Vh).

128

Obrzek 90

Obrzek 91

129

Vsledky koresponden#n analzy zkontrolujeme pomoc analzy hlavnch komponent (PCA). Nezvislost obou metod nevyplv pouze z jinho algoritmu vpo#tu, ale souvis tak s odlinost matice, z n bude analza hlavnch komponent vychzet. Jedn se o kontingentn tabulku (MACH%EK 1997, 38; SALA% 1997, 215), jej objekty (v "dcch) tvo" typy okraj$ a deskriptory (ve sloupcch) jin znaky keramiky (nap". materil, vzdoba). V polch tabulky jsou umst!ny #etnosti kombinac ur#itho typu okraje s konkrtnm deskriptorem, tak jak byly zjit!ny na ndobch v celm souboru zpracovan keramiky z Lesn kolky. %etnost je vyjd"ena procentuln!. Jde o pom!r mezi po#tem jedinc$, u kterch byla zaznamenna kombinace ur#itho okraje s konkrtnm znakem, a celkovm mnostvm ndob s tmto okrajem (Z matice m$e nap". vyplvat, e ndoby s okrajem typu B3 jsou z 85% vyrobeny z hrubho, patn! plenho materilu). Takov zp$sob byl zvolen proto, abychom mohli srovnat po#etn! vrazn!ji zastoupen okraje (nap". OB1ph1) s okraji, je se vyskytuj v mnohem menm mnostv (nap". OC2-4). Nevhodou navrenho postupu je skute#nost, e pro n!kter okraje se m$e ur#it znak jevit jako velmi charakteristick, i kdy se zde objevuje s mnohem men absolutn #etnost ne u jinho okraje. Okraje, kter se objevily jen vjime#n!, byly z dalch analz vylou#eny nebo byly spojeny do v!tch skupin. Naopak okraje, kter se vyskytovaly ve velkm po#tu, byly dle #len!ny do podskupin podle stupn! profilace (ph1 ph2) (viz ve). Do analzy tak vstoupilo 18 typ$ okraj$ (matice, z n bude probhat vpo#et m tedy 18 "dk$) (kdovn viz kapitola IV.B.1 o deskriptivnch systmech a kapitola VIII. seznam zkratek):
Okraj OAph1 OAph2 OAph3 OB1ph1 OB1ph2 OB1ph3 OB2 OB3 OB4 OC1 OC2-4 OD1ph1 OD1ph2 OD1ph3 OD2 OE1 OE2 OG2 Po$et 15 17 29 86 71 62 23 19 16 19 9 22 20 20 21 41 25 20

Vstupn statistika analzy hlavnch komponent vychz ze 74 deskriptor$ (znak$ keramiky), kter jsou umst!ny ve sloupcch kontingentn matice:
Variable A1 A2 B1 B2 B3 C1 C3 C4 C5 C6 C7 D2 DNOZNP E1 E2 Factor 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 Eigenvalue 16,99485 8,62167 7,53816 6,33254 5,49265 4,89422 4,35014 3,88724 3,25105 2,73683 2,23566 1,97523 1,66041 1,54786 1,27542 Pct of Var 23 11,7 10,2 8,6 7,4 6,6 5,9 5,3 4,4 3,7 3 2,7 2,2 2,1 1,7 Cum Pct 23 34,6 44,8 53,4 60,8 67,4 73,3 78,5 82,9 86,6 89,6 92,3 94,6 96,6 98,4

130

Variable F1 F2 F4 F6-8 G HDP HDPO HDPR HHVH HHVHS HHVR HHVS HRODU HRODV HP HTKP HTP HTPR HVA HVB HVD HVE HVF JDP JP MHVP MJVP MZ OKRV OZLABA OZLABB PROFPL PVVYHR RHH RHR RHRH RHTS RSS RSU T_VY TSLF TU VH VHVN VHVNS VHVS VHVV VLA VLB VLD VLG VLHH VLHR VLHS VLVN VLVS VLVV VS

Factor 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74

Eigenvalue 0,6285 0,57758 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

Pct of Var 0,8 0,8 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

Cum Pct 99,2 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100

Takto sestaven matice neodpovd statisticky rigorznmu poadavku, aby byl v matici po#et objekt$ p"iblin! p!tkrt v!t ne po#et deskriptor$ (nap". SPSS CATEGORIES 8.0 1998, 43). *een vychzejc z tto matice musme proto chpat jako ur#it odhad #i komplementrn dopln!k ke koresponden#n analze bez nrok$ na jeho statistickou stabilitu. Tu musme nahradit kvalitn validac pomoc extern evidence. Jako kritrium pro rozhodnut, kolik faktor$ zvolit za zklad dalho "een, byla zvolena velikost variability (v!t ne 5%), kterou jednotliv faktory vysv!tluj (NEUSTUPN 1997, 241). Po zven vsledk$ vstupn statistiky bylo extrahovno osm faktor$, kter dohromady objas&uj 78,5% celkov variability matice.

131

Tyto faktory byly dle rotovny metodou Varimax. Publikujeme zde jak kompletn "een, tak, z d$vod$ v!t p"ehlednosti, i vsledek, v n!m jsou zobrazeny pouze faktorov koeficienty v!t ne 0,3:
VARIMAX rotation 1 for extraction 1 in analysis 1 Kaiser Normalization. VARIMAX converged in 9 iterations. Rotated Factor Matrix:

VLA VLHH JP VLHR F6-8 VLG HTPR RSU F1 HVA HTKP HTP A1 VHVNS E1 VLB B3 PVYHR VH VLVN MHVP F4 RHTS VHVN C4 HDP HHVR C7 HRODU D2 RHRH PROPL RSS A2 RHH HHVS HP HVB B1 VHVS TU TSLF HVD HHVH HVF MJVP TSIF VHVV VLVV HHVHS E2 OKRV C6 VS G HRODV C3 VLD VLVS VLHS F2 RHR DNOZNP OZLAA T_VY JDP C1 OZLAB HDPO HVE B2 C5 MZ HDPR

Faktor1 0,89696 0,86753 0,81954 0,78366 0,76557 0,73392 0,7231 0,66583 0,66568 -0,6121 -0,57695 0,53783 -0,50691 0,40365

Faktor2 0,3692 0,31226

Faktor3

Faktor4

Faktor5

Faktor6

Faktor7

Faktor8

0,37479 0,63628 0,51175 0,66204 -0,44556 -0,46595 0,42987 0,30539 0,35517 0,32145 0,91263 0,90893 0,87179 0,81508 0,80881 0,75287 0,72197 0,66784 0,63128 -0,5695 -0,49753 -0,44363 0,4132 -0,34085 -0,3339 0,45286 -0,34552 -0,34232 0,38688 0,30725

-0,30577 0,54613 -0,37043 0,49616 0,35307 0,38305 -0,44257 -0,34453 -0,34841

0,58438 0,57519

-0,36721 -0,40886

-0,34003 0,40389 -0,30765

0,387 0,56569 -0,50477 -0,31079 -0,397 -0,38758 -0,42488

-0,89505 -0,86825 -0,83374 -0,73751 -0,72851 -0,58984 0,56523 -0,55748 0,54549 0,48498 0,47028

-0,32564 -0,41287 -0,30737 0,40099

-0,31445 -0,45878 -0,34007 0,41157

-0,3449

-0,46104 0,90588 0,9018 0,8301 0,77812 0,75602 0,74626 -0,74232 0,39863

-0,4214 0,44748 -0,40999 0,85073 0,84632 0,82114 0,80192 0,73791 0,68574 0,63074 0,55155 -0,50184 -0,40609 0,33424

0,36956

-0,31084 -0,46614 0,36462 0,30923 0,35515 0,3916 0,44048

-0,4764 0,36894 0,94081 0,82863 0,75745 0,73506 0,66774 0,63873

0,30825 -0,30783 0,75284 0,65428 0,65418 0,59894 0,88795 0,83537 0,79018 0,64876 -0,46015 0,44711 0,44212

0,61825 0,34041 0,46406

-0,38799 -0,31813

0,43075 -0,31188 0,34425

132

VLA VLHH JP VLHR F6-8 VLG HTPR RSU F1 HVA HTKP HTP A1 VHVNS E1 VLB B3 PVYHR VH VLVN MHVP F4 RHTS VHVN C4 HDP HHVR C7 HRODU D2 RHRH PRFPL RSS A2 RHH HHVS HP HVB B1 VHVS TU7 TSLF HVD HHVH HVF MJVP TSIF VHVV VLVV HHVHS E2 OKRV C6 VS G HRODV C3 VLD VLVS VLHS F2 RHR DNZNP OZLAA T_VY JDP C1 OZLAB HDPO HVE B2 C5 MZ HDPR

F1 0,897 0,868 0,820 0,784 0,766 0,734 0,723 0,666 0,666 -0,612 -0,577 0,538 -0,507 0,404 0,259 0,081 -0,180 -0,020 0,285 0,584 0,046 0,575 0,174 -0,286 -0,259 -0,367 -0,409 -0,136 0,008 0,106 -0,040 -0,068 -0,020 0,159 0,566 -0,147 -0,191 0,031 -0,311 -0,397 0,104 0,084 -0,200 -0,071 -0,064 -0,085 -0,345 0,002 0,190 -0,152 0,040 -0,042 -0,311 -0,200 0,205 -0,466 -0,010 -0,008 0,007 0,355 0,392 -0,108 -0,262 0,169 0,143 0,340 -0,123 -0,053 -0,103 0,124 -0,173 0,268 0,075 -0,318

F2 0,291 0,369 0,312 -0,061 -0,019 -0,162 0,010 0,512 0,662 -0,446 -0,284 0,225 -0,271 -0,063 0,913 0,909 0,872 0,815 0,809 0,753 0,722 0,668 0,631 -0,570 -0,498 -0,444 0,413 -0,341 -0,240 -0,036 -0,129 -0,008 -0,145 0,387 0,289 -0,505 0,116 -0,388 -0,425 -0,119 -0,016 0,035 0,050 -0,264 -0,008 0,088 -0,010 0,021 0,005 0,051 0,057 -0,135 -0,110 -0,091 -0,145 -0,256 -0,205 0,141 0,135 0,169 0,105 -0,083 0,032 -0,130 0,114 0,464 -0,166 -0,100 -0,110 -0,080 -0,388 -0,254 -0,058 -0,223

F3 0,105 0,038 0,197 -0,068 -0,167 -0,081 -0,099 -0,466 -0,017 0,430 0,305 0,261 0,355 0,321 -0,070 -0,062 0,089 0,008 -0,003 -0,027 0,029 0,110 -0,370 0,496 0,241 0,353 -0,067 0,115 0,196 -0,895 -0,868 -0,834 -0,738 -0,729 -0,590 0,565 -0,557 0,545 0,485 0,470 0,045 0,034 -0,004 0,296 0,064 0,133 -0,024 0,090 0,157 0,089 -0,020 0,187 0,049 -0,207 0,198 0,365 0,168 0,059 0,010 0,057 -0,045 0,129 0,246 0,075 -0,070 0,009 0,039 0,097 0,154 0,051 0,431 0,261 -0,129 0,292

F4 -0,117 -0,086 0,069 -0,005 0,013 0,021 0,062 0,017 -0,079 -0,143 -0,334 0,453 -0,346 0,285 0,123 0,136 -0,096 -0,091 0,028 0,043 -0,082 -0,127 -0,176 0,383 -0,443 -0,345 -0,348 -0,119 -0,193 -0,142 -0,062 -0,124 -0,153 -0,139 -0,024 -0,192 0,121 -0,181 0,248 -0,461 0,906 0,902 0,830 0,778 0,756 0,746 -0,742 -0,064 -0,059 0,399 0,057 -0,132 0,156 -0,037 0,175 0,148 0,309 0,071 0,055 0,093 0,068 0,440 -0,090 -0,009 0,159 0,275 -0,027 -0,118 -0,101 0,004 0,098 -0,228 -0,001 -0,261

F5 0,201 -0,062 -0,059 -0,004 -0,112 -0,060 -0,109 0,021 -0,193 0,162 -0,342 -0,094 -0,046 0,387 -0,112 0,085 0,084 -0,175 0,047 -0,135 0,182 -0,017 -0,022 0,063 -0,120 -0,049 0,404 -0,125 0,041 -0,215 -0,105 -0,104 0,006 0,006 0,022 -0,100 0,257 -0,015 -0,276 -0,120 -0,100 -0,143 0,401 0,148 0,297 -0,228 -0,055 0,851 0,846 0,821 0,802 0,738 0,686 0,631 0,552 -0,502 -0,406 -0,149 0,334 0,231 0,018 -0,249 -0,213 -0,075 0,618 -0,006 -0,100 -0,034 -0,145 -0,096 -0,006 0,191 0,177 -0,312

F6 0,011 0,030 0,119 0,030 0,058 -0,015 -0,022 0,050 0,131 -0,206 -0,008 0,170 0,125 -0,244 -0,105 0,201 0,183 0,204 -0,136 -0,071 0,546 0,095 -0,300 -0,139 -0,242 -0,120 -0,268 -0,100 -0,118 -0,154 -0,116 -0,187 -0,014 -0,231 -0,108 -0,326 0,252 -0,169 -0,413 -0,307 -0,168 0,102 -0,101 0,084 -0,016 0,447 -0,259 -0,038 0,002 -0,056 0,082 -0,103 0,223 0,055 -0,165 0,369 -0,267 0,941 0,829 0,757 0,735 0,668 0,639 -0,076 0,029 -0,225 0,003 -0,020 -0,101 -0,019 -0,079 -0,160 0,236 -0,204

F7 -0,036 0,065 -0,121 0,243 0,375 0,076 0,636 -0,149 0,107 0,191 0,307 0,102 0,261 -0,299 0,155 0,236 -0,124 -0,306 -0,295 0,172 -0,079 -0,006 -0,218 -0,259 0,131 0,091 -0,066 -0,068 -0,222 -0,175 0,025 -0,247 0,246 0,030 -0,148 -0,314 -0,459 -0,340 -0,091 -0,155 0,237 0,210 -0,021 -0,186 -0,421 -0,153 -0,410 0,274 -0,255 -0,030 0,146 -0,262 0,030 -0,270 -0,476 -0,018 0,085 -0,142 0,123 0,308 -0,080 -0,308 -0,030 0,753 0,654 0,654 0,599 -0,190 -0,144 0,276 -0,096 -0,034 -0,207 0,344

F8 -0,086 -0,141 -0,192 0,287 0,179 -0,012 0,054 -0,097 -0,107 -0,058 -0,043 -0,196 0,000 -0,212 0,019 0,019 -0,041 -0,067 -0,162 -0,077 -0,017 -0,163 -0,180 0,037 0,117 -0,340 -0,181 -0,308 0,113 -0,058 -0,102 -0,194 0,105 0,241 -0,163 0,175 0,081 0,175 -0,026 0,412 -0,006 0,026 0,002 0,001 -0,018 -0,105 0,021 -0,105 0,057 -0,063 0,370 -0,206 -0,101 -0,044 -0,298 0,001 0,118 -0,020 0,095 0,073 -0,013 0,153 -0,144 -0,041 0,088 0,007 -0,207 0,888 0,835 0,790 0,649 -0,460 0,447 0,442

133

Typi#nost kadho faktoru pro objekty (jednotliv typy okraj$) p$vodn kontingentn matice vyjad"uje faktorov skre (NEUSTUPN 1997, 242). Zobrazme je v srii bodovch graf$ X-Y:
3 OC1

2 OAph3

OB3

1 OB1ph2 OB1ph3 OB1ph1 REGR factor score 1 for analysis 1 0 OAph1 OB4 OD1ph2 OD2 OE1 OD1ph1 OE2 OAph2 OC2-4

OB2

OD1ph3

OG2

-1

-2 -1 0 1 2 3 4

REGR factor score 2 for analysis 1

Obrzek 92

OD2 OB3 1 OE1 OD1ph2 OB1ph3 OE2 OD1ph3 OB2 0 OD1ph1 OC2-4 OC1 OB1ph1 OAph2 OB1ph2 OAph3 OG2

OAph1

-1

REGR factor score 3 for analysis 1

-2

-3 OB4

-4 -1 0 1 2 3 4

REGR factor score 4 for analysis 1

Obrzek 93

134

OG2 3

OB3 REGR factor score 5 for analysis 1 1 OB1ph3 OB2 OAph3 OD1ph1 OE2 OAph1 OC2-4 OB4 OD2 OD1ph3 OC1 OAph2 OB1ph2 OB1ph1

OE1 OD1ph2 -1 -2 -1

REGR factor score 6 for analysis 1

Obrzek 94

OAph3 3

1 OD1ph3 REGR factor score 7 for analysis 1

OE1 OE2 OD1ph1

OG2 OC1 OB1ph3 OB1ph2 OD1ph2 OB1ph1

OD2

OAph2 OC2-4 OAph1 OB4

-1

OB3 OB2

-2 -2 -1 0 1 2 3

REGR factor score 8 for analysis 1

Obrzek 95

135

Faktor 1 je vrazn! bipolrn. Faktorov skre (Obrzek 92) v!t ne 1 maj okraje typu C1, Aph3 a OB3. V protikladu k nim stoj okraj E2, kter m faktorov skre men ne -1. Pro kladnou stranu faktoru 1 je typick keramika zdoben motivy typu F 68, F1, F4, mn! i F2, s jednoduchou vlnovkou p"evn! symetrickou (VLA) a hustou (VLHH), ale i nepravidelnou (VLG), "dkou (VLHR) a nzkou (VLVN), rhami zkmi (RSU) a hustmi (RHH). Tato keramika je vyrobena z jemnho, patn!, p"p. i dob"e plenho materilu (JP, JDP). Okraje bvaj p"ehnut i p"evisl (HTP, HTPR). Pro zpornou stranu faktoru 1, a tedy i ndoby s okrajem typu E2 (#ste#n! i D1ph1 ph3, E1, D2, G2 ?), je charakteristick vzdoba A1, mn! B1 a C6, symetrick (HVA), "dk (HHVR) resp. st"edn! vysok (VHVS) h"ebenov vlnice, kalichovit! prohnut okraj (HTKP), kter je na vn!j stran! ndoby odsazen od vdut! (HRODV) a hrub, dob"e, resp. dob"e reduk#n! vyplen materil (HDP, HDPR). Kladn strana faktoru 2 (Obrzek 92) je velmi typick pro okraje C24 (Aph2, G2 ?). Na jedincch s tmto okrajem se objevuje vzdoba na hrdle (VH), motiv E1, B3, F1, F4, h"ebenov vpichy (MHVP), mn! i motiv A2, vlnovky sklon!n (VLB) a nzk (VLVN), "dk h"ebenov vlnice (HHVR), rhy t!sn! u sebe (RHTS). V podhrdl bvaj vvalky (PVVYHR). Ndoby tto skupiny bvaj vyrobeny z jemnho, dob"e i patn! plenho materilu (JDP, JP). T"et faktor je op!t vrazn! bipolrn. Na jedn stran! stoj ndoby s okrajem B4, k n!mu je vzno extrmn zporn faktorov skre, v opozici jsou t"i okraje (D2, B3, E1) s faktorovm skre v!tm ne +1 (Obrzek 93). Zporn strana faktoru je charakterizovna vzdobnm motivem D2, p"p. A2, hustmi a "dkmi rhami na jedn ndob! (RHRH), hustmi (RHH), irokmi (RSS) i zkmi (RSU) rhami. Objev se i rhy t!sn! u sebe (RHTS). Ploka okraje bv profilovna st"edovou litou (PROFPL). Ndoby popisovan skupiny bvaj vyrb!ny z hrubho, patn! plenho materilu (HP). Protiklad k tto keramice tvo" exempl"e zdoben motivem B1, B2, A1, se sklon!nou i symetrickou h"ebenovou vlnic (HVB, HVA), kter je p"evn! st"edn! hust (HHVS) a st"edn! vysok (VHVS). Okraj bv kalichovit! prohnut (HTKP) a odsazen vn! od vdut! (HRODV). Keramika je #asto vyrobena z hrubho, dob"e plenho materilu (HDP). %tvrt faktor je typick p"edevm pro okraje Aph1 (Obrzek 93). Ndoby s tmto okrajem bvaj jen slab! obt#eny (TSLF) a #ast!ji vyrb!ny z materilu s p"m!s tuhy. H"ebenov vlnice, kterou bvaj zdobeny, je starohraditnho typu (HVD) #i nepravideln (HVF), hust (HHVH), hust a st"edn! hust (HHVHS), resp. nzk (VHVN). Objev se zde vpichy jednozubm nstrojem (MJVP), mn! typick je motiv C3. Rhy bvaj na tto keramice "dk (RHR) a okraje p"ehnut (HTP). Atypick jsou pro diskutovanou skupinu deskriptory se zpornmi faktorovmi koeficienty nap". obt#en siln! formujc (TSIF), hrub, dob"e plen materil (HDP), kalichovit! prohnut hrdlo (HTKP) aj. Faktor 5 ukazuje, e okraje G2 (Obrzek 94) jsou #ast!ji kombinovny s vysokmi h"ebenovmi vlnicemi (VHVV) i vysokmi jednoduchmi vlnovkami (VLVV). Z motiv$ se objevuje E2, C6 a G. Vy procento vskytu lze zaznamenat i u umst!n vzdoby na okraji (OKRV) a pod maximln vdut ndoby (VS). Keramika s tmto okrajem m$e bt i vyt#ena (T-VY). Faktor 6 souvis se skupinou ndob s okrajem Aph2 (Obrzek 94). Je pro n! charakteristick motiv F2, zapi#at!l (VLD), st"edn! vysok (VLVS) a st"edn! hust (VLHS) vlnovka. Rhy bvaj "dk (RHR) a na dnech se ve zvenm procentu objevuje plastick zna#ka (DNOZNP). Objev se i h"ebenov a jednoduch vpichy (MHVP, MJVP). Sedm faktor souvis s okrajem Aph3 (Obrzek 95). Jde o ndoby, kter jsou v porovnn s jinmi #ast!ji vyrb!ny pomoc vyt#en (T_vy) z jemnho, dob"e vypalovanho materilu (JDP), p"p. hrubho, dob"e reduk#n! vypalovanho materilu (HDPR). Na okraji, jen bv p"evisl (HTPR) #i kalichovit! prohnut (HTKP), se objevuj lbky (OZALBA). Tato keramiky je zdobena motivy C1 a F68. Velmi atypick, p"edevm v porovnn s ndobami s okraji typu B2 a B3, je pro ni hrub, patn! vypalovan materil (HP) a vzdobn motiv G. Posledn faktor souvis s okraji D1ph2, mn! i B1ph1 ph3 (Obrzek 95). Na ndobch tto skupiny #ast!ji nalezneme lbky na okraji (OZLABB), vzdobn motivy B2, E2 a zseky (MZ). Bvaj vyrobeny z hrubho, dob"e oxida#n! #i reduk#n! vypalovanho materilu (HDPO, HDPR). H"ebenov vlnice bv nej#ast!ji st"edn! vysok (VHVS). Pozoruhodn je dendrogram hierarchick clusterov analzy (Obrzek 96), vychzejc ze stejn matice jako analza hlavnch komponent (PCA). I kdy clusterov analza nebyla provedena za

136

statisticky zcela korektnch podmnek (deskriptory matice, z nich analza vychz, nejsou na sob! zcela nezvisl, nevytv"ej proto ideln ortogonln prostor), domnvm se, e i p"esto ji lze jako ilustrativn dopln!k pout. Clusterov analza byla provedena na zklad! algoritmu podle Warda, hodnoty v matici nebyly transformovny (jedn se vlastn! ji o transformovan procentuln hodnoty). Dendrogram vizualizuje vztah mezi objekty (typy okraj$) ji ve popsan matice a jejmi deskriptory (tj. dalmi znaky ndob, kter jsou kombinovny s konkrtnmi typy okraj$). V jednotlivch shlucch jsou seskupeny okraje, kter se objevuj na podobnch ndobch. Prvn vrazn cluster tvo" okraje B1ph1, B1ph2, B2, B3 a G2. Od tto skupiny je pon!kud odsazen okraj typu Aph1. V dalm velmi homogennm shluku se objevily okraje D1ph2, D2, D1ph1, E1, D1ph3 a E2. Okraje Aph2, Aph3 a C1, C24 tvo" dv! podskupiny jednoho clusteru. Zcela samostatn! vystupuje okraj B4. Vsledek clusterov analzy tak odr vraznou diverzitu keramiky na Pohansku, souvisejc s existenc r$znch typologickch skupin keramiky. O jak skupiny se jedn, budeme diskutovat v nsledujc pasi na prce.
Dendrogram using Ward Method Rescaled Distance Cluster Combine C A S E Label OB1ph1 OB1ph2 OB1ph3 OB2 OB3 OG2 OAph1 OD1ph2 OD2 OD1ph1 OE1 OD1ph3 OE2 OAph2 OAph3 OC1 OC2-4 OB4 Num 4 5 6 7 8 18 1 13 15 12 16 14 17 2 3 10 11 9 0 5 10 15 20 25 +---------+---------+---------+---------+---------+

Obrzek 96

a)

Validace a interpretace

Ze srovnn vsledk$ koresponden#n analzy (CA), analzy hlavnch komponent (PCA) i clusterov analzy vyplv, e vechny metody, p"es n!kter drobn rozdly, shodn! postihuj hlavn tendence, kter v datech existuj. Jejich vstupy m$eme povaovat za komplementrn, navzjem se dopl&ujc. Keramiku z Lesn kolky lze podle t!chto analz rozd!lit do nsledujcch typologickch skupin: Skupina A. Z hlediska koresponden#n analzy (CA) se jedn o nejvrazn!j skupinu. Jsou pro ni typick kuelovit! #i vlcovit! se"znut okraje s vytaenou spodn i horn hranou (B4). Ploka okraje je profilovna plastickou st"edovou litou (PROFPL). Je zdobena rhami (D2) a vyrb!na z hrubho, patn! vypalovanho materilu (HP). Ve vstupech analzy hlavnch komponent odpovd tto skupin! zporn strana 3. faktoru. Podle PCA lze doplnit, e na jedn ndob! se nachzej hust (RHH) #i "dk i hust rhy (RHRH), kter mohou bt n!kdy irok (RHS), jindy zk (RSU). Pom!rn! typick je pro skupinu A i motiv

137

h"ebenovch ps$ vedle sebe (A2) (to ukazuje i poloha motivu A2 v grafickch vstupech CA), co nazna#uje, e hlavn zm!r p"i vzdob!, tzn. horizontln, opakujc se prvky, mohl bt realizovn r$znmi nstroji, v!tinou vak jednozubmi. Okraj B4 se vrazn! odd!luje od ostatnch typ$ i v clusterov analze (Obrzek 96). Skupina A odpovd skupin! 1a, kterou B. Dostl definoval na zklad! materilu z velmoskho dvorce na Pohansku (1975, 160161). Podle n!j se jedn o ir hrnce s vrazn! profilovanm okrajem v podstat! vlcovit! se"znutm, s povytaenou horn i spodn hranou, s vn!j plokou bu) prohnutou nebo s plastickou st"edovou litou. Zdobeny jsou hustm rhovnm. Skupina B. Pro skupinu B jsou podle CA charakteristick okraje prolaben jak kolmo, tak ikmo (E1, E2), okraje vodorovn! se"znut s vytaenou vn!j hranou (D2), ale i prost (D1) #i s vytaenou vnit"n hranou (D3). Okraj bv kalichovit! prohnut (HTkp), n!kdy se lbky na vnit"n stran! (Ozlabb). Na vn!j stran! bv hrdlo odsazeno od vdut! (HrODv). Na zkoumanch ndobch #i spe jejich fragmentech se objevuje vzdoba v podob! jednoho h"ebenovho psu (A1) nebo jedn h"ebenov vlnice (B1), p"padn! vzdoba sloen z h"ebenovch ps$ umst!nch nad h"ebenovmi vlnicemi (C5) #i naopak (C3). Na t!chto ndobch se ve zven m"e objevuj plastick lity (PVlist). Typick h"ebenov vlnice bv symetrick, st"edn! vysok a st"edn! hust, objev se vak i r$zn kombinace sklon!nch, nzkch, p"p. i hustch vlnic. Velmi atypick je naopak pro tuto keramiku h"ebenov vlnice nzk a hust zrove& #i nepravideln. Keramika skupiny B bv standardn! vyrobena z hrubho, dob"e reduk#n! vypalovanho materilu (HDPR) #i hrubho, dob"e vypalovanho materilu (HDP). V PCA odpovdaj diskutovan skupin! dva faktory: zporn strana faktoru 1 a kladn strana faktoru 3. Ob! skupiny deskriptor$ jsou velmi podobn. Existujc rozd!len vak p"esto nazna#uje monost existence dalch variant uvnit" skupiny B. Od ostatnch okraj$ se pon!kud odliuje p"edevm okraj typu E2. V dalch fzch na prce bude nutn zjistit, zda tato varianta nen determinovna subjektivnmi vlivy p"i klasifikaci keramiky. Podobnost ndob s okraji typu D1ph3, D1ph2, D1ph1, D2, E1 a E2 je demonstrovna i ve vraznm shluku clusterov analzy (Obrzek 96). Skupina B odpovd 4. skupin! B. Dostla (1975, 163164). Pat" sem ndoby vyplen n!kdy zvoniv! do sv!tleedch odstn$, jindy mn! kvalitn! do tmavch hn!doedch odstn$. Vyzna#uj se t tenkost!nnost okolo 6 mm. Hrdlo bv n!kdy ost"e odlieno jednou nebo dv!ma hranami, rozev"en okraj bv kalichovit! prohnut a ukon#en prolabenm nebo se"znut s vylabenou plokou. Vzdoba sestv ze zru#n! rytch h"ebenovch vlnic, #asto kombinovanch s h"ebenovmi psy. Skupina C T"et vznamn skupina je podle CA tvo"ena ndobami se zaoblenm, siln! vyhnutm okrajem (Aph3) #i nlevkovit! se"znutm okrajem s n!kterou hrankou vytaenou (C24 ph3). Okraje bvaj p"ehnut #i p"evisl (HTpr, HTp). Ndoby skupiny C jsou vyrobeny z jemnho, dob"e i patn! plenho materilu (JP, JDP) a na jejich fragmentech nachzme vzdobu p"edevm v podob! jednoduch vlnovky (E1), resp. jedn vlnovky nad rhami (F1). Objev se vak i h"ebenov vlnice mezi dv!ma h"ebenovmi psy (C1) a mn! i r$zn kombinace jednoduchch vlnovek a rh (F4). Tato keramika bv #ast!ji vyt#ena (T-vy). Typick jsou pro ni symetrick (VLa), nzk (VLVn) #i hust (VLHh) jednoduch vlnovky. Tento zus je z#sti zachovn i v nemnohch p"padech, kdy je vzdoba provedena h"ebenovm nstrojem. Vlnice je pak hust (HHVh), nzk (VHVn), ale i nepravideln (HVf). %ast!ji se objev tak r$zn kombinace se sklon!nou h"ebenovou vlnic (HVbVnHh, HVbVnsHs). Podle vstup$ analzy hlavnch komponent lze skupinu C identifikovat s kladnou stranou faktoru 1 a 7. Faktor 1 vak vykazuje ur#itou odchylku od vsledk$ koresponden#n analzy. Msto okraje C24 by m!l bt pro tuto skupinu charakteristick spe p"buzn okraj C1 (nlevkovit! se"znut, prost). Krom! n!j m vzhledem k tomuto faktoru vysok skre i zaoblen okraj Aph3 a okraj kuelovit! #i vlcovit! se"znut s vytaenou horn hranou (B3). Rhy, kter pat" k tomuto faktoru, jsou definovny jako zk (RSU) #i hust (RHH).

138

Z PCA dle vyplv, e na keramice skupiny C se objevuj, krom! ji ve zmn!nch, i nepravideln (VLG) nebo "dk (VLHR) vlnovky, n!kdy poloen i s rhami p"es sebe (motiv F68). Je otzkou, zda tyto deskriptory neodrej spe plynul p"echod mezi skupinou C a keramikou p"buzn skupiny D (viz ne), ne charakteristiku vlastn skupiny C. Faktor 7 m$e bt op!t projevem dalho d!len v rmci skupiny C. Je vzn p"edevm na zaoblen, vrazn! vyhnut okraj (Aph3), kter m$e mt lbky na vnit"n stran! (Ozlabb). D$leit je, e prv! s tmto faktorem je spojen jemn, dob"e vypalovan materil (JDP), vyt#en (T-vy) a motiv C1 (h"ebenov vlnice mezi dv!ma h"ebenovmi psy). Zajmav je zjit!n, e n!kter deskriptory obsaen ve faktoru 7 ukazuj na ur#itou p"buznost mezi keramikou, kterou reprezentuj, a ndobami skupiny B. Jde o hrub, dob"e reduk#n! plen materil (HDPR) a kalichovit! prohnut hrdlo (HTKP). Skupina C nala sv$j odraz i v clusterov analze, kter ukazuje na p"buznost ndob s okraji typu Aph2, Aph3, C1 a C24 (Obrzek 96). Keramika skupiny C souvis s 5. skupinou B. Dostla (1975, 164). Ta je vyrb!na z jemn! plaven hlny. Okraje jsou #asto zaoblen, ale kyjovit! zeslen nebo bohat! profilovan. Charakteristick je vzdoba sloen z nzk vlnovky o vysok frekvenci oblou#k$ a vodorovnch rh. Pouit h"ebenov vlnice je vjime#n. Skupina D Pro skupinu D jsou charakteristick nlevkovit! se"znut okraje prost (C1) i s vytaenmi hranami (C24). Nedaleko od nich se v grafu CA objevuje vzdoba na hrdle (Vh), kter je pro skupinu D velmi typick. Zna#n! vzdlen a netypick jsou naopak motivy proveden h"ebenovm nstrojem. Dal informace o skupin! D zskme z PCA. Lze ji identifikovat p"edevm s kladnou stranou faktoru 2, k n m vysok faktorov skre okraj C24, a #ste#n! i s faktorem 1, pro kter je velmi typick okraj C1. Struktury souvisejc s okrajem C24 musme brt z jistou rezervou, protoe po#et ndob s tmto okrajem je pom!rn! mal (9 jedinc$) a procentuln zastoupen jednotlivch kombinac okraje s dalmi znaky m$e bt deformovno vjime#nmi p"pady. Vstupy analzy hlavnch komponent musme proto pe#liv! srovnvat s koresponden#n analzou, kter vychz z absolutnch po#t$ ndob. Za charakteristick vzdobn motiv ndob skupiny D lze podle PCA povaovat jednoduchou vlnovku (E1), resp. vlnovku nad rhami (F1) #i r$zn kombinace rh a vlnovek (F4). Vlnovka je v!tinou nzk (VLVn). Pokud nen keramika s nlevkovit! se"ezanmi okraji vyrobena z jemnho, dob"e i patn! plenho materilu (JDP, JP) a neinklinuje tak ke skupin! C, bv modelovna z hrubho, patn! plenho materilu (HP). Z CA i PCA naopak vyplv, e zsadn! atypick je pro ni hrub, dob"e i dob"e reduk#n! plen materil, kter se vyskytuje bu) na opa#n stran! grafu koresponden#n analzy nebo druhm plu faktor$ charakterizujcch skupinu D (faktor 1 a 2). Je z"ejm, e diskutovan skupina je zna#n! podobn skupin! C, s n m "adu spole#nch znak$, co se ukzalo i v dendrogramu clusterov analzy (Obrzek 96). Skupinu D lze p"edevm podle vzdoby srovnat s Dostlovou skupinou 2a (1975, 162), pro kterou jsou charakteristick hrnce s jednoduchou povlovnou vlnovkou na hrdle a "dce kladenmi vodorovnmi rhami na vduti, od n se vak li materilem i tvarem okraje. Velice blzko na skupin! stoj ndoba z obj. 126 ve velmoskm dvorci (DOSTL 1975, Tab. 100/1), kterou Dostl (1975, 164) za"adil do 5. skupiny.

Skupina E Skupina E a nsledujc skupina F pat" k nejmn! vraznm strukturm zjit!nm formalizovanou syntzou keramickch jedinc$. Objevuj se v grafu koresponden#n analzy t!sn! vedle sebe v blzkosti nulovch hodnot. Pro ob! skupiny jsou typick jednoduch okraje prost! kuelovit! #i vlcovit! se"znut (B1) #i s vytaenou horn hranou (B3), okraje zeslen a se"ezan (G2), p"p. zeslen, bohat! profilovan (G1). Typick ndoby t!chto skupin jsou vyrb!ny z hrubho, patn! plenho materilu (HP). Podobnost obou skupin se projevila i v clusterov analze, kde jejich typick okraje vytv"ej jeden spole#n cluster (Obrzek 96).

139

Skupina E se od skupiny F li p"edevm vzdobou, kter je provedena jednozubm nstrojem v podob! vce vlnovek vedle sebe (E2), vce vlnovek nad rhami (F2), vlnovek a rh p"es sebe (F68), r$znch kombinac vlnovek a rh (F4), p"padn! kombinac motiv$ rytch jednozubm nstrojem a h"ebenem (G). Charakteristick je pro skupinu E vlnovka sklon!n (VLB) #i zapi#at!l (VLD), st"edn! vysok (VLVs), st"edn! hust (VLHs) a vysok (VLVv). Objev se i vpichy jednozubm nstrojem (Mjvp) #i h"ebenem (Mhvp). Blzko skupin! E m i zakulacen okraj Aph2, p"p. i okraj vyhnut a vytaen (OHph12). Skupina E je dosti vzdlena hrubmu, dob"e plenmu materilu (HDP) i hrubmu, dob"e reduk#n! plenmu materilu (HDRP), kter jsou pro ni velmi netypick. Z hlediska analzy hlavnch komponent je skupina E spojena s #st faktoru 5 a faktorem 6, kter je vzn p"edevm na okraj Aph2. Nejble skupin! E stoj Dostlova skupina 1b, p"p. 1d (1975, 161). Skupinu 1b popisuje Dostl jako st"edn a velk hrnce s vrazn! profilovanmi, zpravidla zeslenmi okraji, jindy jen zaoblenmi nebo kuelovit! se"znutmi. Zdoben jsou n!kolika jednoduchmi, pravidelnmi st"edn! velkmi vlnovkami pod hrdlem a ne spirlou irokch vodorovnch rh. Jako varianta se objev i hrnce s jednoduchou profilac s drobnou vlnovkou o velk frekvenci oblou#k$ pod hrdlem, pod n nsleduje spirla vodorovnch rh. Skupina 1d je tvo"ena blu#inskm typem s klasickm ornamentem i jeho derivty. Vyzna#uje se vlcovit! se"znutm okrajem s mrn! povytaenou spodn nebo horn hranou, p"i#em horn hrana bv jet! n!kdy vodorovn! se"znuta. Jak na velmoskm dvorci, tak v Lesn kolce byl blu#insk typ pouze mlo zastoupen. Skupina F Krom! ve popsanch znak$ spole#nch skupin! E i F lze zmnit i kuelovit! #i vlcovit! se"ezan okraj s vytaenou spodn hranou (B2), kter je pro skupinu F charakteristi#t!j. Skupinu F vak odliuje p"edevm vzdoba, kter je provedena h"ebenovm nstrojem, a to bu) v podob! h"ebenovch ps$ vedle sebe (A2), h"ebenovch vlnic vedle sebe (B2), h"ebenovch ps$ a vlnice p"es sebe (C7) #i r$znch kombinac h"ebenovch ps$ a vlnic (C6, C3?). Typick jsou r$zn nepravideln h"ebenov vlnice (HVf...), objevuje se i vysok (VHVv) a "dk h"ebenov (HHVr) vlnice. V grafech CA se deskriptory, kter spojujeme s touto skupinou, nachzej v #sti charakterizovan nzkmi a hustmi h"ebenovmi vlnicemi. Skupina F je v porovnn se skupinou E umst!na v grafu CA ble hrubmu, dob"e plenmu materilu (HDP), kter pro ni nen pln! atypick. Skupina F souvis s faktorem 5, kter #ste#n! pat" i ke skupin! E, a zpornou stranou faktoru 7, k n vrazn!j faktorov skre vykazuje okraj B2. B. Dostl neuvd dnou skupinu, kterou bychom mohli jednozna#n! identifikovat se skupinou F, do n spad b!n a mlo charakteristick slovansk keramika. Nejvce se j p"ibliuje skupina 2b, kter vak byla vyd!lena p"edevm podle engobovanho povrchu (DOSTL 1975, 162). Na zklad! vyobrazen usuzujeme, e se odliuje i stylem h"ebenovch vlnic. Sm autor ji povauje za spe vjime#nou, #asov! #i mstn! omezenou, co nen v dnm p"pad! znak keramiky skupiny F. Skupina G Skupinu G lze v grafu CA ztotonit p"edevm s t"emi deskriptory umst!nmi nedaleko od sebe. Jedn se o zaoblen okraj (A), hlavn! slab! (Aph1), ale i st"edn! (Aph2) profilovan, p"ehnut okraje (HTp) a tuhov materil (TU). V blzkosti le i slab! formujc obt#en (Tslf), motiv jedn h"ebenov vlnice mezi dv!ma h"ebenovmi psy (C1) a okraj kuelovit! #i vlcovit! se"znut s vytaenou horn hranou (B3ph23). V PCA (faktor 4) jsou zmn!n deskriptory, souvisejc s okrajem Aph1, dopln!ny h"ebenovou vlnic starohraditnho charakteru (HVD), dle h"ebenovou vlnic nepravidelnou (HVF), hustou (HHVH) #i nzkou (VHVN). Popsan kombinace znak$ se projevuje i v grafu CA, zam!"enm na analzy h"ebenovch vlnic. Na ndobch s tmto okrajem se objevuj i "dk rhy (RHR) a vpichy jednozubm nstrojem (MJVP). Skupina G bud dle toho, jak byla pomoc formalizovanch postup$ definovna, dojem, e v sob! obsahuje dva r$zn druhy ran! st"edov!k keramiky. Jde jednak o primitivn!j keramiku starohraditn, jednak o velkomoravskou keramiku tuhovou. Skute#nost, e se ocitly ve stejn skupin!,

140

souvis nejspe s faktem, e oba typy keramiky jsou v souboru zastoupeny jen velice mlo a s vjimkou materilu maj i podobn charakter. Tyto okolnosti sniuj na minimum monost rozd!lit zmn!n skupiny pomoc statistickch metod. Musme zde proto do formalizovanch postup$ zashnout a na zklad! empirie keramiku rozd!lit. Skupina G, identick s Dostlovou 8. skupinou (1975, 166), bude nadle povaovna za reprezentanta keramiky tuhov, nsledujc skupina H bude zahrnovat keramiku starohraditnho charakteru. Tuhov keramika 8. skupiny m!la podle Dostla zsadn! jednoduchou profilaci s kuelovitm nebo nlevkovitm se"znutm, p"p. s jednoduchm zaoblenm. Vzdoba sestvala z h"ebenovch ps$ #i vlnic a jejich kombinac. Byla na n zjit!na i plastick lita. Skupina H Keramika starohraditnho charakteru. Jak vyplv z diskuse ke skupin! G, lze na zklad! provedench analz a naich zkuenost povaovat za typick znaky keramiky starohraditnho charakteru na Pohansku zaoblen, slab! a st"edn! profilovan okraje, ev. r$zn okraje kuelovit! #i vlcovit! se"ezan, slab! formujc obt#en, motiv C1, h"ebenovou vlnici starohraditnho typu #i h"ebenovou vlnici nepravidelnou, hustou, resp. nzkou. V clusterov analze souvis se skupinou H (snad i G?) umst!n okraje Aph1, kter pat" do zcela jinho shluku ne okraje typu Aph2 a Aph3. Velmi se naopak p"ibliuje okraj$m skupiny E a F (Obrzek 96). Skupina CH Jde o pom!rn! nejasnou skupinu, co je patrn! zap"#in!no velmi malm po#tem jejch zstupc$ v naem souboru. Do jist mry s n m$e souviset vrazn skupina deskriptor$ v grafu CA: zapi#at!l okraj (F), hrub, dob"e oxida#n! plen materil (HDPO) a zseky (Mz). Ve vstupech analzy hlavnch komponent, kde ji okraj F nefiguruje (byl vylou#en z d$vod$ nereprezentativnho po#tu), lze skupinu CH identifikovat s faktorem 8. Velmi vysok skre k n!mu m vodorovn! se"ezan okraj (D1), kter je okraji F dosti podobn a p"i klasifikaci s nm m$e bt zam!n!n. Z ve zmn!n skupiny v grafu CA se do osmho faktoru dostaly i zbvajc deskriptory, tj. HDPO a zseky. Jsou zde dopln!ny dalmi znaky: lbky na vnit"n stran! okraje (Ozlabb), h"ebenovmi vlnicemi vedle sebe (B2), vlnovkami vedle sebe (E2) a hrubm, dob"e reduk#n! plenm materilem (HDPR) (ten je, ve srovnn s ostatnmi faktory, pro faktor 8 nejtypi#t!j). Skupina CH by mohla souviset i s "dkou vlnovkou (VLHr) a motivem sestvajcm z vlnovek a rh poloench p"es sebe (F68), jak nazna#uj zven faktorov koeficienty (0,287 resp. 0,179) t!chto znak$ ve faktoru 8 (srovnej i graf CA zam!"en na analzy jednoduchch vlnovek, kde VLHr a F68 t!sn! soused v extrmn poloze). Podle Dostla (1975, 162163) stoj skupin! CH nejble 3. skupina. Zahrnuje keramiku siln! ost"enou drsnm pskem, vyplenou zvoniv! do b!loeda, sv!tleeda, vzcn!ji do sv!tlehn!da. Je pom!rn! tenkost!nn. Typick je pro ni vodorovn se"znut okraj$. Vzdoba sestv z r$znch kombinac jednoduchch povlovnch vlnovek, n!kdy propletench, a z vodorovnch rh. Na zklad! ve definovanch znak$ lze 508 pln! klasifikovatelnch jedinc$ z Lesn kolky p"i"adit k jednotlivm typologickm skupinm. Vb!rovm kritriem budou nejcharakteristi#t!j deskriptory dan skupiny. P"i"azenm konkrtnch ndob jednotlivm skupinm zjistme jejich p"iblin procentuln zastoupen v souboru zpracovanch ndob z Lesn kolky. Z tohoto rozd!len vyjdeme i p"i validace zjit!nch formlnch struktur, p"p. p"i dal diskusi o funkci a technologii ran! st"edov!k keramiky na Pohansku. Jinou roli, p"edevm v oblasti chronologie, nebude typologie v na prci hrt. Vyplv to z faktu, e keramick skupiny nejsou v!tinou od sebe ost"e odd!leny, prolnaj se a existuje mnoho ndob lecch na hranicch mezi nimi. Je proto vhodn!j pracovat s jednotlivmi znaky, resp. jednoduchmi kombinacemi znak$, kter se v p"edchozch analzch ukzaly jako relevantn a jimi lze popsat i mn! typick st"epov materil, kter by nebylo mono k dn skupin! s jistotou p"i"adit. Ndoby i s jejich kresbami vyfiltrujeme z databze za nsledujcch podmnek: Kritriem pro za"azen ndob do skupiny A (Obrzek 99) je kombinace okraje typu B4, ploky okraje profilovan st"edovou plastickou litou, vzdoby v podob! rh (D2) a hrubho, patn! plenho materilu (HP). V celm souboru se nachz 10 ndob spl&ujcch tyto podmnky. Na pomez mezi

141

skupinou A a skupinou E stoj 15 ndob, kter jsou vyrobeny z hrubho, patn! plenho materilu, zdobeny rhami, avak s okrajem r$zn! profilovanm. Do skupiny B (Obrzek 100) byly ndoby vybrny, jestlie spl&ovaly nsledujc podmnky: okraje typu D2 nebo D1 nebo D3 nebo E1 nebo E2 kombinovan s vzdobou h"ebenovm nstrojem a kalichovit! prohnutm hrdlem nebo hrubm, dob"e #i dob"e reduk#n! plenm materilem. Ndoby vyroben z hrubho, patn! plenho materilu byly do vb!ru zahrnuty pouze v p"pad!, e m!ly kalichovit! prohnut hrdlo, pat"i#nou vzdobu i okraj. Ve zpracovan #sti Lesn kolky bylo zjit!no 71 ndob skupiny B. Jako velmi p"buzn byla definovna skupina ozna#en B_2(HP), do kter byly zahrnuty ndoby se shodnmi okraji a vzdobou jako u skupiny B, vyroben vak z hrubho, patn! plenho materilu a bez kalichovitho prohnut okraje (Obrzek 101). T!chto ndob se objevilo 56. Do skupiny C (Obrzek 102) pat" 20 ndob, kter byly vyrobeny z jemnho materilu (JP, JDP) s okrajem zaoblenm (A) #i r$zn! nlevkovit! se"ezanm (C1, C24). Do dal skupiny ozna#en jako C_2 (Obrzek 102) je zahrnuta keramika vyroben z jemnho materilu (JP, JDP), ale s r$znmi okraji (p"evauj zde r$zn okraje vlcovit! #i kuelovit! se"ezan B*). Ke skupin! C_2 pat" 21 jedinc$. Ndoby, kter byly p"i"azeny ke skupin! D (Obrzek 99), m!ly nlevkovit! se"ezan okraje (C1, C24) a vzdobu v podob! vlnovek #i rh umst!nou na hrdle. Takovch ndob bylo zjit!no 7. Mnohem v!t po#et ndob (57 jedinc$) pat" skupin! E (Obrzek 103), ve kter je shrnuta keramika s okraji typu A nebo B1 nebo B3 nebo G1 nebo G2 nebo H, vyroben z hrubho, patn! plenho materilu a zdoben ornamentem, v n!m se vyskytuje jednoduch vlnovka #i vpich jednozubm nstrojem nebo motiv sestvajc z kombinace ornament$ rytch jednozubm i h"ebenovm nstrojem (motiv G). Nejpo#etn!j je skupina keramiky vyroben z hrubho, patn! plenho materilu, zdoben h"ebenovmi motivy a s okraji typu A nebo B1 nebo B2 nebo B3 nebo B4 nebo G1 nebo G2. Je ozna#ena jako F (Obrzek 104) a obsahuje 172 jedinc$. Odd!len! vystupuje 27 jedinc$ [F_2(HDP)], charakterizovanch stejnmi znaky s vjimkou materilu, kter je hrub, dob"e #i dob"e reduk#n!, p"p. dob"e oxida#n! plen. Pln! klasifikovateln jedinci vyroben z tuhovho materilu (skupina G) byli zaznamenni pouze ve 4 p"padech (Obrzek 99). Ke starohraditn keramice (skupina H), vyroben z hrubho, patn! plenho materilu a dle definovan podle starohraditn h"ebenov vlnice nebo slab! formujcho obt#en #i vroby pouze z ruky, pat" 12 jedinc$ (Obrzek 101). Nejasn skupina CH obsahuje pouze 7 jedinc$. Pat" k n keramika se zapi#at!lm okrajem (F), vyroben z hrubho, dob"e oxida#n! plenho #i hrubho, dob"e plenho materilu a zdoben zseky #i motivem E1 nebo C6, p"p. keramika s okrajem jednodue vodorovn! se"ezanm (D1), vyroben z hrubho, dob"e oxida#n! #i reduk#n! plenho materilu a zdoben motivem B2. 5 jedinc$ z celkovho zpracovanho mnostv keramiky je zdobeno zseky, nespl&uje vak ostatn kritria skupiny CH. K dn skupin! nebylo p"i"azeno 24 jedinc$. Nejpo#etn!ji (10 jedinc$) je zde zastoupena keramika s r$zn! nlevkovit! se"ezanmi okraji (C*), kter vak nen zdobena na hrdle, p"p. nen vyrobena z jemnho materilu, aby mohla bt p"i"azena ke skupin! D, resp. C. Nevelk po#et 5 jedinc$ spl&uje #ste#n! kritria skupiny E, je vak vyroben z hrubho, dob"e #i dob"e reduk#n! plenho materilu. Vzjemn pom!ry mezi typologickmi skupinami keramiky ve zpracovan #sti Lesn kolky lze vyjd"it v nsledujc tabulce:

142

Typologick skupina A A_E B B_2(HP) C C_2 D E F F_2(HDP) G H CH zseky neza"azeno celkem

Absolutn po$et 10 15 71 56 20 21 7 57 172 27 4 12 7 5 24 508

Procentuln zastoupen % 1,97 2,95 13,98 11,02 3,94 4,13 1,38 11,22 33,86 5,32 0,79 2,36 1,38 0,98 4,72 100

Zavrenm cel kapitoly, v!novan formalizovanmu "een typologick problematiky, je koresponden#n analza proveden pouze s ndobami, kter lze p"i"adit k nejvrazn!jm typologickm skupinm (tzn. A, B, C, D, CH). Na grafu koresponden#n analzy (Obrzek 97, Obrzek 98) je patrn roz#len!n deskriptor$ keramiky do npadnch shluk$ charakterizujcch jednotliv typologick skupiny. Myslm, e tento graf nejlpe vyjad"uje monosti formalizovanho postupu p"i definici archeologickch typ$.

143

A
3

PROFPL OB4

OB2 D2 2

D
1

Vh OB1 OC1 OC2-4 A2

HP C7 B3 DNOznp OD1 OD3 C4 OE2 OD2 B1 HrODv HTkp B2 C5 OE1 HDPR OKRV A1 C6 Ozlaba HDP C3

C
F4 F1 G OA JDP

E2 E1 JP C1 OB3 HTp

-1 T-vy

HDPO Mhvp -2

Dimension 2

CH
-3 -3,5 -3,0 -2,5 -2,0 -1,5 -1,0 -,5

OF Mz

0,0

,5

1,0

1,5

Dim ension 1
Obrzek 97. Graf CA s vyzna#enmi typologickmi skupinami.

144

,5

C7

C3
0,0

B
OD1OD3 C4 OE2 OD2 B1 HTkp HrODv

B2

C5 OE1
-,5

OKRV

A1

HDPR

C6

Ozlaba HDP Dimension 2

-1,0 0,00 ,25 ,50 ,75 1,00 1,25

Dimension 1

Obrzek 98. Graf CA. V!ez typologick skupiny B.

145

Typologick skupina A

146
Obrzek 99

Typologick skupina D

Typologick skupina G

146

Typologick skupina B

147
Obrzek 100

147

Typologick skupina B_2

148

Typologick skupina H

Obrzek 101

148

Typologick skupina C

149

Typologick skupina C_2

Obrzek 102

149

Typologick skupina E

150
Obrzek 103

150

Typologick skupina F

151
Obrzek 104

151

b)

Rozm"ry a tvarov indexy ndob. Validace formlnch struktur

V nsledujc podkapitole se zam!"me na keramiku z hlediska absolutnch rozm!r$ a index$ vyjad"ujcch jej tvar. Jedn se o informace d$leit pro diskusi o funk#n!-technologickch aspektech vroby a spot"eby ran! st"edov!k keramiky. Tyto hodnoty lze vyut tak jako extern evidenci p"i validaci formlnch struktur, kter v naem p"pad! tvo" jednotliv typologick skupiny keramiky (k diskusi o validaci formlnch struktur viz ve). Vyjdeme-li ze vech m!"itelnch jedinc$ z Lesn kolky a polohy P"ed zmkem, mme k dispozici reprezentativn soubor dat, na jeho zklad! lze formulovat statisticky relevantn zv!ry o rozm!rech a tvarech ran! st"edov!k keramiky z Pohanska. Oporou pro nae vahy bude srovnvn histogram$, z nich lze posoudit, jak se zkladn data z hlediska sv velikosti rozpadaj na jednotliv #etnosti, tedy po#ty p"pad$ p"ipadajc p"slunm interval$m, jejich velikost je definovna zvltnm statistickm postupem, odvozenm z varia#nho rozp!t souboru (REISENAUER 1970, 2325). Na vodorovn ose histogramu jsou vdy vyneseny hodnoty jednotlivch rozm!r$ #i tvarovch index$ rozd!len do stejn! velkch interval$. Sloupe#kem je vyjd"en absolutn po#et p"pad$, kter t!mto kategorim odpovd. Rozsah interval$ musme volit i s ohledem na n!kter specifika m!"en. Lze toti p"edpokldat (a je to i potvrzeno), e nap". p"i zji(ovn pr$m!r$ st ndob, p"i kterm se pouv p"lon kruh s krunicemi rozd!lenmi po 2 cm, dochz k nadhodnocen sudch m!"en a k podhodnocen lichch m!"en. Nen proto vhodn definovat intervaly tak, aby v jednom byly zastoupeny dv! sud hodnoty a v jinm pouze jedna. K potvrzen zv!r$ vyvozench ze srovnn histogram$ pouijeme neparametrick Kolmogorov Smirnov$v test pro dva nezvisl vb!ry. V prvn fzi se pokusme zjistit, jak vypad rozd!len souboru vech 586 ran! st"edov!kch ndob z Pohanska, jejich rozm!ry mme k dispozici (tedy i t!ch, kter nebylo mono kv$li nedostatku charakteristickch znak$ p"i"adit k ur#it typologick skupin!). Z histogramu (Obrzek 105) vytvo"enho podle pr$m!r$ st (vzhledem k fragmentarizaci keramiky jde o hodnotu, podle kter m$eme u maximlnho po#tu ndob odhadnout jejich velikost) vyplv, e ndoby vytv"ej dv! nevrazn maxima, kter patrn! souvisej s velikostnmi kategoriemi ran! st"edov!kch ndob. T"et vrchol lze p"edpokldat mezi nejv!tmi rozm!ry, kde v porovnn s levou stranou zji(ujeme asymetrick protaen tvaru histogramu. To, e zde nenachzme vrazn maximum, souvis patrn! s od$vodn!nm p"edpokladem, e velk (zsobnicov) tvary p"echzej z biocenzy do thanatocenzy mnohem pomaleji ne men uitkov ndoby a jejich zastoupen v archeologickm souboru je proto zna#n! podhodnoceno (NEUSTUPN 1996, 491493; ORTON TYERS VINCE 1993, 207209). Prvn maximum, kter charakterizuje men ndoby, spad do intervalu 1113 cm, druh maximum, tvo"en ndobami st"edn velikosti, spad do intervalu 1921 cm. K nejv!tm ndobm lze "adit exempl"e s pr$m!rem st 27 cm a vce. Podobn! se na jednotliv #etnosti rozpad i soubor 556 jedinc$, u kterch bylo mono zm!"it pr$m!r hrdla. I v tomto histogramu (Obrzek 106) lze sledovat p"ed!l mezi prvnm (911 cm) a druhm (1719 cm) maximem, co koresponduje s rozd!lenm pr$m!r$ st. Zv!ry o rozd!len #etnosti vek ndob (Obrzek 108) nemohou bt p"li objektivn. Vyplv to z malho po#tu jedinc$ (32), u nich bylo mono tuto hodnotu zm!"it, i z p"edpokladu, e cel profil z$stane ve zna#n! fragmentrnm sdlitnm materilu zachovn spe u mench ndob. P"esto m$eme konstatovat, e v datech, kter jsme m!li k dispozici, se hlavn maximum nachz v intervalu 1416 cm, co je nej#ast!j vka ndob. Vrazn! men maxima le v intervalech 1012 cm a 20 22 cm. V histogramu vky mezi maximlnm pr$m!rem st a minimlnm pr$m!rem hrdla (Obrzek 109) jsme definovali pom!rn! irok intervaly. Snaili jsme se tak vyhnout chybm, kter jsou do zna#n mry ovlivn!ny neuv!dom!lm zaokrouhlovnm p"i m!"en, p"edevm k hodnotm 1,5 cm, 2,0 cm a 2,5 cm. V histogramu je z"eteln jedno vrazn maximum v intervalu 1,31,8 cm. Podobn je to i v rozd!len #etnosti vky hrdlo maximln vdu(, kde maximum le mezi hodnotami 4,55,5 cm (Obrzek 110).

152

Rozd!len #etnost tlou(ek st!ny v hrdle (Obrzek 111) a maximln vduti (Obrzek 112) tvo" pouze jedno maximum. Oba histogramy ukazuj na p"iblin! normln rozd!len. Zajmav je posun mezi tlou(kou st!ny v hrdle, jej maximum le v intervalu 0,70,8 cm, a tlou(kou st!ny v maximln vduti, nachzejc se v intervalu 0,6 0,7 cm. Fakt, e st!ny jsou tlust v hrdle, souvis patrn! s technologi vroby, p"edevm se siln! formujcm obt#enm, p"i kterm byl p"emis(ovn materil ve st!n! ndoby (BUKO 1990, 108). Pozoruhodn srovnn nabz hodnoty ran! a vrcholn! st"edov!k keramiky z Pingsdorfu, kde pr$m!rn sla st!ny #inila 0,379 cm, a jen zcela vjime#n! se vyskytovaly st!ny siln!j ne 0,5 cm (SANKE 1995, 43). Jist! to sv!d# o vy "emesln rovni vrobk$ z hrn#"skch center v Porn. Pro sledovn tvaru ndob byly pouity indexy tak, jak je popsal V. F. Gening (1977, 9197). Byly vypo#tny nsledovn!: Index vkov: celkov vka/maximln pr$m!r vdut! Index vkov hrdla14: vka okraje/pr$m!r st Index "kov hrdla: pr$m!r st/pr$m!r maximln vdut! Index profilovn hrdla: (pr$m!r st pr$m!r hrdla) x 5/vka okraje Index konvexity plec15: (pr$m!r maximln vdut! pr$m!r hrdla)/(vka plece x 2) Indexy profilovn hrdla (Obrzek 116), konvexity plec a vky hrdla (Obrzek 114) vytv"ej pouze jedno maximum a jsou prakticky symetricky normln! rozd!leny (pon!kud asymetrick tvar m pouze histogram vkovho indexu hrdla). Dv! maxima vytv" "kov index hrdla (Obrzek 115) a vkov index ndoby (Obrzek 113). U vkovho indexu je mon, e tato nepravidelnost vznikla malm po#tem jedinc$, z nich analza vychz (28 ks). Celkov srovnn nazna#uje, e velkomoravsk ndob bylo na Pohansku vyrb!no ve dvou a t"ech velikostnch kategorich, co se odr v nep"li vraznch maximech rozd!len jeho absolutnch rozm!r$. Keramika se ne#len do dnch skupin, vyjdeme-li pouze z tvarovch index$ #i z tlou(ky st!n.

14 15

Vka okraje byla m!"ena jako vka mezi maximlnm pr$m!rem st a minimlnm pr$m!rem hrdla. Vka plec znamen hodnotu nam!"enou mezi maximlnm pr$m!rem vdut! a minimlnm pr$m!rem hrdla.

153

Obrzek 105

Obrzek 107

154
Obrzek 108

Obrzek 106

154

Obrzek 111

Obrzek 109

155
Obrzek 112

Obrzek 110

155

Obrzek 113 Obrzek 115

156 156

Obrzek 114

Obrzek 116

Mnohem podrobn!j a jist! i sprvn!j vsledky p"inese zpracovn, p"i kterm nebudeme rozm!ry a tvarov indexy sledovat na zklad! velk, vnit"n! ne#len!n masy ndob, ale v rmci jednotlivch, ji definovanch typologickch skupin. Rozm!ry a tvary keramiky vyuijeme krom! toho i jako extern evidenci p"i validaci skupin keramiky, kter jsme zjistili postupy formalizovan syntzy. To je mon proto, e tyto daje nebyly obsaeny v matici, z n formalizovan postupy vychzely, a jsou tedy na jejich vsledcch zcela nezvisl (vjimku tvo" index profilovn hrdla, kter byl pouit v n!kterch analzch k detailn!jmu #len!n okraj$; p"i d!len deskriptor$ do skupin vak, krom! kombinac s okrajem typu A, tento daj nehrl dnou zsadn roli). Informace o rozm!rech a tvarech ndob nm zrove& pomohou p"i diskusi o funk#n! technologickch rozdlech jednotlivch skupin keramiky na Pohansku. Vlastn komparaci provedeme srovnnm histogram$ (Obrzek 117 Obrzek 137), kter vyjad"uj rozd!len #etnosti dan hodnoty v jednotlivch typologickch skupinch. Aby m!ly nae zv!ry statistickou vhu, pouijeme i testu shody, na jeho zklad! lze ur#it, zda skupiny keramiky pochzej ze stejnho zkladnho souboru #i nikoli. Aplikujeme v archeologii #asto pouvan neparametrick Kolmogorov Smirnov$v test pro dva nezvisl vb!ry (MACH%EK 1997, 4143; REISENAUER 1970, 99; SMETNKA 1971, 140146). Zmn!n test bazruje na maximlnm rozdlu mezi dv!ma kumulativnmi #etnostmi dvou rozd!len. Jestlie plat nulov hypotza, podle kter oba vb!ry pochzej ze stejnho zkladnho souboru, nemohou se rozdly mezi kumulativnmi #etnostmi vznamn! odchylovat. V opa#nm p"pad! nulov hypotza neplat a vb!ry nepochzej ze stejnho zkladnho souboru. V programu SPSS je z maximlnho rozdlu obou kumulativnch #etnost a velikosti obou vb!r$ vypo#tna kritick hodnota Z, kter je automaticky z tabulek p"i"azena dvoustrann pravd!podobnost (2Tailed P), s jakou se zjit!n rozdl m$e vyskytovat mezi dv!ma vb!ry ze stejnho zkladnho souboru. Srovnnm na hladin! vznamnosti, kter bv standardn! 0,05 nebo 0,01, zjistme, zda lze nulovou hypotzu p"ijmout #i odmtnout (jestlie je nap". pravd!podobnost 2 Tailed P < 0,05, musme nulovou hypotzu odmtnout a konstatovat, e oba vb!ry nepochzej ze stejnho zkladnho souboru). Z hlediska statistick v!rohodnosti je mon Kolmogorov Smirnov$v test pout pouze pro vb!ry obsahujc vce ne #ty"icet prvk$. Z tohoto d$vodu nelze n!kter skupiny do naeho testovn v$bec za"adit, jin je nutno spojit s p"buznmi skupinami. Testovat budeme proto pouze p!t skupin: B, B_2(HP), C+C_2, E, F. Pouijeme rozm!ry a z nich vypo#tan tvarov indexy, kter bylo mono na fragmentech ndob zm!"it nej#ast!ji. Zabrnme tak poklesu po#tu prvk$ jednotlivch vb!r$ pod kritickou hodnotu, ke ktermu by dolo u h$"e dochovanch rozm!r$ (nap". vka ndoby, pr$m!r maximln vdut!). Testovat budeme nsledujc hodnoty: pr$m!r st, tlou(ka st!ny v hrdle, tlou(ka st!ny v maximln vduti, vkov index hrdla, index profilovn hrdla, absolutn dlka okraje (vypo#tan jako: max. pr$m!r st min. pr$m!r hrdla). Keramick skupiny m$eme podle jednotlivch hodnot srovnat pomoc sri histogram$ a statistickm testovnm, p"i kterm jsou vechny skupiny navzjem ve dvojicch srovnvny:
SKUPINA keramiky rozdeleni cetnosti prumeru usti Kolmogorov Smirnov 2Sample Test 71 SKUPINA = 1 B 54 SKUPINA = 2 B_2(HP) --125 Total Most extreme differences Absolute Positive Negative ,16015 ,03938 -,16015 71 SKUPINA = 1 B 39 SKUPINA = 3 C --110 Total Most extreme differences Absolute Positive Negative ,36222 ,02528 -,36222 71 SKUPINA = 1 B 56 SKUPINA = 4 E K-S Z 1,8174 2Tailed P ,0027 K-S Z ,8869 2Tailed P ,4110 Most extreme differences Absolute Positive Negative ,16499 ,03571 -,16499 71 SKUPINA = 1 B 162 SKUPINA = 5 F --233 Total Most extreme differences Absolute Positive Negative ,24874 ,24874 ,00000 K-S Z 1,7476 2Tailed P ,0044 K-S Z ,9232 2Tailed P ,3616 --127 Total

54 SKUPINA = 2 B_2(HP) 39 SKUPINA = 3 C --93 Total Most extreme differences Absolute Positive Negative ,32479 ,01852 -,32479 K-S Z 1,5456 2Tailed P ,0168

157

54 SKUPINA = 2 B_2(HP) 56 SKUPINA = 4 E --110 Total Most extreme differences Absolute Positive Negative ,09392 ,09392 -,08796 K-S Z ,4924 2Tailed P ,9686

Most extreme differences Absolute Positive Negative ,13776 ,02439 -,13776 54 SKUPINA = 2 B_2(HP) 55 SKUPINA = 4 E --109 Total Most extreme differences Absolute Positive Negative ,07273 ,03603 -,07273 54 SKUPINA = 2 B_2(HP) 164 SKUPINA = 5 F --218 Total Most extreme differences Absolute Positive Negative ,07769 ,04246 -,07769

K-S Z ,6650

2Tailed P ,7684

54 SKUPINA = 2 B_2(HP) 162 SKUPINA = 5 F --216 Total Most extreme differences Absolute Positive Negative ,20988 ,20988 -,04938 K-S Z 1,3356 2Tailed P ,0564

K-S Z ,3796

2Tailed P ,9987

39 SKUPINA = 3 C 162 SKUPINA = 5 F --201 Total Most extreme differences Absolute Positive Negative ,13580 ,10161 -,13580 39 SKUPINA = 3 C 56 SKUPINA = 4 E --95 Total Most extreme differences Absolute Positive Negative ,23352 ,06502 -,23352 K-S Z 1,1196 2Tailed P ,1629 K-S Z ,7614 2Tailed P ,6081

K-S Z ,4952

2Tailed P ,9670

41 SKUPINA = 3 C 55 SKUPINA = 4 E --96 Total Most extreme differences Absolute Positive Negative ,14146 ,02439 -,14146 K-S Z ,6856 2Tailed P ,7350

41 SKUPINA = 3 C 164 SKUPINA = 5 F --205 Total Most extreme differences Absolute Positive Negative ,15244 ,02439 -,15244 55 SKUPINA = 4 E 164 SKUPINA = 5 F --219 Total Most extreme differences Absolute Positive Negative ,03614 ,03614 -,02095 K-S Z ,2319 2Tailed P 1,0000 K-S Z ,8730 2Tailed P ,4310

162 SKUPINA = 5 F 56 SKUPINA = 4 E --218 Total Most extreme differences Absolute Positive Negative ,11861 ,11861 ,00000 K-S Z ,7651 2Tailed P ,6018

Tloustka steny v hrdle Kolmogorov Smirnov 2Sample Test 70 SKUPINA = 1 B 54 SKUPINA = 2 B_2(HP) --124 Total Most extreme differences Absolute Positive Negative ,11058 ,11058 -,01852 70 SKUPINA = 1 B 41 SKUPINA = 3 C --111 Total Most extreme differences Absolute Positive Negative ,10767 ,02439 -,10767 70 SKUPINA = 1 B 55 SKUPINA = 4 E --125 Total Most extreme differences Absolute Positive Negative ,11429 ,11429 -,04026 70 SKUPINA = 1 B 164 SKUPINA = 5 F --234 Total Most extreme differences Absolute Positive Negative ,12526 ,04669 -,12526 K-S Z ,8774 2Tailed P ,4247 K-S Z ,6343 2Tailed P ,8159 K-S Z ,5475 2Tailed P ,9253 K-S Z ,6105 2Tailed P ,8500 Tloustka steny v maximalni vyduti Kolmogorov Smirnov 2Sample Test 49 SKUPINA = 1 B 49 SKUPINA = 2 B_2(HP) --98 Total Most extreme differences Absolute Positive Negative ,14286 ,08163 -,14286 49 SKUPINA = 1 B 30 SKUPINA = 3 C --79 Total Most extreme differences Absolute Positive Negative ,13605 ,00000 -,13605 49 SKUPINA = 1 B 45 SKUPINA = 4 E --94 Total Most extreme differences Absolute Positive Negative ,09977 ,05351 -,09977 49 SKUPINA = 1 B 143 SKUPINA = 5 F --192 Total Most extreme differences Absolute Positive Negative ,17069 ,01399 -,17069 49 SKUPINA = 2 B_2(HP) 30 SKUPINA = 3 C --79 Total K-S Z 1,0311 2Tailed P ,2381 K-S Z ,4832 2Tailed P ,9737 K-S Z ,5869 2Tailed P ,8811 K-S Z ,7071 2Tailed P ,6994

54 SKUPINA = 2 B_2(HP) 41 SKUPINA = 3 C --95 Total

158

Most extreme differences Absolute Positive Negative ,08367 ,03197 -,08367 49 SKUPINA = 2 B_2(HP) 45 SKUPINA = 4 E --94 Total Most extreme differences Absolute Positive Negative ,10295 ,10295 -,02812

K-S Z ,3609

2Tailed P ,9995

39 SKUPINA = 3 C --91 Total Most extreme differences Absolute Positive Negative ,22436 ,22436 -,12821 K-S Z 1,0591 2Tailed P ,2119

K-S Z ,4986

2Tailed P ,9648

52 SKUPINA = 2 B_2(HP) 53 SKUPINA = 4 E --105 Total Most extreme differences Absolute Positive Negative ,16909 ,16909 -,03338 K-S Z ,8663 2Tailed P ,4409

49 SKUPINA = 2 B_2(HP) 143 SKUPINA = 5 F --192 Total Most extreme differences Absolute Positive Negative ,14642 ,00000 -,14642 30 SKUPINA = 3 C 45 SKUPINA = 4 E --75 Total Most extreme differences Absolute Positive Negative ,17778 ,00000 -,17778 30 SKUPINA = 3 C 143 SKUPINA = 5 F --173 Total Most extreme differences Absolute Positive Negative ,21911 ,00000 -,21911 45 SKUPINA = 4 E 143 SKUPINA = 5 F --188 Total Most extreme differences Absolute Positive Negative ,11717 ,03046 -,11717 K-S Z ,6855 2Tailed P ,7352 K-S Z 1,0911 2Tailed P ,1847 K-S Z ,7542 2Tailed P ,6200 K-S Z ,8846 2Tailed P ,4144

52 SKUPINA = 2 B_2(HP) 160 SKUPINA = 5 F --212 Total Most extreme differences Absolute Positive Negative ,19279 ,19279 -,03846 K-S Z 1,2077 2Tailed P ,1081

39 SKUPINA = 3 C 53 SKUPINA = 4 E --92 Total Most extreme differences Absolute Positive Negative ,31253 ,31253 -,11030 K-S Z 1,4814 2Tailed P ,0248

39 SKUPINA = 3 C 160 SKUPINA = 5 F --199 Total Most extreme differences Absolute Positive Negative ,24247 ,24247 -,10994 53 SKUPINA = 4 E 160 SKUPINA = 5 F --213 Total Most extreme differences Absolute Positive Negative ,09080 ,04870 -,09080 K-S Z ,5729 2Tailed P ,8980 K-S Z 1,3578 2Tailed P ,0501

Vyskovy index hrdla Index profilovani hrdla Kolmogorov Smirnov 2Sample Test Kolmogorov Smirnov 2Sample Test 70 SKUPINA = 1 B 52 SKUPINA = 2 B_2(HP) --122 Total Most extreme differences Absolute Positive Negative ,15275 ,06538 -,15275 70 SKUPINA = 1 B 39 SKUPINA = 3 C --109 Total Most extreme differences Absolute Positive Negative ,24029 ,14872 -,24029 70 SKUPINA = 1 B 53 SKUPINA = 4 E --123 Total Most extreme differences Absolute Positive Negative ,22884 ,00000 -,22884 70 SKUPINA = 1 B 160 SKUPINA = 5 F --230 Total Most extreme differences Absolute Positive Negative ,16339 ,16339 -,00804 52 SKUPINA = 2 B_2(HP) K-S Z 1,1402 2Tailed P ,1485 K-S Z 1,2568 2Tailed P ,0849 K-S Z 1,2026 2Tailed P ,1109 69 SKUPINA = 1 B 39 SKUPINA = 3 C --108 Total Most extreme differences Absolute Positive Negative ,07804 ,07804 -,07692 K-S Z ,3895 2Tailed P ,9981 K-S Z ,8343 2Tailed P ,4894 69 SKUPINA = 1 B 52 SKUPINA = 2 B_2(HP) --121 Total Most extreme differences Absolute Positive Negative ,16109 ,16109 -,02425 K-S Z ,8772 2Tailed P ,4249

69 SKUPINA = 1 B 52 SKUPINA = 4 E --121 Total Most extreme differences Absolute Positive Negative ,18200 ,06661 -,18200 69 SKUPINA = 1 B 158 SKUPINA = 5 F --227 Total K-S Z ,9910 2Tailed P ,2797

159

Most extreme differences Absolute Positive Negative ,14768 ,14768 -,06127 52 SKUPINA = 2 B_2(HP) 39 SKUPINA = 3 C --91 Total Most extreme differences Absolute Positive Negative ,19872 ,01282 -,19872 52 SKUPINA = 2 B_2(HP) 52 SKUPINA = 4 E --104 Total Most extreme differences Absolute Positive Negative ,26923 ,01923 -,26923 52 SKUPINA = 2 B_2(HP) 158 SKUPINA = 5 F --210 Total Most extreme differences Absolute Positive Negative ,26947 ,26947 -,00633

108 Total K-S Z 1,0234 2Tailed P ,2457 Most extreme differences Absolute Positive Negative ,33333 ,00000 -,33333 69 SKUPINA = 1 B 52 SKUPINA = 4 E --121 Total K-S Z ,9381 2Tailed P ,3423 Most extreme differences Absolute Positive Negative ,35033 ,00000 -,35033 69 SKUPINA = 1 B 158 SKUPINA = 5 F --227 Total K-S Z 1,3728 2Tailed P ,0461 Most extreme differences Absolute Positive Negative ,42020 ,42020 ,00000 52 SKUPINA = 2 B_2(HP) 39 SKUPINA = 3 C --91 Total K-S Z 1,6855 2Tailed P ,0068 Most extreme differences Absolute Positive Negative ,32051 ,01282 -,32051 K-S Z 1,5131 2Tailed P ,0205 K-S Z 2,9120 2Tailed P ,0000 K-S Z 1,9077 2Tailed P ,0014 K-S Z 1,6639 2Tailed P ,0079

39 SKUPINA = 3 C 52 SKUPINA = 4 E --91 Total Most extreme differences Absolute Positive Negative ,19872 ,19872 -,05769 39 SKUPINA = 3 C 158 SKUPINA = 5 F --197 Total Most extreme differences Absolute Positive Negative ,13161 ,13161 -,02564 52 SKUPINA = 4 E 158 SKUPINA = 5 F --210 Total Most extreme differences Absolute Positive Negative ,08033 ,07717 -,08033 K-S Z ,5025 2Tailed P ,9623 K-S Z ,7361 2Tailed P ,6506 K-S Z ,9381 2Tailed P ,3423

52 SKUPINA = 2 B_2(HP) 52 SKUPINA = 4 E --104 Total Most extreme differences Absolute Positive Negative ,26923 ,00000 -,26923 52 SKUPINA = 2 B_2(HP) 158 SKUPINA = 5 F --210 Total Most extreme differences Absolute Positive Negative ,35005 ,35005 ,00000 39 SKUPINA = 3 C 52 SKUPINA = 4 E --91 Total Most extreme differences Absolute Positive Negative ,08974 ,07051 -,08974 K-S Z ,4237 2Tailed P ,9939 K-S Z 2,1895 2Tailed P ,0001 K-S Z 1,3728 2Tailed P ,0461

Absolutni delka okraje (prumer usti prumer hrdla) Kolmogorov Smirnov 2Sample Test 69 SKUPINA = 1 B 52 SKUPINA = 2 B_2(HP) --121 Total Most extreme differences Absolute Positive Negative ,08110 ,00028 -,08110 K-S Z ,4416 2Tailed P ,9898 39 SKUPINA = 3 C 158 SKUPINA = 5 F --197 Total Most extreme differences Absolute Positive Negative ,11263 ,11263 -,02499 52 SKUPINA = 4 E 158 SKUPINA = 5 F --210 Total Most extreme differences Absolute Positive Negative ,11928 ,11928 -,00633 K-S Z ,7461 2Tailed P ,6338 K-S Z ,6299 2Tailed P ,8224

69 SKUPINA = 1 B 39 SKUPINA = 3 C ---

160

Vsledek Kolmogorov Smirnovova testu na hladin" vznamnosti 0,05:

Typologick skupiny Pr#m"r st Index vkov hrdla

161 161

B B_2(HP) B C(+C_2) BE BF B_2(HP) C(+C_2) B_2(HP) E B_2(HP) F C(+C_2) E C(+C_2) F EF

shoda rozdl shoda rozdl rozdl shoda shoda? shoda shoda shoda

Tlou'ka st"ny v hrdle shoda shoda shoda shoda shoda shoda shoda shoda shoda shoda shoda shoda shoda? shoda shoda shoda shoda rozdl shoda/rozdl shoda Index profil. hrdla shoda shoda shoda shoda shoda rozdl rozdl shoda shoda shoda

Tlou'ka st"ny v max. vduti shoda ? shoda shoda ? shoda shoda ? ? shoda

Absolutn dlka okraje shoda rozdl rozdl rozdl rozdl rozdl rozdl shoda shoda shoda

Obrzek 117

Obrzek 121

Obrzek 118

Obrzek 122

Obrzek 119

Obrzek 123

Obrzek 120

Obrzek 124

162

Obrzek 129 Obrzek 125

Obrzek 130 Obrzek 126

Obrzek 131 Obrzek 127

Obrzek 128

Obrzek 132

163

Obrzek 133 Obrzek 136

Obrzek 134 Obrzek 137

Obrzek 135

164

Z histogram$ i statistickho testovn jednozna#n! vyplvaj signifikantn rozdly existujc mezi skupinami keramiky. Keramika p"buznch skupin B a B_2(HP) se li od vech ostatnch p"edevm absolutn dlkou okraje. Podle histogramu zjistme, e u nich p"evauj del okraje z intervalu 34 cm (Obrzek 133, Obrzek 134). Skupina B_2(HP) se dle statistickch test$ odliuje od skupin E a F podle profilovn hrdla. A#koli se maximln #etnost tto hodnoty nachz u vech skupin v intervalu 7,58,5, chyb jak u skupiny B_2(HP), tak i skupiny B vrazn!j zastoupen mn! profilovanch (tzn. mn! vyhnutch) okraj$ z interval$ 4,5 5,5 a 5,5 6,5, kter lze pozorovat u skupin E a F (ve skupin! E existuje dokonce v intervalu 5,56,5 druh maximum). Skupina C+C_2 se svm rozd!lenm bl spe skupinm B a B_2(HP) (Obrzek 128 Obrzek 132). Jin zajmav jev souvis s vkovm indexem hrdla (Obrzek 123 Obrzek 127). Statisticky vznamn rozdl existuje p"edevm mezi ndobami typologick skupiny C+C_2 a E, event. C+C_2 a F, kde pravd!podobnost (0,0501), e oba vb!ry pochzej ze stejnho zkladnho souboru, le na sam hranici hladiny vznamnosti (0,0500). Nejvrazn!ji se projevila skute#nost, e ve skupin! C+C_2 existuje jen mlo relativn! nich okraj$ z interval$ 0,550,7 a 0,7 0,85. To vyplv i ze srovnn se skupinou B a B_2(HP). Vysok mra standardizace p"i vrob! ndob skupiny C+C_2 se projevila velmi nzkm varia#nm koeficientem vkovch index$ okraj$, kter vyjad"uje relativn mru rozptylu souboru. Je jasn, e keramika skupin C+C_2 (var. keof. = 19,61), ale i B_2(HP) (var. koef. = 19,41) a mn! B (var. koef. = 27,78) je z hlediska vkovho indexu hrdla mnohem homogenn!j ne ndoby skupin E (var. koef. = 31,58) a F (var. koef. = 30,61). Vznamn rozdly zaznamenvme v rozd!len #etnost pr$m!r$ st (Obrzek 117 Obrzek 122). Statisticky signifikantn jsou mezi skupinami B a C+C_2, dle B_2(HP) a C+C_2, resp. B F. Zvltn postaven m p"edevm skupina C+C_2. Na rozdl od ostatn keramiky, u n lze podle rozd!len #etnost identifikovat t"i velikostn kategorie ndob (viz ve), neexistuj ve skupin! C+C_2 ndoby nejv!tch pr$m!r$. I ve dvou zbvajcch kategorich, tzn. v kategorii malch a st"ednch ndob, se keramika skupiny C+C_2 odliuje. Vrcholy, kter lze v histogramu (Obrzek 118) s doty#nmi velikostnmi kategoriemi identifikovat, le u skupiny C+C_2 v rozmez 911cm a 1521cm, co se li od zbvajc keramiky, kde se vrcholy nachzej v rozp!t mezi 1115 cm, resp. 1923 cm (Obrzek 117, Obrzek 119, Obrzek 120). Znamen to, e ndoby skupiny C+C_2 byly sice vyrb!ny ve dvou velikostech, ty ale m!ly jin standardy ne zbvajc keramika na Pohansku. Ve skupin! F podle pr$m!r$ st vrazn! p"evauj men ndoby nad ndobami st"ednmi (Obrzek 121). To nalo sv$j odraz i ve statisticky signifikantnm rozdlu mezi skupinou F a skupinou B, v n jsou, podobn! jako ve skupin! B_2(HP), zna#n! zastoupeny ndoby st"edn velikosti. Zajmav je, e keramika skupiny F_2(HDP), jej histogram (Obrzek 122) je zde z ilustrativnch d$vod$ tak publikovn (tato skupina obsahuje pouze 26 ndob, a nelze ji proto pout v Kolmogorov Smirnovov! testu), se svm rozd!lenm bl spe skupinm B a B_2(HP) (Obrzek 117, Obrzek 119) ne skupin! F. Souvis to patrn! s tm, e relativn! v!t keramika, pat"c do kategorie st"ednch, resp. velkch ndob, byla nejspe vyrb!na v profesionlnch dlnch, #ast!ji z kvalitn!jho materilu. Mn! dokonal keramika skupiny F m$e bt naopak produktem podomck vroby, v n z technologickch d$vod$ (nap". velikost pec) p"evauje vroba mench ndob. Sv!d# o tom i skute#nost, e na rozdl od profesionln keramiky skupiny B, B_2(HP) a C+C_2 v n nejsou vrazn! vymezeny a odd!leny velikostn kategorie ndob. Podle tlou(ky st!n jak v hrdle, tak v maximln vduti neexistuj mezi keramickmi skupinami vrazn!j rozdly.

Z hlediska rozm!r$ i tvarovch index$ keramiky neexistuje dn statisticky signifikantn rozdl mezi p"buznmi skupinami B a B_2(HP), kter maj vdy i velmi podobn tvar svch histogram$ a lze je povaovat za dva vb!ry z tho zkladnho souboru. Podobn! tomu je i u keramiky skupin E a F, jejich histogramy se vak v n!kterch p"padech pon!kud li (nap". u indexu profilovn hrdla). Otzkou je podobnost mezi skupinami C+C_2 a F, jejich rozm!ry jsou sice z rigorznho, #ist! statistickho hlediska vdy vb!rem z tho zkladnho souboru, n!kdy vak le tato shoda na

165

sam hranici p"ijatelnosti. (Pro vkov index hrdla je 2Tailed P = 0,0501; hranice odmtnut nulov hypotzy je 0,0500). V dalch kombinacch se jednotliv skupiny od sebe vdy podle n!kterch hodnot odliuj. Na zklad! vsledk$ rozm!rov a tvarov analzy keramiky z Pohanska lze povaovat hlavn formln struktury za validovan a existenci nejd$leit!jch typologickch skupin za potvrzenou. Ukazuje se, e na Pohansku musme po#tat se dv!ma hlavnmi druhy keramiky. Jde jednak o ndoby pochzejc pravd!podobn! z profesionlnch dlen, jejich vroba podlhala jasnm vrobnm normm (typologick skupina B, B_2(HP), C+C_2 a z#sti i E), a ndoby vyrb!n z"ejm! podomckm zp$sobem, u nich nezaznamenvme dnou snahu po standardizaci (skupina F). Tato skute#nost zvlt! vynikne, srovnme-li histogram (Obrzek 138) pr$m!r$ st vech ndob ze skupin B, B_2(HP) a E16, v n!m velmi z"eteln! vyniknou t"i velikostn kategorie vyrb!nch ndob, a histogram (Obrzek 139) pr$m!r$ st skupiny F, kter se svm tvarem zna#n! bl histogramu normlnho rozd!len bez vce vrchol$. Histogram pr$m!r$ st profesionln! vyrb!nch ndob skupin B, B_2(HP) a E z Pohanska tak"ka p"esn! odpovd rozd!len, kter zjistila E. Mareov na sdlitn keramice z Dolnch Kotvic u Uherskho Hradit! (MAREOV 1985, 59). I kdy jsou v jejm grafu zahrnuty rozm!ry ndob z r$znch #asovch obdob, na sdliti se nej#ast!ji objevuje keramika 2. pol. 9. stol., kter odpovd profesionln! vyrb!nmu zbo znmmu i ze Starho M!sta (MAREOV 1985, 66; GALUKA 1994, 240). Maxima tohoto histogramu existuj v intervalu okolo 12 cm, 21 cm a 31 cm. Nejv!t ndoby vytv"ej vrazn!j vrchol ne na Pohansku, p"esto i zde jsou nejmn! zastoupen. Podobn rozd!len, i kdy statisticky nevhodn! zobrazen, vykazuj ndoby z osady Na valch ve Starm M!st! (HRUB 1965b, Obr. 76). Ukazuje se, e z hlediska velikostnch kategori existovala u velkomoravskho "emesln! vyrb!nho zbo ur#it standardizace nejen na jednotlivch lokalitch, ale i v obecn!jm m!"tku. To se vak netk perifernch oblast, kde byla keramika pravd!podobn! produkovna podomckm zp$sobem, nap". Chot!buz Podobora (KOU*IL 1994, 101141) (Obrzek 140).

30

20

10

pocet nadob

0 7,0 - 9,0 11,0 - 13,0 15,0 - 17,0 19,0 - 21,0 23,0 - 25,0 27,0 - 29,0 31,0 - 33,0 35,0 - 37,0 9,0 - 11,0 13,0 - 15,0 17,0 - 19,0 21,0 - 23,0 25,0 - 27,0 29,0 - 31,0 33,0 - 35,0

Std.abw. = 5,64 Mittel = 19,1 N = 181,00

Skupiny B, B_HSP, E - prumer usti

Obrzek 138

16

Keramika typologick skupiny C+C_2 byla tak vyrb!na ve dvou velikostnch kategorich, kter se vak liily od kategori skupiny B, B_2 a E (Obrzek 118).

166

Obrzek 139

Chot!buz-Podobora
160

140

120

100 pocet nadob

80

60

40

20

0 7_8 9_10 11_12 13_14 15_16 17_18 19_20 21_22 23_24 25_26 27_28 29_30 31_32 33_34 35_36 37_38 prumer usti

Obrzek 140

167

2.

Formalizovan !een vychzejc z deskriptivn matice nlezovch celk#

Druh typ formalizovanho "een, kterm se budeme zabvat v na prci, vychz z matice, v jejch "dcch jsou umst!ny jednotliv nlezov celky ze sdlitnch objekt$ (objekty) a ve sloupcch jednotliv znaky keramiky (deskriptory). Pole matice obsahuj procentuln! vyjd"en pom!ry mezi t!mito znaky v konkrtnch objektech. Vypo#tan procenta jsou vztaena k celkovmu kvantu keramiky nesouc znaky dan kategorie (nap". vzdoba, okraje, materil) v nlezovm celku. Jako p"klad lze uvst fiktivn objekt XY, v n!m m$e bt nap". z celkovho mnostv veker zdoben keramiky 22% zdobeno motivem A1, 12% motivem B1, 8% motivem D2 apod.; z celkovho mnostv vech okraj$ je 25% typu E1, 15% typu B1, 20 % typu D2 apod.; z celkovho kvanta veker klasifikovan keramiky je 30% vyrobeno z hrubho, dob"e plenho materilu, 10% z jemnho, patn! plenho materilu apod. Zp$sob kvantifikace keramiky, na kter jsou zaloeny nae vpo#ty, souvis s konkrtn kategori deskriptor$. Vychzejce z poznatk$ zskanch p"i analze postdepozi#nch proces$ (viz ve) snaili jsme se vybrat takov druh kvantitativnch dat, s jejich pomoc bychom co nejvce minimalizovali dopady postdepozi#nch proces$. Proto jsme v p"pad! keramick hmoty pracovali s hmotnost, vzdobu jsme kvantifikovali po#tem fragment$ a znaky souvisejc s okrajem pomoc po#tu jedinc$ (ndob) v nlezovm celku. Na zklad! naeho poznn vliv$, kter zanechaly postdepozi#n procesy na keramice v sdlitnch objektech, jsme z dalho zpracovn vylou#ili ned$v!ryhodn, resp. nereprezentativn nlezov celky. Dle jsme vylou#ili keramiku z polohy P"ed zmkem, p"i jejm popisu jsme testovali a vyvjeli deskriptivn systm. Naopak jsme soubor doplnili o dva objekty z velmoskho dvorce (obj. 20 a 116), kter jsou stratigraficky velice dob"e fixovny a mohou nm pomoci p"i validaci a interpretaci formlnch struktur. Do analzy tak vstupuje celkov! 50 objekt$. Podle typologickho rozboru keramiky z Pohanska m$eme fundovan! rozhodovat o deskriptorech, kter nesou nejvznamn!j informace o charakteru keramiky. N!kter mn! charakteristick znaky nebudou do nsledujcho formalizovanho "een v$bec zahrnuty (nap". v!tina znak$ souvisejcch s popisem vlnovek a h"ebenovch vlnic), jin budou spojeny do v!tch skupin (nap". vzdobn motivy obsahujc h"ebenov vpich #i vzdobn motivy obsahujc zseky). Vylou#eny nebo spojeny budou i mlo po#etn znaky. Vsledkem na prce by m!lo bt nalezen formlnch struktur obsaench v nlezovch celcch keramiky ze sdlitnch objekt$ v Lesn kolce, resp. velmoskm dvorci. Tyto formln struktury se pokusme potvrdit a interpretovat pomoc extern evidence obsahujc nezvisl daje nap". o stratigrafii #i nekeramickch nlezech. Ji dop"edu lze d$vodn! p"edpokldat, e zjit!n struktury budou souviset p"edevm s chronologickm aspektem vvoje keramiky (nap". DOSTL 1994a, 228321; 1994b). Pro vyhledvn formlnch struktur jsme pouili dv! ji ve pouit a popsan metody analzu hlavnch komponent (PCA) a hierarchickou clusterovou analzu. V pr$b!hu prce s PCA jsme vytvo"ili n!kolik "een, determinovanch vb!rem deskriptor$ a po#tem extrahovanch faktor$. Kad z "een m pon!kud jinou vypovdac hodnotu (NEUSTUPN 1997, 241). Z rigorzn! statistickho hlediska neodpovdaj nae matice, z nich vychz PCA, rmcovmu poadavku, aby obsahovaly p"iblin! p!tkrt v!t po#et objekt$ ne po#et deskriptor$ (SPSS CATEGORIES 8.0 1998, 43). *een odvozen z tto matice tak m$e bt statisticky nestabiln. Archeologick data jsou vak do t mry jedine#n a neopakovateln, e je lze jen s velkm silm rozi"ovat a informace ji pracn! zskan nen vhodn z "een vypout!t. Jistotu statisticky stabilnho "een musme proto nahradit kvalitn validac s extern evidenc, pomoc n ov!"me platnost zjit!nch formlnch struktur, kter mohou bt statisticky nev!rohodn. Vektory vypo#tan z matice nebudou, mj. i vzhledem k tomu, e u archeologickch dat nelze p"edpokldat vcerozm!rnou normalitu, maximln! v!rohodnm odhadem charakteristik zkladnho souboru, z n!ho jsou nae data vb!rem, ale jen konzistentnm odhadem (HEBK HUSTOPECK 1987, 381). P"esn! tak musme i nae vsledky chpat.

168

V rmci naich "een se musme pokouet extrahovat co nejmn! faktor$ tak, aby byla jejich existence podep"ena d$v!ryhodnm po#tem objekt$. Da& za to bude p"i velkm po#tu deskriptor$ pom!rn! nzk kumulativn variabilita vybranch faktor$. P"i prvnm "een PCA jsme pracovali s 50 objekty a 66 deskriptory (kdovn viz kapitola IV.B.1 o deskriptivnch systmech a kapitola VIII. seznam zkratek):
Variable A1 A2 B1 B2 B3 C1 C2 C3 C4 C5 C6 C7 D1 D2 D3 E1 E2 E3 F1 F2 F3 F4 F5 F6 F8 G HR_VP HRDLO_VY HRVLD HRVLF HVVNHVHH JDP JP OA OB1 OB2 OB3 OB4 OB4PRPL OC1 OC3 OD1 OD2 OE1 OE2 OG2 ZAS HDPO J_VPICH OF OG1 OH T LISTA JDPO JDPR KALICH SLABFORM PREHN DNOZNP HDP HDPR Factor 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 Eigenvalue 5,70268 4,79981 4,60354 3,91947 3,66314 3,37022 2,93711 2,70043 2,62602 2,2386 2,16504 2,02616 1,95389 1,86053 1,80916 1,60226 1,44479 1,37585 1,32498 1,25086 1,21574 1,13621 0,99504 0,93675 0,89532 0,83248 0,7081 0,6826 0,59578 0,5669 0,54249 0,50861 0,42786 0,37572 0,32948 0,30119 0,28387 0,24933 0,20828 0,16584 0,15536 0,13418 0,09551 0,0816 0,06001 0,0514 0,0373 0,02999 0,02253 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 Pct of Var 8,6 7,3 7 5,9 5,6 5,1 4,5 4,1 4 3,4 3,3 3,1 3 2,8 2,7 2,4 2,2 2,1 2 1,9 1,8 1,7 1,5 1,4 1,4 1,3 1,1 1 0,9 0,9 0,8 0,8 0,6 0,6 0,5 0,5 0,4 0,4 0,3 0,3 0,2 0,2 0,1 0,1 0,1 0,1 0,1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 Cum Pct 8,6 15,9 22,9 28,8 34,4 39,5 43,9 48 52 55,4 58,7 61,7 64,7 67,5 70,3 72,7 74,9 77 79 80,9 82,7 84,4 85,9 87,4 88,7 90 91,1 92,1 93 93,8 94,7 95,4 96,1 96,7 97,2 97,6 98 98,4 98,7 99 99,2 99,4 99,6 99,7 99,8 99,9 99,9 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100

169

Variable HP K V_RUCE T-VY

Factor 63 64 65 66

Eigenvalue 0 0 0 0

Pct of Var 0 0 0 0

Cum Pct 100 100 100 100

Za zklad "een jsme zvolili est faktor$, jejich vlastn #sla vysv!tluj vce ne 5% celkov variability obsaen v korela#n matici (NEUSTUPN 1997, 241). Celkov kumulativn variabilita t!chto esti faktor$ je pom!rn! nzk (39,5%), co m$e souviset jednak s velkm mnostvm deskriptor$ v matici, jednak s charakterem vstupnch dat, podvajcch informace o nlezovch celcch sdlitn keramiky, kter ji z podstaty (nap". vlivem postdepozi#nch proces$) nem$e vytv"et tak siln struktury jako nap". hrobov vbava. Rotac esti faktor$ zskme nsledujc vsledek, ve kterm nezobrazujeme z d$vodu v!t p"ehlednosti faktorov koeficienty men ne 0,2:
VARIMAX rotation 1 for extraction 1 in analysis 1 Kaiser Normalization. VARIMAX converged in 15 iterations. Rotated Factor Matrix:

Deskriptor B1 HRDLO_VY KALICH F5 OD2 OB1 OG2 A1 B3 G OE2 D2 OC1 E2 F6 OF HP HDP HDPR OE1 F3 K C2 D1 D3 F2 OC3 C5 LISTA ZAS T J_VPICH HDPO PREHN F8 V_RUCE OA HRVLD C4 A2 B2 F4 HR_VP HVVNHVHH C3 SLABFORM C1 HRVLF OD1 OB3

Factor1 0,68359 -0,62476 0,58257 -0,54218 0,5357 -0,52478 -0,51188 0,50582 0,44419 -0,43893 0,40815 -0,3842 0,32391 -0,30801 0,2822

Factor2

Factor3

Factor4 0,25726

Factor5 0,23158

Fasctor6

-0,32172 0,28819

0,34638 -0,26414

0,25517 0,31621 0,29055 0,2642

0,34299 0,22527 -0,20195 -0,77453 0,74395 0,70666 0,63389 0,54906 0,47351 0,41505 -0,37586 0,35623 0,29045 -0,25227

0,20413 0,25585

-0,32617 0,20882

0,29799

-0,35436 0,25298

-0,26509

0,29175

0,30389 0,25819

0,26894

0,79787 0,78989 0,71865 0,54815 0,5174 0,40885 0,29723

0,32907 0,26859 -0,20451 -0,20661 -0,83938 -0,8301 -0,80596 -0,60912 0,46891 -0,43149 0,31016 0,24044 -0,24949

-0,2003 -0,21086 -0,3794 -0,25319 -0,22693 0,40016 -0,22247 0,24517

0,30516 -0,25482 0,68685 0,62428 0,61179 0,57222 0,56537 0,45836 0,43571 -0,40318

-0,48623 -0,29598 -0,24649 0,35267 -0,25349 -0,26807

0,28107

-0,20038

170

Deskriptor E1 OG1 T-VY OH C7 JDPR JDP DNOZNP OB4PRPL C6 JP OB2 OB4 F1 E3 JDPO

Factor1

Factor2 -0,23642 -0,30046

Factor3 -0,34477

Factor4 0,28611 0,22014

Factor5 -0,35547 -0,34659 0,30946 -0,20106

Fasctor6

0,20306 0,74776 0,64015 0,5593 0,51262 0,51057 -0,47646 0,46626 -0,39529 -0,33287 0,31572 0,25664 0,25063

-0,2597

0,32658 0,42006 0,49806

-0,32301 -0,22977 -0,23732 -0,20153 0,20066 0,20452 -0,21442

D"ve ne p"istoupme k vlastn interpretaci faktor$, musme provst testy z oblasti kritiky pramen$ a dat. Zjistme tak, zda n!kter formln struktury nesouvisej s nedoucmi aspekty, kter jsou determinovny vlivy stojcmi mimo oblast zkouman lidsk kultury. Krom! ji ve diskutovanch postdepozi#nch proces$ se jedn p"edevm o subjektivn p"stup jednotlivch pracovnk$ popisujcch archeologick materil. To m$e neblaze ovlivnit kvalitu archeologickch dat (cf. PODBORSK KAZDOV KOTU*K WEBER 1977, 14). Prvnm testem pro ns bude rozlien jednotlivch sdlitnch objekt$ v bodovch grafech faktorovch skre (Obrzek 141 Obrzek 143) podle osob, kter keramiku popisovali. %ernm kole#kem jsou zde vyzna#eny sdlitn objekty, kter popisoval P. %p, hv!zdi#kou objekty, kter popisoval J. Mach#ek. Zd se, e v rozd!len faktorovch skre faktoru 1 a 2 (Obrzek 141) vznikaj nenhodn kumulace korelujc s osobou, kter materil zpracovvala.

Obrzek 141

171

Obrzek 142

5 145

254B 2 200c

251

REGR factor score 5 for analysis 1

-1

197

221 236 241 253 210 20 172 224 177 223 235 248 215 208 255 199 218 216 214 144 159 225a 191 263 156 217 243 175 116 143 188 158 247B 226 196 203 204 227 205 187 189 151 233 168

192

REGR factor score

1,00000

-2 -2 -1 0 1 2 3 4 5

,00000

REGR factor score 6 for analysis 1

Obrzek 143

Abychom ov!"ili podez"en na nedouc vlivy p$sobc p"i deskripci keramiky, vytvo"me dal "een PCA, kter vychz ze stejn matice jako "een p"edchzejc, bude vak dopln!no dajem o osob!, kter keramiku popisovala. Dichotomick prom!nn s nzvem PAVEL obsahuje bu) 0 (keramiku z danho sdlitnho objektu popisoval J. Mach#ek) nebo 1 (keramiku popisoval P. %p). Jako zklad "een zvolme ze stejnch d$vod$ jako v p"edchzejcm p"pad! est faktor$:

172

Variable A1 A2 B1 B2 B3 C1 C2 C3 C4 C5 C6 C7 D1 D2 D3 E1 E2 E3 F1 F2 F3 F4 F5 F6 F8 G HR_VP HRDLO_VY HRVLD HRVLF HVVNHVHH JDP JP OA OB1 OB2 OB3 OB4 OB4PRPL OC1 OC3 OD1 OD2 OE1 OE2 OG2 ZAS HDPO J_VPICH OF OG1 OH T LISTA JDPO JDPR KALICH SLABFORM PREHN DNOZNP HDP HDPR HP K V_RUCE T-VY PAVEL

Factor 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67

Eigenvalue 5,74854 5,00419 4,60466 4,27719 3,67907 3,41835 2,96312 2,70387 2,63954 2,25209 2,16732 2,08016 1,97611 1,86184 1,81083 1,60454 1,44501 1,38748 1,32771 1,25748 1,22202 1,1367 0,9984 0,9368 0,89979 0,83469 0,75379 0,68342 0,60542 0,57498 0,54273 0,51312 0,44251 0,37653 0,34589 0,30281 0,28392 0,26288 0,21176 0,16587 0,16061 0,13609 0,09857 0,08819 0,06218 0,05287 0,0373 0,03426 0,02683 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

Pct of Var 8,6 7,5 6,9 6,4 5,5 5,1 4,4 4 3,9 3,4 3,2 3,1 2,9 2,8 2,7 2,4 2,2 2,1 2 1,9 1,8 1,7 1,5 1,4 1,3 1,2 1,1 1 0,9 0,9 0,8 0,8 0,7 0,6 0,5 0,5 0,4 0,4 0,3 0,2 0,2 0,2 0,1 0,1 0,1 0,1 0,1 0,1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

Cum Pct 8,6 16 22,9 29,3 34,8 39,9 44,3 48,4 52,3 55,7 58,9 62 64,9 67,7 70,4 72,8 75 77,1 79 80,9 82,7 84,4 85,9 87,3 88,7 89,9 91 92,1 93 93,8 94,6 95,4 96 96,6 97,1 97,6 98 98,4 98,7 99 99,2 99,4 99,5 99,7 99,8 99,9 99,9 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100

173

VARIMAX rotation 1 for extraction 1 in analysis 1 Kaiser Normalization., VARIMAX converged in 17 iterations. Rotated Factor Matrix:

Deskriptor B1 KALICH HRDLO_VY A1 OD2 F5 OG2 OB1 B3 G OE2 D2 OC1 F6 E2 HP HDP HDPR PAVEL OE1 F3 K A2 C2 D1 OD1 D3 F2 F1 OC3 C5 LISTA ZAS J_VPICH OB4PRPL T HDPO PREHN F8 V_RUCE OA HRVLD C4 B2 F4 HR_VP HVVNHVHH C3 C1 SLABFORM HRVLF OB3 E1 OG1 T-VY OH OF C7 JDPR JDP DNOZNP C6 JP OB2 OB4 E3 JDPO

Factor1 0,69086 0,60382 -0,59651 0,54581 0,53986 -0,53295 -0,51927 -0,49231 0,43477 -0,4284 0,40781 -0,36335 0,3091 0,26434 -0,26116

Factor2

Factor3

Factor4

Factor5

Factor6

0,28455 0,24464

-0,32836 -0,21346

-0,24696 0,35819

0,3128 0,2722 0,27027 0,27697

0,35808

0,22514 0,23968 -0,21446 0,23235

0,24237 -0,47704 0,33302

-0,3519 0,21235

-0,25744

-0,77052 0,73153 0,67564 0,67456 0,58741 0,54701 0,46243 -0,46033 0,43695 -0,41137 0,38538 0,32159 0,31735 0,26976

-0,24107

-0,31566 0,21713

0,44384 -0,23099 -0,313 0,25226 -0,21488 0,37834 0,2794 0,29047

-0,21514 0,81028 0,77847 0,68026 0,53199 0,52945 0,50707 0,39264 0,32438 -0,84154 -0,83737 -0,811 -0,59837 -0,44715 0,30468 0,32961 -0,20247

0,26124

0,22318 0,39103 0,21798 0,48789 0,2962 -0,28529 -0,20369

0,31555

-0,20246

-0,26354 0,70343 0,66168 0,56732 0,56341 0,54888 0,43503 -0,40262 -0,38648 -0,36212 0,29952 -0,22113

0,3039 -0,21563

-0,28912 0,20254 0,24177 -0,29896 -0,20847 -0,2598

-0,2042 -0,50001 -0,21436 -0,26067 -0,27783

0,27306

-0,30173

0,26492

-0,28474

0,36431 0,46572

-0,30461 -0,261 -0,23817

0,74665 0,59561 0,52405 0,51827 -0,49182 0,45847 -0,42783 -0,33851 0,27788 0,24706

174

*een rotovan metodou Varimax jednozna#n! ukazuje, e nov deskriptor m velice vysok koeficient k prvnm dv!ma faktor$m (k faktoru 1 zporn, k faktoru 2 kladn). Znamen to, e formln struktury souvisejc s t!mito faktory jsou do zna#n mry zvisl na osob!, kter materil popisovala, a jsou proto z hlediska interpretace zkouman lidsk kultury zavd!jc. Abychom eliminovali patn vsledky, vylou#me z dalch "een ty deskriptory, kter maj k ob!ma zvadnm faktor$m vysok koeficienty a existuje u nich reln podez"en, e mohou bt siln! ovlivn!ny subjektem badatele. Jedn se p"edevm o keramickou hmotu (HP hrub, patn! plen materil, HDP hrub, dob"e plen materil a HDPR hrub, dob"e reduk#n! plen materil) a kalichovit! prohnut hrdlo. U deskripce dalch znak$, jako nap". motivy vzdoby #i typy okraj$, nep"edpokldme tak siln subjektivn vlivy, a proto je v dalch "eench ponechme. Op"eme-li se o nov vsledky kritiky pramen$, m$eme p"istoupit k dalm "eenm PCA. Krom! zvadnch deskriptor$ vylou#me i dal t"i znaky, kter se objevuj pouze v malm po#tu (vroba keramiky v ruce V_RUCE, vroba vyt#enm T-VY a vzdoba v podob! irokch plochch lbk$ K) a mohou deformovat vsledek. Deskriptory vybran pro dal "een lze povaovat za dostate#n! d$v!ryhodn a vysoce relevantn z hlediska popisu keramiky, jak ukzaly ji typologick studie. Mezi deskriptory (kdovn viz kapitola IV.B.1 o deskriptivnch systmech a kapitola VIII. seznam zkratek) jsou zastoupeny znaky popisujc hlavn vzdobn motivy keramiky (A1 a A2, B1 a B3, C1 a C7, D1 a D3, E1 a E3, F1 a F8, G, vzdoba s h"ebenovmi vpichy: HR_VP, vpichy jednozubm nstrojem: J_VPICH, zseky: ZAS), dopln!n charakteristickm umst!nm vzdoby (vzdoba na hrdle: HRDLO_VY), vraznmi typy h"ebenovch vlnic (nepravideln h"ebenov vlnice: HRVLF, starohraditn h"ebenov vlnice: HRVLD, hust nzk h"ebenov vlnice: HVVNHVHH) a plastickou vzdobou (LISTA). Dal znaky souvisej s typem okraj$ (OA, OB1 a OB4, okraj B4 s plokou profilovanou st"edovou litou: OB4PRPL, OC1, OC3, OE1, OE2, OF, OD1, OD2, OG1,OG2, OH), resp. jeho tvarem (p"ehnut okraje: PREHN). Zbvajc deskriptory popisuj objektivn! klasifikovan materilov skupiny (JDP, JP, JDPO, JDPR, HDPO, T), #ste#n! i zna#ky na dnech (plastick zna#ka: DNOZNP) a technologii (slab! formujc: SLABFORM) Nov "een bude vychzet z matice s 59 deskriptory a 50 objekty.

Variable A1 A2 B1 B2 B3 C1 C2 C3 C4 C5 C6 C7 D1 D2 D3 E1 E2 E3 F1 F2 F3 F4 F5 F6 F8 G HR_VP HRDLO_VY HRVLD

Factor 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29

Eigenvalue 4,84315 4,50268 4,0742 3,54813 3,24013 2,89346 2,75172 2,39524 2,27337 2,11337 2,00158 1,86954 1,84207 1,75068 1,57839 1,53924 1,40256 1,22025 1,18273 1,0739 1,04217 0,97563 0,89762 0,84483 0,75192 0,71513 0,64563 0,61687 0,54797

Pct of Var 8,2 7,6 6,9 6 5,5 4,9 4,7 4,1 3,9 3,6 3,4 3,2 3,1 3 2,7 2,6 2,4 2,1 2 1,8 1,8 1,7 1,5 1,4 1,3 1,2 1,1 1 0,9

Cum Pct 8,2 15,8 22,7 28,8 34,3 39,2 43,8 47,9 51,7 55,3 58,7 61,9 65 68 70,6 73,2 75,6 77,7 79,7 81,5 83,3 84,9 86,5 87,9 89,2 90,4 91,5 92,5 93,4

175

Variable HRVLF HVVNHVHH JDP JP OA OB1 OB2 OB3 OB4 OB4PRPL OC1 OC3 OD1 OD2 OE1 OE2 OG2 ZAS HDPO J_VPICH OF OG1 OH T LISTA JDPO JDPR PREHN DNOZNP SLABFORM

Factor 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59

Eigenvalue 0,53065 0,47552 0,44353 0,41718 0,30682 0,2859 0,25978 0,20194 0,18755 0,1637 0,13948 0,13532 0,07493 0,06499 0,05131 0,03898 0,03258 0,02592 0,01985 0,0099 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

Pct of Var 0,9 0,8 0,8 0,7 0,5 0,5 0,4 0,3 0,3 0,3 0,2 0,2 0,1 0,1 0,1 0,1 0,1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

Cum Pct 94,3 95,2 95,9 96,6 97,1 97,6 98,1 98,4 98,7 99 99,2 99,5 99,6 99,7 99,8 99,9 99,9 99,9 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100

Za zklad "een zvolme p!t faktor$, jejich vlastn #sla vysv!tluj vce ne 5% celkov variability obsaen v korela#n matici. O nzk kumulativn variabilit! (34,3%) plat ji ve uveden poznmka. Po rotaci p!ti faktor$ metodou Varimax zskme vsledek, ve kterm jsou pro v!t p"ehlednost zobrazeny pouze faktorov koeficienty v!t ne 0,2. Ty jsou se"azeny podle svch absolutnch hodnot:

Deskriptor B1 HRDLO_VY OG2 F5 OB1 A1 OD2 G B3 D2 OE1 OE2 F6 E2 OF D3 LISTA C5 ZAS J_VPICH T OB4PRPL JDP HDPO PREHN

Factor1 -0,68689 0,6769 0,62947 0,57824 0,55155 -0,52855 -0,49172 0,4782 -0,38187 0,37584 -0,36077 -0,34927 -0,31153 0,29027 -0,24446

Factor2

Factor3 0,2392 0,33962

Factor4

Factor5 0,26052

-0,21075 0,33906

0,27369 0,21119 0,3786 0,36084 0,24317 -0,21394

-0,25143

0,81721 0,78554 0,72785 0,54661 0,54612 0,52315 0,46024 0,35624 0,27556

-0,21089 0,20016 0,5064 0,44003 -0,28087

0,25651 0,28461

-0,31383

-0,21978

176

Deskriptor JDPO A2 OA HRVLD D1 E1 B2 C4 F4 OC1 F8 C7 JDPR DNOZNP C2 F1 JP C6 OB2 E3 OC3 F2 HR_VP C3 HVVNHVHH SLABFORM OD1 OB3 C1 OG1 HRVLF OB4 OH F3

Factor1

Factor2 0,22823

Factor3 0,6614 -0,61516 -0,54932 0,52383 0,48027 -0,46514 -0,46146 0,4167 0,38697

Factor4 0,2101

Factor5

-0,21852 -0,3274 -0,23829 -0,30042

-0,26453 -0,34877 0,32567

0,33515 0,22966

-0,22472 -0,24135 -0,34028 -0,24048

0,281 0,21534

0,7772 0,73033 0,55013 0,49018 0,43835 0,42453 -0,36753 -0,33769 0,23816

-0,25365

0,41491 0,33114 -0,44435 -0,20886 0,20715 0,41084 0,24127 -0,2465

-0,22601

-0,29624

0,6418 0,61238 0,59028 0,55369 0,51358 -0,51245 0,42791 -0,40769 0,36865 -0,30586 -0,25929

Faktor 1 je vrazn! bipolrn. K zporn stran! faktoru maj vysok koeficient motivy ryt h"ebenovm nstrojem (A1, B1, ev. B3), okraje p"edevm prolaben #i vodorovn! se"ezan (OD2, OE1, OE2, dle i OF, OC1) a v men m"e i tuhov keramika (T). V protikladu k t!mto deskriptor$m stoj znaky s vysokm koeficientem ke kladn stran! faktoru. Jedn se hlavn! o vzdobu rytou jednozubm nstrojem (F5, D2, E2), kter m$e bt kombinovna s h"ebenovmi motivy (G), p"p. i n!kter specifick h"ebenov motivy (C1). Charakteristick je nzk hust (HVVNHVHH) #i nepravideln (HRVLF) h"ebenov vlnice. Vysoce typick je pro kladnou stranu faktoru umst!n vzdoby na hrdle (HRDLO_VY) a jednoduch okraje (OB1, OG2, OB3). Faktor 2 je spe monopolrn. Siln faktorov koeficienty k n!mu maj specifick vzdobn prvky jako plastick lita (LISTA), zseky (ZAS), vpichy jednozubm nstrojem (J_VPICH), h"ebenov vpichy (HR_VP), ale i b!n!j motivy h"ebenov (C5) #i rhy (D2). Velice vznamn je pro druh faktor zastoupen keramiky tuhov (T), ale i jemn, dob"e plen (JDP, JDPO, JDPR). Okraje bvaj p"ehnut (PREHN), jednoduch (OB1) #i sloit!j (OB4PRPL). Faktor 3 je bipolrn. Zd se vak, e z hlediska interpreta#nho je d$leit!j zporn strana faktoru. K n m vysok koeficient jednoduch zaoblen okraj (OA), starohraditn h"ebenov vlnice (HRVLD) a vzdobn motivy ryt h"ebenem (B2, C4, mn! i C2, C6). Vznamn je vysok koeficient slab! formujcho obt#en (SLABFORM). Spe okrajov vznam maj takov znaky jako motiv F1 #i materil JDPR a HDPO, kter maj mnohem vy faktorov koeficienty k jinm faktor$m. Na opa#n, tj. kladn stran! faktoru 3 se objevuj p"edevm vzdobn motivy ryt jednozubm nstrojem (D1, E1, F4), ale i n!kter ryt h"ebenovm nstrojem (A2, B3). Z okraj$ jsou pro kladnou stranu faktoru vce #i mn! charakteristick typy jako OC1, OE2, OD2, OG2 a vzdoba na hrdle (HRDLO_VY). Deskriptory charakteristick pro faktor 4 maj vysok koeficient p"edevm k jeho kladn stran!. Zd se, e d$leit jsou hlavn! vechny varianty jemnho materilu (JDPR, JP, JDP, JDPO).

177

K nim se p"idv vzdoba v podob! jedn vlnovky nad rhami (F1) a p"buzn vzdoba h"ebenov (C4). Vysoce typick je h"ebenov motiv C7, mn! i C2. Velmi signifikantn je pro tento faktor i plastick zna#ka na dn! (DNOZNP) a okraj OB4PRPL s plokou profilovanou plastickm ebrem. Atypick jsou naopak takov deskriptory jako nap". motiv C6 #i okraj OB2. T!it! poslednho faktoru (faktor 5) le na jeho kladn stran!. Vysok koeficient k n maj takov specifick deskriptory jako h"ebenov vpichy (HR_VP), nzk hust h"ebenov vlnice (HVVNHVHH), nepravideln h"ebenov vlnice (HRVLF), klasick motiv C1 #i slab! formujc obt#en (SLABFORM). Z dalch deskriptor$ s vznamn!jm faktorovm koeficientem se zde objevuje h"ebenov motiv C3 #i jednoduch, vodorovn! se"ezan okraj (OD1). V protikladu k t!mto deskriptor$m stoj nap". okraje OB3, OG1, OB4 #i OH. Faktorov skre (Obrzek 144 Obrzek 148) vyjad"uj typi#nost kadho z objekt$ p$vodnho deskriptivnho systmu pro kad z faktor$ (NEUSTUP 1997, 242243). V naem p"pad! jde o vyjd"en vztahu mez sdlitnmi objekty, resp. nlezovmi celky keramiky a ve definovanmi faktory. Faktorov skre vizualizujeme po dvojicch v srii dvourozm!rnch bodovch graf$. Z hlediska kontroly i zde zna#kami identifikujeme nlezov celky popisovan r$znmi osobami (#ern kole#ko P. %p, hv!zdi#ka J. Mach#ek). Skre faktoru 1 (Obrzek 144, Obrzek 147, Obrzek 148), kter je vrazn! bipolrn, se rozpad na dv! relativn! homogenn skupiny (vjimku tvo" pon!kud odsazen objekty 226 a 200c) navzjem nep"li vzdlen. P"iblinou hranici mezi ob!ma skupinami tvo" neutrln nulov hodnota faktorovho skre. Zcela jinak se projevuje skre faktoru 2 (Obrzek 144). S jeho extrmn! vysokmi kladnmi hodnotami jsou spojeny objekty 254B a 227, kter se podle tohoto faktorovho skre vrazn! odliuj ode vech ostatnch objekt$. I faktorov skre faktoru 3 (Obrzek 145, Obrzek 147, Obrzek 148) obsahuje extrmn, v tomto p"pad! zpornou hodnotu. Je svzna se starohraditnm objektem 214, kter byl do analzy za"azen p"edevm z kontrolnch d$vod$. Krom! n!j inklinuje k zporn stran! faktoru 3 i men skupina objekt$ koncentrujcch se okolo a pod hodnotou -1 (197, 187, 145, 188, 233, 225a, 192).17 Velice podobn! vypad i faktorov skre 4 (Obrzek 145, Obrzek 146). Extrmn kladn hodnota pat" k objektu 192 a malou skupinu s hodnotami v!tmi ne 1 tvo" objekty 215, 227, 175. Vysokou typi#nost pro kladnou stranu faktoru 5 (Obrzek 146) vykazuje objekt 145. Krom! n!j maj pom!rn! vysok kladn faktorov skre i objekty 254B a 200c. Na opa#n, zporn stran! se mezi hodnotami -1 a -2 vytvo"ila skupinka objekt$ 197, 187, 168, a 233.

17

V tomto p"pad! nelze zastrat skute#nost, e doty#n nlezy popisoval p"evn! P. %p, co mohlo z#sti zap"#init vznik tto skupiny. To je vak vzhledem k charakteru typickch deskriptor$ danho faktoru velmi nepravd!podobn.

178

Obrzek 144

Obrzek 145

179

Obrzek 146

Obrzek 147

180

Obrzek 148. V!ez z grafu.

Z bodovch graf$ je jasn, e objekty vytv"ej na zklad! svch faktorovch skre ur#it skupiny (viz hlavn! Obrzek 148). Abychom mohli tyto skupiny lpe identifikovat a zjistit, kter objekty do nich pat", pouijeme hierarchickou clusterovou analzu (Wardovu metodu v umocn!nm euklidovskm prostoru bez transformace), v n budou jako prom!nn pouita faktorov skre jednotlivch objekt$. Tento postup ji byl v archeologick literatu"e zmn!n (ALDENDERFER 1982, 69). Z dendrogramu (Obrzek 149) vyplv, e v!tina objekt$ je v dendrogramu rozd!lena do t" vraznch shluk$. Nejv!t cluster, ozna#en jako skupina I (Obrzek 150), obsahuje 26 objekt$ (221, 248, 215, 156, 217, 172, 143, 255, 263, 204, 205, 151, 168, 189, 236, 241, 199, 235, 191, 224, 175, 216, 177, 218, 210, 20VD). Dal cluster (skupina II Obrzek 151) je sloen pouze z p!ti objekt$ (188, 225a, 187, 197, 233). Tomuto shluku je pom!rn! blzk i samostatn! stojc starohraditn objekt 214. V poslednm shluku (skupina III Obrzek 152) je seskupeno #trnct objekt$ (159, 247B, 144, 116VD, 15, 203, 196, 208, 243, 251, 253, 226, 200c). Srovnme-li zjit!n clustery s faktorovmi skre, zjistme, e rozd!len objekt$ do shluku I a III souvis hlavn! s kladnou a zpornou stranou faktoru 1. Vznik clusteru II je determinovn p"edevm vztahem v n!m obsaench objekt$ k zporn stran! faktoru 3. V souboru se krom! velkch cluster$ vyskytuje i n!kolik izolovanch objekt$. Jedn se o p"buzn objekty 227 a 254B (skupina IV Obrzek 153), jejich vjime#n postaven, jak je z"ejm z vizualizace faktorovch skre v bodovch grafech, souvis p"edevm s druhm, ale i #tvrtm a ptm faktorem. Mimo velk skupiny stoj i objekt 145 (Obrzek 155) s vysokm skre k faktoru 5 a objekt 192 (Obrzek 154), kter za sv mimo"dn postaven vd!# faktoru 4. U zmn!nch izolovanch objekt$ je pravd!podobn, e formln struktury, jejich jsou sou#st, vznikly asi nhodn! a nemaj reln zklad. V opa#nm p"pad! nelze tyto formln struktury, vzhledem k minimlnmu po#tu jejich objekt$, prozatm vysv!tlit.

181

* * * * * * H I E R A R C H I C A L Dendrogram using Ward Method

C L U S T E R

A N A L Y S I S * * * * * *

Rescaled Distance Cluster Combine

C A S E Label Num

10

15

20

25

+---------+---------+---------+---------+---------+

221 248 215 156 217 172 143 255 263 204 205 151 168 189 I 236 241 199 235 191 224 175 216 177 218 210 20VD

31 43 27 5 29 9 1 47 48 22 23 4 8 14 39 40 19 38 15 33 10 28 11 30 25 50

-+ -+ -+ -+-+ -+ I -+ +---+ -+ I -+-+ -+ -+ -+-+ I I +-----+ I I I I I I +-----------------+ I I I I I I I I I +---+ I I I I I I I I I I +-----------+ I I I I I I I I I I I +-+ I I I I I I I I I I I I I I

-+ +---+ ---+ ---+ -+ -+-------+ -+ -+ -+ -+ -+-+ I I

+---+ I I

-+ +-----+ -+ I -+-+ -+ -+

-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-. 145 192 3 16

-------------------------------+

-----------------------------------+

-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-. 188 225a II 187 197 233 214 13 34 12 18 37 26 -+-+ -+ +-------+ -+ I -+-+ -+ I +-----------------------------+ I I I I I I

-----------+

-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-. 159 247B 144 116VD 158 203 196 III 208 243 251 253 223 226 200c 7 42 2 49 6 21 17 24 41 44 45 32 35 20 -+ -+---+ -+ -+ -+ I I +-------+ I I I

+-----+ I I I I I I I I I I I I I I I I I I

-+-+ I -+ I I -+ +-+ -+-+ -+ I ---+ -+-----+ -+

+---------------------------+ I I I

+-----+

-------+

-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-. 227 IV 254B 36 46

---------------+---------------------------------+ ---------------+

Obrzek 149

182

25 m

Obrzek 150. Sdlitn objekty skupiny I.

25 m

Obrzek 151. Sdlitn objekty skupiny II.

183

25 m

Obrzek 152. Sdlitn objekty skupiny III.

25 m
Obrzek 153. Sdlitn objekty skupiny IV.

184

25 m
Obrzek 154. Sdlitn objekt #. 192.

25 m
Obrzek 155. Sdlitn objekt #. 145.

185

a)

Validace a interpretace

K potvrzen a vysv!tlen zjit!nch formlnch struktur poslou extern evidence sloen z daj$ nezvislch na p$vodn deskriptivn matici, z n vychzel statistick vpo#et. Prvnm valida#nm kritriem pro ns budou informace o postdepozi#nch procesech, konkrtn! stupe& fragmentarizace keramiky. P"i validaci vyjdeme z p"edpokladu, kter vyslovil ji E. Neustupn (1998, 91), e mohou existovat rozdly ve stupni fragmentarizace keramiky nachzen v r$znch objektech. Podle n!j lze p"edpokldat, e stupe& fragmentarizace obecn! souvis s dobou, po ni byly zbytky keramiky vystaveny fragmentariza#nm faktor$m (nap". p$soben po#as, ch$ze lid a zv"at, intenzita a trvn procesu ukldn zbytk$ do tho odpadovho arelu, jeho konkrtn dynamika). Mra fragmentarizace keramiky byla jako dobr pom$cka pro interpretaci ran! st"edov!kch sdlitnch struktur pln! uznna i v pracch dalch badatel$ (nap". BUKO 1990, 382385). Abychom se mohli k nastn!n problematice fundovan! vyjd"it, nasadme op!t metodu ze skupiny multivaria#nch statistickch analz ji osv!d#enou analzu hlavnch komponent (PCA). Vchoz deskriptivn matice bude shodn s daty pouitmi p"i hledn formlnch struktur v nlezovch celcch keramiky. Doplnme ji vak o daje souvisejc s fragmentarizac keramiky, tj. procentuln zastoupen okraj$ s vdut (OKR_VYD%), pr$m!rnou hmotnost vech fragment$ (PRUM_HM) a pr$m!rnou hmotnost okraj$ s vdut (PRHMOKSV) v nlezovm celku. Matice bude obsahovat celkov! 62 deskriptor$ (kdovn viz kapitola IV.B.1 o deskriptivnch systmech a kapitola VIII. seznam zkratek):
Variable A1 A2 B1 B2 B3 C1 C2 C3 C4 C5 C6 C7 D1 D2 D3 E1 E2 E3 F1 F2 F3 F4 F5 F6 F8 G HR_VP HRDLO_VY HRVLD HRVLF HVVNHVHH JDP JP OA OB1 OB2 OB3 OB4 OB4PRPL OC1 OC3 Factor 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 Eigenvalue 5,05223 4,84026 4,19904 3,62659 3,44 3,09327 3,0206 2,53722 2,32516 2,2429 2,12347 2,06327 1,90733 1,84814 1,70633 1,5991 1,53544 1,33632 1,26345 1,09044 1,06174 1,02496 0,99674 0,83923 0,76267 0,72473 0,68963 0,62957 0,5885 0,54867 0,47999 0,45097 0,36816 0,30011 0,27244 0,25848 0,22401 0,1712 0,14648 0,13657 0,12033 Pct of Var 8,1 7,8 6,8 5,8 5,5 5 4,9 4,1 3,8 3,6 3,4 3,3 3,1 3 2,8 2,6 2,5 2,2 2 1,8 1,7 1,7 1,6 1,4 1,2 1,2 1,1 1 0,9 0,9 0,8 0,7 0,6 0,5 0,4 0,4 0,4 0,3 0,2 0,2 0,2 Cum Pct 8,1 16 22,7 28,6 34,1 39,1 44 48,1 51,8 55,4 58,9 62,2 65,3 68,3 71 73,6 76,1 78,2 80,3 82 83,7 85,4 87 88,3 89,6 90,7 91,9 92,9 93,8 94,7 95,5 96,2 96,8 97,3 97,7 98,1 98,5 98,8 99 99,2 99,4

186

Variable OD1 OD2 OE1 OE2 OG2 ZAS HDPO J_VPICH OF OG1 OH T LISTA JDPO JDPR PREHN DNOZNP SLABFORM PRHMOKSV PRUM_HM OKR_VYD%

Factor 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62

Eigenvalue 0,10794 0,06901 0,05939 0,04747 0,04346 0,02698 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

Pct of Var 0,2 0,1 0,1 0,1 0,1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

Cum Pct 99,6 99,7 99,8 99,9 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100

Pro dal "een pouijeme p!t faktor$, kter vysv!tluj vce ne 5% celkov variability obsaen v korela#n matici. T!chto p!t faktor$ budeme nsledn! rotovat metodou Varimax:
Deskriptory HRDLO_VY B1 F5 PRUM_HM OG2 A1 OB1 OD2 G OE1 C1 OE2 D2 E2 F6 D3 LISTA C5 ZAS T J_VPICH OB4PRPL JDP HDPO JDPO A2 OA F4 D1 C4 B2 HRVLD E1 F1 B3 OC1 Factor1 0,69676 -0,6644 0,63584 0,62234 0,61532 -0,59047 0,52477 -0,4601 0,45349 -0,42199 0,40078 -0,35666 0,33926 0,33036 -0,22726 Factor2 Factor3 0,26942 Factor4 Factor5

-0,21492 0,36059

-0,21673 0,37519

0,23463 0,26807 0,37092 0,21751 0,31014

-0,23191

0,81946 0,75853 0,74823 0,58942 0,54225 0,51799 0,49055 0,35709 0,27909

-0,30921 -0,24119 0,51097 0,40297 -0,33175

-0,32719

-0,20722

-0,28369 -0,35073 -0,29027

0,7074 -0,5495 0,49752 0,48754 -0,47548 -0,46703 -0,46542 0,45674 -0,40009 0,38446 0,35079

0,29133 -0,45564 -0,2897 -0,23692

0,35788

187

Deskriptory PRHMOKSV F8 C7 JDPR DNOZNP C2 OKR_VYD% C6 JP E3 F2 OC3 HVVNHVHH SLABFORM C3 OB3 HR_VP OD1 OG1 OB2 PREHN OB4 HRVLF OF OH F3

Factor1

Factor2

Factor3 0,3231 0,24928

Factor4

Factor5 0,23871

0,34338

-0,23509 -0,27443 -0,26002 -0,20566

0,36609 0,23078

0,75828 0,72125 0,50818 0,50136 -0,38461 -0,34435 0,33573 0,236

-0,32071

0,3228 -0,20919 0,23075 -0,21691 0,43899 -0,23263 -0,21085 0,30893 0,21709 -0,45159 -0,25527

-0,2291 -0,23085

-0,33959

-0,3395 -0,21523

0,60492 0,5626 0,55556 -0,54141 0,53401 0,50717 -0,42353 -0,3475 -0,32045 -0,30135 0,28636 -0,24557 -0,21678

Faktory znm u z p"edchzejc analzy z$staly v podstat! zachovny, p"i#em nov deskriptory v nich zaujaly vznamn postaven. Nejvrazn!ji se to projevilo u pr$m!rn hmotnosti fragmentu (PRUM_HM), kter m velmi vysok koeficient ke kladn stran! faktoru 1 a men i k zporn stran! faktoru 3. Podobn! lze charakterizovat tak procentuln zastoupen okraj$ s vdut (OKR_VYD%), je m zrove& ur#it vztah k zporn stran! #tvrtho a ptho faktoru. Odlin souvislosti nalzme u deskriptoru pr$m!rn hmotnosti okraj$ s vdut (PRHMOKSV), kter vykazuje vy koeficient ke kladn stran! faktoru 3 a 5. Vsledky podtrhvaj p"edevm rozdly zjit!n mezi objekty souvisejcmi s kladnou a zpornou stranou bipolrnho faktoru 1. Nim stupn!m fragmentarizace, kter se projevuje mj. v!t pr$m!rnou hmotnost st"ep$ a vym procentulnm zastoupenm okraj$ s vdut!mi, prola keramika z objekt$ charakterizovanch kladnou stranou faktoru 1. Podobn charakter maj i nlezov celky spojen se zpornou stranou faktoru 3. Vyjdeme-li z ji vyslovenho p"edpokladu (viz kap. o postdepozi#nch procesech), e nlezov celky s keramikou mn! postienou fragmentarizac (skupina objekt$ II a III) obsahuj z#sti sekundrn #i rychle p"emst!n terciln odpad, kter mohl vznikat pouze b!hem osdlen lokality, pak lze uvaovat o tom, e takto charakterizovan sdlitn objekty jsou star ne ty, kter byly zapln!ny pouze odpadem tercilnm (skupina objekt$ I), p"emst!nm do nich postupn! a pomalu p"rodnmi ntransformacemi z oput!nch povrchovch odpadovch arel$, kde byla keramika vystavena del dobu fragmentariza#nm faktor$m (NEUSTUPN 1998, 91). Proveden analza potvrzuje na zklad! nezvislch daj$ o fragmentarizaci keramiky nejen n!kter hlavn formln struktury, ale nazna#uje i jejich monou interpretaci. Skupina sdlitnch objekt$ I (viz dendrogram) se jev z tohoto hlediska jako mlad ne skupiny II i III. Zcela jinm druhem extern evidence jsou vertikln! stratigrafick vztahy na lokalit!. A#koli zde neexistuje mnoho p"pad$, kdy se objekty navzjem poruuj, p"esto je m$eme s sp!chem pout p"i validaci a interpretaci formlnch struktur. V prostoru Lesn kolky je pro stratigrafick pozorovn d$leit skupina objekt$ 223 225a. Auto"i vzkumu popisuj zjit!nou situaci nsledovn!: P"estoe objekty byly na zkoumanm seku, podobn! jako v jinch mstech lesn kolky, rozmst!ny pom!rn! "dce, msty se navzjem pro"ezvaly a nebyly tud zcela sou#asn, i kdy se nevymykaj z rmce st"edohraditnho obdob. Ukazuje na to

188

skupina objekt$ 223 225a, z nich objekt 224 byl evidentn! mlad ne objekt 223 a 225a, kter prosekval, a objekt 225 byl patrn! nejmlad. (DOSTL VIGNATIOV 1991, 47). Dal naruen bylo zaznamenno mezi objekty 233 a 235: Podle celkovch obrys$ se zd, e objekt 235 naruil objekt 233 a objekt 234 byl v tomto uskupen nejmlad (DOSTL VIGNATIOV 1991, 4748). Vznamn stratigrafick pozorovn byla u#in!na p"i vzkumu velmoskho dvorce (DOSTL 1975, 3236). Souvis p"edevm se vztahy mezi sdlitnmi objekty a palisdovmi lbky dvou hlavnch fz opevn!n. lbky starho palisdovho systmu neporuovaly dn objekty ani hroby, samy jsou vak na #ty"ech mstech pro"znuty lbky mlad fze opevn!n, p"ekryty zklady nartexu, jedencti nadzemnmi i zahloubenmi objekty a 44 hroby. Pro "een na problematiky je vak d$leit!j mlad palisda, kter je relativn! datovna nejen ante quem, ale i post quem: lbky po mladm palisdovm opevn!n naruily obj. 116 a 118 , a naopak byly porueny obj. 20 a 15 hroby (DOSTL 1975, 35). Z hlediska kvantity keramiky a stratigrafickch vztah$ je pro ns vznamn hlavn! obj. 116, o kterm B. Dostl (1975, 243) soud, e mohl souviset s nejstar stavebn etapou dvorce nebo mohl bt i star, a objekt 20, k n!mu B. Dostl poznamenv (1975, 247): Zv!re#nou fzi osdlen v arelu dvorce, kter ji ztrc palisdov opevn!n, p"edstavuj obj. 20, kter p"evrstvuje lbek mladho opevn!n Na zklad! ve popsanch vertikln! stratigrafickch vztah$ mezi sdlitnmi objekty lze vytvo"it schematizovan diagram (Obrzek 156), z n!ho jednozna#n! vyplv, e vechny stratigraficky mlad sdlitn objekty (20VD, 224, 235) pat" do skupiny I, zatmco objekty stratigraficky star pat" do skupiny II (225a, 233) a III (223, 116VD). Vztah mezi skupinou II a III nelze z vertikln stratigrafie zjistit. Stratigrafick pozorovn dokldaj existenci formlnch struktur a zrove& osv!tluj i jejich smysl. Rozdly mezi nimi jsou patrn! ovlivn!ny chronologi. Skupina sdlitnch objekt$ I se jev jako mlad ne objekty skupiny II a III.

189

143
1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1

151

156

168

172

175

177

189

191

199

205

210

215

217

218

221

20VD

224

235

248

255

263

204

236

241

216

190
3

144
3 3 3 3 3 3 3 3

158

159

196

200c

203

208

226

243

247B

251

253

116VD

223

225a

233

187

188

197

214

192

145

254B

227

Obrzek 156. Vertikln" stratigrafick vztahy mezi sdlitnmi objekty.

190

Ve t"ech p"padech se sdlitn objekty zahrnut do na analzy nachzely stratigraficky pod kostrovm hrobem (obj. 143 pod H 38, obj. 187 pod H 55 a obj. 192 pod H 59). Vdy se jednalo o hroby bez milodar$. Objekt 143 pat" do skupiny I, objekt 187 do skupiny III a objekty 192 nelze do dn z definovanch skupin za"adit. Protoe hroby pat"ily v celm prostoru Lesn kolky asi k pozdnmu fenomnu (dn z hrob$ nebyl poruen sdlitnm objektem, naopak osm hrob$ se nachz stratigraficky nad sdlitnmi objekty), nelze podle tohoto zjit!n ani vyvrtit ani potvrdit platnost formlnch struktur. Pozdn hroby mohly p"ekrt sdlitn objekty z r$znch fz osdlen. Dalm valida#nm kritriem by mohly bt nekeramick nlezy v sdlitnch objektech. Zde vak narme na problmy, kter souvisej s nzkou chronologickou citlivost t!chto p"edm!t$. V!tinu z nich m$eme pouze rmcov! za"adit do velkomoravskho #i jen ran! st"edov!kho obdob, n!kter p"edm!ty nelze datovat v$bec. K jemn!jmu datovn se p"li nehod nap". proplt#ky, brousky, zva, p"esleny, ale ani noe, h"eby, dla, jednoduch p"ezky, zdoben kost!n desti#ky, kovn v!der, ernovy apod. Bohuel prv! tyto p"edm!ty se v sdlitnch objektech Lesn kolky objevuj nej#ast!ji. Z chronologicky lpe fixovanch p"edm!t$, kter byly nalezeny v objektech zahrnutch do na analzy, lze jmenovat elezn nkon# z objektu 187, o kterm auto"i vzkumu B. Dostl a J. Vigantiov (1989, 51) p: Ve vplni bylo mimo jin nalezeno elezn nkon# se #ty"mi nty, podloenmi granulovanm m!d!nm drtem na tln stran! a jednm ntem p"i zaoblen terminln #sti. Nkon# souvis s mlad fz blatnicko mikul#ickho horizontu z 2. #tvrtiny 9. stolet. Do starho obdob nejspe pat" i objekt 188 s trojb"itou ipkou, kter bv b!n na avarskch poh"ebitch a jej vskyt b!hem 9. stol. ji vyznv (nap". RUTTKAY 1976, 331). Na pozdn! avarsk psov garnitury s rostlinnm motivem v podob! esovit ponky upomn zjednoduen esovit spirla z eleznho plechovho kovn nalezenho v objektu 251. Mohlo jt o #st v!dra #i ozdobn sk"&ky (DOSTL-VIGNATIOV 1993, 71, obr. 19:18). Na opa#n stran! chronologickho spektra stoj ipka s rozeklanm ost"m z objektu 151, pat"c k typickm ko#ovnickm militarim, kter by se v naem prost"ed dala spojovat se staroma)arskmi nlezy... (DOSTL-VIGNATIOV 1987, 37). Zmn!n nlezy podporuj ji ve nazna#en chronologick vznam formlnch struktur definovanch na zklad! keramickch soubor$. Objekt 187 s blatnicko mikul#ickm nkon#m a objekt 188 s trojb"itou ipkou pat" do skupiny II, objekt 251 s eleznm kovnm s esovitou spirlou "adme do skupiny III. Ob! skupiny jsou star ne skupina I, v n zaujm vznamn msto objekt 151 (srovnej jeho faktorov skre k faktoru 1 a 3) se staroma)arskou ipkou (Obrzek 144, Obrzek 147 Obrzek 148). Zvltn postaven m sdlitn objekt 210. Krom! b!nch p"edm!t$ v n!m byl nalezen i soubor klenotnickch nstroj$ a pr$vle#ka blatnicko mikul#ickho horizontu datovan na p"elom 8. a 9. stol. Protoe z objektu pochz i po#etn keramick materil, zvolil ho B. Dostl (1993a, 5990) jako vchodisko pro diskusi o spektru keramiky z po#tku 9. stol. P"i podrobn!jm pohledu se vak situace nejev tak jednozna#n!. Podmnky ternnho vzkumu byly bohuel v tomto p"pad! velice sloit. Objekt 210 byl s ro#n p"estvkou exploatovn ve dvou seznch a nlezovou situaci navc #ste#n! pokozovalo ko"n velkho dubu a recentn zsahy. P"esto bylo zjit!no, e objekt, do jeho vpln! se zahlubuj mlad jmy se eleznou struskou, obsahuje materil minimln! dvou fz. I kdy B. Dostl (1993a, 70) tvrd, e se v!tina keramickch fragment$ koncentrovala p"i dn! objektu, kde tvo"ila nlezov celek s bronzovou pr$vle#kou, je homogennost keramickho souboru z objektu 210 zpochybniteln. Na zklad! statistickch rozbor$ keramiky se ukazuje, e objekt 210, a#koli podle skre faktoru 1 (Obrzek 144 Obrzek 148) pat" spe ke (star) skupin! III (inklinuje k neutrln nulov poloze faktoru 1), je na zklad! clusterov analzy (Obrzek 149) za"azen do (mlad) skupiny I, nejspe vlivem jinch faktor$. Znamen to, e v souboru keramiky z objektu 210 p$sob r$zn protich$dn tendence. To by odpovdalo situaci, kdy je celek masivn! kontaminovn materilem z jin fze. Objekt 210 nm tak nem$e bohuel slouit jako d$v!ryhodn valida#n kritrium.

191

Objekt / Rok / Skupina / Nlezy-popis 143 / 1984 / I / kovn s nty, n$ el., obrou#ka v!dra 3 zlomky, brousek 2 151 / 1984 / I / ipka rozeklan staroma)arsk, maz. s otisky prut$ 156 / 1984 / I / 168 / 1985, 1984 / I / brousek kam., proplt#ek (hrot) 172 / 1985 / I / proplt#ek, roh se"znut, brousek zlomky 175 / 1985 / I / 177 / 1985 / I / proplt#ek (ks.?), zva zlomky (ks.?), hrot kost!n, ernov svorov zlomky (ks.?), koprolit (ks.?), semena zuhelnat!l, kost ryb, upina ryb (ks.?), kovn v!dra zlomky (ks.?), n$ el. 189 / 1986 / I / ernov zlomek, proplt#ek, roh, paroh 191 / 1986, 1987 / I / brousek zlomek, proplt#ek 3 199 / 1986 / I / p"eslen, zva zlomek 204 / 1986, 1987 / I / zv!s v!dra el. , n$ zlomek el. , p"eslen, proplt#ek, brousek zlomek 205 / 1986, 1987 / I / zv!s v!dra el. zlomek 210 / 1987 / I / pr$vle#ka bronz., kovadlinka el. 2, kladvko el., hrot el., brousek, brn!n kroukov el., ipka rombick el., n$ el., n$ el. 4 zlomky, prstenec el., p"ezka el., p"ezka el. zlomek, plotnka kost., skoba el. zlomek, skoba elezn, kovn el., obrou#ka z v!dra el. 5 zlomk$, dlo kost., proplt#ek 5, p"eslen hlin!n zlomek, zva hlin!n 2 zlomky, 215 / 1987 / I / proplt#ek 7, zva, kost. jeheln#ek, p"eslen 2 zlomky 216 / 1987, 1988 / I / radlice, pranice, ernov, ipka el., n$ 217 / 1987 / I / proplt#ek 2, p"eslen zlomek, kost. roubk, n$, 218 / 1987 / I / proplt#ek 6, brusle, p"eslen, vaje#n sko"pky, p"ezka 221 / 1987 / I / proplt#ek 4, brousek, n$ 224 / 1988 / I / n$ zlomek, zva 5 zlomk$, p"eslen 2 zlomky, zva hlin. zlomek, proplt#ek 235 / 1988 / I / pek# zlomek, kosa 3 zlomky, nkon#, brousek zlomek, brusle zlomek, "msk cihla zlomek, zva zlomek, ernov zlomek 236 / 1988 / I / kl#, p"eslen, dobyt# kon#etina 241 / 1988 / I / pek# 2 zlomky, proplt#ek zlomek, zva? zlomek 248 / 1989 / I / n$ el., brousek, ulita provrtan, drt, zva zlomek, nustek kost., proplt#ek

192

255 / 1989 / I / pek# zlomek, pr$vle#ka el., proplt#ek 2, 263 / 1990 / I / v!dro rukoje(, tegule zlomek, proplt#ek, p"eslen, p"eslen zlomek, kovn el., p"ezka el., n$ el., n$ dlabac, astragal kost. zlomek, b"itva, kost o"ezan 20 / 1968 / I / p"eslen zlomek, sklo sv. zelen 144 / 1984, 1985, 1986 / II / p"eslen zlomek, n$ zlomek, lid. kost #lnky prst$ 2 158 / 1984 / II / proplt#ek, ty#inka el., tyglk s bronzovinou 159 / 1984 / II / proplt#ek 196 / 1986, 1985 / II / p"ezka el., n$ el., proplt#ek, brusle zlomek, pazourkov t!p, brousek zlomek 200c / 1986 / II / proplt#ek, p"eslen, brousek 203 / 1986, 1987 / II / ernov zlomek, d"ev. bedn!n a k$ly, h"ebk, v!dro zlomek dradel a obrou#ek, sekera el., cihla "msk zlomek 208 / 1987 / II / dlo el. zlomek, n$ el. zlomek, brousek zlomek 223 / 1988 / II / 226 / 1988 / II / plotnka kost. zdoben 243 / 1989 / II / n$ el. 251 / 1989 / II / zva, proplt#ek, prsten zlom. Cu, astragal s Pb vlokou, brousek zlomek, p"eslen 253 / 1989 / II / pek# zlomek, kuli#ka hlin., proplt#ek zlomek 116 / 1979 / II / 145 / 1984, 1985, 1986 / neza"azeno / paro jelen 187 / 1985, 1986 / III / nkon# el., proplt#ek, proplt#ek zlomek 188 / 1986 / III / n$ el. zlomek, ty#inka el. zlomek, ipka el., p"eslen, pek# 5 zlomk$ 197 / 1986, 1987 / III / 225a / 1988 / III / proplt#ek, velk kmen 233 / 1988 / III / proplt#ek 2; brousek; h"ivna 2 zlomky; kost s m!d!nkou; nustek zdob. zlomek 192 / 1986 / neza"azeno / lid. kosti 8 zlomk$ z lebky dt!te, ipka el., n$ el. C zlomek, proplt#ek 227 / 1988 / IV / pek# 8 zlomk$; proplt#ek; p"eslen 2; zva zlomek; ernov 10 zlomk$ 254b / 1989 / IV / pek# zlomek, nustek kost., proplt#ek 2, brousek

193

Jednm z problm$, kter se nm bohuel nepoda"ilo s pomoc extern evidence vy"eit, je vzjemn vztah skupiny II a III. Vme o nich pouze, e jsou star ne skupina I. P"i hledn uspokojivho "een se musme vrtit zp!t k vlastnm dat$m o keramice. Podle faktorovch skre (zporn strana faktoru 3 Obrzek 145, Obrzek 147) a clusterov analzy, kter z nich vychz, se zd, e keramika z objekt$ skupiny II se p"ibliuje nlez$m ze starohraditnho objektu 214. Jak zjistme v nsledujc kapitole, v!novan dynamice vvoje keramiky na Pohansku, p"evauj v objektech skupiny II jednodu okraje, hrub materil, h"ebenov vzdoba apod. Zd se tedy, e keramika z objekt$ skupiny II p"mo navazuje na starohraditn vvoj, a je proto star ne materil z objekt$ skupiny III, kter je podle vce znak$ (nap". vzdoba jednozubm nstrojem) starohraditnmu obdob ji zna#n! vzdlen. Na zklad! skre faktoru 1 (Obrzek 148) se domnvme, e n!kter objekty tto skupiny mohly bt zrove& siln!ji kontaminovny materilem skupin I #i III (typickm p"kladem je objekt 225a, kter vrazn! inklinuje k zporn stran! faktoru 1; v ternu byl poruen objektem 224 spadajcm do skupiny I, jeho vpln mohl bt kontaminovn). Dal otaznk vis nad skupinou IV (Obrzek 149). Je sloena pouze ze dvou objekt$ (254B a 227). Jej vztah k ostatnm skupinm tak nelze definovat za pomoci extern evidence. Jak vak vyplv z faktoru 2, ke ktermu maj diskutovan objekty velice vysok skre (Obrzek 144), je tato skupina charakterizovna n!ktermi specifickmi deskriptory, kter nm mohou pomoci p"i jej interpretaci. Jde p"edevm o tuhu v keramick hmot!, vzdobu v podob! zsek$, h"ebenovch a jednoduchch vpich$, plastick lity apod. To ve jsou znaky, kter souvisej s povelkomoravskou keramikou mladohraditnho rzu, tak jak byla jednozna#n! definovna ji v prostoru kostela na Pohansku #i u dvouapsidov rotundy v Mikul#icch (DOSTL 1975, 171175; 1994c, 4467; POULK 1963, 6771). Skupina IV tvo" posledn vvojovou fzi keramiky na Pohansku. Navazuje p"mo na skupinu I, jak ukazuje mj. rozptyl st"ep$ z jedn ndoby v objektech obou skupin (skupina IV 254B; skupina I 255, 263) (DOSTL 1994c, 4647, Obr. 2) #i postupn nr$st podlu tuhov keramiky mezi skupinou I a IV. Zv!rem lze shrnout, e se nm pomoc extern evidence (postdepozi#n fragmentarizace keramiky, vertikln stratigrafie, nekeramick nlezy), vn!jch analogi (povelkomoravsk keramika z velmoskho dvorce a Mikul#ic) i empirickch model$ vvoje slovansk keramiky (p"echod mezi starohraditn a velkomoravskou keramikou) poda"ilo validovat a interpretovat hlavn formln struktury zjit!n v deskriptivn matici nlezovch celk$. Je z"ejm, e jednotliv skupiny objekt$ tak, jak byly definovny podle PCA a clusterov analzy, odrej chronologick vvoj velkomoravsk keramiky na Pohansku. Nejstar fzi tvo" keramika z objekt$ skupiny II, kter navazuje na starohraditn produkci. Nsledujc fzi lze spojit s objekty skupiny III. Vyvrcholen vvoje velkomoravsk keramiky na Pohansku spat"ujeme v nlezech z objekt$ skupiny I. Do zv!re#n fze m$eme zahrnout objekty skupiny IV.

b)

Dynamika vvoje velkomoravsk keramiky na Pohansku u B!eclavi

V p"edchzejc kapitole jsme se pokusili o validaci a interpretaci formlnch struktur existujcch v deskriptivn matici nlezovch celk$ keramiky. Dosp!li jsme k zv!ru, e zjit!n skupiny souvisej p"edevm s faktorem #asu, tzn. odrej jednotliv fze vvoje sdlitnho arelu na Pohansku. Z tohoto vsledku vyjdeme p"i popisu dynamiky vvoje mstn velkomoravsk keramiky. V rmci ve definovanch skupin objekt$ vypo#tme pr$m!rn procentuln zastoupen deskriptor$, kter se ukzaly jako nejd$leit!j p"i popisu keramiky. Zskme tak hodnoty, kter keramiku z r$znch fz dob"e charakterizuj. Nesmme vak zapomenout na d$leit fakt, e tato data nejsou p"mm odrazem iv kultury (tzn. nepopisuj produkci hrn#"$ v jednotlivch fzch), ale byly utv"eny vce #initeli (nap". i transformac r$znho stupn!). Zskan daje vizualizujeme v srii graf$ (Obrzek 157 Obrzek 176). Na vodorovn ose grafu budou se"azeny nsledn vvojov fze (1. fze skupina II, 2. fze skupina III, 3. fze skupina I, 4. fze skupina IV), svisl osa bude vyjad"ovat procentuln zastoupen vizualizovanho zna-

194

ku. Na ploe grafu znzornme zna#kami pr$m!rn podl znak$ v jednotlivch fzch. Linie spojujc zna#ky bude charakterizovat tendenci zm!n deskriptor$ v #ase. V jednom grafu bude v!tinou zobrazeno vce p"buznch znak$. Krom! nlez$ z velkomoravskch fz (skupiny I-IV) pouijeme v grafu i npl& starohraditnho objektu 214, kter bude vystupovat samostatn! na po#tku #asov osy (skupina SH) jako reprezentant nult fze vvoje velkomoravsk keramiky na Pohansku. S jej pomoc se nm snad povede lpe postihnout dynamiku vvoje velkomoravsk keramiky od samotnho po#tku. Podobn! jako u skupiny IV, tvo"en pouze dv!ma objekty, se vak nejedn o p"li reprezentativn vzorek dan vvojov fze. P"esto nm m$e pomoci p"i diskusi o tendencch ve vvoji velkomoravsk keramiky. Nejd"ve se zam!"me na prob!hnuv zm!ny z hlediska materilu pouitho na vrobu keramiky (Obrzek 157 Obrzek 159). V grafech zobrazme hlavn druhy materil$, a to i p"esto, e #st deskriptor$ keramick hmoty byla p"i vlastnm formlnm "een z analz vylou#ena, protoe se ukzalo, e byla ovlivn!na subjektem pracovnk$ popisujcch nlezy. Tyto deformace se vak v pr$m!rnch hodnotch #ste#n! skryj. Tendence (Obrzek 157) v pouit hrubho, dob"e plenho (HDP) a hrubho, dob"e reduk#n! plenho materilu (HDPR) vykazuje postupn nr$st v #ase. Jeho plynulost je naruena pouze zvenm podlem HDP ve skupin! II, zjevn! zp$sobenm ji zmn!nmi problmy souvisejcmi s p"li subjektivnmi kritrii p"i popisu keramick hmoty (objekty za"azen do skupiny II byly p"evn! popisovny pracovnkem, kter klasifikoval vce materilu jako dob"e plen). P"es tyto deformace je jasn, e maximum vskytu dob"e plench hrubch materil$ le ve t"et (skupina I) a #tvrt (skupina IV) fzi vvoje velkomoravsk keramiky. Pro zv!re#nou fzi je navc charakteristick vskyt tuhovho materilu, kter se v prvnch dvou velkomoravskch skupinch v$bec neobjevuje (Obrzek 157). Zcela opa#nou tendenci vykazuje pouit hrubho, patn! plenho materilu (HP), jeho podl b!hem doby kles z 96,3 % ve starohraditnm objektu a na 63,5% ve skupin! IV (Obrzek 159). Vrazn!j p"tomnost jemnch materil$ zaznamenvme a od druh velkomoravsk fze (skupina III). Na konci vvoje velkomoravsk keramiky kles podl jemnho, patn! plenho materilu (JP) na kor jemnch, dob"e plench materil$ (JDP, JDPR). Zde vak m$e jt o deformaci zp$sobenou nedostate#nm po#tem objekt$ ve skupin! IV (Obrzek 158). D$leit daje o vvoji velkomoravsk keramiky souvisej s podlem r$znch typ$ okraj$ v jednotlivch fzch (Obrzek 160 Obrzek 165). Absolutn! nejv!t vskyt jednoduchho zaoblenho okraje (OA) zaznamenvme ve starohraditnm objektu (81,8%). Jeho podl pak prudce kles na rove& 9,8% v prvn velkomoravsk skupin! (Obrzek 160). Od tto fze registrujeme pozvoln bytek a k minimu ve skupin! I. V posledn velkomoravsk fzi dochz u jednoduchch zaoblench okraj$ k op!tovnmu nr$stu. Bohuel jsme v tto kvantifikaci nevyd!lili zaoblen okraje kombinovan s jemnm materilem (typologick skupina C, Dostlova 5. skupina), co by zd$raznilo rozdl mezi prvn velkomoravskou fz (skupina II), kde se jemn materil prakticky nevyskytuje, a mladmi skupinami II a III, kde je patrn! vce zakulacench okraj$ kombinovno s jemnm materilem. To se vak ji netk nejmlad skupiny IV, kde nezaznamenvme pouze mrn nr$st zakulacench okraj$, ale i vrchol (54,8%) vskytu jednodue vlcovit! #i kuelovit! se"ezanch okraj$ (OB1). Ten nsleduje po velikm propadu okraje B1 ve skupin! I, kde se v porovnn se star skupinou III zmenuje jeho podl skoro o 20 % (Obrzek 160). Ve starohraditnm objektu tvo" dohromady oba jednoduch typy okraj$ (OA a OB1) p"es 90% vech jedinc$. Vrchol vskytu okraj$ vlcovit! #i kuelovit! se"ezanch s vytaenou jednou #i ob!ma hrankami (OB2, OB3, OB4) le ve skupin! II, tzn. prvn velkomoravsk fzi (Obrzek 163). Od tohoto okamiku jejich podl nejd"ve razantn! a pot pozvolna kles. Opa#n trend existuje u okraje s plokou profilovanou st"edovm ebrem (OB4PRPL), kter se ve skupin! II v$bec nevyskytuje, a jeho podl pak stoup a k vraznmu maximu v posledn fzi (Obrzek 164). Nulov vskyt ve skupin! II zaznamenvme tak u nlevkovit! se"znutho okraje (OC1). Ten se ovem neobjevuje ani v nejmlad skupin! IV (Obrzek 164).

195

Ve skupin! I, tzn. t"et velkomoravsk fzi, se jednozna#n! koncentruj prolaben okraje (OE1, OE2). Pom!rn! vysok podl zde m i p"buzn okraj vodorovn! se"ezan s vytaenou vn!j hrankou (OD2), kter ovem dosahuje svho maxima a ve skupin! IV. Oba typy okraj$ se v$bec nevyskytuj ve starohraditnm objektu, pouze minimln! ve skupin! II a jen o n!co vce ve skupin! III (Obrzek 161). Pro skupinu III (Obrzek 162) je velmi typick zeslen a se"ezan okraj (OG2), kter vykazuje tak"ka ideln unimodln vvoj (absence v nejstar a nejmlad fzi, postupn nr$st a pokles). Zajmavm poznatkem je skute#nost, e nejv!t zastoupen (2,6%) zeslench a bohat! profilovanch okraj$ (OG1) bylo zjit!no v nejstar velkomoravsk skupin! II (Obrzek 162). Okraje nejsou charakterizovny pouze ukon#enm, ale i svm tvarem. Typickou k"ivku (Obrzek 165) koprujc vskyt prolabench okraj$ vykazuje kalichovit! prohnut okraj (KALICH) s vraznm maximem v t"et velkomoravsk fzi (skupina I). Zcela jinou dynamiku maj okraje p"ehnut (PREHN), jejich maxima le v prvn a posledn velkomoravsk fzi (Obrzek 165). Vznamn #st deskriptor$ je svzna s vzdobou, jejm umst!nm i motivy (Obrzek 166 Obrzek 176). Specifick umst!n vzdoby na hrdle (HRDLO_V) je zvlt! p"zna#n pro skupinu III (Obrzek 166). Li se tm vrazn! jak od star fze (skupina II), tak i od fze mlad (skupina I). V posledn velkomoravsk fzi podl umst!n vzdoby na hrdle op!t mrn! nar$st. R$zn h"ebenov motivy vykazuj diametrln! odlin vvoj. Zatmco 1 h"ebenov vlnice (B1) a 1 h"ebenov ps (A1) maj svoje maximum (Obrzek 167) ve skupin! I a minimum ve skupin! III (souvis to jist! s tm, e se tyto motivy #ast!ji nachzej na fragmentech keramiky typologick skupiny B a B_2, tj. ndob s prolabenmi, ev. vodorovn! se"znutmi okraji viz typologick studie), kombinace h"ebenovch ps$ a vlnic (C6) vrchol ve skupin! II, a pot se jej podl postupn! sniuje (Obrzek 168). Motivy h"ebenovch vlnic vedle sebe (B2) a h"ebenovch vlnic nad h"ebenovmi psy (C4) jsou typick pro starohraditn keramiku a sv$j vznam si zachovvaj i v prvn velkomoravsk fzi. V nsledujcch skupinch ji nehraj v!t vznam (Obrzek 170). Podl rh rytch jednozubm nstrojem (D2) postupn! nar$st od starohraditn fze, kde se tak"ka nevyskytuj, a po skupinu III, pro kterou jsou p"zna#n. Jejich podl pak vrazn! kles ve skupin! I a op!t stoup ve skupin! IV. Pro skupinu III jsou charakteristick i kombinace jednoduchch rh a vlnovek (F4) a blu#insk motiv (F5), jejich podl sm!rem ke starm i mladm skupinm kles (Obrzek 169). Pro nejmlad skupinu IV jsou vzna#n motivy vypchan, tzn. h"ebenov vpichy (HR_VP), zseky (ZAS) a vpichy jednozubm nstrojem (J_VPICH), kter zde tvo" jednozna#n maximum (Obrzek 171). Shrneme-li dohromady vechny motivy h"ebenov, vechny motivy ryt jednozubm nstrojem, vechny kombinace mezi nimi a vechny motivy vypchan, zskme zajmav pohled na globln vvoj vzdoby velkomoravsk keramiky na Pohansku (Obrzek 172): Od konce starohraditnho obdob postupn! stoup podl vzdoby ryt jednozubm nstrojem na kor vzdoby ryt h"ebenem. Tento vvoj vrchol ve druh velkomoravsk fzi (skupina III), kdy byl pom!r mezi h"ebenovm a jednoduchm rytm asi 2:1. Tento trend se vak v nsledujc fzi obrtil a podl h"ebenov vzdoby ve skupin! I znovu vrazn! vzrostl. Jej pom!r k vzdob! ryt jednozubm nstrojem stoupl na 3:1. Ke konci vvoje keramiky na Pohansku dochz op!t k stupu h"ebenov vzdoby, kter vak ji nen nahrazovna taenou vzdobou rytou jednozubm nstrojem, ale r$znmi vpichy a zseky. K vzdob! pat" i prvky plastick lity (LISTA) #i vvalky na hrdle a plecch (VYV_HRD). Koncentruj se p"edevm v nejmlad skupin! IV, i kdy jejich postupn nr$st za#n ji ve skupin! III, resp. I (Obrzek 175). Osobitm prvkem jsou zna#ky na dnech ndob. Mohou bt plastick (PLASZN) #i technick otisky osy kruhu (TECHZN). Zatmco zna#ky technick se koncentruj ve skupin! III a jejich men podl zaznamenvme i ve skupin! II, resp. I, zna#ky plastick byly zjit!ny pouze ve skupin! I (Obrzek 176).

196

Materil
18% 16,2%

16%

14% 12,8% 12% 11,3% 10% % 8% 8,4% 6,6% 5,9% 6% HDP HDPR T

4% 2,6% 2% 0,4% 0% SH II III Skupiny I IV 2,2% 2,8%

Obrzek 157

Materil
5%

4%

3,9% 3,3% 3,0%

3% % JDP JDPR JSP 2% 1,4%

1%

0,8%

1,1% 1,0%

0% SH II III Skupiny I IV

Obrzek 158

197

Materil
100% 96,3%

90% 85,2% 82,0% 80% % 72,8% 70% HSP

63,5% 60%

50% SH II III Skupiny I IV

Obrzek 159

Okraje
90% 81,8%

80%

70%

60% 51,2%

54,8% 45,9%

50% % 40%

OA OB1

30%

32,3%

20% 9,8% 10% 9,1% 8,2% 6,2% 10,5%

0% SH II III Skupiny I IV

Obrzek 160

198

Okraje
14% 13,0% 12%

10%

10,2%

8% % 6% 6,4% OD2 OE1 OE2

4%

2%

0% SH II III Skupiny I IV

Obrzek 161

Okraje
12%

10,8% 10%

8%

6%

OG1 OG2

4% 2,6% 2,5% 2% 1,3% 0,4% 0% SH II III Skupiny I IV 1,0%

Obrzek 162

199

Okraje
10% 9,4% 9% 8% 7% 6% % 5% 4,3% 4% 3,4% 3% 2% 1% 0% SH II III Skupiny I IV 3,3% 3,6% 4,5% 6,1% OB2 OB3 OB4 8,2%

1,7%

1,3%

Obrzek 163

Okraje
8%

7%

7,1%

6%

5%

% 4%

OB4PRPL OC1

3%

2,9% 1,7%

2%

1% 0,2% 0% SH II III Skupiny I

0,8%

IV

Obrzek 164

200

Tvar okraje
14% 13,3% 12%

10%

10,2%

8% % 6% 3,9% 4% 2,6% 3,4% 2% 7,2% 6,7% KALICH PREHN

4,5%

0% SH II III Skupiny I IV

Obrzek 165

Vzdoba hrdla
9% 8,2%

8%

7%

6%

5% % 4% 3,6% 3% 3,6% HRDLO_V Y

2%

2,0%

1%

0% SH II III Skupiny I IV

Obrzek 166

201

Vzdobn motivy
25%

22,1% 20,0% 20% 18,5% 18,3% 18,2% 15,7% 15% 12,8% % 12,5% 10% 14,2% A1 B1 15,8%

5%

0% SH II III Skupiny I IV

Obrzek 167

Vzdobn motivy
25%

20,2% 20%

15,6% 15% % 10,6% 10% 10,0% 9,4% C6

5%

0% SH II III Skupiny I IV

Obrzek 168

202

Vzdobn motivy
25%

20% 19,1% 16,8% 15% % D2 F4 F5 10% 8,7% 9,5%

5% 1,4% 0,9% 0% SH II

3,7% 2,0% 1,2%

III Skupiny

IV

Obrzek 169

Vzdobn motivy

30%

25%

25,7%

20%

20,3%

% 15%

B2 C4

10% 7,8% 7,1% 5% 3,0% 0% SH II III Skupiny I IV 0,5% 7,4% 7,0% 4,6%

Obrzek 170

203

Vzdobn motivy
12%

10%

10,2%

8% 6,9% % 6% HR_VP ZAS J_VPICH

4%

2%

0,5% 0% SH II III Skupiny I IV

Obrzek 171

Vzdobn motivy
120%

100%

98,6%

80%

80,7% 62,9%

73,5% h#ebenov jendozubm nstrojem kombinovan vpichy a zseky

60%

61,6%

40% 31,2% 23,1% 20% 17,2% 20,8%

17,6% 4,1% 0% SH II III Skupiny I IV

Obrzek 172

204

H"ebenov vlnice
80% 71,8% 64,8% 60% 55,4%

70%

69,7%

50% HRVLA HRVLB_ HRVLF 28,5%

% 40%

30% 24,2% 20% 19,9% 10% 10,1% 23,7%

1,9% 0% SH II III Skupiny I IV

Obrzek 173

H"ebenov vlnice
80%

70%

60%

50% nzk,hust % 40% nzk,#dk nzk,st#.hust st#.vysok,st#.hust

30%

20%

10%

0% SH II III Skupiny I IV

Obrzek 174

205

Plastick vzdoba
1,8% 1,7% 1,6%

1,4%

1,2%

1,0% % 0,8% LISTA VYV_HRD

0,6%

0,6%

0,4% 0,1% 0,1% 0,1% 0,0% SH II III Skupiny I IV

0,2%

Obrzek 175

Zna#ky na dn!
3,0%

2,5%

2,5%

2,0%

% 1,5%

1,5% 1,2% 1,1%

PLASZN TECHNZN

1,0%

0,5%

0,0% SH II III Skupiny I IV

Obrzek 176

206

Shrneme-li nae poznatky o vvoji velkomoravsk keramiky z Pohanska, m$eme definovat jeho jednotliv fze: 0. fze: Do tto fze "adme keramiku, kter p"edchz vlastnmu velkomoravskmu vvoji. Jedn se o ndoby vyrb!n v absolutn v!tin! z hrubho, patn! plenho materilu, zdobenou r$znmi h"ebenovmi motivy s jednoduchmi zaoblenmi nebo prost! vlcovit! #i kuelovit! se"znutmi okraji. 1. fze (Obrzek 177): Keramika nejstar velkomoravsk fze je charakterizovna nstupem vzdoby ryt jednozubm rydlem a zvyujcm se podlem dob"e vypalovanho, stle vak hrubho materilu. Typick jsou pro ni r$zn vlcovit! #i kuelovit! se"ezan okraje s vytaenou jednou nebo ob!ma hranami, kter n!kdy bvaj p"ehnut. Ve st"epovm materilu stle vrazn! dominuje h"ebenov vzdoba, jej motivy navazuj na p"edchzejc vvoj. Typick h"ebenov vlnice je symetrick, st"edn! vysok a st"edn! hust (Obrzek 173, Obrzek 174). 30 typologicky klasifikovatelnch ndob, pat"cch do prvn fze, lze roz#lenit do t!chto typologickch skupin: Typ sk. Procentuln zastoupen A 0% B 3%? (pouze okraj D1) B_2(HP) 10%? (pouze okraj D1 a D3) C 0% C_2 0% D 0% E+A_E 26,7% (+ hrub, dob"e plen materil 6,7%) F 36,7% (+ hrub, dob"e plen materil 10%) G 0% H 3% CH 0% + neza"azen

Odhldneme-li od zstupc$ skupin B a B_2(HP), kter se zde nevyskytuj ve sv klasick podob! (s okraji typu E1, E2 #i D2) a jejich p"tomnost je proto v tto fzi velmi sporn, resp. keramiky starohraditnho charakteru (H), kter m$e bt intruz ze starho obdob, nachzme v objektech z po#tku velkomoravskho vvoje pouze dv! hlavn typologick skupiny. V!t zastoupen s 36,7%, pop"pad! 46,7% (i s materilem HDP) m typologick skupina F, tzn. v!tinou jednoduch podomck keramika zdoben h"ebenovmi ornamenty. Keramika zdoben jednozubm rydlem (typologick skupina E a A_E) tvo" 26,7% (33,4% i s materilem HDP) vech jedinc$. V tto souvislosti vyvstv velice zajmav otzka, pro# tvo" ndoby s vzdobou rytou jednozubm rydlem mezi klasifikovatelnmi jedinci mnohem v!t podl (33,4%) ne fragmenty s obdobnou vzdobou ve st"epovm materilu (17,2%) (Obrzek 172). *een souvis patrn! s postdepozi#nmi procesy. Srovnnm keramiky zdoben jednozubm nstrojem a h"ebenem zjistme, e v prvn velkomoravsk fzi proly ndoby zdoben jednozubm rydlem mnohem men fragmentarizac ne ndoby s h"ebenovou vzdobou. Sv!d# o tom nsledujc pr$m!rn hodnoty (k vysv!tlen termn$ viz ve, kap. IV.C o postdepozi#nch procesech):
1. FZE (pouze objekty z L) Keramika typologick skupiny E a E_A zdo- Keramika typologick skupina F ben jednozubm rydlem (104 fragment$) zdoben h"ebenem (375 fragmetn$) Pr$m!rn hmotnost fragmentu (vechny katego26,8 g 22,8 g rie fragment$) ve skupin! Pom!r okraj$ s vdut k celkovmu po#tu fragcca 1:5 cca 1:15 ment$ ve skupin!

207

Zjit!nou situaci lze vysv!tlit tak, e nov! vyrb!n keramika zdoben jednozubm rydlem se do otev"ench jam dostvala v tto fzi jako sekundrn odpad (byla tedy mnohem mn! vystavena fragmentariza#nm pochod$m), zatmco star keramika zdoben h"ebenem prola vce stupni transformace a dostala se do objekt$ z v!t #sti ji jako terciln odpad. Pokud je tento zv!r sprvn, stojme p"ed klasickm rozporem mezi ivou kulturou a mrtvmi archeologickmi strukturami. Keramika typologick skupiny E (zdoben jednozubm rydlem) za#ala bt masivn! vyrb!na v prvn velkomoravsk fzi, kdy se vak do sdlitnch objekt$ dostvala v men m"e, a to jako sekundrn odpad. Ve fzi nsledujc, kdy je mnohem po#etn!ji zastoupena ve st"epovm materilu, u zapl&uje objekty jako terciln odpad. Sv!d# o tom skute#nost, e ve 2. velkomoravsk fzi poklesla pr$m!rn hmotnost fragment$ typologick skupiny E (celkem 658 fragment$) na cca 23 g a pom!r okraj$ s vdut k celkovmu po#tu fragment$ se v tto skupin! zm!nil na cca 1:15, co p"iblin! odpovd fragmentarizace ndob typologick skupiny F v prvn velkomoravsk fzi. 2. fze (Obrzek 178 Obrzek 179): St"epov materil z druh velkomoravsk fze se vyzna#uje vraznm nr$stem znak$ souvisejcch s ndobami typologick skupiny E (p"p. A_E), tzn. rozmanitou vzdobou rytou jednozubm nstrojem, vzdobou na hrdle, r$znmi vlcovit! #i kuelovit! se"znutmi okraji, okrajem zeslenm a se"ezanm apod. Jak jsme vak prokzali ji ve, jedn se podle stupn! fragmentarizace o produkci p"edchzejc fze prolou vce stupni transformace, co se odrazilo i v menm procentulnm zastoupen pln! typologicky klasifikovatelnch ndob skupiny E (A_E) v tto fzi. Od tto fze se za#n v objektech objevovat jemn keramika (hlavn! JP) a vce i prolaben okraj (OE1). Zajmav je, e zde zaznamenvme maximum vskytu nepravideln h"ebenov vlnice a nzk hust h"ebenov vlnice, co je v kontrastu k p"edchzejc fzi, kde p"evaovaly h"ebenov vlnice symetrick, st"edn! vysok a st"edn! hust (Obrzek 173, Obrzek 174). Druh fzi lze p"i"adit 79 typologicky klasifikovatelnch ndob, kter se d!l do nsledujcch typologickch skupin: Typ sk. A B B_2(HP) C C_2 D E+A_E F G H CH Procentuln zastoupen 1,3% 7,6% 5% 3,8% 6,3% 0% 17,7% (+ hrub, dob"e plen materil 6,3%) 40,5% (+ hrub, dob"e plen materil 3,8%) 0% 3,8% 0% + neza"azen

Je z"ejm, e od tto fze dochz k roz"en typovho spektra ndob, jejich fragmenty se nachzej v objektech. Objevuj se typy v p"edchzejcch fzch neznm (A, C, C_2). D$leit je p"edevm nr$st skupiny B (B_2), zastoupen ji, na rozdl od prvn velkomoravsk fze, typickmi tvary (prolaben okraje, materil HDPR apod.). Podle stupn! fragmentarizace lze op!t p"epokldat, e keramika typologick skupiny B (B_2), kter se nyn dostv do sdlitnch objekt$, neprola jet! vrazn!j transformac, tzn. nebyla zatm vystavena del dobu fragmentariza#nm faktor$m. Sv!d# o tom nsledujc daje: Ve 2. velkomoravsk fzi m fragment z ndoby typologick skupiny B (B_2) pr$m!rnou hmotnost 27 g a pom!r mezi okraji s vdut a celkovm po#tem fragment$ v tto skupin! je cca 1:5,5, co se npadn! podob hodnotm, kter jsme zjistili u fragment$ typologick skupiny E (E_A) v prvn velkomoravsk fzi. Pro srovnn lze uvst, e fragment te typologick skupiny (B, B_2) v nsledu-

208

jc 3. velkomoravsk fzi, tzn. v dob!, kdy se do sdlitnch objekt$ dostv ji po projit r$znmi transformacemi, m pr$m!rnou hmotnost 22,9 g a pom!r mezi okraji s vdut a celkovm po#tem fragment$ je asi 1:11. To jsou p"iblin! tyt hodnoty, kter jsme zjistili u vech skupin keramiky postien vraznou transformac (viz ve). Nae zjit!n sv!d# op!t o rozporu mezi realitou iv kultury a archeologickmi strukturami. 3. fze (Obrzek 180 Obrzek 183): Keramiku ze t"et fze lze povaovat za vrchol velkomoravsk produkce. Zaznamenvme zde maximln vskyt dob"e vypalovanho materilu a vrazn nr$st vysoce kvalitn reduk#n hrn#iny. Podstatn! se sniuje podl r$znch jednoduchch kuelovit! #i vlcovit! se"ezanch okraj$, naopak vrchol$ dosahuj prolaben okraje #i okraje nlevkovit! se"znut. Nar$st i procento okraje profilovanho st"edovou litou. Poprv se vyskytuje tuhov keramika. Pro tuto fzi je typick i plastick zna#ka na dn!. Mezi 306 typologicky klasifikovatelnmi ndobami tto fze zaznamenvme prakticky vechny znme typologick skupiny: Typ sk. A B B_2(HP) C C_2 D E+A_E F G H CH Procentuln zastoupen 1% 17% 11,8% 3,6% 4,6% 0,3% 13,4% (+ hrub, dob"e plen materil 2,3%) 28,4% (+ hrub, dob"e plen materil 7,5%) 0,3% 1,3% 0,7% + neza"azen

V objektech 3. velkomoravsk fze zaznamenvme nejmen vskyt keramiky, kterou spojujeme s podomckou vrobou (skupiny F a H) a naopak nejv!t podl vrobk$ r$znch hrn#"skch dlen. Pom!r mezi podomckmi a "emeslnmi vrobky lze odhadnout asi na 2:3 a 1:2 ve prosp!ch profesionln produkce. Otzkou vak je, jak byl tento pom!r v iv kultu"e. Vyjdeme-li z ov!"ench poznatk$ z jinch lokalit (viz ve), e reziduln (star) keramika m$e v kontextu tvo"it a 55%, lze uvaovat i o tom, e ve vrcholn velkomoravsk fzi nebyla na Pohansku vyrb!na dn podomck keramika. Jist vak je pouze, e "emesln vroba b!hem velkomoravskho obdob kontinuln! vzr$st. 4. fze (Obrzek 184): V posledn velkomoravsk fzi se ve zven m"e objevuj znaky, kter p"edznamenvaj novou dobu. Jedn se p"edevm o tuhovou keramiku, zseky a r$zn vpichy, plastick lity a vvalky na hrdle. Na keramice lze zaznamenat ur#it regres. Zaznamenvme nejv!t vskyt jednoduchho, prost! vlcovit! #i kuelovit! se"znutho okraje, ve v!t m"e se op!t objevuje vzdoba na hrdle a vrazn! vzdoba v podob! rh rytch jednozubm nstrojem. Miz prolaben okraje, naopak roste zastoupen okraje profilovanho st"edovou litou a okraje vodorovn! se"znutho s vytaenou vn!j hranou. Podobnou tendenci zjistil i B. Dostl (1975, 150151). Pro zv!re#nou fzi je typick nzk hust h"ebenov vlnice (Obrzek 174). Bohuel disponujeme jen minimem objekt$ spadajcch do 4. fze, a proto nelze odhadnout, do jak mry jsou nae zv!ry pln. Ze stejnho d$vodu nem smysl vypo#tvat procentuln zastoupen jednotlivch typ$ v tto fzi. P"esto lze konstatovat, e charakter 4. fze jasn! nazna#uje tendenci, kterou se ubral dal povelkomoravsk vvoj keramiky.

209

Typologick skupina

Fze prvnho vskytu Pr$m!rn hmotnost fragmentu (vechny kategorie fragment$) 26,8 g 27 g

E a E_A F B (B_2)

Fze maximlnho vskytu Pr$m!rn hmotnost fragmentu (vechny kategorie fragment$) 23 g 22,8 g 22,9 g

Fze prvnho vskytu Pom!r okraj$ s vdut k celkovmu po#tu fragment$ ve skupin! cca 1:5 cca 1:5,5

Fze maximlnho vskytu Pom!r okraj$ s vdut k celkovmu po#tu fragment$ ve skupin! cca 1:15 cca 1:15 cca 1:11

Jednotliv vvojov fze lze z hlediska absolutn chronologie datovat pouze aproximativn! (cf. POL%EK 1995, 154). Nen vak pochyb o tom, e pat", s vjimkou 0. fze (MACH%EK 1994, 162165, 183184), k velkomoravskmu obdob (DOSTL 1975, 167171). V jeho rmci vak nen jemn!j vro#en vzhledem k nedostatku dob"e chronologicky fixovanch p"edm!t$ (nekeramick artefakty, dendrochronologicky datovan d"eva apod.) na Pohansku mon. Zpochybnit lze i n!kter star pokusy, nap". dataci Dostlovy 4. skupiny ji od 1. pol. 9. stol. podle importovanho emailovho nkon# v hrobu 253 u kostela (DOSTL 1994b, 19)18 nebo #asn datovn keramiky z obj. 210 v Lesn kolce (viz ve). Pouze obecn! m$eme konstatovat, e 1. a 2. vvojov fze spad do starho velkomoravskho obdob (prvn a druh t"etina 9. stol.) a e 3. fze je spojena s vrcholnm dobm Velk Moravy v posledn t"etin! 9. stol. (zde pouvme i analogie z Mikul#ic, kde keramiku 3. typu, kter tvo" charakteristickou npl& 3. fze na Pohansku, datuj od 2. pol. 9. stol. do 10. stol. POL%EK 1995, 154). Nejmlad 4. fzi z Pohanska lze za"adit na p"elom 9./10. stol. a do 1. pol. 10. stol.

18

Podle nejnov!jch expertz E. Wamerse (1994, 129) nebyly toti tyto p"edm!ty v Karolnsk "i produkovny a pouvny v 8. stol., jak soud B. Dostl (1994b, 14 s lit.), ale a ve druh t"etin! 9. stolet.

210

Fze 1

O 233

211

O 188

Obrzek 177

211

Fze 2

O 159

O 144

212

O 158

O 247B

Obrzek 178

212

Fze 2

O 203 O 223

O 251

213

O 226

O 200c

Obrzek 179

213

Fze 3

O 221

214

O 248

Obrzek 180

214

Fze 3

O 172

215

O 215

Obrzek 181

215

Fze 3
O 255

O 143

216

O 191

Obrzek 182

216

Fze 3

O 263

217
Obrzek 183

217

Fze 4

O 227

218

O 254

Obrzek 184

218

E. Analogie a modely
Poznatky o ran! st"edov!k keramice z Pohanska, k nim jsme dosp!li pomoc formalizovanch metod, se pokusme komparovat s informacemi a modely, kter se v k srovnatelnm nlezovm skupinm u ns i v okolnch zemch, p"p. k etnoarcheologickm pozorovnm a vsledk$m experimentln archeologie. Pokusme se zjistit, #m je velkomoravsk keramika z Pohanska vjime#n #i naopak, co m spole#nho s hrn#"skou produkc z jinch lokalit, region$ #i obdob. Zv!ry vychzejc z takovho srovnn sice #asto nep"eshnou rove& pracovnch hypotz, p"esto snad budeme s jejich pomoc schopni zapojit nae vsledky do irho kontextu, a doplnit tak p"edstavy o socioekonomickm, technologickm a chronologickm rmci, v n!m byla velkomoravsk keramika vyrb!na.

1.

Vroba ran" st!edov"k keramiky

Na zklad! formalizovanho "een jsme zskali zajmav daje o zp$sobu a charakteru vroby ran! st"edov!k keramiky na Pohansku. P"edpokldme, e zde ve st"edohraditnm obdob existovaly dv! hlavn kategorie: profesionln! vyrb!n produkty a keramika podomck. Prvn kategorie se vyzna#uje existenc vrazn! diverzifikovanch typ$, jejich vroba podlhala pom!rn! pevnm standard$m jak v oblasti materilu, vzdoby, utv"en okraje, tak i tvaru a rozm!r$. Pat" sem typologick skupiny A, B (B_2), C(C2), D, CH(?) a z#sti i F. Druh kategorie zahrnuje p"edevm skupinu E (jako p"eitek snad i skupinu H) a tvo" mnohem indiferentn!j masu, sjednocenou pouze druhem vzdoby a ni technologickou kvalitou. Zbvajc zjit!n skupiny jsou bu) projevem keramiky jinho #asov obdob (skupina H) #i jin provenience (skupina G). Celkov pom!r mezi keramikou "emesln! vyrb!nou a podomckou je p"iblin! 264:172, tj. asi 1,54:1 ve prosp!ch "emeslnch vrobk$19. Tento pom!r se b!hem #asu m!n: od 1:1 v prvn velkomoravsk fzi, a k 2:1ve prosp!ch profesionln keramiky ve t"et vrcholn fzi. Rozdl mezi ob!ma kategoriemi popisuje A. Anderson (1985, 167) ve sv knize Interpreting Pottery nsledovn!: Podomcky vyrb!n keramika slouila k bezprost"ednmu mstnmu pouit. Byla v!tinou roben v ruce, bez pouit kruhu, produkovna byla seznn! a na jej vrob! se podleli mui i eny. Tento zp$sob vroby je typick hlavn! pro prehistorickou keramiku. Keramika vyrb!n specialisty se naopak vyzna#uje vysokm standardem a uniformitou jednotlivch typ$. Specializovan hrn#"i se mohli pohybovat z msta na msto, kde uspokojovali mstn pot"eby, #i mohli pracovat v etablovanch dlnch a se svou produkc mohli obchodovat #i ji sm!novat. Zp$sob produkce ran! st"edov!k slovansk keramiky lze identifikovat s jednotlivmi typy etnoarcheologick klasifikace vroby keramiky D. Peacocka (1982; podle SCHIERENBECK 1994, 213215): I. typ, tzv. Household Produktion, charakterizuj nsledujc znaky: kad domcnost produkuje keramiku pouze pro sebe, a to jen sporadicky v p"pad! pot"eby; z ekonomickho hlediska se jedn o druho"adou #innost hrn#"stv provozuj eny vedle sv dal #innosti v domcnosti keramick typy jsou produkovny podle p"snch m!"tek funkcionality a nejmen energetick nro#nosti p"i vrob! styl keramiky a prostorov roz"en reflektuje vskyt r$znch etnickch skupin na danm zem pro vrobu je pouvna pouze jednoduch deska, vpal je provd!n na otev"enm ohniti II. typ, tzv. Household Industry, je popsn nsledovn!: ji existuje "emesln specializace
19

Do t!chto #sel nebyla zapo#tna skupina F_2(HDP*), u kter nen zcela jasn, do jak kategorie pat", a dle skupiny G, H a keramika se zseky.

219

dochz k vrob! pro zisk, existuje monost produkovat pro v!t trh hrn#"stvm se zabvaj p"edevm eny, kter tak pomhaj rodinnmu rozpo#tu rozshlej prodej nem!n zp$sob hrn#"sk produkce, nebo( je provozovn seznn! jako hrn#"sk pom$cka je pouvna jednoduch formovac deska #i centrovan ru#n hrn#"sk kruh keramika je vypalovna na otev"enm ohni #i v jednokomorovch pecch

III. typ, tzv. Individual Workshop: hrn#"stv je sice provozovno seznn!, p"edstavuje vak hlavn zdroj p"jm$ producent$; zem!d!lstv u nich hraje pouze pod"adnou roli produkce je orientovna na nejlukrativn!j trhy p"i vrob! p"evauje vyuit hrn#"skho kruhu a pec v p"pad!, e se "emeslo stalo ekonomicky d$leit, je provozovno hlavn! mui hrn#"i v!tinou pracuj sami #i s pomoc rodinnch p"slunk$ v souvislosti s t!ko transportovatelnmi vrobnmi za"zenmi, jakm byl nap". hrn#"sk kruh, se "emeslnci v!tinou usazovali na jednom mst!. Na p"kladu "msk Britnie lze demonstrovat, e v t!chto dlnch bylo vyrb!no p"edevm b!n kuchy&sk zbo. Dlny slouc mstn komunit! mohly pracovat i na seznn bzi ve spojen nap". se zem!d!lstvm #i jinmi aktivitami, avak vroba keramiky zde byla hlavnm zdrojem p"jm$. Individuln dlny se objevuj jak na vesnici, tak v m!stskm prost"ed, obecn! vak byly vce roz"en na venkov!. Nachzej se v okol m!st a v!tch sdli( jako svch hlavnch odbyti(, lokalizovny vak byly u zdroj$ p"rodnch surovin nutnch k vrob! keramiky, jako nap". hlna, voda, d"evo, a u loklnch trh$ (ANDERSON 1985, 167172). IV. typ, tzv. Nucleated Workshop: p"i tomto zp$sobu produkce keramiky se individuln dlny prostorov! spojuj hrn#"stv je zde hlavn #innost, veker ostatn aktivity jsou nevznamn hrn#"stv le zcela v rukou mu$ velik konkurence mezi hrn#"i zvyuje technologick standard produkce je vyrb!no standardizovan spektrum vysoce kvalitnch produkt$ s velkou #st produkce obchoduj p"ekupnci, kte" s pomoc rozshl obchodn st! exportuj vrobky na velik vzdlenosti V "mskm sv!t! lze s t!mito nucleated workshops spojovat dlny produkujc jemnou keramiku ur#enou pro dlkov obchod (nap". La Graufeseneque). Byly to dlny koncentrovan na malm zem, v!tinou nebyly vzny na velk sdla, ale na monosti levnho transportu nap". po vodnch cestch (ANDERSON 1985, 167172). K tomuto modelu pat"ily nejspe i dlny vyrb!jc znmou karolnskou keramiku badorsfskou a pozd!ji i pingsdorfskou. Centrum jej vroby se nachzelo u Rna, v prostoru mezi Kolnem a Bonnem. Dle archeologickch zjit!n zde existoval ur#it hrn#"sk okrsek, v n!m se nachzelo mnostv hrn#"skch pec a dlen (JANSSEN 1970, 224236). Tato velmi vysp!l keramika byla, jist! po vodn cest!, exportovna do velk #sti karolnskho sv!ta (nachzme ji nap". v Birce a Haithabu). I kdy jsou Peacockovy modely n!kdy kritizovny jako p"li zjednoduujc (nap". SCHIERENBECK 1994), domnvm se, e mohou poslouit jako dobr orienta#n vodtko p"i diskusi o "emesln rovni ran! st"edov!kho slovanskho hrn#"stv. Je z"ejm, e to, co Peacock nazv Household Produktion (podomck produkce), lze jednozna#n! identifikovat s vrobou #asn! slovansk keramiky praskho typu, p"p. i nejstarch zdobench ndob starohraditnho obdob, kter se vyzna#uj nzkou technologickou rovn a jednotou v rmci etnick skupiny. Pon!kud sloit!j je otzka, jakou keramiku p"i"adit k modelu tzv. Household Industry. Domnvm se, e by to mohly bt prv! ony typologick skupiny velkomoravsk keramiky z Pohanska, kter jsme ozna#ily jako podomckou keramiku, tedy p"edevm skupina b!n hraditn keramiky F a z#sti snad i skupina E (ta vak inklinuje k rozvinut!jmu vrobnmu modelu). Nejsme sice

220

schopni nap". rozhodnout, zda tuto konkrtn keramiku produkovaly eny #i zda ji byla ur#ena pro trh, podle sv kvality vak vcelku dob"e odpovd popisu produkt$ Household Industry. Nejvysp!lej typologick skupiny velkomoravsk keramiky z Pohanska, tedy A, B, C, D, p"p. CH jsou s nejv!t pravd!podobnost produkty dlny (dlen) fungujcch podle modelu Individual Workshop. Sv!d# o tom nap". skute#nost, e se tato keramika masivn! vyskytuje v prost"ed centrlnho hradiska, tedy vysoce lukrativnho trhu, byla rutinovan! vyrb!na na rychleji rotujcm kruhu a mon vypalovna ve vysp!lch dvoukomorovch pecch (na Pohansku a v jeho okol sice takov pece nalezeny nebyly, na jejich existenci vak lze usuzovat podle bateri pec z Nitry Lupky, kde byla produkovna kvalitativn! srovnateln velkomoravsk keramika CHROPOVSK 1959, 812816). Jestlie je mon spojovat jejich producenty n!jakm zp$sobem s ekonomickm systmem centrlnho Pohanska, co je vce ne pravd!podobn, m$eme p"edpokldat, e se podobn! jako ostatn obyvatel hradiska a p"edhrad na Pohansku zabvali zem!d!lskou #innost pouze z#sti (VIGNATIOV 1992, 98), a "emeslo p"edstavovalo jejich hlavn aktivitu. Se #tvrtm nejvysp!lejm modelem vroby keramiky tzv. Nucleated Workshop nelze v prost"ed Pohanska pravd!podobn! po#tat. V rmci Velk Moravy snad takovou dlnu mohou indikovat nlezy tzv. keramiky antickch tvar$, vyt#en z vybranho materilu na nonm kruhu a distribuovan na velkm zem. Nachzme ji vak pouze v mizivm mnostv (nap". DOSTL 1975, 164 165; HRUB 1965a; 1965b, 304307). Otzka technologie keramiky je spojena tak s konkrtnmi doklady vroby na lokalit!. I kdy se budeme muset tto problematice v!novat v budoucnosti podrobn!ji, ji nyn je mon upozornit na n!kter jej aspekty. Prvnm krokem p"i vrob! keramiky je exploatace suroviny. Podle mineralogickopetrografickch expertnch analz vme, e velkomoravsk keramika z Pohanska, podobn! jako petrograficky shodn hrn#ina z Mikul#ic, byla vyrb!na hlavn! z loklnch surovin. Pro matrix vyuvali mstn hrn#"i p"edevm holocenn nplavov hlny (p"p. spra a neogenn hlny) a pro ost"ivo k"emi#it psek z dun (p"p. karbonty a slda) (DVORSK-POL%EK 1995, 196202). Na Pohansku lze identifikovat i msto, kde byla hrn#"sk hlna s velkou pravd!podobnost t!ena. Jedn se o rozshl (15x10 m, hl. a 0,9 m) objekt #. 6 (Obrzek 185), nachzejc se zhruba uprost"ed prozkouman plochy "emeslnickho arelu. Je nepravidelnho tvaru s lalokovit! vyhloubenmi st!nami; lo z"ejm! o n!kolik splvajcch jam (DOSTL 1993c, 41). Svm charakterem pom!rn! dob"e odpovd recentnm hlink$m, kter znme z etnografickch vzkum$ lidovho hrn#"stv (BUKO 1990, 8283, Ryc.22).

221

5m
Obrzek 185

Pon!kud sloit!j je otzka spojen s vpalem, resp. problematika hrn#"skch pec. Z Pohanska nejsou znmy vysp!l dvoukomorov hrn#"sk pece, kter byly prozkoumny nap". v Nit"e Lupce (CHROPOVSK 1959, 812816). Vysv!tlit to lze vce zp$soby. Vyjdeme-li z modelu Inividual Workshop, je docela mon, e se vysoce specializovan hrn#"sk dlny v$bec nenachzely v prostoru vlastnho hradiska, ale n!kde v jeho blzkm okol, p"i#em z$stvaj dosud neobjeveny (ANDERSON 1985, 167172). Takov model je typick pro oblast Polska, kde jsou sporadick nlezy hrn#"skch pec lokalizovny #asto mimo opevn!nou plochu, ve spolehliv vzdlenosti od centra aglomerace. Proto jsou pom!rn! vzcn! zachyceny archeologickou prospekc (BUKO 1990, 151152). Dal mon vysv!tlen nazna#uj etnografick p"klady. Vyplv z nich, e pro vrobu pom!rn! vysp!l keramiky je mono vyut i otev"en ohnit!. Vypalovn na otev"enm ohniti je zcela adekvtn pro hrub zbo, jeho vhodou je velk flexibilita. Tato technologie m$e vysv!tlovat vrobu keramiky v mstech, odkud neznme keramick pece. Prostor, kde se na povrchu keramika vypalovala, toti archeologicky identifikujeme jen z"dka (ORTON TYERS VINCE 1993, 127130). Na Pohansku mohou takov vrobn postupy souviset s keramikou, kterou ozna#ujeme jako podomck. Nlezy ohni(, p"p. jednoduchch jednokomorovch pec byly v prostoru "emeslnickho arelu na Pohansku pom!rn! #etn (DOSTL 1993c, 4142). O tom, e pro vpal slovansk keramiky nejsou sloit za"zen nutn, sv!d# tak experimenty proveden v N!mecku. Dosti kvalitnho reduk#nho vpalu zde archeologov doclili i v jednoduchch jamch (BTTCHER BTTCHER 1997, 8793). Nejpravd!podobn!j monost vak je, e ve stejn dob! existovaly r$zn zp$soby vpalu vedle sebe, jak ukazuj etnografick pozorovn lidovho hrn#"stv ze zpadnho St"edomo". Zde v n!kterch oblastech dominuje vpal v jamch #i mil"ch, jinde v chlebovch pecch, ve m!stech a centrlnch oblastech v dvoukomorovch nebo achtovch pecch (VOSSEN 1991, 30).

222

Dal doklady o vrob! keramiky zatm na Pohansku v porovnn s jinmi lokalitami chyb, resp. nebyly doposud detailn! vyhodnoceny. Nedisponujeme proto d$kazy o zpracovn a usklad&ovn hrn#"sk hlny, kter mme z polskch ran! st"edov!kch sdli( (BUKO 1990, 9092) #i ze Starho M!sta (HRUB 1965b, 302), ani nlezy, kter souvisej s hrn#"skm kruhem (p"kladem je kamenn podkladka ze Starho M!sta HRUB 1965b, 302). Postrdme i nstroje pouvan p"i tvarovn a vzdob! ndob, nap". tzv. rhovadla pom$cky k vytv"en ryt vzdoby (HRUB 1957, 154,156, obr. 2:4, obr. 32), p"p. tzv. hrn#"sk #epele, kter byly rozpoznny v pom!rn! nedvn dob! a mohou bt proto snadno zam!n!ny za men brousky (KOU*IL 1994, 142). %ekaj ns teprve podrobn rozbory formovn ndob a opracovn jejich povrchu, kter na vysok rovni realizuj polt kolegov (nap". RZE+NIK 1993; 1995, 6678, s literaturou). S technologi vroby velkch zsobnic snad m$eme spojovat plastick lity (GALUKA 1989, 130133), kter jsou na keramice z Pohanska tak zastoupeny.

2.

Typologie ran" st!edov"k keramiky

Vjime#n postaven keramiky z Velk Moravy a z Pohanska u B"eclavi souvis zvlt! se irokm spektrem profesionln! vyrb!nch typ$, jejich produkce podlhala standard$m v oblasti materilu, vzdoby, morfologie i rozm!r$. Vynikne to p"edevm srovnnm s keramickou produkc z jinch vznamnch center a region$ ran! st"edov!k st"edn Evropy 9. stolet. Podobn! jako na Pohansku, tak i na jin vznamn velkomoravsk lokalit! aglomeraci rozkldajc se okolo Starho M!sta a Uherskho Hradit! dokldaj archeologov existenci "emesln a podomck keramiky (HRUB 1955, 125145; 1965b, 286303; GALUKA 1994, 233242; 1995, 97106). Jejich soub!n vvoj za#n ji v 2. pol. 8. stol. a trv i v pr$b!hu 1. pol. 9. stol. (GALUKA 1997, 79). Podomck keramika vyr$st ze starobyl primitivn keramiky barbarsk a vyzna#uje se vrobou z voln ruky nlepem, ost"ivem v podob! hrubho psku #i drobnch kamnk$, nedokonalm vpalem, prost! p"ehnutmi zaoblenmi nebo ikmo se"znutmi okraji. Dokonal tenkost!nn keramika druh skupiny je obt#ena na kruhu, vyrobena z jemn! ps#itho materilu, na omak drsnho a zvoniv! tvrd! vyplena. Oba vrobn proudy postupn! splynuly. Od 2. pol. 9. stol. existuje ji jen slohov! jednotn pomoravsk keramika (HRUB 1965b, 291, 297). Vlastn velkomoravskou keramiku rozd!luje L. Galuka do t" skupin (1994, 240; 1995, 104; 1997, 79): I. skupina byla vyrb!na z t"d!n hlny s p"m!s psku. Vyzna#uje se jemn! drsnm tzv. krupi#kovitm povrchem. Ndoby maj vej#it #i soudkovit tvar. Jejich okraje jsou nlevkovit! #i kuelovit! se"znut, zaoblen, p"padn! se na konci zuuj a zahrocuj. Typick je pro n! jednoduch vzdoba umst!n mezi hrdlem a nejv!t vdut, proveden v!tinou jednohrotm rydlem, vzcn! h"ebenem. Motivy sestvaj v!tinou z kombinace jednoduchch vlnovek a rh, ojedin!le i vpich$. Tato keramika je velmi dob"e vyplena do edch, n!kdy hn!do#ervench tn$. Jedn se p"evn! o keramiku tzv. pomoravskho typu. II. skupina: byla vyrb!na z jemn plaven hlny ed barvy. Jej vzdoba se skldala pouze ze 2 a 5 jednoduchch rh. Dlny, kter ji produkovaly, byly na vy technologick rovni. Pouvaly patrn! dle rotujc kruh. Jde o mlo po#etnou skupinu. III. skupina: liila se specilnm materilem, kter se nevyskytuje v nejblim okol Starho M!sta. Jedn se o jl sv!tle ed barvy, kter byl na lokalitu doven. Mohl bt bez ost"iva #i naopak ost"en velkm podlem psku. V. Hrub (1965b, 302) povauje tento materil za kaolin a diskutovanou skupinu ozna#uje jako keramiku bl barvy. I jej technologick rove& je velmi vysok. V ostatnch znacch se keramika III. skupiny shoduje s keramikou I. skupiny. Tak v tomto p"pad! se jedn o mlo po#etnou skupinu. L. Galuka (1995, 104) k pomoravskmu typu poznamenv, e je velmi typick pro st"edn Pomorav a e In anderen mhrischen Zentren, von wo die Distribution der Keramikerzeugnisse vorausgesetzt werden knnte, ist diese Gruppe nur schwach vertreten oder sie fhlt berhaupt. Tento fakt vyplyne i ze srovnn vzdoby z Pohanska a motiv$ ze sdlit! v Uherskm Hraditi Sadech, Dolnch Kotvicch, kter pat" do irho okruhu starom!stsk aglomerace (MAREOV 1985, 6364). I kdy zde se#teme vzdobu ze vech fragment$, kde se zachoval kompletn

223

motiv, tedy i t!ch, kter pat" do p"edvelkomoravskho obdob a jsou zdobeny p"evn! h"ebenovou vzdobou, projev se naprosto vrazn! p"evaha vzdoby proveden jednozubm rydlem, kter je pro starom!stkou oblast ve velkomoravskm obdob typick. Ta zde tvo" 61,2% . H"ebenov vzdoba byla zjit!na pouze na 27,6% st"ep$. 11,2% tvo"ila vzdoba kombinovan. Na Pohansku u B"eclavi naopak nikdy neklesl podl h"ebenov vzdoby pod 60% (min. 62,9% ve druh velkomoravsk fzi III). Ve vrcholn velkomoravsk fzi tvo"il dokonce 73,5%. Vzdoba ryt jednozubm nstrojem se v dob! svho maximlnho vskytu objevila pouze v 31,2 % (+ 4,1% kombinovan vzdoby). Patrn! nejrozshlej soubor ran! st"edov!k keramiky v$bec (okolo 500 000 kus$ r$znho charakteru) pochz z Val$ u Mikul#ic. S obrovskou kvantitou i sloitmi stratigrafickmi situacemi, ve kterch byla keramika deponovna, souvisej velk problmy p"i jejm zpracovn (POL%EK 1994a, 207217). P"esto ji na po#tku 70. let navrhl Z. Klanica (1970, 103114) systm t"d!n keramiky z Mikul#ic (k dosavadnmu t"d!n POL%EK 1994a, 209215; 1995, 132135). Vychzel p"itom z prvotnch poznatk$ J. Poulka (1957; 1963, 6771) i vlastn vzkumn prce. Zkladem Klanicovy klasifikace je p!t typ$, vyd!lench p"edevm podle keramick hmoty a charakteru vpalu. Typ 4 p"edstavuje keramiku mlado a pozdn!hraditn, typ 5 keramiku vrcholn! a pozdn! st"edov!kou. Zbvajc t"i typy (13) pat" k tzv. p"edvelkomoravskmu a velkomoravskmu horizontu, co reprezentuje obdob nejpozd!ji od konce 8. stol. minimln! do po#tku 10. stol. (POL%EK 1994a, 215). P"es n!kter nesporn! pozitivn momenty (nap". rychlost a efektivita popisu nlez$) jsou s tmto deskriptivnm systmem spojena mnoh negativa. Je p"edevm vnit"n! nevyrovnan, co se projevuje mj. i tm, e zde na jedn stran! figuruj pom!rn! zce a jasn! vymezen typy (nap". typ 3, srovnateln s Dostlovou skupinou 4 #i na skupinou B) a na stran! druh iroce a vgn! definovan skupina keramiky ozna#ovan jako typ 2, kde vedle sebe vystupuj ndoby tvo"c ve smyslu terminologie Bubenka a Frolka (1995, 127130) morfologicky naprosto odlin typy (nap". blu#insk typ, pomoravsk typ, n!kter varianty ndob s prolabenmi okraji apod.). Identifikace ndob s jednotlivmi typy je pak siln! subjektivn (nap". POL%EK 1995, 148, pozn. 23) a ovlivn!na velikost a druhem klasifikovanho fragmentu (POL%EK 1995, 137, pozn. 10). Klanic$v pokus o t"d!n keramiky z Mikul#ic byl proto hned od po#tku negativn! hodnocen (nap". DOSTL 1975, 160). P"es intenzivn kritiku deskriptivnho systmu Z. Klanici (POL%EK 1994a, 209, pozn. 6) nebyla bohuel sou#asn garnitura archeolog$ v Mikul#icch schopna doposud nabdnout smysluplnou alternativu, zvlt! pot, kdy se ukzalo, e zd$raz&ovan p"rodov!dn analzy jsou z hlediska klasifikace velkomoravsk keramiky z Mikul#ic jen slepou uli#kou, kter kon# v petrograficky homogenn mase materilu (POL%EK 1994a, 215; DVORSK POL%EK 1995, 199201). Krom! mnoha nerealizovanch viz (POL%EK 1994a, 215216; POL%EK 1995, 148149) tak mme v sou#asn dob! k dispozici pouze nov! rozpracovanou typologizaci Z. Klanici (POL%EK 1995, 137148), kter v zsad!, i kdy kriticky, p"ejm pro p"edvelkomoravskou a velkomoravskou keramiku d!len do t" typ$. L. Pol#ek navc v rmci 2. typu rozliuje nejstar #st (.. ltesten Teil..), star #st (... lteren Teil...) a mlad #st (..jngeren Teil..) (POL%EK 1995, Abb. 810). Z textu nen zcela jasn, jak k tomuto d!len dosp!l, jedn se vak patrn! o ryze typologickou konstrukci (POL%EK 1995, 147), kter bohuel p"edjm dal (chronologickou) interpretaci, a inklinuje tedy k progresivnm vvojovm typologickm schmat$m, k nim se modern archeologie stav negativn! (ORTON TYERS VINCE 1993, 2335). Keramika 1. typu je vyrobena z materilu ost"enho hrubm pskem, kter je vyplen do popelav! edch #i edo#ernch barev. Jsou pro ni typick velk hrnce s neopracovanm, hrubm povrchem, bohat! zdoben h"ebenovm ornamentem (h"ebenov psy, vlnice, mn! i vpichy). Vzdoba bv umst!na i na vn!j stran! okraje. N!kdy jsou k tomuto typu za"azeny st"edn a men hrnce ost"en jemnm pskem, kter lze ovem jen t!ko odliit od star keramiky typu 2, co sv!d# o ned$slednosti celho deskriptivnho systmu (POL%EK 1995, Abb. 5 7, 142). Vzhledem k specifickm rozm!r$m klasickch zstupc$ typu 1 a nevyhran!n dataci se n!kdy uvauje o tom, e tento typ souvis p"edevm s funk#nm d!lenm keramiky (POL%EK 1995, 154) K nejstar #sti 2. typu pat" archaick st"edn! velik hrncovit formy vyroben z materilu ost"enho pskem, kter je p"evn! reduk#n! (?) vyplen do edch tn$. Ob#as se vyskytne i hn!d #i hn!do#erven barva povrchu. Keramika tto skupiny je tlustost!nn s masivnmi dny. Jej povrch bv hlazen a zdoben h"ebenovou, nepravideln! rytou vzdobou.

224

Keramika star skupiny 2. typu je ost"ena jemnm pskem, p"p. hrubou sldou. Povrch st"ednch a malch hrnc$ bv opracovn (hlazen?) a relativn! bohat! zdoben (h"ebenovm ornamentem). Objevuj se n!kter technologicky pokro#ilej znaky (nap". ten# st!na). Pat" sem i nejstar keramick skupiny zdoben jednozubm rydlem (nap". keramika s "msovitm okrajem aj.). Nepo#etn keramika ost"en sldou je #asto zdobena h"ebenovmi vpichy #i plastickmi vvalky v podhrdl. K nejmlad #sti 2. typu pat" n!kter vrazn skupiny keramiky nap". blu#insk typ #i pomoravsk typ. Z blu#inskho vzdobnho schmatu vychzej dal skupiny zdoben jednozubm nstrojem, nap". hrnce, jejich povrch je z v!t #sti zdoben irokmi rhami, hrnce s vlnovkami #i vpichy pod hrdlem a navazujcmi irokmi rhami, umst!nmi na horn #sti vdut! apod. Bvaj sem za"azovny i ndoby, kter pat" z morfologickho hlediska ji 3. typu (s prolabenmi okraji, kalichovit! prohnutm hrdlem), jsou vak na ni technologick rovni (jsou masivn!j, h$"e obt#en a vypalovan apod.) (POL%EK 1995, Abb. 810, 142). Keramika typu 3 je ost"ena st"edn! hrubm, mn! #asto i jemnm pskem. Jej povrch je zrnit (krupi#kovit), beze stop hlazen. Men i velk hrnce maj rozmanit formy, zpravidla s ost"e vyhnutm okrajem. Jejich charakteristick vzdoba sestv z uvoln!nch, lern! rytch h"ebenovch vlnic a ps$, u velkch hrnc$ (?) se relativn! #asto objev i vzdoba ryt jednozubm nstrojem, kter n!kdy upomn na pomoravsk typ. Vyzna#uj se prolabenmi, kalichovit! prohnutmi okraji, kter vak mohou bt n!kdy profilovny i jednodueji, tzn. e jsou nap". mn! vrazn! prohnut, vodorovn! se"znut #i #lenit. Pokro#il technologie vroby se projevuje tenkmi, pravidelnmi st!nami. Na dnech se objevuj plastick zna#ky. Povrch je vyplen do hn!dch #i #ervenoh!dch tn$, lom st"epu je sv!tl. To dajn! ukazuje na vpal v oxida#nm prost"ed (POL%EK 1995, Abb. 1112). Typ 3 lze rozd!lit na jedince klasickho vzez"en a dal dv! varianty: 3(1), 3(2). St"ep z klasicky chpanho typu 3 je sv!tle okrov barvy, s vnit"n st!nou #asto pokrytou okrovou engobou, materilem jemn! zrnitm, povrchem na omak ost"ejm a edm lomem. Varianta 3(1) m vechny znaky typu 3, je ale vyrobena z velmi hrubho materilu. Keramika 3(2) se velmi bl typu 3, je tenkost!nn, dob"e vyplen, stejnho materilu, nem vak nap". charakteristicky barevn! odlin lom nebo je ed barvy, p"padn! jinak nespl&uje vechny nleitosti typu 3 (KAVNOV 1996, 139). Vrtme-li se k ur#en druhu vpalu, zjistme, e s nm souvisej ur#it problmy, a to nejenom u typu 3. Podle vech znak$ je typ 3 z Mikul#ic toton s Dostlovou skupinou 4 #i na typologickou skupinou B. B. Dostl (1975, 162163) pe, e ndoby skupiny 4 (resp. materilov! blzk skupiny 3) jsou zvoniv! vypleny do sv!tleedch, b!loedch, ev. dalch odstn$. St"ep z t!chto ndob bv na lomu velice homogenn. To ve jsou znaky, kter povaujeme p"mo za typick pro kvalitn reduk#n vpal. Nechce se v!"it, e by se keramika typu 3 z Mikul#ic, v tolika znacch shodn s ndobami z Pohanska, liila prv! v charakteru vpalu. Domnvm se, e L. Pol#ek a jeho kolegov chybn! ur#ili zp$sob vpalu 3. typu, kter nen oxida#n, nbr reduk#n. Nazna#uje to i pon!kud jin charakteristika tto keramiky od B. Kavnov (1996, 139), kter uvd, e typ 3 je v klasickm pojet na lomu ed a na povrchu sv!tle okrov barvy, co se ji bl na p"edstav! o reduk#n! plen hrn#in!. Tento zv!r mohu potvrdit i z vlastn znalosti keramiky z Mikul#ic. Oxida#n vpal, kter v souvislosti s 3. typem zmi&uje L. Pol#ek, se na Pohansku projevuje vrazn! #ervenou barvou jak na povrchu, tak i na lomu, a u keramiky Dostlovy skupiny 3 #i na typologick skupiny B nen prakticky znm. Podobn! lze pochybovat i o tom, e typ 1 a 2 z Mikul#ic byl reduk#n! vypalovn. Zm!rn reduk#n, p"p. oxida#n vpal je toti sloit technologick postup (SALMANG SCHOLZE aj. 1983, 70), kter nelze u keramiky takovho charakteru p"edpokldat. Zde patrn! dolo k zm!n! za nekvalitn slab vpal, p"i kterm jet! nebyly dostate#n! vypleny organick sloky, co se projevuje prv! zmi&ovanmi #ernmi a tmavoedmi tny (ORTON TYERS VINCE 1993, 6870). Vzhledem k rozdln terminologii nejsou bohuel publikovan vsledky z hlediska diskuse o charakteru vpalu velkomoravsk keramiky kompatibiln. V budoucnosti bude t"eba vytvo"it srovnvac sbrku vzork$, na jejm zklad! bude mono bez terminologickch problm$ srovnat soubory z Mikul#ic i Pohanska.

225

P"es zmn!n nejasnosti je z"ejm, e mnoh typy jsou v Mikul#icch a na Pohansku shodn. Jde p"edevm o typ 3 z Mikul#ic a typologickou skupinu B (B_2) z Pohanska, resp. o n!kter skupiny ukryt v mikul#ickm typu 2, nap". blu#insk typ #i keramika s vzdobou na blu#insk motiv navazujc, kter odpovdaj na typologick skupin! E, resp. A_E (mon i A). Dle lze nejstar #st typu 2 ztotonit s pohanskou keramikou starohraditnho charakteru typologick skupiny H. Star #st typu 2, zdoben h"ebenem, pak zhruba odpovd b!n hraditn podomck keramice, kterou jsme na Pohansku shrnuli do typologick skupiny F. Skupina G z Pohanska souvis s nejstar tuhovou keramikou z Mikul#ic, spadajc do typu 4, kter jet! vykazuje tradi#n formy i vzdobu hraditnho charakteru (POL%EK 1995, Abb. 13). N!kter dal mikul#ick typy se na Pohansku v$bec neobjevuj. Jedn se hlavn! o typ 1, keramiku s "msovitmi okraji zahrnutou do typu 2, ale jist! i o dal doposud ble nespecifikovan skupiny. Jde p"edevm o nlezy spadajc do starch (p"edvelkomoravskch ?) fz osdlen Mikul#ic. Zsadn p"ekka, kter brn v objektivnm srovnn keramiky z Pohanska a Mikul#ic, je pln absence (a na n!kter diskutabiln vjimky, nap". KAVNOV 1996) kvantitativnho vyjd"en jednotlivch znak$ keramiky (nap". vzdobnch motiv$, typ$ okraj$ apod.), vztaench k nlezovm celk$m, resp. #asovm horizont$m v Mikul#icch. Bez t!chto zkladnch statistickch daj$ je objektivn komparace nemon, a musme s n proto po#kat na dobu, kdy se rove& poznn keramiky z Mikul#ic p"ibl standardu dosaenmu na Pohansku. Materil, o kterm jsme doposud diskutovali (tzn. z Mikul#ic, Starho M!sta a Pohanska), pochz z centrlnch velkomoravskch hradisek. Zajmav srovnn k n!mu nabz keramika z vcemn! perifernch oblast Velk Moravy. Jednou z nich je oblast st"edn Moravy, konkrtn! okol Brna, Vykovsk brna a P"erovsko. Velkomoravskou keramiku z tohoto regionu zpracoval %. Sta&a. P"i sv analze vychzel p"edevm z nlez$ ze Starch Zmk$ u Ln!, kter doplnil o n!kter dal lokality (STA'A 1960, 253276; 1994a, 265286). V horizontu, kter Sta&a datuje od pokro#ilho 8. stol. do 1. pol. 9. stol., se vedle sebe paraleln! vyskytuj dv! skupiny keramiky, kter se navzjem odliuj nejen materilem, ale i formou a vzdobou. Prvn skupina m pon!kud archai#t!j charakter. Je vyrb!na z hlny s malmi kamnky, jej hn!doed povrch je hlazen. Okraje jsou na koncch zaobleny nebo se"ezny. Vzdoba je provedena mnohonsobnmi h"ebenovmi vlnicemi #i psy (STA'A 1994a, 269273). Znme ji nejenom z hradiska na Starch Zmcch, ale i ze sdlit! v Blu#in!. Pro druhou skupinu je typick p"edevm vrazn p"m!s sldy, drsn povrch a #asto m!kce odsazen hrdlo s lehce vyhnutm, m!kce se"znutm okrajem. Vzdoba je tvo"ena p"edevm h"ebenovmi vpichy a h"ebenovmi vlnicemi. Vrazn keramick typ se vyskytuje na Starch Zmcch ve 2. pol. 9. stol. Je ozna#en podle inventrnho #sla idelnho exempl"e jako typ SZ 1/54. Jedn se patrn! o lokln variantu blu#inskho typu, kter se vak na Starch Zmcch objevuje i ve sv klasick podob!. Ndoby typu SZ 1/54 maj dva spole#n znaky keramickou hmotu a vzdobn schma. Hlna, z n bv vyroben, obsahuje jemn psek, v n!m se ojedin!le vyskytuj drobn kamnky a slda. Hn!d #i hn!do#ern povrch ndob je jemn! drsn nebo hladk. Vzdoba ryt jednozubm nstrojem sestv ze dvou jednoduchch vlnovek a z rh. Drobn vlnovka je umst!na pod okrajem, druh vlnovka se zpravidla nachz pod maximln vdut a m p"iblin! dvojnsobn rozm!ry. Mezi vlnovkami a pod nimi se vinou rhy, mezi nimi se od shora dol$ zv!tuj rozestupy. Okraje bvaj #asto r$zn! vlcovit! #i nlevkovit! se"znut, n!kdy s vytaenou hrankou #i hrankami. Variabilita uvnit" typu se vrazn! projevuje v celkovm tvaru ndoby, v profilaci okraj$, ve stupni vpalu apod. Pon!kud jin varianta odvozen z blu#inskho typu je znma i z rajhradskho hradiska. Odliuje se jinm hlin!nm t!stem, lepm vpalem, barvou a specifickou formou okraje. Na Starch Zmcch je typ SZ 1/54 doprovzen po#etnou keramikou, kter se vyd!luje jinou kvalitou proveden, tvarem okraje i vzdobou. Podobnosti lze naopak vystopovat v keramickm t!stu a barv!. V zemnici ze #tverc$ E-IX a F-IX rozd!luje Sta&a (1960, 258) tuto doprovodnou keramiku na dv! #sti v!t skupina, kter tvo" asi 70%, vykazuje star znaky jak v technice vroby, tak i v profilaci okraj$ #i vzdobnch motivech; do druh, men skupiny spad dokonale zhotoven keramika. Tento materil, v jeho rmci nebyl definovn dn typ, tvo" v!tinu nlez$

226

z diskutovanho objektu (tzn. 2 rekonstruovan ndoby a 68 zdobench zlomk$) a p"evauje nad ndobami a fragmenty p"i"azenmi k typu SZ 1/54 (1 rekonstruovan ndoba a 46 fragment$) (STA'A 1960, 243244). Standardizovan keramika typu SZ 1/54 p"esto reprezentuje pom!rn! velk podl z tohoto reprezentativnho nlezovho celku (cca 40% ze vech zdobench a charakteristickch velkomoravskch ? fragment$, kter nejsou slepeny v rekonstruovan ndoby). Dal vrazn skupiny keramiky se na Starch Zmcch objevuj v 10. stol. Zajmav typ keramiky pochz z oblasti st"edn Moravy a je datovn do 1. pol. 10. stol. Byl identifikovn na sdliti v Kojetn!. Ze 3000 fragment$ nalezench v osmi objektech pat"ila p"iblin! t"etiny k produkci jedn hrn#"sk dlny. Jedn se o ndoby ze stejnho, pom!rn! jemnho materilu ed barvy. Jejich okraje jsou vrazn! vyklenut, nlevkovit! se"ezan a mrn! podseknut. Vyzna#uj se jednotnm vzdobnm schmatem sestvajcm z h"ebenovch vlnic a ps$. Na sdliti jsou doprovzeny i pomoravskm typem (STA'A 1994a, 274276, Abb. 1011). Bohuel vzhledem k absenci kvantitativnch dat v publikaci nen op!t mon "ci, jak podl vzhledem ke zbvajc mase keramiky tyto "emesln vrobky dohromady zaujmaly. O vraznch typech keramiky soud %. Sta&a (1994a, 285), e jsou vrobky jednotlivch dlen p$sobcch v regionu. Peme-li o ran! st"edov!k keramice na Morav!, nelze opomenout prvn velkomoravsk typ, kter zde byl definovn. Jedn se o tzv. blu#insk tvar, kter J. Poulk popsal ji v roce 1941 a kter detailn!ji precizoval o sedm let pozd!ji (1948, 1932). Ndoby blu#inskho tvaru jsou podle n!j dovedn! robeny na kruhu a formy vesm!s thlej a ramenat. Okraj bv zna#n! vyhnut a "msovit! ukon#en (tzn. vlcovit! #i kuelovit! se"ezan s jednou #i ob!ma vytaenmi hrankami). Barva ndob se pohybuje v rozmez mezi tmavohn!dou a #ernohn!dou. Jej povrch je jemn! drsn. Keramick hmota je dob"e vyplena a obsahuje jemn psek. Na dnech se n!kdy nachzej otisky osy kruhu. Blu#insk typ upout p"edevm svoj vzdobou, kter je sloena z vlnovek a rh hluboce rytch jednozubm nstrojem. Pod okrajem je na hrdle umst!na strm a ost"e v"ezan vlnovka, pod n je ps hustch rh. Na vduti nsleduje op!t jedna nebo vce vlnovek a dle o n!co "id rhy. Vlnovka bv n!kdy velice vysok a strm.Vjime#n! se objev i dal vzdobn prvky. Blu#insk typ je na vech nalezitch doprovzen po#etnou keramikou bu) podomck nebo "emesln vroby. Tyto ndoby se od blu#inskho typu li jak tvarem, tak vzdobou, kter m$e bt tvo"ena r$znmi motivy rytmi jednozubm nstrojem i h"ebenem. J. Poulk (1948, 112117) spojoval p$vodn! blu#insk typ s existenc neznmho slovanskho kmene, tuto hypotza vak pozd!ji zamtl (19891990, 2728). Dal svrzn typ keramiky se J. Poulkovi (19481950, 8790) poda"ilo identifikovat v materilu z poh"ebit! v Dolnch V!stonicch. Jedn se o ndoby se zaoblenm lomem v horn t"etin!, kter byly dovedn! robeny na kruhu. Jejich okraj je v!tinou zaoblen. Charakteristickm znakem je profilace odsazenho podhrdl, kter se skld z jednoho #i vce vraznch vvalk$. Maximln vdu( bv zdobena jednoduchou vlnovkou #i h"ebenovou vlnic. Dolnov!stonick typ keramiky tvo" patrn! zce regionln! ohrani#enou skupinu pamtek. Na studium velkomoravsk a povelkomoravsk keramiky ze Slovenska byla zam!"ena prce I. Vlkolinsk (1994, 1995). P"edm!t jejho bdn tvo" soubor vce ne 400 ndob z poh"ebi( 9.-11. stol. Keramiku hodnot p"edevm z hlediska tvar$, vzdob a plastickch zna#ek na dnech, kter se sna z velk #sti analyzovat pomoc formalizovanch metod. Na zklad! tvarov analzy dochz k d$leitmu zjit!n (VLKOLINSK 1995, 37): Auf der Grundlage der Untersuchung des Vorkommens der einzelnen Formentypen auf den Grberfeldern wurde festgestellt, da sich im Rahmen der einzelnen Grberfelder keine allzu groe Verwandtschaft bzw. Einheit in den Formen uert, da vielmehr eher eine betrchtliche Veschiedenartigkeit dominiert. Diese Feststellung gilt nicht nur fr die einzelnen Grberfelder, sondern auch im Vergleich der Grberfelder untereinander. Gegenber beiden Beobachtungen besteht eine charakteristische Ausnahme das Grberfeld in Nitra, in der Lage Lupka, wo eine deutliche Verwandtschaft der Keramikformen zu belegen ist. Diese Erscheinung erklrt sich wohl vor allem daraus, da der beinahe dominierende Teil der auf diesem Grberfeld freigelegten Gefe aus der benachbarten Tpferwerkstatt stammt, die in der Vorburg des Burgwalls von Lupka untersucht 227

ferwerkstatt stammt, die in der Vorburg des Burgwalls von Lupka untersucht wurde, und in der eine Gruppe von Tpferfen mit einer hochspezialisierten Produktion zu verbinden ist. Nejen podle tvaru, ale i podle vzdoby je z"ejm, e keramika z pec v Nit"e Lupce tvo" vraznou skupinu na poh"ebiti u dlen a na okolnch lokalitch. Na druhou stranu vak: Auf den brigen Grberfeldern ist eine hnliche starke Konzentration eines solchen oder auch eines anderen Typs der Verzierungsmotivs nicht zu beobachten. (VLKOLINSK 1995, 37). Nejtypi#t!j keramickou formou na poh"ebiti v Lupce je mrn! ba&at, ir tenkost!nn hrnec s maximln vdut posunutou do horn t"etiny. Je siln! vyplen do hn!d a edo#ern barvy. st je v!tinou esovit! profilovan a zakon#en knicky nebo vlcovit! se"ezanm, p"p. zaoblenm #i sloit!ji profilovanm okrajem. Charakteristickm vzdobnm motivem je varianta VIIe podle I. Vlkolinsk, tzn. kombinace vlnovky ryt jednozubm nstrojem, umst!n pod hrdlem, a rh pokrvajcch zbytek ndoby a po doln t"etinu. Vyskytnou se i dv! p"es sebe poloen vlnovky pod hrdlem #i druh vlnovka na maximln vduti. Podle B. Chropovskho dokld vzdoba i profilace jasn! "emeslnou vrobu tto keramiky (CHROPOVSK 1962, 206; VLKOLINSK 1995, 37). I kdy I. Vlkolinsk (1995, 37) konstatuje, e podle hrobovho materilu nelze na Slovensku vyd!lit dnou dal vraznou skupinu keramiky podobnou hrn#in! z Nitry Lupky, ukazuj vsledky zpracovn nlez$ z velkomoravskho hradiska Mula %enkov, e na n!kterch (centrlnch ?) sdlitnch lokalitch je mono podchytit dal vrazn keramick typy. M. Hanuliak (1995, 4145) je povauje za produkty hrn#"skch dlen pracujcch v ur#itm ohrani#enm #asovm seku (HANULIAK KUZMA ALKOVSK 1993, 8386). Pro obdob od za#tku 9. stol. a do 12. stol. bylo na lokalit! identifikovno osm typologickch skupin. Li se keramickm t!stem, vzdobou i utv"enm okraj$. Mnostv keramiky, kter spad do n!kter z t!chto zce definovanch skupin, je vak pom!rn! mal. V nlezovch celcch tvo" meninu a je doprovzena po#etnou uniformn keramikou (HANULIAK 1995, 43). Bohuel pom!r mezi typickou a netypickou keramikou nen kvantifikovn, a proto si nelze ud!lat p"edstavu o tom, do jak mry je vskyt "emesln! vyrb!n keramiky pro hradisko Mula %enkov charakteristick #i naopak.

Pro poznn keramiky 9.-10. stol. ve st"edo#esk oblasti je d$leit soubor pochzejc z vzkumu bude#skho p"edhrad. Na rozdl od keramiky z Levho Hradce #i Praskho hradu se jedn zrove& o stratifikovan i relativn! po#etn soubor, kter, na rozdl od obou zmn!nch lokalit, obsahuje dostatek relevantnch informac, nutnch pro poznn typologick npln! st"edohraditnho obdob. Keramiku "azenou k prvnmu sdlitnmu horizontu na Bud#i lze datovat jak podle stratigrafick situace (p"edchz mladohraditn vrstv!, datovan od 2. pol. 10. stol., obsahujc keramiku s kalichovitmi okraji), tak podle pr$vodnch nlez$ (fragment ostruhy z 9. stol.) (BARTOKOV 1997, 112113). Analza vychz ze zdobench okrajovch st"ep$ pat"cch 83 jedinc$m. Lhev je zastoupena jednm a miska t"emi exempl"i. Zbytek tvo" hrncovit ndoby. V souboru keramiky z Bud#e lze definovat jedin vrazn typ tvo"en kombinac okraje, vzdoby a keramickho materilu (BARTOKOV 1997, 136). Jedn se o hrnec s tzv. lmcovitm okrajem (vrazn! rozev"en okraj esovit profilace ukon#en zaoblenm), kter je zdoben h"ebenovm ornamentem za#najcm vdy v podhrdl h"ebenovm psem. Diskutovan keramika je vyrobena z dob"e plenho materilu, s hojnou p"m!s st"edn! hrubho psku. Tento typ je v souboru zastoupen pouze esti exempl"i (tzn. tvo" p"iblin! 7% vech analyzovanch jedinc$). Keramika s lmcovitmi okraji se vak nevyskytuje pouze na Bud#i, ale nachzme ji i ve vrstvch Praskho hradu a jeho suburbia. Tvo" vvojov p"edstupe& keramiky s kalichovitm hrdlem, kter je v prask oblasti typick pro mladohraditn obdob od 10. stol. (PAVL/ 1971, 7996; TOMKOV A KOL. 1994, 177). Dal kombinace znak$, kter lze na keramice z Bud#e zaznamenat, ji nejsou tak vrazn. Jsou vzan na velmi dob"e vypalovan keramick materil s malou p"m!s jemnho ps#itho ost"iva. Ndoby vyroben z tohoto materilu (cca 30% vech jedinc$) rozd!lujeme do n!kolika skupin podle toho, zda jsou kombinovny s vzdobou rytou jednozubm nstrojem nebo h"ebenem #i podle toho, zda se vyzna#uj tenkost!nnost, p"p. pochzej z malch hrnk$. Jejich okraje jsou v!tinou

228

r$znmi variantami se"ezanch okraj$ (BARTOKOV 1997, 136). Jde o pom!rn! heterogenn skupinu a je otzkou, zda v$bec lze n!kterou ze zmn!nch kombinac definovat jako keramick typ. Ve sv v!tin! se st"edohraditn keramika z Bud#e vyzna#uje zna#nou variabilitou keramick masy i profilovn okraj$. Ve vzdob! dominuje h"ebenov ornament nad vzdobou rytou jednozubm nstrojem (cca 3,6:1) (BARTOKOV 1997, 118; TOMKOV A KOL. 1994, 169) N!kolik okruh$, d"ve nazvanch typy (BUBENK FROLK 1995, 130), ran! st"edov!k keramiky bylo mono dky dlouholet prci archeolog$ definovat v severozpadnch %echch. Vrazn, geograficky vymezen okruhy st"edohraditnho obdob lze spojovat se vznikem regionlnch struktur, kter souvisej s po#tky "emesln produkce vzan na centra p"edp"emyslovskch teritorilnch tvar$. Rozliujeme zde n!kolik keramickch okruh$: Zabruany, Litom!"ice, Hradec Rubn a Drah (BUBENK MEDUNA 1994, 186187, 191). Snad nejvce pozornosti bylo v!novno tzv. zabruanskmu typu. Podle Z. Vni (1961, 466467) se jedn o dvouknick hrnec, jeho vzdoba je sestavena z kolk$ s r$znmi, hlavn! v!tvi#kovmi ornamenty, kter jsou #asto kombinovan s vodorovnmi rhami. Kolky se objevuj v cel "ad! variant (hl. v!tvky). Typick je vlcovit! se"znut okraj s vytaenou spodn i horn hranou a prolbnutm. Tato keramika byla obt#ena a tvrd! vypalovna. Po strnce technologick a materilov se neodliuje od ostatn st"edohraditn keramiky. Z. V&a ji datuje od 9. do pol. 11.stol. Podrobnou analzu nlez$ z eponymnho hradiska v Zabruanech provedla A. Rus (1994). Konstatovala, e keramiku zskanou na lokalit! v minulm stolet i vzkumy v 50. letech nelze dle #lenit do mench nlezovch celk$. Je nutno s n pracovat jako s jednm celkem, datovanm do obdob od konce 8. do 11., snad i 12. stol. A. Rus se v takto nediferencovanm materilu pokusila o hypotetick stanoven typologickho vvoje, kter nsledn! srovnvala s vvojem keramiky na blzk lokalit! v Chlumci. A. Rus (1994, 3455) vychzela p"i typologick analze pouze z kombinace vzdoby a utv"en okraje. P"i sv prci zjistila, e krom! n!kterch vrazn! mladohraditnch forem (nap". zdu"el okraje) jsou vechny hlavn zjit!n kumulace t"d okraj$ kombinovny se vemi hlavnmi skupinami vzdoby. Rozdln je p"edevm #etnost t!chto kombinac. Tak nap". nejv!t procentuln zastoupen h"ebenovch ornament$ se objevuje u slab! vyhnutch zaoblench okraj$ (38%). S nimi vak bvaj mj. kombinovny i kolky (15%), kter se ale nej#ast!ji objevuj spolu s r$zn! vyhnutmi prolbnutmi okraji (okraje t"dy 3) (24,6 %). Kombinace okraj$ a vzdoby interpretuje A. Rus p"edevm chronologicky. P"edpokld, e po#tek osdlen lokality charakterizuj jednoduch okraje kombinovan s h"ebenovou vzdobou (15% vech zdobench okraj$). Dle vvoj sm!"uje k ndobm s vyhnutm, p"evn! prolbnutm okrajem, kter jsou zdobeny kolky ormovanmi jednoduchmi rhami (ze vech zdobench okraj$ t"dy 3 se vyskytuj na 15% kolky + rhy a na 15 % rhy). Pro nsledujc obdob zabruanskho hradiska jsou podle Rus typick r$zn, p"edevm prohnut okraje, kombinovan s jednoduchmi rhami, vlnovkami, vrypy, p"p. plastickmi litami. Tato keramika je na lokalit! celkov! zastoupena v pon!kud v!tm mnostv ne vlastn tzv. zabruansk typ. Keramika nsledujcch vvojovch etap, spadajcch do 12., resp. 13. stol., se v Zabruanech objevuje ji jen velice z"dka (RUS 1994, 7072). Prce Rus je neblaze ovlivn!na skute#nost, e archeologick materil ze Zabruan nebylo mono roz#lenit do mench celk$ (podle sdlitnch objekt$ #i vrstev), i tm, e p"i svch typologickch rozborech vychzela pouze z profilace okraje a charakteristiky vzdoby, co je pro definici typu nedosta#ujc (srovnej BUBENK FROLK 1995, 127130). Vzhledem k t!mto okolnostem nelze zjistit, do jak mry je vlastn tzv. zabruansk typ vymezen oproti jin sou#asn keramice (typick vzdoba v podob! kolk$ se objevuje i na ndobch s jinmi ne typickmi okraji; naopak typick zabruansk okraje jsou #asto kombinovny s vzdobnmi motivy bez kolk$) a zda, p"p. jak keramick typy ho doprovzej. Z. V&a v tto souvislosti konstatoval, e prolnn typickch prvk$ s jinmi je mnohem b!n!j ne #ist typy se souhrnem vech znak$ (V'A 1961, 472). Z naeho hlediska je velice pozoruhodn dal tzv. typ litom!"ick. Jedn se o ndoby s vej#itm #i soudkovitm t!lem, vodorovn! se"znutm a prolabenm okrajem a vzdobou v podob! dvou vodorovnch h"ebenovch ps$, mezi nimi se nachz h"ebenov vlnice (ZPOTOCK

229

1965, 252). Podle t!chto znak$ se jedn o keramiku velice podobnou Dostlov! 4. skupin! z Pohanska #ili na typologick skupin! B (B_2), resp. Klanicov! 3. typu z Mikul#ic. Je koncentrovna na relativn! malm zem okolo Litom!"ic a spojovna s p"esunem obyvatelstva z jihovchodu (BUBENK MEDUNA 1994, 186). Zde se krom! tto keramiky (12%) objevuj v hrobech 9.-10. stol. (celkem 151 ndob) i zstupci dalch regionlnch okruh$ zabruansk (6%) a libo#ansk (4%). Vrazn regionln typy zaujmaj podle M. Zpotockho celkem 22%, tj. zhruba p!tinu; zbvajc #ty"i p!tiny ndob maj obecn! st". ml. hraditn rz. (ZPOTOCK 1965, 254). P"itom vak nelze vylou#it, e se jednotliv typy mohly koncentrovat v ur#itm kratm #asovm horizontu. Ji zmn!n tzv. libo#ansk typ je charakterizovn prohnutm hrdlem, odd!lenm ostrou hranou od ostatn #sti ndoby (V'A 1961, 468). Lze rozliit dv! varianty (BUBENK 1988, 4756): A) ndoby nabvajc a dvouknickch forem s vvalky na podhrdl. Jsou zdoben h"ebenovm ornamentem (vlnice, psy, vpichy) i motivy rytmi jednozubm nstrojem. Tato keramika se objevuje v rmci 9. stol. a p"ev do mladohraditnho obdob. B) ndoby s typickou vzdobou v podob! h"ebenovch vpich$ #i vryp$ na lomu podhrdl a t!la ndoby, kter jsou kombinovny nap". s psem vlnovek #i rh pod lomem. Tato keramika se ji vyzna#uje mladohraditnmi formami okraje. Odhaduje se (podobn! jako v p"pad! varianty A nm chyb p"esn!j datovac opory), e varianta B pat" svoj p"evahou mladohraditnmu obdob, i kdy jej po#tky lze hledat ji v dob! p"edchzejc. Jde o vrazn typ st"ednho Pooh". Nen zcela jasn, zda m$eme vzhledem k odlinmu stavu bdn srovnvat zce definovan typy z Pohanska s #eskm materilem. I p"esto lze odhadnout, e velkomoravsk keramika p"edstavuje mnohem standardizovan!j a zrove& rozmanit!j typov spektrum ne ndob z jednotlivch center #esk kotliny. Sice zde ji od st"edohraditnho obdob nachzme ndoby s vraznmi znaky (p"edevm vzdoba, tvar ndoby, p"p. profilace okraje), jejich podl na celkovm mnostv keramiky je vak v tto dob! relativn! nzk (vrazn typy na Bud#i: 7 %; kolkovan vzdoba v Zabruanech: 13,8% RUS 1994, 37; regionln typy na Litom!"icku: 22%). Vysok byla naopak r$znorodost p"evaujc b!n st"edohraditn keramiky (viz ve: RUS 1994, 3455; TOMKOV A KOL. 1994, 169; V'A 1961, 472 apod.). V porovnn s centrln oblast Velk Moravy byl vvoj "emesln hrn#"sk produkce v %echch 9. stol. teprve na svm po#tku a v!tina ndob byla vyrb!na asi poloprofesionlnm #i podomckm zp$sobem. Zaveden typizovan profesionln vroby zde v n!kterch p"padech souvis teprve s transferem obyvatelstva #i know how z Moravy (nap". BUBENK MEDUNA 1994, 183184; OLLE 1966, 194196; 1979, 514). Hradisko Chot!buz Podobora pat"ilo asi slezskmu kmenu Opolan$. P"i archeologickch vzkumech zde bylo zskno velk mnostv keramiky (KOU*IL 1994, 101141), z n!ho absolutn v!tinu datujeme od poloviny 8. stol. do zv!re#n #tvrtiny 9. stol. Krom! t" ms a jedn lhve pat" zbvajc keramika k hrncovitm tvar$m. Jejich okraje jsou p"evn! jednodue profilovan: zaoblen (21%), kuelovit! se"ezan s ev. vytaenou hrankou #i hrankami (47%), vlcovit! se"ezan s ev. vytaenou hrankou #i hrankami (11%), nevrazn! nlevkovit! se"znut s ev. vytaenou hrankou #i hrankami (2,6%), vodorovn! se"znut s ev. vytaenou hrankou #i hrankami (2%), vodorovn! vyloen podle na terminologie p"ehnut a zpravidla kuelovit! nebo vlcovit! se"ezan (12%). Velmi mal zastoupen maj okraje zapi#at!l, tzn. zrove& kuelovit! a vlcovit! se"ezan, dle ovalen, kalichovit! prohnut, kter jsou ukon#eny kuelovitm se"znutm, a tzv. okraje s litou, tj. takov, kter jsou vlcovit! #i kuelovit! se"ezan s vrazn! vytaenou horn i spodn hranou a markantn! prolabenou vn!j plokou. Ve vzdob! se objevuj jak prvky ryt h"ebenem, tak i jednozubm nstrojem. Motivy jsou sloeny z h"ebenovch vlnic a ps$ #i jednoduchch vlnovek a rh. Pom!rn! #asto byly zaregistrovny h"ebenov vpichy (6,4%). H"ebenov vzdoba (tzn. h"ebenov vlnice nebo psy bez r$znch kombinac a vpich$) tvo" p"iblin! 49% ze vech zdobench zlomk$, ornamenty ryt jednozubm nstrojem (tzn. vlnovky #i rhy op!t bez r$znch kombinac) jsou zastoupeny p"iblin! ve 42,5%. V porovnn s keramikou z Pohanska u B"eclavi zde tedy zaznamenvme mnohem v!t procentul-

230

n zastoupen vzdoby ryt jednozubm nstrojem. P"esto je vak tento podl men ne na sdliti v Dolnch Kotvicch Sadech, kter reprezentuje klasickou oblast vskytu pomoravskho typu. Na Podobo"e byla vjime#n! zaznamenna vzdoba okraje #i plastick lita. Na dnech se objevuje otisk osy kruhu (7,3% vech den) a jen zcela ojedin!le plastick zna#ka. P"i klasifikaci jednotlivch skupin keramiky z Podobory vychzel P. Kou"il (1994, 137139) p"edevm z keramick hmoty, jej druhy se pokouel kombinovat s profilac ndob a charakterem vpalu. Konstatuje, e u vzdoby nebyla n!jak ur#it!j vazba na keramickou skupinu pr$kazn! prokzna. I p"es autorovu snahu roz#lenit keramiku do typologicko technologickch skupin se ukzalo, e p"evaujc masu nlez$ lze zahrnout do 1. skupiny, kter je charakterizovna st"edn! hrubou ost"enou hmotou s p"m!s kamnk$ a dobrm vyplenm do hn!davch tn$. Okraje tto keramiky bvaj kuelovit!, vlcovit! #i nlevkovit! se"znut a na dnech nalzme otisk osy hrn#"skho kruhu, vjime#n! plastickou zna#ku. Charakteristika 1. skupiny nazna#uje, e se jedn o b!nou podomckou hraditn keramiku. Dal skupiny jsou mnohem mn! zastoupeny. 2. skupina se vyzna#uje nep"li kvalitn vrobou a pochz snad z 8. stol. Nsledujc 3. skupina, pro ni je typick zvltn provit struktura celho st"epu, souvisejc patrn! s vyplenm vpnitho ev. organickho ost"iva, p"edstavuje jen nepatrn zlomek z celkovho mnostv keramiky. Jedin vrazn!j skupina je ozna#ena #slem 4. Od ostatnch se odliuje jemn!jm t!stem bez p"m!si kamnk$, tvrdm vpalem a p"edevm zvltn profilac n!kterch zlomk$, kter byly ozna#eny jako okraje s litou. Vzdoba je provedena velmi kvalitn!. V tomto p"pad! by se snad mohlo, dle naeho nzoru, jednat o "emesln vrobek. 4. skupina je vak reprezentovna pouze 50 zlomky (celkov mnostv keramiky hlsc se do star fze osdlen Podobory je 9 231 ks) a jej #asov za"azen je navc problematick (snad 10. stol.). Nebudeme se asi p"li mlit, konstatujeme-li, e st"edohraditn keramiku jednoho z nejvznamn!jch slovanskch hradisek #eskho Slezska tvo" a na ojedin!l vjimky podomck vrobky, kter ani zdaleka nedosahuj rovn! "emesln! produkovanho zbo z centrlnch lokalit Velk Moravy. Dokld to i histogram rozd!len pr$m!r$ st z Podobory, kter m, na rozdl od profesionln! vyrb!n hrn#iny z Pohanska #i starom!stsk aglomerace (MAREOV 1985, 59), pouze jeden vrchol, co znamen, e zde nedolo ke standardizovan vrob! hrnc$ r$znch velikostnch kategori. Tvar histogramu vytvo"en na zklad! dat z Podobory se naopak npadn! podob histogramu podomck keramiky skupiny F z Pohanska (Obrzek 140). V Polsku m studium ran! st"edov!k keramiky dlouhou tradici a je mu v!novna obshl literatura (BUKO 1990, 1417 s lit.). Dosavadn vsledky jsou vak v posledn dob! podrobovny kritice. Zrove& se teprve hledaj nov metody zpracovn velkch nlezovch korpus$ (nap". MO+DZIOCH 1994, 143154; POLESKI 1994, 160). To jsou tak d$vody, pro# nen mon, abychom se na tomto mst! podrobn! zabvali celou obshlou a vzhledem k metodologickm otzkm dosti nep"ehlednou problematikou typologickho spektra polsk ran! st"edov!k keramiky. rove& ran! st"edov!kho hrn#"stv v Polsku vak budeme p"esto dokumentovat, a to na modelovm p"kladu modern! zpracovanho materilu z mikroregionu v povod dolnho toku "eky Drw0cy (CHUDZIAK 1991). Jedn se o veobecn! akceptovanou prci jak z hlediska metodologie (nap". MO+DZIOCH 1994, 147), tak i zv!r$ o genezi slovansk keramiky v centrln oblasti Polska (nap". HILCZER KURNATOWSKA KARA 1994, 128, 130, 134). Analza vychz z 11 000 fragment$ a 76 nlezovch celk$. Keramika byla sledovna z hlediska formy (vyhnut okraje, vdu(, stupe& zen v doln #sti ndoby), struktury vzdoby a technologie (charakter keramick hmoty, stupe& obt#en). Vzhledem k problematice, kterou sledujeme, jsou nejd$leit!j nlezy pat"c II. vvojov fzi datovan od konce 8. stol. do poloviny 10. stol. V tomto obdob zde dominuj ndoby #ste#n! obt#en a po maximln vdu( #i pod ni. Na rozdl od I. fze (2. pol. 7. stol. 8. stol.), v n registrujeme p"edevm nezdobenou keramiku obt#enou pouze p"i okraji #i robenou v ruce, se zde poprv objevuj dvouknick ndoby a vrazn! i charakteristick vzdoba v podob! h"ebenovch vlnic a ps$. Pro nsledujc III. fzi (polovina 10. stol. 11./12. stol.) jsou typick celkov! obt#en ndoby, zdoben #asto rhami #i vpichy provedenmi jednozubm nstrojem, rozmanitmi kolky a plastickmi litami. Ryt motivy pokrvaj #asto cel povrch ndoby v typickch psmech.

231

%ste#n! obt#en keramika II. fze, charakteristick pro 9. stol., bv vyrobena z hlny s p"m!s st"edn!zrnnho a jemnozrnnho psku, p"p. drcenho kamene. Jej povrch je drsn. Podle tvaru ji lze rozd!lit do t" zkladnch skupin: formy ba&at, esovit a dvouknick. Ukon#en okraj$ se zd, p"edevm v porovnn s mladmi skupinami keramiky, dosti jednoduch. M$e bt zaoblen, se"ezan #i s prolabenou vn!j plokou (CHUDZIAK 1991, 3031). Zkladn rozdl existujc mezi keramikou produkovanou p"ed polovinou 10. stol. a mladmi vrobky souvis p"edevm s organizac jej vroby. P"i srovnn s ndobami lepenmi v ruce nebo #ste#n! obt#enmi, kter jsou z technologicko stylistickho hlediska dosti jednotn, se celkov! obt#en keramika III. fze jev jako zna#n! diferencovan. Podle vzdoby a morfologie ji lze rozd!lit do n!kolika hrn#"skch styl$, kter vyjad"uj souhrn cech charakterystycznych dla danego warsztatu garncarskiego, dzialjacego w okre,lonym czasie na omawianym terenie (CHUDZIAK 1991, 32). Takov dlny patrn! existuj v diskutovanm regionu #ty"i. V rozmez od poloviny 10. do konce 11. stol. jsou jejich produkty zastoupeny na lokalitch s r$znou intenzitou, kter se m!n v #ase (CHUDZIAK 1991, 5863, Ryc. 52). Skute#nost, e profesionln "emeslnick dlny vznikly a po polovin! 10. stol., nelze vzthnout pouze na zem okolo doln Drw0cy, ale patrn! na celou oblast Velkopolska, jak to uvd i Z. Hilczer Kurnatowska a M. Kara (1994, 128): Mann kann also behaupten, da der mit der Einfhrung einer neuen Keramikgruppe, der so genannten vllig abgedrehten Gefe, verbundene Fortschritt nur teilweise den Charakter eines technologischen Umbruchs hatte. In grerem Ausma kann man darin eine nderung der Organisation des Tpferhandwerks sehen, die nach dessen Professionalisierung, wahrscheinlich infolge eines erhhten Bedarfs an solchen Produkten, strebte. V porovnn se situac na Pohansku a ostatnch velkomoravskch centrech, kde identifikujeme "emesln vrobky ji od za#tku 9. stol., je zde patrn zpod!n ve vvoji hrn#"stv a o 150 let. Potvrzuj to i zv!ry vyplvajc ze zpracovn keramiky z malopolskho hradiska Zawada, kde bylo zjit!no, e cel soubor 6000 fragment$ datovan od poloviny 9. do za#tku 11. stol. ziemlich einheitlich und nur in Detaillsungen differenziert ist. (OKO-SKI 1995, 63). Neregisturujeme zde takovou dynamiku vvoje typovho spektra, jakou znme nap". z Pohanska u B"eclavi. Tato situace se vak patrn! netk celho zem Polska, v jeho jin #sti dochz ke koncentraci "emesla a kvalitativnmu zlomu ve vrob! keramiky snad ji v pr$b!hu 9. stol. (BUKO 1990, 11 s lit.). Na p"kladu slovanskho hradiska v Berln! Spandau, kde byl zpracovn a monograficky publikovn rozshl soubor 118 142 keramickch fragment$ z 8. 12. stol., si lze ud!lat p"edstavu o keramice jednoho z ran! st"edov!kch slovanskch center vchodnho N!mecka (MLLER MLER MU%I NEKUDA 1993) . St"edoslovansk keramika konce 9. a po#tku 10. stol. pat" ve Spandau vesm!s k menkendorfskmu typu (jen vjime#n! se zde objevily importy #i napodobeniny keramiky tornowsk a feldbersk). V rmci tto keramiky se vyskytuj r$zn thl dvouknick #i vej#it hrncovit tvary typick pro menkendorfskou keramiku, n!kdy i msy, ve zdobeno znmmi h"ebenovmi motivy v podob! m"ek, strome#k$, lini #i vlnic. R$zn druhy vzdoby nejsou vzny na ur#it tvary ndob. Materil keramiky je pom!rn! jednotn, ur#it posuny jsou spojeny pouze s ost"ivem, kter je ve starch fzch hrub, pozd!ji o n!co jemn!j (MLLER MLER MU%I NEKUDA 1993, 65 68). Jedn se o pom!rn! jednoduchou keramiku, v jejm rmci nelze vy#lenit dal typy dan kombinac tvaru, vzdoby, okraje, materilu apod. Na slovanskm hradisku Gro Raden, datovanm do 9.-10. stol. (v!tina dendrochronologickch dat zskanch z opevn!n, most$ a cest pat" 10. stol. HERRMANN HEUSSNER 1991, 26223), se objevuje est typ$ definovanch p"edevm na zklad! celkovho tvaru ndoby a vzdoby. Mezi nimi dominuje (88,2%) menkendorfsk typ. Jak ukazuje stratigrafie, je zmnoen typ$ spjato a s po#tkem pozdn slovansk periody (jungslawisch) v 10. stol., kdy se obdobn jev projevil v celm regionu. Po#tky existence n!kterch typ$ ji v 9. stol. vak nelze vylou#it (nap". typ Weisdin a Teterow). Pro 9. stol. je p"esto v Gro Raden charakteristick naprost p"evaha pom!rn! jednotn keramiky menkendorfsk, kterou je zde mono vnit"n! #lenit pouze na zklad! n!kterch parcilnch tvarovch charakteristik, nap". utv"en hornch #st ndob (SCHULDT 1981, 1343).

232

V ran! st"edov!km zpadnm Durynsku se vedle sebe vyskytuje vce typ$ keramiky, kter souvisej s r$znmi, mj. etnicky odlinmi skupinami obyvatelstva (nap". Slovan, fremde Siedler aus dem Norden, jihon!meck skupiny, autochtonn n!meck obyvatelstvo apod.). Nejv!t podl (61,42%) zde v 8.-12. stol. tvo" tzv. wellenverzierte braune Keramik (skupina B2 podle TIMPELA 1995). Jde o mstn keramiku, kter navazuje na autochtonn formy 7.-8. stol. V tto etnicky smen oblasti je p"ipisovna n!meckmu obyvatelstvu. Mezi tvary skupiny B2 p"evauj hrnce r$znch proporc (hlavn! ni ir tvary), jen zcela vjime#n! msy a r$zn drobn!j tvary. Keramika byla vyrb!na na pomalu rotujcm kruhu a vyplena do edohn!dch a #ernch tn$, na lomu edch a #ernch. Jej okraje jsou nej#ast!ji st"edn! dlouh, vce #i mn! vyhnut. Od 10. stol. se objevuj i okraje vodorovn! vyhnut, #asto uvnit" zdoben. V!tinou jsou zakulacen #i jednodue se"ezan. Dna skupiny B2 jsou v!tinou rovn, mn! #o#kovit a jen zcela vjime#n! kulovit. Ve vzdob! jasn! dominuj h"ebenov vlnice, kombinovan s h"ebenovmi psy (TIMPEL 1995, 3135, 97101, Abb. 914). Na vvoj tto keramiky p$sobily r$zn vlivy z okolnch region$. Der Einflu aus diesen benachbarten Keramikgebieten ist wohl als Hauptursache fr die Uneinheitlichkeit und die groe Variationsbreite der Gefe und Randformen, der Magerung, Oberflchenbeschaffenheit und Verzierung der Gruppe B2 anzusehen.(TIMPEL 1995, 101). Jde o pom!rn! nejednotnou masu jednoduch keramiky, v jejm rmci nen ji mono vyd!lit dal typy. Tto keramice lze p"ipsat 94% z vekerho st"epovho materilu (z celkem 13 400 ks) zskanho archeologickmi vzkumy v blzkosti vznamn csa"sk falce a curtis v Alt-Mhlhausenu, kter je poprv zmi&ovn v roce 967 jako majetek csa"ovny Theophanu. Nejstar keramika je zde datovna do 2. pol. 9. stol., nejmlad formy pochzej z 12. stol. Ve popsanou skupinu hn!d keramiky zdobenou vlnicemi dopl&uje v Alt-Mhlhausenu nevelk mnostv kvalitn vyt#en importovan keramiky (nap". Badorf, Pingsdorf) a n!kolik st"ep$ z kulovitch hrnc$ (ost"ench mj. i mulemi) (TIMPEL 1995, 5360). Ve star sdlitn fzi (9. po#tek 10. stol.) obchodnho a "emeslnickho centra v Haithabu p"edstavuje na vnit"n opevn!n ploe mstn severon!meck produkce 95% veker keramiky (HBENER 1959, 173). Jedn se o ru#n! vyrb!nou keramiku, kter se ve velice jednotn form! vyskytuje v cel oblasti (STEUER 1974, 144). Objevuje se ve dvou zkladnch formch, jako vej#it ndoby s plochm dnem (star) a kulovit ndoby (mlad) (STEUER 1979, 94) s jednodue profilovanmi okraji. Od po#tku 9. stol. jsou sdlit! na pob"e severozpadnho N!mecka krom! loklnch vrobk$ zsobovna i ru#n! robenmi kulovitmi hrnci, kter se odliuj p"m!s drcench mul v keramick hmot! a p"edstavuj patrn! produkci dlen (?) ze zpadnho pob"e Severnho mo"e, jak nazna#uje i jejich normalizovan velikost, forma a okraj (STEUER 1974, 152). Severozpadon!meck keramika 9. stol. je bu) nezdoben nebo zdoben jednoduchmi kolky, otisky prst$ apod. P"edstavuje unifikovanou, vnit"n! mlo diferencovanou masu, a proto kann man bei der freihandgeformten norddeutschen Keramik eigentlich nicht von Typen sprechen (STEUER 1974, 145). Jeden z absolutnch vrchol$ ran! st"edov!k keramick produkce p"edstavuj vrobky hrn#"skho centra nachzejcho se na okraji poho" Vorgebirge mezi Kolnem a Bonnem v Porn. Ji p"es sto let jsou zde archeologicky zkoumny po#etn poz$statky hrn#"skch pec a dlen datovanch od 7. a do 15. stol. P"edevm podle druhu pouit hlny byla zdej st"edov!k keramika rozd!lena do skupin pojmenovanch podle mst, kde byla vyrb!na (Badorf, Pingsdorf, Walberberg). K nejvznamn!jm pat" tzv. badorfsk keramika, datovan od 8. do po#tku 10. stol., na kterou navazuje mlad tzv. pingsdorfsk keramika, produkovan od 9./10. do 14. stol. Z hlediska problematiky, o kterou se v tto prci zajmme, m pro ns velk vznam p"edevm keramika badorfsk. Bv vyrobena z jemn plaven hlny, n!kdy ochuzen jemnm ps#itm ost"ivem, a nep"li tvrd! vypalovan. Jej matn st!ny jsou vyhlazeny. Lom st"epu je v!tinou jednobarven naloutle bl, lut #i #ervenolut. Z popsanho materilu byly na kruhu vyt#eny r$zn tvary jako nap". hrnce s klenutou vdut a zkm hrdlem, kulovit hrnce s #o#kovitm dnem, lhve, konvice s uchem, hrnce s uchem a vlevkou, zsobnicov amfory zdoben plastickou pskou aj. Ndoby jsou bez vzdoby #i zdobeny radlkem v n!kolika psech. Badorfsk keramika byla d$leitm

233

obchodnm artiklem, a je proto roz"ena na velkm zem podl Rna a pob"e Severnho mo"e (mj. ve znmm obchodnm st"edisku v Haithabu) (JANSSEN 1973, 593597). Pro poznn keramiky nejen z Badorfu, ale i jinch vrobnch center, jsou nesmrn! d$leit vzkumy v nizozemskm Dorestadu obchodnm emporiu ze 7. a 9. stol. Na zklad! vynikajc prce W.A. van Ese a W. J. H. Verwerse (1980, 57160) si m$eme ud!lat dobrou p"edstavu o spektru ran! st"edov!k keramiky na jedn z vznamnch karolnskch lokalit v Porn. 80 % keramiky bylo vyrobeno na hrn#"skm kruhu, zbytek v ruce. Podle obsahu ost"iva, tvrdosti vpalu, pravy povrchu a barvy definovali auto"i osmnct druh$ keramick hmoty (fabrics) pro keramiku vyrb!nou na kruhu a t"i druhy pro keramiku vyrb!nou v ruce. N!kter velmi podobn fabrics vak slou#ili archeologov pro #ely dalch analz do v!tch skupin. Ze t" takovch skupin bylo vyrb!no p"es 90 % veker keramiky to#en na kruhu. Z typologickho hlediska bylo vy#len!no t"inct zkladnch skupin na kruhu vyrb!n keramiky (amfory s plastickmi psy, velk badorfsk ndoby, hybridn ndoby, hrnce na va"en/cooking pot, mal hrnce, st"edn hrnce s rovnm dnem, dvouknick hrnce, tatingsk dbny aj.) a est typ$ keramiky v ruce roben (Kugeltopf, Frying pan, vej#it hrnec, pohrky bez hrdla aj.). Pouze n!kolik typ$ vak bylo opravdu po#etnch. Badorfsk keramika, hrnce na va"en a v ruce vyrb!n Kugeltopf tvo" dohromady 75,1 % veker keramiky z Dorestadu. V rmci kadho typu (type) byly dle vy#len!ny podtypy (class a type), lic se p"edevm utv"enm horn #sti ndoby a okraje, dle i celkovm tvarem, velikost, vzdobou apod. D$leit je zjit!n, e typy se navzjem odliuj i podle materilu, ze kterho byly vyrb!ny. V!tinou se jedn o vrazn procentuln rozdly v pom!rech mezi skupinami materilu a typy, n!kdy dokonce Some wheel turned pottery types were made exclusively in one fabric ... In this cases, the fabric is as characteristic of the type as the shape of the pot. That is, however, an exception. (ES VERWERSE 1980, 139). Rozdly v relacch mezi typy ndob a druhy keramick hmoty souvisej patrn! s vce faktory jako nap". datovn, msto vroby #i funkce keramiky. Tak nap". st"edn! velk hrnce s rovnm dnem (#m se li od badorfsk keramiky, kter m #o#kovit dna) vyrb!n ze specifickho materilu mohly bt produkovny ve star fzi (7. 8. stol.) p"mo v Dorestadu. Naopak amfory s plastickmi psky a klasick badorfsk ndoby jsou vzny na keramickou hmotu pochzejc p"mo z oblasti Badorfu. Ze zcela jinho materilu byly vyrb!ny men hrnce na va"en/cooking pots. Jak ukzaly srovnvac studie, pochz vak i tato keramiky z badorfsk oblasti, konkrtn! z dlen v sousedn obci Walberberg. Vysv!tlen rozdlu v materilu mezi velkmi zsobnicovmi tvary a t!mito hrnci lze hledat pouze v jejich odlin funkci. V ruce vyrb!n keramika z Dorestadu je z#sti produktem podomck vroby, standardizovan kulovit hrnce vak byly asi profesionln! vyrb!ny na frskm pob"e, jak doloil ji H. Steuer (ES VERWERSE 1980, 145146). Situace zjit!n v Dorestadu rmcov! odpovd naim poznatk$m o keramice z centrlnch velkomoravskch lokalit. I zde se objevuj vrazn typy vyrb!n specializovanmi "emeslnky, kter se vyzna#uj standardizovanou kombinac materilu, tvaru a vzdoby. Tato dokonal keramika je dopln!na podomckou produkc. Rozdly mezi ob!ma oblastmi souvisej p"edevm s vysokou technologickou rovn karolnsk keramiky, kter velkomoravsk zbo nedosahuje. Na badorfskou keramiku navazuje zbo vyrb!n v Pingsdorfu, druhm znmm st"edov!km hrn#"skm centru lecm na Rn!. Pomoc analz NAA (Neutronenaktivierungsanalysen) bylo zjit!no, e zde "emeslnci b!hem cel doby existence dlen od 9. do 14. stol.20 pouvali est zkladnch receptur p"pravy hrn#"sk hlny. Ukzalo se vak, e dn z t!chto receptur nebyla vzna na ur#itou formu ndoby #i archeologicky klasifikovan druh materilu (Warenart). Nebyly tak pouvny vechny najednou a jejich po#et se v jednotlivch obdobch li. V 9. stol. zde byly ku p"kladu pouvny pouze t"i druhy keramick hmoty (SANKE 1995, 49, 160162). Z typologickho hlediska zde v prvn fzi, tzn. 1. pol. 9. stol., p"evauje homogenn skupina na kruhu vyrb!nch hrnc$ s #o#kovitm dnem, kter byly zdoben rytmi liniemi #i vlnovkami, vjime#n! radlkem. Tvary jejich okraj$ jsou pom!rn! jednotn. K roz"en spektra typ$ dochz a
20

K datovn pingsdorfsk keramiky probhaj stl odborn diskuse. %st badatel$ p"epokld, e se neobjevuje p"ed za#tkem 10. stol. (nap". TIMPEL 1995, 111 s lit.; HEEGE 1995).

234

v 3. t"etina 9. stol., kdy se na ndobch objevuje #erven malovn a vrazn!ji i radlkovn. Objevuj se nov tvary nap". konvice s vlevkou, amfory, msy, pohry apod. Rozi"uje se i spektrum okraj$ (SANKE 1995, 140141). Na zklad! srovnn keramickch typ$ 9. stol. ze st"edn Evropy je z"ejm, e jednotliv lokality a oblasti se liily p"edevm r$znm pom!rem podomck a "emesln keramiky. Na jedn stran! zde existuj cel regiony s naprostou p"evahou primitivnch doma vyrb!nch ndob (nap". Polsko, #st severovchodnho N!mecka), na druh stran! znme msta, kde zcela dominovalo "emesln! produkovan zbo (nap". karolnsk obchodn emporium v Dorestadu). Mezi t!mito krajnmi body existuje cel "ada monost. *emesln vrobky mohou bt vce (nap". centrln velkomoravsk hradiska) #i mn! (nap". #esk lokality) zastoupeny. Zjit!n rozdly nesouvisej s r$znou etnicitou vrobc$ a spot"ebitel$ keramiky (srovnej nap". jednoduchou a uniformn n!meckou keramiku z Durynska s vysp!lmi velkomoravskmi typy), ale spe s dosaenou kulturn! ekonomickou rovn a tradic danho regionu. Hrn#"i z Pohanska, ale i jinch velkomoravskch lokalit, se svmi vrobky p"ibliuj zbo ze znmch pornskch hrn#"skch center. I kdy nedosahuj z hlediska technologie #i "e funk#n! morfologick kly rovn! karolnskch koleg$, doshli v rmci sv tradice vysokho stupn! diverzity vnit"n! standardizovanch keramickch typ$, co sv!d# o vysok rovni jejich "emesln specializace.

3.

Funkce ran" st!edov"k keramiky

I kdy z etnologickch pozorovn vyplv, e keramika byla #asto v b!nm ivot! pouvna bez ohledu na jej primrn! zamlenou funkci (BUKO 1990, 168169), lze p"esto odhadnout k #emu m!ly jednotliv ndoby slouit. vahy tkajc se funkce velkomoravsk keramiky musme za#t diskus nad pozoruhodnm, i kdy dob"e znmm faktem, e se jej tvarov spektrum omezuje tak"ka vhradn! na hrnce, kter nap". na Pohansku tvo" 99 % vech tvar$. Vynikne to zvlt! ve srovnn s keramikou jinch #asovch period. Nap". v mlad dob! elezn vrazn! p"evauj misky nad hrnci (misky/hrnce=1,75) (SALA% 1998); vysoce rozvinutou a tvarov! bohatou keramiku znme z "mskch provinci (nap". DROBERJAR 1991; KREKOVI% 1998; SAKA* 1985), ir a odlin tvarov spektrum maj i germnsk ndoby z doby "msk (nap". PEKA* 1978, tab. III-V; TEJRAL 1975, 8294). Vrazn p"evaha hrncovitch ndob v ranm st"edov!ku vak nen lokln! ohrani#enm jevem, jak vyplv z irho srovnn r$znch region$: V ran! st"edov!k frsk osad! Elisenhof na pob"e Severnho mo"e pat" minimln! 95% ndob k jednoduchm vej#itm nebo kulovitm hrnc$m (STEUER 1979, 7475). P"es 90% vekerch ndob z obodritskho Oldenburgu tvo" hrnce a hrncovit ndoby. B!hem st"edoslovansk periody zcela miz tal"e a drobn nzk msovit hrnky (Napf) (KEMPKE 1984, 55). V Berln! Spandau se msovit i jin tvary objevuj v ur#itm po#tu po celou dobu existence hradiska, vdy vak nad nimi vrazn! p"evauj hrncovit tvary. V t"et fzi osdlen, kter za#n na konci 9. stol., je nap". pom!r mezi hrncovitmi a nehrncovitmi tvary (krom! pek#$) 16:1, tzn. e hrnce zde tvo" asi 94% vech tvar$ (MLLER MLER MU%I NEKUDA 1993, 18). Z Futterkampu, kter le na zpadnm pob"e Baltskho mo"e, znme slovansk osdlen z 8. a 11. stol. Msy zde jet! v 8. stolet tvo" jednu #tvrtinu tvarovho spektra, jejich po#et vak prudce kles a v pozd!jm obdob (jungslawisch po polovin! 10. stol.) se objevuj ji jen zcela vjime#n! a absolutn! zde dominuj hrnce (ERICSSON 1981, 91). Karolnsk keramika jinho N!mecka se omezuje na hrnce a konvice (GROSS 1987, 200). Msy, misky, tal"e a pohry, kter byly jet! v merovejskm obdob pom!rn! hojn, v 8.-9. stol. miz a dochz tak k vrazn redukci tvarovho spektra keramiky (GROSS 1991, 122, 159). Na po#tku existence znmch keramickch dlen v pornskm Pingsdorfu, datovanm do 1. pol. 9. stol., se objevuj tak"ka vlu#n! hrnce s #o#kovitm dnem. Teprve od druh vvojov fze (2.

235

pol. 9. stol.) se zde za#naj postupn! vyrb!t dal tvary jako nap". msy, pohry, amfory apod. (SANKE 1995, 140141). Absenci jinch forem ndob, p"edevm z okruhu stoln keramiky (nap". misky, tal"e, pohry) lze vysv!tlit r$zn!. U. Gross (1987, 200) p"edpokld, e chudobn tvarov spektrum ranho st"edov!ku odpovd nenro#nm poadavk$m t doby a k jeho roz"en dochz a ve 13. stol. v souvislosti se zvyujcmi se reprezenta#nmi nroky lechty, kter pozd!ji ovlivnila i m!(anstvo. V jihozpadnm N!mecku, kde od 8. stol. za#aly fungovat velk, dob"e organizovan hrn#"sk dlny, m$e redukce tvarovho spektra souviset i s racionalizac produkce, kter se drela jednotnch zkladnch forem a vroba dalch, p"edevm msovitch tvar$ byla p"enesena na jin druhy materil$ (hlavn! d"evo) (GROSS 1991, 159). To lze doloit nap". v Haithabu, kde z$staly dky vysok vlhkosti zachovny d"ev!n p"edm!ty. V$bec nejv!t podl d"ev!nch ndob zde tvo" soustruen misky, dzy, p"p. tzv. v#ka (SCHIETZEL 1970, 7791) (o tom, e technologie soustruen byla znm i "emeslnk$m na ran! st"edov!km Pohansku sv!d# nlezy soustruench kamennch p"eslen$ #i n!kterch kost!nch vrobk$). U slovanskho etnika by tvarov chudoba mohla souviset i s tradicemi vychzejcmi z #asn! slovanskho obdob, kdy byl v$d#m tvarem hrnec praskho typu, doprovzen dal hrncovitou keramikou (nap". DOSTL 1975, 131; FUSEK 1994; JELNKOV 1990, 251281). Pozoruhodn je vak skute#nost, e i u ns, podobn! jako nap". ve Futterkampu (ERICSSON 1981, 91), miz ji p"ed 9. stol. n!kter nehrncovit formy nap". tal", kter se objevoval v #asn! slovanskm a starohraditnm obdob (DOSTL 1975, 132). Hrnec se stv absolutn! dominantnm. A( jsou vak ji konkrtn d$vody redukce tvarovho spektra v r$znch oblastech jakkoli, faktem z$stv, e se jedn o vrazn! nadregionln jev, kter nen vzn na ur#it etnikum a m spe civiliza#n charakter. Jist! souvis p"edevm s ivotnm stylem lid ranho st"edov!ku, jejich pot"eba ur#ovala tehdej "emeslnou produkci. I kdy z hlediska tvaru nen keramika na Pohansku p"li diferencovan, nelze tot "ci o jejch rozm!rech. Velkomoravt profesionln "emeslnci vyrb!li zcela zm!rn! t"i velikostn kategorie hrnc$, jak vyplv z rozd!len #etnost n!kterch rozm!r$, nap". pr$m!r$ st, kter nen v dnm p"pad! normln (jejich histogramem nelze proloit klasickou Gausovu k"ivku normlnho rozd!len), a tedy ani nhodn. Rozdly mezi jednotlivmi velikostnmi kategoriemi nejsou zanedbateln. Podle st odhadujeme, e se pr$m!rn rozm!ry ndob jednotlivch velikostnch kategori navzjem odliuj a o 40 50%. Takto podstatn rozdly ns vedou k p"esv!d#en, e ndoby r$znch velikost byly ur#eny k rozdlnm #el$m. Zd se, e b!n velikostn standardy byly vrobci i spot"ebiteli akceptovny na irm zem, jak to ukazuje nap". rozd!len #etnost pr$m!r$ st ze sdlit! v Dolnch Kotvicch, jeho tvar p"iblin! odpovd histogramu z Pohanska (MAREOV 1985, 59), #i pr$m!ry st keramiky datovan do 2. pol. 9. 10. stol. z Hlub#ick vrchoviny v Hornm Slezsku, kde ovem nejsou, mon v souvislosti s postdepozi#nmi procesy, zastoupeny nejv!t ndoby (PARCZEWSKI 1982, 65). dn ambice produkovat keramiku p"edem danch rozm!r$ nem!li naopak podom#t vrobci. Dokld to jak v zsad! jednovrcholov rozd!len pr$m!r$ st typologick skupiny F z Pohanska, tak i data z hradiska Chot!buz Podobora (KOU*IL 1994, 105). K odlinm #el$m byly patrn! ur#eny ndoby typologick skupiny C+C_2, kter se od ostatnch liily nejenom lep technologi vroby (bv n!kdy vyt#ena) a zvlt! jemnm materilem, ale i nejmen velikost. Pr$m!rn hodnota velikosti st tto keramiky je 16,4 cm, co znamen ve srovnn nap". s typologickou skupinou B o 3,6 cm mn!. Typologickou skupinu C+C_2 lze z funk#nho hlediska povaovat za stoln keramiku. Spl&uje vechny znaky, kter jsou pro tento druh ndob charakteristick (BUKO 1990, 170171): 1) suroviny vysok jakosti (selektovan materil s drobnozrnnm ost"ivem; n!kdy je pouita speciln, z hlediska kvality lep hlna); 2) technika vroby orientovan p"edevm na pe#liv zpracovn povrchu; 3) rozdly v objemu (#asto mal pohry na pit). O smyslu velikostnch kategori ran! st"edov!k keramiky vypovdaj experimenty, kter provedla I. Pleinerov v B"ezn! u Loun. V rekonstruovanm dom! z 9. stol. ila po dobu 11 dn$ pokusn p!ti#lenn rodina, kter zde pracovala, p"ipravovala pokrmy, jedla i spala. K dispozici m!la

236

krom! jinho i soubor 11 keramickch ndob r$znch velikost. B!hem experimentu se ukzalo, e ndoby o obsahu 1 l bylo vhodn pouvat k pit, k nam#en mouky, k p"ilvn vody do v!tch hrnc$ p"i va"en a jako ndobu na mlko. Dvoulitrov ndoba se hodila na kysn mlka. K va"en polvek a ka, p"p. k nam#en lut!nin slouily ndoby o obsahu 3 l. V!t sedmilitrov hrnec byl pouvn k va"en lut!nin, masa a pro p"pravu dvojnsobn dvky polvky. Pro tuto #innost by vak zcela posta#ovala ndoba p!tilitrov. Zsobnice o obsahu 20 l byla zaput!na do zem! pobl pece, kde v n bylo uloeno obil, resp. p"i chladnm dn! i dal potraviny nap". vejce. K podvn jdel slouily d"ev!n msy. K vbav! domcnosti pat"ila i d"ev!n v!dra na vodu. Dle byly pouity keramick tal"e a pranice, d"ev!n vahany apod. (PLEINEROV 1986, 162,165; PLEINEROV NEUSTUPN 1987, 9192). P"i pokusu byly zjit!ny zsadn poznatky o frekvenci v uvn jednotlivch velikostnch kategori keramiky. Vrazn! nejvce byly pot"ebn ndoby o obsahu 1 l a 3 l (PLEINEROV 1986, 162; PLEINEROV NEUSTUPN 1987, 95). I kdy v na prci nedisponujeme daji o objemech ndob, m$eme vyut poznatk$, kter p"i zpracovn keramiky z velmoskho dvorce zskal B. Dostl (1975, 142144). Spolu se Z. Weberem zjistil, e existuje matematick zvislost mezi vkou, pr$m!rem okraje, pr$m!rem vdut! a obsahem st"edohraditnch hrnc$. Propo#tali, jak obsahy p"iblin! odpovdaj pr$m!r$m okraje, tj. hodnot!, se kterou pracujeme i my a z n p"edevm vychzej nae vahy o velikostnch kategorich ndob. Mal hrnky s pr$m!rem okraje kolsajcm mezi 815 cm maj obsah do a kolem 1 litru. St"edn hrnce, jejich pr$m!ry okraj$ se pohybuj v rozmez mezi 15 a 20 cm, maj obsah mezi 2 a 5 litry. Obsah velkch hrnc$ s pr$m!ry okraje nad 20 cm p"esahuje 6 litr$. B. Dostl (1975, 143) poznamenv, a potvrzuje tak i nae zv!ry, e hrnce o obsahu mezi 12 litry a mezi 56 litry jsou vzcn. Kombinujeme-li Dostlovy matematick modely a nae velikostn kategorie, dojdeme k zv!ru, e profesionln velkomoravt hrn#"i vyrb!li zm!rn! nejvce ndob s objemem okolo 1 litru a 3 litr$ (mnohem mn! nap". s objemem 2 l) a mn! #asto i ndoby v!t. Odpovd to p"esn! pot"ebm pr$m!rn slovansk rodiny z 9. stol. tak, jak byly zjit!ny p"i experimentech v B"ezn! u Loun. Na funkci keramiky podle jej velikosti usuzuj i dal badatel. Nap". H. Steuer (1979, 74 81) se takto pokou zskat bli daje o severozpadon!meck ran! st"edov!k keramice, kter je formln! velice jednotn (vej#it a kulovit hrnce). Podle rozd!len #etnosti pr$m!r$ st ndob z frsk vesnice v Elisenhofu zjistil, e zde existuj dv! velmi blzk velikostn kategorie: po#etn!j skupina mench ndob s maximln #etnost okolo 7,5 cm (tato hodnota byla nam!"ena na 180 fragmentech) a men skupina s maximem okolo 10,25 cm (tato hodnota byla nam!"ena na 110 ndobch). Podobn rozd!len ukazuj i importovan kulovit hrnce s p"m!s drcench mul a zakulacenm okrajem. U mladch kulovitch hrnc$ s profilovanm okrajem dochz ke zv!tovn jak pr$m!ru st, tak i celkovho objemu. Ve vech p"padech se vak jedn o hrnce na va"en, jak ukazuj i p"iplen zbytky potravin na st!nch hrnc$. Je velice zajmav, e velikosti hrnc$ na severozpadon!meckm pob"e jsou o tolik jin (men), ne u naich Slovan$. Jde patrn! o doklad odlinch kulin"skch praktik r$znch etnik ranho st"edov!ku. Mal, iroce otev"en msovit ndoby se nachzej na severon!meckch kostrovch poh"ebitch z ranho st"edov!ku pouze v d!tskch hrobech. Patrn! slouily jako ndoby na potravu #i tekutiny pro mal d!ti (STEUER 1979, 74). Pr$m!rn velikost hrnc$ (223 ks) 8. a 11. stol. z dal severon!meck, tentokrt slovansk lokality ve Futterkampu je v zsad! podobn jako na Pohansku. Objevuj se zde dv! hlavn velikostn kategorie, prvn s pr$m!ry st mezi 1520 cm (hl. 1920 cm) a druh s pr$m!ry st 2324 cm. I. Ericsson usuzuje, e Unterschiedliche Funktionen werden oft durch das Auftreten formgleicher Gefe in verschiedener Gre deutlich. (ERICSSON 1981, 23, 91, Abb. 30). Zajmav je, e se zde jen zcela vjime#n! vyskytuje keramika s pr$m!rem st menm ne 13 cm, kter na Pohansku tvo" nezanedbateln procento, a e ob! vrazn velikostn kategorie z Futterkampu jsou v pr$m!ru o n!co v!t ne velikostn kategorie definovan na Pohansku. Je otzkou, do jak mry souvisej tyto rozdly s pon!kud odlinou funkc keramiky z obou lokalit (nap". nedostatek malch stolnch hrnk$ ve Fut-

237

terkampu) #i zda jsou spe dny rozdlnmi tvary ndob vzdlench oblast (srovnej nap". vce otev"en formy merkendorfskho typu). Pro ir srovnn m$eme uvst, e do #ty" ost"e ohrani#ench velikostnch kategori se d!l i kulovit hrnce (SANKE 1995, 9297, 141142), kter produkovali nejpozd!ji od za#tku 12. stol. profesionln pornt hrn#"i v Pingsdorfu. Pr$m!rn hodnoty t!chto kategori jsou nsledujc: 1.) vka 90 mm, st 7080 mm, objem 500 ml; 2.) vka 120 mm, st 85100 mm, objem 1000 ml; 3.) vka 160 mm, st 110 mm, objem 2500 ml; 4.) vka 190 mm, st 120 mm, objem 4000 ml. Varia#n koeficient se uvnit" t!chto skupin v pr$m!ru pohyboval okolo 5 (u vky) #i 13 (u objemu), co, p"edevm u vky, kterou mohl hrn#" nejlpe ovliv&ovat, sv!d# o zna#n snaze po standardizaci rozm!r$. M. Sanke (1995, 95) p"epokld, e Wren die Kugeltpfe vllig frei von bestimmten metrischen Vorstellungen in beliebiger Gre angefertigt worden, htte jedenfalls keine Hufung der abgenommenen Gefmae in bestimmten Bereichen verzeichnet werden knnen. Da dies doch der Fall ist, spricht fr eine Standardisierung der Kugeltopfproduktion, wobei von den Tpfern offensichtlich verschiedene, fest definierte Gefabmessungen angestrebt wurden. Tento zv!r m$eme vzthnout i na velkomoravskou profesionln! vyrb!nou keramiku z Pohanska, a to i p"esto, e nepodlhala tak vysok standardizaci jako vrcholn! st"edov!k produkty jedn z nejvysp!lejch evropskch hrn#"skch dlen. O funkci ndob sv!d# i n!kter dal charakteristicky, nap". p"iplen zbytky potravy na st!nch ndob21, kter ukazuj, e nejd$leit!j pouit b!n keramiky bylo jist! p"i va"en. Tento fenomn neznme pouze z Pohanska, ale podobn stopy nachzme nap". i na keramice z Dolnch Kotvic (MAREOV 1985, 48, 66). Zp$sob uit keramiky dokld i jej tvar, kter se vyvj v souvislosti se zm!nami ve stravovacch nvycch a technice va"en (nap". MO+DZIOCH 1994, 152153).

4.

Vvoj ran" st!edov"k keramiky

Jak ukzaly vsledky na prce, dynamika vvoje velkomoravsk keramiky na Pohansku byla opravdu zna#n. V pr$b!hu 9. a v po#najcm 10. stol. jsme schopni rozliit #ty"i vvojov fze, kter se li r$znm zastoupenm jednotlivch vzdobnch motiv$, druh$ keramickho t!sta, typ$ okraj$ apod., co souvis se zm!nami v pom!ru mezi podomcky a "emesln! vyrb!nou keramikou i m!ncm se spektrem typ$ produkovanch profesionlnmi hrn#"skmi dlnami. Ji na zklad! tohoto zjit!n je z"ejm, e nem smysl srovnvat vvoj keramiky na Pohansku s okolnmi slovanskmi oblastmi, kde dynamika vvoje keramiky po stalet stagnovala a typov spektrum se p"li nem!n (nap". OKO-SKI 1995, 6263; STA'A 1995, 82). Mnohem d$leit!j je komparovat vvojov modely srovnatelnch lokalit z centrlnch oblast Velk Moravy. Pokusme se tak postihnout, zda a do jak mry jsou podobn, p"p. v #em se li. Nae snaha vak m$e p"inst jen velmi omezen a hypotetick zv!ry, protoe doposud nedisponujeme z ostatnch lokalit daty, kter by byla kompatibiln s podrobnmi kvantitativnmi daji zskanmi na Pohansku u B"eclavi. Vvoj keramiky v oblasti starom!stsk aglomerace lze nejlpe postihnout podle "ez$ p"kopy, kter v poloze Na Valch provedl V. Hrub (1965b, 269303) a po n!m i L. Galuka (1997, 7382). Poznatky z t!chto stratigrafickch sekvenc dopl&uje rozbor keramiky, kter provedla na sdliti v Sadech Dolnch Kotvicch K. Mareov (1985, 5767). Z hlediska stratigrafickch pozorovn je nejd$leit!j tzv. p"kop II. V. Hrub v n!m zjistil p!t ran! st"edov!kch vrstev (III-VII) a dv! mezivrstvy (C,D). Z povrchu vrstvy III byly do vpln! p"kopu zahloubeny velkomoravsk hroby. Svrchn vrstvy (I-II) a mezivrstvy (A, B) pat" ji mladmu obdob, datovanmu od 11. do 19. stol. P"i vzkumu tho p"kopu, kter v roce 1988 provedl L. Galuka, bylo zjit!no 11 vrstev, z nich vrstvy 11 3 byly ran! st"edov!k, zatmco vrstvy 12 dokumentuj vvoj osdlen od 13. stol. do sou#asnosti. Hlavn vrstvy z obou "ez$ jsou vcemn! toton.
21

V naem deskriptivnm systmu nebyl tento znak bohuel systematicky sledovn. Nelze proto zatm zjistit, jak skupiny #i velikosti ndob byly na va"en pouvny.

238

Nejstar #st v obou "ezech p"edstavuje vrstva VII, resp. 11. L. Galuka tyto vrstvy synchronizuje a "ad do p"edvelkomoravskho obdob, co v podstat! u#inil i V. Hrub, kter vrstvu VII datoval od 2. pol. 8. stol. do 1. pol. 9. stol. Keramika odtud pochzejc m!la smen charakter. Objevuj se zde zstupci 1. skupiny V. Hrubho, tedy tzv. podomck keramiky, kterou Galuka ozna#uje jako ndoby starohraditnho charakteru, i keramika 2. skupiny, neboli vysp!l zbo obt#en na kruhu. Mn! pokro#il keramika je charakterizovna zaoblenmi okraji a jen mrn! prohnutmi hrdly, zdoben je h"ebenovmi vlnicemi a psy, objevuj se st"epy opat"en velmi jemnou rytou vzdobou sestvajc z nzkch h"ebenovch vlnic a ps$, kter je msty a nerozpoznateln. Vysp!lej hrn#ina se projevuje se"ezanmi okraji, pravideln!j vzdobou rytou jak jedno-, tak i vcehrotm nstrojem. Je vrazn! obt#ena na hrn#"skm kruhu a vyrobena z hlny ost"en t"d!nm pskem, co se projevuje i drsnm tzv. krupi#kovitm povrchem. Tato keramika podle L. Galuky souvis s produkc specializovanch hrn#"skch dlen, kter by m!ly ve Starm M!st! existovat ji od 2. pol. 8. stol. Po#naje vrstvou 10, kter je synchronizovan s Hrubho vrstvou VI, se objevuje vhradn! keramika ozna#ovan jako velkomoravsk. Datovna je podle nlezu trojramennnho kovn "emene n!kam do 1. pol. 9. stol. (GALUKA 1997, 7981). V jejm rmci se nachzej vechny t"i zkladn skupiny, kter definuje L. Galuka (1994, 240), p"edevm vak tzv. pomoravsk typ. P"estoe situace v p"kopu II nabz irokou stratigrafickou sekvenci pro cel velkomoravsk obdob (sedm r$znch vrstev), jsou archeologov ze Starho M!sta schopni nazna#it vvoj velkomoravsk keramiky jen v nejhrubch obrysech (GALUKA 1997, 79): A#koli toho o velkomoravsk keramice vme pom!rn! hodn!, jej uit ke stanoven absolutn chronologie 9. stolet je omezen. Dokladem toho m$e bt i situace v p"kopu II, kde mezi keramikou z vrstev #. 7 a 3 nejsou tm!" dn rozdly. Pro relativn chronologii vak rozbor hrn#iny z p"kopu II vznam ur#it! m. Zatmco nap". v hlubch partich p"evldaly st"epy zdoben vcehrotm h"ebenovm rydlem, s ubvajc hloubkou se stle #ast!ji objevovaly zlomky opat"en jednoduchou vzdobou v podob! vlnovky, obvodov rhy #i "ady vpich$ proveden zahrocenm rydlem. Z tohoto pohledu se zd, e p"inejmenm od vrstvy #. 7 se sm!rem nahoru objevovala vhradn! keramika typick pro vysp!l velkomoravsk horizont, zatmco vrstvy #. 8, 9 a zejmna 10 obsahovaly materil pon!kud mn! vysp!l. Zmn!n vrstva 7 se bohuel ve stratigrafii V. Hrubho neobjevila, hned nsledujc vrstvu #. 6 vak lze ztotonit s vrstvou IV (GALUKA 1997, 78), kterou Hrub (1965b, 285) datuje do posledn #tvrtiny 9. stol. Vzhledem k znmm problm$m s p"li vysokou chronologi V. Hrubho (nap". DOSTL 1991, 8384), tak m$eme po#tat s vhradnm vskytem "emesln! proveden velkomoravsk keramiky ve Starm M!st! minimln! od poloviny 9. stol. Vzhledem k dl#m vsledk$m, k nim badatel dosp!li, se domnvme, e potencil pro "een chronologickch otzek obsaen ve velkomoravsk keramice ze Starho M!sta je podstatn! v!t, ne se prozatm p"ipout!lo. Nazna#uje to i velik variabilita okraj$ z r$znch vrstev vpln! p"kopu. Krom! typ$ pr$b!nch se zde objevuj i formy rychle se st"dajc, kter se mohou stti dobrou datovac pom$ckou (HRUB 1965b, 300). Abychom vak mohli tyto informace dostate#n! vyt!it, je nutno d$sledn! pracovat s formalizovanmi daty, kvantitativnmi daji a modernmi statistickmi analzami, co se ve Starm M!st! bohuel zatm ned!je. Na sdliti v Sadech Dolnch Kotvicch, kter le na jihovchod! cel starom!stsko uherskohradi(sk aglomerace, bylo vzkumem zskno 5579 fragment$ ran! st"edov!k keramiky (MAREOV 1985, 5767). Z nich #st pat" k #asn! slovansk a p"edvelkomoravsk keramice, v!tina vak pochz z ndob vyrobench v 9. stol. Obsah sdlitnch objekt$, v nich byla keramika objevena, je podle nzoru autorky vzkumu chronologicky nejednotn. I proto asi datuje keramiku pouze na zklad! typologie, a ne b!nm rozborem nlezovch celk$. Do 1. pol. 9. stol. dajn! spad keramika, kterou K. Mareov povauje za p"echodn horizont mezi starohraditnmi vrobky a tzv. pomoravskm typem. Je vyrobena z ps#itho materilu, ojedin!le s drobnmi lupnky sldy. Vyhnut okraje jsou ji del, zaoblen #i tup! ukon#en, resp. zkosen nebo podkosen.Ob#as jsou zen #i prohnut. Je vyplena do hn!dch, #ernch nebo edch tn$. Zdobena je h"ebenovmi psy, vlnicemi, ojedin!le i vpichy. Na dnech bvaj otisky osy kruhu. Keramika z 2. pol. 9. stol. je tenkost!nn s p"ehnutmi okraji, kter se na konci rozi"uj, p"padn! jsou npadn! dlouh a rozmanit! formovan. Materil je jemn! zrnit. Vzdoba se zjednoduuje a omezuje se pouze na horn t"etinu ndoby. Je v!tinou provedena jednozubm rydlem. V men-

239

 m"e se objevuj i jemn h"ebenov vlnice a psy. V tomto horizontu se objevuje v!tina plastickch zna#ek na dn!. Na sdliti se ojedin!le objevuj i st"epy s v!tm mnostvm sldy nebo tuhy, zdoben irokmi rhami. V tomto p"pad! ji jde o keramiku 10. a 11. stol.

Vzhledem k d$leitm analogim, kter existuj mezi nlezy z Mikul#ic a Pohanska, jsou znalosti o vvoji hrn#iny z Val$ pro nai prci mimo"dn! d$leit. Je tomu tak i proto, e geneze ran! st"edov!k keramiky byla v Mikul#icch vzhledem k mstnm specifik$m zkoumna z vce hledisek, z#sti odlinch od sm!r$, ktermi se ubralo bdn o keramice na Pohansku. Archeologov vychzeli v Mikul#icch nap". z chorologickch rozbor$, kter bazruj na poznatcch o postupnm osidlovn aglomerace, #i ji od po#tk$ vzkum$ (POULK 1957) z vertiklnch stratigrafi, ktermi je lokalita proslul a kter jsou pro poznn ran! st"edov!k hmotn kultury v naem prostoru velice vznamn (POL%EK 1995, 135; 1996, 245). Zkladn zkonitosti vvoje zdej keramiky definoval ji Z. Klanica (1970, 103114) a jejich obecnou platnost v posledn dob! potvrdil i L. Pol#ek (1994a, 212; 1995, 135, 148). Z. Klanica vychzel p"edevm z vertiklnch stratigrafi na sdliti, kter se ze severozpadn strany p"imyk ke knecmu hradu a kde bylo mono vyd!lit n!kolik horizont$ s pomoc zjit!nch podlahovch prav: V nejstarm stratigrafickm horizontu, tedy pod ps#itmi podlahami srubovch chat, p"evauje keramika 2. typu. Dal skupina, ozna#ovan jako typ 1., se vyskytuje p"edevm na rovni srubovch staveb. I kdy oba typy datoval Z. Klanica do tzv. p"edvelkomoravskho horizontu, je zjevn, e 2. typ p"ev podstatn! dle, a to nejen do 9. stol., kdy byl mj. vkldn do hrob$, ale podobn ndoby se objevuj i v situacch datovanch do 10. stol. Nae snaha o hlub poznn zde vak nar na nzkou rove& zpracovn mikul#ick keramiky, kter prozatm neumo&uje jemn!j typologizaci nlez$, na jejm zklad! by bylo mono rozt"dit po#etnou a heterogenn keramiku 2. typu podle #asovch horizont$. Jasn!j pozici maj naopak ndoby p"esn!ji definovanho 3. typu, kter #ste#n! odpovd typologick skupin! B (B_2) z Pohanska. Keramika, pro ni jsou mj. charakteristick prolaben, kalichovit! prohnut okraje, se nachz p"edevm v hornch vrstvch stratigrafie. Na rovni ps#itch podlah, ani pod nimi se vrazn!ji neprojevuje. Pat" k mlad velkomoravsk hrn#in!. 4. typ, tedy keramika vyrb!n z#sti z hmoty s p"m!s tuhy, se stratigraficky nachz nad velkomoravskmi kostrovmi hroby a destrukcemi kostel$. Keramickou npl& jednotlivch horizont$ shrnula i B. Kavnov (1995, 121): P"edvelkomoravsk horizont: objevuje se v n!m vhradn! keramika typu 1 a 2 Velkomoravsk horizont: vyzna#uje se p"tomnost keramiky typu 3. Je mon ho d!lit do dalch subhorizont$: Star velkomoravsk horizont: m stejnou keramickou npl& jako horizont p"edvelkomoravsk, od kterho lze n!kdy jen t!ko odliit; vyskytuje se v n!m vak ji mal podl typu 3 St"edn velkomoravsk horizont: vyzna#uje se stle p"evahou typu 1 a 2, podl typu 3, vak nar$st, v n!kterch situacch kontinuln! se zmenujc se hloubkou Mlad a pozdn velkomoravsk horizont: projevuje se p"edevm keramikou typu 3 a menm zastoupenm typu 2, jen vjime#n! typu 1. V n!kterch nlezovch celcch se typy 1 a 2 v$bec nevyskytuj. Povelkomoravsk horizont: obsahuje specifick formy a materilov variace typu 3 doprovzen typem 4. Na zklad! poznatk$ o vvoji mikul#ick aglomerace se archeologov pokouej o aproximativn hrubou dataci jednotlivch typ$ (POL%EK 1995, 154): typ 2: 8. 1. pol. 9.stol. typ 3: 2. pol. 9. ble nedefinovan sek 10. stol. typ 4: pozdn 10. 13. stol. typ 5: 14. 19. stol.

240

Typ 1 nen patrn! determinovn chronologicky, ale funk#n! (velk rozm!ry). Objevuje se zhruba v polovin! doby vskytu typu 2, tzn. asi od 2. pol. 8. stol. do po#tku 9. stol. Dosavadn p"li obecn poznatky o vvoji keramiky v mikul#ickch stratigrafich v nedvn dob! se pokusila doplnit podrobnm rozborem vybran plochy B. Kavnov (1996). V tto prci badatelka z#sti modifikovala i sv p$vodn zv!ry (1995, 121), kter se tkaly absence typu 3 v nejstarm horizontu. Jej chvlyhodn zm!r statisticky vyhodnotit jednotliv horizonty bohuel negativn! poznamenala zvolen metoda. Za entity povauje nlezov celky, kter jsou v kadm horizontu rozd!leny do n!kolika skupin. Badatelka vak tyto skupiny definovala p"li hrub! a nep"esn! (nap". sk. 1 charakteristika vce typ 3), take v$bec nen jasn, do jak mry se r$zn skupiny odliuj, p"p. zda mezi nimi vede jasn hranice. K velik nep"ehlednosti p"ispv tak to, e stejn ozna#en je v jednotlivch horizontech pouito pro zcela odlin skupiny nlez$ (nap". skupina 1 horizontu C je charakterizovna typem 1 a skupina 1 horizontu A typem 3). Za t!chto okolnost nezbv ne souhlasit se samotnou autorkou, kter pe, e rozbor keramiky z$stv ... spe na pokusn rovni. P"esto se domnvm, e jeho vsledky mohou, alespo& na rovni hypotetickho modelu, p"inst na vvoj keramiky z Mikul#ic pohled mnohem detailn!j ne nabzej prce Klanicovy i Pol#kovy. Pro vyhodnocen rozdl$ v keramick nplni sdlitnch horizont$ byla badatelkou vybrna exponovan plocha v prostoru severozpadnho vstupu do komplexu mikul#ickho p"edhrad. V tto #sti sdlit! byly identifikovny #ty"i zkladn horizonty (A-D), kter se skldaj z vrstev, do nich zahloubench objekt$ a z destrukce p"ilhajcho opevn!n. Nejmlad horizont A tvo" svrchn ed hlinit vrstvy, kter se nachzej pod i nad destrukc opevn!n fze s kamennou zd a hlinito-d"ev!nm valem. Chronologicky tedy souvis s dobou jeho existence i zniku. St"edn horizont B, charakterizovan sv!tlou jlovito hlinitou vrstvou, le na porovm horizontu C. Lze ho synchronizovat s fz opevn!n s #eln kamennou zd, zpevn!nou vn! d"evenou palisdou. Star horizont C obsahuje vraznou vrstvu s uhlky. Vznikl v dob! existence opevn!n vybudovanho z ps$ d"ev!nch komor. Do nejstarho horizontu D byly za"azeny objekty a pravy, kter se nachzej p"mo na podlon vrstv!. Pat"ila k n!mu i palisda s vnit"nm p"kopem. Z poslednho horizontu vak pochz jen minimln, statisticky nevznamn po#et nlezovch celk$, a proto nebyl do analzy za"azen. Krom! keramiky se v jednotlivch horizontech vyskytuj i dal nlezy, nap". ostruhy, gombky, bronzov p"edm!ty, kter umo&uj p"esn!j chronologick za"azen. Horizont A tak B. Kavnov datuje od pozdnho 9. stol. do poloviny 10. stol. Horizont B je velkomoravsk s horn hranic v pozdnm 9. stol. O horizontu C lze jen obecn! p"edpokldat, e pat" do p"edvelkomoravskho obdob. U horizontu D se patrn! jedn jen o epizodn zleitost z po#tku osdlen. P"i analze keramiky pracuje Kavnov p"edevm s pom!ry jednotlivch typ$ v nlezovch celcch. Definice t!chto typ$ vak nen, vzhledem k znmm problm$m s ned$slednou klasifikac mikul#ick keramiky, p"li jasn. V p"pad! prce B. Kavnov je to patrn p"edevm u typu 3, ktermu se autorka v!nuje obrn!ji. Zd se, e B. Kavnov vrazn! preferuje hledisko keramick hmoty nad morfologickmi znaky. Klasick typ 3 charakterizuje sv!tle okrovou barvou, vnit"n st!nou #asto pokrytou okrovou engobou, jemn! zrnitm materilem ost"ejho omaku a edm lomem. I kdy se typ 3 podle definice L. Pol#ka (1995, Abb. 1112) vyzna#uje nap". i prolabenmi, kalichovit! prohnutmi okraji, m$e se v pojet B. Kavnov (1996, 151) objevit kalichovit! prohnut okraj i na ndobch typu 1 #i 2, a naopak ..nejsou jednoduch profily vjimkou ani u klasickho typu 3... Klasick typ 3 dopl&uje Kavnov dalmi dv!ma variantami, kter souvisej pouze s charakterem keramick hmoty. Varianta 3(1) m vechny znaky typu 3, je ale vyrobena z velmi hrubho materilu. Keramika 3(2) se velmi bl typu 3, je tenkost!nn, dob"e vyplen, stejnho materilu, nem vak nap". charakteristicky barevn! odlin lom nebo je ed barvy, p"padn! jinak nespl&uje vechny nleitosti typu 3 (KAVNOV 1996, 139). Keramiku v jednotlivch nlezovch horizontech popisuje Kavnov nsledovn!: Nlezov horizont C (p"edvelkomoravsk): V p"edvelkomoravskm horizontu dominuje keramika typu 1, a to p"edevm v celcch, kter jsou stratigraficky nejstar. Zde jsou tak vrazn!ji

241

zastoupeny "msovit! profilovan okraje, tzn. naho"e zeslen, tvo"c irokou ploku v horn #sti, pat"c p"evn! ndobm typu 2, ale i 1. Typ 3 se v klasickm proveden s vraznou kalichovitou profilac objevil pouze v celcch mlad fze tohoto horizontu, ve starch fzch se vyskytovala jen nepatrn p"m!s varianty 3(1) a 3(2). Typ 2 charakterizuje celky irho chronologickho rozp!t v hranicch horizotu C. Okraje ndob z horizontu C jsou v!tinou velmi jednoduch, s vce nebo mn! oble prohnutmi hrdly, vjime#n! p"ehnut, kalichovit profilace je velmi "dk. Nlezov horizont B (velkomoravsk): V!tina celk$ ji vykazuje polovi#n #i nadpolovi#n zastoupen keramiky typu 3. V porovnn s nsledujcm nejmladm horizontem A je zde vak vy po#et st"ep$ typu 2, kter v n!kterch situacch p"evauj (4 nlezov celky=11,4%). Jin nlezov celky vykazuj naopak p"evahu typu 1 (4 nlezov celky=11,4%). Klasick varianta typu 3 je po#etn!j, stle vak v pom!rn! malm procentu, kter kols podle nlezov situace. Uvnit" typu 3 p"evauje v tomto horizontu varianta 3(2). Varianta 3(1) se objevuje vude jako p"m!s. V horizontu B se u jednoduchch profil$, #asto s malm hrdlem, objevuje ost"ej prohnut hrdla a precizn!j tvarovn okraje. *msovit okraje se zde nachzej pom!rn! z"dka (u typu 2, vjime#n! u klasick varianty typu 3). Kalichovit prohnut se objevuje #ast!ji ne u nejstarho horizontu, je vzno na typ 1, 2, 3(1), 3(2), zpravidla jsou takto profilovny i st"epy klasickho typu 3. Nlezov horizont A (vrcholn! velkomoravsk): Tento horizont obsahuje v naprost p"evaze keramiku typu 3, a to v klasickm proveden. Charakteristick jsou zejmna kalichovit! profilovan okraje, vy i nzk. Typ 3 ve sv klasick variant! vrazn! p"evauje u v!tiny nlezovch celk$, u ostatnch je zastoupen minimln! polovi#nm podlem. Varianty 3(1) a 3 (2) se vyskytuj jen velmi mlo. V tomto horizontu se ji neobjevuj "msovit profily. I kdy lze na zklad! p"ehledu vzjemn! slepitelnch st"ep$ doloit pom!rn! velk rozptyl materilu p"es vechny horizonty stratigrafie, a to i v mstech, kde prokazateln! nedolo k naruen situace, nazna#uj zjit!n pom!ry vznamn vvojov tendence. D$leit jsou p"edevm poznatky souvisejc s typem 3, kter se objevuje ji v nejstarm p"edvelkomoravskm horizontu a v #asov linii vykazuje pozoruhodnou materilovou a tvarovou variabilitu. P"padn argument, e st"epy 3. typu jsou v horizontu C infiltrtem, povauje B. Kavnov za dosti zjednoduujc, p"edevm v okamiku kdy vme, ...e se jako p"m!s v charakteristickch celcch tohoto horizontu p"evn! objevuj ve variaci 3 (1). Za infiltrt lze povaovat pouze st"epy klasickho typu 3 s p"padnou kalichovitou profilac, vyskytujc se podle nlezovch okolnost v mlad fzi horizontu C, kde je v!t monost kontaktu s mladmi celky. Zd se tedy, e keramika typu 3 se ... projevuje jako pom!rn! uzav"en typ, v jeho hranicch lze sledovat specifick vvoj ji od nejstarch nlezovch horizont$ (KAVNOV 1996, 146,150). B. Kavnov to dokld i spole#nm vskytem ndob typu 3(1) a 2 v d!tskm hrobu s nlezy p"edvelkomoravskho charakteru. Na tomto mst! musme op!t vyjd"it ltost nad skute#nost, e z Mikul#ic nejsou k dispozici podrobn!j kvantitativn daje o vvoji jednotlivch znak$ keramiky. Tyto informace citeln! postrdme, chceme-li srovnat nlezov horizonty z Mikul#ic s vvojovmi fzemi na Pohansku. Prozatm se zd, e vvoj probhal na obou lokalitch v odlinm rytmu, a to i p"esto, e typov spektrum velkomoravsk keramiky je dosti podobn. Zvlt! patrn je to u starho velkomoravskho horizontu B z Mikul#ic, kde v!tina nlezovch celk$ obsahuje polovi#n #i nadpolovi#n zastoupen 3. typu. Oproti tomu 2. fze z Pohanska, kterou snad lze s tmto horizontem identifikovat, obsahuje pouze 12,6% keramiky typu B a B_2 (obdoba 3. mikul#ickho typu), resp. 10,6% (sou#et) hrubho, dob"e plenho a hrubho, dob"e reduk#n! plenho materilu, kter s touto typologickou skupinou spojujeme (v 1. velkomoravsk fzi na Pohansku se tento typ prakticky nevyskytuje). Na druhou stranu zde registrujeme vysok podl (35,3%) vzdoby ryt zcela #i alespo& z#sti jednozubm nstrojem. Podle stnho sd!len badatel$ (B. Kavnov, L. Pol#ek, %. Sta&a), kte" z autopsie dob"e znaj mikul#ick materil, nedosahuje zastoupen analogick vzdoby v Mikul#icch v dnm horizontu ani zdaleka hodnot typickch pro Pohansko. Rozdly shledvme i ve vrcholn velkomoravsk fzi (mikul#ick horizont A; 3. fze z Pohanska). V Mikul#icch obsahuje tento horizont v naprost p"evaze keramiku typu 3 v klasickm proveden, #asto s charakteristickm kalichovitm prohnutm. I kdy tak na Pohansku tvo" analogick typologick skupiny B a B_2 leitmotiv tto vvojov fze, dosahuj zde pouze 28,8% z celho typovho spektra. V tomto p"pad! vak nelze vylou#it, e d$leitou roli p"i vzniku zjit!nch rozdl$ se-

242

hrvaj odlin depozi#n podmnky na obou lokalitch (stratigrafie v Mikul#icch x zahlouben objekty na Pohansku). Shrneme-li vsledky, k nim jsme dosp!li, musme konstatovat, e vvoj keramiky na Pohansku a v Mikul#icch probhal i v dob! velkomoravsk asi odlin! (bezpochyby tomu tak bylo v p"edvelkomoravskm obdob, kdy se v Mikul#icch vyskytuj typy na Pohansku zcela neznm), i kdy v jeho vrcholn fzi dochzelo ke sjednocovn v souvislosti s nstupem keramiky typologick skupiny B a B_2. Tuto hypotzu vak jet! bude nutn podep"t seriznm formalizovanm a kvantitativnm rozborem mikul#ick keramiky. Pokud je vak nae teze sprvn, otevraj se p"ed nmi velk interpreta#n monosti. Musme v tto souvislosti upozornit p"edevm na stratigrafick vztahy zjit!n p"i vzkumu velmoskho dvorce na Pohansku. Jednozna#n! se ukazuje, e objekt #. 20, kter poruuje mlad palisdu, pat" k horizontu, ve kterm dochz ke sjednocovn keramiky z Mikul#ic a Pohanska. Znamen to, e v tto dob! ji dvorec neplnil svoji primrn funkci. Sv!d# o tom i hroby s velkomoravskm invent"em, kter mlad palisdu tak superponuj (DOSTL 1975, 35). Je mon, e mezi nstupem keramiky mikul#ickho okruhu (viz dle) a znikem reziden#n funkce dvorce existuje na Pohansku p"m kauzalita. Keramika tak patrn! odr centraliza#n tendence, kter existovaly v 2. pol. 9. stol. na Velk Morav!. V Mikul#icch lze poznatky zskan z vertiklnch stratigrafi doplnit i daji o prostorov distribuci keramickch typ$ na lokalit!. Prvn pokus u#inil ji Z. Klanica (1970, Tab.1). Mnohem detailn!j rozd!len ve #tvercch 5x5 m publikoval L. Pol#ek ( 1995, 152156, Abb. 1823). Ukzalo se, e typy nejsou na cel ploe rozmst!ny rovnom!rn!. Na nejne poloench plochch p"edhrad a v prostoru "#nch ramen p"ed severn brnou knecho hradu p"evauje typ 3 nad typem 2 a 1. Nejvrazn!j zastoupen typu 3 vak lze, jako projev relativn! mladho a krtkodobho osdlen, vysledovat v jin, nejne poloen #sti knecho hradu (78%) a v prostoru VII. kostela (86%). Rozdly v distribuci typ$ keramiky byly patrn! zp$sobeny r$znou chronologickou pozic a intenzitou osdlen v jednotlivch #stech aglomerace. Vvoj ran! st"edov!k keramiky se na Starch Zmcch u Ln! pokusil postihnout %. Sta&a (1994a, 267286). Vychz p"itom ze sdlitnch objekt$ a nlezovch horizont$, odd!lench n!kolika fzemi opevn!n a jejich destrukcemi. Keramiku z t!chto nlezovch celk$ nevyhodnocuje ve sv prci kvantitativn!, ale na zklad! empirie, kter je vak podloena hlubokou znalost materilu. Na samotnm po#tku vvoje stoj nepo#etn nlezy datovan do 7.-8. stol. Jedn se o st"epy starobylho vzhledu se zakulacenmi, lehce vyhnutmi okraji, kter jsou zdobeny h"ebenovmi vlnicemi #i jednoduchmi vlnovkami. Do nsledujc fze z pokro#ilho 8. a 1. pol. 9. stol. datuje Sta&a dv! skupiny keramiky lic se p"edevm keramickou hmotou, ale #ste#n! i vzdobou a formou. V tomto horizontu podstatn! p"evauje h"ebenov vzdoba v podob! vlnic, ps$ #i vpich$. Okraje jsou zakulaceny #i jednodue se"ezny. Podobn keramika se vyskytuje i na sdliti v Blu#in! jet! p"ed vznikem tzv. blu#inskho typu. Ji v tomto horizontu se na ndobch vyskytuj ojedin!le lity, na dnech bvaj m!lk kulat d$lky (otisk osy kruhu). Vrcholn! velkomoravsk fze 2. pol. 9. stol. se na Starch Zmcch vyzna#uje p"tomnost typu SZ 1/54, zdobenho rhami a vlnovkami rytmi jednozubm nstrojem, kter je odvozen z blu#inskho typu a vyskytuje se na lokalit! ve stovkch st"ep$. Charakteristick okraj bv r$zn! vlcovit! #i nlevkovit! se"znut, n!kdy s vytaenou hrankou #i hrankami. Tato standardizovan keramika je v nlezovch celcch doprovzena ndobami odlinho vzhledu, kter mohou bt zdobeny h"ebenem i jednozubm nstrojem. V diskutovanm horizontu se na dnech ndob vyskytuj plastick zna#ky, kter jsou v n!kterch p"padech identick a evokuj p"edstavu vrobk$ z jednoho hrn#"skho kruhu. Ve #tvrtm horizontu z 1. pol. 10. stol. dochz ke zm!n! vzdobnho schmatu. Objevuj se zde spirly irokch rh #i h"ebenov vlnice kombinovan s rhami rytmi jednozubm nstrojem. M!n se i tvar ndob a keramick hmota, kter je vyplena do edch tn$. V objektech s touto keramikou se poprv objevuj i st"epy s tuhou.

243

Jet! do 1. pol. 10. stol. pat" na Starch Zmcch vrobky dal dlny. Jedn se o keramiku sv!tl bovolutohn!d barvy, ost"enou pskem. Hlavn vzdobn motiv spo#v v psu h"ebenovch vpich$ pod hrdlem, dopln!nm h"ebenovmi vlnicemi #i psy. Hrdlo bv v n!kterch p"padech vrazn! odsazeno. Tato keramika bv doprovzena jak tuhovm zbom, tak i jinmi ndobami odvozenmi ze star tradice. Dal vvoj keramiky na Starch Zmcch sm!"uje k masivnmu zastoupen tuhov keramiky, plastickm aplikacm (litm) na povrchu ndob a vraznmu odsazen hrdla od vdut!. Ve vzdob! se objevuj #asto r$zn zseky a vpichy. Obecn! lze konstatovat, e na st"edn Morav! hraje p"i datovn keramiky velkou roli sloen keramick masy. V okol Brna se ji v 2. pol. 8. stol. objevuj ndoby s hrubozrnnou sldou, kter tvo" podstatnou #st komplex$ do poloviny 9. stol. V men m"e se objevuj i v objektech z 2. pol. 9. stol. Od po#tku 10. stol. je tento materil nahrazovn tuhovou keramikou, jej vrchol nastv ve 2. pol. 10. stol. Zajmav poznatky o vvoji hrn#"sk produkce 9.-11. stol. zskala p"i studiu hrobov keramiky ze Slovenska I. Vlkolinsk (1994, 8788). Na zklad! rozboru 440 ndob dosp!la k zv!ru, e b!hem doby dochz na poh"ebitch k postupnmu nr$stu po#tu tvar$, jejich maximln vdu( je v!t ne jejich vka, co je patrn p"edevm na mladch poh"ebitch. Podobn situace je i u nr$stu "ky hrdla vzhledem k maximln vduti. Z hlediska vzdoby je d$leit, e h"ebenov vlnice a h"ebenov psy jsou #ast!j na starch lokalitch, pozd!ji je preferovna vzdoba ryt jednozubm nstrojem v podob! vlnovky a rh. Motivy obsahujc h"ebenov vpichy se objevuj na keramice ze starch fz (9. stol.). %ste#n! se vak tento druh vzdoby objevuje i pozd!ji, nap". h"ebenov vpichy umst!n v motivu ryb kosti, kter se vyskytuje hlavn! na p"elomu 9./10. stol.. Nejstar plastick zna#ky na dnech ndob jsou datovny na po#tek 2. pol. 9. stol., nejvce se jich vak objevuje v posledn t"etin! 9. stol. a na p"elomu 9./10. stol. P"i srovnn s poh"ebiti ze 7.-8. stol. jsou z"eteln n!kter rozdly jak ve form!, tak i po#tu t!chto zna#ek. Vzdoba okraj$ je v porovnn s poh"ebiti ze 7.-8. stol. zastoupena jen nepatrn!. Jedinou lokalitou lec mimo zem Velk Moravy, kterou pouijeme pro srovnn dynamiky vvoje keramiky v 9. stol., bude obodritsk Oldenburg. Tvo" toti zajmavou strukturln paralelu k velkomoravskm centr$m. Jeho obyvatel m!li, podobn! jako velkomoravt Slovan, zk politick i kulturn vztahy k Franck "i (STRUVE 1988, 2047), co se, krom! psemnch pramen$, odrazilo i v archeologickch nlezech. Dky dlouholetm vzkum$m znme z Oldenburgu mj. velmosk dvorec, inspirovan zstavbou csa"skch falc (GABRIEL 1986, 357367; 1988a, 5586) (ohrazen palisdou, velk nadzemn domy, v pozd!jch fzch i kostel s h"bitovem upomnaj na dvorec na Pohansku), #i kovov p"edm!ty, exportovan nebo ovlivn!n karolnskm prost"edm (GABRIEL 1988b, 103122) (ostruhy, nkon#, kovn podobn pamtkm blatnicko mikul#ickho okruhu). Zmn!n analogie a skute#nost, e z Oldenburgu byl kvalitn! statisticky zpracovn rozshl soubor stratifikovan slovansk keramiky, vytv"ej zajmavou kombinaci, ze kter m$eme vyjt p"i srovnn dynamiky vvoje keramiky na Pohansku a u obodritskch Slovan$ (KEMPKE 1984; 1988): Oldenburg existuje jako opevn!n hradisko minimln! od za#tku 8. stol. Na zklad! stratigrafie zde m$eme vy#lenit p!t horizont$ odd!lench porovmi horizonty #i planrkami. Pro horizont 1 jsou typick nezdoben ndoby se zakulacenm okrajem. Tento horizont kon# okolo roku 800, kdy se mj. objevuj velice kvalitn ndoby se zeslenm okrajem feldberskho typu. Ve 2. horizontu (9. stol.) vrazn! nastupuje keramika zdoben h"ebenem. Nejd"ve p"evauje keramika feldbersk, kter je poslze ve 3. horizontu nahrazena spolu s nezdobenou keramikou sukowskou ndobami typu Menkendorf. 4. horizont, kter za#n na konci 10. stol., je charakterizovn zm!nou stylu a po#tky vroby technologicky i vzdobn! jednotnch skupin pozdn! slovansk keramiky bohat! zdoben ornamenty rytmi jednozubm nstrojem. Krom! #etn! zastoupench typ$ se objevuje i zvltn keramika, jej podl v jednotlivch horizontech nep"ekra#uje 1%. Jde nap". o let!nou keramiku p"ipomnajc germnsk ndoby, keramiku s plasticky profilovanmi plecemi #i tal"e a jin zvltn tvary. V prvnm a druhm horizontu, kter ns ve vztahu k Pohansku zajm nejvce, je keramika rozd!lena do dvou hlavnch skupin: nezdoben a zdoben. V nejstarm horizontu m nezdoben ke-

244

ramika 73%-n podl, kter v nsledujc fzi kles na 45%. V menm mnostv se nezdoben keramika objevuje po celou dobu existence hradiska v Oldenburgu. Jej dlouhodob vvoj sm!"uje od hrnc$ #i hrncovitch ndob vrazn! vydutch, ob#as lehce dvouknickch s pravidelnm povrchem, k msm #i jinm tvar$m, vyrobenm v mnohem ni kvalit!. Mezi prvnm a druhm horizontem dochz ke zm!n! utv"en okraje. Na kor delch a zakulacench okraj$ p"ibv okraj$ kratch a se"ezanch. Keramika zdoben h"ebenem p"edstavuje v prvnm horizontu pouze 23%. B!hem doby vak jej podl stoup a na 85% ve t"etm horizontu. Ve #tvrtm horizontu je potla#ena (37%) masivnm nstupem pozdn! slovansk keramiky zdoben jednozubm nstrojem. V nejstarm horizontu p"evauje mezi tvary zdobenmi h"ebenovm ornamentem, podobn! jako u nezdobench ndob, vrazn! vydut esovit profil, kter postupem #asu miz a je nahrazen p"edevm ndobami s vysoko poloenmi krtkmi plecemi. Jak z hlediska ost"iva, tak i pravy povrchu lze v rmci vvoje registrovat padek kvality. Hrncovit tvary jsou postupn! nahrazovny msami a slab! profilovanmi ndobami. Ve vzdob! p"evauj ve starch fzch vcensobn h"ebenov vlnice, ryt minimln! #ty"zubm h"ebenem, v dalch fzch nastupuj kolky, h"ebenov motivy v podob! strome#ku, m"e, svislch vlnic, vlnic tvo"ench h"ebenovmi vpichy apod. Pro h"ebenov nstroj jsou typick t"i zuby. Tento vvoj vyjad"uje p"echod mezi feldberskm a menkendorfskm typem. Pozoruhodn je zk souvislost mezi vvojem nezdoben a zdoben keramiky. I kdy se ukazuje, e v prvnm horizontu byla zdobena spe kvalitn!j keramika, nsledujc vvoj je ji velmi podobn. U obou skupin dochz k padku kvality i spektra jejich tvar$. Zd se, e neexistuje principiln d$vod ob! skupiny d!lit. Tvo" jednotnou staroslovanskou keramiku, kter je na po#tku spe nezdoben, pozd!ji na n p"evauje vzdoba. Sukowsk, menkendorfsk i feldbersk keramika byla ve starch fzch roz"ena na rozshlch zemch v pom!rn! jednotn form!. Teprve pozd!ji, patrn! v souvislosti se vznikem regionlnch hospod"skch zn, zskv keramika severozpadnch Slovan$ siln lokln charakter a od po#tku 11. stol se zde vyvj znm keramick skupiny (nap". skupina Vipperow, Teterow, Bobzin), popsan E. Schuldtem (1956). Impuls k vvoji zdoben slovansk keramiky, kter je v diskutovanm regionu zce svzn s feldberskm typem, hled S. Brather (1996, 177178, 197210) v tradici pozdn! antick keramiky jin, jihovchodn a jihozpadn Evropy. Bezprost"edn popud k tto inovaci zde vak patrn! vzeel z karolnskho zpadu a byl zprost"edkovn po Baltskm mo"i, na jeho pob"e se objevuj zpadn importy i slovansk keramika spole#n!. Stylovou blzkost k feldberskmu typu lze zaznamenat p"edevm u badorfskho zbo, kter pat"ilo ve sv dob! k nejkvalitn!j karolnsk keramice. Slovant hrn#"i se nedostali do p"m zvislosti na zpadnch vzorech, spe se vzdobnmi motivy a styly pornsk keramiky inspirovali, selektivn! je vybrali a aktivn! p"etv"eli v rmci vlastn vrobn tradice. Pod t!mito vlivy dochz k autochtonnmu vvoji keramiky severozpadnch Slovan$, jak ukazuj p"echodn formy mezi nezdobenm sukowskm a zdobenm obt#enm feldberskm typem. Zajmav je vztah feldbersk keramiky a primitivn!jho, pouze v ruce robenho menkendorfskho typu. I kdy mezi ob!ma typy nelze definovat ostrou hranici, lze je povaovat za regionln, resp. chronologick varianty. Jistou dobu existovaly spole#n! a tvo"ily ur#it regionln varianty: feldbersk typ byl v md! p"edevm na pob"e, zatmco menkendorfsk zbo je typick pro vnitrozem. Na konci 9. stol. feldbersk typ miz a je na celm zem severozpadnch Slovan$ nahrazen typem menkendorfskm. Tento technologick padek souvis pravd!podobn! s politicko hospod"skm vvojem, p"edevm se ztrtou vznamu lutickho svazu, znikem mnoha hradisek a strukturlnmi zm!nami Franck "e. Nstup nov a kvalitn mladoslovansk keramiky na za#tku 11. stol. souvis s novmi hospod"skmi impulzy a p"znivm politickm vvojem severozpadnho Slovanstva v 10. stol.

Na konci tto kapitoly se pokusme formulovat zv!ry vyplvajc ze srovnn vvojovch model$ keramiky v 9. stol. Zcela z"eteln! se ukazuje, e keramika z jednotlivch center Velk Moravy se neli pouze spektrem svch typ$, ale i vvojovmi schmaty. Zaznamenvme zde zcela jinou

245

dynamiku vvoje r$znch vzdobnch, tvarovch #i technologickch element$. I p"esto lze vysledovat ur#it obecn tendence. Od konce 8. stol. se postupn! za#naj prosazovat lokln typy keramiky, kter byly jist! produkovny mstnmi hrn#"skmi dlnami. Jejich nejv!t vskyt vak souvis a s vrcholnou velkomoravskou fz ve 2. pol. 9. stol. Snad i to je d$vod, pro# v tomto obdob zaznamenvme na celm zem Velk Moravy t!it! vskytu plastickch zna#ek z den ndob (k tomu i POL%EK 1995, 142), kter mj. signalizuj vy standard vroby (OLLE 1979, 519). Na po#tku 10. stol. dochz k veobecnmu padku technologick rovn!. Keramika na Morav! se nivelizuje. Za#n se objevovat tuha, vzdoba v podob! r$znch zsek$, vpich$ #i plastickch lit apod. Tento vvoj se netk pouze center, ale i perifernch oblast (nap". GO 1977, 300). Obdobn situace byla zjit!na i na zem severozpadnch Slovan$. Vroba kvalitn feldbersk keramiky, kter byla inspirovna karolnskmi vzory, zde za#n okolo roku 800. Na konci 9. stol. je vak nahrazena primitivn!jm menkendorfskm typem, kter homogenizuje rozshl zem od Labe a po Vislu. Podobnou dynamiku zaznamenvme s ur#itm #asovm posunem i v ran! st"edov!kch %echch (OLLE 1979, 525). Je mon, e vvoj keramiky je odrazem celkovch strukturlnch zm!n, ke kterm dochzelo na okrajch Franck "e v pr$b!hu 9. stol. v souvislosti s hospod"sko politickmi zm!nami celho st"edoevropskho prostoru, jak to i pro zem severozpadnch Slovan$ p"edpokld S. Brather (1996, 177178, 197210).

5.

Distribuce ran" st!edov"k keramiky

K d$leitm problm$m ran! st"edov!k archeologie pat" otzky spojen s zemnm roz"enm r$znch typ$ keramiky. V nsledujc kapitole popeme distribu#n model, kter v 9. stol. hypoteticky existoval na Morav!, a srovnme ho s poznatky ze sousednch region$. Na zklad! ir komparace snad pochopme, jakm zp$sobem fungovala distribuce keramiky v r$znch oblastech, a p"edevm na Velk Morav!, co nm m$e v kone#nm d$sledku pomoci i p"i diskusi o mstnch ekonomickch a snad i kulturn! politickch pom!rech. Distribuce ran! st"edov!kch keramickch typ$ pat" k tradi#nm tmat$m moravsk archeologie. Dokld to jedna z prvnch vznamnch v!deckch monografi o staroslovansk Morav! (POULK 1948), kde byla zmn!n problematice v!novna nadpr$m!rn pozornost. I kdy od t doby dolo k velkmu nr$stu informac k danmu tmatu, nevznikla v poslednch letech dn podrobn studie, kter by nov poznatky syntetizovala. Tento rozshl okruh otzek vak nen tmatem na prce. P"esto se v hrubch obrysech pokusme na#rtnout hypotetick keramick okruhy, kter podle nzor$ r$znch badatel$ na Morav! v 9. stol. existovaly (nap". M1*NSK 1990, 65; POULK 1948; STA'A 1995, 8182). Z metodologicko terminologickho hlediska budeme vychzet z J. Bubenka, J. Frolka (1995, 130) a dalch archeolog$, kte" vrobn! teritoriln jednotku souvisejc s distribuc keramiky definuj na zklad! vskytu jednoho #i n!kolika keramickch typ$ nebo skupin a ozna#uj ji termnem okruh. Mezi okruhy, kter na Morav! existuj, nebudeme vkldat ostrou hranici, kter patrn! ani neexistovala (srovnej POULK 1948, obr. 34). Pokusme se pouze ur#it a charakterizovat jejich centra a na zklad! geografick situace a nlez$ i jejich mon rozsah (Obrzek 186). Dva nejd$leit!j a veobecn! znm okruhy definoval ji J. Poulk (nap". 1948, 113115). Jedn se o tzv. pomoravsk a blu#insk okruh (BUBENK FROLK 1995, 130). Centrln oblast pomoravskho okruhu tvo" starom!stsk aglomerace a jej okol. V$d#m typem okruhu je tzv. pomoravsk typ (k nevhodnosti termnu viz BUBENK FROLK 1995, 130), kter byl v tto prci ji dostate#n! popsn. Podle nlez$ z hrob$ (nap". DOSTL 1966; HRUB 1955, MAREOV 1983; M1*NSK 1985, 57) i sdli( (nap". HRUB 1965b 264303; MAREOV 1985, 5767; STA'A 1994a, 274277) se ukazuje, e doty#n keramika byla distribuovna do oblasti irho st"ednho Pomorav, kter je p"irozen! ohrani#eno na vchod! a jihovchod! Blmi Karpaty a na jihozpad! Bzeneckou Doubravou (Moravskou Saharou). Na zpad! se pomoravsk okruh stk s dalmi distribu#nmi okruhy v povod "#ky Trkmanky (M1*NSK 1985, 89;

246

POULK 1948, obr. 34). Na severu vyznv patrn! n!kde v prostoru mezi Krom!" a P"erovem (POULK 1948, obr. 21), jak ukazuj nap". nlezy v Kojetn! (STA'A 1994a, 274277). L. Galuka (1995, 104) poznamenv, e na dalch velkomoravskch centrech je starom!stsk keramika I. skupiny, do kter pomoravsk typ spad, zastoupena jen slab! nebo v$bec. P"esto ho v n!kolika exempl"ch nachzme nap". v Mikul#icch (POL%EK 1995, Abb. 10). Dal okruh je tradi#n! spojovn s klasickm tzv. blu#inskm typem, kter vak m$e bt na n!kterch lokalitch nahrazen svmi derivty #i loklnmi variantami. Jedn se patrn! o vrobky n!kolika sp"zn!nch dlen (STA'A 1994a, 273274; 1995, 82). Centrum blu#inskho okruhu p"edstavuje Brn!nsko se Starmi Zmky u Ln! a povod Svratky s Rajhradem a Blu#inou (STA'A 1994a; POULK 1948, 113). Sm!rem k jihu je blu#insk typ distribuovn a k soutoku Svratky s Dyj, kde je bohat! zastoupen na sdliti v Dolnch V!stonicch t!rkovn! (KLMA 1985). Pom!rn! daleko se dostv tak na zpad!. Zde ho nachzme ve zna#nm po#tu i s jeho derivty v podh$" %eskomoravsk vrchoviny na kramolnskm hradisku, kde typick blu#insk motiv tvo" tak"ka polovinu vzdoby ryt jednozubm nstrojem, kterou na lokalit! registrujeme u 45ti % vech zdobench fragmetn$ (POL%EK 1994b, 246, 249, Abb. 56). Sm!rem vchodnm hrani# blu#insk okruh s okolnmi okruhy v povod "#ky Trkmanky. Blu#insk typ se v klasick podob! vyskytuje i na n!kterch lokalitch mimo vlastn okruh, nap". v Mikul#icch, kde tvo" neznm (asi velice mal ?) podl nlez$ (POL%EK 1995, Abb. 10), #i zcela ojedin!le (dva znm exempl"e) ve starom!stsk aglomeraci (GALUKA 1994, 240241). V nepatrnm mnostv ("dov! setiny a desetiny procenta) se objevuje tak na Pohansku u B"eclavi. Zde vak spolu s nm vystupuje keramika podobn! zdoben jednozubm nstrojem, se srovnatelnou technologi i okrajovou profilac. Tato skupina (E, snad i A_E, A?; Dostlova skupina 1) tvo" na Pohansku nezanedbateln procento (p"edevm ve 2. velkomoravsk fzi). Vzhledem ke skute#nosti, e hrn#ina s analogickou vzdobou je dajn! jen velice nevznamn! zastoupena v blzkch Mikul#icch, je otzkou, zda i Pohansko nepat"ilo ve starch velkomoravskch fzch do irho rmce blu#inskho okruhu. Ve formulaci jednozna#nch zv!r$ nm vak brn chronologick nejasnosti. Horizont s touto keramikou na Brn!nsku datuje %. Sta&a a do 2. pol. 9. stol. (STA'A 1994a, 273274), co neodpovd zjit!nm z Pohanska u B"eclavi. Na jinm okraji blu#inskho okruhu se na malm zem vyskytuje svrzn dolnov!stonick keramika, kterou popsal J. Poulk (19481950, 8790). Jedn se patrn! o zce regionln! ohrani#enou skupinu pamtek (dolnov!stonick okruh), kter vak nen vzna pouze na poh"ebit! v Dolnch V!stonicch, co dokldaj nlezy z blzkho hradiska ve Strachotn! (stn informace Z. M!"nskho) #i na Znojemsku (DOSTL 1961b, 119). Nen-li zcela jasn, zda v n!kter fzi svho vvoje nepat"ilo Pohansko k blu#inskmu okruhu, je naopak naprosto z"ejm, e ve vrcholnm velkomoravskm obdob spadalo do okruhu, kter bychom mohli nazvat mikul#ickm. Ten je charakterizovn keramikou s prolabenmi, kalichovit! prohnutmi okraji, kter v Mikul#icch nle p"edevm k typu 3 a na Pohansku do skupiny B a B_2 (p"p. Dostlovy skupiny 4). Jak nazna#uj p"edb!n zv!ry B. Kavnov (1996, 146,150), v Mikul#icch se snad tento typ vyvjel ji od p"edvelkomoravskho obdob. Mikul#ick okruh zabr p"edevm mezi"# a okol dolnch tok$ Dyje a Moravy s centry v Mikul#icch a na Pohansku. Keramika s prolabenmi a kalichovit! prohnutmi okraji se objevuje v tomto regionu i na vesnickch poh"ebitch (nap". DOSTL 1966; M1*NSK 1985, 56) a sdlitch (nap". KAVNOV VITULA 1990, obr. 5; nepublikovan vzkumy v Mut!nicch a B"eclavi Lbiv). S blu#inskm okruhem se proln v irm psu podl "#ky Trkmanky (nap". M1*NSK 1990, 66; M1*NSK UNGER 1990, obr. 8; POULK 1948, Tab. LXV, LXVII) a p"i soutoku Svitavy s Dyj (nlezy mikul#ick keramiky na strachotnskm hradisku M1*NSK 1990, 68). Od pomoravskho okruhu byl odd!len neosdlenou oblast Bzeneck Doubravy (srovnej mapy rozloen velkomoravskch poh"ebi( a koloniza#nch zem 13. 14. stol.; DOSTL 1966, obr. 1; M1*NSK 1993, obr. 1). Ojedin!l ndoby, kter se z mikul#ickho okruhu dostaly do cizho prost"ed, lze pom!rn! snadno identifikovat. %. Sta&a (1984, 218) rozpoznal ve stotiscovm souboru keramickch fragment$ ze Starch Zmk$ u Ln! 14 st"ep$ importovanch z mikul#ickho okruhu, a dle i mikul#ickou

247

ndobu na rajhradskm poh"ebiti. Podobn! byl nalezen ojedin!l fragment z ndoby s prolabenm okrajem na hradisku v Kramoln! (POL%EK 1994b, 246). Zcela jin charakter maj nlezy mikul#ick keramiky z Olomouce P"edhrad (nap". BLHA 1980, 3034). Byl zde zachycen velkomoravsk horizont, kter obsahoval p"ekvapiv! velk mnostv (71,2%) fragment$ z ndob s prolabenmi, kalichovit! prohnutmi okraji. V Olomouci bylo diskutovan zbo doprovzeno technologicky i morfologicky velmi r$znorodou a mn! kvalitn! provedenou keramikou (23,2%), p"edstavujc p"evn! mstn vvoj. Pouze nepatrn! a navc v mladch #stech velkomoravskch vrstev je zde zastoupena keramika s tuhou (5,5%). Keramika z mikul#ickho okruhu nalezen v Olomouci vytv" v regionu severn Moravy izolovan ostr$vek, mezi nm a vlastnm zemm mikul#ickho okruhu le rozshl zem charakterizovan zcela jinou hrn#inou (nap". pomoravsk okruh). Tato keramika se li svoj kvalitou od b!nch vrobk$ znmch z okol Olomouce. J. Blha (1980, 36) vyvozuje z jej vlu#nosti kulturn! politick souvislosti Olomouce s jin Moravou na sklonku velkomoravskho obdob. Mohla zde manifestovat zvltn postaven Olomouce v p"irozenm centru Hornomoravskho valu. Pon!kud jin vysv!tlen distribuce ndob s prolabenmi a kalichovit! prohnutmi okraji p"edkld Z. M!"nsk (1986, 49). Nazna#uje ur#it p"esuny osdlen z neklidn jihomoravsk oblasti lec na okraji ma)arskho panstv k severu, kter probhaly od po#tku #i v 1. pol. 10. stol. Podobn! interpretuj nlezy keramiky tzv. litom!"ickho typu, koncentrovan na malm zem v severozpadnch %echch, tak #et archeologov (BUBENK MEDUNA 1994, 186). Krom! Olomouce vme o keramice z Hornomoravskho valu jen velice mlo. Na nzkou rove& archeologickho poznn tto oblasti upozor&oval ji J. Poulk (1948, 84, 113 -115, obr. 21), kter sem lokalizoval zem neznmho hanckho kmene. Situace se p"li nezm!nila ani po #ty"iceti letech, kdy si auto"i studie o slovansk osad! u Palonna st!uj, e typologick sekvence keramiky st"edn doby hraditn na severn Morav! nen jet! vypracovna, materil z Palonna je prakticky prvnm v!tm celkem, ... (GO KAPL 1986, 201). Na tto lokalit! obsahovala tak"ka veker st"edohraditn keramika tuhu (GO KAPL 1986, 186), co se podstatn! li od pom!r$ znmch z centrln oblasti jihovchodn Moravy. Dal znou vskytu tuhov velkomoravsk keramiky je jihozpadn Morava. Doty#nou oblast lze rozd!lit na dva regiony. Prvnm je vlastn Znojemsko. Od sdeln komory na soutoku Dyje se Svratkou a Jihlavou bylo odd!leno a 20 km irokm neosdlenm psmem (M1*NSK 1989, 113114, 115116), p"esto i zde ojedin!le nachzme keramiku s profilovanmi hrdly, podobnou ndobm z dolnov!stonickho okruhu (DOSTL 1961b, 119). Ve sv severn #sti soused znojemsk region s blu#inskm okruhem, z n!ho pronik keramika blu#inskho typu. Zvltn postaven Znojemska souvis s #asnm p"idvnm tuhy do hrn#"sk hlny, kter tu lze sledovat ji od 9.-10. stol., nap". na centrln lokalit! Znojm! Hraditi. V!tinu z nemnohch keramickch nlez$ na Znojemsku vak tvo" b!n hraditn zbo ost"en pskem, na jeho zklad! nelze bohuel identifikovat specifika tto oblasti (DOSTL 1961b, 118119; POL%EK 1994b, 259). Z vlastnho Znojemska se na zpad! vyd!luje oblast pozd!jho historickho Btovska lesnat a zvln!n krajina, zasahujc a do podh$" %eskomoravsk vrchoviny, kter pat"ila k irmu komplexu slovanskho osdlen, zasahujcho od hornho povod Dyje a po rakousk Waldviertel a jin %echy. Cel tento region se vyzna#uje ur#itmi kulturnmi specifiky, p"edevm masivnm vskytem tuhov keramiky (M1*NSK 1989, 114). Na nejznm!jch velkomoravskch lokalitch v moravsk #sti (vyso#ansk mohylnk a Palliardiho hradisko u Vyso#an) tvo" tuhov keramika tak"ka 100 %. Zcela jist! se jedn o specifick keramick okruh, lic se jak technologi, tak morfologi od ostatn velkomoravsk hrn#"sk produkce (POL%EK 1994b, 243259). Mohli bychom ho nazvat okruhem vyso#anskm. Je vak otzkou, zda specifi#nost zmn!nho okruhu souvis s produkc svrznch hrn#"skch dlen #i, a to je mnohem pravd!podobn!j, s p"irozenm vskytem grafitu v tto oblasti (POL%EK 1994b, 254).

248

249 249

Obrzek 186. Hlavn okruhy velkomoravsk keramiky: 1 pomoravsk okruh; 2 blu#insk okruh; 3 neosdlen oblasti; 4 mikul#ick okruh; 5 dolnov"stonick okruh; 6 vyso#ansk okruh; bez rafovn oblasti, z nich neznme vrazn typy keramiky (mapa upravena podle M&'NSK 1993, Obr. 1).

Pon!kud jin je situace na Slovensku. Jedin vrazn typ, kter zde byl doposud identifikovn, tvo" ndoby pochzejc z hrn#"skho centra v Nit"e-Lupce (VLKOLINSK 1995, 37). P"i studiu slovensk hrobov keramiky z 9.11. stol. byla mj. sledovna distribuce tohoto typu v regionu. Nejv!t koncentrace je zaznamenna p"mo na poh"ebiti v Lupce, nachzejcm se v bezprost"edn blzkosti hrn#"skch dlen, kter doty#nou keramiku produkovaly. V menm po#tu se ndoby zdoben charakteristickm motivem objevuj i na dalch poh"ebitch v p"iblin! t"icetikilometrovm okruhu od vrobnho centra. Jedinou vjimku tvo" poh"ebit! v Ipe2skm Sokolci s npadnm vskytem typu Nitra Lupka, kter je vzdleno p"es 100 km. P"ijmeme-li zjit!nou situaci jako ideln model, lze konstatovat, e distribu#n rdius specializovan hrn#"sk dlny na Velk Morav! byl p"iblin! 30 km s monmi vjimkami (VLKOLINSK 1995, 37). B. Chropovsk (1962, 205) k tomu poznamenv, e vskyt vyspelch foriem keramiky ukazuje, e treba s nimi rta( v jednotlivch zemnch celkoch, e s vsledkom vrobnho centra, vrobkom dieln z jeho blzkeho okruhu a e tu ide o ir ekonomick dosah z h2adiska politickho #lenenia irsieho zemia. Podobn stav byl zjit!n i v Ma)arsku, kde lze v ranm st"edov!ku vystopovat velice silnou regionalizaci vvoje keramiky. R. Mller (1994, 82) uvd, e ve dvou regionech, Keszthely Zalvr a Nagykanizsa, vzdlench od sebe pouhch 3040 km, dochz k zcela odlinmu vvoji keramiky. V %echch byla problematika regionlnch keramickch okruh$ rozpracovna p"edevm v severozpadnch %echch. Vznik vrobnch okruh$ a jejich v$d#ch keramickch typ$ (viz ve; BUBENK MEDUNA 1994, 183192) je zde dvn do souvislost s rozvojem p"edsttnch teritorilnch forem v 9. pol. 10. stol. a jejich center, kter byly spojeny s "emeslnou produkc. Z centrlnch mst se keramick produkce "ila obchodem, jak lze doloit na modelovm p"kladu blinskho, resp. zabruanskho okruhu. Kolkovanou keramiku zabruanskho typu nachzme podl labsk obchodn cesty i na zem N!mecka (nap". Me&). Nen jasn, zda byla p$vodn! vyuvna jen jako obal #i byla sama povaovna za zbo. Jist vak je, e b!hem procesu vm!ny zskvala na cen!, co se mj. odr i ve skute#nosti, e #m dle od msta vroby se nachz, tm #ast!ji se objevuje jako milodar v hrobech, resp. tm #ast!ji je vzna na lokality centrlnho vznamu. Jej hodnota roste m!rn! se vzdlenost, na kterou byla exportovna (BUBENK MEDUNA 1994, 190191). Regionln okruhy nenachzme pouze v severozpadnch %echch, ale i v dalch oblastech, jak ukazuje nap". prce M. olleho (1979, 512513). Autor srovnv keramiku z povsk a kou"imsk oblasti. Ukazuje se, e zatmco od sklonku st"edn doby hraditn za#n keramika z M!lnicka (reprezentovan materilem z Hradska) inklinovat k st"edo#esk oblasti (p"edevm nb!hem ke kalichovitm okraj$m), zachovv si Kou"imsko, ovldan slavnkovskou Libic, samostatn rz. Okraje jsou zde vlcovit! se"ezan, ve vzdob! dominuje vlnovka ryt jednozubm nstrojem a rhy, co je povaovno za doklad vliv$ blu#insk keramiky z Moravy. Lokln vvoj keramiky je podle olleho determinovn p"edevm politickmi vlivy a postupnm procesem sjednocovn zem!. Teritoriln diferenciace ran! st"edov!k keramiky v %echch si vm i R. Turek (nap". 1957, 4650; 1982, 3739). Ukazuje p"edevm na rozdly mezi keramikou z vchodn, jin a severozpadn #sti zem!. Neli se pouze r$znm spektrem tvar$, ale tak obecnmi vvojovmi tendencemi. I kdy R. Turek soud, e v porovnn s jinmi archeologickmi fenomny, jakmi jsou nap". typy hradisek #i poh"ebn ritus, lze keramiku identifikovat s jednotlivmi ran! st"edov!kmi kmeny jen v omezen m"e, p"esto m$e bt podle n!j i p"i tto prci pouitelnou pom$ckou. Uvd, e nelze jednodue rozhodnout, zda regionln rozdly v keramice vznikaj v d$sledku p$soben jednotlivch dlen #i jsou vrazem obecnho vkusu obyvatelstva ur#itch uzav"ench (kmenovch?) oblast.

Polt archeologov ji dlouhou dobu upozor&uj na fakt, e na zklad! keramiky lze v obdob od konce 8. do poloviny 10. stol. rozd!lit Polsko na dva velk regiony. Ndoby s ostrm lomem v maximln vduti jsou zvlt! charakteristick pro severn a severozpadn oblast, pro kraje jin je naopak typick p"evaha keramiky s plynulou esovitou profilac. Existuj vak i lokality, kde jsou ob! tradi#n formy kombinovny (BUKO 1990, 265 s lit.). Keramika severn zny, k n mimo Pomo" a Meklenburska pat" nap". i st"edn a severn Velkopolsko, se krom! ji zmn!nho dvouknickho tvaru s ve poloenou vdut vyzna#uje i po-

250

m!rn! nzkm technologickm standardem vroby, p"i n byla keramika jen slab! obt#ena ve sv horn #sti, a vzdobou v podob! r$znch motiv$ rytch bez pomoci rotace kruhu. Tato keramika bv p"i"azovna k typu Menkendorf, kter znme i z vchodnho N!mecka. Hrn#"i v jinm Polsku pracovali na vy technologick rovni. P"i formovn ndob i ryt vzdoby lpe vyuvali rotace kruhu. V jinm Velkopolsku se krom! esovit! profilovanch ndob objev i dvouknick tvary s nzko poloenm lomem, zdoben plastickmi litami a rhami, kter bvaj p"i"azovny k tzv. tornowskmu typu (HILCZER KURNATOWSKA KARA 1994, 124). Dualita ran! st"edov!k keramiky se vak v Polsku objevuje mnohem d"ve, a to ji od samotnho po#tku slovanskho osdlen Polsk niny v 6.7. stol. Identifikujeme zde dva proudy, kter se vyzna#uj jinm charakterem keramiky. Prvn proud, kter spojujeme z tzv. typem Sukow Dziedzice #i Sukow Szeligi, vychz z materiln kultury severn #sti zpadnho Slovanstva. Keramika druhho proudu navazuje morfologicky na ndoby praskho typu #i typu Kor#ak a " se z pripja(sk oblasti sm!rem jihozpadnm (CHUDZIAK 1991, 138145). Jet! nedvno se polt badatel domnvali, e d!len Polska na zny podle typ$ keramiky charakteristick pro #asn! slovansk obdob i dobu od 8. do pol. 10. stol. miz s nstupem celkovho obt#en a profesionalizace vroby keramiky v 2. pol. 10. stol. Posledn vzkumy v oblasti severnho Velkopolska vak ukazuj, e i nov technologie se " ze dvou r$znch sm!r$ jinho (Slezsko, snad i zpadn %echy) a severozpadnho (Pomo"), co se projevuje rozdly ve form! a vzdob! keramiky (HILCZER KURNATOWSKA KARA 1994, 128, 130). P"i diskusi o mechanismech vvoje keramiky a d$vodech, kter vedly k jejmu stylisticko technologickmu sjednocovn a rozr$z&ovn, uvauj polt archeologov o dvou hlavnch p"#inch. Mohlo jt o tzv. konvergenci, p"i kter se v d$sledku podobnch kulturnch zm!n objevily v r$znch oblastech stejn stylisticko technologick elementy, #i difzi, kdy motorem proces$ akulturace a adaptace byly kulturn kontakty mezi regiony. Ty mohly a nemusely bt neseny p"mou migrac celch spole#ensko kulturnch skupin spojench s ur#itmi strukturami keramiky, p"p. ojedin!lch hrn#"$ (CHUDZIAK 1991, 137138). Na zklad! podrobn analzy keramiky z regionu na dolnm toku "eky Drw0cy se ukazuje, e vznamn struktury (menkendorfsk typ), kter se objevuj v keramice z 9.-10. stol. ve Velkopolsku, souvisej s impulsy ze severozpadu (hl. Pomo"). Mohly mt podobu difze kulturnch vliv$ nebo p"chodu tv$rc$ tto keramiky. Migrace vak nem!la jist! charakter velk kolonizace. Patrn! souvisela jen s p"esuny ojedin!lch skupin lid, co vyplv i z poklesu hustoty osdlen v tomto obdob (CHUDZIAK 1991, 146147). V pozd!jch obdobch lze zm!ny ve struktu"e keramiky identifikovat i s konkrtnmi historickmi udlostmi. Kdy se po polovin! 11. stol. objevuj v materilu na dolnm toku "eky Drw0cy elementy souvisejc s nlezy z Kujaw, m$eme to vysv!tlit dv!ma r$znmi zp$soby. Mohlo jt o kulturn difzi mezi dv!ma provinciemi pevn! zapojenmi do organizmu jednoho sttu #i to mohlo bt zp$sobeno efektem historicky znm migrace z kujawsk oblasti, vyvolan #eskmi njezdy #i nepokoji po smrti M!ka II (CHUDZIAK 1991, 149). Podobn! jako Polsko je i oblast mezi Slou, Labem a Odrou ji od dob slovansk expanze rozd!lena na dv! velk zny. Do jihovchodn #sti (povod Sly a st"ednho Labe) pronikaj z %ech nositel keramiky praskho typu. Kontakty k jihovchodu jsou v tomto regionu patrn i pozd!ji, hlavn! na po#tku existence keramiky lipsk skupiny (rssensk fze), kter se zde kontinuln! vyvj po cel ran st"edov!k. Keramika lipsk skupiny je spojovna s kmeny Srb$. Zbvajc #st vchodnho N!mecka byla Slovany osdlena z vchodnho sm!ru lidem s keramikou typu Sukow Szeligi. Na tomto zem se nejpozd!ji od po#tku 8. stol prosazuje ru#n! roben menkendorfsk keramika, kter v 9. stol. zskv dvouknick formy a typickou vzdobu. Dominuje p"edevm v havolansko polabansk oblasti. V n!kterch krajch je dopln!na dalmi typy, nap". v Horn a Doln Luici (zem Mil#an$ a Lui#an$), kde byla na centrlnch hradiscch vyrb!na lpe proveden tornowsk keramika, zatmco na vesnickch sdlitch dominuje zbo hor kvality. Jinde se menkendorfsk typ prosazuje a o n!co pozd!ji, nap". u svazu Lutic$, kde se od 8. do konce 9. stol. objevuje kvalitn keramika feldberskho typu. Na p"elomu 9./10. stol se vak i zde prosazuje ...allgemeine Tendenz zur Verwendung doppelkonischer Gefe des Menkendorfer Typs... (DONAT 1989, 268271; HERRMANN 1985, 2132).

251

Je mon, e distribuce ur#itch keramickch typ$ na rozshlch zemch vchodnho N!mecka souvis v 8. 10. stol. se sdly vznamnch kmenovch skupin. Tento systm se m!n a na konci 10. stol., tedy v okamiku, kdy se obecn! prosazuje "emesln! vyrb!n keramika (DONAT 1989, 271). Pro lep pochopen sloit problematiky prostorov distribuce slovanskch keramickch typ$ pouijeme zv!r$, k nim ve sv obshl monografick prci dosp!l S. Brather (1996, 101106, 197 210). Zaml se v n nad regionlnm roz"enm feldbersk keramiky v severovchodnm N!mecku a p"ilehlch oblastech. Tato vrazn keramika zde od pol. 8. do konce 9. stol. tvo" vrchol staroslovansk hrn#"sk produkce. Svmi technologickmi (obt#en) i estetickmi (vzdoba) znaky p"evyuje dal nezdobenou (Sukow) i zdobenou (Menkendorf) keramiku. Na zklad! d$kladn analytick prce se Bratherovi poda"ilo rozliit t"i vrazn, plynule do sebe p"echzejc regiony: oblast s vysokm podlem feldbersk keramiky ve vchodnm Meklenbursku a zpadnm Pomo"ansku, znu s p"evahou menkendorfskho typu v zpadnm Meklenbursku a Holtejnsku (kde mj. a do konce 9. stol. z$stv vysok podl nezdoben keramiky) a oblast s p"iblin! stejnm podlem feldberskho a menkendorfskho typu ve vchodnm Pomo"ansku. V regionu, kde feldbersk typ dominuje (vchodn Meklenbursko), je jeho kvalita nejvy a koncentruje se zde ve svm klasickm proveden (siln! vyklenut hrnce s bohatou h"ebenovou vzdobou). Kvalita i mnostv s p"ibvajc vzdlenost kles plynule vemi sm!ry. V perifernch oblastech byla tato keramika vyrb!na ve zjednoduench formch inspirovanch vzory z centrln oblasti jejho vskytu. Objevuj se zde i p"echodn typy, menkendorfsk formy s feldberskou vzdobou a opa#n!. Absence jasnch hranic a plynul p"echody mezi jednotlivmi oblastmi sv!d# podle Brathera o tom, e r$zn keramick typy zde nelze interpretovat jako materiln projev r$znch etnik #i kmenovch svaz$ (nap". Lutici a Obodriti), kter zde byly znep"teleny a politicky ost"e odd!leny. Jist souvislosti mezi vskytem feldbersk keramiky a kulturn! hospod"skmi vztahy mezi jednotlivmi regiony vak vylou#it nelze. V perifernch oblastech se toti feldbersk keramika objevuje nej#ast!ji na hradiscch, kter byla r$znmi vn!jmi vlivy zasaena spe ne zem!d!lsk otev"en sdlit! (Tento jev vak m$e bt i d$sledkem nevyrovnanho stavu bdn). V centrln oblasti nebyl rozdl v zastoupen feldbersk keramiky mezi otev"enmi sdliti a centrlnmi hrady zjit!n. Podobn! jako u vvoje feldbersk keramiky v #ase (viz ve) povauje S. Brather (1996, 207) za d$vod regionln diverzity rozdln hospod"sk vvoj a kulturn vlivy p$sobc v jednotlivch oblastech. Svoji roli asi sehrly i politick pom!ry, nap". p"echodn spojenectv obodritskho svazu s Franckou " (k vlivu karolnsk keramiky na vznik feldberskho typu, viz ve; pozoruhodn je vak skute#nost, e centrum vskytu feldberskho typu le na zem lutickho svazu s Franckou " znep"telenho). Vysok podl nezdoben keramiky v Holtejnsku patrn! souvis se vztahy mstnch Slovan$ k Sas$m, kte" svou keramiku tak nezdobili. Velmi instruktivn a svm zp$sobem nep"ekonanou prac, zabvajc se roz"enm r$znch ran! st"edov!kch keramickch typ$, je kniha H. Brachmanna (1978), kter analyzuje ran! st"edov!k oiukumeny na st"ednm Labi a "ece Sle. Na jedn stran! se zde keramika lipsk skupiny setkv s keramikou z oblasti osdlen germnskm etnikem, na druh stran! pak se slovanskmi kmeny, kter se do st"edolabsk oblasti p"esunuly ji d"ve #i z jinho sm!ru. Pro germnskou severozpadn Evropu je typick tzv. Kugeltopfkeramik, kter se a k p"edh$" Harzu roz"ila z pob"ench oblast pravd!podobn! ji koncem 9. stol. a od p"elomu 11./12. stolet zde p"evauje (BRACHMANN 1978, 136, STEUER 1974, 118). Od slovansk keramiky se Kugeltopfkeramik zsadn! odliuje jak tvarem, tak i technologi a vzdobou. Byla v podstat! a do po#tku 12. stol. vyrb!na ve voln ruce a a na vjimky nebyla zdobena (pouze v pozd!jch obdobch vrcholnho st"edov!ku ob!nmi ebry). Tato keramika p$vodn! slouila nejspe k va"en na otev"enm ohniti (GRIMM 1959, 7883). M velmi dlouh vvoj a zanik n!kdy ve 14. stolet (GRIMM 1959). Kugeltopfkeramik identifikujeme jako nesporn! germnsk/n!meck zbo, kter lze jednozna#n! odliit od slovansk keramiky. Pon!kud problemati#t!ji lze ve st"edon!meck oblasti ur#it germnskou keramiku, kter by byla charakteristick pro obdob mezi koncem st!hovn nrod$, tedy 6. stoletm, a nstupem Kugeltopfkeramik v 9. stolet (toto #asn!j datovn preferuje H. Brachmann 1978, 127). V tomto mezido-

252

b, nazvanm H. Brachmannem temn stalet, se v germnskm prostoru zpadn! od Sly objevuj dv! skupiny keramiky (BRACHMANN 1978, 123): nezdoben keramika (tzv. Vorstufe der Kugeltopfkeramik podle P. Grimma) a wellenbandverzierte Keramik. Prvn skupinu p"edstavuje v ruce roben keramika s krtkmi kolmmi nebo mrn! vn! vyhnutmi okraji a rovnm dnem, kter ji odliuje od Kugeltopfkeramik. Je to velice primitivn vrobek ojedin!le se podobajc praskmu typu. V!tinou se vak jedn o kulovit ndoby s nejv!t vdut p"iblin! v polovin! vky (GRIMM 1959, Abb. 1, SCHMIDT 1965/1966, 193). Bvaj datovny od 7. do po#tku 10. stol. (GRIMM 1972, 133). V oblasti zpadn! od Sly se v 7. stolet objevuj spolu s n i dvojknick ndoby zdoben p"evn! kolkem. Historicky m$eme tuto keramiku spojit s kmenem Durynk$, kte" se po roce 531 dostali pod nadvldu Frank$ a jejich zem se tak stalo periferi Franck "e. Kulovit primitivn ndoby jsou nejspe projevem socilnho a kulturnho sestupu Durynk$ deptanch franckou nadvldou, zatmco dvojknick ndoby jsou p"nosem prv! jejich dobyvatel$ (SCHMIDT 1965/1966, 216218). Druh skupina keramiky z germnskho/n!meckho zem zpadn! od Sly (ozna#ovan jako wellenbandverzierte Keramik) se dle d!l na dv! podskupiny. Je to jednak typick slovansk keramika, kter je projevem expanze slovanskch skupin na zem Franck "e, jednak zvltn skupina charakteristick prv! pro etnicky heterogenn oblast zpadnho Posl. Posledn! zmi&ovan typ vykazuje ur#it znaky, kter ho odliuj jak od slovansk keramiky, tak i od germnsk. Je zdoben na plecch vlnicemi, co je dominujc prvek u lipsk skupiny. Od n se vak li typem a zpracovnm hlny, kter je hn!d a bud dojem sametov m!kkosti. Na rozdl od jin skupiny slovansk keramiky (skupina tz) se na tto keramice neobjevuj vodorovn svazky lini. Zpracovnm hlny a vzdobou se odliuje i od Kugeltopfkeramik. Tvarov! se jedn o esovit! profilovan ndoby s vdut v horn t"etin!. Je vyrb!na v ruce a dotv"ena na kruhu (BRACHMANN 1978, 129). Tato keramika se vyskytuje vlu#n! v oblasti se smenm slovansko germnsko/n!meckm osdlenm. Objevuje se n!kdy od pol. 8. stol. a p"ev do p"elomu 11./12. stol., kdy je pln! nahrazena Kugeltopfkeramik (BRACHMANN 1978, 132135). Rssensk fze lipsk skupiny se nesetkv pouze s germnskou keramikou, ale i s jinmi skupinami slovansk keramiky. Je to v prvn "ad! keramika praskho typu, charakteristick pro prvn osidlovac vlnu Slovan$ ze 6. stol., kter je roz"en na doln Sle a Muld! (Mulda). Nositel rssenskho typu p"ichzej o n!co pozd!ji ze stejnho (jihovchodnho) sm!ru a zaujmaj sv sdla jin!ji na st"edn Sle. P"edevm na zklad! vzkumu osady v Dessau Mosigkau doli n!me#t badatel k zv!ru, e se tyto dv! skupiny vyvjely ur#it #as nezvisle vedle sebe. Keramika praskho typu se pak v 7. stol. prom!&uje vlivem tzv. starch komponent$ sukowsk skupiny a z nich se vyvinuv menkendorfsk keramiky. Vznik tak nov jednota nazvan skupina tz. Ta se od rssensk keramiky li jak strukturou hlny, tak i vpalem, barvou, typy a vzdobou. Na rozdl od rssensk skupiny je velmi konzervativn a v podstat! u n b!hem jej dlouh existence od 8. do 11./12. stol. nezaznamenvme dn vvoj (BRACHMANN 1978, 136137). Skupina tz v mnohm p"ipomn menkendorfskou keramiku a v podstat! tvo" jin okraj jejho roz"en. E. Schuldt detailn! rozliuje est skupin menkendorfsk keramiky, kter se od sebe li tvarem, vzdobou a materilem. Obecn! lze vak "ci, e je to keramika roben v ruce #i na pomalu rotujcm kruhu, jej zkladn forma je dvojknick s vce #i mn! lomenou vdut. Ve vzdob! soust"ed!n v!tinou na pleci se objevuj vodorovn svazky rh, vlnice, cikcak linie, h"ebenov vpichy a ojedin!le i kolky (SCHULDT 1956, 917). Prv! vzdoba menkendorfskho typu je charakteristick i pro skupinu tz. Jsou to 2 5tinsobn vlnice (pro lipskou skupinu jsou typick mnohonsobn vlnice), na sebe kolm svazky lini vytv"ejc cikcak a m"ov vzory umst!n #asto mezi vodorovnmi obvodovmi liniemi a svazky lini ve tvaru ryb kosti. Objevuje se i plastick vzdoba v podob! lit, kterou v oblasti roz"en lipsk skupiny nalzme ojedin!le jen jako imitaci. Vzdoba h"ebenovmi vpichy je roz"en v obou skupinch, li se vak op!t po#tem zub$ na pouvanm nstroji. Vpichy v podob! krouk$ p"evauj u skupiny tz. Mezi tvary skupiny tz se objevuj thl vy hrnce m!kk profilace s kolmm nebo mlo vyhnutm okrajem a dvojknick msy se zaoblenou litou, #asto zdobenou vdut. Ve formch se tedy odrej vlivy jak z oblasti klasick menkendorfsk oblasti, tak i star komponenty sukowsk skupiny a praskho typu (BRACHMANN 1978, Abb. 8, 2426, 5556).

253

Velice podobn situace je i v zpadnm Durynsku, kde lze v obdob 8.12. stolet rozliit vce keramickch skupin, kter jsou vzny na etnicky odlin skupiny svch vrobc$.Diese produzierten und benutzen unterschiedliche Keramiken, die sich aus den in diesem Raum verbreiteten sptmerowingischen Gefen entwickelt hatten oder von eingewanderten Bevlkerungsgruppen aus ihren ursprndlichen Siedlungsgebieten mitgebracht wurden bzw. sich auf deren keramische Traditionen zurckverfolgen lassen (TIMPEL 1995, 94). W. Timpel (1995, 94114) zde vyd!luje keramiku starosaskou, hn!dou keramiku s h"ebenovmi vlnicemi vzanou na n!meck obyvatelstvo, slovanskou keramiku lipsk skupiny, kulovit hrnce souvisejc s fremder Siedler aus dem Norden und Nordwesten apod. Vzkumy z posledn doby p"inesly pozoruhodn srovnvac materil i z oblasti jihovchodnho N!mecka. Ji od dob zkladnch prac A. Stroha (1954) a Z. Vni (1958) nen pochybnosti o existenci svbytn slovansk materiln kultury mezi hornm Mohanem a Nbou (Terra sclavorum). Bylo znmo vak jen relativn! mal mnostv nlez$, p"edevm hrobovho charakteru. Pramenn zkladna z$stvala dlouhou dobu velmi zk. Teprve prce bavorskch koleg$ U. Grosse a H. Loserta vnesly nov sv!tlo do tto zvan problematiky. Poda"ilo se odd!lit slovanskou keramiku od ran! st"edov!kho zbo franckho, alamanskho i bajuvarskho (GROSS 1989,174176; LOSERT 1993b, 244247; 1993a). Zatmco na slovanskch ndobch jsou velmi oblben h"ebenovm nstrojem ryt #i vypichovan ornamenty, p"edevm vlnovky a ob!n linie, p"evauj u francko-alamansko-bajuvarsk keramiky bu) nezdoben tvary #i tzv. Kammstrichwaren, ev. radlkov vzdoba. Germnsko-n!meck zbo je mnohem kvalitn!jho proveden a je charakterizovno ten#mi st!nami i jinou tvarovou klou. Slovansk keramika m oproti sou#asnm germnskm formm jinak zpracovan hlin!n t!sto i povrch, vyuv jinch tvar$ a vzdobnch motiv$. Ve vchodnm Bavorsku, stejn! jako v jinch oblastech, byla vyrb!na nlepem a p"i okraji obt#ena. Je tlustost!nn!j ne germnsk a je ost"ena hrubm pskem #i valounky. Okraje bvaj jednodue zaobleny #i se"znuty. Z technologickho hlediska je zajmav, e pro slovanskou keramiku typick otisk osy ru#nho hrn#"skho kruhu se u germnskch kmen$ jin! od Mohanu absolutn! nevyskytuje22. Mezi vrobky slovanskho hrn#"e (u Germn$ neznm) pat" i hrub tlustost!nn tal"e vyroben z hlny smchan se slmou a jinmi organickmi zbytky23. Vyuit opravdovho hrn#"skho kruhu nebylo u slovansk keramiky ze severovchodnho Bavorska doposud zaznamenno. Na zklad! smench jihon!meckch germnsko-slovanskch celk$ a podle analogi ze st"ednho N!mecka datuje Losert p"evnou #st slovansk keramiky severovchodnho Bavorska od 2. pol. 6. stol do 8. stol. Exempl"e z 9.-10. stolet nachz jen velmi vzcn! a z doby pozd!j nezn ji v$bec dn. Jako p"klad zajmavho modelu distribuce ran! st"edov!k keramiky ve vysp!l neslovansk oblasti pouijeme vsledky prce U. Grosse (1987, 194202), kter se zabval regionem mezi hornmi toky Rna a Dunaje. Od 7. do po#tku 9. stol. byla tato oblast rozd!lena na dv! #sti, v severn p"evauje tzv. ltere, gelbtonige Drehscheibenware, v jin tzv. rauhwandige Drehscheibenware typu Donzendorf. Ob! skupiny keramiky se geograficky tak"ka vylu#uj. K vysv!tlen tto skute#nosti pouil U. Gross pozd!jch psemnch pramen$, podle nich lze linii probhajc mezi ob!ma typy keramiky ztotonit s tzv. francko (severn #st) alamanskou (jin #st) kmenovou hranic, kter zem politicky rozd!lovala. Nepo#etn lokality s p"evahou franck keramiky v alamanskm prost"ed vysv!tluje U. Gross jako msta s historicky doloitelnm vztahem k Frank$m, spojen s jejich snahou o znovuovldnut Bavorska ve 2. pol. 8. stol. (aktivity franckch klter$, franck krlovsk dvorce). B!hem 9. stolet, v souvislosti se vzr$stajc zvislost Bavorska na Francch, se ltere, gelbtonige Drehscheibenware ve velkm mnostv " i do jinch oblast.

22

23

Tato technologick odlinost je bavorskmi archeology #asto zd$raz&ovna a je j p"i#tn velk vznam (GROSS 1989, 176, Abb.5; 1990, 324; LOSERT 1993b, 244). Slovansk keramika se neobjevuje pouze v Horn Falci a v nejvchodn!j #sti Bavorska, ale dostala se i hluboko na zpad jinho N!mecka viz Unterregenbach (jako obal na zbo #i s n!jakou men skupinou p"esdlenho obyvatelstva) (GROSS 1989, 177, 179).

254

Dal skute#nost dajc vysv!tlen souvis s roz"enm vysoce kvalitn exportn keramiky v jihozpadnm N!mecku. Kupodivu zde chyb znm zbo pingsdorfsk a badorfsk, p"tomn jinak na obrovskm zem od Porn a po Skandinvii. Snad msto n!j se v severn #sti diskutovan oblasti objevuje tzv. rotbemalte Elssser Ware. Vskyt tohoto #erven! malovanho zbo zjevn! souvis s aktivitami alsaskho kltera Weienburg, omezenmi p"ed pol. 8. stol. z politickch d$vod$ pouze na franckou #st regionu. Podobn! lze vysv!tlit i koncentraci tzv. jngere Mayener Ware (kulovitch, velice tvrd! vypalovanch ndob) p"i st "eky Neckar, kterou m$eme dt do souvislosti se statky kltera z Prmu. Kltery byly vznamnmi vlastnky zem! (Grundherrschaften), kte" dreli i trhov prva. Je z"ejm, e na svch majetcch nedovolili prodej cizch hrn#"skch vrobk$, naopak, jak vme i z psemnch pramen$, vlastn zbo transportovali na velk vzdlenosti. Tak byla distribuovna i keramika, a( ji sama o sob! #i jako schrnka na jin produkty (nap". s$l). V tto souvislosti nen p"ekvapujc, e v jihozpadnm N!mecku nenachzme konkuren#n produkty badorfsko pingsdorfsk, vyrb!n v reii kolnskho arcibiskupstv. Zv!rem lze shrnout, e v oblasti jihozpadnho N!mecka souvis regionln distribuce ran! st"edov!k keramiky p"edevm s politickmi vztahy mezi jednotlivmi regiony a silnm vlivem velkch vlastnk$ p$dy (Grundherrschaft), kte" disponovali rozhodujcm ekonomickm a politickm vlivem. Aktivity svobodnch a pohyblivch "emeslnk$ jsou podle U. Grosse v tto souvislosti mlo pravd!podobn. Shrneme-li poznatky, k nim jsme dosp!li, je mon konstatovat, e Morava 9. stolet byla z hlediska distribuce keramiky siln! regionalizovna (Obrzek 186). Je zde mon rozliit t"i a p!t vraznch okruh$ (pomoravsk, blu#insk, mikul#ick, dolnov!stonick?, vyso#ansk?) a dal oblasti, u nich nen vzhledem k charakteru keramiky a stavu bdn mon jednozna#n! ur#it specifika, kter by je odliovala (Hornomoravsk val, Znojemsko). Keramick okruhy byly p$vodn! spojovny se staromoravskmi kmeny (POULK 1948, 113115). Od tto hypotzy vak badatel pozd!ji ustoupili (nap". HRUB 1955, 144145; DOSTL 1961a, 1617; POULK 19891990, 2739) a p"iklonili se k nzoru, e u vraznch typ$ jde o produkci "emeslnickch dlen (nap". DOSTL 1983, 18; STA'A 1984, 217). Tyto vrobky vak jist! byly v r$znm pom!ru dopl&ovny i podomckou hraditn keramikou, kter tvo" indiferentn masu a kter v perifernch oblastech Velk Moravy (nap". Hornomoravsk val, Znojemsko) #i na venkov! patrn! p"evldala. Podomck keramika (souvis s Peacockovm modelem Household Produktion), kter je produkovna podle p"snch m!"tek funkcionality a co nejmen energetick nro#nosti a jej styl a prostorov roz"en reflektuje vskyt r$znch etnickch skupin v danm regionu (PEACOCK 1982), vvod v 9. stol. v Polsku a vchodnm N!mecku. Zde registrujeme na velkch zemch uniformn typy nedokonal keramiky, kter koresponduje s kmenovmi #i etnickmi skupinami. Vrazn typy keramiky, kter charakterizuj keramick okruhy jak na Morav!, tak #ste#n! i v %echch a na Slovensku, jsou vak jist! produkty specializovanch dlen. Podle analogi z "msk Britnie lze soudit, e tyto dlny slouily mstn komunit! a byly rozptleny v okol svch hlavnch odbyti(. Bylo zjit!no, e b!n kuchy&sk ndob se v Britnii ze 75% importovalo z okruhu 510 mil ajen z 25% z v!t vzdlenosti (2030 mil). Nklady na dopravu byly toti tehdy pom!rn! velk (mohly p"edstavovat a 25% ceny vrobku) (ANDERSON 1985, 167172). Tento model p"iblin! odpovd ran! st"edov!k situaci zjit!n na Slovensku (VLKOLINSK 1995, 37) #i v severozpadnch %echch (BUBENK MEDUNA 1994, Abb. 1). Byl potvrzen i etnologickmi pozorovnmi ve pan!lsku a Maroku, kde jsou hrn#"sk dlny od sebe vzdleny okolo 20 km (VOSSEN 1991, 31). N!kter okruhy, tak jak jsme je definovali na Morav!, jsou z hlediska ve popsanho modelu p"li rozlehl. Lze proto oprvn!n! p"edpokldat, e v jejich rmci pracovalo vce dlen (nap". STA'A 1994a, 274). Vzjemn vztah t!chto dlen, produkujcch stejn #i podobn typy keramiky, nen zcela jasn. Velice pravd!podobn vysv!tlen nm nabzej vsledky etnoarcheologickch vzkum$ v zpadnm St"edomo", kde bylo zjit!no, e v okol velkch hrn#"skch center se jako d$sledek konkuren#nho tlaku vytv" odchodem hrn#"$ do d$leitch odbyti( fililn systm dlen, kter na jednu stranu rozi"uj z centra tvarov spektrum a vzdobn styl, na druhou stranu p"izp$sobuj svoji produkci loklnm pot"ebm (VOSSEN 1991, 31).

255

6.

Ran" st!edov"k keramika a socioekonomick model spole$nosti

D$leit otzky souvisej s postavenm hrn#"skch dlen v celm spole#ensko-ekonomickm systmu Velk Moravy. Podle analogi z jihozpadnho N!mecka (GROSS 1987), kde je mon konfrontovat archeologick zjit!n se soudobmi psemnmi prameny, je z"ejm, e se nejednalo o aktivity svobodnch "emeslnk$, ale vroba i distribuce keramiky byla naopak spojena s ekonomickm a politickm vlivem vlastnk$ velkostatk$ v rmci feudlnho dvorcovho systmu (Grundherschaft). Podobn! uvaoval o situaci na Morav! i B. Dostl (1983, 15), kter napsal: S vyvinutou "emeslnou vrobou, se svobodnm "emeslnkem pracujcm na zakzku nebo pro trh, m$eme v naich podmnkch po#tat a ... od 13. stolet. Do t doby a to nejen ve slovanskm, ale i merovejskm a karolnskm prost"ed, ... musme po#tat s existenc jakhosi p"edstupn! "emesla, tj. specialisovan malovroby, kter m po technick strnce ... vechny znaky prce "emesln, ale po strnce ekonomickospole#enskho postaven vrobce a jeho za"azen do v!tch hospod"skch jednotek (kter nem$eme archeologicky bezpe#n! rozliit) m charakter prce domck, tj. neur#en pro trh, na n!m by mohl z vrobku profitovat p"mo nebo nep"mo (prost"ednictvm obchodnka) sm vrobce. Kdo z prce "emeslnka vlastn! profitoval, bohuel B. Dostl neuvd, lze se vak oprvn!n! domnvat, e to byli prv! oni sprvcov (vlastnci?) velkostatk$ #i dvorc$, kterm byla na Velk Morav! ud!lovna velk pozemkov lna24 (EMLI%KA 1997, 153), #i p"edstavitel vldnouc oligarchie knata, pov!"ovan sprvou jednotlivch zem (T*ETK 1997, 288). Tito muov (i jejich zem?) byli politicky i ekonomicky pom!rn! siln a samostatn, o #em sv!d# znm udlosti, kter se odehrly mezi Rostislavem a jednm z jeho optimt$ Svatoplukem (T*ETK 1997, 279). Ur#it politick pohyby a centraliza#n snahy, kter se v mocensk velkomoravsk struktu"e odehrly, mohly ovlivnit i distribuci keramiky. Projevilo se to nap". masivnm, ale izolovanm vskytem keramiky z mikul#ickho okruhu v Olomouci #i pozdnm p"ipojenm Pohanska u B"eclavi do mikul#ickho okruhu, kter bylo doprovzeno ztrtou reziden#n funkce velmoskho dvorce. Analogick jevy popisuje U. Gross (1987) z jihozpadnho N!mecka, kde souvisej s historickm silm Frank$ o ovldnut alamanskho prostoru. Otzkou z$stvaj konkrtn mechanismy "en keramiky na Velk Morav!. %st podomck keramiky mohla bt vyrb!na pouze pro pot"eby rodiny a nebyla rozd!lovna v$bec. Tento zp$sob patrn! p"evldal ve starch p"edvelkomoravskch obdobch, resp. v perifernch oblastech a na venkov!. Pro centrln velkomoravsk lokality je vak tento model nep"ijateln. Zde musela bt zajit!na distribuce velkho mnostv profesionln! vyrb!n keramiky z hrn#"skch dlen ke spot"ebitel$m, kte" sami keramiku bu) v$bec neprodukovali nebo ji vyrb!li jen v malm mnostv. Ze studi historik$ vyplv vce model$, kter nm mohou p"i "een nastn!nho problmu pomoci. Prvn monost, jak lze keramiku distribuovat, je fungujc trh. O jeho existenci na Velk Morav! nen pochyb, je toti zmn!n i v psemnch pramenech (T*ETK 1973, 869894 s lit.). Tento trh slouil p"edevm pot"ebm sm!ny uvnit" Moravy samotn, mezi jejmi obyvateli (T*ETK 1973, 890). Otzkou vak je, zda existoval hlavn trh sjednocenho zem, jak soud T"etk (1973, 891892), kter ho lokalizuje do Mikul#ic, #i zda takovch trh$ bylo vce, co nazna#uje L. E. Havlk (1978, poznmka 273). Z archeologickho hlediska nen "een tto otzky p"li sloit. Pokud se na velkomoravskm trhu obchodovalo i s keramikou (jako takovou, p"p. jako obalem na jin zbo s$l, med apod.), co je velmi pravd!podobn, lze T"etkovu tezi o jednom centrlnm trhu spe odmtnout. Archeologickm zjit!nm o regionln distribuci r$znch typ$ keramiky mnohem lpe odpovd p"edstava n!kolika trh$ dislokovanch v centrech jednotlivch sprvnch zem, z nich bylo okoln obyvatelstvo zsobovno. Tyto zv!ry ovem nevylu#uj existenci jednoho trhu specializovanho na dlkov obchod, kter by mohl bt znm i cizm kupc$m. Zmn!nou eventualitu vak T"etk odmt (1973, 889 890). Dal monosti p"erozd!lovn keramiky souvisej s hypotetickm sprvn! ekonomickm modelem velkomoravsk spole#nosti. Podle n!j museli Mojmrovci budovat svou armdu, stejn! jako
24

Velkou pozemkovou drbu aristokracie na Velk Morav! odmt D. T"etk (1997, 287).

256

ostatn sttn apart, ve vlastn reii, sami pro sv lidi opat"ovat ve pot"ebn (T*ETK 1997, 349). Asi ji na Velk Morav! byly pro jejich zaopat"en z"zeny podp$rn struktury, zvlt! hradsk soustava (EMLI%KA 1997, 154), ale i tzv. sluebn organizace (nap". KRZEMIE-SKA T*ETK 1965, 624644, 649655), o jej existenci sice na Velk Morav! bezpe#n d$kazy nemme, ale lze ji p"epokldat (T*ETK 1997, 291292). V rmci tto organizace byla lidem, kte" panovnkovi odvd!li vrobky a konali sluby, p"id!lena p$da, na kter se sami ivili (KRZEMIE-SKA T*ETK 1965, 626). Doklady o zmn!nm systmu nachzme p"edevm v listinch 11. 12. stol. Z tto doby znme i v#et knecch "emeslnk$ a nzv$ jejich osad, mezi nimi nechyb!j ani figulii hrn#"i (KRZEMIE-SKA T*ETK 1965, 654). Nroky svho apartu musel panovnk z#sti uspokojovat i z vlastnho hospod"stv, z prce svch nevolnk$. Uvd!nm p"kladem jsou gynecea, v nich nevoln eny tkaly mnostv pltna, hlavn! pro pot"eby vojska (T*ETK 1997, 349350). Je snadn si p"edstavit, e krom! tkadlen byly znevoln!ny i dal "emeslnci (nap". hrn#"i), kte" pod p"mm dohledem panovnka, resp. jeho lid pracovali na knecch statcch a hradech (na podobnm principu fungovaly i otonsk falce nap". Tilleda, Gebsee aj. nap". GRIMM 1990; DONAT 1996). Produkt t!chto "emeslnk$ mohl bt v rmci naturlnho systmu z#sti p"erozd!lovn i mezi rolnick obyvatelstvo. To bylo ovldno st knecch hrad$ a nuceno k odvd!n dan, b"emen a slueb, co znme z pozd!jch ran! st"edov!kch %ech, Polska a Uher (EMLI%KA 1997, 154).

257

V.

Zv"r

Prce je v!novna problematice velkomoravsk keramiky z Pohanska u B"eclavi. Je rozd!lena na t"i velk #sti. V prvnm oddlu se zabvme metodologickmi otzkami zpracovn ran! st"edov!k keramiky ze sdelnch arel$. Druh oddl je zam!"en na vlastn vyhodnocen nlez$ z lokality. Zv!re#n kapitoly obsahuj komparaci poznatk$ o ran! st"edov!k keramice z Pohanska s informacemi a modely, kter se v k srovnatelnm nlezovm skupinm u ns i v okolnch zemch, p"p. k etnoarcheologickm pozorovnm a vsledk$m experimentln archeologie. Na po#tku prce jsme ctili pot"ebu popsat a pochopit vztah mezi archeologickou metodou a studiem ran! st"edov!k slovansk keramiky. Jedn se o zvanou a v na ran! st"edov!k archeologii doposud spe opomjenou problematiku, kterou jsme nemohli ignorovat, protoe bez pevnch metodickch zklad$ hroz diletantstv a nev!deckost. Hlavn pozornost jsme v!novali teoretickm aspekt$m vlivu depozi#nch a postdepozi#nch proces$ na keramiku i analze kvalit ran! st"edov!k keramiky (keramick hmota, vpal, formovn a lepen, tvar, vzdoba a prava povrchu). Dle jsme se snaili evidovat monosti, kter pro syntetickou fzi archeologick metody nabzej nov informa#n technologie a nstroje multivaria#n statistiky. Zamleli jsme se i nad monostmi interpretace archeologickch struktur pomoc etnoarcheologie, experimentln archeologie a psemnch pramen$. Se zskanou metodologickou vbavou jsme mohli p"istoupit k vlastnmu zpracovn archeologickch nlez$. Materil, z n!ho jsme v na prci p"even! vychzeli, byl zskn p"i vzkumech v arelu tzv. Lesn kolky na Pohansku u B"eclavi. D$vody, pro# t!it! naeho zjmu leelo prv! zde, souvisej nejen s faktem, e doty#n nlezy nebyly doposud podrobn! analyzovny, ale p"edevm se skute#nost, e se jedn o jeden z nejhodnotn!jch soubor$ ran! st"edov!k keramiky ve st"edn Evrop!. To je dno nejenom jeho kvalitou, ale i kvantitou. Databzov! je prozatm zpracovno zhruba 37 525 fragment$ (asi 642,5 kg keramiky), kter pochzej z v!t #sti z Lesn kolky. P"i prci s velkomoravskou keramikou z Pohanska u B"eclavi jsme se zam!"ili na nsledujc okruhy problm$: 1) Tvorba datovho modelu; 2) Archeologizace ran! st"edov!k keramiky; 3) Typologick a funk#n studie; 4) Chronologick studie; 5) Kontrola kvality dat. Ji vodem jsme vyjd"ili p"esv!d#en, e na zklad! keramiky z Pohanska se lze fundovan! zamlet nad zvanmi otzkami, jejich "een p"isp!je nejenom k diskusi o problematice ran! st"edov!kho hrn#"stv, ale m$e podstatn! ovlivnit i nae p"edstavy o socioekonomickm modelu fungovn velkomoravsk spole#nosti #i p"inst nov podn!ty k metodologick debat! o vyhodnocovn rozshlch soubor$ archeologickch dat. P"i popisu keramiky z Pohanska jsme se jednozna#n! rozhodli pro formalizovanou deskripci, co zcela koresponduje se zkuenostmi mnohch archeolog$. Deskriptivn systm, kter jsme navrhli pro popis keramiky z Pohanska, lze za"adit mezi vy popisn soustavy s p"evahou ohodnocench znak$. Ty jsou na rozdl od velice komplikovanch a rozshlch primrnch popisnch systm$ mnohem jednodu. Vychzej ze zkuenosti, e pot"ebm archeologick deskripce sta# seznamy o n!kolika destkch znak$. Pomoc t!chto jednoduchch a ov!"ench popisnch systm$ vyho "du by m!ly bt efektivn! zpracovvny p"edevm rozshl soubory. Abychom mohli takov systm vytvo"it, museli jsme p"i jeho definici vychzet z p"edb!nho modelu, kterm pro ns byla prce B. Dostla (1975, 125182; 1994a). Na zklad! formulace problm$ a po zven r$znch metodologickch hledisek byly pro ran! st"edov!kou keramiku z Pohanska definovny dva deskriptivn systmy odlien p"edevm entitami, kter popisuj. V prvnm deskriptivnm systmu je jako strukturujc entita chpn nlezov celek, tzn. obsah v!tinou zahloubenho archeologickho objektu tak, jak byl vyd!len autorem vzkumu. Ve druhm systmu je za entitu povaovn keramick jedinec (nap". jeden hrnec #i jeho charakteristick #st). Kvality, kter jsme u keramiky popisovali, souvisej p"edevm s charakterem keramickho t!sta, vzdobou, tvarem okraje, rozm!ry ndob, ale i s vlastnostmi fragment$, jakmi je nap". jejich

258

hmotnost, po#et, druh apod. Volili jsme p"edevm takov prvky, kter byly strukturujc z hlediska naich otzek a kter zrove& co nejvce minimalizovaly subjektivitu popisu. Vytvo"en datov model musme chpat jako ur#it kompromis. Lze jen t!ko "ci, do jak mry se bl "een idelnmu, protoe o idelnm deskriptivnm systmu pro ran! st"edov!kou keramiku mme stle jen nejasn p"edstavy. Dal vzkum byl zam!"en na procesy, ke kterm dochzelo p"i a po vylou#en keramiky z iv kultury. P$sobenm t!chto transformac byly sou#sti p$vodn iv kultury (i keramika) vrazn! prom!n!ny (tzv. archeologizovny). Podstatnm zp$sobem to determinuje nae monosti poznat p"mo prost"ednictvm archeologickch pramen$ minulost. Nae bdn o t!chto procesech se ubralo dv!ma sm!ry. Nejd"ve bylo nutn definovat typick soubor velkomoravsk keramiky a s jeho pomoc i standardy, je by pomohly p"i ur#ovn kvality nlezovch celk$. Bylo t"eba zjistit, kter soubory jsou dostate#n! reprezentativn pro formulaci obecnch zv!r$, p"p. kter je nutn vylou#it jako abnormln. Ve druh fzi jsme se pokusili vyhledat archeologicky homogenn soubory se shodnou postdepozi#n histori a osv!tlit jejich vznik. Keramick nlezov celky se poda"ilo roz#lenit do n!kolika skupin podle znak$, jejich hodnoty byly ovlivn!ny depozi#nmi a postdepozi#nmi procesy. Zcela jasn! se vyd!lily objekty, kter byly postieny jen malou specifickou fragmentarizac. Jedn se vak o pom!rn! heterogenn skupinu, kter asi nen vsledkem jednotnho procesu. B!hem dalho vzkumu se ukzalo, e tyto nlezov celky obsahuj z#sti sekundrn odpad, p"p. rychle p"emst!n terciln odpad, kter mohl vznikat pouze b!hem osdlen lokality. Takto charakterizovan nlezov celky jsou vesm!s star ne objekty zapln!n pouze odpadem tercilnm. Ten se do nich dostal postupn! a pomalu p"rodnmi ntransformacemi z povrchovch odpadovch arel$, kter byly oput!ny po zniku sdelnho arelu a ve kterch byla keramika vystavena fragmentariza#nm faktor$m del dobu. V souvislosti s postdepozi#nmi procesy jsme "eili na Pohansku i problematiku povrchovch odpadovch arel$. Je pravd!podobn, e v nich podobn! jako v prav!ku byla i za doby velkomoravsk uloena v!tina sdlitnho odpadu. V dal fzi na prce s velkomoravskou keramikou z Pohanska jsme se zam!"ili na typologii. Ta vak u ns hrla jinou roli, ne je obvykl v tradi#nm modelu bdn. Pokusili jsme se hlavn! vyhnout nevhodm klasickho paradigmatu, v jeho rmci byly konkrtn p"edm!ty zbaveny svch p"irozench individulnch charakteristik proto, aby byly nahrazeny um!le definovanmi a oklet!nmi vlastnostmi typu. Zji(ovali jsme p"edevm, zda vybran deskriptory, kter byly pouity p"i popisu keramiky, odrej jej p"irozenou variabilitu. Formln struktury jsme srovnali s empirickou a intuitivn prac B. Dostla. Vyvrcholenm typologickch studi vak bylo ur#en typov diverzity a vrobn standardizace velkomoravsk keramiky na Pohansku. Na zklad! t!chto aspekt$ jsme nep"mo posuzovali dosaenou rove& "emesln vroby. Postupovali jsme metodou formalizovan syntzy (koresponden#n analzy, analza hlavnch komponent). Pomoc formalizovanch postup$ se poda"ilo definovat dev!t hlavnch typologickch skupin, kter bu) odpovdaj typovmu spektru znmmu z prac B. Dostla nebo ho rozi"uj. Nejd$leit!j typologick skupiny z Pohanska jsme validovali na zklad! vsledk$ rozm!rov a tvarov analzy. Ukzalo se, e na Pohansku musme po#tat se dv!ma hlavnmi druhy keramiky. Jde jednak o ndoby pochzejc z profesionlnch dlen, jejich vroba podlhala jasn! stanovenm vrobnm normm, jak v oblasti materilu a morfologie, tak i vzdoby a rozm!r$, jednak o ndoby vyrb!n z"ejm! podomckm zp$sobem, u nich nezaznamenvme dnou snahu po standardizaci. Tato skute#nost zvlt! vynikne, srovnme-li histogramy pr$m!r$ st, podle kterch lze usuzovat na to, v jakch velikostnch kategorich byla keramika vyrb!na. Na zklad! srovnn s dalmi velkomoravskmi lokalitami se zd, e ur#it standardizace velikostnch kategori profesionln! vyrb!n keramiky existovala nejenom na jednotlivch lokalitch, ale i v obecn!jm m!"tku. To se vak netk perifernch oblast, kde byla keramika pravd!podobn! produkovna podomckm zp$sobem.

259

Druh typ formalizovanho "een vychzel z matice, v jejch "dcch byly umst!ny nlezov celky ze sdlitnch objekt$ (objekty) a ve sloupcch znaky keramiky (deskriptory). Pole matice obsahovala procentuln! vyjd"en pom!ry mezi jednotlivmi znaky keramiky v konkrtnch objektech. Podle typologickho rozboru keramiky z Pohanska jsme mohli fundovan! rozhodovat o deskriptorech, kter nesou nejvznamn!j informace o charakteru keramiky. Na zklad! naeho poznn vliv$, kter zanechaly postdepozi#n procesy na keramice v sdlitnch objektech, jsme z dalho zpracovn vylou#ili ned$v!ryhodn, resp. nereprezentativn nlezov celky. Soubor jsme doplnili o dva objekty z velmoskho dvorce (obj. 20 a 116), kter jsou vertikln! stratigraficky velice dob"e fixovny a mohou nm pomoci p"i validaci a interpretaci formlnch struktur. Do analzy tak vstoupilo celkov! 50 objekt$. Vsledkem prce bylo nalezen formlnch struktur obsaench v nlezovch celcch keramiky ze sdlitnch objekt$ v Lesn kolce, resp. velmoskm dvorci. Pro vyhledvn formlnch struktur jsme pouili analzu hlavnch komponent (PCA) a hierarchickou clusterovou analzu. Zjit!n formln struktury jsme validovali a interpretovali pomoc extern evidence (postdepozi#n fragmentarizace keramiky, vertikln stratigrafie, nekeramick nlezy), vn!jch analogi (povelkomoravsk keramika z velmoskho dvorce a Mikul#ic) i empirickch model$ vvoje slovansk keramiky (p"echod mezi starohraditn a velkomoravskou keramikou). Je z"ejm, e jednotliv skupiny objekt$ tak, jak byly definovny podle PCA a clusterov analzy, odrej chronologick vvoj velkomoravsk keramiky na Pohansku. Shrneme-li nae poznatky o vvoji velkomoravsk keramiky z Pohanska, m$eme definovat jeho jednotliv fze: 0. fze: Do tto fze "adme keramiku, kter p"edchz vlastnmu velkomoravskmu vvoji. Jedn se o ndoby vyrb!n v absolutn v!tin! z hrubho, patn! plenho materilu, zdoben r$znmi h"ebenovmi motivy s absolutn p"evahou jednoduchch zaoblench, p"p. i prost! vlcovit! #i kuelovit! se"znutch okraj$. 1. fze: Keramika nejstar velkomoravsk fze je charakterizovna nstupem vzdoby ryt jednozubm rydlem a zvyujcm se podlem dob"e vypalovanho, stle vak hrubho materilu. Typick jsou pro ni r$zn vlcovit! #i kuelovit! se"ezan, n!kdy p"ehnut okraje s vytaenou jednou nebo ob!ma hranami. Ve st"epovm materilu stle vrazn! dominuje h"ebenov vzdoba, jej motivy navazuj na p"edchzejc vvoj. Typick h"ebenov vlnice je symetrick, st"edn! vysok a st"edn! hust. Zjistili jsme, e nov! vyrb!n keramika zdoben jednozubm rydlem se do otev"ench jam dostvala v tto fzi bu) jako sekundrn odpad nebo rychle p"emst!n terciln odpad (byla tedy mnohem mn! vystavena fragmentariza#nm pochod$m a jej st"epy byly proto v pr$m!ru v!t), zatmco star keramika zdoben h"ebenem, kter byla ji del dobu vylou#ena z iv kultury, prola vce stupni transformace a dostala se do objekt$ z v!t #sti ji jen jako terciln odpad, co se projevilo nimi pr$m!rnmi hmotnostmi t!chto fragment$. 2. fze: St"epov materil z druh velkomoravsk fze se vyzna#uje vraznm nr$stem rozmanit vzdoby ryt jednozubm nstrojem, vzdobou na hrdle, r$znmi vlcovit! #i kuelovit! se"znutmi okraji, okrajem zeslenm a se"ezanm apod. Podle stupn! fragmentarizace se jedn o produkci p"edchzejc fze prolou vce stupni transformace. V objektech se poprv za#n objevovat jemn keramika (hlavn! JP) a vce i prolaben okraj (OE1). Zajmav je, e zde zaznamenvme maximum vskytu nepravideln h"ebenov vlnice a nzk hust h"ebenov vlnice, co je v kontrastu k p"edchzejc fzi, kde p"evaovaly h"ebenov vlnice symetrick, st"edn! vysok a st"edn! hust. Od tto fze dochz k roz"en typovho spektra ndob. Objevuj se typy v p"edchzejcch fzch neznm. I v tto fzi je patrn ni stupe& fragmentarizace u nov! vyrb!nch typ$ (nap". keramiky s prolabenmi okraji), kter byly z kontextu iv kultury vylou#eny nedlouho po tom, co byly vyrobeny. 3. fze: Keramiku ze t"et fze lze povaovat za vrchol velkomoravsk produkce. Zaznamenvme zde maximln vskyt dob"e vypalovanho materilu a vrazn nr$st kvalitn reduk#n hrn#iny. Podstatn!

260

se sniuje podl r$znch jednoduchch kuelovit! #i vlcovit! se"ezanch okraj$, naopak vrchol$ dosahuj prolaben okraje #i okraje nlevkovit! se"znut. Nar$st i procento okraj$ profilovanch st"edovou litou. Poprv se vyskytuje tuhov keramika. Pro tuto fzi je typick i plastick zna#ka na dn!. V objektech 3. velkomoravsk fze zaznamenvme nejmen vskyt keramiky, kterou spojujeme s podomckou vrobou, a naopak nejv!t podl vrobk$ r$znch hrn#"skch dlen. Pom!r mezi podomckmi a "emeslnmi vrobky lze odhadnout a na 1:2 ve prosp!ch profesionln produkce. Otzkou vak je, jak byl tento pom!r v iv kultu"e. Vyjdeme-li z ov!"ench poznatk$ z jinch lokalit, e reziduln (star) keramika m$e v kontextu tvo"it a extrmnch 55%, lze uvaovat i o tom, e ve vrcholn velkomoravsk fzi nebyla na Pohansku vyrb!na dn podomck keramika. Jist je, e podl "emesln vroby b!hem velkomoravskho obdob kontinuln! vzr$st. 4. fze: V posledn velkomoravsk fzi se ve zven m"e objevuj znaky, kter p"edznamenvaj novou dobu. Jedn se p"edevm o tuhovou keramiku, zseky a r$zn vpichy, plastick lity a vvalky na hrdle. Na keramice lze zaznamenat ur#it regres. Registrujeme zde nejv!t vskyt jednoduchho, prost! vlcovit! #i kuelovit! se"znutho okraje, ve v!t m"e se op!t objevuje vzdoba na hrdle a vrazn! vzdoba v podob! rh rytch jednozubm nstrojem. Miz prolaben okraje, naopak roste zastoupen okraje profilovanho st"edovou litou a okraje vodorovn! se"znutho s vytaenou vn!j hranou. Pro zv!re#nou fzi je typick nzk hust h"ebenov vlnice. Bohuel mme k dispozici jen minimum objekt$ spadajcch do tto fze, a proto nelze odhadnout, do jak mry jsou nae zv!ry pln. P"esto lze konstatovat, e nlezy spadajc do 4. fze jasn! nazna#uj tendenci, kterou se ubral dal povelkomoravsk vvoj keramiky. V zv!re#nch kapitolch prce jsme se pokusili komparovat poznatky o ran! st"edov!k keramice z Pohanska, k nim jsme dosp!li pomoc formalizovanch metod, s informacemi a modely, kter se v k srovnatelnm nlezovm skupinm u ns i v okolnch zemch, p"p. k etnoarcheologickm pozorovnm a vsledk$m experimentln archeologie. Cht!li jsme zjistit, #m je velkomoravsk keramika z Pohanska vjime#n #i naopak, co m spole#nho s hrn#"skou produkc z jinch lokalit, region$ #i obdob. Zv!ry vychzejc z takovho srovnn sice #asto nemohly p"eshnou rove& pracovnch hypotz, p"esto jsme se s jejich pomoc snaili zapojit nae vsledky do irho kontextu, a doplnit tak p"edstavy o socioekonomickm, technologickm a chronologickm rmci, v n!m byla velkomoravsk keramika vyrb!na. Nejd"ve jsem se zam!"ili na zp$sob vroby ran! st"edov!k keramiky. Srovnnm s etnoarcheologickmi modely D. Peacocka jsme zjistili, e ony typologick skupiny velkomoravsk keramiky z Pohanska, kter jsme ozna#ili jako podomckou keramiku, je asi mon p"i"adit k modelu tzv. Household Industry. Nejvysp!lej typologick skupiny velkomoravsk keramiky z Pohanska jsou naopak s nejv!t pravd!podobnost produkty dlny (dlen) fungujcch podle modelu Individual Workshop. Sv!d# o tom nap". skute#nost, e se tato keramika masivn! vyskytuje v prost"ed centrlnho hradiska, tedy vysoce lukrativnho trhu, byla rutinovan! vyrb!na na rychleji rotujcm kruhu a mon vypalovna ve vysp!lch dvoukomorovch pecch. Jestlie byli jejich producenti n!jakm zp$sobem spojeni s ekonomickm systmem centrlnho Pohanska, co je vce ne pravd!podobn, m$eme p"edpokldat, e se podobn! jako ostatn obyvatel hradiska a p"edhrad na Pohansku zabvali zem!d!lskou #innost pouze z#sti a "emeslo p"edstavovalo jejich hlavn aktivitu. Se #tvrtm nejvysp!lejm modelem vroby keramiky tzv. Nucleated Workshop nelze v prost"ed velkomoravskho Pohanska pravd!podobn! po#tat, stejn! tak jako s nejjednodum modelem zvanm Household Produktion, kter lze jednozna#n! identifikovat s vrobou #asn! slovansk keramiky praskho typu, p"p. i nejstarch zdobench ndob starohraditnho obdob, kter se vyzna#uj nzkou technologickou rovn a jednotou v rmci etnick skupiny. Dle jsme se zabvali konkrtnmi archeologickmi doklady vroby ran! st"edov!k keramiky. Vjime#n postaven keramiky z Velk Moravy a z Pohanska u B"eclavi souvis zvlt! se irokm spektrem profesionln! vyrb!nch typ$, jejich produkce podlhala standard$m v oblasti materilu, vzdoby, morfologie i rozm!r$. Zvltn pozornost jsme proto v!novali srovnn t!chto vrobk$ s keramickou produkc z jinch vznamnch center a region$ ran! st"edov!k st"edn Evropy 9.

261

stolet. Ukzalo se, e jednotliv lokality a oblasti se liily p"edevm r$znm pom!rem podomck a "emesln keramiky. Na jedn stran! zde existuj cel regiony s naprostou p"evahou jednoduch podomck keramiky (nap". Polsko, #st severovchodnho N!mecka), na druh stran! znme msta, kde zcela dominovalo "emesln! produkovan zbo (nap". karolnsk obchodn emporium v Dorestadu). Mezi t!mito krajnmi body existuje cel "ada monost. *emesln vrobky mohou bt vce (nap". centrln velkomoravsk hradiska) #i mn! (nap". #esk hradiska) zastoupeny. Zjit!n rozdly nesouvisej v dnm p"pad! s r$znou etnicitou vrobc$ a spot"ebitel$ keramiky (srovnej nap". jednoduchou a uniformn n!meckou keramiku z Durynska #i mstn, v ruce robenou keramiku z Haithabu s vysp!lmi velkomoravskmi typy), ale spe s dosaenou kulturn! ekonomickou rovn a tradic danho regionu. Hrn#"i z Pohanska, ale i jinch velkomoravskch lokalit, se svmi vrobky p"ibliuj zbo ze znmch karolnskch hrn#"skch center v Porn. I kdy nedosahuj z hlediska technologie #i "e funk#n! morfologick kly rovn! karolnskch koleg$, dosp!li v rmci sv tradice k vysokmu stupni diverzity vnit"n! standardizovanch keramickch typ$, co sv!d# o vysok rovni jejich "emesln specializace. Z hlediska funkce velkomoravsk keramiky jsme se zamleli nad pozoruhodnm, i kdy dob"e znmm faktem, e se jej tvarov spektrum omezuje tak"ka vhradn! na hrnce, kter nap". na Pohansku tvo" 99 % vech tvar$. Srovnnm s #etnmi p"klady z irokho st"edoevropskho regionu jsme zjistili, e a( ji jsou konkrtn d$vody redukce tvarovho spektra v r$znch oblastech jakkoli, faktem z$stv, e se jedn o vrazn! nadregionln jev, kter nen vzn na ur#it etnikum a m spe civiliza#n charakter. Jist! souvis p"edevm s ivotnm stylem lid ranho st"edov!ku, jejich pot"eba ur#ovala tehdej "emeslnou produkci. I kdy z hlediska tvaru nen keramika na Pohansku p"li diferencovan, nelze tot "ci o jejch rozm!rech. Velkomoravt "emeslnci vyrb!li zcela zm!rn! t"i velikostn kategorie hrnc$. Rozdly mezi nimi nejsou zanedbateln. Podle st odhadujeme, e se pr$m!rn rozm!ry ndob jednotlivch velikostnch kategori navzjem odliuj a o 40 50%. Takto podstatn rozdly ns vedou k p"esv!d#en, e ndoby r$znch velikost byly ur#eny k rozdlnm #el$m. Nejvce se objevuj ndoby s objemem okolo 1 litru a 3 litr$ (mnohem mn! nap". s objemem 2 l), ne tak #asto i ndoby v!t. Odpovd to p"esn! pot"ebm pr$m!rn slovansk rodiny z 9. stol. tak, jak bylo zjit!no p"i experimentech v B"ezn! u Loun. K odlinm #el$m byly patrn! ur#eny ndoby zvltn typologick skupiny C+C_2, kter se od ostatnch liily nejenom lep technologi vroby (bvaj n!kdy vyt#eny) a zvlt! jemnm materilem, ale i nejmen velikost a zcela odlinm tvarem histogramu pr$m!r$ st. Typologickou skupinu C+C_2 lze z funk#nho hlediska povaovat za stoln keramiku, nebo( spl&uje vechny znaky, kter jsou pro tento druh ndob charakteristick. Dynamika vvoje velkomoravsk keramiky na Pohansku byla podle naich zv!r$ opravdu zna#n. V pr$b!hu 9. a po#najcho 10. stol. jsme schopni rozliit #ty"i vvojov fze, kter se li r$znm zastoupenm jednotlivch vzdobnch motiv$, druh$ keramickho t!sta, typ$ okraj$ apod., co souvis se zm!nami v pom!ru mezi podomcky a "emesln! vyrb!nou keramikou i m!ncm se spektrem typ$ produkovanch profesionlnmi hrn#"skmi dlnami. Vvojov model definovan pro Pohansko jsme se snaili komparovat p"edevm se srovnatelnmi lokalitami z centrlnch oblast Velk Moravy. Pokusili jsme se postihnout, zda a do jak mry je zde vvoj podobn, p"p. v #em se li. Nae prce vak mohla p"inst jen velmi omezen a hypotetick zv!ry, protoe doposud nedisponujeme z ostatnch lokalit daty, kter by byla kompatibiln s podrobnmi kvantitativnmi daji zskanmi na Pohansku u B"eclavi. Zcela z"eteln! se ukzalo, e keramika z jednotlivch center Velk Moravy se neli pouze spektrem svch typ$, ale i vvojovmi schmaty. Zaznamenvme zde zcela jinou dynamiku vvoje r$znch vzdobnch, tvarovch #i technologickch element$. I p"esto lze vysledovat ur#it obecn tendence. Od konce 8. stol. se postupn! za#naj prosazovat lokln typy keramiky, kter byly jist! produkovny mstnmi hrn#"skmi dlnami. Jejich nejv!t vskyt vak souvis a s vrcholnou velkomoravskou fz ve 2. pol. 9. stol. Na po#tku 10. stol. dochz k veobecnmu padku technologick

262

rovn!. Keramika na Morav! se nivelizuje. Za#n se objevovat tuha, vzdoba v podob! r$znch zsek$, vpich$ #i plastickch lit apod. To se netk pouze center, ale i perifernch oblast. Obdobn situace byla zjit!na i na zem severozpadnch Slovan$. Vroba kvalitn feldbersk keramiky, kter byla inspirovan karolnskmi vzory, zde za#n okolo roku 800. Na konci 9. stol. je vak nahrazena primitivn!jm menkendorfskm typem, kter homogenizuje rozshl zem od Labe a po Vislu. Podobnou dynamiku zaznamenvme s ur#itm #asovm posunem i v ran! st"edov!kch %echch. Je mon, e vvoj keramiky je odrazem celkovch strukturlnch zm!n, ke kterm dochzelo na okrajch Franck "e v pr$b!hu 9. stol. v souvislosti s hospod"sko politickmi zm!nami celho st"edoevropskho prostoru. K d$leitm problm$m ran! st"edov!k archeologie pat" otzky spojen s zemnm roz"enm r$znch typ$ keramiky. Pokusili jsme se popsat distribu#n model, kter v 9. stol. hypoteticky existoval na Morav!. Na zklad! ir komparace s poznatky ze sousednch region$ i s vsledky etnoarcheologie jsme se snaili pochopit, jakm zp$sobem fungovala distribuce hrn#iny v r$znch oblastech, a p"edevm na Velk Morav!, co nm m!lo v kone#nm d$sledku pomoci p"i diskusi o mstnch ekonomickch a snad i kulturn! politickch pom!rech. Shrneme-li poznatky, k nim jsme dosp!li, je mon konstatovat, e Morava 9. stolet byla z hlediska distribuce keramiky siln! regionalizovna. Je zde mon rozliit t"i a p!t vraznch okruh$ (pomoravsk, blu#insk, mikul#ick, dolnov!stonick?, vyso#ansk?) a dal oblasti, u nich nen vzhledem k charakteru keramiky a stavu bdn mon jednozna#n! ur#it specifika, kter by je odliovala (Hornomoravsk val, Znojemsko). Keramick okruhy byly p$vodn! spojovny se staromoravskmi kmeny. Od tto hypotzy vak badatel pozd!ji ustoupili a p"iklonili se k nzoru, e u vraznch typ$ jde o produkci "emeslnickch dlen. Tyto vrobky vak jist! byly v r$znm pom!ru dopl&ovny i podomckou hraditn keramikou, kter tvo" indiferentn masu a kter v perifernch oblastech Velk Moravy (nap". Hornomoravsk val, Znojemsko) #i na venkov! patrn! p"evldala. Nejjednodu podomck keramika, kter je produkovna podle p"snch m!"tek funkcionality a co nejmen energetick nro#nosti a jej styl a prostorov roz"en reflektuje vskyt r$znch etnickch skupin v danm regionu, vvod 9. stol. v Polsku a vchodnm N!mecku. Zde registrujeme na velkch zemch uniformn typy nedokonal keramiky, kter koresponduje s kmenovmi #i etnickmi skupinami. Li se od vraznch typ$, kter charakterizuj keramick okruhy jak na Morav!, tak z#sti i v %echch a na Slovensku, a kter jist! souvisej s produkc specializovanch dlen. Podle analogi z "msk Britnie lze soudit, e tyto dlny slouily mstn komunit! a byly rozptleny v okol svch hlavnch odbyti(. Bylo zjit!no, e v!tina b!nho kuchy&skho ndob byla v Britnii importovna z okruhu 510 mil. Tento model p"iblin! odpovd ran! st"edov!k situaci zjit!n na Slovensku #i v severozpadnch %echch. Byl potvrzen i etnologickmi pozorovnmi ve pan!lsku a Maroku, kde jsou hrn#"sk dlny od sebe vzdleny okolo 20 km. N!kter okruhy, kter jsme definovali na Morav!, jsou vak z hlediska ve popsanho modelu p"li rozlehl. Lze proto oprvn!n! p"edpokldat, e v jejich rmci pracovalo vce dlen. Vzjemn vztah t!chto dlen, produkujcch stejn #i podobn typy keramiky, nen zcela jasn. Velice pravd!podobn vysv!tlen nm nabzej vsledky etnoarcheologickch vzkum$ v zpadnm St"edomo", kde se v okol velkch hrn#"skch center jako d$sledek konkuren#nho tlaku vytv" odchodem hrn#"$ do d$leitch odbyti( fililn systm dlen, kter na jednu stranu rozi"uj z centra tvarov spektrum a vzdobn styl, na druhou stranu p"izp$sobuj svoji produkci loklnm pot"ebm. D$leit otzky souvisej s postavenm hrn#"skch dlen v celm spole#ensko-ekonomickm systmu Velk Moravy. Podle analogi z jihozpadnho N!mecka, kde je mon konfrontovat archeologick zjit!n se soudobmi psemnmi prameny, se zd, e se nejednalo o aktivity svobodnch "emeslnk$, ale vroba i distribuce keramiky byla spojena s ekonomickm a politickm vlivem vlastnk$ #i sprvc$ velkostatk$ v rmci feudlnho dvorcovho systmu (Grundherrschaft). Distribuci keramiky mohly ovlivnit i ur#it politick pohyby a centraliza#n snahy, kter se v mocensk struktu"e na Velk Morav! odehrly. Projevilo se to nap". masivnm, ale izolovanm vskytem keramiky z mikul#ickho okruhu v Olomouci #i pozd!jm p"ipojenm Pohanska u B"eclavi do mikul#ickho okruhu, kter bylo doprovzeno ztrtou reziden#n funkce velmoskho dvorce na Po-

263

hansku. Podobn jevy jsou znm i z jihozpadnho N!mecka, kde souvisej s historickm silm Frank$ o ovldnut alamanskho prostoru. Na zklad! model$ odvozench z historickch pramen$ jsme "eily i otzky spojen s konkrtnmi mechanismy "en keramiky na Velk Morav!, nap". prost"ednictvm trhu, hradsk soustavy, sluebnho systmu apod. Zhodno(me na pln zv!r, zda jsme doshli cl$ vyt#ench v vodu. P"edloen studie m!la tvo"it p"echod mezi tradi#nm a novm pojetm prce s keramikou v rmci tradi#nho schmatu nabzet odpov!di, z hlediska modern v!dy pokldat nov a relevantn otzky. Posuzujeme-li realizaci naich zm!r$ z tohoto hlediska, m$eme konstatovat, e se opravdu poda"ilo nejen otev"t n!kter doposud opomjen tmata (archeologizace keramiky, funkce keramiky, "emesln rove& velkomoravskch hrn#"$, souvislost distribuce keramiky a politicko-ekonomickho vvoje Velk Moravy), ale splnit i d$leit koly, kter nm zanechali nai p"edch$dci a kter shrnul B. Dostl (1994b, 20): Vskyt jednotlivch keramickch skupin a typ$ nebyl zatm v sdlitnch objektech hradiska i obou p"edhrad podrobn!ji sledovn na st"epovm materilu. Ukazuje se, e frekvence vskytu jednotlivch typ$ je zna#n, procentuln zastoupen odlin a n!kter typy se nevyskytuj pospolu v$bec. Synchronizace sdlitnch objekt$ z Pohanska na zklad! vskytu jednotlivch keramickch skupin a typ$, jakoto projev$ jednotlivch dlen nebo hrn#"$ pracujcch v jistm #asovm rozmez, si jet! vyd mnoho prce, nicmn! jej postup se rsuje stle z"eteln!ji. Bude-li mon j v!novat dostatek #asu a energie, bude jist! dosaeno i zajmavch vsledk$.

264

VI. Literatura
Aldenderfer, M. S. 1982: Methods of cluster validation for archaeology, World Archaeology 14 No.1, 61 71. Anderson, A. 1985: Interpreting Pottery. New York. Bartokov, A. 1997: Keramick soubor z po#tk$ ran! st"edov!kho osdlen bude#skho p"edhrad, PA 88, 111141. Bauer, I Endres, W. Kerkhoff Hader, B. Koch, R. Stephan, H. G. 1986: Leitfaden zur Keramikbeschreibung (Mittelalter Neuzeit). Terminologie -Typologie Technologie. Kataloge der Prhistorischen Staatssammlung. Beiheft 2. Kallmnz Opf. Baxter, M. J. 1994: Exploratory Multivariate Analysis in Archaeology. Edinburgh. Bernbeck, R, 1997: Theorien in der Archologie. Tbingen. Blha, J. 1980: K po#tk$m slovanskho osdlen olomouckho kopce. In: Dostl, B. Vignatiov, J. (ed.): Slovan 6.-10. stolet, 2740. Brno. Bobrinskij, A. A. 1978: Gon#arstvo vosto#noj Jevropy. Moskva. Boh#ov, I. 1995: Mglichkeiten und Grenzen eines allgemeinen Konsenses auf dem Gebiet des Studiums frhmittelalterlicher Keramik. In: Pol#ek, L. (Hrsg.): Slawische Keramik in Mitteleuropa vom 8. bis zum 11. Jahrundert. Terminologie und Beschreibung, 119125. Brno. Bttcher, G. Bttcher, G. 1997: Mgliche Brennverfahren und der Magerungsgehalt im Masseversatz bei der Herstellung slawischer Irdenware. In: Experimentelle Archologie in Deutschland. Bilanz 1996, 8793. Oldenburg. Bouzek, J. 1971: Klasick metody t"d!n. In: Bouzek, J. Buchvaldek, M. (ed.): Nov archeologick metody I. T"d!n materilu, 3152. Praha. Brachmann, H. 1978: Slawische Stmme an Elbe und Saale. Zu ihrer Geschichte und Kultur im 6. bis 10. Jahrhundert auf Grund archologischer Quellen. Berlin. Brather, S. 1996: Feldberger Keramik und frhe Slawen. Studien zur nordwestslawischen Keramik der Karolingerzeit. Bonn. Brooks, C. M. 1987: Medieval and Later Pottery from Aldwark and Other Sites. The Archaeology of York, Vol. 16, Fas.3. York. Bubenk, J. 1988: Slovansk osdlen st"ednho Pooh". Praha. Bubenk, J. Frolk, J. 1995: Zusammenfassung der Diskussion zur gemeinsamen Terminologie der grundlegenden keramischen Begriffe. In: Pol#ek, L. (Hrsg.): Slawische Keramik in Mitteleuropa vom 8. bis zum 11. Jahrhundert. Terminologie und Beschreibung, 128130. Brno. Bubenk, J. Meduna, P. 1994: Zur frhmittelalterlichen Keramik in Nord West Bhmen, In: Sta&a, %. (Hrsg.): Slawische Keramik in Mitteleuropa vom 8. bis zum 11. Jahrhundert, 183192. Brno. Buko, A. 1990: Ceramika wczesnopolska. Wprowadzenie do bada3. Wrocaw Warszawa Krakw Gda3sk d.. Donat, P. 1989: Archologisch-kulturelle Gebiete und materielle Kultur in den slawischen Stammesgebieten vom 8.-13. Jh. In: Herrmann, J. (Hrsg.): Archologie in der Deutschen Demokratischen Republik: Denkmale und Funde 1, 268276. Leipzig Jena Berlin. Donat, P. 1996: Gebesse bei Erfurt. Grabung 19851993, erste Ergebnisse und Probleme der Auswertung. In: Sta&a, %. Pol#ek, L. (Hrsg.): Frhmittelalterliche Machtzentren in Mitteleuropa mehrjhrige Grabungen und ihre Auswertung, 111126. Brno. Dostl, B. 1961a: Velkomoravsk hradit! a poh"ebit! a otzka moravskch kmen$, Sb%SSA , 15201. Dostl, B. 1961b: Velkomoravsk Znojemsko ve sv!tle archeologickch nlez$, SPFFBU E6, 97126. Dostl, B. 1966: Slovansk poh"ebit! ze st"edn doby hraditn na Morav!. Praha. Dostl, B. 1975: B"eclav Pohansko IV. Velkomoravsk velmosk dvorec. Brno. Dostl, B. 1983: Slovansk "emeslo na jin Morav! do po#tku 10. stolet. In: XIII. Mikulovsk sympozia, 1326. Praha.

265

Dostl, B. 1991: Zur Datierungsfrage des Gromhrischen Schmucks, Sonderdruck Zalai Mzeum 3, 8187. Dostl, B. 1993a: K sdlitn keramice blatnicko-mikul#ickho horizontu, SPFFBU E38, 5990. Dostl, B. 1993b: Ein Handwerkliches Areal des 9. Jh. in B"eclav-Pohansko (Mhren). In: Actes du XIIe Congrs ISPP, 4, 220225. Bratislava. Dostl, B. 1993c: Velkomoravsk "emeslnick arel v B"eclavi-Pohansku, Jin Morava 29, 3153. Dostl, B. 1994a: Die frhmittelalterliche Keramik aus B"eclav-Pohansko, in: Sta&a, %. (Hrsg.): Slawische Keramik in Mitteleuropa vom 8. bis zum 11. Jahrundert, 219232. Brno. Dostl, B. 1994b: Keramika z hrob$ u kostela v B"eclavi Pohansku, Jin Morava 30, sv. 33, 724. Dostl. B. 1994c: K po#tk$m slovansk tuhov keramiky na Morav!, SPFFBU E 39, 4359. Dostl, B. Vignatiov, J. 1987: B"eclav Pohansko 1984 (okr. B"eclav), PV 1984, 3638. Dostl, B. Vignatiov, J. 1989: B"eclav Pohansko 1986 (okr. B"eclav), PV 1986, 5153. Dostl, B. Vignatiov, J. 1991: B"eclav Pohansko 1988 (okr. B"eclav), PV 1988, 4748. Dostl, B. Vignatiov, J. 1993: B"eclav Pohansko 1989 (okr. B"eclav), PV 1989, 6971. Dreslerov Turkov, D. 1989: Monosti vyuit shlukov analzy p"i zkoumn struktury sdlit! mlad a pozdn doby bronzov, AR 41, 414431. Droberjar, E. 1991: Terra sigillata in Mhren. Funde aus germanischen Lokalitten. Brno. Duek, S. Mller, W. Hochmann, H. Schmidt, W. 1986: Haarhausen I. Rekonstruktion eines Tpferofens und des Brennverfahrens. Weimar. Dvorsk, J. Pol#ek, L. 1995: Mineralogisch-petrographische Charakteristik der Mikul#icer Keramik, In: Pol#ek, L.: Slawische Keramik in Mitteleuropa vom 8. bis zum 11. Jahrhundert. Terminologie und Beschreibung, 196202. Brno. Eggert, M. K. H. 1991: Ethnoarchologie und Tpfereiforschung. Eine Zwischenbilanz, In: Ldtke, H. Vossen, R. (ed.): Tpferei- und Keramikforschung, Bd. 2, 3961. Bonn. Erdmann, W. a kol. 1984: Rahmenterminologie zur mittelalterlichen Keramik in Norddeutschland, ArchKorresp 14, 417436. Ericsson, I. 1981: Futterkamp. Untersuchungen mittelalterlicher befestigter Siedlungen im Kreis Pln, Holstein. I Funde. Offa Bcher, Band 47. Neumnster. Es van, W. A. Verwers, W. J. H. 1980: Excavations at Dorestad 1. The Harbour: Hoogstraat I. Amersfoort. Fagan, B. M. (ed.) 1996: The Oxford companion to archaeology. New York Oxford. Fehring, G. P. 1992: Einfhrung in die Archologie des Mittelalters. Darmstadt. Frolk, J. 1995: Bemerkung zum Studium frhmittelalterlicher Keramik aus komplizierten stratigraphischen Situationen. In: Pol#ek, L. (Hrsg.): Slawische Keramik in Mitteleuropa vom 8. bis zum 11. Jahrhundert. Terminologie und Beschreibung, 107118. Brno. Fusek, G. 1994: Slovensko vo v#asnoslovanskom obdob. Nitra. Fusek, G. 1995: Formanalyse vollstndiger Gefe oder ein weiterer Versuch, frhmittelalterliche Keramikgefe aus der Slowakei zu klassifizieren. In: Pol#ek, L.: Slawische Keramik in Mitteleuropa vom 8. bis 11. Jahrhundert. Terminologie und Beschreibung, 1533. Brno. Gabriel, I. 1986: Imitatio imperii am slawischen Frstenhof zu Starigrad/Oldenburg (Holstein). Zur Bedeutung karolingischer Knigspfalzen fr den Aufstieg einer civitas magna Slavorum, ArchKorresp 16, 357367. Gabriel, I. 1988a: Zur Innenbebauung von Starigard/Oldenburg, BRGK 69, 5586. Gabriel, I. 1988b: Hof- und Sakralkultur sowie Gebrauchs- und Handelsgut im Spiegel der Kleinfunde von Starigard/Oldenburg, BRGK 69, 103306. Galuka, L. 1989: Plastick lita na st"edohraditn keramice ze Starho M!sta, %MM 74, 121135. Galuka, L. 1994: The Development of Slavonic Pottery in the Star M!sto Region from the End of the 8th up the Middle of the 10th Centuries. In: Sta&a, %. (Hrsg.): Slawische Keramik in Mitteleuropa vom 8. bis zum 11. Jahrhundert, 233242. Brno. Galuka, L. 1995: Keramik des Marchtyps. In: Pol#ek, L. (Hrsg.): Slawische Keramik in Mitteleuropa vom 8. bis zum 11. Jahrhundert. Terminologie und Beschreibung, 97106. Brno.

266

Galuka, L. 1997: K problematice p"edvelkomoravskho opevn!n Starho M!sta. In: Unger, J. Nekuda, R. (Ed.): Z prav!ku do st"edov!ku, 7383. Brno Gening, V. F. 1977: Program statistickho zpracovn keramiky. In: Malina, J.: Nov metody popisu tvaru sbrkovch p"edm!t$. Morfometrika artefaktu, 9197. %esk Bud!jovice. Go, V. 1977: Slovansk keramika 10.-13. stol. na severn Morav!, VVM 29, #.3, 291303. Go, V. Kapl, V. 1986: Slovansk osada u Palonna, okr. umperk, AR 38, 176204. Gould, S. J. 1998: Jak nem!"it #lov!ka. Praha. Grgrov, M. Kristov, L. 1995: Probleme der Interpretation der differenz-thermischen Analysen der Graphittonkeramik. In: Pol#ek, L.: Slawische Keramik in Mitteleuropa vom 8. bis 11. Jahrundert. Terminologie und Beschreibung , 213221. Brno. Grimm, P. 1959: Zur Entwicklung der frhmittelalterlichen deutschen Keramik in den Bezirken Halle und Magdeburg, PZ 37, 72100. Grimm, P. 1972: Beitrge zu Handwerk und Handel in der Vorburg der Pfalz Tilleda, Zetschrift fr Archologie 6, 104147. Grimm, P. 1990: Tilleda, eine Knigspfalz am Kyffhuser. Teil 2: Die Vorburg und Zusammenfassung. Berlin. Gross, U. 1987: Beobachtungen zur Verbreitung frhmittelalterlicher Keramikgruppen in Sdwestdeutschland, ArchInf 10, Heft 2, 194202. Gross, U. 1989: Slawische Keramikfunde in Unterregenbach, Denkmalpflege in Baden-Wrttemberg 4, 174179. Gross, U. 1990: Slavische und slavisch beeinflute Funde zwischen Altmhl und Oberrhein, Die Welt der Slaven. Halbjahresschrift fr Slavistik 35, 318333. Gross, U. 1991: Mittelalterliche Keramik zwischen Neckarmndung und Schwbischer Alb. Bemerkungen zur rumlichen Entwicklung und zeitlichen Gliederung. Stuttgart. Hamacher, B. Preiser, K. 1977: Eine Infrastrukturtypologie am Beispiel des Landes Bremen. In: Spth, H.: Fallstudien Cluster Analyse. Mnchen, Wien. Hanuliak, M. 1995: Methodik der Bearbeitung der Keramikkollektion aus Mula-%enkov und ihre Ergebnisse. In: Pol#ek, L. (Hrsg.): Slawische Keramik in Mitteleuropa vom 8. bis zum 11. Jahrhundert. Terminologie und Beschreibung, 3950. Brno. Hanuliak, M. Kuzma, I. alkovsk, P. 1993: Mula %engov I. Osdlenie 9.-12. storo#ia. Nitra. Havlk, L. E. 1978: Morava v 9.-10. stol. Praha. Hebk, P. Hustopeck, J. 1987: Vcerozm!rn statistick metody s aplikacemi. Praha. Heege, A. 1995: Die Keramik des frhen und hohen Mittelalters aus dem Rheinland. Stand der Forschung Typologie, Chronologie, Warenarten. Bonn. Herrmann, J. 1985: Einwanderung und Herkunft der Stammesgruppen. In: Herrmann, J. (Hrsg.): Die Slawen in Deutschland, 2132. Berlin. Herrmann, J. Heuner, U. 1991 : Dendrochronologie, Archologie und Frhgeschichte vom 6. bis 12. Jh. in den Gebieten zwischen Saale, Elbe und Oder, AuF 36, 255290. Hilczer-Kurnatowska, Z. Kara, M. 1994: Die Keramik vom 9. bis zur Mitte des 11. Jahrhunderts in Gropolen. In: Sta&a, %: Slawische Keramik in Mitteleuropa vom 8. bis zum 11. Jahrhundert, 121141. Brno. Hodson, F. R. Sneath, F. H. A. Doran, J. E. 1971: Pokusy o numerickou analzu archeologickch dat. In: Bouzek, J. Buchvaldek, M. (ed.): Nov archeologick metody I. T"d!n materilu , 101121. Praha. Houbowicz, W. 1950: Garncarstwo wiejskie zachodnich terenw Biaorusi. Toru3. Howard, H. 1981: In the wake of distribution: towards an integrated approach to ceramic studies in prehistoric Britain. In: Howard, H. Morris, E. L. (ed.) : Production and Distribution: a Ceramic Viewpoint, BAR S 120, 130. Hrub, V. 1955: Star M!sto. Velkomoravsk poh"ebit! Na Valch. Praha. Hrub, V. 1957: Slovansk kost!n p"edm!ty a jejich vroba na Morav!, PA 48, 118217. Hrub, V. 1965a: Keramika antickch tvar$ v dob! velkomoravsk, %MM 50, 3762 Hrub, V. 1965b: Star M!sto. Velkomoravsk Velehrad. Praha.

267

Hbener, W. 1959: Die Keramik von Haithabu. Neumnster. Chropovsk, B. 1959: Slovansk hrn#iarsk pece v Nitre, AR 11, 812816, 818825, 849850. Chropovsk, B. 1962: Slovansk pohrebisko v Nitre na Lupke, SlA 10, 175219. Chudziak, W. 1991: Periodyzacja rozwoju wczesno,redniowiecznej ceramiki v dorzecza dolnej Drw0cy (VII-XI/XII w.). Podstawy chronologii procesw zasiedlenia. Toru3. Ihm, P. 1983: Korrespondenzanalyse und Seriation, ArchInf 6, 821. Janssen, W. 1970: Der karolingische Tpferbezirk von Brhl Eckdorf, Kreis Kln, Neue Ausgrabungen und Forschungen in Niedersachsen 6, 224236. Janssen, W. 1973: Badorf. In: Hoops, J.: Reallexikon der Germanischen Altertumskunde, Erster Band, 593 597. Berlin New York. Jelnkov, D. 1990: K chronologii sdlitnch nlez$ s keramikou praskho typu na Morav!. In: Prav!k a slovansk osdlen Moravy. Sbornk k 80. narozeninm Josefa Poulka, 251287. Brno. Kavnov, B. 1995: Knochen- und Geweihindustrie in Mikul#ice. In: Daim, F. Pol#ek, L.: Studien zum Burgwall von Mikul#ice. Band I, 113378. Brno. Kavnov, B. 1996: K relativn chronologii keramiky v Mikul#icch, AMM 81, 125154. Kavnov, B. Vitula, P. 1990: B"eclav Potorn, poh"ebit! a sdlit! st"edn doby hraditn. In: Prav!k a slovansk osdlen Moravy. Sbornk k 80. narozeninm Josefa Poulka, 327352. Brno. Kempke, T. 1984: Starigard/Oldenburg. Hauptburg der Slawen in Wagrien. II: Die Keramik des 8.- 12. Jh. Offa Bcher 53. Neumnster. Kempke, T. 1988: Zur Chronologie der Keramik von Starigard/Oldenburg, BRGK 69, 87102. Klanica, Z. 1970: Pokus o t"d!n keramiky z Mikul#ic In: Sbornk Josefu Poulkovi k edestinm, 103 114. Brno. Klma, B. Jr. 1985: Hraditn osada u Dolnch V!stonic, okr. B"eclav, AR 37, 2748. Kotu"k, P. Mach#ek, J. 1997: Koment" ke Kdu moravsk domc eneolitick keramiky. In: Mach#ek, J.: Po#ta#ov podpora v archeologii, 4792. Brno. Kou"il, P. 1994: Slovansk osdlen #eskho Slezska. Brno %esk T!n. Krekovi#, E. 1998: Rmische Keramik aus Gerulata. Bratislava. Krzemi3sk, B. T"etk, D. 1965: P"emyslovsk hradit! a sluebn organizace p"emyslovskho sttu, AR 17, 624644, 649655. Krzemie3ska, B. T"etk, D. 1978: Hospod"sk zklady ran! st"edov!kho sttu ve st"edn Evrop! (%echy, Polsko, Uhry v 10. a 11. stolet), Hospod"sk d!jiny 1, 149230. Ku#era, M. 1974: Slovensko po pde Ve2kej Moravy. tdie o hospodrskom a socilnom vvine v 9.-13. storo#. Bratislava. Ku#era, M. Mach#ek, J. 1997: Teorie a praxe zpracovn archeologickch vzkum$ s pomoc prost"edk$ GIS/LIS. In: Mach#ek, J.: Po#ta#ov podpora v archeologii, 145172. Brno. Kuna, M. 1994: Archeologick pr$zkum povrchovmi sb!ry. Z%SSA, Supplment 23. Praha. Kuna, M. 1997: Geografick informa#n systm a vzkum prav!k sdeln struktury. In: Mach#ek, J.: Po#ta#ov podpora v archeologii, 173194. Brno. Kunow, J. a kol. 1986: Vorschlge zur systematischen Beschreibung von Keramik. Kunst und Altertum am Rhein. Kln, Bonn. Laux, F. 1997: Studien zur frhgeschichtlichen Keramik aus dem slawischen Burgwall bei Hollenstedt, Ldkr. Harburg, Hammaburg, Neue Folge 11, 7183 Losert, H. 1993a: Die Keramik des frhen bis hohen Mittelalters in Oberfranken. Bd.1 2, ZfA M., Beiheft 8. Kln Bonn. Losert, H. 1993b: Die slawische Besiedlung Nordostbayerns aus archologischer Sicht, Vortrge 11. Niederbayerischer Archologentag, 207270. Mach#ek, J. 1994: Podunajsk typ aneb keramika st"edodunajsk kulturn tradice. Rkp diplomov prce. Brno. Mach#ek, J. 1997: Metoda zkladnho zpracovn archeologickch v!deckch dat s pomoc po#ta#ov podpory. In: Mach#ek, J.: Po#ta#ov podpora v archeologii, 3345. Brno.

268

Mainman, A. J. 1990: Anglo Scandinavian Pottery from Coppergate, The Archaeology of York, Vol. 16, Fas. 5. York. Maj, U. 1990: Stradw, stanowisko 1. Cz0,4 I. Ceramika wczesno,redniowieczna. Krakw. Mareov, K. 1983: Uhersk Hradit! Sady. Staroslovansk poh"ebit! na Hornch Kotvicch. Brno. Mareov, K. 1985: Uhersk Hradit! Sady. Staroslovansk sdlit! na Dolnch Kotvicch. Brno. McCarthy, M. R. Brooks C. M. 1988: Medival Pottery in Britain AD 9001600. Leicester. M!"nsk, Z. 1985: Velkomoravsk kostrov poh"ebit! ve Velkch Blovicch. Praha. M!"nsk, Z. 1986: Morava v 10. stolet ve sv!tle archeologickch nlez$, PA 87, 1880. M!"nsk, Z. 1989: K problematice osdlen Znojemska a Btovska v p"edvelkomoravskm a velkomoravskm obdob, %MM 74, 111120. M!"nsk, Z. 1990: N!kter aspekty regionln diferenciace hmotn kultury st"edohraditnho obdob na Morav! ve vztahu k oblasti Uherskohradi(ska. In: Galuka, L. (ed.): Starom!stsk vro#, 657. Brno. M!"nsk, Z. 1993: Otzky kolonizace a interetnickch vztah$ na st"edov!k Morav!, AH 18, 99118. M!"nsk, Z. Unger, J. 1990: Velkomoravsk kostrov poh"ebit! u Mork$vek (okr. B"eclav). In: Prav!k a slovansk osdlen Moravy. Sbornk k 80. narozeninm Josefa Poulka, 360401. Brno. Mo.dzioch, S. 1994: Die Keramik der Siedlung Bytom Odrza3ski in Schlesien. Ein Beitrag zur Theorie und Methode der Bearbeitung von frhmittelalterlicher Keramik. In: Sta&a, %.(Hrsg.): Slawische Keramik in Mitteleuropa vom 8. bis zum 11. Jahrhundert, 143154. Brno. Mller von, A. Mller-Mu#i, K. Nekuda, V. 1993: Die Keramik vom Burgwall in Berlin Spandau. Berlin. Mller, J. 1997: Zur Struktur archologischer Daten und der Anwendung multivariater Verfahren. In: Mller, J. Zimmermann, A. (Hrsg.): Archologie und Korrespondenzanalyse. Beispiele, Fragen, Perspektiven, 37. Espelkamp. Mller, R. 1994: Keramikformen des 9.-10. Jahrhunderts in der Gegend Keszthely Zalavr. In: Sta&a, %. (Hrsg.): Slawische Keramik in Mitteleuropa vom 8. bis zum 11. Jahrhundert, 6382. Brno. Nekuda, V. Reichertov, K. 1968: St"edov!k keramika v %echch a na Morav!. Brno. Neustupn, E. 1979: Vektorov syntza sdlitn keramiky, AR 31, 5574. Neustupn, E. 1986: Nstin archeologick metody, AR 38, 525549. Neustupn, E. 1993: Archaeological Method. Cambridge. Neustupn, E. 1996: Poznmky k prav!k sdlitn keramice, AR 48, 490509. Neustupn, E. 1997: Syntza struktur formalizovanmi metodami vektorov syntza. In: Mach#ek, J. (ed.): Po#ta#ov podpora v archeologii, 237258. Brno. Neustupn, E. 1998: K variabilit! latnsk keramiky, AR 50, 7794. Neustupn, E. Venclov, N. 1996: Vyuit prostoru v latnu: region Lod!nice, AR 48, 615642. Niederle, L. 1921: ivot starch Slovan$, Dl III, Sv.1. Praha. Oko3ski, J. 1995: Keramik aus der Burg von Zawada, Gem. Tarnw Ein Verfahren zur Registrierung von Merkmalen und die Analysenmglichkeiten. In: Pol#ek, L. (Hrsg.): Slawische Keramik in Mitteleuropa vom 8. bis zum 11. Jahrhundert. Terminologie und Beschreibung, 5163. Brno. Orton, C.- Tyers, P.- Vince, A. 1993: Pottery in Archaeology. Cambridge. Parczewski, M. 1982: Paskowy5 Gubczycki we wczesnym ,redniowieczu. Warszawa Krakw. Pavl$, I. 1971: Prask keramika 12. a 13. stolet. Praha. Pavl$, I. 1978: Recenze: Podborsk, V. Kazdov, E. Kotu"k, P. Weber, Z.: Numerick kd moravsk malovan keramiky, Brno 1977, PA 69, 240242. Pavl$, I. 1998: Minulost a p"tomnost archeologie v muzeu. Neolitick sdlit! v Mo#ovicch u %slav!. Praha. Peacock, D. P. S. 1982: Pottery in the Roman World: an ethnoarchaeological approach. London New York. Peka", I. 1978: Star doba "msk na Morav!. Z%SSA 20, sv. 3.

269

Pleinerov, I. 1986: B"ezno: Experiments with building Old Slavic houses and living in them, PA 77, 104 176. Pleinerov, I. Neustupn, E. 1987: K otzce stravy ve staroslovanskm obodb. Experiment v B"ezn!, AR 39, 90100. Podborsk, V. Kazdov, E. Kotu"k, P. Weber, Z. 1977: Numerick kd moravsk malovan keramiky. Problmy deskripce v archeologii. Brno. Pol#ek, L. 1994a: Zum Stand der Erkenntnis der frhmittelalterlichen Keramik aus dem Burgwall Valy bei Mikul#ice. In: Sta&a, %. (Hrsg.): Slawische Keramik in Mitteleuropa vom 8. bis zum 11. Jahrhundert, 207217. Brno. Pol#ek, L. 1994b: Zum Stand der Erkenntnis der frhmittelalterlichen Keramik aus Sdwestmhren. In: Sta&a, % (Hrsg.): Slawische Keramik in Mitteleuropa vom 8. bis zum 11. Jahrhundert, 243263. Brno. Pol#ek, L. 1995: Altes Gliederungssystem der Mikul#icer Keramik. In: Pol#ek, L. (ed.): Slawische Keramik in Mitteleuropa vom 8. bis 11. Jahrhundert Terminologie und Beschreibung , 131195. Brno. Pol#ek, L. 1996: Zum Stand der siedlungsarchologischen Forschung in Mikul#ice. In: Sta&a, %. Pol#ek, L.: Frhmittelalterliche Machtzentren in Mitteleuropa. Mehrjhrige Grabungen und ihre Auswertung, 211 260. Brno. Poleski, J. 1994: Die Keramik des 7.-11. Jahrhunderts in Kleinpolen. Forschungsstand und Forschungsperspektiven. In: Sta&a, %. (Hrsg.): Slawische Keramik in Mitteleuropa vom 8. bis zum 11. Jahrhundert, 155 164. Brno. Poulk J. 1941: P"edhraditn hroby kostrov v Blu#in!. Praha. Poulk, J. 1948: Staroslovansk Morava. Praha. Poulk, J. 19481950: Jin Morava zem! dvnch Slovan$. Brno. Poulk, J. 1957 : Vsledky vzkumu na velkomoravskm hraditi Vala u Mikul#ic , PA 48, 241388. Poulk, J. 1963: Dv! velkomoravsk rotundy v Mikul#icch. Praha. Poulk, J. 1975: Mikul#ice. Sdlo a pevnost knat velkomoravskch. Praha. Poulk, J. 19891990: Po letech op!t o blu#inskm typu, SPFFBU E 3435, 2739. Rase,W. D. Paech, E. M. 1977: Klassifizierung der Kreise der Bundesrepublik Deutschland nach ihrer Versorgung mit Basis Freizeiteinrichtungen. In: Spth, H.: Fallstudien Cluster Analyse, 133146. Mnchen Wien. Redman, Ch. L. 1978: Multivariate Artifact Analysis: A Basis for Multidimensional Interpretations. In: Redman, Ch. L. (a kol.): Social Archaeology: Beyond Subsistence and Dating, 159192. New York San Francisco London. Reisenauer, R. 1970: Metody matematick statistiky. Praha. Rice, P. M. 1981: Evolution of specialized pottery production: a trial model, CurrAnthr 22, 219240. Richards, J. D. 1987: The significance of form and decoration of Anglo-Saxon cremation urns. BAR, British Series 166. Oxford. Rulf, J. 1993a: Archeologie, archeologick data a archeologov, AR 45, 165172. Rulf, J. 1993b: The structure of Neolithic pottery finds in Bohemia: The Bylany exemple, PA 84, 920. Rulf, J. 1997: Intruze keramiky. P"sp!vek ke kritice pramen$, AR 49, 439461. Rus A. 1994: Statistick hodnocen keramiky ze Zabruan a Chlumce, PA 85, 3481. Rulf, J. Sala#, V. 1995: Zprva o latnsk keramice v severozpadnch %echch, AR 47, 373417. Ruttkay, A. 1976: Waffen und Reiterausrstung des 9. bis zur ersten Hlfte des 14. Jahrhunderts in der Slowakei (II) , SlA 24, 245395. Rze.nik, P. 1993: Przyczynek do studiw nad technik6 wykonania naczy3 wczesno,redniowiecznych, PrzA 41, 7586. Rze.nik, P. 1995: Frhmittelalterliche Tpfertechniken im Lichte der Keramik von der Dominsel zu Wrocaw. In: Pol#ek, L. (Hrsg.): Slawische Keramik in Mitteleuropa vom 8. bis zum 11. Jahrhundert. Terminologie und Beschreibung, 6578. Brno. Saka", V. 1985: O keramice "mskch provinci (krom! sigillat). Z%SSA 28.

270

Sala#, V. 1997: K vyuit seriace p"i datovn sdlitn keramiky. In: Mach#ek, J. (ed.): Po#ta#ov podpora v archeologii, 215235. Brno. Sala#, V. 1998: Standardn soubor latnsk sdlitn keramiky, AR L, 4376. Salmang, H. Scholze, H. 1983: Keramik. Teil 2: Keramische Werkstoffe. Berlin Heidelberg New York Tokyo. Sanke, M. 1995: Die mittelalterliche Keramikproduktion in Brhl Pingsdorf. rkp Inaugural Dissertation. Bonn. Shennan, S. 1988: Quantifying Archaeology. Edinburgh. Shepard, A. O. 1985: Ceramics for the Archaeologists. Washington, D.C. (12. vydn). Schierenbeck, S. 1994: Ein Tpferort in Nordwestmarokko aus ethnoarchologischer Perspektive, EAZ 35, 208219. Schietzel, K. 1970: Hlzerne Kleinfunde aus Haithabu (Ausgrabung 19631964). In: Das archologische Fundmaterial I der Ausgrabung Haithabu 19631964, 7791. Neumnster. Schietzel, K. 1981: Stand der siedlungsarchologischen Forschung in Haithabu Ergebnisse und Probleme. Ausgrabungen in Haithabu. Bericht 16. Neumnster. Schiffer, M. B. 1972: Archaeological context as systemic context, American Antiquity 37 2, 156165. Schiffer, M. B. 1976: Behavioral Archaeology. New York. Schiffer, M. B. 1987: Formation Processes of the Archaeological Record. Albuquerque. Schmidt, B. 1965/1966: Zur Keramik des 7. Jahrhunderts zwischen Main und Havel, PZ 43/44, 167235. Schuldt, E. 1956: Die slawische Keramik in Mecklenburg. Berlin. Schuldt, E. 1981: Gross Raden. Die Keramik einer slawischen Siedlung des 9./10. Jahrhunderts. Berlin. Smetnka, Z. 1971: Kolmogorov-Smirnov$v test pro dva vb!ry. In: Nov archeologick metody I, 140 146. Praha. Smith, M. E. 1992: Braudels temporal rhythms and chronology theory in archaeology. In: Knapp, A.B.: Archaeology, Annales, and ethnohistory, 2334. Cambridge. Smutn, J. 1997: Databzov systmy. In: Mach#ek, J. (ed.): Po#ta#ov podpora v archeologii, 1532. Brno. Sommer, U. 1991: Zur Entstehung archologischer Fundvergesellschaftungen. Versuch einer archologischen Taphonomie. In: Studien zur Siedlungsarchologie I, Universittsforschungen zur prhistorischen Archologie. Band 6. Bonn. SPSS Inc. 1998: SPSS Categories 8.0. Chicago. Sta&a, %. 1960: Slovansk obytn objekty na hraditi Star Zmky u Ln!, PA 51 , 240293. Sta&a, %. 1984: Einige Fremdelemente in der materiellen Kultur der Brnner Gegend im 9. Jahrhundert. In: Interaktionen der mitteleuropischen Slawen und anderen Ethnika im 6.-10. Jahrhundert, 217223. Nitra. Sta&a, %. 1994a: Die Entwicklung der Keramik vom 8. bis zur Mitte des 11. Jahrhunderts in Mittelmhren. In: Sta&a, %: Slawische Keramik in Mitteleuropa vom 8. bis zum 11. Jahrhundert, 266286. Brno. Sta&a, %. 1994b: Die Ergebnisse der ersten internationalen Tagung zur slawischen Keramik in Mikul#ice. In: Sta&a, %. (Hrsg.): Slawische Keramik in Mitteleuropa vom 8. bis zum 11. Jahrhundert, 287294. Brno. Sta&a, %. 1995: Die slawische Keramik zur Zeit der Entstehung slawischer Staaten. In: Pol#ek, L. (Hrsg.): Slawische Keramik in Mitteleuropa vom 8. bis zum 11. Jahrhundert. Terminologie und Beschreibung, 79 84. Brno. Steuer, H. 1974: Die Sdsiedlung von Haithabu. Studien zur frhmittelalterlichen Keramik im Nordseekstenbereich und in Schleswig Holstein. Die Ausgrabungen in Haithabu, 6. Bd. Neumnster. Steuer, H. 1979: Die Keramik aus der frhgeschichtlichen Wurt Elisenhof. Studien zur Kstenarchologie Schleswig Holsteins. Ser. A, 3. Steuer, H. 1984: Zur Anwendung statistischer Methoden im Nordseekstenprogramm. In: Jankuhn, H. Schietzel, K. Reichstein, H. 1984: Archologische und naturwissenschaftliche Untersuchungen an lndlichen und frhstdtischen Siedlungen im deutschen Kstengebiet vom 5. Jahrhundert v. Chr. bis zum 11. Jahrhundert n. Chr., Band 2., Hndelspltze des frhen und hohen Mittelalters, 4470. Weinheim. Stroh A. 1954: Die Reihengrber der karolingisch ottonischen Zeit in der Oberpfalz. Kalmnz/Opf. Struve, K. W. 1988: Starigard Oldenburg. Der historische Rahmen, BRGK 69, 2047.

271

olle, M. 1966: Star Kou"im a projevy velkomoravsk hmotn kultury v %echch. Praha. olle, M. 1979: Povsk keramika a jej vztahy k hrn#"skmu okruhu kou"imskmu, AR 32, 498529. telcl, J. a kol. 1987: Mineralogicko petrografick vzkum slovansk keramiky z B"eclavi Pohanska, Scripta fac. sci. nat. Univ. Purk. Brun., Vol. 17, 259296. Tejral, J. 1975: Die Probleme der spten rmischen Kaiserzeit in Mhren. Praha. Timpel, W. 1995: Die frh- und hochmittelalterliche Keramik im westlichen Thringen (8.-12. Jh.). Stuttgart. Tomkov, K. 1993: Ke studiu ran! st"edov!k keramiky, AR 45, 113126. Tomkov, K. a kol. 1994: Zum gegenwrtigen Stand des Studiums der frhmittelalterlichen Keramik in Mittelbhmen. In: Sta&a, %. (Hrsg.): Slawische Keramik in Mitteleuropa vom 8. bis zum 11. Jahrhundert, 165 181. Brno. T"etk, D. 1973: Trh Moravan$ st"edn trh Star Moravy, %s%H 21, 869894. T"etk, D. 1997: Po#tky P"emyslovc$. Praha. Turek, R. 1957: Die frhmittelalterlichen Stmmegebiete in Bhmen. Praha. Turek, R. 1982: %echy v ranm st"edov!ku. Praha. V&a, Z. 1958: Slovan v Bavorsku podle archeologickch doklad$, VPS 2, 183209. V&a, Z. 1961: Slovansk keramika zabruanskho typu v severozpadnch %echch, PA 52, 465476. Vignatiov J. 1992: B"eclav Pohansko II. Slovansk osdlen jinho p"edhrad. Brno. Vlkolinsk, I. 1994: Pottery from cementeries of the 9th-10th centuries in the territory of Slovakia. In: Sta&a, % (Hrsg.): Slawische Keramik in Mitteleuropa vom 8. bis zum 11. Jahrhundert, 8392. Brno. Vlkolinsk, I. 1995: Zur Typologie der Keramik aus Grberfeldern des 9.-11. Jahrhunderts in der Slowakei. In: Pol#ek, L. (ed.): Slawische Keramik in Mitteleuropa vom 8. bis zum 11. Jahrhundert. Terminologie und Beschreibung, 3538. Brno. Vossen, R. 1991: Ethnoarchologische Analogien Mglichkeiten und Gefahr. In: Ldtke, H. Vossen, R. (ed.): Tpferei und Keramikforschung, Bd.2, 2135. Bonn. Wamers, E. 1994: Die frhmittelalterlichen Lesefunde aus der Lhrstrae in Mainz. Mainzer Archologische Schriften 1. Mainz. Zpotock, M. 1965: Slovansk osdlen na Litom!"icku, PA 61, 205391. Ziegert, H. 1983: Kombinations Statistik und Seriation. Zu Methode und Ergebnis der Bronzezeit Chronologie K. Goldmanns, ArchInf 5, 2535. Zimmermann, A. 1997: Zur Anwendung der Korrespondenzanalyse in der Archologie. In: Mller, J. Zimmermann, A.: Archologie und Korrespondenzanalyse. Beispiele, Fragen, Perspektiven. Espelkamp. emli#ka, J. 1997: %echy v dob! knec. Praha.

AH Archaeologia historica AMM Acta Musei Moraviae AR Archeologick rozhledy ArchInf Archologische Informationen ArchKorresp Archologisches Korrespondenzblatt AuF Ausgrabungen und Funde BRGK Bericht der Rmisch-Germanischen Kommission CurrAnthr Current Anthropology %MM %asopis Moravskho muzea v Brn! %s%H %eskoslovensk #asopis historick EAZ Ethnographisch-Archologische Zeitschrift PA Pamtky archeologick PrzA Przegl6d Archeologiczny PV P"ehled vzkum$ PZ Praehistorische Zeitschrift

272

Sb%SSA Sbornk %eskoslovensk spole#nosti archeologick SlA Slovensk archeolgia SPFFBU Sbornk prac Filozofick fakulty brn!nsk university VPS Vznik a po#tky Slovan$ VVM Vlastiv!dn v!stnk moravsk Z%SSA Zprvy %eskoslovensk spole#nosti archeologick p"i %SAV ZfAM Zeitschrift fr Archologie des Mittelalters

273

VII. Zusammenfassung
Die vorliegende Arbeit befat sich mit der frhmittelalterlichen Keramik des 9. Jahrhunderts und den neuen Methoden ihrer Bearbeitung, basierend vor allem auf dem in Pohansko bei B"eclav gewonnenen, dokumentierten und hier deponierten Material. Diese Lokalitt zhlt zu den bedeutendsten und am besten untersuchten Zentralburgwllen Gromhrens. Die Studie wird in drei groe Komplexe eingeteilt. Im ersten Teil setzen wir uns mit den allgemeinen methodologischen Fragen der Bearbeitung der frhmittelalterlichen Keramik aus den Siedlungsbezirken auseinander. Der nchste Teil konzentriert sich auf die eigentliche Auswertung der Funde von Pohansko. Das Schlukapitel beinhaltet jene Interpretationsmodelle, die sich aus der Kenntnis der frhmittelalterlichen Keramik von Pohansko und der vergleichbaren Fundgruppen aus Mitteleuropa, bzw. aus den ethnoarchologischen Untersuchungen oder aus den Ergebnissen der experimentellen Archologie ergeben. Der in der vorliegenden Arbeit realisierte Versuch einer modernen Bearbeitung der umfangreichen frhmittelalterlichen Keramik ist sehr zeitaufwendig und auch methodologisch anspruchsvoll. Eine derartige Bearbeitung erfordert eine lange und systematische Arbeit, die ohne Mithilfe eines Teams von Mitarbeitern und ohne die Untersttzung einer ganzen Reihe von Stipendien und wissenschaftlichen Projekten nicht denkbar wre. Die wissenschaftlichen Projekte knnen sich nicht blo auf die Problematik der Keramik konzentrieren. Es mu auch der Bereich der Methodologie herangezogen werden. Der Verfasser mchte sich hiermit bei den folgenden Instituten bedanken, mit deren Untersttzung die vorliegende Studie zustande kam: AKTION Tschechische Republik-sterreich, The British Council, Deutscher Akademischer Austauschdienst, Fond rozvoje vysokch kol %R, Grantov agentura %R, Programm KONTAKT, sterreichisches Institut fr Ost und Sdosteuropa, stav archeologie a muzeologie FF MU.

Einfhrung Die Erforschung der frhmittelalterlichen Keramik wurde in Mhren immer vor allem mit ihrer Rolle bei der Erstellung eines chronologischen Systems verbunden, was nicht auerhalb des Kontextes der in der traditionellen Archologie blichen Auffassung liegt. Neben den grundlegenden chronologischen Fragenkomplexen wurden aufgrund der Keramikanalysen nur teilweise auch weitere Probleme gelst, wie z. B. die Ethnizitt der Hersteller, die Distributionsbereiche, die manchmal mit den Stammesgebieten verwechselt werden usw. (z. B. POULK 1948, 113115; STA'A 1995). Im Rahmen der Entwicklung der Methodologie der Keramikbearbeitung weltweit befindet sich die mhrische Archologie in der entwickelten zweiten (typologischen) Phase der Geschichte des Keramikstudiums, wie sie von Orton, Tyers und Vince definiert wurde (1993, 322). Die moderne archologische Theorie (BUKO 1990, 2030) setzt jedoch voraus, da man in die Keramikforschung auch andere Themenbereiche einbezieht; wie z. B. die Art und Weise der Rohstoffgewinnung und dessen Verarbeitung, die Herstellungsverfahren der Gefe und deren Distribution, der Gebrauchswert der Keramik, ihre symbolische Bedeutung, die Art und Weise der Keramikumwandlung aus der Sphre der lebendigen in die tote (archologische) Kultur, die Produktionsorganisierung und der Umfang der Produktion des jeweiligen Bezirkes u.a. Vor allem steht jedoch die Suche nach dem Sinne dieser Prozesse im Vordergrund. Sie will sich nicht nur mit dem was geschah/war auseinandersetzen, sondern sie versucht die Frage warum das geschah/so war zu beantworten. Diese Arbeit wird mit Hilfe der Informationen aus den ethnographischen Untersuchungen, der statistischen Keramikverarbeitung usw. realisiert. Die Betonung liegt auf der sog. kologie der Fundorte, d. h. der Bearbeitung von Keramikkonzentrationen in den Fundorten. Ferner ist der Erhaltungsgrad der Keramik oder die Relation zum Objekttypus, in dem die Keramik zutage kam, von Bedeutung. Auch in Mhren mssen wir die neuen Tendenzen in der auslndischen Wissenschaft positiv akzeptieren. Trotzdem kann man einstweilen auf die traditionelle Richtung der Forschung nicht vllig verzichten. Dieses Kapitel mu zuerst auf bestimmte Weise abgeschlossen werden. Beim Definieren des traditionellen chronologisch-typologischen Schemas der frhmittelalterlichen Keramik in Mhren erreichte man den grten Fortschritt gerade in Pohansko bei B"eclav, und zwar dank der hervorragenden Arbeit B. Dostls (z. B. 1975). Seine Ergebnisse fate er in seiner allerletzten Arbeit zusammen, in der er auch auf die Notwendigkeit einer weiteren Untersuchung der frhmittelalterlichen Keramik von Pohansko aufmerksam machte (1994a, 228321): Die beschriebenen Keramikgruppen und Typen habe ich schon bei der Analyse der Irdenware aus Siedlungs und Grabverbnden im Areal des Herrenhofes festgelegt, aber ihr Vorkommen wiederholte sich ...Diese Varianten sind im Prinzip gleichzeitig, aber es knnten unter ihnen auch

274

chronologische Differenzen bestehen, die aus verschiedenen Grnden lange unbekannt geblieben sind. Spezifische Merkmale einzelner Gruppen und Typen knnten nderungen in der Erzeugung widerspiegeln und zum Datierungshilfsmittel werden. Die Festlegung des prozentuellen Anteils einzelner Keramikgruppen und Typen in den Siedlungsobjekten mit zahlreichem keramischem Material drfte zur Aussonderung der gleichzeitigen Objektgruppen fhren. Unsere Monographie kann als bergang von der traditionellen zur neuen Auffassung der Arbeit mit der Keramik angesehen werden. Im Rahmen des traditionellen Schemas versuchen wir die alten Fragen zu beantworten; die moderne Auffassung wird eher neue und relevante Fragen stellen. Dieses Vorgehen steht so im Einklang mit den Ansichten anderer Wissenschaftler, die die Relation zwischen der traditionellen und modernen Richtung in der Forschung nicht als Konkurrenz, sondern als eine komplementre, den spezifischen Forderungen der Wissenschaft entsprechende Beziehung verstehen. Beide Strmungen sollten parallel existieren und sich gegenseitig ergnzen.

Zur Methode der Bearbeitung der frhmittelalterlichen Keramik aus den Siedlungsarealen Die Archologie untersucht mit ihren Hilfsmitteln, d. h. den materiellen Quellen, die menschliche Gesellschaft das Objekt ihres Studiums. Auch die frhmittelalterliche Keramik zhlt zu den Hilfsmitteln der Archologie. Ihre Bearbeitung mu deshalb die archologische Methode respektieren. Wenn wir auf feste methodische Grundlagen verzichten, droht Dilettantentum und Unwissenschaftlichkeit. Eine besondere Betonung sollte auf der theoretischen Ebene auf der Problematik der archologischen Ausgrabung, den Depositions und Postdepositionsprozessen, den Analysen und Synthesen archologischer Strukturen und den Kategorien der lebendigen Kultur im Zusammenhang mit der Bearbeitung der (frhmittelalterlichen) Keramik als archologischer Quelle liegen. Die archologische Ausgrabung stellt den bedeutendsten Vorgang der Keramikgewinnung dar. Die Art und Weise der Durchfhrung der Ausgrabung sowie die primre Bearbeitung des gewonnenen Materials beeinflut bedeutend die Schluergebnisse der Keramikanalysen in einigen Aspekten (ORTON-TYERS-VINCE 1993, 4466): 1. durch die Gre der Fragmente, die man mit der gegebenen Methodik erfassen kann 2. durch die Fundmenge, die man mit der gegebenen Methodik der Ausgrabung aus einzelnen Komplexen gewinnen kann 3. durch die Art und Weise der Verteilung der Funde im Terrain und ihrer Dokumentation 4. die Inventarisierung und Skartierung Im Rahmen der Arbeit mit der Keramik mssen wir diese Vorgnge kritisch beurteilen und aus ihnen bestimmte Schlufolgerungen ziehen. Der Aussagewert der Keramik hngt nmlich mit der Methodik der archologischen Ausgrabung, der Art und Weise der Laborbearbeitung, der Inventarisierung sowie der spteren Deponierung eng zusammen. Auch das Studium der Prozesse, die im Verlauf und nach dem Ausschlieen der Keramik aus der lebendigen Kultur vorsichgingen, ist methodologisch von groer Bedeutung. Durch die Wirkung dieser Tranformationen wurden die Bestandteile der ursprnglichen lebendigen Kultur (auch die Keramik) deutlich umgewandelt (sozusagen archologisiert). Es determiniert bedeutend unsere Mglichkeiten, die Vergangenheit direkt mit Hilfe der archologischen Quellen kennenzulernen. Man vergit dann oft die bestehende Verzerrung. Die Archologen gehen von der Voraussetzung aus, da der Fundkomplex pltzlich enstand und da alle in ihm befindlichen Funde zugleich und ohne Auswahl vom Gebrauch ausgeschlossen wurden. Eine solche Auffassung wird als Prinzip Dornrschen oder Pompeji bezeichnet (BERNBECK 1997, 66 inkl. Literatur). Es geht jedoch um eine vllig falsche Voraussetzung. Die archologische Quelle ist nmlich ein totes, formales und statisches Objekt, das nicht nur durch die ehemalige lebendige Kultur gegeben ist. Es stellt gleichzeitig das Ergebnis vieler qualitativen sowie quantitativen Transformationen dar (NEUSTUPN 1996, 490). Wenn wir die Vergangenheit rekonstruieren wollen, mssen wir einzelne Phasen der Transformation von archologischen Quellen kennenlernen, damit ihre Inversion mglich wird. Wenn das vergangene System eine menschliche Gruppe mit ihren Ttigkeiten und Lebensumstnden rekonstruiert werden soll, so mssen zunchst die Prozesse identifiziert werden, die den archologischen Befund produzierten. (BERNBECK 1997, 66). Die Untersuchung dieser Prozesse stellt den Bestandteil der eigentlichen archologischen Methode dar (NEUSTUPN 1986, 527531). Grundlegende Studien zum Thema der Depositions und Postdepositionsprozesse wurden von M. B. Schiffer verfat (1972; 1976; 1987). Nach ihm kann man zwei grundlegende Typen von Transformationen unter-

275

scheiden, die die archologischen Funde durchmachen: die sog. c-Transformation, verursacht durch die menschliche Ttigkeiten, und die n-Transformation, verursacht durch die Naturprozesse. Die Problematik der Postdepositionsprozesse hngt vor allem mit dem Studium des Abfalls und der Abfallareale zusammen. M. B. Schiffer (1972) unterscheidet zwischen Primrabfall, Sekundrabfall und Abfall de facto. Die Gegenstnde, die zum Primrabfall gehren, bleiben im Ort des Gebrauchs; beim Sekundrabfall sind der Ort, wo der Abfall gelagert wird, und der Ort des Gebrauchs verschieden. Der Abfall de facto entsteht z. B. wenn das Haus verlassen wird; er wird also nie formal weggeworfen (SOMMER 1991, 57). E. Neustupn und M. Kuna ergnzen die erwhnten Typen noch durch den tertiren Abfall; der entsteht, wenn der sekundre Abfall durch die natrlichen Krfte an einen anderen Ort transportiert wird (NEUSTUPN 1996, 496). Die Abfallareale stellen ein intentionales menschliches Produkt dar, und sind deshalb als Artefaktquellen anzusehen. Als Befunde von diesem Charakter mu man sie auch untersuchen (NEUSTUPN 1996, 494502). Der Archologe mu nach kritischer Beurteilung seiner eigenen heuristischen archologischen Arbeit zunchst das ganze Spektrum von n-Transformationen aufklren. Die Betonung auf dieser Problematik liegt traditionellerweise am meisten bei der Untersuchung der palolithischen Lokalitten, wo man die Folgen von Solifluktion, Kryoturbation u.a. verfolgt (SOMMER 1991, 142). Auch in den jngeren Perioden handelt es sich jedoch um ein bedeutendes Thema. Eine entscheidende Rolle spielt hier vor allem das Studium der Verfllung der eingetieften Objekte (z. B. BUKO 1990, 377379; RULF 1997), die Problematik der Intrusionen (z. B. RULF 1997), die Bewegung der Gegenstnde in den Kulturschichten (z. B. KUNA 1994) u.. Die Rekonstruktion des Standes, wann die Menschen, die den Abfall produzierten (d. h. eine der Hauptquellen fr die archologische Forschung) bzw. mit ihm arbeiteten, auf ihn bewut einzuwirken aufhrten, sollte das Ergebnis des Studiums der n-Transformationen sein. In einigen Fllen ist eine solche Rekonstruktion infolge fataler n-Transformationen nicht mehr mglich (ein typisches Beispiel dafr ist das Zerackern und die Erosion der Kulturschicht). Wenn die Bedingungen in der Lokalitt jedoch gnstig sind, kann man einige Vorgnge benutzen, die uns eine solche Rekonstruktion ermglichen. Eine grundlegende Methode stellt z. B. der Vergleich der Verstreuung einzelner Fundkategorien in der Lokalitt dar. Vom Gesichtspunkt der archologischen Taphonomie aus sollte man bei der Keramik nach U. Sommer (1991, 144145 inkl. Literatur) vor allem folgende Aspekte verfolgen: die Scherbengre, den Charakter der Oberflche und der Kanten (den Verwitterungsgrad) und die Verstreuung der Fragmente eines Gefes. Diese Angaben kann man auch fr die Unterscheidung zwischen primrem und sekundrem Abfall benutzen. Im primren Abfall sollten Scherben von ungefhr gleicher Gre vorkommen, die man zum groen Teil zusammenkleben kann. Im ungestrten sekundren Abfall fehlen sehr kleine Fragmente. Die Absenz der groen Scherben deutet auf den sekundren Gebrauch der zerbrochenen Gefe hin. Die groe Verstreuung der kleinen Scherben, aus welchen sich grere Stcke nicht zusammensetzen lassen, ist die typische Folge des Keramikzertretens im Kommunikationsraum. In diesem Fall kann es sich sowohl um den primren als auch sekundren Abfall handeln. Whrend der Postdepositionsprozesse kommt es bei der Keramik zu einer markanten Transformation. E. Neustupn (1986, 1996) unterscheidet, neben den qualitativen (Untergangs-, Raum-, destruktiven) Transformationen, drei Haupttypen der quantitativen Transformationen: das Fragmentieren, die Akkumulation und die Reduktion. Nach E. Neustupn (1996, 502505) haben alle nicht zuflligen quantitativen Transformationen (vor allem die Akkumulation) deutliche Probleme bei der statistischen Auswertung der Keramik aus den Siedlungsobjekten zur Folge. Praktisch alle traditionellen statistischen Methoden basieren nmlich auf der Voraussetzung der Arbeit mit zuflligen Stichproben aus der Grundgesamtheit. Von diesem Gesichtspunkt aus kann der Vergleich der Siedlungsobjekte gem der prozentuellen Vertretung bestimmter Beschaffenheiten der Keramik aus diesen Objekten falsch erscheinen. Einen Ausgangspunkt stellt die Arbeit mit ausreichend umfangreichen Fundkomplexen dar, in denen es zum Ausgleich dieser Nichtzuflligkeiten kommt (es knnten die Komplexe in der Grenordnung von einigen Hundert von Scherben in Frage kommen), oder die Benutzung einiger spezieller Verfahren. Beispielsweise die zweifelsohne von einem Gef stammenden Scherben lassen sich fr die statistischen Analysen zusammenfgen, und man kann auf diese Weise die minimale Anzahl der Individuen im Fundkomplex feststellen (dieses Verfahren ist bei umfangreicheren Stzen unzuverlssig). Die Daten werden auch dichotomisiert (es wird nur die Absenz oder die Prsenz der jeweiligen Eigenschaft im Satz verfolgt); es werden auch die Werte der Abweichungen von den vorausgesetzten Werten verfolgt u. . Die Anwendung der erwhnten Spezialverfahren, deren Ergebnisse gem der empirischen Feststellungen im Vergleich zu den blichen Verfahren leider nicht deutlich verbessert sind, fhrt zu einer bedeutenden Senkung des Informationspotentials, das in den archologischen Daten enthalten ist. Die Archologen arbeiten deshalb trotz der Gefahr der Verflschung mit voller Scherbenzahl (NEUSTUPN 1996, 503504). Die Mitglieder des Archologischen Trusts in York beispielsweise (BROOKS 1987, 116125; MAINMAN 1990, 387 390) halten das Zhlen und Wiegen der Scherben bei der Bearbeitung groer Keramikmenge fr ein schnelles, einfaches und objektives Verfahren.

276

Das erwhnte Problem lsen wir teilweise mit Hilfe des folgenden Begriffes die archologisch homogenen Fundkomplexe. Alle in ihnen enthaltenen Funde haben die gleiche Postdepositionsgeschichte. Solche Komplexe lassen sich statistisch viel besser benutzen (ORTON-TYERS-VINCE 1993, 168) und sie ermglichen den Vergleich mit anderen Stzen mit gleicher Postdepositionsgeschichte. Die Entscheidung, ob die Fundkomplexe wirklich archologisch homogene Stze sind, kann man nur aufgrund eines ausfhrlichen Studiums der Transformationen und der Postdepositionsprozesse, die die Keramik durchmachte, treffen. Wenn uns die Trennung der Eigenschaften von den Quellen, die die lebendige Vergangenheit nicht widerspiegeln, sondern als Ergebnis der Postdepositionstransformationen anzusehen sind, gelingt, mssen wir den archologischen Kontext analysieren, d. h. in elementare Teile zweierlei Art zerlegen: die Entitten und die Qualitten (NEUSTUPN 1986, 532537). Nach E. Neustupn verstehen wir unter Entitten strukturierende rumliche Elemente, wie z. B. die Region, das Grberfeld, das Grab, die Siedlungsgrube, die Konzentration von Steingerten, das Gef, die Scherbe u.. Archologische Entitten tragen wichtige Informationen, wie rumliche Beziehungen, Lagen und Entfernungen. Die Qualitten sind die Eigenschaften von Entitten. Es kann eine bestimmte Gefverzierung, die Anzahl der Gefrnder eines bestimmtem Typus in einem Objekt, die Burgwallflche u.. sein. Jede Entitt hat theoretisch eine unendliche Menge von Eigenschaften. Der Archologe trifft die Entscheidung, welche von ihnen er auswhlen wird. In diesem Fall, hnlich wie bei der Definition der Entitten, mu ihm ein vorlufiges Modell helfen. Es basiert in diesem Fall vor allem auf unseren Kenntnissen von analogen Kontexten, den Ergebnissen der Pilotprojekte, den geplanten Zielen der Analyse usw. (NEUSTUPN 1986, 534535). Die Erstellung des deskriptiven Systems und die Beschreibung selbst stellen den Hhepunkt der analytischen Phase der archologischen Methode dar. Die Betonung lag auf der Problematik des methodologischen Hintergrundes der Analyse der Entitten und vor allem der Qualitten der frhmittelalterlichen Keramik und ihrer Beschreibung. Eine bestimmte Zusammenfassung, die man jedoch nur zum Teil akzeptieren kann, stellt der Entwurf des Hierarchisierens der Qualitten der frhmittelalterlichen Keramik im Rahmen des von J. Bubenk und J. Frolk vorgelegten terminologischen Systems dar (BUBENK FROLK 1995). Der Zentralbegriff in der Terminologie Bubenks und Frolks ist der Typ, der dem Komplex von Einzelstcken, die durch die gleiche keramische Klasse und die gleiche Morphologie gekennzeichnet sind, vorbehalten wird. Die keramische Klasse charakterisiert vor allem die Keramiktechnologie. Sie wird durch sechs grundlegende Merkmale definiert: 1) nachgedreht/gewulstet 2) die Oberflchencharakteristik auf der Auenseite 3) der Magerungsstoff die Art 4) der Magerungsstoff die Menge 5) das Brennverfahren 6) die Spuren der Herstellungstechnologie Vom morphologischen Gesichtspunkt aus werden nur drei Merkmale verfolgt: 1) die Grundform des Gefes 2) die Grundprofilierung des Randes 3) die Charakteristik der Verzierung Dieser Entwurf prsentiert die grundlegenden Richtungen, auf denen die Betonung beim Studium der frhmittelalterlichen Keramik liegen sollte. Es ist die Analyse: der keramischen Masse, deren Brandes, des Gefaufbaus, der Gefform und Verzierung bzw. anderer Oberflchenbeschaffenheiten. Die Analyse der keramischen Masse (engl. fabric), aus der die Gefe hergestellt wurden, bildet einen bedeutenden Bestandteil des Keramikstudiums. Die Vorbereitung sowie Verarbeitung eines qualittsvollen Materials fr die Keramikproduktion stellt ein berlegtes technologisches Verfahren dar, das die Traditionen, Erfahrungen und Mglichkeiten der Hersteller widerspiegelt. Es handelt sich um eine hoch utilitre Aktivitt, und als solche mu sie auch beurteilt werden. Die Mglichkeiten sowie moderne Methoden des Studiums der Keramikmasse wurden schon im Jahre 1954 von A. Shepard (1985) zusammengefat. Bei der Beschreibung der Keramikmasse lassen sich die folgenden drei bedeutendsten Charakteristiken verfolgen: das Brennverfahren, der Magerungsstoff (der nicht plastische Teil) und die Matrix (der plastische Teil). Die Matrix (dieser Terminus wurde aus der Geologie bernommen) wird aus Lehmmineralien, deren Durchmesser kleiner als 0,002 mm ist, gebildet. Im Hinblick auf die extrem kleinen Gren von Elementen, aus denen Lehm besteht, ist die Beobachtung mit bloem Auge oder mit normalem Mikroskop nicht mglich. Nur unter bestimmten Umstnden oder bei der Anwendung hoch spezieller naturwissenschaftlicher Analysen kann

277

man die Matrix zum Keramikstudium benutzen. Die Matrix kann jedoch einige Elemente, z. B. Eisen enthalten, die auf bestimmte Weise (beispielsweise als Farbe) zutage kommen knnen. Zu dem hufigsten Magerungsstoff der slawischen frhmittelalterlichen Keramik zhlen, wie es z. B. bei polnischen Funden dokumentiert wird, Flusand und zerbrckelte Gesteine, bzw. Mineralien, vor allem Granit und Quarzit. Beide Hauptarten von Magerungsstoff lassen sich nach ihrer Morphologie unterscheiden: die Flusandkrner sind abgerundet, das zerbrckelte Gestein ist scharfkantig. In einer Lokalitt kommt der Magerungsstoff beider Gruppen vor. Die Keramik mit der Beimischung des zerbrckelten Gesteins hat bessere Eigenschaften in bezug auf die mechanische Widerstandsfhigkeit; sie vertrgt auch termische Schocks z. B. beim Kochen auf dem Feuer, besser (FUSEK 1994, 17). Trotzdem berwiegt Flusand eindeutig in einigen Lokalitten. Sein Anteil steigt auch im Laufe der Zeit. Das Benutzen der entwickelteren Produktionstechnologien kann nmlich beim Nachdrehen oder Drehen die Beschdigung der Gefwnde durch grere scharfkantige Bruchstcke von zerbrckeltem Gestein, die in der keramischen Masse enthalten sind, zur Folge haben. Wenn man Sand als Magerungsstoff verwendet, wird diese Gefahr minimalisiert. Neben Flusand und zerbrckelten Gesteinen tauchen bei der frhmittelalterlichen Keramik weniger hufig auch andere Arten von Magerungsstoff wie z. B. Kalkstein, bzw. Marmor, Graphit oder organische Beimischungen auf. Einzelne Magerungsstoffarten knnen in unterschiedlichem Mae die Beschaffenheit der keramischen Masse verbessern (z. B. Graphit hat sehr gute Wrmeleitfhigkeit SALMANG SCHOLZE u.a. 1983, 149) oder auch verschlechtern (BUKO 1990, 92102). Die Objektivitt bei der Identifizierung der keramischen Masse gewhren naturwissenschaftliche Analysen. Unter Zuhilfenahme von naturwissenschaftlichen Analysen gewinnen wir, in Abhngigkeit zu deren Typ bzw. Kombination, eine relativ umfangreiche (komplette) Liste der Elemente, aus denen die keramische Masse besteht. Es ist jedoch nicht einfach, dieses Verzeichnis in jene Informationen zu transformieren, die die Archologen oder Geologen bei ihrer Forschung, z. B. bei der Identifikation der Quellen des keramischen Materials im Terrain benutzen knnten. Wenn dieses Vorhaben milingt, stellen die naturwissenschaftlichen Keramikanalysen nur eine relativ teure und selbstzweckmige Sackgasse dar. Ein bedeutendes, und im Grunde genommen nicht sehr erfolgreich gelstes Problem ist auch die Anwendung der Ergebnisse dieser Analysen in der Perspektive des riesigen Materialquantums aus einigen Lokalitten. Im Hinblick auf den groen finanziellen sowie Zeitaufwand der exakten naturwissenschaftlichen Analysen kann man auf diese Art und Weise nur einen kleinen Teil von Funden bearbeiten. Die Grundlage der Zusammenarbeit zwischen Archologen und Naturwissenschaftlern sollte deshalb das Auffinden jener Kriterien sein, die petrologisch, bzw. chemisch oder anders relevant sind; gleichzeitig ist ihre archologische visuelle Identifikation mglich (ORTON-TYERS-VINCE 1993, 149). Bei der Entscheidung, in welchem Mae sich die Zusammensetzung der keramischen Masse in unser deskriptives System einbeziehen lt, sollten wir deshalb von der Kombination archologischer und naturwissenschaftlicher Analysen ausgehen. Die vom Gesichtspunkt der exakten Wissenschaften sowie der archologischen Materialbeschreibung aus relevanten Merkmale lassen sich in dem Moment finden, in dem sich die Ergebnisse beider Verfahren treffen. Auf diese Art und Weise knnen wir jene Charakteristiken definieren, die fr uns einen Beitrag darstellen, und diejenigen ausschlieen, die als zeitraubende die Effektivitt der Beschreibung nur vermindern. Eine bedeutende Charakteristik der Keramikmasse stellt ihr Brand dar. Dieser Proze ereignet sich bei einer Temperatur ber 600oC, wenn Lehm seine Plastizitt verliert. ber dieser Temperaturgrenze verwandelt sich der Rohstoff in die Keramik (Buko 1990, 39). Bei einer makroskopischen Beobachtung kommt der Brand am Gef durch zwei Hauptcharakteristiken zutage: die Farbe und die Hrte (ORTON-TYERS-VINCE 1993, 6870). Die Unterschiede in der Geffarbe werden durch zwei Hauptfaktoren verursacht: die Bedingungen beim Brennen (d.h. die Temperatur, die Dauer und die Sauerstoffzufuhr) und die Anwesenheit, bzw. die Verteilung von Eisen oder anderen Elementen und Mineralien in der Matrix. Die Farbe mu man auf der Oberflche sowie auf dem Bruch des Fragments verfolgen. Vor allem in den angelschsischen Lndern werden groe vergleichende Serien von Proben fr maximale Objektivierung der Bearbeitung der keramischen Masse erstellt. Aufgrund dieser Serien lassen sich einzelne Fragmente oder Gefe auch aus ausgedehnteren Regionen verschiedenen keramischen Klassen mit Hilfe des Vergleichens zuordnen. Dieses Verfahren erscheint in der Gegenwart als das perspektivste (ORTON-TYERSVINCE 1993, 7275). Die Analyse des Gefaufbauens soll die Informationen vom Handwerksniveau in der untersuchten Region erbringen, und die Spezifika des Herstellungsprozesses in einzelnen Lokalitten, diversen Regionen oder Lndern definieren. Die Verfolgung der Entwicklung der Technologie im Laufe der Zeit hat die Feststellung ihrer Dynamik, des Antritts oder Unterganges verschiedener Verfahren zur Folge. Diese Analyse wird mit Hilfe der makroskopischen Beobachtung der auf der Gefoberflche erhalten gebliebenen Spuren durchgefhrt; sie kann von mikroskopischer Laboruntersuchung, kombiniert mit den Ergeb-

278

nissen der experimentellen Archologie und Ethnographie, ergnzt werden (BUKO 1990, 105; RZE+NIK 1993; 1995, 6678, inkl. Literatur). Nach den polnischen Wissenschaftlern lassen sich aufgrund der ethnoarchologischen Untersuchungen folgende drei Hauptverfahren bei der Herstellung der frhmittelalterlichen slawischen Gefe unterscheiden (BUKO 1990, 105107): 1) das Kneten aus Rllchen ohne Benutzen der Rotation; 2) die Technik der Modellierung aus Rllchen mit Hilfe der Rotation und des Gefnachdrehens; 3) das Drehen unter Zuhilfenahme von schnell rotierender Fuscheibe. Es lt sich das Nachdrehen wie folgt unterscheiden: 1) das schwach gestaltende Nachdrehen oder eher die Glttung; es/sie konnte ohne Scheibe, nur auf einer rotierenden Unterlage realisiert werden; 2) das stark gestaltende Nachdrehen, mit Hilfe einer schneller rotierenden Tpferscheibe; in diesem Fall wurde das Material im Gegensatz zu dem obigen Verfahren in der Gefwand umgestellt. Mit Hilfe der Rotation konnte man die Mndung mit dem Rand, ferner auch die Schulter, den Bauch und den unteren Gefteil nachdrehen und gestalten. Die Spuren des Nachdrehens lassen sich vor allem am Hals und dem Gefrand verfolgen. An anderen Gefteilen konnten sie durch spteres Gltten der Gefoberflche weggewischt werden. Die Analyse der Gefform hngt mit den eigentlichen Anfngen der Keramikklassifizierung zusammen und stellt einen der grundlegenden Bestandteile der typologisch-chronologischen Auffassung dar. Die Form der Gefe wurde vor allem von deren Funktion (das Vorratsgef, das Kochgef, die Tischkeramik, die Kultgefe u.a. zur Beziehung zwischen dem Kochen und der Keramikform siehe z. B. MO+DZIOCH 1994, 152153) determiniert. Sie konnte jedoch auch von anderen Faktoren, wie beispielsweise von der sozialen Stellung der Verbraucher, der Ethnizitt, der rtlichen Tradition und nicht zuletzt auch von der jeweiligen Mode beeinflut werden. Eine Bedeutung kann man sicher auch den mit der eigentlichen Herstellung zusammenhngenden Aspekten, wie z. B. den benutzten Werkzeugen, dem zugnglichen Material sowie der Routine des Herstellers zuschreiben (ORTON-TYERS-VINCE 1993, 7677, 152). In der Gegenwart bevorzugen wir bei der Beschreibung der Gefform die formalisierte Auffassung und Strukturanalyse. Das Gef wird nicht als ein Komplex beschrieben; demgegenber wird es bei der Beschreibung nach seinem Profil in einzelne Teile, z. B. den Rand, den Boden, die Schulter strukturiert. Diese Teile werden dann mit einer breiten Skala der formal definierten Beispiele verglichen und nach ihnen kodiert. Dieses System ist viel universaler und kann fr eine sptere Computerverarbeitung der Keramik, hnlich wie die Verfolgung der Gefmae, benutzt werden. Der spezifischen Analyse der metrischen Gefmae wird Bedeutung vor allem bei jener Keramik zugeschrieben, die in ihrem Formspektrum relativ homogen ist, und die ihre Grundform, z. B. die frhmittelalterliche slawische Keramik, behlt. Das Definieren der Typen auf dem Prinzip der Relationen von Grundmaen halten wir fr eine einfache, jedoch effektive Methode. Die Verzierung der frhmittelalterlichen Keramik hat z. B. in bezug auf die Chronologie, die regionalen Unterschiede oder die Ethnizitt eine Bedeutung. Damit das Studium der Verzierung Sinn macht, mssen wir ein bestimmtes deskriptives System als Hilfsmittel zur Beschreibung der Verzierung erstellen. Am gnstigsten ist die hierarchische Auffassung, die sowohl auf einer rein formalen morphologisch-technologischen Grundlage, als auch auf anderen Prinzipien (z. B. Stilanalyse aufgrund der Ergebnisse der ethnoarchologischen Forschung) basieren kann. Das hierarchische System stellt keine bloe Summe von vorhandenen Motiven und Techniken dar. Da es von einem bestimmten Modell ausgeht, systematisiert es potentielle Verzierungsmglichkeiten, die mit der Realitt konfrontiert werden. Nur aufgrund einer vorlufigen Kenntnis der studierten Problematik und aufgrund der Spezifika einzelner Perioden oder Regionen lt sich entscheiden, welche Merkmale bei der Beschreibung verfolgt werden sollen. Die Merkmale, die in einem Fall vllig irrelevant erscheinen, knnen in einem anderen Kontext von grundstzlicher Bedeutung sein (beispielsweise die Anzahl der Kammzhne, mit welchem das Gef verziert wurde; diese Charakteristik ist fr die Datierung der slawischen Keramik aus dem Gebiet der unteren Elbe von Bedeutung LAUX 1997, 6667). Die Erstellung eines deskriptiven Systems ist der Hhepunkt der analytischen Arbeit des Archologen, der sich mit der Keramik befat. Ein groes, hiermit zusammenhngendes Problem stellt jedoch die Subjektivitt der Wissenschaftler dar. Bei der Beschreibung der Keramik, die noch nicht massenweise hergestellt wurde, ist es nmlich schwer festzulegen, welche Merkmale relevant (d. h. sie spiegeln chronologische oder andere Trends wider) sind, und welche bloe Varianten im Rahmen des Standards (verbunden z. B. mit einer momentanen Gemtsbewegung eines konkreten Tpfers) darstellen (ORTON TYERS VINCE 1993, 79). In den letzten Jahren entstand eine ganze Reihe von deskriptiven Systemen und Codes, die fr die Bearbeitung der frhmittelalterlichen slawischen Keramik bestimmt wurden; entweder teilweise (DOSTL 1975, 126128, 140159) oder vllig formalisiert (z. B. MAJ 1990; PARCZEWSKI 1982; HANULIAK KUZMA ALKOVSK 1993, 71 86; OKO-SKI 1995, VLKOLINSK 1994). In diesen Systemen sind meist die Informationen von der keramischen Masse, der Technologie, der Verzierung sowie der Gefform verbunden. Bei der Analyse der Gefform der slawischen frhmittelalterlichen Keramik liegt eine erhhte Betonung auf der Gestaltung ihrer Rnder.

279

Nachdem es uns gelungen ist, archologische Quellen inkl. Keramik zu analysieren, sei es physisch (archologische Ausgrabung) oder formal (Transformation von archologischen Quellen in archologische Daten), und sie in das deskriptive System einzutragen, knnen wir die Synthese archologischer Strukturen durchfhren. Bei ihr suchen wir nach Nichtzuflligkeiten, Regelmigkeiten und Gesetzmigkeiten. Falls wir die Strukturierung der archologischen Quellen feststellen, knnen wir hoffen, da wir mit ihrer Hilfe auch die Gesetzmigkeiten im menschlichen Verhalten der vergangenen Epochen verfolgen werden (NEUSTUPN 1997, 237). Da die archologischen Quellen nur zwei Typen von Eigenschaften (formale und rumliche) haben, wird auch die Synthese der archologischen Strukturen auf dem Niveau von zweierlei Lsungen durchgefhrt werden: formalisierte und rumliche. In der Gegenwart stehen uns auch zwei Gruppen von mchtigen Mitteln zur Verfgung, mit deren Hilfe man die Synthese der archologischen Strukturen durchfhren kann: statistische Analysen (numerische Klassifikation, multivariable Analysen, Seriation u.a.) sowie GIS/Geographische Informationssysteme. Die formale Struktur der archologischen Quellen wird von vielen Faktoren beeinflut. Die grte Aufmerksamkeit wird traditionellerweise der Frage der Zeit gewidmet. Eine bedeutende Rolle spielten jedoch auch andere Aspekte, z. B. funktionelle, soziale, ethnische, stethische und ihre Kombination. In einigen Fllen mu man schon vor der eigentlichen Synthese die Entscheidung treffen, von welchem Gesichtspunkt aus man das Problem studieren will; und gem dieser Entscheidung whlt man auch ein entsprechendes Verfahren aus (ZIMMERMANN 1997, 9). Nur mit einer groen Vereinfachung lt sich sagen, da man nach der Art der Variablen die Clusteranalyse, die Korrespondenzanalyse sowie die Methode der Hauptkomponenten (PCA) fr das Definieren der Typen benutzt (BAXTER 1994, 16; BERNECK 1997, 213220; HODSON-SNEATH-DORAN 1971 u.a.); der Aspekt der Zeit wird bei den Erscheinungen mit unimodalem Entwicklungsmodell am besten mit der Seriation und der Korrespondenzanalyse behandelt (SALA% 1997; ZIMMERMANN 1997); die Faktorenanalyse, bzw. die Methode der Hauptkomponenten (PCA) wird fr die Reduktion einer groen Anzahl von Variablen und das Aussuchen der inneren Strukturen benutzt (NEUSTUPN 1997; SHENNAN 1988, 245); die Anwendung der Diskriminanzanalyse kommt in dem Fall in Frage, wenn wir einzelne Objekte oder Individuen den schon bekannten Gruppen zuordnen wollen (BAXTER 1994, 16). Nach der Erfassung der formalen archologischen Strukturen mu man ihre Gltigkeit berprfen, d. h. ihre Validation durchfhren (NEUSTUPN 1997, 243). Eine bedeutende formale Struktur stellt der Typ dar. Traditionellerweise wurde die objektive Aufteilung des archologischen Materials in Gruppen, die im Rahmen des kultur-historischen Paradigmas bei dem Definieren zeitlich-rumlicher Schemata (archologischer Kulturen und Phasen) helfen sollten, als selbstverstndliches Ziel der Typologie angesehen. Die Typologie hat jedoch auch weitere Mglichkeiten. Sie kann uns, wie folgt, behilflich sein, z. B. bei der Zuordnung der Gegenstnde zu den Funktionsklassen, um ihren ursprnglichen Sinn zu rekonstruieren oder die berlieferten Normen und Verhaltensweisen zu identifizieren (BERNBECK 1997, 206 inkl. Literatur). Wenn wir von der Voraussetzung ausgehen, da eine Korrelation zwischen dem Anstieg der handwerklichen Spezialisierung und dem Anstieg der Verschiedensartigkeit der Keramiktypen bzw. dem Anstieg der Standardisation innerhalb dieser Typen besteht, mu die Typologie eine bedeutende Rolle auch bei der Feststellung des Grades der handwerklichen Spezialisierung einer bestimmten menschlichen Gesellschaft spielen (HOWARD 1981, 10 inkl. Literatur: vor allem RICE 1981). Bei dem Keramikstudium verstanden europische Archologen den Typ als idealisierte Gefform (die jedoch berhaupt nicht existieren mute). Er wurde durch sein Zentrum und nicht seine Grenzen oder Variationsbreite definiert. Das hatte und hat leider immer noch die Auseinandersetzungen zum Thema der Zugehrigkeit der Funde zu diesem oder jenem Typ zur Folge. Die Anwendung der statistischen Methoden in der Typologie schrnkt deutlich die subjektive Entscheidung ein (ZIEGERT 1983, 2526). Gleichzeitig mu man keine Diskussionen mehr ber die Abgrenzung der Typen fhren (BRATHER 1996, 180), da die Lage des Individuums im vieldimensionalen, durch Deskriptoren gegebenen Raum und seine relative Beziehungen zu anderen formalen Objekten vom Gesichtspunkt der multivariablen Statistik aus bedeutender sind. Schon seit lngerer Zeit werden fr die Zwecke moderner archologischer Klassifikation die Methoden der nummerischen Taxonomie benutzt. Sie sollen mit irgendeinem nummerischen Ausdruck (oder graphisch) das Ma der hnlichkeit unter einzelnen Gegenstnden, die durch eine Reihe von Variablen (d. h. multivariabl) bestimmt sind, darstellen. Zu den klassischen Methoden der nummerischen Taxonomie zhlen beispielsweise die Clusteranalyse (HODSON SNEATH DORAN 1971). Neben der nummerischen Taxonomie lassen sich bei dem Studium der Typen und vor allem der typologischen Reihen auch die Verfahren aus dem Gebiet der Seriation und der Korrespondenzanalyse benutzen.

280

Obwohl die Archologen heute ber moderne Datierungsverfahren, wie z. B. die C14Analyse oder die Dendrochronologie verfgen, stellt die Keramik immer noch das bedeutendste Hilfsmittel der archologischen Datierung dar. Die groe Variabilitt sowie Keramikmenge, die im Rahmen der archologischen Ausgrabungen gewonnen wird, machen aus der Keramik ein ideales Medium, das chronologische Information trgt. Die Keramikstze lassen sich im Grunde genommen auf zweierlei Weise datieren (ORTON TYERS VINCE 1993, 182196): aufgrund des Umfeldes, in dem die Keramik entdeckt wurde, und der Keramik an sich. Diejenige Chronologie, die mit der Keramik an sich arbeitet, (wenn einige besondere Flle wie z. B. Inschriften an den Gefen oder naturwissenschaftliche Techniken beispielsweise die Thermoluminiszenz nicht herangezogen werden), basiert auf der Bearbeitung der Fundkomplexe. Dabei kann man entweder von dem gesamten Fundkomplex oder nur einzelnen ausgewhlten Scherben ausgehen. Die andere Methode basiert auf dem sog. key sherd-Prinzip, bei uns Die Jngste datiert-Prinzip. Es geht darum, da der Archologe like a pig hunting truffles nach der jngsten Scherbe sucht, die den gesamten Komplex datiert. In diesem Fall handelt es sich um ein Verfahren, da groes Mitrauen erregt. Neben den mit den Postdepositionsprozessen verbundenen Problemen kommt bei diesem Verfahren auch die Gefahr der falschen Vorstellung in Frage, da eine vereinzelte Scherbe, wenn der Bedarf gegeben ist, mit ausreichender Genauigkeit datiert werden kann (eine hnliche Einschrnkung gilt auch fr viele nichtkeramische Gegenstnde, aufgrund derer wir in einigen Fllen versuchen, die Keramik zu datieren) (ORTON TYERS VINCE 1993, 187189). Die formalisierte Auffassung basiert auf einem vllig umgekehrten Prinzip auf dem Vergleich ganzer Keramik-Fundkomplexe. Das Vergleichen wird aufgrund der Relationen zwischen einzelnen Keramiktypen, bzw. ihren im Komplex vertretenen Merkmalen durchgefhrt. Diejenigen Komplexe, in denen diese Relationen hnlich sind, interpretieren wir als zeitgleich. Die Gleichzeitigkeit lt sich auch bei jenen keramischen Typen voraussetzen, die in den Komplexen blicherweise gemeinsam auftreten. Die formalisierte Auffassung ermglicht beim Studium der Chronologie die Anwendung der statistischen Verfahren und modernen Computerprogramme. Zu den bedeutendsten zhlen die Seriation und die Korrespondenzanalyse. Dabei darf man jedoch nicht vergessen, da die Relationen einzelner Keramiktypen, wie sie in chronologischen Sequenzen zusammengestellt werden, nicht den Zustand der lebendigen Kultur widerspiegeln. Sie stellen den Zustand, in dem sich die Keramik nach dem durchgemachten Proze der archologischen Bearbeitung und verschiedenen c und n-Transformationen befindet, dar. Es ist ferner auch klar, da die Zusammensetzung eines bestimmten Inventars nicht nur von der Zeit, sondern auch z. B. von den Funktions-, sozialen Faktoren u.a. beeinflut wird. Eine der wichtigen, daraus zu folgernden Konsequenzen ist die Tatsache, da die archologische Zeit nur eine relative Konstante ist auch innerhalb einzelner Kategorien der archologischen Kontexte wie beispielsweise der Grber, Depots, Siedlungsobjekte u.a. (MLLER 1997, 4). Wir mssen mit diesen Fakten im Rahmen unserer Arbeit rechnen, um daraus vertrauenswrdige Schlufolgerungen zu ziehen. Wenn wir einzelne Faktoren, die die Variabilitt des archologischen Umfeldes beeinflussen, nicht im voraus kennen, bzw. uns nicht nur auf jene Faktoren (z. B. die Zeit) konzentrieren wollen, deren Studium schon a priori die Benutzung eines bestimmten speziellen Verfahrens (z. B. der Seriation) impliziert, ist bei der archologischen Synthese die Anwendung derjenigen Methode geeignet, die zum Aussuchen aller (nichtspezifischen), in archologischen Quellen enthaltenen Strukturen (bzw. im deskriptiven System, das sie beschreibt), dient. Diese Methoden bezeichnen wir als exploratorisch. Ihr Vorteil ist folgender: im Hinblick auf ein bestimmtes deskriptives System erbringen sie eine optimale Lsung, d. h. sie erschpfen sein Informationspotential vllig (NEUSTUPN 1997, 238). Eine von diesen Methoden ist die Analyse der Hauptkomponenten (PCA). Bei der Suche nach archologischen Strukturen geht es um ein sehr effektives und effektvolles Verfahren. Die Anwendung dieser Methode kann innerhalb einiger Wochen solche Ergebnisse erbringen, die sonst ganze Generationen der traditionellen Archologen gewannen. Die Lsungen sind im Rahmen ein und derselben Methode immer vllig reproduzierbar (NEUSTUPN 1997, 243244). Diese Methode lt sich zum Aussuchen verschiedener Strukturen in deskriptiven Systemen benutzen von den durch die Zeit verursachten Regelmigkeiten bis zu den Systemfehlern hin, die bei der Klassifikation des archologischen Materials entstehen. Die festgestellten archologischen Strukturen mssen besttigt werden. Die Validierung der formalen Strukturen (NEUSTUPN 1997, 243) ersetzt im Grunde genommen die klassischen statistischen Tests, fr welche die archologischen Daten meist nicht geeignet sind (sie erfllen vor allem einige grundlegende Bedingungen der statistischen Tests z. B. der Normalverteilung nicht). Mit ihrer Hilfe stellen wir fest, ob die entdekkten Strukturen wirklich von Bedeutung sind oder nicht. Die Validierung wird aufgrund der sog. externen Evidenz, d. h. der archologischen Daten, durchgefhrt, die kein Bestandteil der deskriptiven Matrix, aus der formale Strukturen ausgesucht wurden, war. Es kann sich z. B. um das Geschlecht der bestatteten Individuen in einzelnen Grbern oder rumliche Beziehungen (beispielsweise vertikale oder horizontale Stratigraphie) handeln. Die Wahrscheinlichkeit, da ein und dieselbe Struktur zweimal in verschiedenen Daten vorkommt, ist sehr gering. Wir benutzen den Vergleich der formalen

281

Strukturen mit der externen Evidenz nicht nur bei der Validierung, sondern auch in der weiteren Phase der archologischen Methode, bei der Interpretation. Die Vertrauenswrdigkeit unserer Feststellungen lt sich auch wie folgt erhhen; wenn es uns gelingt, identische oder hnliche Ergebnisse mit Hilfe verschiedener Methoden der formalisierten Synthese zu gewinnen. Eine weitere bedeutende Beschaffenheit der archologischen Quellen stellt ihre Lage im Raum dar. Sie dient als unabhngige externe Evidenz fr die Validierung der formalen Strukturen (NEUSTUPN 1997, 244), hufig hilft sie auf bedeutende Weise auch bei deren Interpretation, in einigen Fllen wird sie selbst zur Grundlage der formalisierten Synthese (z. B. DRESLEROV TURKOV 1989). Fr die Validierung und Interpretation der formalen Strukturen unter Zuhilfenahme der rumlichen Strukturen sind verschiedene Formen von Anhufungen von Bedeutung (NEUSTUPN 1997, 244). Aufgrund der angefhrten theoretischen Ausgangspunkte und bzw. mit Hilfe der modernen Computerprogramme (GIS) lassen sich formale Eigenschaften der archologischen Quellen in den realen Raum projizieren, oder umgekehrt geographische, bzw. topologische Eigenschaften in den formalen Raum berfhren. Rumliche Angaben werden bei der Festlegung der Entwicklungstrends im analysierten Bereich, der Regelmigkeiten der rumlichen Strukturen oder Modellierung benutzt. Topologische Verfahren (z. B. overlay die berschneidung von Polygonen) dienen auch zum Generieren neuer Strukturen (KU%ERA MACH%EK, 151153). Beim Keramikstudium verfolgen wir rumliche Aspekte grundstzlich auf zwei Niveaus: im Rahmen eines Siedlungsareals und auf der Ebene der Regionen verschiedener Stufe. Formale archologische Strukturen, outputs der mathematisch-statistischen Methoden, mssen unabhngig von der Methode, mit der sie erzeugt wurden, interpretiert werden (MLLER 1997, 6). Das ist teilweise durch den Vergleich mit der externen Evidenz mglich. Ein typisches Beispiel stellen die schon erwhnten rumlichen Beziehungen (z. B. stratigraphische) dar; es kann sich jedoch auch um andere Werte handeln, beispielsweise die unabhngige absolute Datierung mit Hilfe der naturwissenschaftlichen Methoden. Falls wir jedoch die formalen und stummen archologischen Strukturen beleben, bennenen und ihren Sinn im Rahmen des Systems der lebendigen Kultur begreifen wollen, mssen wir die aus der Geschichte, Ethnologie oder experimentellen Archologie (d. h. aus jenen Wissenschaften, die die Beobachtung der lebendigen menschlichen Kultur im Laufe der Zeit ermglichen) hergeleiteten Modelle fr die Interpretation benutzen. Als Alternative lassen sich auch allgemeine Modelle formulieren, die z. B. durch allmhliche Entfaltung und Konkretisierung der Konsequenzen von Einflssen einer bestimmten abstrakten Kategorie der lebendigen Kultur oder eines Ereignisses auf die Entwicklung der materiellen Kultur erzeugt werden (NEUSTUPN 1986, 542548). Bei der Interpretation arbeiten die Archologen traditionellerweise mit ethnographischen Daten. Aufgrund der ethnographischen Beobachtungen gestalten sie Modelle, die die archologischen Strukturen beleuchten. Dies erfolgt, obwohl die unkritische Suche nach den Parallelen zwischen den rezenten Naturvlkern und archologischen Kulturen schon seit lngerer Zeit als sehr problematisch angesehen wird (VOSSEN 1991, 22, 29, inkl. Literatur). Die Vorteile der Zusammenarbeit zwischen Archologen und Ethnologen berwiegen trotzdem die Nachteile. Wir verstehen die Erweiterung unserer bersicht ber den Horizont der individuellen Erfahrung hinaus und die Unterdrckung des ethnozentrischen Denkens als einen der grundlegenden Beitrge der ethnoarchologischen Arbeit. Darber hinaus gilt es: je zahlreichere und vielfltigere Analogien und Parallelen wir anfhren, desto grer ist die Wahrscheinlichkeit einer korrekten Interpretation der archologischen Strukturen (VOSSEN 1991, 23, 2628, inkl. Lit.). Obwohl die Ethnoarchologie dank der Verbindung der materiellen und nicht materiellen Kultur ber ein umfangreiches Interpretationspotential verfgt (z. B. im Bereich der sozialkulturellen Kontexte), sind die Themen der Studien ber die Keramik relativ beschrnkt. Es handelt sich berwiegend um die mit der Keramikherstellung, der Produktionsorganisierung, ihrem Gebrauch und der Lebensdauer oder dem Tausch, bzw. dem Handel zusammenhngenden Fragenkomplexe (EGGERT 1991, 40, 5051, inkl. Lit.). Die Studien zum Thema der frhmittelalterlichen slawischen Keramik stellen keine Ausnahme dar (BUKO 1990, 82180, inkl. Lit.). Klassische Studien wurden von W. Holubowicz (1950) und A. A. Bobrinski (1978) verfat. Einer der ersten Wissenschaftler, der sich mit den ethnologischen Analogien im Rahmen der Erforschung der slawischen Keramik befate, war jedoch schon L. Niederle (NIEDERLE 1921, 302323). Eine bedeutende Quelle der archologischen Analogien und Modelle ist die experimentelle Archologie. Obwohl sie nur auf Eliminierung der unwahrscheinlichen Hypothesen einerseits, und Identifizierung einer ganzen Reihe von mglichen Erklrungen (FAGAN 1996, 234235) andererseits beschrnkt ist, spielt sie bei der Keramikforschung eine bedeutende Rolle. Die aus der experimentellen Archologie hergeleiteten Modelle benutzen wir vor allem bei der Aufklrung technologischer Verfahren der Keramikherstellung, der Einschtzung der Arbeitsproduktivitt der Tpfer, der Rekonstruktion der Vorrichtungen, der Identifizierung der Keramikfunktion, deren Lebensdauer u..

282

Die Interpretationsmodelle lassen sich auch aufgrund historischer Quellen erzeugen, die bei der Lsung einer ganzen Reihe von wichtigen Fragenkomplexen, die mit der Erforschung der frhmittelalterlichen Keramik verbunden sind, helfen. Zu den bedeutendsten zhlen jene Modelle, die die konomisch-soziale Stellung der Hersteller und Verbraucher der Keramik in der Struktur der mittelalterlichen Gesellschaft oder der Organisation der Handwerksproduktion widerspiegeln. Mit Hilfe der historischen Quellen kann man stumme archologische Strukturen mit ihren ursprnglichen Namen, z. B. verschiedenen funktionellen Kategorien von Gefen benennen (z. B. NIEDERLE 1921, 320323), oder mgliche, die Keramikdistribution betreffende Modelle ableiten (z. B. T*ETK 1973). Zum Verstehen der Funktion verschiedener Keramikformen kann auch die Ikonographie bedeutend beitragen (z. B. MCCARTHY BROOKS 1988, 102122). Pohansko bei B!eclav Lesn kolka (Waldbaumschule) und die frhmittelalterliche gromhrische Keramik Das Material, auf dem unsere Studie vorwiegend basiert, wurde bei den Ausgrabungen im Areal der sog. Waldbaumschule in Pohansko bei B"eclav gewonnen. Folgende Grnde entschieden, da die Betonung gerade auf diesem Fundgut liegt: die Funde wurden bisher nicht ausfhrlich analysiert; vor allem handelt es sich um einen der wertvollsten Stze der frhmittelalterlichen Keramik in Mitteleuropa. Das wird nicht nur durch seine Qualitt, sondern auch Quantitt gegeben. In einer Datenbank wurden bisher an die 37 525 Fragmente (ca. 642,5 kg Keramik) gespeichert, die zum grten Teil von der Waldbaumschule stammen. Das Handwerksareal in der sog. Waldbaumschule zhlt neben dem Herrenhof und der sdlichen Vorburg zu den bedeutendsten Siedlungsagglomerationen des zentralen gromhrischen Burgwalles in Pohansko. Die Ausgrabungen verliefen hier 17 Saisonen lang in den Jahren 19611990, vorwiegend unter der Leitung von Prof. B. Dostl (1993b, 220225; 1993c, 3153). Auf der untersuchten Flche von mehr als 2 ha wurden neben 34 frhslawischen Objekten ca. 260 gromhrische Siedlungsobjekte (Abb. 1), 81 Skelettgrber und eine groe Menge von Pfostenlchern, die ebenerdige Bauten indizieren, freigelegt. Nur einen kleinen Teil bilden typische viereckige Grubenhuser, die in der slawischen Welt bliche Wohnobjekte darstellen. Demgegenber kommen hier beachtenswerte groe eingetiefte Bauten (bis 15 m lang) vor, zu denen Analogien im westlichen Raum bestehen, z. B. in der ottonischen Pfalz von Tilleda, wo sie als Handwerkswerksttten interpretiert wurden. Auch weitere Objekte knnen mit der handwerklichen Ttigkeit zusammenhngen wie z. B. Brunnen, Lehmfen, Feuerstellen, verschiedene Gruben u.. Das Fundinventar von der Lokalitt Waldbaumschule ist durch handwerkliche Werkzeuge und Hilfsmittel, Halbfabrikate u.. gekennzeichnet. Sie belegen die rtliche Bearbeitung von Holz, Knochen, Fell, ferner die Metallgieerei, das Schmiedehandwerk, die Tuchmacherei usw. Aufgrund dieser Informationen drfen wir darauf schlieen, da der Raum in der Waldbaumschule als Handwerksareal benutzt wurde. Die baulichen berreste sind hier in deutliche, durch freie Flchen getrennte, Gruppen konzentriert. In einigen Fllen lt sich unter ihnen auch ein Zaun identifizieren. Es handelt sich wahrscheinlich um bestimmte gewerbliche, handwerkliche Stellen, die wir auch aus anderen frhmittelalterlichen preurbanen Siedlungen kennen. Die zahlreichen Keramikfunde sind fr das Studium dieser Agglomeration von groer Bedeutung, da die Datierung einzelner Bauten meist nur auf den Fundkomplexen von einigen hundert Keramikscherben oder ganzen Gefen, die von den Objekten stammen, basiert. Die Entstehung der Siedlungsobjekte in der Waldbaumschule in mehreren Zeitphasen belegen zwar wenige, jedoch ganz evidente Superpositionen. Man kann sie ohne Zweifel in die gromhrische Periode datieren. Es wird aber noch viel Arbeit kosten, bevor es gelingen wird, sie in zwei oder mehrere Zeithorizonte aufzuteilen (DOSTL 1993b, 224). Die Verarbeitung der gromhrischen Keramik von Pohansko bei B"eclav konzentriert sich auf folgende Themenkreise: 1) Den Aufbau des Datenmodells; 2) Die Erkenntnis der archologischen Transformation (die Archologisierung) der frhmittelalterlichen Keramik; 3) Typologische und Funktionsstudien; 4) Chronologische Studien; 5) Die Kontrolle der Datenqualitt. Schon in der Einfhrung erwhnten wir die berzeugung, da man sich aufgrund der Informationen ber die Keramik von Pohansko mit bedeutenden Fragenkomplexen fundiert beschftigen kann. Deren Lsung kann nicht nur zur Diskussion ber die Problematik der frhmittelalterlichen Tpferei beitragen, sondern sie kann grundstzlich auch unsere Vorstellungen vom soziokonomischen Modell des Fungierens der gromhrischen Gesellschaft beeinflussen oder neue Anlsse zur methodologischen Debatte ber die Auswertung umfangreicher Stze von archologischen Daten erbringen. Bei der Beschreibung der Keramik von Pohansko entschlossen wir uns eindeutig fr die formalisierte Deskription, die vllig mit den Erfahrungen mancher Archologen korrespondiert. Das deskriptive System, das von uns fr die Beschreibung der Keramik von Pohansko entworfen wurde, lt sich den oberen deskriptiven Systemen mit der Dominanz der bewerteten Merkmale zuordnen. Sie sind im Unterschied zu den sehr komplizierten und umfangreichen primren deskriptiven Systemen viel einfacher. Sie gehen von der Erfahrung aus, da

283

die Listen mit einigen Dutzend von Merkmalen fr den Bedarf der archologischen Beschreibung ausreichend sind. Mit Hilfe dieser einfachen und berprften deskriptiven Systeme der hheren Ordnung knnen vor allem umfangreiche Stze effektiv verarbeitet werden. Die Erstellung eines derartigen Systems basierte bei seinem Definieren auf einem vorlufigen Modell in unserem Fall auf der Arbeit B. Dostls (1975, 125182; 1994a). Aufgrund der Problemstellung und nach der Erwgung verschiedener methodologischer Aspekte wurden fr die frhmittelalterliche Keramik von Pohansko zwei deskriptive Systeme definiert. Sie unterscheiden sich vor allem durch die Entitten, die sie beschreiben. Im ersten deskriptiven System verstehen wir als strukturierende Entitt den Fundkomplex, d. h. den Inhalt des meist eingetieften archologischen Objektes. Im anderen System wird das keramische Individuum (z. B. ein Gef oder sein charakteristischer Teil) als Entitt angenommen. Die Qualitten, die wir bei der Keramik beschrieben, hngen vor allem mit dem Charakter der keramischen Masse, der Verzierung (Abb. 5 16), der Randgestaltung (Abb. 17 20), den Gefmaen, jedoch auch mit den Charakteristiken der Fragmente, wie z. B. deren Gewicht, Anzahl, Art usw. zusammen. Wir whlten vor allem diejenigen Merkmale aus, die in bezug auf unsere Problemstellung strukturierend waren und gleichzeitig am meisten die Subjektivitt der Beschreibung minimalisierten. Es ist von Bedeutung, unter dem praktischen Aspekt gesehen, da ein Formular fr beide deskriptiven Systeme zur Verfgung steht. In dieses Formular werden gemeinsame sowie spezifische Angaben eingetragen. Whrend unserer Arbeit wurde die primre Deskription in Papierformulare eingetragen oder direkt im Computer mit Hilfe der speziell erstellten Formulare im MS AccessProgramm gespeichert (Abb. 3 4). Das erzeugte Datenmodell mssen wir als einen gewissen Kompromi verstehen. Es lt sich nur schwer sagen, inwieweit sich dieses Modell einer idealen Lsung nhert, da unsere Vorstellungen von einem idealen deskriptiven System fr die frhmittelalterliche Keramik noch immer unklar sind. In der ersten Phase konzentrierte sich die Forschung auf die Transformationsprozesse, die bei und nach dem Ausschlieen der Keramik aus der lebendigen Kultur vorgingen. Die Untersuchung dieser Prozesse wurde in zweierlei Richtung durchgefhrt. Zunchst mute man einen typischen Komplex von gromhrischer Keramik definieren und mit seiner Hilfe auch die Standards festlegen, die bei der Beurteilung der Qualitt der Fundkomplexe behilflich sein knnten. Wir muten feststellen, welche Komplexe ausreichend reprsentativ fr die Formulierung allgemeiner Schlufolgerungen sind, bzw. welche als abnormal auszuschlieen sind. In der zweiten Phase versuchten wir, die archologisch homogenen Fundkomplexe mit gleicher Postdepositionsgeschichte auszusuchen und ihre Entstehung aufzuklren. Beim Definieren eines standardisierten Keramiksatzes aus den Siedlungsobjekten benutzten wir folgende Charakteristiken: die Gesamtanzahl der Scherben im Objekt; das Gesamtgewicht der Scherben im Objekt; die Beziehung zwischen der Anzahl, bzw. dem Gewicht der Scherben und der maximalen Lnge, Breite und Tiefe des Objekts, in dem sie zutage kamen; die Relation der aus drei oder mehreren Fragmenten zusammengestellten Individuen zur Gesamtmenge der Scherben im Objekt, die durch das Gewicht oder die Anzahl ausgedrckt wird; das durchschnittliche Gewicht des keramischen Fragments im Objekt; das durchschnittliche Gewicht der Fragmente, die verschiedenen Kategorien angehren Rnder mit Schulter, Rnder, verzierte Bauchfragmente, unverzierte Bauchfragmente, Boden, Boden mit verziertem Bauchteil, kleine Bruchstcke; das durchschnittliche Gewicht der aus verschiedenen Arten der keramischen Masse hergestellten Fragmente, mit verschiedener Verzierung oder verschiedenem Randtyp; das prozentuelle Verhltnis der Rnder mit Schulter, der Rnder, der verzierten Bauchfragmente, der unverzierten Bauchfragmente, der Bden, Bden mit verziertem Bauchteil und kleiner Bruchstcke zur Gesamtanzahl der Scherben im Objekt. Bei der Beschreibung des Satzes aller Fundkomplexe, die durch die oben definierten Charakteristiken gekennzeichnet sind, wurden folgende grundlegende statistische Begriffe verwendet: der Mittelwert, der Median, der maximale und minimale Wert, die Standardabweichung, der Varianzkoeffizient, die Reichweite. Die Verteilung der Werte wurde auch graphisch mit einem Histogramm oder mit Hilfe des sog. BoxPlots dargestellt (Abb. 21 54). Schon die Arbeit mit den Grundinformationen (die Gesamtanzahl und das Gewicht der keramischen Fragmente in den Objekten) zeigte, da man nicht alle 147 Objekte heranziehen konnte, die zur Verfgung standen. Die Streuung dieser Stichprobe war allzugro. Es berwogen deutlich die Objekte mit kleiner Keramikmenge. Fr folgende statistische Analysen wurde nur ein Teil der Fundkomplexe ausgewhlt. Dafr entschieden wir uns aus folgenden Grnden: um wenigstens teilweise die ungnstige Streuung zu reduzieren und um jene Fundkomplexe auszuschlieen, die zu klein und statistisch unzuverlssig sind. Weiters wurden nur diejenigen Komplexe verarbeitet, die mehr als 100 Fragmente oder mehr als 2000 g Keramik enhielten. Diese Bedingungen erfllte die Keramik aus 54 Objekten. In einem von den auf diese Weise ausgewhlten Objekten befinden sich im Durchschnitt 551 Fragmente, bzw. 9483 g Keramik. Der Median ist allerdings markant kleiner (340 Fragmente, 6398 g Keramik). Von weiteren statistischen Angaben ist hier z. B. das durchschnittliche Gewicht einer Scherbe (es betrgt in den frhmittelalterlichen Objekten von Pohansko 18 g) zu erwhnen.

284

Die prozentuelle Vertretung verschiedener Kategorien von Fragmenten in den Objekten verweist darauf, da einige von ihnen relativ homogen (z. B. verzierte und unverzierte Bauchfragmente) ausfallen. Demgegenber zeigen andere Fragmentarten eine groe Streuung auf (z. B. Bden mit verziertem Bauchteil oder Rnder mit Schulter). Die Feststellung ist fr die Diskussion ber den Einflu der Postdepositionsprozesse auf das Keramikfragmentieren von groer Bedeutung. Ein wesentlicher Anteil groer Scherbenarten, wie beispielsweise der Rnder mit Schulter oder der Bden mit verziertem Bauchteil in einigen Objekten und ihr Mangel in anderen Objekten hngt offenbar mit dem Typ der Postdepositionsprozesse zusammen, die unterschiedliche Intensitt der Keramikfragmentierung verursachten. Eine interessante Angabe wird auch mit der Anzahl der Individuen, die aus drei oder mehreren Fragmenten bestehen, in Verbindung gebracht. Die festgestellten Werte helfen uns bei der Festlegung, ob gegenseitig zusammenhngende Scherben oder eher isolierte Fragmente im Fundkomplex vorherrschen. Wie es sich aus den relativ hohen Varianzkoeffizienten ergibt, ist die Grundgesamtheit der 54 ausgewhlten Objekte unter dem Aspekt dieser Werte eher heterogen. Aufgrund der Anwendung zweier Methoden aus der Gruppe der multivariablen Analysen, der Hauptkomponenten-Analyse (PCA) (Abb. 55 57) und der hierarchischen agglomerativen Clusteranalyse (Abb. 58 59), gelang es, die keramischen Fundkomplexe in einige Gruppen zu unterteilen, und zwar nach jenen Merkmalen, deren Werte gem PCA als relevant fr die Lsung der Problematik der Depositions und Postdepositionsprozesse ausfallen (die Anzahl der Fragmente im Objekt, die Keramikdichte im Objekt, das durchschnittliche Gewicht eines Fragments im Objekt, das durchschnittliche Gewicht der Bruchstcke der Rnder mit Schulter, der prozentuelle Anteil der Bden und Bden mit verziertem Bauchteil). Klar treten jene Objekte hervor, die von kleinerer Fragmentierung betroffen sind. Im Laufe einer weiteren Untersuchung kam es zutage, da diese Fundkomplexe wahrscheinlich sekundren Abfall, bzw. schnell transportierten tertiren Abfall, der nur whrend der Besiedlung der Lokalitt als unmittelbares Produkt der menschlichen Ttigkeit sei es bewut oder unbewut entstehen konnte, enthalten. Die auf diese Weise charakterisierten Fundkomplexe sind meist lter als die andere Gruppe von Objekten, die nur mit dem tertiren Abfall aufgefllt ist, der in sie allmhlich und langsam durch die natrlichen n-Transformationen aus den verlassenen Oberflchen-Abfallarealen kam. Diese Keramik, bevor sie in die Fllung der Objekte gelangte, wurde eine lngere Zeit den Faktoren der Fragmentierung ausgesetzt. Im Zusammenhang mit den Postdepositionsprozessen wurde in Pohansko auch die Problematik der Abfallareale gelst. Der meiste Siedlungsabfall wurde wahrscheinlich, hnlich wie in der Urgeschichte, auch in der gromhrischen Periode auf der Oberflche gelagert; und er konnte in die Fllung der eingetieften Objekte erst spter gelangen. Die Oberflchen-Abfallareale wurden in Pohansko aufgrund der Verstreuung der Funde in den Kulturschichten auf dem Niveau der damaligen Oberflche untersucht. Dabei zeigte sich, da die Funde hier im Grunde genommen diskrete, nicht zusammenhngende Konzentrationen bilden (Abb. 64 77). Man kann voraussetzen, da die Oberflchen-Abfallareale vor allem lngs der Wnde des ebenerdigen Hauses angelegt wurden, wie es auch aus anderen Lokalitten (z. B. Mikul#ice) bekannt ist. In der weiteren Phase unserer Arbeit mit der gromhrischen Keramik von Pohansko konzentrierten wir uns auf die Typologie. Sie spielte bei uns jedoch eine andere Rolle, als es im traditionellen Forschungsmodell blich ist. Wir versuchten vor allem die Nachteile des klassischen Paradigmas zu vermeiden, in dessen Rahmen den konkreten Gegenstnden ihre natrlichen individuellen Charakteristiken genommen wurden, damit sie durch knstlich definierte und eingeschrnkte Eigenschaften des Typus ersetzt werden konnten. Wir stellten vor allem fest, ob die ausgewhlten Deskriptoren, die bei der Keramikbeschreibung benutzt wurden, ihre natrliche Variabilitt widerspiegeln. Die formalen Strukturen wurden mit der empirischen und intuitiven Arbeit B. Dostls verglichen. Die Festlegung der Typenvielfalt und der Herstellungsstandardisierung der gromhrischen Keramik von Pohansko stellte den Hhepunkt der typologischen Studien dar. Aufgrund dieser Aspekte beurteilten wir indirekt das erreichte Niveau der Handwerksproduktion. Wir benutzten die Methode der formalisierten Synthese (Korrespondenzanalyse, HauptkomponentenAnalyse). Die Hauptquelle der Daten fr die formalisierte Lsung war eine Datenbank, in der jedes Indiviuum mit einer ganzen Reihe von qualitativen und quantitativen Merkmalen beschrieben wurde. In die erste formalisierte Lsung mit Hilfe der Korrespondenzanalyse gingen 508 Gefe oder ihre Oberteile von der Lokalitt Waldbaumschule ein, bei denen die Informationen bezglich des Materials, der Randgestaltung und des Verzierungsmotivs verzeichnet wurden. Aus statistischen Grnden wurden schon vorher jene Flle ausgeschlossen, bei welchen diese Information nicht komplett war (z. B. es fehlten die Angaben zur Verzierung). Die Gefe oder ihre Teile wurden mit 61 nominalen Merkmalen beschrieben. Es wurden jene Beschaffenheiten aus den Analysen ausgeschlossen, bzw. mit verwandten Eigenschaften verbunden, die nur ausnahmsweise (meist an einem bis drei Exemplaren) vorkamen und hiermit die ganze Lsung nur kompliziert htten. Neben dieser Lsung wurden auch weitere Analysen mit erweiterter Anzahl der Merkmale durchgefhrt.

285

Mit Hilfe der formalisierten Verfahren (Abb. 78 98) definierte man neun typologische Hauptgruppen (Abb. 99 104), die entweder dem Typenspektrum entsprechen, das aus den Arbeiten B. Dostls bekannt ist, oder es erweitern. Die bedeutendsten typologischen Gruppen von Pohansko wurden anhand der Ergebnisse der Ma und Formanalyse mit Hilfe des statistischen Kolmogorov-Smirnovs-Tests berprft. Die Tests ergaben, da man in Pohansko mit zwei grundlegenden Keramikarten rechnen mu. Einerseits handelt es sich um Gefe aus professionellen Werksttten, deren Herstellung sich nach klar festgelegten Produktionsnormen richtete; dies betraf das Material und die Morphologie sowie die Verzierung und die Mae. Andererseits geht es um offensichtlich hausgemachte Gefe, bei denen man keine Spuren von Standardisierung verfolgen kann. Diese Tatsache wird besonders dann deutlich, wenn wir die Histogramme der Mndungsdurchmesser vergleichen (Abb. 117 122). Aufgrund dieser Informationen lt sich darauf schlieen, in welchen Grenkategorien die Keramik hergestellt wurde. Die professionell produzierte Keramik kann man in drei, bzw. zwei Grenkategorien nach dem Geftyp teilen (Abb. 138). Das Histogramm der Mndungsdurchmesser der hausgemachten Gefe nhert sich mit seinem Verlauf deutlich der normalen Verteilung ohne mehrere Scheitelpunkte und spiegelt deshalb das Nichtvorhandensein des Vorhabens, Gefe in mehreren Grenkategorien zu produzieren, wider (Abb. 139 140). Aufgrund des Vergleiches mit anderen gromhrischen Lokalitten scheint es, da es eine bestimmte Standardisierung der Grenkategorien der professionell hergestellten Keramik nicht nur in einzelnen Lokalitten, sondern auch im allgemeinen gab. Es betrifft jedoch nicht die Randgebiete, wo die Keramik wahrscheinlich im Haus produziert wurde. Der andere Typ der formalisierten Lsung basierte auf der Matrix, in deren Zeilen die einzelnen Fundkomplexe von den Siedlungsobjekten (Objekte) und in den Spalten die Merkmale (Deskriptoren) der Keramik (Randtyp, Verzierungsmotive, Art der Keramikmasse) eingetragen wurden. Die Matrix-Felder enthielten die prozentuell ausgedrckten Relationen zwischen einzelnen Keramikcharakteristiken in konkreten Objekten (z. B. prozentuelle Vertretung eines bestimmten Randtyps zu allen im Objekt entdeckten Rndern). Anhand der typologischen Analyse der Keramik von Pohansko konnten wir fundiert die Entscheidung ber die Deskriptoren treffen, die die bedeutendsten Informationen ber den Keramikcharakter tragen. Aufgrund der Untersuchung der Einflsse der Postdepositionsprozesse auf die Keramik in den Siedlungsobjekten wurden aus der weiteren Verarbeitung die unzuverlssigen bzw. nicht reprsentativen Fundkomplexe ausgeschlossen. Der Satz wurde von zwei Objekten aus dem Herrenhof (Objekt 20 und 116) ergnzt, die vertikal stratigraphisch sehr gut fixiert sind; und sie knnen uns bei der Validierung und Interpretation formaler Strukturen behilflich sein. In die Analyse gingen insgesamt 50 Objekte ein. Das Ergebnis der Verarbeitung war die Erfassung der formalen Strukturen, die in den Fundkomplexen der Keramik aus den Siedlungsobjekten von der Waldbaumschule bzw. dem Herrenhof enhalten waren. Fr das Herausfinden der formalen Strukturen wurden die Hauptkomponenten-Analyse (PCA) und hierarchische Clusteranalyse angewandt. Vor der eigentlichen Interpretation fhrten wir die Tests aus dem Gebiet der Quellen und Datenkritik durch. Bei der speziell ausgerichteten Hauptkomponenten-Analyse zeigte sich, da einige formale Strukturen von den Einflssen, die auerhalb des untersuchten Gebietes der menschlichen Kultur stehen, determiniert sind (Abb. 141 143). Sie entstanden als Folge subjektiver Auffassung einzelner Bearbeiter, die das archologische Material beschrieben. Um unkorrekte Ergebnisse zu eliminieren, schlossen wir aus der weiteren Verarbeitung jene Deskriptoren aus, die stark vom Subjekt des Forschers beeinflut werden konnten. Danach folgte die Hauptlsung der Hauptkomponenten-Analyse (Abb. 144 148). Um besser die Gruppierungen der verwandten Objekte zu identifizieren, wandten wir ferner auch die hierarchische Clusteranalyse an; in ihr wurden als Variablen die mit der Hauptkomponenten-Analyse gewonnenen Faktorscores einzelner Objekte benutzt (Abb. 149). Die festgestellten formalen Strukturen wurden validiert und mit Hilfe der externen Evidenz (das Postdepositions-Keramikfragmentieren, die vertikale Stratigraphie Abb. 156, das nichtkeramische Fundgut), uerer Analogien sowie empirischer Modelle der Entwicklung der slawischen Keramik interpretiert. Einzelne Objektgruppen spiegeln in der Weise, wie sie laut PCA und der Clusteranalyse definiert wurden, offenbar die chronologische Entwicklung der gromhrischen Keramik von Pohansko wider (Abb. 157 176). Wenn wir unsere Kenntnisse von der Entwicklung der gromhrischen Keramik von Pohansko zusammenfassen, knnen wir einzelne Phasen (Abb. 177 184) wie folgt definieren: 0. Phase: Dieser Phase gehrt jene Keramik an, die der eigentlichen gromhrischen Entwicklung vorangeht. Es handelt sich in absoluter Mehrheit um Gefe, die aus grobem, schlecht gebranntem Material hergestellt wurden; mit verschiedenen Kammdekors verziert; es berwiegen einfach gestaltete abgerundete, bzw. auch einfach zylindrisch oder kegelfrmig abgestrichene Rnder. 1. Phase:

286

Die Keramik der ltesten gromhrischen Phase ist durch den Beginn der mit einzinkigem Gert geritzten Verzierung und des wachsenden Anteils des gut gebrannten jedoch immer noch groben Materials gekennzeichnet. Typisch sind fr sie verschiedene senkrecht oder kegelfrmig einfach abgestrichene Rnder mit ausgezogener Ober und/oder Unterkante. Im Scherbenmaterial dominiert weiters deutlich die Kammstrichverzierung, deren Motive an die vorherige Entwicklung anknpfen. Das typische Wellenband ist symmetrisch, mittelhoch und mitteldicht. Es wurde festgestellt, da die neu produzierte, mit einzinkigem Gert verzierte Keramik in dieser Phase in offene Gruben entweder als Sekundrabfall oder schnell versetzter Tertirabfall gelangte (sie wurde aus diesem Grunde viel weniger den Prozessen der Fragmentierung ausgesetzt, und deshalb waren ihre Scherben im Durchnitt grer). Demgegenber machte die ltere, mit Kamm verzierte Keramik, die schon seit lngerer Zeit aus der lebendigen Kultur ausgeschlossen war, mehrere Transformationsstufen durch und gelangte in die Objekte grtenteils nur noch als tertirer Abfall. Es zeigte sich im geringeren durchschnittlichen Gewicht dieser Fragmente. 2. Phase: Das Scherbenmaterial aus der zweiten gromhrischen Phase zeichnet sich durch einen deutlichen Anstieg verschiedenartiger, mit einzinkigem Gert geritzter Verzierung, der Verzierung am Hals, ferner durch verschiedene senkrecht oder kegelfrmig einfach abgestrichene Rnder, den verdickten und abgestrichenen Rand u.. aus. Der Grad des Fragmentierens deutet darauf hin, da es sich um die Produktion der vorherigen Phase handelt, die mehrere Transformationsstufen durchmachte. In den Objekten kommt zum ersten Mal deutlich die aus fein geschlmmtem Ton produzierte Keramik und mehr auch der rillenartige, kelchfrmig gebogene Rand (OE1) vor. Interessanterweise stoen wir hier auf ein maximales Auftreten des unregelmigen Wellenbandes und des niedrigen dichten Wellenbandes, was im Kontrast zur vorherigen Phase steht, in der die symmetrischen, mittelhohen und mitteldichten Wellenbnder vorherrschten. Ab dieser Phase erweitert sich das Gef-Typenspektrum. Es tauchen die in den vorherigen Phasen unbekannten Typen auf. Auch in dieser Phase ist ein niedrigerer Grad der Fragmentierung bei den neuproduzierten Typen (z. B. bei der Keramik mit rillenartigen Rndern) zu bemerken, die aus dem Kontext der lebendigen Kultur kurz nach der Herstellung ausgeschlossen wurden. 3. Phase: Die Keramik der dritten Phase ist als Hhepunkt der gromhrischen Produktion anzusehen. Wir stoen hier auf ein maximales Vorkommen des gut gebrannten oder fein geschlmmten Materials und auf einen deutlichen Anstieg der qualittsvoll reduktionsgebrannten Tpferware. Der Anteil verschiedener einfach senkrecht oder kegelfrmig abgestrichener Rnder sinkt deutlich; demgegenber erreichen die rillenartigen, kelchfrmig gebogenen Rnder oder die Trichterrnder ihren Hhepunkt. Es steigt auch der Anteil der mit einer Mittelleiste profilierten Rnder. Zum ersten Male erscheint die Graphitton-Keramik. Fr diese Phase ist auch ein plastisches Bodenzeichen am Gefboden typisch. In den Objekten der 3. gromhrischen Phase stoen wir auf das kleinste Vorkommen der Keramik, die wir mit der Heimproduktion in Verbindung bringen knnen, und im Gegensatz dazu auf den grten Anteil der Produkte verschiedener Tpfereien. Die Relation zwischen der hausgemachten und handwerklichen Ware lt sich bis auf 1:2 zu Gunsten der professionellen Produktion schtzen. Es ist jedoch die Frage, wie diese Relation in der lebendigen Kultur aussah. Wenn wir von den berprften Informationen von anderen Lokalitten ausgehen, da die residuale (ltere) Keramik im Kontext bis extreme 55% bilden kann, lt sich daraus folgern, da keine heimproduzierte Keramik in Pohansko in der hochgromhrischen Phase hergestellt wurde. Es steht fest, da der Anteil der Handwerksproduktion innerhalb der gromhrischen Periode kontinuierlich stieg. 4. Phase: In der letzten gromhrischen Phase tauchen in grerem Mae jene Merkmale auf, die eine neue Zeit vorzeichnen. Es handelt sich vor allem um die Graphitton-Keramik, Einschnitte und verschiedene Stiche, plastische Leisten und Wlste am Hals. Die Keramik wird durch eine gewisse Regression gekennzeichnet. Wir stoen hier auf das grte Vorkommen des einfach senkrecht oder kegelfrmig abgestrichenen Randes, in grerem Mae treten wieder die Verzierung am Hals und deutlich die Verzierung in Form der mit einzinkigem Gert geritzten Rillen auf. Die rillenartigen Rnder verschwinden, demgegenber steigt der Anteil der mit einer Mittelleiste profilierten Rnder und der waagrecht abgestrichenen Rnder mit ausgezogener uerer Kante. Fr die Schluphase ist das niedrige dichte Wellenband typisch. Es steht uns leider nur ein Minimum von Objekten dieser Phase zur Verfgung, und deshalb kann man nicht festlegen, inwieweit unsere Schlufolgerungen komplett sind. Trotzdem lt sich folgendes konstatieren: die Funde der 4. Phase deuten klar die Richtung an, die die weitere nachgromhrische Keramikentwicklung einschlug. Analogien und Modelle In den Schlukapiteln unserer Studie versuchten wir, die Kenntnisse von der frhmittelalterlichen Keramik von Pohansko, die mit Hilfe der formalisierten Methoden gewonnen wurden, mit den Informationen und

287

Modellen, die sich auf vergleichbare Fundgruppen bei uns sowie in den Nachbarlndern, bzw. auf ethnoarchologische Untersuchungen und Ergebnisse der experimentellen Archologie beziehen, zu vergleichen. Wir wollten feststellen, in welchen Aspekten die gromhrische Keramik von Pohansko einzigartig ist; oder umgekehrt, was verbindet sie mit der Tpferproduktion in anderen Lokalitten, Regionen oder Perioden. Die aus einem solchen Vergleich zu folgernden Schlufolgerungen konnten zwar oft das Niveau der Arbeitshypothesen nicht berschreiten; trotzdem versuchten wir mit ihrer Hilfe unsere Ergebnisse in einen weiteren Kontext einzugliedern und auf diese Weise die Vorstellungen vom soziokonomischen, technologischen und chronologischen Rahmen der Herstellung der gromhrischen Keramik zu ergnzen. Zunchst konzentrierten wir uns auf die Herstellungsverfahren der frhmittelalterlichen Keramik. Der Vergleich mit ethnoarchologischen Modellen D. Peacocks (1982) verwies darauf, da diejenigen typologischen Gruppen der gromhrischen Keramik von Pohansko, die wir als hausgemachte Keramik bezeichneten, sich dem Modell der sog. Household Industry zuordnen lassen. Die entwickeltsten typologischen Gruppen der gromhrischen Keramik von Pohansko sind demgegenber hchstwahrscheinlich Erzeugnisse einer Werksttte (Werksttten), die nach dem Modell Individual Workshop arbeitete(n). Davon zeugt beispielsweise das massive Vorkommen dieser Keramik im Raum des zentralen Burgwalles, d. h. im Raum eines sehr lukrativen Marktes; sie wurde routiniert auf der schneller rotierenden Tpferscheibe produziert und mglicherweise in entwikkelten zweikammrigen fen gebrannt. Wenn ihre Produzenten auf irgendeine Weise mit dem wirtschaftlichen System des zentralen Pohansko verbunden waren, was hchstwahrscheinlich der Fall war, knnen wir aufgrund dessen voraussetzen, da sie hnlich wie andere Bewohner des Burgwalles und der Vorburg in Pohansko die Landwirtschaft nur zum Teil betrieben und das Handwerk ihre Hauptaktivitt darstellte. Das vierte, entwickeltste Modell der Keramikproduktion, der sog. Nucleated Workshop kommt im Raum des gromhrischen Pohansko wahrscheinlich nicht in Frage; hnlich wie auch das einfachste Modell Household Produktion, das sich eindeutig mit der Produktion der lteren frhslawischen Keramik des Prager Typus, bzw. auch der verzierten Gefe der Altburgwallzeit, die sich durch niedriges technologisches Niveau und die Einheit im Rahmen der ethnischen Gruppe auszeichnen, identifizieren lt. Die Ausnahmestellung der Keramik von Gromhren und von Pohansko bei B"eclav hngt besonders mit dem breiten Spektrum der professionell hergestellten Typen zusammen, deren Produktion den Standards im Bereich des Materials, der Verzierung und Morphologie, sowie der Mae unterlag. Eine besondere Betonung lag deshalb auf dem Vergleich dieser Erzeugnisse mit der Keramikproduktion von anderen bedeutenden Zentren und Regionen im frhmittelalterlichen Europa des 9. Jahrhunderts. Es zeigte sich, da sich einzelne Lokalitten und Regionen vor allem durch ein unterschiedliches Verhltnis der hausgemachten und handwerklichen Keramik unterscheiden. Einerseits gibt es hier ganze Regionen mit absoluter Vorherrschaft einfacher heimproduzierter Keramik (z. B. Polen, ein Teil Nordostdeutschlands), andererseits kennen wir Orte, wo vllig handwerklich produzierte Ware dominierte (z. B. das karolingische Handelsemporium in Dorestad). Zwischen diesen uersten Punkten gibt es eine ganze Reihe von Mglichkeiten. Die handwerklichen Erzeugnisse knnen mehr (z. B. die zentralen gromhrischen Burgwlle) oder weniger (z. B. die Burgwlle in Bhmen) vertreten sein. Die festgestellten Unterschiede hngen keinesfalls mit einer verschiedenen Ethnizitt der Hersteller und der Verbraucher der Keramik zusammen (vgl. dazu beispielsweise die einfache und uniforme deutsche Keramik von Thringen oder die rtliche, handgemachte Keramik von Haithabu mit den entwickelten gromhrischen Typen). Eher kann man sie mit dem erlangten kultur-wirtschaftlichen Niveau und der Tradition der jeweiligen Region in Zusammenhang bringen. Die Tpfer von Pohansko, aber auch anderen gromhrischen Lokalitten, stehen mit ihren Erzeugnissen der Ware aus bekannten karolingischen Tpferei-Zentren in Rheinland nahe. Obwohl sie in der Technologie oder der funktions-morphologischen Skala das Niveau der karolingischen Kollegen nicht erreichen, gelangten sie im Rahmen ihrer Tradition zu einem hohen Grade der Diversifikation der innerhalb standardisierten Keramiktypen. Das zeigten die statistischen Analysen auf. Was die Funktion der gromhrischen Keramik betrifft, untersuchten wir folgendes beachtenswertes, obwohl gut bekanntes Faktum: das Formspektrum dieser Keramik beschrnkt sich fast ausschlielich auf Tpfe, die z. B. in Pohansko 99% aller Gefformen bilden. Der Vergleich mit zahlreichen Beispielen aus der mitteleuropischen Region fhrte zur Feststellung (wie die konkreten Grnde fr die Reduktion des Formspektrums in verschiedenen Gebieten auch immer gewesen sein mgen), da es sich um eine markant regionberschreitende Erscheinung handelt, die nicht an ein bestimmtes Ethnikum gebunden ist und eher Zivilisationscharakter aufweist. Zweifelsohne hngt es vor allem mit dem Lebensstil der Menschen im Frhmittelalter zusammen, deren Bedarf die damalige Handwerksproduktion bestimmte. Obwohl die Keramik von Pohansko in der Grundform nicht sehr differenziert ist, betrifft diese Charakteristik nicht ihre Mae. Die gromhrischen Handwerker produzierten vllig absichtlich drei Grenkategorien von Tpfen. Die Unterschiede sind nicht zu bersehen. Aus der Mndung schlieen wir darauf, da sich die durchschnittlichen Gefmae in den einzelnen Grenkategorien bis zu 40 50 % unterscheiden. Diese deutli-

288

chen Unterschiede fhren uns zur berzeugung, da Gefe unterschiedlicher Gren verschiedenen Zwecken dienten. Am meisten kommen Gefe mit einem Inhalt von ca. 1 Liter und 3 Litern vor (viel weniger z. B. mit einem Inhalt von 2 Litern), nicht so hufig auch grere Gefe. Das entspricht genau den Bedrfnissen einer durchschnittlichen slawischen Familie des 9. Jahrhunderts, wie es die Experimente aus B"ezno bei Louny nachweisen. Zu anderen Zwecken knnten die Gefe der besonderen typologischen Gruppe C+C-2 (Abb. 102) gedient haben, die sich von den anderen nicht nur durch eine bessere Herstellungstechnologie (manchmal sind sie nachgedreht) und ein besonders feines Material, sondern auch die kleinste Gre und einen vllig anderen Verlauf des Histogramms der Mndungsdurchmesser unterscheiden. Die typologische Gruppe C+C-2 knnen wir vom Gesichtspunkt der Funktion aus fr Tischkeramik halten, denn sie erfllt alle fr diesen Geftyp charakteristischen Merkmale. Die Dynamik der Entwicklung der gromhrischen Keramik von Pohansko war anhand unserer Feststellungen wirklich gro. Im Laufe des 9. und des beginnenden 10. Jahrhunderts knnen wir vier Entwicklungsphasen festlegen, die sich durch unterschiedliche Vertretung einzelner Verzierungsmotive, der Sorten der keramischen Masse, der Randtypen u.. unterscheiden. Das hngt mit den Vernderungen in der Relation zwischen der heim und handwerklich produzierten Keramik sowie mit dem vernderlichen Spektrum der in professionellen Tpfereien produzierten Typen zusammen. Das Entwicklungsmodell, das fr Pohansko definiert wurde, versuchten wir vor allem mit den vergleichbaren Lokalitten aus dem Zentralgebiet Gromhrens zu komparieren. Wir wollten feststellen, ob und inwieweit die Entwicklung hier hnlich, bzw. unterschiedlich ist. Unsere Studie konnte jedoch nur sehr reduzierte und hypothetische Schlufolgerungen erbringen, da wir bisher ber keine Daten von anderen Lokalitten verfgen, die mit den ausfhrlichen quantitativen Angaben von Pohansko bei B"eclav kompatibel wren. Es zeigte sich ganz offenbar, da sich die Keramik aus den einzelnen Zentren Gromhrens nicht nur durch das Spektrum ihrer Typen, sondern auch die Entwicklungsschemata untereinander unterscheidet. Wir verfolgen hier eine vllig andere Dynamik der Entwicklung verschiedener Verzierungs-, Form oder technologischer Elemente. Trotzdem kann man bestimme allgemeine Tendenzen feststellen. Ab Ende des 8. Jahrhunderts setzen sich nach und nach lokale Keramiktypen durch, die zweifelsohne von rtlichen Tpfereien hergestellt wurden. Ihr grtes Vorkommen hngt jedoch erst mit der hochgromhrischen Phase in der 2. Hlfte des 9. Jahrhunderts zusammen. Zu Beginn des 10. Jahrhunderts kommt es zum allgemeinen Verfall des technologischen Niveaus. Die Keramik in Mhren wird grtenteils gleichfrmig. Man beginnt Graphit zu verwenden; es tritt die Verzierung in Form verschiedener Einschnitte, Stiche oder plastischer Leisten u.. auf. Das betrifft nicht nur die Zentren, sondern auch die Randgebiete. Eine hnliche Situation wurde auch auf dem Gebiet der nordwestlichen Slawen festgestellt. Die Herstellung der qualittsvollen Feldberger Keramik, die durch karolingische Ornamente inspiriert wurde, beginnt hier um das Jahr 800. Am Ende des 9. Jahrhunderts wird sie jedoch durch die primitivere Menkendorfer-Gruppe ersetzt, die das ausgedehnte Gebiet von der Elbe bis zur Weichsel hin homogenisiert. Eine hnliche Dynamik verfolgen wir mit gewisser Zeitverschiebung auch im frhmittelalterlichen Bhmen. Mglicherweise spiegelt die Keramikentwicklung die gesamten strukturellen Vernderungen wider, die an der Peripherie des Frnkischen Reiches innerhalb des 9. Jahrhunderts im Zusammenhang mit den wirtschaftspolitischen nderungen des mitteleuropischen Raumes vorsichgingen. Zu den bedeutenden Fragenkomplexen der frhmittelalterlichen Archologie zhlt die Problematik der Gebietsverbreitung verschiedener Keramiktypen. Wir versuchten, ein Distributionsmodell zu beschreiben, das im 9. Jahrhundert hypothetisch in Mhren existierte. Aufgrund eines breiteren Vergleichs mit den Feststellungen aus den Nachbarregionen sowie mit den Ergebnissen der Ethnoarchologie versuchten wir zu erfassen, wie die Distribution von Tpferware in verschiedenen Gebieten, und vor allem in Gromhren verlief, was uns schlielich bei der Diskussion ber rtliche wirtschaftliche und vielleicht auch kulturpolitische Verhltnisse behilflich sein sollte. Aufgrund der festgestellten Informationen knnen wir darauf schlieen, da Mhren im 9. Jahrhundert in der Keramikdistribution stark regionalisiert war. Man kann hier drei bis fnf markante Kreise (Abb. 186) unterscheiden (Kreis March, Kreis Blu#ina, Kreis Mikul#ice, Kreis Doln V!stonice, Kreis Vyso#any) und weitere Gebiete, bei denen man im Hinblick auf den Keramikcharakter und die Ergebnisse der Forschung nicht eindeutig jene Spezifika festlegen kann, die sie voneinander unterscheiden wrden (Hornomoravsk val/Oberes MarchGebiet, die Region Znaim). Die keramischen Gruppen wurden ursprnglich mit den altmhrischen Stmmen in Verbindung gebracht. Auf diese Hypothese wurde von den Wissenschaftlern jedoch spter verzichtet. Sie waren der Meinung, da es sich bei den ausgeprgten Typen um die Produktion verschiedener Werksttten handelt. Die Erzeugnisse wurden jedoch in verschiedenem Mae bestimmt auch von der hausgemachten Burgwallkeramik ergnzt, die

289

eine indifferente Masse bildet und die in den Randgebieten Gromhrens oder auf dem Lande wahrscheinlich vorherrschte. Die einfachste heimproduzierte Keramik, die nach strengen Mastben der Funktion und mit mglichst kleinem Energiebedarf hergestellt wurde, und deren Stil und Verbreitung das Vorkommen verschiedener ethnischen Gruppen in der jeweiligen Region reflektiert, herrscht im 9. Jahrhundert in Polen und Ostdeutschland vor. Hier stellen wir auf groen Gebieten uniforme Typen einer unvollkommenen Keramik fest, die mit den Stammes oder ethnischen Gruppen korrespondiert. Sie unterscheiden sich von den markanten Typen, die die Keramikkreise in Mhren, teilweise auch in Bhmen sowie in der Slowakei charakterisieren, und die zweifelsohne mit der Produktion spezialisierter Werksttten/Tpfereien zusammenhngen. Aus den Analogien aus dem rmischen Britannien lt sich folgern, da diese Werksttten der rtlichen Kommunitt dienten und in der Umgebung ihrer Absatzgebiete verstreut waren. Es wurde festgestellt, da die meisten gngigen Kchengefe in Britannien aus einem Umkreis von 510 Meilen importiert wurden. Dieses Modell entspricht ungefhr den frhmittelalterlichen Verhltnissen in der Slowakei oder in Nordwestbhmen. Auch ethnologische Untersuchungen in Spanien und Marokko besttigen dies die Tpfereien sind hier ca. 20 km voneinander entfernt. Einige Umkreise, die wir in Mhren definierten, sind jedoch vom Gesichtspunkt des oben beschriebenen Modells aus zu ausgedehnt. Man kann deshalb zu Recht voraussetzen, da mehrere Werksttten in ihrem Rahmen arbeiteten. Die gegenseitige Beziehung unter den Tpfereien, die dieselben oder hnliche Keramiktypen produzierten, ist nicht ganz klar. Eine wahrscheinliche Erklrung ist vielleicht in den Ergebnissen der ethnoarchologischen Untersuchungen im westlichen Mittelmeerraum zu suchen, wo ein Filialsystem der Werksttten in der Umgebung von groen Tpferzentren durch den Abzug der Tpfer in wichtige Absatzgebiete als Folge des Konkurrenzdrucks entsteht. Einerseits bringen die Werksttten aus dem Zentrum die Formskala und den Verzierungsstil mit, andererseits passen sie ihre Produktion dem lokalen Bedarf an. Bedeutende Fragenkomplexe hngen mit der Rolle der Tpfereien im gesamten gesellschaftlichwirtschaftlichen System Gromhrens zusammen. Die Analogien aus Sdwestdeutschland (wo die Konfrontation archologischer Feststellungen mit den zeitgenssischen schriftlichen Quellen mglich ist) verweisen darauf, da es sich nicht um Aktivitten freier Handwerker handelte, sondern da die Produktion sowie Distribution der Keramik mit dem wirtschaftlichen und politischen Einflu der Besitzer oder Verwalter der Wirtschaftshfe im Rahmen des feudalen Hofsystems verbunden waren. Die Keramikdistribution konnten auch bestimmte politische Bewegungen und Zentralisierungsbemhungen beeinflussen, die sich in der Machtstruktur Gromhrens abspielten. Das kam beispielsweise durch ein isoliertes Vorkommen der Keramik des Mikul#ice-Umkreises in Olmtz oder den spteren Anschlu Pohanskos bei B"eclav an den keramischen Mikul#ice-Kreis (der den Verlust der Residenzfunktion des Herrenhofes in Pohansko mit sich brachte) zutage. hnliche Prozesse sind auch aus Sdwestdeutschland bekannt, wo sie mit der historischen Bestrebung der Franken, den allamanischen Raum zu beherrschen, zusammenhngen. Aufgrund der aus den historischen Quellen abgeleiteten Modelle wurden auch jene Fragenkomplexe gelst, die mit den konkreten Mechanismen der Keramikverbreitung in Gromhren, z. B. mittels des Marktes, des Burgwallsystems, des Dienstsystems verbunden waren.

290

VIII. Zkratky
ZKRATKA A1 A2 B1 B2 B3 C1 C2 C3 C4 C5 C6 C7 D1 D2 D3 DNO% DNO_VYD% DNOznp DROBNEZL% E1 E2 E3 F1 F2 F3 F4 F5 F6 F6,8 F8 G HDP HDPO HDPR HHVh HHVhs HHVr HHVs HLOUBKA HR_VP HRDLO_VY HrODu HrODv HRVLD HRVLF HP HTkp HTp HTpr HUSTG HUSTKS POPIS jeden h"eb. ps h"eb. psy vedle sebe jedna h"eb. vlnice h"eb. vlnice vedle sebe h"eb. vlnice p"es sebe jedna h"eb. vlnice mezi dv!ma h"eb. psy vce h"eb. vlnic mezi dv!ma h"eb. psy h"eb. ps(y) mezi dv!ma h"eb. vlnicemi h"eb. vlnice nad h"eb. psy h"eb. ps(y) nad h"eb. vlnicemi kombinace h"eb. ps$ a h"eb. vlnic h"eb. vlnice a (#i) h"eb. psy p"es sebe rha rhy rha p"es sebe procentuln zastoupen zlomk$ den v nlezovm celku procentuln zastoupen zlomk$ den se zdobenou vdut v nlez. celku plastick zna#ka na dn! procentuln zastoupen drobnch neinventovanch zlomk$ v nlezovm celku vlnovka vlnovky vlnovky p"es sebe vlnovka nad rhami vlnovky nad rhami vlnovky mezi rhami kombinace vlnovek a rh blu#insk motiv vlnovky p"es sebe s rhami vlnovky a (#i) rhy p"es sebe vlnovky a rhy p"es sebe h"eb. ornament s rhami a (#i) vlnovkami materil hrub, dob"e plen materil hrub, dob"e oxida#n! plen materil hrub, dob"e reduk#n! plen h"eb. vlnice hust h"eb. vlnice hust a st"edn! hust h"eb. vlnice "dk h"eb. vlnice st"edn! hust hloubka sdlitnho objektu h"ebenov vpichy samostatn! #i v kombinaci vzdoba na hrdle odsazen hrdla od vdut! na vnit"n stran! ndoby odsazen hrdla od vdut! na vn!j stran! ndoby h"eb. vlnice starohraditn h"eb. vlnice nepravideln materil hrub, patn! plen kalichovit! prohnut okraj okraj p"ehnut okraj p"evisl vhov hustota keramickch fragment$ v sdlitnm objektu hustota keramickch fragment$ v sdlitnm objektu

291

HVa HVaVnHh HVaVnHr HVaVnHs HVaVsHh HVaVsHr HVaVsHs HVaVv HVb HVbVnHh HVbVnHs HVbVnsHhs HVbVnsHs HVbVsHs HVbVvHs HVd HVf HVfVnHh HVfVnHr HVfVnHs HVfVsHh,r,s HVVNHVHH J_VPICH JDP JDPO JDPR JEDIN_KS% JEDIN_KG JP K KALICH LISTA Mhvp Mjvp Mz NEZDOB% OA OAph1 OAph2 OAph3 OB1 OB1ph1 OB1ph2 OB1ph3 OB2 OB2ph1 OB2ph2 OB2ph3 OB3 OB3ph1 OB3ph23

h"eb. vlnice symetrick/pravideln h"eb. vlnice symetrick/pravideln, nzk, hust h"eb. vlnice symetrick/pravideln, nzk, "dk h"eb. vlnice symetrick/pravideln, nzk, st"edn! hust h"eb. vlnice symetrick/pravideln, st"edn! vysok, hust h"eb. vlnice symetrick/pravideln, st"edn! vysok, "dk h"eb. vlnice symetrick/pravideln, st"edn! vysok, st"edn! hust h"eb. vlnice symetrick/pravideln, vysok h"eb. vlnice sklon!n h"eb. vlnice sklon!n, nzk, hust h"eb. vlnice sklon!n, nzk, st"edn! hust h"eb. vlnice sklon!n, nzk/st"edn! vysok, hust/st"edn! hust h"eb. vlnice sklon!n, nzk/st"edn! vysok, st"edn! hust h"eb. vlnice sklon!n, st"edn! vysok, st"edn! hust h"eb. vlnice sklon!n, vysok, st"edn! hust h"eb. vlnice starohraditn h"eb. vlnice nepravideln h"eb. vlnice nepravideln, nzk, hust h"eb. vlnice nepravideln, nzk, "dk h"eb. vlnice nepravideln, nzk, st"edn! hust h"eb. vlnice nepravideln, st"edn! vysok, hust/st"edn! hust/"dk h"eb. vlnice nzk, hust vpichy jednozubm nstrojem samostatn! #i v kombinaci materil jemn, dob"e plen materil jemn, dob"e plen oxida#n! materil jemn, dob"e plen reduk#n! pom!r mezi zlomky pat"cmi k jedinc$m s t"emi a vce fragmenty a celkovm po#tem st"ep$ pom!r jedinc$ s t"emi a vce fragmenty k celkovmu mnostv keramiky vyjd"enm hmotnost materil jemn, patn! plen irok ploch lbky kalichovit! prohnut okraj plastick lita h"ebenov vpichy samostatn! #i v kombinaci vpichy jednozubm nstrojem samostatn! #i v kombinaci zseky samostatn! #i v kombinaci procentuln zastoupen zlomk$ nezdobench vdut v nlezovm celku okraj zaoblen okraj zaoblen, mlo vyhnut okraj zaoblen, st"edn! vyhnut okraj zaoblen, hodn! vyhnut okraj prost! kuelovit! #i vlcovit! se"znut okraj prost! kuelovit! #i vlcovit! se"znut, mlo vyhnut okraj prost! kuelovit! #i vlcovit! se"znut, st"edn! vyhnut okraj prost! kuelovit! #i vlcovit! se"znut, hodn! vyhnut okraj kuelovit! #i vlcovit! se"znut s vytaenou spodn hranou okraj kuelovit! #i vlcovit! se"znut s vytaenou spodn hranou, mlo vyhnut okraj kuelovit! #i vlcovit! se"znut s vytaenou spodn hranou, st"edn! vyhnut okraj kuelovit! #i vlcovit! se"znut s vytaenou spodn hranou, hodn! vyhnut okraj kuelovit! #i vlcovit! se"znut s vytaenou horn hranou okraj kuelovit! #i vlcovit! se"znut s vytaenou horn hranou, mlo vyhnut okraj kuelovit! #i vlcovit! se"znut s vytaenou horn hranou, st"edn! a hodn! vyhnut

292

OB4 OB4ph1 OB4ph2 OB4ph3 OB4PRPL OC1 OC1ph1 OC1ph2 OC1ph3 OC24 OC24ph12 OC24ph3 OC3 OD1 OD1ph1 OD1ph2 OD1ph3 OD2 OD2ph1 OD2ph2 OD2ph3 OD3 OE1 OE1ph1 OE1ph2 OE1ph3 OE2 OE2ph12 OE2ph3 OF OG1 OG1ph23 OG2 OG2ph1 OG2ph2 OG2ph3 OH OHph12 OKR% OKR_VYD% OKRV Ozlaba Ozlabb PAVEL PLASZN POCET PREHN PRHMDNA PRHMDROB PRHMNEZV PRHMOK PRHMOKSV

okraj kuelovit! #i vlcovit! se"znut s vytaenou spodn i horn hranou okraj kuelovit! #i vlcovit! se"znut s vytaenou spodn i horn hranou, mlo vyhnut okraj kuelovit! #i vlcovit! se"znut s vytaenou spodn i horn hranou, st"edn! vyhnut okraj kuelovit! #i vlcovit! se"znut s vytaenou spodn i horn hranou, hodn! vyhnut okraj kuelovit! #i vlcovit! se"znut s vytaenou spodn i horn hranou a profilovanou hrankou okraj prost! nlevkovit! se"znut okraj prost! nlevkovit! se"znut, mlo vyhnut okraj prost! nlevkovit! se"znut, st"edn! vyhnut okraj prost! nlevkovit! se"znut, hodn! vyhnut okraj nlevkovit! se"znut s vytaenou hranou spodn #i horn , p"p. ob!ma okraj nlevkovit! se"znut s vytaenou hranou spodn #i horn , p"p. ob!ma, mlo a st"edn! vyhnut okraj nlevkovit! se"znut s vytaenou hranou spodn #i horn , p"p. ob!ma, hodn! vyhnut okraj prost! nlevkovit! se"znut s vytaenou horn hranou okraj prost! vodorovn! se"znut okraj prost! vodorovn! se"znut, mlo vyhnut okraj prost! vodorovn! se"znut, st"edn! vyhnut okraj prost! vodorovn! se"znut, hodn! vyhnut okraj vodorovn! se"znut s vytaenou vn!j hranou okraj vodorovn! se"znut s vytaenou vn!j hranou, mlo vyhnut okraj vodorovn! se"znut s vytaenou vn!j hranou, st"edn! vyhnut okraj vodorovn! se"znut s vytaenou vn!j hranou, hodn! vyhnut okraj vodorovn! se"znut s vytaenou vnit"n hranou okraj kolmo prolaben okraj kolmo prolaben, mlo vyhnut okraj kolmo prolaben, st"edn! vyhnut okraj kolmo prolaben, hodn! vyhnut okraj ikmo prolaben okraj ikmo prolaben, mlo a st"edn! vyhnut okraj ikmo prolaben, hodn! vyhnut okraj zapi#at!l okraj zeslen a bohat! profilovan okraj zeslen a bohat! profilovan, st"edn! a hodn! vyhnut okraj zeslen a jednodue se"ezan okraj zeslen a jednodue se"ezan, mlo vyhnut okraj zeslen a jednodue se"ezan, st"edn! vyhnut okraj zeslen a jednodue se"ezan, hodn! vyhnut okraj vyhnut a vytaen okraj vyhnut a vytaen, mlo a st"edn! vyhnut procentuln zastoupen zlomk$ okraj$ v nlezovm celku procentuln zastoupen zlomk$ okraj$ s vdut v nlezovm celku vzdoba na okraji lbek na vnit"n stran! okraje lbky na vnit"n stran! okraje nlezov celek popisovn p. Pavlem %pem plastick zna#ka na dn! po#et keramickch fragment$ v nlezovm celku okraj p"ehnut pr$m!rn hmotnost zlomk$ den v nlezovm celku pr$m!rn hmotnost drobnch neinventovanch zlomk$ v nlezovm celku pr$m!rn hmotnost zlomk$ nezdobench vdut v nlezovm celku pr$m!rn hmotnost zlomk$ okraj$ v nlezovm celku pr$m!rn hmotnost zlomk$ okraj$ s vdut v nlezovm celku

293

PRHMZDVY PROFPL PRUM_HM PRUM_HM_OKV PVlist PVvyhr RHH RHR RHRH RHTS RSS RSU SLABFORM T TECHNZN TH Tsif TJ Tslf TU T-vy V_RUCE Vh VHVn VHVns VHVs VHVv VLa VLb VLd VLg VLHh VLHr VLHs VLVn VLVs VLVv Vs VYV_HRD ZAS ZDOB%

pr$m!rn hmotnost zlomk$ zdobench vdut v nlezovm celku profilovn ploky okraje v podob! plastick st"edov lity pr$m!rn hmotnost keramickho fragmentu v nlezovm celku pr$m!rn hmotnost zlomk$ okraj$ s vdut v nlezovm celku plastick lita vvalky pod hrdlem rhy hust rhy "dk rhy "dk a hust rhy t!sn u sebe rhy irok rhy zk slab! formujc obt#en materil tuhov otisk osy kruhu na dn! ndoby materil tuhov hrub siln! formujc obt#en materil tuhov jemn slab! formujc obt#en materil tuhov vyt#en keramiky keramiky v ruce roben vzdoba na hrdle h"eb. vlnice nzk h"eb. vlnice nzk a st"edn! vysok h"eb. vlnice st"edn! vysok h"eb. vlnice vysok vlnovka symetrick/pravideln vlnovka sklon!n vlnovka zapi#at!l vlnovka nepravideln vlnovka hust vlnovka "dk vlnovka st"edn! hust vlnovka nzk vlnovka st"edn! vysok vlnovka vysok vzdoba pod maximln vdut ndoby vvalkovit hrdlo a podhrdl zseky samostatn! #i v kombinaci procentuln zastoupen zlomk$ zdobench vdut v nlezovm celku

294

IX. Obsah
I. P*EDMLUVA......................................................................................................................... 7

II. VOD ................................................................................................................................... 8 III. K METOD1 ZPRACOVN RAN1 ST*EDOV1K KERAMIKY

B. C.
ZE SDELNCH AREL/ ............... 11

A. Archeologick vzkum a postexkava#n manipulace s keramikou........................................ 11 Depozi#n a postdepozi#n procesy svzan s keramikou (n- a c-transformace) .................. 13 Analza archeologickch pramen$ s ohledem na ran! st"edov!kou keramiku...................... 17 1. Analza kvalit ran! st"edov!k keramiky ......................................................................... 18 2. Analza a deskripce keramick hmoty.............................................................................. 18 3. Analza a deskripce vpalu............................................................................................... 20 4. Analza a deskripce formovn a lepen ndob................................................................. 22 5. Analza a deskripce tvaru ndoby..................................................................................... 22 6. Analza a deskripce vzdoby a pravy povrchu............................................................... 24 7. Deskriptivn systmy pouvan p"i zpracovn ran! st"edov!k keramiky ..................... 24 D. Syntza archeologickch struktur s ohledem na ran! st"edov!kou keramiku ....................... 25 1. Syntza formlnch archeologickch struktur................................................................... 25 2. Validace formlnch struktur............................................................................................. 32 3. Prostorov aspekt archeologickch struktur ..................................................................... 33 E. Interpretace............................................................................................................................. 35 1. Modely odvozen z etnologie a etnoarcheologie .............................................................. 35 2. Modely odvozen z experimentln archeologie............................................................... 36 3. Modely odvozen z historickch pramen$ ........................................................................ 36

IV. POHANSKO U B*ECLAVI LESN KOLKA

B.

A VELKOMORAVSK KERAMIKA....................... 38

A. Formulace problm$ .............................................................................................................. 38 Analza entit a kvalit. Datov model a jeho deskriptivn systmy ........................................ 42 1. Prvn deskriptivn systm (entita nlezov celek).......................................................... 43 2. Druh deskriptivn systm (entita keramick jedinec)................................................... 47 C. Soubor sdlitn keramiky z Pohanska u B"eclavi jeho charakteristika a geneze z hlediska depozi#nch a postdepozi#nch proces$ ................................................................................. 67 1. Standardn soubor velkomoravsk sdlitn keramiky....................................................... 67 2. Archeologicky homogenn soubory .................................................................................. 95 3. Problematika odpadovch arel$ na Pohansku u B"eclavi.............................................. 106 D. Syntza ................................................................................................................................. 115 1. Formalizovan "een vychzejc z deskriptivn matice keramickch jedinc$ typologie ....................................................................................................................................... 115

295

2. Formalizovan "een vychzejc z deskriptivn matice nlezovch celk$ .................... 168 E. Analogie a modely ............................................................................................................... 219 1. Vroba ran! st"edov!k keramiky................................................................................... 219 2. Typologie ran! st"edov!k keramiky .............................................................................. 223 3. Funkce ran! st"edov!k keramiky................................................................................... 235 4. Vvoj ran! st"edov!k keramiky..................................................................................... 238 5. Distribuce ran! st"edov!k keramiky .............................................................................. 246 6. Ran! st"edov!k keramika a socioekonomick model spole#nosti................................. 256

V. ZV1R .............................................................................................................................. 258 VI. LITERATURA .................................................................................................................... 265 VII. ZUSAMMENFASSUNG ........................................................................................................ 274 VIII. ZKRATKY ....................................................................................................................... 291 IX. OBSAH ............................................................................................................................. 295

296