J. W.

Goethe Pohdka o zelenm hadu a krsn Lilii U velik eky, je rozvodnna silnm detm vystoupila z beh, leel ve sv chi znaven nmahou dne star pevoznk a spal. Kolem plnoci vzbudilo jej nkolik hlunch hlas; slyel, e njac cestujc se chtj dt pevst. Kdy vyel ze dve, vidl, jak se nad pivzanm lunem vznej dv velik bludiky. Ujiovaly jej, e maj velice naspch, a e si pej bt u na onom behu. Staec nemekal, odrazil a se svou obvyklou obratnost jel nap proudem, zatmco cizinci na sebe syeli njakou neznmou, svinou e, chvlemi se dvali do hlunho smchu, poskakujce sem a tam, hned na okrajch a lavikch, hned na dn loky. lun se kymc, zvolal staec, a kdy budete tak nepokojn, me se pevrhnout; sednte si, svtlka! Ta se nad touto vstrahou hlun rozesmla, posmvajce se starci a byla neklidnj ne dve. Snel tedy trpliv jejich nezpsoby a brzy pirazil k druhmu behu. Tu mte za svou nmahu! volali cestujc, a jak sebou zatepali, napadalo mnoho lesklch zlak do vlhkho lunu. Nebesa, co to dlte! zvolal staec, pivedete mne do velkho netst! Kdyby byl padl jedin zlak do vody, byl by se proud, kter tohoto kovu nestrp, vzedmul dsnmi vlnami, pohodil loku i mne; a kdo v, jak by se bylo vedlo vm! Vezmte si zase sv penze! Nememe u vzt nic z toho, co jsme vytepaly! odvtila svtlka. 1

Tak mi jet psobte nmahu, ekl staec a sehnul se, sbraje zlaky do epice, e musm sesbrat, donst na zem a zakopat. Bludiky vyskoily z lunu a staec zvolal: Kde zstala m mzda? Kdo nebere zlato, a pracuje zadarmo! zvolali bludiky. Vzte, e je mi mono zaplatit jen plody zem. Plody zem? Pohrdme jimi a nikdy jsme jich nepoili. A pece vs nemohu propustit, dokud mi neslbte, e mi dodte ti zeln hlvky, ti artyoky a ti velk cibule. Svtlka chtla v ertu proklouznout, ale ctila, e jsou njak nepochopiteln pipoutna k zemi; byl to nejnepjemnj pocit, jakho kdy zakusila. Kdy slbila, e jeho poadavku pt vyhov, propustil je a odrazil od behu. Byl ji hodn vzdlen, kdy za nm bludiky volaly: Staroui, slyte, staroui! Zapomnli jsme to nejdleitj! Ale byl ji pry a neslyel je. Dal se unet na te stran po proudu dol, kde chtl v hornat krajin zahrabat nebezpen zlato, a to tam, kam voda nikdy nemohla doshnout. Tam nalezl mezi vysokmi skalisky hrozivou trhlinu, nasypal do n zlato a plul zpt ke sv chi. V tto trhlin se zdroval krsn zelen had, jen byl probuzen zvukem padajcch minc ze spnku. Jakmile spatil zc penzky, ihned je s velkou dychtivost zhltal a jet peliv vyhledal vechny mince, kter se zakutlely do kov a skalnch trbin. Sotva je spolkl, ctil s rozko, jak se zlato tav v jeho trobch a rozplv se mu celm jeho tlem a s velikou radost 2

zpozoroval, e se stal prhlednm a e svt. Ji dlouho byl ujiovn, e tento kaz je mon; protoe vak pochyboval, e by toto svtlo mohlo bt trval, vyhnala jej ze skly zvdavost a pn pojistit se pro budoucnost, a vyzkoumat, kdo asi tam to krsn zlato nasypal. Nikoho nenael. Tm pjemnj mu bylo obdivovat sm sebe, jak se plazil bylinami a kovm, i svmu pvabnmu svtlu, kter il sv zelen. Vechny listy smaragdov svtily, vechny kvtiny byly ndhern prozeny. Marn se plazil osamlou pustinou; tm vce vak vzrostla jeho nadje, kdy se dostal na rovinu a zpozoroval v dli zi, podobnou sv vlastn. Konen nalzm nco v sob rovnho! zvolal a spchal onm smrem. Nedbal ani toho, e mus lzt molem a rkosm: nebo akoliv nejradji il na suchch horskch luinch, v trhlinch vysokch skal, a poval s oblibou bylinn koen a obvykle tiil ze jemnou rosou a erstvou pramenitou vodou, pece by byl podnikl ve, co by mu bylo uloeno, pro mil zlato a nadji na ndhern svtlo. Velmi unaven dospl k bain, kde se mihotaly sem a tam ob nae bludiky. Mikem byl u nich, pozdravil je a til se, e nalezl tak pjemn pny ze svho pbuzenstva. Svtlka kolem pobhala, peskakovala ho a po svm se smla. Pane stre, pravila, tebae jste z vodorovn linie, nm to nevad; jsme ovem pbuzn jen ze strany ze, nebo, jen se podvejte, (tu se oba plameny se mohly, vythly a zahrotili, piem tomu obtovaly celou svou ku) jak slu nm pnm ze svisl linie, tato thl dlka. Nezazlvejte nm to, mil pteli: kter pak rodina se tm me honosit? Od doby, kdy vbec jsou bludiky, dn z nich nesedla ani neleela.

Hadovi ptomnost tchto pbuznch nebyla velmi pochuti, nebo, a zvedal hlavu sebe v, pece ctil, e mus sehnout ji zase k zemi, aby se dostal z msta; zatmco prve se sm sob v temnm hji neobyejn lbil, nyn se mu zdlo, e v ptomnosti tchto strc mu kadm okamikem ubv lesku, dokonce se bl, e zhasne pln. V tchto rozpacch se spn otzal, zdali mu pnov nemohli povdt, odkud pochz leskl zlato, kter ped chvli napadalo do rokliny ve skle; e je to snad zlat d, jen pad pmo z nebe. Bludiky se zasmly, zatsly sebou a rzem kolem nich skkalo mnostv zlak. Had se po nich rychle vrhl, aby je zhltal. Pejeme Vm dobr chutnn stre, pravili oba zpsobn pni, meme Vm poslouit jet vtm mnostvm. Jet nkolikrt se velmi hbit zatepaly, take had st stail polykat drahocenn pokrm. Oividn vzrstala jeho ze a svtil skuten ndhern, kdeto bludiky znan zhubly a zmenily se, ani by vak sebemn pozbyly sv dobr nlady. Navdy jsem vm zavzn, ekl had, kdy zase trochu popadal dech po hostin, dejte ode mne, co chcete; udlm pro vs ve, co je v mch silch. Dobe tedy, volaly bludiky, ekni, kde bydl krsna Lilii. Dove ns, jak me nejrychleji k palci a k zahrad krsn Lilie. Zmrme netrplivost vrhnout se j k nohm. Tuto slubu, prohodil had s hlubokm povzdechem, nemohu vm prokzat ihned. Krsn Lilie bohuel bydl za vodou.

Za vodou!? A my se dali pevst v tto bouliv noci! Jak krut je eka, kter ns nyn dl! Nebylo by snad mon zavolat zase starce? Marn byste se namhali, odvtil had, nebo i kdybyste ho zastihli na tomto behu, nepijal by vs; sm pevst kadho sem, nikoho vak odsud. To jsme si pkn dali! Co nen jinho prostedku, jak se dostat pes vodu? Jet nkolik, jene ne v tomto okamiku. Mohu sm pny pepravit a o polednch. To je doba, kdy neradi cestujeme. Tak mete pejt za veera na obrov stnu. Jak se to dl? Velk obr, kter bydl nedaleko odtud, neme svm tlem nieho; jeho ruce neuzvednou ani stblo slmy, jeho ramena by neunesla ani otpku rot; ale jeho stn zme mnoho, ba vechno. Proto je nejmocnj za vchodu a zpadu slunce; a tak je mon si veer sednout jenom na ji jeho stnu: obr pak jde pomalu ke behu a jeho stn penese poutnka za vodu. Chcete-li se vak k poledni dostavit k onomu vbku lesa, kde kov dosahuje tsn ke behu, mohu vs j pepravit a pedstavit krsn Lilii. Obvte-li se vak polednho vedra, mete obra vyhledat jen za veera v on skaln ztoce, bude jist velmi ochotn! S lehkm klonem se vzdlili oba mlad pni, a had byl spokojen, e se jich zbavil, jednak aby se pokochal ve svm vlastnm svtle, jednak aby ukojil zvdavost, kter ho ji dlouho velmi trpila.

Ve skalnch trhlinch, jimi prolzal asto sem a tam, objevil kdysi na jednom mst nco zvltnho. Akoliv byl nucen lzt tmito propastmi beze svtla, byl pesto schopen roze znvat zcela dobe pedmty dotykem. Byl zvykl nalzat vude jen neobvykl vtvory prody; tu se plazil mezi hroty velikch krystal, tu ctil klikat ilky ryzho stbra a vynel ten i onen drahokam s sebou na svtlo. Avak k velikmu svmu divu poctil ve skle, kolkolem uzaven pedmty, kter prozrazovaly tvoivou ruku lovka. Hladk stny, po nich nemohl vystoupit, ostr pravideln hrany, krsn sloupy a co se mu zdlo nejpodivnj, lidsk postavy, kolem nich se nkolikrt ovinul a kter povaoval za kov nebo krsn hlazen mramor. Vechny tyto zkuenosti si pl jet jednou vidt na vlastn oi a tak si to, co pouze tuil, potvrdit. Vil nyn, e je schopen svm vlastnm svtlem osvtlit tento divo tvorn podzemn klenut prostor, e se rzem zcela seznm s tmito zvltnmi pedmty. Spchal a brzy nalezl obvyklou cestou prlinu, kterou se plazval do svatyn. Kdy byl na mst, rozhldl se zvdav a jakkoliv jeho z nemohla osvtlit vechny vci v rotund, pece na nejbli z nich vidl dosti zeteln. V ase a v bzni pohldl nahoru do zcho vklenku, v nm stla socha dstojnho krle z ryzho zlata. Podle rozmr byla v nadlidsk velikosti, postavou vak spe odpovdala malmu ne velkmu mui. Jeho urostl tlo bylo zahaleno prostm pltm a dubov vnec mu spnal vlasy. Sotvae had pohldl na tuto ctihodnou sochu, zaal krl mluvit a tzal se: Odkud pichz? Z trhlin, v nich bydl zlato, odvtil had. 6

Co je ndhernj ne zlato? ptal se krl. Svtlo, odpovdl had. Co je osvivj ne svtlo? tzal se krl. e, odpovdl had. Had poilhval za tohoto rozhovoru stranou a spatil v nejblim vklenku jin ndhern obraz. Sedl tam stbrn krl, dlouh a skoro tl postavy; jeho tlo bylo odno ozdobnm atem, koruna, ps a ezlo byly vyzdobeny drahokamy. V jeho oblieji se zrail jas hrdosti a zdlo se, e chce prv mluvit, kdy tu pojednou na mramorov stn zazila la, hrajc dosud temnmi barvami a rozila pjemn svtlo celm chrmem. Pi tomto svtle uvidl had tetho krle, jeho mohutn elezn postava tu sedla, oprajc se o svj kyj, ozdobena vavnovm vncem, podobala se spe skle ne lovku. Had se chtl ohldnout po tvrtm, jen byl od nho nejdl, ale v tom se ze rozevela, zc la se zableskla a zmizela. Hadovu pozornost upoutal mu prostedn velikosti, jen se tu pojednou objevil. Byl obleen jako sedlk a nesl v ruce lampiku, do jejho tichho plamene bylo potenm se dvat a kter podivuhodn ozaovala cel dm, nevrhajc jedinho stnu. Pro pichz. Kdy mme svtlo? tzal se zlat krl. Vte, e nesmm osvtlit temnotu. Kon se m e? tzal se stbrn krl. Pozd nebo nikdy, odvtil staec. Mocnm hlasem se zaal ptt elezn krl: Kdy povstanu? Brzo ekl staec. 7

S km se mm spojit? zeptal se krl. Se svmi starmi brati, ekl staec. Co bude z nejmladho? optal se krl. Usad se, ekl staec. Nejsem unaven, zvolal tvrt krl drsnm, koktavm hlasem. Zatmco tito mluvili, plil se had tie chrmem, pozoroval vechno kolem a prohlel si nyn tvrtho krle zblzka. Tento stl open o sloup a jeho statn postava byla spe tko pdn ne krsn. Kov, z kterho byl ulit, nebylo snadn rozpoznat. Pi podrobnm pozorovn bylo vidt sms t kov, z nich byli utvoen jeho brati. Ale pi slvn, jak se zdlo, nesplynuly tyto ltky; zlat a stbrn ly probhaly nepravideln eleznou hmotou a dodvaly mu nepjemnho vzhledu. Mezitm zlat krl pravil mui: Kolik tajemstv zn? Ti, odvtil staec. Kter je nejdleitj? tzal se stbrn krl. To zjevn, odvtil staec. Zjev je i nm? tzal se elezn krl. Jakmile zvm tvrt, pravil staec. Co je mi po tom! mumlal si smen krl. Znm tvrt, pravil had, piblil se k starci a zasyel mu nco do ucha. Je na ase! zvolal staec mohutnm hlasem. Chrm se rozlhal ozvnou, kovov sochy zaznly a v t chvl se zaal staec propadat na zpad a had na vchod a kad z nich unikal velikou rychlost roklemi skal.

Vechny chodby, jimi se staec ubral, plnily se za nm ihned zlatem, nebo jeho lampa mla zzranou vlastnost, e mnila vechny kameny ve zlato, vechno devo ve stbro, mrtv zvata v drahokamy, a e niila vechny kovy. Aby vak takto mohla psobit, musela svtit zcela sama. Bylo-li jin svtlo vedle n, vydvala jen krsnou z a osvovala vechno ivouc. Staec vstoupil do sv che postaven u hory a nalezl tam svoji enu v hlubokm zrmutku. Sedla u ohn a plakala a nemohla se upokojit. Jak jsem neastn, zvolala, vak jsem t dnes nechtla pustit z domova! Copak se stalo? tzal se staec zcela klidn. Sotva jsi odeel, pravila vzlykajc, pili ped dvee dva neodbytn poutnci, neopatrn jsem je pustila dovnit, vypadali jako podn a slun lid, byli odni v lehkch plamenech, take lovk by je povaoval za bludiky. Sotvae byli v dom, zaali mi nestoudn lichotit a byli tak dotrn, e se stydm na to pomyslit. Nu, prohodil s smvem mu, pni asi ertovali, nebo pi tvm st by pece museli zstat v mezch obecn zdvoilosti. Coe st, st! zvolala ena, mm stle slyet o svm st? Kolikpak je mi let? Pkn to zdvoilost! Pece vm, co vm. A jen se ohldni, jak vypadaj stny, hle, ty star kameny, kter jsem ji sto let nevidla. Olzali vechno zlato, ani bys nevil, jak hbit si ponali a stle ujiovali, e chutn daleko lpe, ne obyejn zlato. Kdy ometli zdi dohola, zdli se bt ve velmi dobr nlad a vru, tak za krtk as vyrostli, ztloustli a nabyli lesku. Pak zaali znovu provdt svou 9

svvoli, zase m hladili, zvali m svou krlovnou, tepali sebou, a z nich vyskkala hromada zlak, vid jet, jak tam svt pod lavic. Ale jak netst! N mopslk jich nkolik pozel a hle, tu u krbu le mrtev, uboh zve! Nemohu se upokojit. Uvidla jsem to teprve, a odeli, nebo jinak bych jim neslbila, e splatm jejich dluh u pevoznka. Co jsou dlun? tzal se staec. Ti zeln hlvky, ekla ena, ti artyoky a ti cibule. Slbila jsem, e je donesu k ece, a se rozedn. Me jim prokzat tuto laskavost, ekl staec, nebo oni nm pleitostn tak poslou. Nevm, poslou-li nm, ale slbili a psahali mi to. Zatm dohoel ohe v krbu, staec zasypal uhl spoustu popele, odstranil svtiv zlaky a nyn zase svtila jeho lampika sama nejkrsnj z, zdi se pothly zlatem a mopslk se stal onyxem, krsnm nade ve pomylen. Stdav hnd a ern barva tohoto drahokamu jej inila vzcnm umleckm dlem. Vezmi svj ko, ekl staec, postav do nj onyx, potom vezmi ty ti hlvky, ti artyoky a ti cibule, oblo je kolem nj a dones je k ece. K poledni se dej pepravit hadem a navtiv krsnou Lilii, pines j onyx, ona jej svm dotekem oiv tak, jako ve ivouc svm dotekem usmrcuje. Bude v nm mt vrnho druha. ekni j, aby netruchlila, e jej vykoupen je blzk, e me pokldat nejvt netst za nejvt tst, nebo je na ase. Staena sbalila svj ko a pi rozednn se vydala na cestu. Vychzejc slunko svtilo jasn z druh strany pes eku, kter se tpytila v dlce, ena la pomalm krokem, nebo ko ji tlail do hlavy a pece to nebyl onyx, kter ji tak til. 10

Cokoli nesla mrtvho, nepociovala to jako ti, naopak, ko se nadzdvihoval do ve a vznel j nad hlavou. Ale nst erstvou zeleninu nebo mal iv zvtko j bylo na obt. Mrzut tak la njakou dobu, kdy tu pojednou se polekan zarazila, nebo mlem lpla na obrv stn, kter thl po rovin a k n. A teprve nyn uvidla mohutnho obra, kter se vykoupal v ece, jak vystupuje z vody a nevdla, jak by se mu vyhnula. Jakmile ji spatil, hned ji ertovn pozdravil a ruce jeho stnu sahaly ihned do koe. Snadno a obratn vyaly jednu zelnou hlvku, jeden artyok a jednu cibuli a donesly ji obrovi k stm, obr el pak dle proti vod a uvolnil en cestu. Rozmlela se, nem-li se radji vrtit a nahradit schzejc kusy ze sv zahrdky a la takto v pochybnostech dl, take brzy dospla ke behu eky. Dlouho tam sedla, oekvajc pevoznka, konen jej uvidla, jak se bl na lodice se zvltnm cestujcm. Mlad, ulechtil, krsn mu vystoupil z lunu, ani se na nj nemohla vynadvat. Co pinte? zvolal staec. Je to zelenina, kterou vm dlu bludiky, odvtila ena a podvala mu sv zbo. Kdy pevoznk nalezl z kadho druhu jen dva kusy, rozmrzel se a ujioval ji, e je neme pijmout. ena jej snan prosila a vyprvla mu, e neme te jt dom a e nklad by ji til na cest, kterou se te ubr. Setrval na svm odmtnut a ujioval ji, e to ani nezvis na nm. Co nle mn, musm nechat devt hodin pohromad a nesmm pijmout nic, dokud nedm tetinu ece.

11

Po dlouhm domlouvn odvtil konen staec: Je jet jeden prostedek. Zarute-li se ece a chcete-li se piznat za dlunici, vezmu tch est kousk; je v tom vak jaksi nebezpe. Dostojm-li svmu slovu, nevydvm se tedy dnmu nebezpe? Ani v nejmenm. Strte ruku do vody, pokraoval staec, a slibte, e splatte dluh do tyiadvaceti hodin. Staena tak uinila, ale jak se ulekla, kdy vythla z vody ruku ernou jako uhel. Prudce se osopila na pevoznka a pesvdovala jej, e jej ruce byli vdy to nejkrsnj na n a e si dovedla vdy, pes tvrdou prci, zachovat ty ulechtil dy bl a jemn. Pozorovala ruku velmi mrzut a zvolala zoufale: A co je jet hor, vidm, e se dokonce ztrc a je mnohem men ne druh! Te se to tak jen zd, pravil pevoznk, nedostojte-li vak slovu, me se to uskutenit. Ruka se bude poznenhlu ztrcet a konen se ztrat docela, ani byste ji postrdala pi prci. Budete j moci vykonvat vechno, jenome ji nikdo neuvid. Radji bych chtla, abych j nemohla pracovat a nebylo to na mn znt, ekla staena, ale to nevad, dostojm svmu slovu, abych se brzy zbavila thle ern ke a thle starosti. Spn pak zvedla ko, kter se j sm nadzdvihl nad hlavu a voln se vznel do ve, a pospchala za mladm muem, jen se prochzel zvolna a zamylen po behu. Jeho ndhern postava a jeho zvltn odv e staen vtiskly hluboko do mysli. Jeho hru byla pokryta tpytnm brnnm, je nebrnilo pohybm jeho krsnho tla. Z ramen 12

mu splval nachov pl, kolem nepokryt hlavy vlnily se mu hnd vlasy v krsnch kadech, jeho spanil obliej byl vydn slunenm paprskm, stejn tak i pkn urostl nohy. Bos zvolna krel po horkm psku a zdlo se, e hlubok bolest mu otupuje vechny vnj dojmy. Hovorn staena se snaila zapst s nm rozhovor, ale odpovdal j mlo, strunmi slovy, take konen ji unavilo stle znovu jej marn oslovovat, jakkoliv se j lbily jeho krsn oi. Rozlouila se s nm kouc: Jdete pli pomalu, pane, nesmm zmekat okamik, abych pela eku po zelenm hadu a donesla krsn Lilii znamenit dar svho mue. S tmito slovy odkvapila, stejn rychle se vzmuil krsny jinoch a spchal za n, jsouce j v patch. Vy jdete ke krsn Lilii! zvolal, to jdeme JEDNOU cestou. Jak je to dar, kter nesete? Neslu se pane, odpovdla na to ena, kdy jste prve tak sen odbyl moje otzky, abyste se tak iv vyptval po mch tajnostech. Chcete-li mi vak na opltku vypravovat sv osudy, nezatajm vm, jak to je se mnou a s mm darem. Brzy se dohodli: ena mu svila, jak je to s n, vypravovala pbh se psem a pi tom mu ukzala svj ndhern dar. Vyal ihned to prodn umleck dlo z koe a vzal pska, jen jakoby klidn odpoval, do nru. astn zve! zvolal, jej ruce se t dotknou, oiv t, kdeto ve ivouc ped n prch, aby nepoznalo smutnho osudu. Vak co pravm smutnho! Nen mnohem truchlivj a tesknj, bt ochromen jej ptomnost, ne-li zemt jej rukou?

13

Podvej se na mne, pravil staen, jak strasti musm snet ve svch letech! Toto brnn, je jsem nosil estn v boji, tento purpur, jeho jsem se snail zaslouit moudrou vldou, jsou vm, co mi osud ponechal, brnn jako zbytenou pt, purpur jako bezvznamnou ozdobu. Koruna, ezlo a me jsou ty tam, jsem jinak stejn nah a nuzn jako kad jin pozeman, nebo tak neblaze psob jej krsn modr oi, e odnmaj vem ivm tvorm slu a e ti, kter neusmrt dotykem, jej ruka, jsou zaiva jako bludn stny. Pokraoval v takovmto nku a neukojil nikterak zvdavost staeny, kter chtla bt zpravena ne tak o jeho vnitnm, jako spe o jeho vnjm stavu. Nedovdla se jmno ani jeho otce, ani jeho krlovstv. Hladil ztuhlho pska, kterho rozehly slunen paprsky a tepl hru jinochova, take se zdlo, e ije. Vyptval se mnoho na mue s lampou, na inky posvtnho svtla a zdlo se, e si od toho slibuje m noho dobrho do budoucnosti pro svj smutn dl. Mezitm co takto hovoili, uvidl v dli majesttn oblouk mostu, klenouc se od jednoho behu ke druhmu, jak se skvostn tpyt ve slunen zi. Oba uasli, nebo jet nikdy nevidli tuto stavbu v takov ndhee. Jake! zvolal princ, co nebyl ten most ji dost krsn, kdy stl ped naimi zraky jakoby sklenut z jaspisu a chrysoprasu? Nemusme se bt na nj vstoupit, kdy je vystavn jakoby ze smaragdu, chrysoprasu a chrysolitu v nejpvabnj rozmanitosti? dn z nich nevdl o zmn, kter se udla s hadem, nebo to byl had, jen se kadho poledne vzepjal pes eku a postavil se v podob umnho mostu. Oba pocestn na nj vstoupili s ctou a peli jej mlky. 14

Sotvae byli na druhm behu, zaal se most houpat a pohybovat a za chvli se dotkl hladiny eky. Vzpt se ji zelen had plazil ve sv pvodn podob po zemi za pocestnmi. Oba sotva podkovali za dovolen, e smli po jeho hbetu pejt eku, kdy zpozorovali, e krom nich t mus bt v jejich blzkosti jet vce osob, kter vak svmi zraky nemohli zahldnout. Slyeli vedle sebe sykot, jemu had odpovdal rovn sykotem, zbystili tedy sluch a slyeli: Poohldneme se, eklo nkolik stdav so ozvajcch hlas, nejprve na zapenou v sad krsn Lilie a prosm vs, abyste ns, jakmile nastane nic a my budeme vypadat alespo trochu k svtu, pedstavil on dokonal krse. Zastihnete ns na okraji velikho jezera. Budi, odpovdl had a sykav zvuk se ztrcel ve vzduchu. Nai ti poutnci se pak umlouvali, v jakm poad by mli pedstoupit ped krsnou dvku, nebo tebae kolem n smlo bt sebevce osob, pece smly pichzet a odchzet jen po jednom, pokud nechtly podstoupit citelnou bolest. ena s promnnm psem v koi se prvn piblila zahrad a vyhledala svoji ochrnkyni, kterou bylo snadn nalzt, protoe prv zpvala za doprovodu harfy. Lbezn tny se jevily nejdve jako kruhy na hladin tichho jezera, potom rozvlnily jako lehk vnek traviny a kov. Na uzavenm zelenm prostranstv, ve stnu ndhern skupiny rozmanitch strom, sedla a okouzlovala na prv pohled oi, ui a srdce eny, kter se k n ve vytren blila a sama si psahala, e krsn dvka za jej neptomnosti jet vce zkrsnla. Ji zdaleka

15

vzdvala dobr ena tto nade ve pvabn dvce pozdrav a chvlu. Jak tst dvat se na vs, jakou nebeskou blaenost te kolem sebe! Jak rozkon spov harfa na vaem kln, jak jemn ji objmaj vae pae, jak se vzpn v touze k va hrudi a jak nn zn dotykem vaich thlch prst! Tikrte blaen jinochu, jen me zaujmout jej msto! Za tchto slov pikroila ble, krsn Lilie na ni vzhldla, spustila ruce a odvtila: Nermu mne nevhodnou chvlou, ctm jen tm vce sv netst. Hle, zde u mch nohou le mrtv, uboh kanrek, kter druhdy tak pjemn doprovzel m psn. Byl zvykl sedt na m harf, peliv nacvien, aby se mne nedotkl. Dnes, kdy jsem, osvena spnkem zpvala tichou rann pse a mj zpvek vydval ipernji ne kdy jindy sv ladn tny, najednou jako stela mi let jestb nad hlavou. Uboh zvtko polekno ukrylo se na mch adrech a v tom okamen jsem uctila posledn zchvvy jeho unikajcho ivota. Zasaen mm pohledem, vlee se sice lupi bezmocn tam dole u vody, ale co mi pome jeho trest? Mj milek je mrtev a jeho hrob rozmno jen smutn kov m zahrady. Vzchopte se krsn Lilie! zvolala ena, sama si osuujc slzu, kterou ji vyloudilo z o vypravovn neastn dvky. Seberte se! Mj mu vm vzkazuje, abyste zmrnila svj al a pokldala nejvt netst za pedzvst nejvtho tst, nebo je pr na ase. A vru, pokraovala staena, chod to podivn na svt. Pohlete jen na moji ruku, jak zernala! Vru ji tak mnohem men, musm si pospit, ne-li snad dokonce zmiz! Pro jsem 16

byla jen tak ochotn k bludikm, pro jsem musela potkat obra a pro ponoit ruku do eky? Nemete mi dt zelnou hlvku, artyok a cibuli? Donesla bych je k ece a moje ruka zbl, e bude jako dve, take bych ji mohla mlem poloit vedle va. Zeln hlvky a cibuli bys tu jet mohla nalzt, ale artyok hled marn. Ze vech rostlin m velik zahrady nenese dn ani kvt ani plod, ale kad proutek, kter ulomm a zasadm na hrob njakho svho milka, zazelen se ihned a ene do ve. Vechny tyto kee, tyto hje jsem bohuel vidla rsti. Koruny tchto pini, obelisky tchto cypi, mohutn duby a buky, ve to byly proutky, vsazen jako smutn pomnk moj rukou do pdy, dve rodn. Staena mlo dbala tto ei a pozorovala jen svou ruku, kter se zdla v ptomnosti krsn Lilie stle ernj a kadou minutu men. Chtla vzt ko a odkvapit, kdy si vzpomnla, e na nejlep zapomnla. Vyala hned pomnnho psa a posadila jej nedaleko Lilie do trvy. Mj mu, pravila, vm posl tuto pamtku. Vte, e mete tento drahokam oivit svm dotykem. To zpsobn vrn zve vm jist udl radost, a zrmutek, e o nj pichzm, me bt rozptlen jen pomylenm, e pat vm. Krsn Lilie hledla na pkn zve s potenm, a jak se zdlo, s divem. Mnoh znamen, kter mi dodvaj njakou nadji, se schzej, ekla, ale ach! Nen to jen zaslepenost na povahy, e si sami pedstrme, e to nejlep je u na blzku, kdy se sejde mnoho netst?

17

Zda v ern dlani druin se klamu, Zda v mrtvm pteti a v ostatnm tom vem? Co sob rovna m ten pejsek z drahokam? A neposlala mi jej lampa sem? Vem slastem vzdleno m ivoen, mn netst je vrnm druhem jen. Chrm u eky pro dobudovn nen? Pro dosud most, ach, nen vystavn? Netrpliv naslouchala dobr ena tomuto zpvu, kter provzela krsn Lilie pjemnmi tny sv harfy, a kter by byl kadho jinho uvedl v naden. Chtla se prv porouet, kdy tu ji zdrel pchod zelenho hada. Slyel toti posledn vere psn a jal se krsn Lilie dodvat odvahu. Proroctv o most je splnno! zvolal. Zeptejte se jen tto dobr eny, jak ndhern je nyn oblouk. Co dve bylo neprhlednm jaspisem, co bylo jen chrysoprasem, jim prosvtalo svtlo nejv jenom na okrajch, to se stalo przranm drahokamem. Nen tak jasnho berylu a smaragd nem tak krsn barvy. Peji vm k tomu tst, ekla Lilie, ale odpuste, nevm-li jet, e proroctv je splnno. Po vysokm oblouku vaeho mostu mohou prochzet jen chodci, nm vak bylo slbeno, e kon a povozy a cestujc veho druhu budou souasn putovat pes most sem i tam. Nemluv proroctv o velikch pilch, je vystoup samy z eky?

18

Staena, uprajc stle oi na ruku, peruila hovor a porouela se. Zstate jet okamik, pravila krsn Lilie, a vezmte s sebou mho ubohho kanrka. Poproste lampu, aby jej promnila v krsn topas, oivm jej pak svm dotekem a bude mi pak spolu s vam dobrm mopslkem nejlepm obveselenm. Ale pospte si, co mete nejvce, nebo pi zpadu slunce zashne uboh zve odporn hniloba a rozerve krsnou spojitost jeho tla na vky. Staena poloila mrtvolku mezi jemn lstky do svho koe a odkvapila. Bu jak bu, ekl had, pokrauje v peruenm hovoru, chrm je vystavn. Ale nestoj dosud u eky, prohodila krska. Spov jet v hlubinch zem, ekl had, vidl jsem krle a mluvil jsem s nimi. Ale kdy povstanou? tzala se Lilie. Had odvtil: Slyel jsem, jak se rozlhaj chrmem velk slova: Je na ase. Lbezn jas se rozlil obliejem krsky. Slym tato astn slova dnes ji podruh, pravila, kdy pijde den, kdy je uslym potet? Vstala a z kov ihned vystoupila rozkon dvka, kter j odala harfu. Za n nsledovala druh, kter sloila vyezvanou idli ze slonoviny, na n Lilie sedla a jej stbrnou poduku vzala pod pai. Pak se objevila tet, kter nesela velik slunenk vyvan perlami, ekajc, bude-li j snad potebovat na prochzce. Vysloven krsn a rozkon byly tyto ti dvky

19

a pece zvyovaly pouze krsu Liliinu, nebo musel kad doznat, e nemohou k n bt vbec ani pirovnny. Se zlibou pozorovala zatm krsn Lilie podivuhodnho mopslka. Sehnula se a dotkla se jej, v tom okamiku vyskoil. ipern se rozhldl, bhal sem tam a nakonec se rozbhl pozdravit radostn svoji dobrodjku. Vzala jej do nru a pitiskla k sob. Jakkoliv jsi studen, zvolala, a jakkoliv v tob koluje jen polovin ivot, jsi mi pece vtn, nn t budu milovat, roztomile si budu s tebou hrt, laskav t hladit, pevn t pivinu k srdci. Pak jej pustila, odehnala jej, zase jej zavolala, hrla si s nm tak roztomile a prohnla se s nm tak ipern a nevinn po trvnku, e kad znova a znova s rozko musel pozorovat jej radost a sdlet ji, tak jako krtce ped tm jej smutek naladil vechna srdce k soucitu. Toto vesel, tato rozmarn hra byla peruena pchodem smutnho jinocha. Vstoupil tak, jak ho ji znme. Zdlo se jen, e jej parno dne jet vce zemdlelo a v ptomnosti dvky byl bled kadm okamikem. Nesl na ruce jestba, sedcho klidn jako holub se schlplmi kdly. Nen to od tebe ptelsk, volala na Lilie, e mi pin nenvidn zve, netvora, jen dnes zabil mho zpvka. Neplsni neastnho ptka! odvtil na to jinoch. aluj spe na sebe a na osud a popej mi spolenost s druhem m bdy. Zatm psk neustle kdlil krsku, kter to oplcela przranmu milkovi nejvldnjm chovnm. Tleskala rukama, aby jej zaplaila, potom bela, aby jej zase pivbila. Snaila 20

se jej chytit, kdy prchal a odhnla jej, kdy se k n lsal. Jinoch na to hledl mlky a s rostouc nevol. Konen vak, kdy vzala do nru zve, je se mu zdlo nejv odporn, pitiskla je na sv bl adra a polbila ern enich svmi nebeskmi rty, pela jej vechna trplivost a zvolal pln zoufalstv: Co musm j, jen jsem odsouzen smutnm osudem, abych il u tebe, ale pi tom snad navdy od tebe odlouen, kdy jsem dky tob piel o vechno, ba i o sebe, na vlastn oi vidt, e ti takov nepirozen zrda psob radost, e pout tvou nklonnost a t se z tvho objet! Mm jet dle jen tak chodit sem a tam a mit smutn kruh pes eku z jednoho behu na druh? Ne! Jet plane jiskra starho hrdinstv v mch prsou, nech vylehne v tto chvli poslednm plamenem! Mohou-li kameny spovat na tvch adrech, nech se stanu kamenem, usmrcuje-li tvj dotyk, chci zemt tvma rukama. Pi tchto slovech se prudce pohnul, jestb odletl z jeho ruky, jinoch se vak vrhl ke krsce, je naphla ruce, aby jej zadrela, ale dotkla se jej jen tm dve. Vdom jej opustilo a dvka uctila zdena krsn bm na svch prsou. S vkikem ustoupila a spanil jinoch klesl bez ducha z jejho nru na zem. Netst bylo hotovo! Sladk Lilie stla tu bez hnut a hledla strnule na bezduchou mrtvolu. Jako by se j srdce v hrudi zastavilo a jej oi nemly slz. Marn se snail mopslk pimt ji k njak nnosti, s jejm ptelem zemel pro ni cel svt. Jej nm zoufalstv se neohlelo po pomoci, nebo ji neznala. Zato had se inil o to horlivji, zdlo se, e poml na zchranu. Skuten slouily jeho zvltn pohyby k tomu, e 21

zabrnil alespo doasn nejblim stranm nsledkm netst. Uzavel svm prunm tlem velik kruh kolem mrtvoly, vzal konec svho ocasu do zub a zstal klidn leet. Zanedlouho vystoupila jedna z krsnch sluebnic Liliinch, pinesla idli ze slonoviny a laskavmi posuky pimla Lilii, aby usedla, brzy potom pila druh se zvojem ohniv barvy a ozdobila jm spe, ne pokryla hlavu sv velitelky, tet ji podala harfu a sotvae Lilie pitiskla k sob skvostn nstroj a vyloudila ze strun nkolik tn, vrtila se prv s jasnm kulatm zrcadlem, postavila se proti krsce, zachycovala jej pohledy a vracela j takto nejkrsnj obraz, jak bylo mono v prod najt. Bolest zvyovala jej krsu, zvoj jej kouzlo, harfa jej pvab, a jak kad doufal ve zmnu jejho smutnho postaven, tak si kad pl podret vn jej obraz, jak se jevil nyn. Pohldla tie do zrcadla a vzpt vyloudila ze strun nyv tny, zrove se zdlo, e jej bolest stoupla a struny odpovdaly mohutn jejmu nku. Nkolikrt otevela sta ke zpvu, ale hlas j selhal, ale jej bolest se brzy rozplynula v slzch. Dv dvky j pomohly, uchopily ji do nru, harfa j klesla z klna a st jet zachytila hbit sluebnice nstroj a odklidila jej stranou. Kdo pivede nm mue s lamou, dv ne zapadne slunce? zasyel had tie, ale slyiteln. Dvky na sebe pohldly, slzy krsn Lilie kanuly hojnji. V tomto okamiku se vracela udchan ena s koem. Jsem ztracena a zmrzaena, zvolala, hlete, jak se m ruka ztratila ji skoro docela! Ani pevoznk ani obr mne nechtli pevzt, protoe jsem jet dlunic eky, marn jsem 22

nabzela sto zelnch hlvek a sto cibul, nechtj nic vc, ne ty ti kusy, piem artyoky v tomto kraji nejsou vbec k nalezen. Zapomete na sv hoe, pravil had, a hlete zde pomoci. A snad bude zrove i vm pomoeno. Pospte, jak mete a vyhledejte bludiky. Je sice jet jasno, abyste je uvidla, ale snad uslyte jejich smch a tepotn. Posp-li si, peveze je obr jet pes eku a mohou najt mue s lamou a poslat jej sem. ena spchala, jak mohla, a had ekal, jak se zdlo, stejn netrpliv jako Lilie, na nvrat obou. Bohuel paprsky zapadajcho slunce zlatily u jenom nejvy vrcholky strom v houtin a dlouh stny se kladly na jezero i louku, had se netrpliv svjel a Lilie se rozplvala v slzch. V tto chvli se had rozhlel na vechny strany, nebo se bl, e slunce kadm okamikem zapadne, hniloba e pronikne magickm kruhem a pepadne nezadriteln krsnho jinocha. Konen spatil vysoko ve vzduchu jestba s nachovm pem, jeho hru zachycovala posledn paprsky a slunce. Zachvl se radost nad dobrm znamenm a nezklamal se: zakrtko potom bylo vidt, jak se po jezee bl mu s lampou, jakoby jel na bruslch. Had nezmnil sv msto, ale Lilie vstala a volala mu vstc: Kter dobr duch t posl v okamiku, kdy t tolik potebujeme? Duch m lampy, odvtil staec, mne pud a jestb mne pivd sem. Lampa zaprsk, kdy je mne zapoteb a ohldnu se jen ve vzduchu po njakm znamen, njak ptk nebo meteor mi ud smr, jm se mm brt. Bu klidn, nejkrs23

nj dvko! Nevm, mohu-li pomoci, jednotlivec nepome, nbr ten, kdo se spoj s mnohmi v pravou chvli, dokejme a doufejme. Dr svj kruh uzaven, pokraoval, obrtiv se k hadovi, posadil se vedle nj na pahorek a osvtloval mrtv tlo. Pineste sem tak krsnho kanrka a vlote jej do kruhu. Dvky vyaly mrtvolku z koe, jej tu zanechala staena, a poslechly mue. Slunce zatm zapadlo, a jak tma houstla, zaal svtit nejen had a muova lampa, nbr i zvoj Liliin vydval svtlo, kter zbarvilo jako rann ervnky jej bled tve a jej bl at neskonalm pvabem. Vichni se na sebe stdav dvali a tie se pozorovali, starost a smutek byly zmrnny uritou nadj. Nebylo tud nepjemnm objeven se staeny ne spolenosti obou veselch svtlek. Bludiky sice byly v posledn dob asi hodn marnotratn, nebo byly zase vyhubl, ale chovaly se tm zpsobnji k princezn a k ostatnm enm. S nejvt jistotou a velmi vrazn pronely dosti obyejn ei, zvlt byly velmi vnmav pro pvab, kter il kolem svtc zvoj rozprosten nad Lili a jejmi prvodkynmi. eny klopili skromn oi, a chvla jejich krsy je skuten krlila. Vichni byli spokojeni a klidni, a na staenu. Nedbajc ujiovn svho mue, e jej ruka se neme dle ztrcet, pokud ji ozauje jeho lampa, tvrdila vcekrt, pjde-li to tak dle, zmiz tato ulechtil konetina jet ped plnoc. Staec s lampou naslouchal pozorn rozprav bludiek a byl rd, e tato zbava Lilii rozptlila a rozveselila. A opravdu nadela plnoc, ani kdo vdl jak.

24

Staec vzhldl k hvzdm a zaal hovoit: Jsme shromdni v astnou hodinu, kad vykonej svj kol, kad vykonej svou povinnost, veobecn tst v sob rozpust kadou jednotlivou bolest tak, jako veobecn netst pohlcuje jednotliv radosti. Po tchto slovech nastal podivuhodn umot, nebo kad z ptomnch osob mluvila pro sebe a vichni proneli nahlas, co by mli dlat, jen ony ti dvky byly zticha, usnuly vechny, jedna u harfy, druh u slunenku, tet u idle, co se jim nemohlo zazlvat, nebo bylo ji pozd. Planouc mladci pidreli se, po chvilkovch zdvoilostech vnovanch tak sluebnicm, nakonec pece jen Lilie, ze vech nekrsnj. Vezmi zrcadlo, pravil staec jestbovi, ozauj prvmi slunenmi paprsky spc dvky a vzbu je svtlem odraenm z ve. Had se nyn poal pohybovat, rozevel kruh a pomalu se plazil velkmi oblouky k ece. Slavnostn nsledovaly oba plamnky a kad by je povaoval za ven plameny. Staena a jej mu uchopili ko, jeho mrn svtlo dosud sotva kdo zpozoroval, thli za jeho ucha z obou stran a ko se tm stle zvtoval a rozzaoval. Uloili do nj jinochovo mrtv tlo a poloili mu na hru kanrka, ko se zvedl do ve a vznel se nad hlavou staeny, kter la bludikm v patch. Krsn Lilie vzala mopslka do nru a nsledovala staenu, mu s lampou uzavral prvod a krajina byla tmto mnostvm svtel podivuhodn osvtlena. Kdy dospla k ece, uvidla spolenost s nemalm divem, jak se nad n pne ndhern oblouk, jm jim dobroinn had pipravil zivou cestu. Kdo se ve dne obdivoval prhled25

nm drahokamm, z nich most se zdl bt sestaven, asl v noci nad jejich zc ndherou. Nahoe se rsoval oste jasn kruh na temnm nebi, ale dole lehaly iv paprsky do stedu a ukazovaly na prunost mostu. Prvod pomalu peel most a pevoznk, jen se dval z dlky ze sv che, pozoroval uasle zc kruh a podivn svtla, je po nm putovala. Sotvae dospli k druhmu behu, zaal oblouk po svm kolsat a vlnovit se blil k vod. Had se pak brzy dostal na beh, ko snesl se na zem a had znovu uzavel svj kruh. Staec se ped nm uklonil a pravil: Jak ses rozhodl? Obtovat se, ne budu sm obtovn, odvtil had, slib mi, e nenech jedinho kamene na soui. Staec slbil a pravil pak krsn Lilii: Dotkni se hada levic a svho milovanho pravic. Lilie poklekla a dotkla se hada a mrtvho. Okamit se zdlo, e se jinochovi vrac ivot, pohnul sebou v koi, ba vzpmil se a usedl. Lilie jej chtla obejmout, ale staec ji zadrel, pomohl vak mladmu mui vstt a vyvedl jej z koe a z kruhu. Jinoch stl, kanrek se mu tepotal na rameni, zase byl v obou ivot, ale duch se jet nevrtil. Krsn ptel ml oi oteveny a nevidl aspo se zdlo, e hled na vechno bez asti. A sotva div nad touto udlosti ponkud opadl, zpozorovali teprve, jak podivn se had zmnil. Jeho krsn thl tlo se rozpadlo na tisce zivch drahokam. Staena, je chtla shnout po svm koi, neopatrn o nj zavadila a ji nebylo vidt siluetu hada, jen krsn kruh zivch drahokam leet v trv. Staec zaal ihned sbrat drahokamy do koe, pi em mu jeho ena pomhala. Oba donesli potom ko ke behu na vy26

ven msto a staec vysypal cel nklad do eky, co se neobelo bez odporu jeho eny a krsky, je by si byly rdy nco vybraly. Jako ziv a tpytc se hvzdy odpluly kameny s vlnami a nedalo se posoudit, zdali se v dlce ztrcej, i zda se potpj. Pnov, ekl pak staec uctiv svtlkm, nyn vm uku cestu a zahjm prvod, vy vak nm prokete nejvt slubu otevenm brny svatyn, nebo touto branou musme tentokrt vejt a nikdo mimo vs nm ji neme otevt. Bludiky se slun uklonily a ly posledn. Staec veel prvn do skly, je se ped nm rozevela. Jinoch ho nsledoval takka mechanicky. Tie a nejist la Lilie v urit vzdlenosti za nm. Staena nechtla zstat pozadu a natahovala ruku, aby svtlo lampy jejho mue na ni dopadalo. Bludiky nyn uzavraly prvod, sklnjc se k sob hroty svch plamen, jako by spolu hovoily. Neli dlouho, kdy prvod stanul ped velikou eleznou branou, jej kdla byla uzamena zlatm zmkem. Staec ihned pivolal svtlka, kter se nedala dlouho pobzet a hbit hltala svmi nejostejmi plameny zmek a zvory. Mohutn zadunl kov, kdy se ob kdla brny rychle rozletla a ve svatyni se objevily dstojn obrazy krl, ozeny vstupujcmi svtly. Kad se uklonil ped ctihodnmi panovnky, zvlt bludiky se pitvorn uklnly. Po krtk pomlce se zeptal zlat krl: Odkud pichzte? Ze svta, odpovdl staec. Kam jdete? tzal se stbrn krl. Do svta, pravil staec. Co chcete u ns? tzal se elezn krl. 27

Vs doprovodit. ekl staec. Smen krl prv chtl zat mluvit, kdy tu zlat krl pravil bludikm, je se mu pli piblily: Odstupte ode mne, moje zlato nen pro vae jazyky. Obrtily se pak k stbrnmu a pitulily se k nmu. Jeho at zil krsn jejich lutavm odleskem. Jste mi vtny, ekl, ale nemohu vs ivit, nasyte se jinde a pineste mi sv svtlo. Vzdlili se a plily, minuve eleznho krle, jen, jak se zdlo, jich ani nezpozoroval, ke smenmu krli. Kdo opanuje svt? zvolal tento koktavm hlasem. Ten, kdo stoj na vlastnch nohch, odpovdl staec. To jsem j! ekl smen krl. To se uke, ekl staec, nebo je na ase. Krsn Lilie padla starci kolem krku a srden jej polbila. Svat ote, pravila, dkuji ti tisckrt, nebo slym prorock slovo potet. Sotvae doekla, pidrela se starce pevnji, nebo pda pod nimi se zaala houpat. Staena a jinoch se tak navzjem pidreli, jenom ipern bludiky nezpozorovaly nieho. Vichni ctili zeteln, e se cel chrm pohybuje jako lo, je se zvolna vzdaluje z pstavu, kdy byly kotvy zdvieny. Zdlo se, e hlubiny zem se ped nm rozevraj, jak jimi v ystupoval. Nikde nenarazil, ani skla mu nestla v cest. Krtkou chvilku se zdlo, e se ine jemn d otvorem kupole. Staec drel krsnou Lilii pevnji a ekl j: Jsme pod ekou a brzy budeme u cle. Zanedlouho potom mysleli, e stoj, ale klamali se, chrm stoupal vzhru.

28

Pak se ozval zvltn hluk nad jejich hlavami. Pehzen prkna a trmy se zaaly tlait s praskotem otvorem kupole dovnit. Lilie a staena odskoily stranou, mu s lampou uchopil jinocha a stanul na mst. Pevoznkova chka nebo chrm jak stoupal, odlouil ji od pdy a pojal do svho nitra poznenhla klesala, a pokryla mladho mue i starce. eny se daly do kiku a chrm se otsl jako lo, kter nenadle naraz na beh. Ustraen bloudily eny v eru kolem che, dvee byly zaveny a nikdo nedbal jejich buen. Tloukly tm vce a podivily se nemlo, kdy nakonec devo znlo kovov. Silou uzaven lampy promnila se chka zvnitku i navenek ve stbro. Zanedlouho zmnila tak svoji podobu, nebo ulechtil kov opustil nhodn tvary prken, veej a trm a utvel se v ndhernou schrnu z tepanho kovu. A nyn stl tu ndhern chrm uprosted velikho nebo, chceteli, olt, dstojn chrmu. Po stupnch vedoucch zevnit, vystoupil nyn ulechtil jinoch nahoru, mu s lampou mu svtil a jin jako by jej podepral, a tento vyel odn v krtk bl at a drel v ruce stbrn veslo. Poznali v nm pevoznka, nkdejho obyvatele promnn che. Krsn Lilie vystoupila po vnjch stupnch, je vedly z chrmu na olt, ale stle jet byla od svho milovanho odlouena. Staena, jej ruka stle se zmenovala, pokud lampa byla skryta, zvolala: Copak mm bt jet stle neastnou? Neme bt pi tolika zzracch dnm zzrakem zachrnna moje ruka? Jej mu ukzal na otevenou brnu a pravil: Hle, nastv den, posp si a vykoupej se v ece. 29

Jak to rada! zvolala, copak mm cel zernat a zmizet? Vdy jsem jet nesplatila dluh. Jdi, ekl staec, a poslechni mne! Vechny dluhy jsou splaceny. Staena odkvapila a v tme okamiku objevila se z vychzejcho slunce ve vnci chrmov kupole. Staec vstoupil mezi jinocha a pannu a zvolal mohutnm hlasem: Jsou ti, kte vldnou na zemi: moudrost, jas a moc. Pi prvm slov povstal zlat krl, pi druhm stbrn a pi tetm se pomalu zvedl elezn, ale v tom se smen krl neobratn sesedl. Kdo jej vidl, st se zdrel smchu, pesto, e byla chvle slavnostn, nebo on nesedl, neleel, neopral se, nbr se neforemn zhroutil. Bludiky, kter se jm dosud zamstnvaly, odstoupili stranou, zdly se bled v rannm eru, opt dobe nasyceny a pi dobrm plameni, obratn vylzaly zlat ly obrovsk sochy svmi ostrmi jazky a do nejhlubho vnitku. Nepravideln przdn prostory, kter tm vznikly, zstaly njakou dobu oteveny a postava zachovala pvodn podobu. Kdy vak konen byly pohlceny i nejemnj ilky, zhroutil se obraz najednou a to bohuel prv v tch mstech, je zstanou v klidu, kdy si lovk sedne, naproti tomu strnuly klouby, je by se mly ohnout. Kdo se u nemohl smt, musel odvrtit oi, pohled na cosi mezi formou a hromadou, nevbil. Mu s lampou dovedl nyn krsnho, ale stle jet strnule ped sebe zrajcho jinocha dol z olte pmo k eleznmu krli. U nohou mocnho knete leel me v elezn pochv. Jinoch se opsal.

30

Me k levici, pravici volnou! zvolal mohutn krl. Pak li k stbrnmu krli, kter sklnl sv ezlo k mladmu mui. Tento je uchopil levou rukou a krl ekl libm hlasem: Sta se pastem ovc! Zlat krl, kdy doli k nmu, vtiskl jinochu ehnajcm pohybem dubov vnec na hlavu a pravil: Poznej to, co je nejvy! Staec bedliv pozoroval jinocha za tto obchzky. Po opsn meem vzedmula se mu hru, pae se pohnuly a jeho nohy vykroily pevnji. Kdy vzal ezlo do ruky, jeho sla jako by se zjemnila a nevslovnm vzntem jet zmohutnla, kdy vak dubov vnec ozdobil jeho kadee, oivily rysy jeho oblieje. Oko se zalesklo nevslovnm duchem a prvn slovo z jeho st bylo: Lilie! Mil Lilie! zvolal, kdy j spchal po stbrnch schodech nahoru vstc, - nebo pihlela jeho pouti chrmem z hoejho okraje olte: Mil Lilie! Co rozkonjho me si pt mu opaten vm, neli nevinnost a tichou nklonnost, je tvoje adra v sob pro mne ukrvaj? , mj pteli! pokroval, obrtiv se k starci a pohldnuv na ti svat postavy, vzneen a jist je e naich otc, ale zapomnl jsi na tvrtou slu, kter jet dve, veobecnji a bezpenji vldla svtu na slu lsky. S tmito slovy padl krsn dvce kolem krku, tato odhodila zvoj a jej tve se zbarvily nejkrsnjm nepomjivm rumncem. Na to ekl staec s smvem: Lska nevldne, ale tvo a to je vc. V tto slavnostn nlad, v tst a naden ani nezpozorovali, e se ji pln rozednlo a otevenou branou se zjevily 31

spolenosti pojednou zcela neekan vci: velik prostranstv vrouben sloupy, tvoilo ndvo, na jeho konci bylo vidt dlouh a ndhern most, kter se mnoha oblouky klenul pes eku. Byl po obou stranch opaten pohodlnm a skvostnm sloupovm pro p, kterch se ji selo mnoho tisc a pechzeli stle a bez ustn z behu na beh. Velk cesta byla uprosted oivena stdy, jezdci a vozy, vechno proudilo po obou stranch, ani si pekelo. Vichni, jak se zdlo, divili se jeho pohodlnosti a ndhee a nov krl s chot byli pohybem a ivotem tohoto velkho nroda stejn nadeni, jako je blaila jejich vzjemn lska. Vzpomnej na hada s ctou, pravil mu s lampou, jsi mu zavzn za ivot, tvoji nrodov za most, jm tyto sousedn behy jsou teprve oiveny a spojeny. Ony plovouc a svtc drahokamy, zbytky jeho obtovanho tla, jsou zkladnmi pili tohoto ndhernho mostu, na tchto se sm vystavl a bude se sm udrovat. Ptomn prv chtli od nj dat vysvtlen tohoto ndhernho tajemstv, kdy tu vstoupily chrmovou branou tyi krsn dvky. Podle harfy, slunenku a poln idliky bylo mono ihned poznat prvodkyn Liliiny, ale tvrt, krsnj t, byla neznma, kter drun ertujc spla s nimi chrmem a vystoupila vzhru po stbrnch stupnch. Bude mi pt vce vit, mil eno? pravil mu s lampou ke krasavici. Blaze tob a kadmu tvoru, kter se tohoto jitra v ece vykoupe! Omlazen a zkrlen staena, nebo po dvj jej podob nebylo ji stopy obejmula oivenmi mladistvmi rameny mue s lampou, jen pijmal zdvoile jej laskn. 32

Jsem-li ti pli star, pravil s smvem, me si dnes zvolit jinho chot, ode dneka nen platn manelstv, kter nebude uzaveno nanovo. Copak nev, odvtila ona, e i tys omldl? T mne, jevm-li se tvm om jako statn mlad mu. Pijmm znovu tvoji ruku a chci rd s tebou pejt do ivota ptho tiscilet. Krlovna pivtala svoji novou ptelkyni a sestoupila s n a s ostatnmi drukami do olte, zatmco mezitm krl uprosted obou mu pohlel k mostu a pozorn sledoval um mezi lidem. Ale jeho spokojenost netrvala dlouho, nebo spatil vc, kter ho rozhoila. Velik obr, kter se nezdl dosud bt zotaven svm rannm spnkem, potcel se po most a psobil tam velik nepodek. Vstal jako obyejn rozespal a zamlel se vykoupat ve znm ztoce eky, msto n vak nael pevnou zem a tpal po irok dlab mostu. Neobratn vstoupil mezi lid a zvata a vichni asli nad jeho ptomnost, pestoe ji nikdo nectil. Jakmile mu vak svitlo slunko do o a on zvedl ruce, aby si protel oi, vjel stn jeho ohromnch pst mocn za nj a tak hrub se vetel do davu, e potluen lid a zvata klesali ve velkm mnostv a byli v nebezpe, e budou smeteni do eky. Krl, kdy toto uzel, shl mimovoln po mei, ale pak stanul a hledl naped klidn na sv ezlo, pak na lampu a veslo svch prvodc. Poznm tv mylenky, pravil mu s lampou, ale my a nae sly jsme vi tomuto bezmocnmu bezmocn. Bu klidn. kod naposledy a natst je jeho stn od ns odvrcen. 33

Mezitm pichzel obr stle bl udiven tm, co vidl otevenma oima, nechal ruce klesnout, neinil ji kody a vstoupil zvolna na ndvo. Prv mil ke dvem chrmu, kdy tu byl rzem uprosted ndvo upoutn k zemi. Stl tu jako obrovsk mohutn socha z ervenav lesklho kamene a jeho stn ukazoval hodiny, je byly rozprosteny na zemi v kruhu kolem nj nikoli z slic, nbr z ulechtilch a vznamnch obraz. Krl byl nemlo poten, kdy vidl stn netvora bt uitenm, i krlovna byla velmi udivena, kdy sestoupila odna nejvt ndherou, se svmi pannami z olte a spatila tuto vzcnou sochu, kter tm zakrvala vhled z chrmu k mostu. Mezitm se lid tlail k obrovi, kdy tento stanul, obklopil jej a podivoval se jeho promn. Odtud se obrtil dav k chrmu, jakoby ho a nyn zpozoroval a tlail se ke dvem. V tomto okamiku vznel se jestb se zrcadlem vysoko nad dmem, zachytil svtlo slunce a odrazil je na skupinu stojc na olti. Krl, krlovna i jejich prvodci zdli se v eru klenby chrmu ozeni nebeskou z a lid padl na tv. Kdy se dav opt vzpamatoval a povstal, krl se svmi prvodci ji sestoupil do olte a odtud li skrytmi dvemi do palce, lid se rozptlil po chrmu, aby utiil svou zvdavost. Prohlel si ty ti vzpmen krle s obdivem a s ctou, ale byl tm dostivj zvdt co je to asi za hromadu pod kobercem ve tvrtm vklenku, nebo a to byl kdokoliv, blahovoln velkorysost rozprostela nad zhroucenm krlem ndhernou pikrvku, kterou nemohlo proniknout dn oko a dn ruka se ji nesmla odvit nadzdvihnout. Lid by nebyl nael konce svho 34

obdivovn a tsnc se dav by se byl v chrmu udusil, kdyby nebyla jeho pozornost obrcena na velk ndvo ped chrmem. Znenadn padaly zlaky, jakoby ze vzduchu, zvonce na mramorov desky, nejbli poutnci vrhly se za nimi, aby se jich zmocnili a tento div se opakoval, a to hned zde a hned onde. Lze pochopit, e odchzejc bludiky si zde znovu zalakovaly a vesele mrhaly zlatem z d zhroucenho krle. dostiv pobhal lid jet po njakou dobu sem a tam, tsnil se a rval se, i kdy pak ji zlaky nepadaly. Konen se zvolna rozptlil, el svoj cestou a a do dnenho dne je tm nejnavtvovanjm na cel zemi.

35

J. W. Goethe (1749-1932) Pohdka o zelenm hadu a krsn Lilii Redakn upraven peklad E. K. (2. svazek Anthroposofickch rozprav Iniciace a jej obrazn vylen; Anthroposofick jednota, Praha 1937) podle nmeckho vydn Das Mrchen, Insel Verlag 1967. Typografick prava Michal Rusek. Oblka (s pouitm obrazu Odilona Redona Beatrice) Petr Palark. Vydalo nakladatelstv VOTOBIA v Olomouci roku 1995. ISBN 80-85885-98-9

36