Sie sind auf Seite 1von 228
OBSAR Vyenemné etapy v historii mikrobiologie ».... 6s + Mikrobidin{ buika a.zpisoby rozmno%ovéni mikroorganiam 1, zéklednf cherakteristike struktury mikrobiaini 2. Charakteristike bakteriéin{ buiiky 2.1. Tver a uspordddni bakteriginich bunék 2.2. Chemické slo3en{ bakteri4ini bulky . . 2.3. Struktura bakteridini buiiky 3+ Charakteristike kvasinek .. 2... Bele Chemické sloZen{ buiiky kvasinek 3.2. Struktura buhky kvasinek «4. 3.3. RozmnoZovéni kvasinek . . 344. Zivotni cyklus kvasinek . Bun’énf¥ oyklus u mikroorganismi 1, Bun8&ny cyklus u prokeryot . 2. BunSény cyklus u kvasinek , Viiv vn8jéfho prost¥ed{ na mikroorganisny 1. Pyzikélnt fektory ....... Lele Teplo sees eee eve 1.62. Sucho «eee esc nee 1e3- Tlak se eee eee ene ed. Ultragvok 2. ee eee UeBin BAMGHE ws os 2 9 oe (5h ws HG 2. Chemické foktory . 2. wee 2el. pa prost¥odi «2... eee 2.2. Povrohovd oktivni ldtky . 2.3. Dezinfokinf litky . 2... Aabe Chomoterapeutika . 3. Blolosické faktory ..... iad. Antibdotike 2.6 ee. ee v¥éive mikroorganiem’ ... 2s is Zdro} v¥Zivy a energie... lel. Zarof ubliu. 2... ee 1.2. Zarod dusfiu . ee ee ee 1.3. Zdroj energie 1.4. Zdroje minerélnich létek . 1,5. Ristové faktory 42 42 44 aT 48 48 49 50 50 51 52 52 53 54 55 56 56 60 60 60 60 60 61 62 2. PEijiminf ¥ivin bekteridin{ bunkou asl 3. Exkrece ldtek z buhky. 2... ee eee Rist a mno¥en{ mikroorgenismi . 1, Rist a mno%enf mikroorganismi statické kultivace ..... 2. Synchronnf délenf ..... 3+ Rist a imoZenf mikroorganism) kontinudin{f kultivace .... Metabolismus mikroorganismi . . 362. Energoticky metabolismus chemolitotrofnich ¥ podminkéeh Vv podminkéch 2. Bnzymy) we ee eee ee eet eee 2. Tvorba a vyusfvint energie mikroorgenismy , 3. Katabolické procesy . ses se eee ee ee eee 3-1. Energetick¥ metabolismus chemodrganotrofnich baktérif fee eee ee ee ee ee Solel. KvaBenf 22. ee ee ee ee eee 361.2. Aerobnt respirace... 2... ee 141.3. Anaerobni respiraceé » se... ee Daktérif oe ee ee ee ee ee ew te ee baktérig . . 3.3. Energetioky metabolismus fototrofnich 4. Ahabolické procesy . 2... 4.1, Fixace 00, autotrofy ... Fixace CO, heterotrofy . . Fixace molekulového dusiku Biosyntézea monosecharidi . Biosyntéza aminokyselin . . Blosyntéza mastnyoh kyselin Biosyntéza nukleotiad . . . Biosyntéza polysacharidd . 409. Biosyntéza lipidd . . . 6, 4-10. Biosyntéza DNA... 2. 4.11. Biosyntéza RNA... ee 4.12, Biosyntéze bilkevin ... 5. Regulace metabolioms .... 51. Regulace eyntézy enzymi . . Déai&nost, proménlivost a p¥enos 1, 2éklednt pojmy se. ee ee 2. Uény v gonetické informaci . 2.1. Mute snekd u u mikroorganismi a mutegeny mikroorganiem’ 2.2. P¥enos znaki a genetické rekombinace 3. Plazmiays se ee strana + 62 + 65 + 66 - 66 + 69 + 70 « 72 3B » 76 + 79 + 79 + 80 + 84 + 87 + 89 + 92 + 93 + 95 + 96 + 97 + 98 + 99 + lol + 101 + 102 + 102 + 103 + 104 + 104 » 105 « 106 + 109 + 109 + 110 ell -ll9 + 429 - 232 - strana Mikroorganismy a vnéjit prost¥odf .. ee ee eee ee 1 1. Podil mikroorganismi ne geochemickych p¥omSnich biosféry . 135 2. Si¥ent mikroorganismi 2... eee ee ee ee eee ee 137 2.1. Sifent mikroorganismi vzduchem .. +e + eee ee ee 6 138 2.2. Si¥eni mikroorganisml votou - +e eee eee ee es 139 2.3. Bivofichové jako vektor fiffeni mikroorganismi .. +. + 139 2.4, S{¥eni mikroorganiomi neZivymi objekty . «6 + +. +s + 140 3+ Pda Jako stanovistS mikroorganism’ . 2... +e. e+. 140 3.1. Roz’i#ent mikroorganiemi v pd’... eee ee ee ee ML 3.2. Geochemické pieminy uskutediované mikroorgonismy v phd& 143 3e2.1. Kolob&h whldku ee ee ee ee ee ee ee MD 3.2.2, Kolobsh dusky ss eee eee ee eee eee ee MG 32.3. Kolobth aity ee ee ee ee ee MG 4. Voda jako stanoviitS mikroorgeniomi 2... + ee ee ee 17 4.1. Geochemické p¥eminy uskutenované ve vodnim prostiedi . 148 Als. Kolobeh ubliku see ee eee ee ee ee ee ee NB 4.1.2. Kolobdh dusfku. 6 eee ee ee ee UB Ael.3. Kolobéh sity ee ee ee ee MY sleds Kolob&h kysliku 6 ee ee ee ee ee MY 4.1.5. RozSfvenf mikroorgenismi, ve vodnim prostiedi .... . 149 5. Mikroorganismy jako symbioticky partner . 4... ++ + 153 5.1. Asociace mezi mikroorganismy . ss. ee ee ee ee ee 154 5.2, Mikroorganismy a rostliny «ee ee eee ee eee ee 155 5.3. Mikroorganismy a Zivofichové . 1. eee ee eee ew e156 6+ Onemoon&n{ vyvolandé baktériemi ss ss ee ee ee ee ee 158 7. Onemocnn{ vyvoland kvasinkovitymi organiamy . . +e. +. 165 P¥ehled klasifikace baktérif 2. ee ee ee ee ee ee ee 166 Piehled klesifiknon kvasinek see ee ee ee ee ee 169 VERY GREE ERR Ee ee ie ee TIO 1. Podtek a rozvoj virologie se. ee eee ee ee eee 170 2, Charakteristika virh oe. ee ee ee ee ee ee ee 170 2.1. Viry a bunSéné organismy se ee ee ee ee ee ee 170 2.2. Tver a velikost virk eee ee ee eee ee ee ee ee 2.3. Struktura a stavba virh 2. ee ee ee ee ID 2.3.1. Kapeidy s kubickou symetrif . 6. ee ee eee ee 2 13 2.3.2. Kapsidy se advitnicovou symetrif se. ee ee ee ee 173 2.3.3. Bindrni symetrie kapsidi . ee ee eee ee ee ee 1D 2.3.44 Wn8JSL obol VITO. ee ee ee ee ee ee ee ID 264. Chemické slo%ent virh see ee ee ee ee ee ee ee 13 2s4e1, Nukleové kyseliny o.6 ee ee ee ee ee ee ee ee ID 2e4.2. Virové bilkoviny se eee ee ee ee ee ee ee TT 2.4.3. Ostatnt olodky virh we eee ee ee ee ee ee 178 = 233 - 3. Titrece Virdee eee ee eee eee 4. Etvotnt oyklus vird 2. eee ee eee Aol. AQBOFPCe pee eee eee ee eeee 4.2, Penetrace eee eee cere eee 4e35 Reprodukee ss +e ee hee ee eee 4.3-1. Reprodukce Zivo8i8nych vird ... 4.3.2. Reprodukce rostlinnych virh . . . 4.3y3. Reprodukee bakteridlnfoh vird Chak terdorégh) ae 5. Patogeneze virovfch nékaz «e+e ee ee eee ee 5+l. Virové nékaza a jeji Sfifenf ....- 542. Virovd onemoonént Zivo8ichi a tlovéka 5.2.1. Onemocnéni vyvolend DNA=viry » «+ + 5e2.2. Onemocnéni vyvolend RNA-viry «+ + + 5.2.3. Viry jako pivodei rakoviny . . + + « 5.3. Virovd onemocnéni bezobratlych . . . « 5.4. Virov4 onemocnéni rostlin . +... s 6. Laboratorn{ diagnostika virovych onemocnini 7. Rezistence (odolnost) organismu proti virové 8, Imunizace proti virovjm nékezdm .. . « 9. Chemoterapie virovych infekeL . +++ + lO, THidént virh ss eee ee ee ee ee Idteratura se ee ee ee ee ee ees strana 179 179 179 180 180 182 193 195 202 * 202 > 203 203 206 all © 214 2 214 2 215 216 219 220 221 229 vianauné BTAPY V HISTORII MIKROBIOLOGIE Mercus Terrentius Verro (116-26 p¥. n. 1.) zasténce ndzoru, ze nékteré nakeZlivé choroby zpisobuje n&jeké Zivé agens (je pravdépodobné, Ze tento ndzor je jeSts stars, protoze p¥ejimal ndzory od svych p¥edchided). Hieronymus Fracastoro (1483-1553) - nakaZlivé choroby se &i¥{ pomoot zérodki vzduchem. Podobného nézoru byl 4 A. Kirchner (1601-1660). Anthony van Leeuwenhoek (1632-1723) v r. 1676 objevil baktérie, pozds- J4 popsel také kvasinky. Nésledujicich tém8# 200 let byla sporadicky popienymi metodemd dckazo~ véna a potvrzovdna existence baktérii. Zéroven byl vyvrecen nézor, ke baktérie venikaji samoplozenim. y tomto sméru se zaslousil zejména Lazaro Spallanzani (1729-1799), Ms M. Terechovskij (1740-1796) aj. 1838 - byl vyddn epis o taxonomii baktérif, jeho% autorem byl Christian Gottfried Ehrenberg (1795-1876) 1876 - francouzsky chirurg Ch. Sédillot pov%il poprvé termin mikrob a 1897 vytvo¥41 podle n&j termin mikrobiologie Louis Pasteur (1822-1895) 1857-1861 prokézal, Ze p¥i%inou etanolového, mlééného a méselného kvaSeni jsou mikroorganismy; jeko prvni za%ind pouzivat tekuté Zivné play pro kultivaci: nnadvé aitan exiatence baktérii ve vaduchu 1873 = studie o v¥robé piva 1876 = zavédi sterilizaci Zivnyeh pid teplem a sterilisact na atu~ dene filtract; 1881 - vyvinul Zivou vake{nu proti pivodei sn3ti sleziuné; ptivodce sn8ti slezinné objevil spolu s pivodei ervenky a cholory aribeZes vypracoval zékladni metody otkovéni vake{nami; dokézal p¥enos vztekliny a teké proti nf v r. 1685 vytvoFil zpdsob ovkovént. Robert Koch (1843-1910) 1876 - kultivace Bacillus anthracis 1877 = zavedl bervent anilinovymi barvivy 1882 - popsal p#{pram pavnych pid pro kultivacd 1682 - objevil Mycobacterium tuberculosis a Vibrio cholerae 1884 - F. Loffler objevil Corynebacterium diphterine = Be 1887-1890 ~ S.N. Vinogradskij objevil autotrofid y paktérit (zoklade- 1890 1692 1897 1698 1915 1929 1931 1932 1933 1935 1940 1943 1944 1944 1946 1953 1953 1955 1955 1956 1956 1957 tel pidn{ bakteriologie ~ objevil nitritikatn{, Zelezité a sirné baktérie; podal dikes fixace vaduiného dusiku wCl. pasteurianum). Bs As Behring - vypracoval metodu vfroty protizdBkrtového séra Ds Je Ivanovakij (1864-1920) zjistil infek®nost roztoku tabéku napadeného tabékovou mozaikou Fe Léttler a P. Frosh objevili virus slintavky a kulhaviy M. Beijerinck nazval p#i%inu infektnosti tabékové mozaiky "vi- a objevil, %e virus se rozmnozuje E. W. Twort (nezdvisle na n&m i P, d'Herelle xr. 1917) odjevil vakteriotdga Alexander Fleming (1661-1955) ajistil antibakteriéini Wéinek pendedlina poprvé pouiita ku¥ect embrya pro kultivacd vird (As M E. W. Goodspature) Gs Domagk objevil prvni chemoterapeutilom ze skupiny sulfone midi, prontosi1 revat izolace viru lidské ch¥ipky 2 nosohltanu nemoenych (iW, Smith, C,H. Andrewes, P,P. Laidlaw) izolece viru tabdkové mozeiky v tisté formé (i. Mt. Stanley) izolece penicilinu v @iatém stavu (Florey, Chain, Heatley) experimentélni dikes spontdnn{ mutace u baktérii a vypracovdni testu na odlivieni mutace od adaptace (Luria, Delbriick) dikaz p¥enosu genetické informace pomoct tists DNA (Avery, Mac Leod, Mc Carty) objeven streptohycin (S. A, Wakeman, Schatz, DB. Bugie) @ikez p¥enosu genetioké informace konjugect baktérii E. coli K12 (Lederberg, Tatwn) diikaz p¥enosu DNA transduket vyprecovén model struktury DNA (J. D. Watson, F. H. C. Crick, MH. F. Wilkins) vyvinute odkovact ldtka proti obra’ (J Salk), v tée dobs byle poudita i Zivd vakeina (A. B. Sabin) bylo 2ji8téno, He mistem inkorporace volnych aminokysclin jsou ribonukleoproteinové éfstice mikrozomové frakce (Littlefield) @ikez aktivace aninokyselin (Uoagland, Kellerovd, Zamecnik) bylo 2§i8téno, Ze inkorporace aminokyselin mie probihat pouze za p¥{tomnosti GIP nebo GDP (Kellerové, Zamecnik) aktivované eminokyseliny se va%i na"rozpustnou" RNA, kterou jsou pak p¥endSeny za p¥{tomnosti GTP do mikrosomélnich protein; pozdji oznatent t-RNA (Hoagland, Zamecnik, Stephenson) Hoodrutt, = fim 1956 @ 1957 - po infekei fdgem 12 se v bakteiidlnich buhkéch tvort RNA, Jej{% obsah je stejny Jako obsah basi DNA infi- kujicthe féga; pozd’ji oznatent m-RNA (Yolkin, Astrachan) 1958 - experimontélni d\ikas semikonzervativni replikece (Meselson, Stahl 1958 - venik teorie proteosyntézy (F. H. C. Crick) 1961 - operdnovd teorie (Fs Jacob, JL. Monod) 1962-1966 - stenoveni zastoupent nukleotidi a jejich sekvence v kodonech 1970 ~ dzolace reverzni transkriptdzy s onkogennich viri (J. itiman, G, S. Beaudreeu a soutasnd i He Temin, S. figutani) 1972 - do genomu DNA viru SV40 byly in vitro vélen8ny molekuly gent fégad a galaktésovy operdén E. coli (S. A. Jackson, R. H. Sy- mons, P. Berg) 1973 ~ byl popsdn dikaz o tom, %e do DNA bakteridinfch plazmidd Ise in vitro zabudovat jakykoliv gen z jiného orgeniem a tento gen spojeny 8 plazmidovou DNA pak zavést cestou transformace do bektérie B. coli (S. N. Cohen) 1974 - p¥enos gent 2 eukeryotického organismu Xenopus laevis do BE. coli (S. Ms Cohen, A. 0. ¥. Changovd) ° ° MIKROBIAINE BUNKA A ZPUSOBY ROZMNOZOVANE MIKROORGANISMU 1.[zhcuapnf cHARAKTERISTI WKTURY MIKROBIALNS BUTKY Vét8inu mikroorganism’ je moZné charakterizovat jeko jednobundéné individua, které jsou v p¥frod’ schopnd samostatné existence a rozmno= Zovdni. Mezi mikroorganismy jsou ¥azeny prokaryotické organismy bez morfologicky aiferencovanéno jédra (baktérie, sinice) a eukaryotické organismy 5 diferencovanym jddrem (houby, selené ¥asy, prvoci). V &sedé se bunka prokaryot 1is{ od eukaryotni bunky: 1. Organizect jadernsho materiglu ~ jédro prokaryotické bunky (nukleoid) neni odd&leno od cytoplasmy jadernou membrénou. Je tvo¥eno Jedinow dvousroubovicovou do kruhu uzavéenou molekulou DNA, které neobsa~ hhuje histony ani jiné bazické bilkoviny. Geneticky je jddro proke- ryot haploidni. 2. Viestnostmi ribozdmi - v prokaryotické bufice jsou ribozémy volnd rozptYleny v 24kladni cytoplasm’, zatimco v eukaryotickych bunkdéch mohou byt volné nebo vézané na nékteré organely. Lisi se také veli-~ kos ti a hnotnosti. 3. Slo%enim a strukturou bundéné stény - u prokaryot je zdkladni sloz~ kou bunséné stény peptidoglyken, ktery neni p¥itomen u eukaryot. 4. Nep¥{ftomnost{ bunétnych organel - v prokaryotické bufice nejaou p¥{~ tomny mitochondrie, chloroplasty, endoplasmatické retikulum ani aal8i organely obdené typickou biologickou membrénou. Mimo tyto 2ékledn{ rozaily mize mit prokeryotické bufika Fadu dal- Bich viastnost{, které Ji budou odlisovat od bunky eukaryotické. Patht mezi n& nap¥. - biéiky, které mohou mit nékteré baktérie, a které se zésadné 118i strukturou od bigiki eukaryot = velikost bulky - prokeryotickd bufika je asi 10x mendi ne% eukaryotickd = plynové vakuoly ohraniéené specidlni jednovrstevnou membrénou, které se nevyskytuji u eukaryot = rist ze aneerobnich podminek (fekultativnt, striktnt) nent vyjimeiny u prokearyot na rozdil od eukaryot = pinocytéza, fagocytéza, exocytdéza nen{ zndma u prokeryot = fixace molekulového dusiku charakteristickd pro nékteré druhy pro- keryot se u eukaryotnich bun’k vibec nevyskytuje aj. K ddlezitym charakteristikém bakterialnich bunék pat¥i jejich velikost, tvar a uspodddni. Tyto vilastnosti jsou zdkladem pro morfo~ logit. 2.1. Tver a uspoFddint bekteridinich bundk Tvar a uspordddn{ bakteridinich bunék jsou diny Jejich druhovou pF{eludnosti a json dilesitym taxonomickym znakem. Typicky tvar a seskupent bunék je endzornén na obr. 1, ®—- G0 — ao — OP ony “oitely B— BB — BB — ABQAQ -Meptoroty 38. o—-a —-s9-- 93 — gp OB BB —~ BS —— BP stapyotory ®— Ga — e8 —- 83 —- polisddord seskupen! obr. 1. 2aklednf tvary bakteridinfch bunék. U Jinych roat jsou vytvdtena dlouhd nerozvétvend vldkna, pomérn’ silné a ohebnd, tvoFend ¥etzem bundk. Tato vldkna mohou mit obal ~ pochva, které u ndkterych druht obsahuje oxidy Zeleza nebo manganus Velikosti je bakteridin{ bulka ¥4dové meni ne burke rostlinnd nabo Zivodifind. Délka baktérif se pohybuje v rozmezi n&kolika yn, zatimco aélka eukaryotnich bundk je nékolik donftek ym (tab. 1). Pro bakteridini bihky je typickd znatnd variabilita ve velikosti, kterd je déna jednak druhovou p¥falusnost{, jednak fyziologickym sta- vem buiky a vndjéim prostieaim. ~ TOs: Tabulka 1. Délka a 8ifka nékteryeh aruhi baktérit Chlamydia 0,3%0,3 Baellovibrio 0,8x0,3 Rickettsia 1,0x0,3 Staphylococcus 0,81,0 Escherichia coli 240-3, ,0x0,4-0,6 Bacillus subtilia 1, 6=4,8x0,9-1,1 Streptomyces vldkno x0,7-1,6 Chromatiun 25x10 242. Chemické slozeni bakteridlni buiky Chemickjm slogenim se bakteridini buika nelifi od bulky roatlinné nebo Zivotiiné,.Na stavbé bulky se vét¥inou pod{lf 27 p¥irozenych prv- Xi (2 90'vyskytujicich so v semaké ki¥e). Biogennt prvky tvo¥t asi 97 % subiny bakteridini bulky (C~50 %, O~20 %, N~15 %, HXS B, P~3 i, Sv 1 GS). Zna&nS veriabilni je v buiice obsah vody, kter¥ se Pohybuje v rozmer{ 65-85 % hmotnosti. Zdkledni molekuly nechézejici se v bakterialni buitce se vyznagujt ur&itou hderarchit. 1, Halé molekuly (rel. mh, 18-50) ~ CO), 1,0, Mt, 503°, HPOR", 05, Ny aj. Jsou obvykle pFijimény z prostiedf jako Fiviny @ nichou se stdt souddst{ molekul orgenickych ldtek ndsledujicich kategorii. Metabolické mezdprodukty (rel, m. h. 50-200) - glycerol, glukéza, pyrohroznen, ribéza, glyceraldehya-3-fosfat, kyselina citronov4 aj. 3. Stavebni bloky mekromolekul (rel. m. he. 100-350) - eaminokyseliny, nukleotidy, monosacheridy, mastné kyseliny. 4 Makromolekuly (rel. m. hs 107-10) ~ bilkoviny, nukleové kyseliny, polysacharidy, lipidy. 5. Suoramolekuldrng vtvary (rel. m, he 10°-10°) ~ lipoproteiny, enzy- mové komplexy, ribozdmy, membrany, respiragnt ¥et8zeo atd. Spojenim rizn¥ch makromolekul venikeji funkéni celky, jich? se mohou Wastnit také malé molekuly, p¥{p. ionty. it Bilkoviny Bilkoviny mikroorgenism) p¥edstavuji makromolekuly o znagné roz~ fing hnotnosti, Relativn{ m. h. se pohybuje v rozmez{ 5-2000x107, Tvolt asi 50 % eudiny bakteridin{ bufky a maji zcela nezastupitelnou «Ts voli v jejf sravb3 a Sinnosti. V bakteridini bufce se predpokladd existence asi 3000 riznych typi bilkovin (u Slovéka asi 100 000). T¥ebaze Fada bilkovin u baktérif i u Zlovéka uskutethuje stejnou funkei, Z4dné z nich nenf identickdé. Prakticky kaZdy druh m4 svou vlastni sadu bilkovinnfch molekul. Biologické funkce bilkovinné mole- xuly jsou dény specifickjm uspo¥dédénim v prostoru, tvarem molekuly, Slenénim povrchu a jejf konformact - tedy tercidérn{ (nebo kvarterni) strukturou. Tercidrn{ struktura je p#imo odrazem prim4rn{ struktury (sekvence aninokyselin) a vzniké prakticky spontdnn’ ji% v okanZiku, kay proteinovy ¥etézec opoudt{ ribozdém. apy. globulérni bilkoviny, jiech? je v bakteridlni buiice p¥eveha, jsou uspo¥dddny tak, Ze hydro- fébni aminokyseliny jsou st8snény do klubitka a chrdnény proti wéinku vody. Hydrofilni eminokyseliny jou lokelisovdny na povrehu. V bekteridini buice maji proteiny funkei ~ stavebnt (mechanicko-stavebni) - tvoit sout4st bun¥tnych organel ~ katalytickou ~ enzymy jako specifické katalyzétory. Za substrétovou specdfitu je zodpovédnd bilkovinnd sloZka enzymu, tedy primdrnt, sekundérni, tercidrn{, p¥ip. kvertern{ struktura. Nukleové kyseliny Nukleové kyseliny tvof{ asi 19 % suiiny bakteridini buiky (3 % DNA a 16 % RNA). Mukleové kyseliny p¥{tomné v bakteridlni bufice jsou tvo~ Feny polynukleotidovymi Fetézci rizné délky od 60 nukleotiai do asi 4,2x10° nukleotiat. V bekteridinich buikdch je DNA p¥itomna pkedéviim jako cirkulérni mekromolekula. DNA je sto&end do klubitka, které je lokelizovdéno ob~ vykle ve st¥edu bunky a pledstavuje bakteridini jddro (bakteriAlni chromozém). Vedle chromozomdin{ DNA mize byt v bakterddini vutice p¥i~ tomna jets extrachromozoméIn{ DNA, kterd je rovn8% cirkulé-.f Na rozdil od chromozomé1ni DNA je extrachromozom4ini DNA pro bura postre~ datelnd. Ribeuukleové kyseliny json v bakteridini bulice pitt tonny typech = medidtorové RNA (mRNA), transferovd PXA (tRNA) 2 vidons RNA (XRNA). RNA tvo¥{ obvyklu Jodenke tézcovd Li). tent polymki: ve Do mRNA je p¥episovdna gene tické informaes cbsa%end v DIA. Doba existence molekuly mRNA Je velmi krétké (¥ddov nékolik minut). odhe~ auje se, %o za dobu zdvojent buika syntetizuje ani 25 000 molekul mRNA. tRNA phos aktivovand amfnockyseliny do ribozémi. Maji cherakte- ristickou strukturu ~ tvar "jetelového listu' Katdé aminokyselina m4 “svou" specifickou tRNA. wie = ZRWA p¥edstavuje a% 80 % veBkeré RMA v buiice. Existuj{ 3 typy TRIA = 58, 163 a 238. Potet Jednotlivych typi molekul RNA v buice de shodny a Je dan pottem ribozémi. JApidy V bakteridini bviice p¥edstavuji lipiay biologicks makromolekuly nerozpustné ve vod’. Existuj{ v bunkdch ve dvou forméch jako trigly- cerddy a fosfoglyceridy (1ipidy olo%ené). " Glyceridy jaou estery mastnych kyselin » glycerolem. Mastné kyse- liny mai Alouhé linedrnt ¥etézce 115f0f se postem ubiikd a poten a polohou nenasycenych vazeb. Glyceridy se v bakteridin{ buice uklddaji nko rezervnt materiél. Fosfoglyceridy (fosfolipidy) maji jednu -OH skupinu glycerolu ssterifikovénu kyselinou fostoreénou, na nfz je eaterov’ vézén poldr- nf alkohol. Dvé delat hydroxylové skupiny jsou esterifikovdny mastnymi kyselinami. Z4vazZnou vlestnosti mo- lekuly fosfolipidu je to, Se je amfi- patickd ~ jeden konee linedrn{ mole~ uly je hydrofdbni (uhlovodikové "ocdsky"), druhy konoc je hyarofiln{, poldrnf "hlavitka" (obr. 2). Za uréityeh podminek se mohou spojovat do riznych komplexi (agregdti), v nich? hydrofébn{ S4sti vy tvd¥ejt vnittn{ f4z4 a no vnéj8t, kterd je ve styku s vodou, jeou pFitomny hydrofilni hlavitky. Tento princip Je 2éklednim mechaniamem pro stavbu biologickych membrén. Obr. 2 . Schema amfipatické molekuly fosfolipidu. Hydrofilnt 84st molekuly je obklo-~ pena tetkami. Sachariay Obooné Je moiné sacharidy definovat jako polyhyéroxyaldehyay nebo polyhydroxyke tony. =< Monosacharidy p¥edstavuji jednoduché secheridy, tvo¥ené pouze Jednim polyhydroxyaldehydem nebo ketonem danjm podle empirickéno veorce (CH,0),.Jsou oznaevény jako aldézy (9 aldehydickou skupinou) nebo ketézy (a Ketonickou skupinou). Podle podtu uhlfkd mest aladzy patf{ tetrésy, pontézy, hexézy atd., mozi ketézy pati{ ribézy, fruk- tézy, sorbéay atd. Oligosacharidy venikeji kondenzact avou (disachariéy) nebo t¥L (trisacheridy) molekul monosacharidd. K dileZitym disacharidim patti maltéza (glukéze-glukéza), laktéae (d-gelaktdza-d-glukdza) a sacha~ réza (a-glukéze-d-fruktdza). Z trisacharidd jo zévaind refinéze (a-glukéza-d-galaktéza-d-fruktdza). 2ékladni stavebni jednotkou polysacharid (glykani) Je monosacha~ rid. V bakteriélnich buikdéch p¥edstavuji polysacharidy p¥edeviiim intraceluldrni zdsobni 1dtky (glykogen, Hkrob), zat{mco role stavebni a strukturn{ nen{ u bektérif tak vyznamnd. Eignenty Pro nékteré druhy baktérif je charakteristické tvorba pigmenti, které po syntéze ziistévajt lokalisovény uvnit¥ bulky (endopigmenty) nebo mohou byt vylufovény do vnéjitho prostYedt (exopigmenty). Bakte~ ridlni pigmenty maji razné chemické slo%eni a jejich produkee a mnoZstvi je révisld nejen na rodové piiisluinosti, ale telé na kultivagnim pro- st¥eat. Dakteriochlorofyl je typicky pro fototrofnt baktérie, u nich% plni stej- nou funkei jako chlorofyl u zelenych rostlin. Podle navdzaného radikélu se vozlifuj{ 4 typy bakteriochlorofylu (a, by c, &) viz obr. 3. SvEtelné zé¥ent absorbusi ve dvou oblastech svtla: vinovii délica 400 nm (fialova) fa mezi 600-800 nn (Zervend, pF{p. infragervend). Prodigiozin jo Eerveny pigment vytvé¥eny nikterymi alctinomycétemt a Serratia marcescens. Pid zvyoné kul~ tivatnt teploté se jeho produkce Obr. 3 + Schema zdicladni struktury bakterio- mastonides siitonety ine Derivity karotenu meji Zlutou, Rill & weanally: oranzovou nf Servenou barvu. Jejich funkee je protektivat a vyhraienou Wlolm maji u fototrotnich baktérif (jsou souédsti bakteriorodopsinu). -u- Fenazinové pignenty Jsou produkovany piedeviim zdstupei rodu Pseudomonas. Nékteré pigmenty této skupiny maji{ antibiotické vlastnosti. Nelaniny jsou hniaé, derné, orantové nebo derevné pigmenty veni~ kajict p¥idegradact néktergch eaminokyselin (svldsté tyrozinu). Jeou vytvéteny zvld3t® aktinomyeétami, azotobakterem aj. Anto} se mini v cdvislosti na pH od Servend az po modrou ber- vu. Vystupuji tedy jako p¥irozené indikdtory. Supremolekuldrni struktury v bakteri@ini bufice Supremolekuldrni vitvary jsou vytvdieny spojenim biologickych makromolekul. P¥i asociacit makromolekul razného druhu vanikaji komplex gneén& rozdilné slo%itosti. P¥itom Jednotlivé komponenty nejsou apo- Jeny kovalentnimi vazbami, nybré slabymi nekovalentnimi vazbami (vo- dikové mistky, hydrofobni sfly, van derWaalsovy sfly, p¥iteZlivost fontd). P¥estoze tyto sfily nejsou velké, jsou vzniklé titvary stabilni ve znatném rozmesi fyziologickyeh podminek. Supramolekuldrni titvery vznikaji sponténn’, tj. bez pot¥eby vi Bf Anformace. Ta je obsazena v primérni struktuie, kterou je také déna struktura terciérni, tvar a velikost. Utvary vznikej{ aemoseate— vovdnim (selfassembly) bez ndroku na energii. Pro p¥evé%nou vétSinu supramolekulérnich komplexi je charakteris- tické, %e funkéni jednotky jsou tvo¥eny podjednotkami, nikoliv jednou velkou molekulou, coz vede k minimalizaci moZnych chyb vanikajicich pFi biosyntéze. DalSi vyhodou Je "Gspora" genetického materidlu nut- ného ke kddovéni struktury. amény ve struktufe t&chto komplext se mohou S/FLit lavinovits. Vysledken probéhlych 2mén je struktura s novymi vlastnostmi. Tyto zmény vedou pouze ke sminém fyzikdlnim a nezasahuji chomickou podstatu. 2.3. Struktura bakteridin{ bulky Bakteriéin{ buiika je slo%ena ze atruktur (obr. 4 ), které je moz- no rozd&lit do avou skupin: a) struktury vyokytujict se obeon’ u baktérii (struktury esenciéing): J4ar0, oytoplasma, ribozémy, cytoplasmaticks membréna, bun’ind aténa, ») atruktury wyskytujiol se u nékteryeh skupin baktérif (struktury obvyk18): pouzdro, bigiky, fimbrie, mezozémy, chromatofory, chloro biové vétky, endospéry, inkluse. - 15 ~ plynove vakuoly . bugkind foplasmaticka ‘sting mlemordne aa riboromy forgalyko- PU eee periplasma~ granuka trek valet pousdro hl adel tant ated pbs Obr. 4. Schema bakteridlni bulky. Struktury p¥i{tomné pod cytoplasmatickou membrdnou (jako je jddro, cytoplasma, ribozémy, inkluze) jsou obvykle oznatovdny jako vnitiint struktury bekteridini buiky, zatimeo atruktury vné oy toplaamatické membrény jako struktury vnéjat. 2.3.1. Jédro Jéaro bektoridini bulky (nukleoia, chromozém) nent od 2dklednt cytoplasmy ohrani%eno membrdnou. TvoF{ asi 10 % objemu bulky. Morfo- logicky neni také std1é. P¥edstavuje jednu molekulu avousroubovicové DNA a neobsehuje histony. Chromozdm vytva¥i kompaktni komplox tvo¥eny vice ne 50 smytkeni svézen¥mi molekulou RNA do struktury vySSiho FAdu, v n&m% mohou byt obse%eny 4 bilkoviny. Jédro (jaderny komplex) je viay spojeno s cytoplasmatickou membrdénou nejmén ve dvou miatech, Nerostouet bakteridini buhke md pouze jedno haploidnt jédro, které se a&1i mitoticky. V rostoucich bunkdch je uskutednovdn ve stejné dobs jak vlastn{ rist buiky, tak 4 replikace chromozému. Vzhledem k tomu, e replikace chromozdmu p¥edbihd déleni bunky, mie buika obsahovat a% 4 chromozémy (a to tim vice, Sim rychleji bunka roste a déli se). 2.342. Cybopigana. Cytoplasma vyplhuje cely mitini prostor bekteridini buhky. Je to vlestné znatné koncentrovany roztok nejrizn3jSich molekul. Charakte- ristickou vlestnosti cytoplasmy je schopnost p¥echdzet ze solu v gel -16- a obrécen’. Jsou zde zastoupony aminokyseliny, vitaminy, nukleové ky- seliny, bilkoviny, meziprodukty metabolismu buiiky, soli organickych i anorgenickych kynelin atd. Nachdzeji se zde také enzymy nutné pro meta~ volieké aréhy (s v¥jimkou téch, které jsou vézdny na bundéné struktury), PYestoze o cytoplasmé existuje dosud jen m4lo informact, je 2¥ej- mé, %e nom& z¥etelnou strukturu. Na druhé strané je viak m4lo pravds~ podobné, %e by byla bez jakékoliv organisace, vzhledem k tomu, Zo se v ng odehrévé vitiina reakef metabolismu. mizeme p¥edpoklddat, Zo pré~ vé umo%n8ni téchto reakof (1imitovenych pohybem molekul v cytoplasm’ a pravdépodobnosti kolize reagujicfch molekul) je hlavni funkef cyto~ plasmy. 2.3636 Ribogso Jeko ribozdmy jsou oznaovény orgenely, na nBé je vdsdna biosyn- téza proteini. Pofet ribozémi v buitce je velmi promenlivy a zdvisf na fyziologickém atavu bakteridin{ bufky (napy. primérné rostouct buhka E. coli jich obsahuje 15 000, zatimco rychle rostoucf 30 000 a vice). Ribozdm je supramole- kuldrnf komplex o sadimen~ tadni konstant® 703. mize reverzivné disociovat na avé nestejn3 velké pod- jednotky 303 a 50S, které se pomrn’ rychle apojuji a rozpojuji (obr. 5), Podjednotka 305 je zeela anymetrickdé tAstioe obsahujict jednu molekulu PRIA 165 a 21 bilkovine nych molekul. Podjednot~ ka 50S je tvorena 2 mole- kulami rRWA (5S a 235) a 34 bflkovinnymi molekulani. 30s 50S Obr. 5. Schemg tvaru bekteridiniho ribozomu. Charaktoriatické pro ob% podjednotky je, He viivem zmny iontové stly prostied{ a koncentrace Mg** miZe dojit k jejich rozpadu na zéklad- ni stavebni kameny, tj. molekuly rRNA a molekuly bilkovin, Ty se viak mohou samovoln8, bez doddn{ energie a vndjit informace, zp&tn$ uspo- ¥édat ve funkin{ supremolekulérn{ komplex. sips 2.364. Inkduge Inkluze jsou v bakteridin{ buiice p#itomny v cytoplasm’ jako gre~ nula, obsahujiof obvykle rezervni material. MnoZstvi téchto zAsobnich létek Je zévislé p¥edeviim na metabolické aktivité prostied{, ve kte- rém se buika nachézi. U bekteridlnich bunék rozlisujeme a) inkluze obdané jednovrstevnou membrénou ~ glykogenové granula, granule kyseliny poly- 4 -hydroxym4selné, granule siry, plynové vakuoly, karboxyzémy a chlorobiové vééky, b) dnkluze bes membrény - glykogenovd granula, polyfosfétové granula, krystaly a paraspordin{ inkluze. Na prokaryotn{ buiky se vztahuje obecné pravidlo, ke reservnt material je hromadén v p¥{padech, kdy je v prost¥ed{ nadbytek uhliku nebo je nedostatek sdroji dusiku nebo jiné Ziviny. 24sobni ldtky Jsou punkou odbourdvény, jestlize je v prost¥edi limitujic{ koncentrace uhliku nebo 2droje energie. Glykogenové (polyglykozidové) granula, Clykogen Je nerozpustny polymer glukézy. K v8tvent ¥et&zce mize dochdzet na ka%dé 8-10 mole- ule glukézy. Tvorba glykogenu Je stimulovana pYi nadbytku uhliku a nedostatku duefia v prosti¥edi. Grenula kyseliny poly-/4-hydroxyméselné jsou tvofena predeviim u eerobnich druhi baktérif, 2vl48t8 pak w rodi Bacillus a Pseudomonas au fototrofnich baktérit. Granule obsahujf 95 % kyseliny ~hydroxy- néselné a 2 % bilkovin a Stépa tut. HO - CH = Gil = ¢ = 0 ~ GH ~ CH 0 on, cit Granule sfry jsou uklddéna jako rezervni material u tich baktérii, které Ji wyudivaji jako zdroj energie (chemotrofni sirné baktérie) nebo jako donor elektroni (fototrofni sirné baktérie), Nékteré bakté- rie mohou sfru uklddat teké do vé8ii vaniklych invaginact cytoplasma~ tické membrény. V tomto p¥fpad& jiz% nejde o inkluze. Plynové vekuoly maji substrukturu tvo¥enou plynovymi vééky cy- linarického tvaru 6 kénickymi konoi. Membrdna Je tvovena vyhradn’ z bilkovin. Je viplné propustndé pro viechny plyny a vodu. Plynové va- kuoly se nachdzeji p¥edeviim u fototrotnich baktérif. Kerboxyzdmy se obvykle nachdzej{ v blizkosti nukleoidu. Maji globuldrni strukturu, P¥{tomnost ribuléza-1,5-difosfdt-kyrboxylazy naznaéuje vzteh karboxyzémi k fixaoi CO,. - 18 - Chlorobiové vasky jsou mistem lokalizace bakteriochlorofylu u fototrofnich zelenych sirnych baktéri{ (Seled Chlorobiacese). Vdtky jsou unfatény v tésné biizkosti cytoplasmatické membrény, ale nejsou 8 ni spojeny. Yolutin (polyfosfétovd granula, metachromatické téliska) Je tvo- Fen ¥etizky, které obsahuji ai 500 molekul ortofosfitu. Ve vod’ je nerozpustny a osmoticky neaktivni. Pro bunku slou%i volutin p¥edeviim jako zdroj fosfdétu, t¥ebaze u nékteryoh baktérif bylo prokézdno vyuti. véni volutinu jako zdroj energie. Parasporélni inkluze jsou bipyramiddlni oktaedrické ttvery slo- %ené z bilkovinnych podjednotek. Vznikeji jako vjsledek nadprodukce proteind p¥i tvorbé spér u zdstupei r. Bacillus, 2.3-5- Subgplasmaticks menbrdna, Oytoplasmatické membréna oddéluje cy toplasmu od vadjSiho prost¥e- @£. Obecné Joj{ stavba odpovidd Jinym biologickym membréndm. 2ékladem struktury Je tekuté avojvratva fosfolipiai, do které jsou ponoieny molekuly bilkovin, umisténé jednotliv’ nebo spojené v rizné funként komplexy (obr. 6). P¥4 pohledu na povreh so jovi membréna jako mozaikova struktura. Bilkoviny wlofené v lipidické vratv8 joou k nf poutény od1i8nymi silemi. cytoplasmatické membrana je asymetrické ~ vét8ine bilkovin Je ne vnitint stran% membrény. 2 toho vyplyvé i funkint asyme t- rignost. U bakteriéinich bunt oytoplasmatické membréna p¥ed- stavuje Jedinou bunSénou membré— nu. Proto na cytoplasmatické membrén prokeryot musf byt lo~ kalizovény vSechny funkce vdzané no membrdnu, Mezi né ndlezi p¥edevism: Obr. 6. Schematicky piehled na molekularnt orgenizaci nembrény. ~ transformace energie, tzn. apardt fotosyntézy, respiraéni ¥etézec, ATP-éza, transportn{ bilkoviny ata. ~ Je mfetem syntézy i hydrolyzy lipidd -19- = odehrévaj{ se na nf posledni féze syntézy bundéng stény, ale mize zde také dochdzet k syntéze jejich jednotlivych slo%ek (peptidogly- kami, teikoovyoh kyselin, lipopolysachariai, slo%ek kapsuly ata.) = Je selektivn’ propustnd, Pro poldrn{ slofky je nspropustnd, take tyto molekuly mohou prochdzet p¥es cytoplasmatickou membrénu pouze vyuiitim specifickych transpornich bilkovin. Mezozdmy jsou derivéty cytoplasmatické membrany, které vanikejt jedi invaginecf do cytoplasmy, Obvyklym tvarem je méch¥¥ek, ktery byvé rozdélen do ¥edy trubitkovitych wtvari nebo vadki. Mezozém je v bulice vét3inou jeden nebo ava a nachdézi se nejéastéji u tvorict se p¥iéné p¥epdky a je v Kontaktu s nukleoidem. Ghromatofory Jsou rovn&% derivdty cytoplasmatické membrény. Maji tvar mich¥¥ku rozd%leného ne segmenty. V chromatoforech jsou obsazeny pigmenty absorbujict svStelné 2é¥enf - bakteriochlorofyl e karotenoidy. Maji tedy vateh k fotosyntéze a vyskytuji ae u nékterych fototrofnich baktérif. Periplasmatické bilkoviny jsou lokalizovdny na vnéjéi stran® cytoplasmatické membrdény, tedy v periplasmatickém prostoru. Jde o nékter ré hydrolytické enzymy, protedzy a nukledzy. U grampozitivnich bakté— rif jaou tyto bilkoviny hromadény v periplasmatickych véteich, zat{mco u gramnegativnich jsou jednotlivé molekuly samostatné (po odstranéni bunting atény p¥echézeji do roztoku). 26366- Danse ad tg Buntné sténa se nachézt nad cytoplesmatickou membrénou w vSech bakteriélnich bunsk. Je velmi pevnd, m4 roli skeletu buiky, Je zodpo- véand za tvar bunky a jako tuhy obal chréni vnitini obsah pred Géinky yn8j8fho prost¥edi. Kompenzuje také oamoticky p¥etlak vytvo¥eny uvnitt punky (u gramnegativnich esi 0,5 MPa, u grampucitivnich af 2,5 MPa). Pro donty a nivkomolekuldrni slouteniny je propustnd. ASkoliv je struktura bunSéné stény u valctérif snainé rosmanité a riizn8 slo#ivé, neunamend to, %e u kakaé bakteriv je odliind. zékled- ni stavebnf jeinotkou Je peptidoglyken (mukopeptict), linedrni poly- sachari* s pepiidickymi postramiut, Fetézot. Peptidoglykan je tvo¥en z pravidel.t se st¥{aajfefoh molelul N-acetylglukdzeninu a N-ace tylmu- rémové kyseliny. Paraleln3 polo%eié ¥et8zce téchto polysachariad jeou navzdjem spojeny tetrapeptidy peptidickou vazbou p¥es kyselinu murémovou (obr. 7 ). Tetrapeptid je tvoyen 4 aminokyselinant: I-ala~ nin-D-rlutémovd kyselina-R-D-alanin, R v tomto ¥et&zed je jedna 2 ami- nokyselin: I-lyzin, L-glycin, I-treonin, I-ornitin, L,I-diaminopime~ lovd kyselina (DAP) aj. DAP se specificky vyskytuje v peptidoglykanu. Tetrapeptidové ¥etizky jsou vzdjemné propojeny + Spojenim = 20 = HoH 0. on NH, Ays:murdmovd cg CH-COOH —— zekledni' jecnotka —4 1 cHyoH { ' ~ OH ON r : 1 el lysozym WH-COCHg NH-CO-CHS CHSCHCONECHACOMH-CH-COOH poacetyl~ Cy 2 glukdtamin He Weacatylmuramy! Potiecu-cone cr-coon Peplid. k Oy Obr. 7. 2ékladni jednotka peptidoglykanu, Obr. 8. Schema cytoplesmatické membrény a bundénd atény grampozitivnich baktériz. a - bunaing sténa = bflkovina fosfolipia glykolipia fosfatidylglykolipia ~- teikoové kyselina Hane, 1 lineérnich ¥etizoi se vytvétt pevné aftovina v nékolika vrat- véeh, kterd je pevnéjzi u gram pozitivnich baktérif aiky Sastéj- ®inu propojeni. Peptidoglykan je zékladni sousdsti bun’éné stény bakté- rif, pln{ funket opérné kostry @ podmifuje jejf rigiditu. Bun8ind sténea grampozitiv— nich baktérii je tvo¥ena pepti- doglykanem a teikoovymi kyseli~ nami. Je pomérné ailnd (ast 15-20 nn) a p¥edstavuje homo~ genni obal vytvoFeny z ¥ady 1i~ neérnich vrstev. Vratvami pepti~ doglykanu pronikejt ¥etizce tei- Kovyeh kyeelin, které jou spo- deny 9 cytoplasmatickou membré— nou (obr. 8 ). Teikoové kysoliny jsou ve vodé rozpustné linedrn{ polymery glycerofosfétu nebo ribitol- fosfitu s glykozidicky vézanymi sacharidy. Funkee tedkoovyeh kyselin neni dosud jasnd. PFedpokléad se, Ze joou dilezitym povrcho~ vym antigenem a podfleji se na vazb& kationtd v bun&éné sténd, piedeviim pak zo atrany cyto~ Pleamatické membrény. Bund&nd st&na grampozitivnich baktérit neobsehuje lipidy. Bundénd et8na gramnegativ- nich baktérif Jo tendi nez u boktérif grampozitivnich (asi 10 nm), ale Je podstatn’ slozi- t8J8L Coby. 9). Tvo¥t ji: tenkd vratva peptidoglykanu, na niz Je menbréna se strukturou sae ty WU, det UCU ee $EPSRLEEARUZBIED RE P Obr. 9. Schema cy toplasmatickés a vndj#i membrdny gremnegaticnich baktéri{. Ne vn3j8f atren’ vnitint membrény jsou misto fosfolipidi Lipopoly- secharidy. wriner pors- nové bilkviny tvo¥t por. Vit = vn8j8i membrane ott = cytoplannaticka membrana, P - peptidogiykan PP = periplasmaticky prostor FL - fosfolipiay LPS — lipopolysacher idy LP = lipoprotein Fo - porin odpovidejick biologickym membré~ ném, kter& se oznazuje jako Bi _membrdna, Sklddd ae z avoj- vratvy fosfolipid’ a bilkovin lo- kalizovanych na obou stranéch avojvratvy. Vadjii membréna je spojena’s peptidoglykanem moleku~ nmi Lipoproteinu. Na povrehu vnéj8i membrény jsou 1ipopolysa- charidy uddvajici bunce eantigenni viastnoati. Mozi bunéénou sténou a oytoplasmatickou monbrénou jr periplasmaticky prostor stejné jako u grampozitivnich baktérit. yndj- Bilkoviny vn; membrény jaou odlisné od bilkovin eyto- plasmatické menbrény. Wkteré pro- nikaji celou vn3jSi membrénou_a periplasmatickym prostorem a3 v peptidoglykam, na ktery jsou pevn’ vdzdny. Jejich prostorové wspokddént wy tva¥t hydrotiing, pp (tunel). Ya vndjai stran® vnéjsi mem- vrdny je vazdn hydrofobnimd silami lipidickou éésti lipepolysacharid, zatineo polysacharidové S&st mo- lekuly &ni kelmo na povreh buiky. Vahledem ke znagnému postu takto vézenyoh molekul jaou vytvofeny kolem celé buhiky “nolekuldrn{ ostny", které Jsou zodpovédné za antigenitu gramnegativni bunky. Séinek lysozymu na bunS%nou sténu spodivd v jeho schopnosti hydrolyzovat glykozidickou vazbn peptidoglykmm, ktery je Utépen na disncharidické podjednotky. Ma gramnegativni baktérie ptinobi lysozym a% po odstrandni vndjii membrény. Protoplasty a sféroplasty jsou bunly vipln& nebo ténteéné zbavené punStné stény. Protoplasty je moiné afskat po pisobent lysozymu na vakteridini bunky. Jsou stabilni pouze v hypertonickém prost¥edi a probiheji v nich metabolické procesy jako u “normMIn{" buhky. Sféro~ plasty maj{ na povreln sbytky bunséné stény a na rozdil of protoplasti re mohou délite ~ 226 Jako I-formy jsou oznatovdny sféroplasty schopné ristu a mnozen Nékteré mohou revertovat zpSt na normAlni bubky, jestlize p¥estane pisobit faktor vedouci k jejich vzniku. Jiné nerevertuji a pak hovo~ Fime 0 atabilnich I-formich, Tyto organiemy je moZné udrZovat pasd~ Bovénin, 20367. Bokterilas pougire Bakteriélni pouzdro (kapsula) se nach4zi vné bakteridini stiny. de to siln® hydratovand vrstva amorfniho organického polymeru riané tlouitky a slozen{. Kapsula m4 antigenni vlastnosti a jeji v¥znan spoéivd p¥edevifm v ochrané bulky pied udinky vnéjSiho prost¥edi. Ztrdta schopnosti vytva¥et pouzdro je doprovdzena zménami nékteryoh Jinych vlestnosti. Podle tlouitky a konzistence vrstvy hovoiime o mikrokepsule, makrokapsule a slizu. Milkrokepsula byvd nékdy povetovdéna za soutdst bun&iné atény. Jeji tloustka nep¥esahuje 0,2 nm. Chemické slo%en{ je velmi razné. Mize p¥edstavovat nap. komplex tvo¥eny bilkovinou, lipidem a polysacha- ridem (u enterobaktéri{) nebo naopak pouze proteinem (u streptokokt). Makrokapsula je vrstva o tloudtce vétii ne% 0,2 nm, Makrokapsuly jsou rozmanitého chemicksho slozent. Nap¥. u rodu Streptococcus je to polymer polysacharidového typu obsahujict beiné nebo méné Easté cukry. Glutamylpolypeptid (z D- a I-glutémové kyseliny) je stavebni Jednotkou pouzdra Bacillus anthracis, celuldza se vyskytuje u Ace to- bacter xylinum,. Sliz pfedstavuje slo%ky pouzdra, které byly vyloueny do vnéjitho prost¥edi. Tvorba sligu je charakteristickd pro nékteré druhy bekté— rif. Map¥, Leuconostoc mesenteroides v prostiedi s nadbytkem sacha- rézy produkuje znatné mnozstvi dextranu, p¥izemé vlestni ayntéza je uskutediovdna vné bulky za katalytického pisobent transglykoziddzy. 2430+ Zambee Nékteré gramnegativnt baktérie maji na povrchu bulky krétkd tov- né vlékna, kterd se naz¥veji fimbrie (pili, jedn. &, pilus). Na jedné buiice jich mize byt 1-400. Maji prim&r 7-10 nn a adlim 1-4 ym, Fin- brie Jsou tvo¥eny b{lkovinnymi podjednotkami, které jsou uspoFdddny do Broubovice. Proto jsou fimbrie duté. Zékladni stavebni jednotkou de pilin, bilkovina 0 malé molekulové hnotnosti, Vyenan fimbrit pro bakteridini buiku neni zcela zném. Jejich Pomoet mohou baktérie adhezovat na jiné baktérie nebo na povrchy vilbec, Baktérie schopné konjugace maj{ 1-4 fimbrie, které jaou io BF schopné vytvé¥et konjugaén{ miatek, jimé mie prochdzet DNA z donorové puiky do recipientni. Nékay jsou oznadovdny jako sexudini fimbric, 2039s Bibi Pokud jsou baktérie pohyblivé, je jejich pohyb uskuteéhovén zvléStni organelou, bisikem. Jsou to nerozvétvend vidkne, Jejichz élka nékolikandsobn’ pYevySuje velikost bulky a mie doséhnout déliy ak. 20 nm, Baktérie mie mit 1-100 bigfki, riizn® lokelizovanych (obr. 10), Bitiky umoZhuji pohyb baktérit 20-500 yam sec™*. q 4 BiSik je konstruovén 2 podjed~ notek, globulérnich bilkovin - fle CF gelini, které jsou druhové specific~ é, Podjednotky Jeou v biéiiu uspo-— ¢ oe Héddny ve opirdle, takZe biti je duty. Rychlost syntézy bitéiku jako organely je znatné. V optimA1nich podminkéch dorista odpovidajiet aélky za 10-20 minut. Na biéiku je mo%né rozlisit obr. 10, Bakteridini biéiky. v4 By xy x Serie triohes t#i E4sti - vidkno bisiku, hébek a b= peritricha bezdint Séot. Vidkno biéilu jo ri- gen urd icne glani, Broubovicové stotené a je umisténo nad povrchem bunky a v nej- spodndgaf tdeti a je kryto hadkem, ktery je pFipojuje k bacdlni édsti. Pe slouzi k ukotvent bidiku do bun’ing stény a cytoplasmatické membrény a je odliiné u gremnegativnich a grempozitivnich baktérif. U gremnega- tivnt bektérde je tvofena avima péry diski (ava v bunBéné st&n3 a ava v oytoplasmatické membrén3). U grem— pozitivnich bakté rif prvni par chybi. Spojovacim E14n- kem mezi destiékami a hdékem je osa (ovr. 11). Pohyd bidiku je udélovdn nej- spodndjéim paren diski, tj. Sa™M ovr. 11, Schema struktury pitti kruhom, které jsou a) u gramnegativnich baktérit bd) u grempozitivnich baktérif ~ 24 = wlo¥eny v cytoplasmatické membrén3, N-kruh pracuje jako rotor, S~kruh jako stator. Viastni rotatni pohyb je wnoznén tokem ionti 2 jedné strany membrény na druhou p¥es M-kruh, Zdrejem energie tedy nent ATP, jako je tomu u eukaryotnich bunék. Pohybujfof se baktérie maji také schopnost usm%rniného pohybuy texic, ktery je odpovsds na podminky vnajéiho prost¥edd. Podle povahy yozliiujeme ghemotaxi, vyvolanou p¥itomnost{ urdité kencentrace che- mické 1dtky, gerotaxt podm{nénon p¥itomnost{ kysiiloa a fototexd reaket na svétlo. 2.3410. Eadogpgey MSkteré baktérie mohou bthem raistu, ale i po vyderpéni nékteré osencidini Ziviny 2 prostied{, vytvévet "Klidové"forny - endospéry. Frakticky kaZd4 bufike dané populace je schopnd vytvorit jedmu sporu. Spéry jsou velmi odolng viti nep¥iznivym podminkdm vnéj8iho prost¥ed{. Vlastni tvorbé spéry piedch4z{ d#lenf jddra, piitem% jeden nukleoid pYechézt do spéry a aruhy zfistdvé v bunce. Soutasn$ s dalenim jddra probihé 4 vytvotent satiny apéry, tak%e spdra m4 potom obaly dvay vniting a vn8jii tvo¥eny protoplestem bunky. Tvorba spér je typické pro 2A- stupee rodu Bacillus, Clostridium, Desulfotomaculum, Sporobacillus a Sporosarcina. Spéra je v bunce wlogena centrdins, termindln’ nebo subterminding a mize nebo nemusi ménit vn¥j8i tvar bunky (ovr, 12). Sporulace je proces vedouct ke tvorbi epéry, ktery 1ze rozds- lit do n&kolika f4zf ndésleduji- eich po skon@eni replikace DNA (obre 13). ovr. 12. Unfatént bakteridiné apery« a) centrdlnt b) subterminding ce) termindini ad) klostridiwn e) plektridium 1, Zn8na_jaderného materidlu ~ obé DIA vytva¥{ jedno vidkno rovnobéuné 8 podélnou osou bulky (b). 2. VytVotent spdrového septa, ktoré membrény (c, a). Uzavienim septa ktery obsahuje jédro, cytoplasmu jako u norm&ln{ buitky (ribozdmy, atde). veniké vchlipovdnim cytoplasmatické se odd&1i prostor budouci spéry, a v ni obsazené véechny slozky zésobni ldtky, enzymy, metabolity