144 | 145

Parthie am vdob Augustov | Vclav Marek

Eck, W.(2002): Augustus ajeho doba. Praha.

Radim Koandrle

GRUEN, E.S.(1996): Armenia and Parthia, in: The Cambridge Ancient History, volX.:
The Augustan Empire, 43 BCAD 69. Cambridge UP.
Isaac, B.(1990): The Limits of Empire: The Roman Army in the East. Oxford.
KENNEDY, D, (2002), The East, in: Wacher, J, (ed.), The Roman World I, s. 266308. LondonNew York:
Routledge
Millar, F.G.B.(1988): Government and diplomacy in the Roman Empire during the first three Centuries,
in: International History Review 10:3, 1988, s. 345377.
Millar, F.G.B.(1993): The Roman Near East, 31 BCAD 337. Cambridge, Mass.London.
MNKLER, H.(2007): Imperien. Mnchen.
PERI,M.(1972): Roma e ire d Oriente da Augusto aTiberio (Cappadocia, Armenia, Media Atropatene). Bari.
Scheck, F.R.(1995): Die Weihrauchstrasse. Von Arabien nach RomAuf den Spuren antiker Weltkulturen,
Bergisch Gladbach.
Southern, P.(2001): Augustus. LondonNew York.
Stark, F.(1966): Rome on the Euphrates. The Story of aFrontier. London.
Timpe, D.(1975): Zur augusteischen Partherpolitik zwischen 30 und 20 v. Chr., Wrzburger Jahrbcher fr
die Altertumswissenschaft, N.F.1, 1975, s. 155169.
Widengren, G.(1976): Iran, der grosse Gegner Roms: Knigsgewalt, Feudalismus, Militrwesen, in: Aufstieg und Niedergang der rmischen Welt II,9,l (Berlin-New York), s. 219306.
Wissmann, H.von (1975): Die Geschichte des Saberreiches und der Feldzug des Aelius Gallus, in: Aufstieg und Niedergang der rmischen Welt II,9,1 (BerlinNew York), s. 308544.
Wolski, J.(1975): Iran und Rom. Versuch einer historischen Wertung der gegenseitigen
Beziehungen, in: Aufstieg und Niedergang der rmischen Welt II,9,1 (BerlinNew York), s. 195214.

Simplikiv refert oAnaximandrovi

(DK 12 A9)
Abstract
The aim of the study is to interpret the Theophrastus account of the Anaximanders principle. The Theophrastus exposition is preserved via Simplicius in his commentary on the Aristotles Physics including the verbatim quotation of Anaximander known as the fragment
DK 12 B 1. The fragment itself describes in poetic manner, why none of the so-called elements can be the source, from which all the heavens arose. Anaximander depicts the
mutual change of the elements into each other as the paying penalty and retribution for
injustice. That is the reason why he does not explain the coming-to-be as the alteration of
the element, but as the separation off of the opposites. Hence, the fragment reflects the
law, which governs the Universe involving all the cycles in the nature.
(Studie je realizovna na zklad grantovho projektu GA CR 401/07/0516)

Hermann Diels vprci Die Fragmente der Vorsokratiker (1. vyd. 1903, dle revidovan Waltherem Kranzem) podal dodnes uvan lenn text pedskratovskch myslitel. Vkapitole vnovan Anaximandrovi zMltu oznail zapm citt DK 12 B 1 st pase Simplikiova komente k Aristotelov Fyzice (In Arist. Phys. 24, 13-25), v Diels-Kranzov
znaen DK 12 A9. Fragment DK 12 B 1 je obecn povaovn zanejstar dochovan

Studie je realizovna na zklad grantovho projektu GA CR 401/07/0516

146 | 147

Simplikiv refert oAnaximandrovi | Radim Koandrle

autentick filosofick text. Interpretace fragmentu, jeho rozsah aautenticita je sporn, nen pochopiteln mon bez celho textovho kontextu, vnm je zasazen.
Diogens Laertios zachovv informaci, e Anaximandros zMltu podil souhrn svch
nzor. Ne byl spis ztracen, mohl bt pstupn Aristotelovi ajeho nstupci Theofrastovi, nebo podle Diogena Laertia jej ml kdispozici jet ve2. stol. p. Kr. Apollodros
zAthn (DL II, 2). Nae znalosti ojeho obsahu se vzsad omezuj prv naAristotela
aTheofrasta jako nejstar prameny. Zatmco Aristotels zmiuje Anaximandra jmnem
pouze vetyech ppadech (nebudeme-li potat pseudo-aristotelsk spis MXG), Theofrastos vesvm vlivnm azrove ztracenm spise , Nzory prodovdeck, podal pehled nejstar filosofie avjeho rmci se vnoval t Anaximandrovi. Vatky zprvn knihy Theofrastova spisu, kter pojednvala o (potky, principy),
uil napelomu 5. a6. stol. poKr. Simplikios, scholarcha Platnovy Akadmie vAthnch, kter je pokldn zajednoho znejpesnjch autor vzachovn Anaximandra.
Sm nankolika mstech sdluje, e pedlohou mu je prv Theofrastos asvj text uzavr poznmkou, e se jedn ostrun nstin zprv o seazench podle nzorov
pbuznosti (Simplikios, In Arist. Phys. 28, 30-31). Pesto nen jist, zda Simplikios opravdu pouil originl . Hermann Diels vyslovil nzor, e spe citoval ze ztracenhokomente kAristotelov Fyzice, vyhotovenho peripatetikem Alexandrem zAfrodisiady. Zd se vak pravdpodobnj, e se Simplikios neomezoval pouze napepisy
jednoho spisu a jeho sudky jsou zajist ovlivnny studiem mnoha dalch pramen.
Mimo jin samotnou Aristotelovou Fyzikou, kjejmu komenti byl uit. Azatmco Simplikiova zprva oAnaximandrov - In Arist. Phys. 24, 13-25 - kter se tk tato sta,
je povaovna zaadekvtn zprostedkovn Theofrasta, jin jeho informace ji patrn
takovou dokumentan hodnotu nemaj. Je to Eudmos anikoli Theofrastos, nanho
jinde odkazuje jako nasvj pramen vohledu poad, velikosti avzdlenosti planet (Simplikios, In Arist. De caelo 471, 2-6). Pes podobn nesrovnalosti soriginlem zstv podstatn, e Simplikios je nejlepm dostupnm zdrojem Theofrasova pojednn o
(KAHN, Charles, 1960, s. 13-15; McDIARMID, John, 1953, s. 8991).
Theofrastova zprva oAnaximandrovi, kterou zachovv Simplikios, obsahujc idomnl pm fragment DK 12 B 1, m nsledujc znn (DK 12 B 1 je vyznaen
kurzivou):
Simplikios, In Arist. Phys. 24, 13-25 (DK 12 A9)
Mezi ty, kte mluvili ojednom, pohyblivm aneomezenm, patil Anaximandros, syn Praxiadv, zMltu, nstupce ak Thaltv. Zapotek aprvek ( ) jsoucch vc prohlsil neomezeno ( ).
Prvn uil toto jmno potku. k pak, e to nen ani voda, ani dn ztakzvanch prvk, ale jaksi jin neomezen pirozenost (
), ze kter vznikaj vechna nebesa () a uspodn
() v nich. Ze kterch ( ) jest jsoucm vcem () vznik

(), dotchto ( ) nastv iznik (), podle nutnosti

(). Nebo () si navzjem () plat pokutu ( )
apokn () zasv bezprv (), podle poad asu ( ).
Takto to k ponkud bsnickmi slovy. Je zejm, e kdy spatil vzjemnou promnu ty prvk, neuznal zapodklad () jeden znich,
ale nco odnich odlinho. Podle nj toti vznikn nen psobeno promnou () prvku, ale dje se oddlovnm ()
protiklad vnm pohybem. Proto Aristotels ijeho piadil ktm kolem
Anaxagory.1
Cel text m paralely udalch doxograf:
Hippolytos, Refut. I, 6, 1-2 (st DK 12 A11):
Thaltovm posluchaem pak byl prv Anaximandros. Anaximandros, syn
Praxiadv, Mlan. Za potek jsoucch vc prohlsil jakousi pirozenost
neomezena, ze kter vznikaj nebesa () a uspodn v nich
(). Tato je pr vn a nestrnouc ( ) a objm
vechna uspodn (). Oase pak mluv tak, jako by vznikn, byt
azanikn byly vymezen. (2) Tento potek aprvek jsoucho nazval neomezeno, kdy jako prvn nazval potek tmto jmnem. Ktomu dodal, e pohyb
je vn adky nmu dochz ktomu, e vznikaj nebesa.2
Pseudo-Pltarchos, Strom. 2 (st DK 12 A10):
PoThaltovi prohlsil jeho druh Anaximandros, e neomezen m vekerou pinu vznikn a zanikn veho. Pravil, e z nj se oddlila nebesa
() avbec veker uspodn (), je jsou neomezen.
Aprohlsil, e znik amnohem dve vznik probhaj odnekonenho vku
ae vechny vky plynou vpravidelnch cyklech.3
etios, Plac. I, 3, 3 (DK 12 A14):
Anaximandros zMltu, syn Praxiadv, tvrdil, e potkem jsoucch vc je
neomezeno, nebo znj vechno vznik adonj vechno zanik. Proto vznikaj nekonen uspodn ( ) aznovu zanikaj dotoho,
zeho vznikly. k, e neomezeno je to proto, aby nic nepestvalo, aby se
vznik nezastavil. Zanedbv vak to, aby ekl, co to neomezeno je. Zdali je to

1) Pekl. Zdenk Kratochvl, upravil autor.

2) Pekl. Zdenk Kratochvl, upravil autor.
3) Suitm peklad Filipa Karfka a Zdeka Kratochvla upravil autor.

148 | 149

Simplikiv refert oAnaximandrovi | Radim Koandrle

vzduch nebo voda nebo zem nebo njak jin tleso. Chybuje tedy, kdy
prohlauje ltku, avak aktivn pinu pomj. Vdy neomezeno nen nic jinho ne ltka. Ltka vak neme bt skutenost, pokud nepistoup nco
aktivnho.4
Cel text Simplikiova refertu bude dle pro vt pehlednost pojednn postupn
pojednotlivch vtch i souvtch.
Mezi ty, kte mluvili ojednom, pohyblivm aneomezenm, patil Anaximandros, syn Praxiadv, zMltu, nstupce ak Thaltv.
Ji samotn zatek celho Simplikiova refertu piem zde jde patrn ojeho vlastn
slova anikoli Theofrastova kde je Anaximandrovi pipisovno , jedno, kter je charakterizovno jako pohybliv aneomezen, je peripatetickou kategorizac aukazuje,
e Theofrastos Mlana adil mezi , tj. prodn myslitele. I.kniha Fyziky (Phys.
184a1016) zan pojednnm obecn metody vdy oprod, kdy jsou jejm prvnm
pedmtem , potky, piem v Aristotelov vlastnm pochopen se jedn
ovznam princip. Podle nslednho obecnho rozlien princip (Phys. 184b1521)
mli fyzikov hovoit ojednom, pohybujcm se principu. Jak je znmo, nazklad nauky otyech pinch, kdy Aristotels prodnm filosofm pikl pouze pinu ltkovou, m ltkov charakter, jak se zmiuje nap. vI. knize spisu Metafyzika (Met.
983b611). Nadlouhou dobu tm ovlivn pohled napedskratiky.
Vltkovm smyslu Aristotels vyloil ineomezeno (Phys. 207b3435), knmu se e vyjaduje dve, ato veIII. knize Fyziky, explicitn jej pitom spojuje stmi,
kdo se zabvali zkoumnm prody (Phys. 202b30203a18). Krtce nato prohls, e
vichni prodn filosofov pokldali neomezeno zaprincip avsamm zvru pase dokonce zmn Anaximandra jmnem (Phys. 203b315). Jeden princip je sAnaximandrem
vslovn spojen ive4. kapitole I. knihy Fyziky, kde nsleduje kritika prodnch filosof
ato zejmna vohledu vzniku (Phys. 187a1223). Cel pas m, jak dle uvidme, uAristotela dal vznamnou paralelu (Met. 1069b2123) apipojuje druh azrove protikladn popis Anaximandrova principu sms.
Potomto expoz jedna zmiuje Theofrastos Anaximandrova otce, rodn
msto adv jej dopm osobn spojitosti sThaltem jakoto jeho nstupcem akem.

Ostatn prameny pinej rzn varianty osobnho spojen mezi obma mui.5 azen
filosof dokol aodtud domnl spojen uitel k bylo ovem pouze anachronickou
prax. Nicmn se Thaltv vk obvykle stvrzuje zatmnm Slunce, kter ml v roce
585. p. Kr.6 pedpovdt, aoAnaximandrovi zase Diogens zachovv informaci, e
roku 547/6 p. Kr. byl vevku 64 let. Pak by bylo mon, e oba mui opravdu byli vnkterm z ve zmnnch vztah. Pesto, vzhledem k povaze doxografie, kter spe
dokld pouze to, e Anaximandros pochzel ze stejnho msta abyl mlad ne Thals,
je nutn podobn informace brt s rezervou (KIRK, Geoffrey Stephen, RAVEN, John
Earle aMalcolm SCHOFIELD, 2004, s. 132).
Zapotek aprvek ( ) jsoucch vc prohlsil neomezeno ( ). Prvn uil toto jmno potku.
Tm identick znn jako Simplikios zachovv Hippolytos, kter pouze vynechv i
zamuje nkter slova. Odchyluje se tak vdu textu, kdy vpodstat zamn dv souvt, aby nejprve podal informaci opirozenosti neomezena aa pot oneomezenu,
zatmco uSimplikia je tomu obrcen. Shodu mezi obma texty lze pokldat zadoklad
autentickch Theofrastovch slov. Pokud tomu tak opravdu je, ostatn doxografov
zprostedkovvaj jen parafrze pvodnho textu. etios ivesvkrtk zmnce vynechv , zatmco Pseudo-Pltarchos pedstavuje velmi voln zpracovn
(KAHN, Charles, 1960, s. 2930).7
Termn lze doloit ji uHomra. Obecn bv nejastji spojovn svznamem potek. Znamen ale tak vldu. Pitom smysl me bt jak prostorov,
tak asov. Prv tak jako sloveso znamen vzkladnm vznamu vst, kupkladu vojsko dobitvy (Il. XV. 306307), ale ivelet, vldnout nebo jt prvn, zat.
je tedy jaksi prvn len etzu udlost (KAHN, Charles, 1960, s. 235236). Kdy
Aristotels termn vysvtluje, prvn vznam, kter pedeste, je prostorov (Met.
1012b341013a1). Nsledn jej ztoton s jinm dleitm termnem, s pinou,
, (Met. 1013a1617): Nebo kad pina jest potkem.8 Veve zmnn pa-

5) Jmno Anaximandrova otce Praxiada, rodn msto Mltos a ppadn spojen sThaltem dokldaj tak nsledujc prameny: DL I, 122, 17; II, 1, 1; Suda, s.v. Anaximandros;
Eusebios, Praep. evan. X, 14, 11; Agathmeros, Geogr. I, 1; Strabn, Geogr. I, p. 7; Pseudo-Pltarchos, Strom. 2; Hippolytos, Ref. I, 6, 12; Hermis, Irr. gent. phil. 10; etios,
Plac. I, 3, 3; Cicero, Acad. pr. II, 37, 118; Augustinus, De civ. dei VIII, 2.
6) Srov. nap: DL I, 23; Hrodotos, Hist. I, 74; Plinius, Natur. hist. II, 53. Podle soudobch
vpot zatmn nastalo 28. 5. 585 p. Kr.
7) Jinou verzi pedstavuje tak Diogens Laertios (DL II, 1, 1).

4) Pekl. Zdenk Kratochvl.

8) Pekl. Antonn K.

Simplikiv refert oAnaximandrovi | Radim Koandrle

si zMetafyziky (Met. 983b611) pedstavuje prvn aneredukovateln princip

azrove souvis snam vdnm, nebo skuten vdn ovci mme tehdy, kdy poznme jej pinu, jak Aristotels rozvd nazatku 2. kapitoly Druhch analytik. Termn tak m uAristotela irok uplatnn, piem jej uv zejmna jako princip.
Otzka po je tradin povaovna zafundament pedskratovskho
mylen. To je ale Aristotelova formulace. Akoli se zd, e je termn podstatn spjat
spedskratovskmi mysliteli, zejmna stzv. Mltskou kolou, nen dochovn pm
doklad otom, e by jej Mlan vskutku uvali. S je spojuje a Aristotels. Nen
tedy jist, zda jej uvali apokud ano co je vak mon vjakm vznamu. Jeho peripatetickou aplikac na pedskratovsk myslitele muselo dojt ke znanm vznamovm posunm. Vzhledem kAristotelov pohledu nainsk mylen prizmatem rozlien
ty pin, piem Inii pipsal pouze pinu ltkovou, lze natomto mst st:
princip vezpsobu ltky.
, prvek, ivel, element, zde vespojen s vltkovm
vznamu, je sn tm synonymn. UAnaximandra jej pedpokldat nelze, nebo nauka
oprvcch je a mladho data, obvykle bv povaovna zaautentickou oddob Empedokla. Je ale pravdpodobn, e Anaximandros uval nzv jednotlivch prvk, pozdji spojench stouto naukou, by jist nikoli veformalizovan podob. Zde se tak jedn
spe ostandardizovan schma pozdjho mylen aTheofrastos je zajist poplatn
Aristotelovi, unho lze spojen obou slov doloit. Termn vdanm smyslu je
vbec zejm a pozdn, snad poprv podle Eudma9 uit Platnem (Tht. 201e).
Tm, co mlo bt pro Anaximandra principem a prvkem, je explicitn
, neomezeno, nekoneno, neurito. Neexistuje jin termn, snm by byl
Anaximandros vce spojovn. Oto udivujc je fakt, e jde oTheofrasta anikoli Aristotela,
kter snm, jako s, Anaximandra pmo spojuje. Kdy se Aristotels vI. knize Metafyziky zabv pedchozch myslitel, oAnaximandrovi se nezmn. Akdy jej jmenuje (Met. 1069b22), uin tak vespojitosti sAnaxagorou, Empedoklem, jednem azejmna sms, . Sms, jedno i oba myslitele opt zmn v podobnm
kontextu veFyzice (Phys. 187a21). Vohledu jej uvd jmnem pouze jednou,
opt veFyzice (Phys. 203b315). Tento doklad by mohl bt dkazem, e iAristotels pokldal zaAnaximandrovu . Ale vsamm vodu pase tvrd: Dvodn
vak tak vichni [tj. fyzikov] pokldaj neomezeno zaprincip, anajejm konci: jak prav Anaximandros a vtina vykladatel prody.10 Oividn je tedy znan sporn
jako princip spojovat vlun pouze sAnaximandrem. Tato zjevn Aristotelova
generalizace spe znamen, e fyzikov mli chpat jako neomezen.

9) Toto svdectv zachovv Simplikios (In Arist. Phys. 7, 13). Srov. SELIGMAN, Paul,
1974, s. 26, 28.
10) Pekl. Antonn K.

150 | 151

Lze tedy ci, e Aristotelovy reference Theofrastovo explicitn piazen

jako nepodporuj. Ani samotn termn nejspe nebude autenticky Anaximandrv. Pomineme-li otzku, zda je mon, aby Anaximandros
ji uval zpodstatnl tvar co nen pli pravdpodobn lze vyslovit
hypotzu, e se zejm jedn o, a zptn zpodstatnl tvar ehosi, co peripatetit
uenci zAnaximandra opravdu vyetli, ale kategorizovali ji podle svch hledisek.
pak bude pozdn reference, by patrn vstin (HOBZA, Pavel, jr., 2004, s.
916919).
Jak jsme ve uvedli, Aristotels soudil (Phys. 203b315), e vichni [tj.
] pokldaj neomezeno zaprincip. Spojit pak jmenovit Anaximandra stmto
principem nebylo proti du vci, zvlt zdl-li se jeho princip oproti ostatnm neurit avzpral se pmmu popisu. Pichz vvahu ivklad Anaximandrovy kosmogonie, kde se mohlo zdt dobrm opisem snad pro onu neomezenou pirozenost, z n vznikaj vechna nebesa a uspodn v nich, kterou mohl sm
Anaximandros obdobn popisovat. Z podobnch dvod je tedy pravdpodobn, e
snad prv Theofrastos tmto termnem nazval cosi, oem sm Anaximandros zejm
psal aco vykazovalo podobn znmky neomezenosti, neuritosti.
Mezi iroce diskutovan problmy pat nejednoznanost v syntaxi, kdy
nen jasn, zda vta, kter v Simplikiov komenti nsleduje, prvn uil toto jmno
potku, referuje k termnu i . Prvn ppad by vedl ke ten, e
Anaximandros jako prvn zavedl termn ; druh, e pro popis jako prvn pouil slovo . Ob ten jsou vzsad mon apro kad lze uvst dobr argumenty. Pokud vak uvme, e dan text by ml bt zsti , kter pojednv o pedchozch myslitel a u Anaximandra je doklad o nov uit
terminologii me bt nejpirozenjm prvn een. A ji je skutenost jakkoli, zd
se, e Theofrastos prost sdlil, e Anaximandros ml pokldat za ltkov princip
() .
k pak, e to nen ani voda, ani dn ztakzvanch prvk, ale jaksi jin
neomezen pirozenost ( ), ze kter vznikaj
vechna nebesa () auspodn () vnich.
Dvryhodnost Simplikiovy verze v zachovn Theofrastova textu se zd bt znovu
podpoena dalmi doxografy. Druh polovina textu je uHippolyta dokonce opt zachovna v tm identickm znn. Hippolytos oproti Simplikiovi vynechv
amsto plurlu uv sigulr . etios aPseudo-Pltarchos naopak zachovvaj plurl, . Takov reference se zdaj bt podporou Simplikiovy verze. Pseudo-Pltarchos nadto opakuje Simplikiv termn , piem se
unho ale vztahuje ke.

152 | 153

Simplikiv refert oAnaximandrovi | Radim Koandrle

Simplikios m stle namysli . Je zajmav, e zprvk, kter je nutno uAnaximandra vylouit, uvd jmenovit pouze vodu.11 Snad jde oreflexi Thalta, kterho vtextu
pojednval pedtm. Zeteln je snaha okontrast Anaximandra aostatnch fyzik, jim lze pisoudit takzvan prvky. Anaximandrova tedy neodpovdala dnmu zbn postulovanch ty prvk, nbr to byla jin neomezen pirozenost.
Nezd se vak, e ji Theofrastos chpal principiln odlin od zmnnch prvk. Ji
vzhledem k Simplikiov referenci o Anaximenovi, kter nsleduje bezprostedn
poprojednvanm refertu (In Arist. Phys. 24, 2625, 1 (DK 13 A5), kde je akcentovna
spe neuritost Anaximandrova principu oproti uritmu vzduchu.
Sm Aristotels, kdy vMetafyzice pedkld rzn vznamy termnu
(pirozenost, proda), uvd jej tak vespojitosti sprvky (Met. 1014b33). Jin neomezen pirozenost tak nebyla vyloena v naprosto jin dikci ne prvky ostatnch
. Je pouze jin. Jsou znt zeteln rozpaky sjejm urenm. etios pmo prohls: zanedbv [tj. Anaximandros] vak to, aby ekl, co to neomezeno je. Zdali je to
vzduch nebo voda nebo zem nebo njak jin tleso. etiova verze je spe extrapolac peripatetick kritiky Anaximandra, kdy nsledn obsahuje argument: Chybuje tedy,
kdy prohlauje ltku, avak aktivn pinu pomj. Vdy neomezeno nen nic jinho
ne ltka. Ltka vak neme bt skutenost, pokud nepistoup nco aktivnho
(KAHN, Charles, 1960, s. 33).
USimplikia je dle dokladovno, e zn vznikaj vechna nebesa auspodn vnich. Uveden frze nen obvykl vperipatetickm slovnku ame bt blzk
pvodn Anaximandrov intenci. Zejmna termn patrn bude v jednom ze
svch pvodnch vznam pro d, uspodn, kter je pkn, nleit ainn,
anikoli, jak jej dnes znme my, jako vesmr i svt. Snad sm Anaximandros tedy
natomto mst hovo opluralit obsahujcch mnostv , vznikajcch
zneomezen pirozenosti. Podobn reference omnostv nebes auspodn lze
dokladovat iudalch doxograf, kter je vesms spojuj svrazem . Dokonce
sm Simplikios Anaximandrovi opakovan pit nekonen svty.12 Tato svdectv
vedla kvelmi rozshl diskuzi ohledn otzky, zda Anaximandros hovoil obezmeznch,
nesetnch svtech, kter bu nsleduj oddlen zasebou, nebo zda koexistuj souasn. Je ale velmi pravdpodobn, e doxografick reference zejmna druh varianta
jsou pouze anachronismem z atomismu. Jist i z dvodu ve zmnnho pvodnho
vznamu slova . Podobn lze pochopit t svdectv etia aPseudo-Pltarcha,
kte mon u Anaximandra s atomistickou teori o nekonench svtech
spojili. Pseudo-Pltarchos se vyjaduje tm jako by termn

byl univerzlnm termnem pro . etios naproti tomu vynechv

a jeho refert tak zskv jin smysl, daleko bli zmnn atomistick nauce. Nadto
nsledujc plurl ze Simplikia (zatek DK 12 B 1) a jako Pseudo-Pltarchos mn nasingulr, odkazujc pitom k . Nekonen uspodn
zde zanikaj do toho, z eho vznikly. Na tomto mst je tak doslovn e o zniku
, uspodn avpodobn intenci se vyjaduje iPseudo-Pltarchos. (KAHN,
Charles, 1960, s. 3435, 49; KIRK, Geoffrey Stephen, RAVEN, John Earle a Malcolm
SCHOFIELD, 2004, s. 160).13
Je mon, e vahy osouasnch i nslednch oddlench svtech pochzej odsamotnho Theofrasta, co by vysvtlovalo svdectv doxograf, kte zejm
oba modely uvaj. Snad Theofrastos obeznmen satomistickou teori prost pouze neastn vyloil postupn cyklus promn jednoho svta, onm Anaximandros jist mohl pst. Napklad zmn nazemskm povrchu vaha ovysychn Zem, nebo
takov cyklus zmn byl obecn sdlen. Dal mon paralela uAnaximandra se nabz
vppad vkladu jako prstenc nebeskch tles. Bezesporu pichz vvahu
iobsah fragmentu, kter vSimplikiovtextu pmo nsleduje (KIRK, Geoffrey Stephen,
1955, s. 32; KIRK, Geoffrey Stephen, RAVEN, John Earle aMalcolm SCHOFIELD, 2004,
s. 159, 163).
Ze kterch ( ) jest jsoucm vcem () vznik, dotchto ( )
nastv iznik (), podle nutnosti (). Nebo () si navzjem
() plat pokutu ( ) a pokn () za sv bezprv
(), podle poad asu ( ). Takto to k ponkud bsnickmi slovy.
Zvren dovtek oAnaximandrov stylu, kter me pochzet odTheofrasta, je silnm argumentem pro uznn nkterch z pedchzejcch slov za pvodn. Paralela
uHippolyta, oase pak mluv tak, jako by vznikn, byt azanikn byly vymezen, je
spe parafrz i komentem, piem je kladen draz naasov uren. Samotn rozsah originlnho fragmentu je nejist. Obecn se za autentick uznvaj posledn ti

13) Francis Macdonald Cornford obhajuje pvodn interpretaci Eduarda Gottloba Zellera, kter se klon kmonosti nslednch svt (CORNFORD, Francis Macdonald, 1934, s.
116). Naproti tomu stoj John Burnet (BURNET, John, 1930, s. 5861). Charles Kahn
(KAHN, Charles, 1960, s. 4653) a William Keith Chambers Guthrie (GUTHRIE, William
Keith Chambers, 1985, s. 106115) zase podporuj Cornfordovo stanovisko. Geoffrey

11) Srov t. DL II, 1, 2.

Stephen Kirk soud: Anaximandros ve skutenosti mon nevil v dn typ neset-

12) etios, Plac. I, 7, 12; II, 1, 3; II, 1, 8; II, 4, 6; Augustinus, De civ. dei VIII, 2; Cicero, De

nch svt (KIRK, Geoffrey Stephen, RAVEN, John Earle a Malcolm SCHOFIELD, 2004,

nat. deor. I, 10, 25; Simplikios, In Arist. Phys. 1121, 5; In Arist. De caelo 202, 14; 615, 16.

s. 158).

154 | 155

Simplikiv refert oAnaximandrovi | Radim Koandrle

slova z prvn frze (podle nutnosti) a cel frze druh. Tato domnnka se zd bt
podpoena nejen zmnnm dovtkem, ale tak tm, e patrn vechny uit dleit
termny jsou archaick.
Plurl vztanho zjmena , ze kterch aplurl ukazovacho zjmena
, dotchto byl hojn diskutovn. Jejich vznam vak nemus bt velk, ji
vzhledem k tomu, e jsou asto v podobnch kontextech zamovny za singulrn
tvar.14 Pesto zde bude ten prv tento tvar. Pro autenticitu prvn vty by mohla hovoit zdvodujc stice , nebo, kter uvozuje nsledujc vtu, je by tak mla bt
pmo spojena stvrzenm vty pedchoz. Autenticita je ale siln zpochybnna uitou
peripatetickou terminologi. Termn je sice ji doloen u Homra,15 slovo
vak nen doloeno dve ne uAischyla aHrodota (SELIGMAN, Paul, 1974,
s. 6768). To ale jet nemus znamenat, e je Anaximandros opravdu neuval nebo
termny jim podobn, piem je Theofrastos pouze zamnil, ani by tm zmnil vznam. Stejn ppad jsou termny a. Byly vysloveny ipochybnosti otermnu , kter je vdativu.16 Podstatn vak je, e Aristotels ato tm doslovn
pisuzuje najinch mstech vem podobnou vahu.17 Theofrastos zjevn uil
Aristotelv popis avyznn je tak peripatetick. Mylenka vzniku azniku je ale

14) John McDiarmid v odpovdi na Harolda Fredrika Chernisse, kter plurly pokld za
doklad, e Theofrastos chpal not a single entity but a multitude of some
kind (CHERNISS, Harold Fredrik, 1971, s. 377), soud: Probably they have no special
significance at all. Aristotle sometimes uses the plural in such statements (Metaphysics
1000 B 2526, De Generatione 325 B 1819), and sometimes the singular (Metaphysics
983 B 8, Nicomachean Ethics 1173 B 56); (McDIARMID, John, 1953, s. 141). Paul Seligman: The plurals ... have not the interpretative force required by Cherniss, since they
occur in a generalized statement (SELIGMAN, Paul, 1974, s. 4344). Geoffrey Stephen
Kirk podobn pokld plurl za pravdpodobn generick (KIRK, Geoffrey Stephen,

zajist pvodn adan vta tak me vperipatetickch termnech lit dve obecn sdlen pohled ansledn bt vargumentaci podepena tvrzenm, obsahujcm domnl
pm fragment. Slova , podle nutnosti, jsou ji obvykle pokldna
zapvodn. Mohou bt pitom jak dovtkem dan vty, tak uvozovat vtu nsledujc,
abt pmou soust cel citace.
Budeme-li sledovat cel text postupn, lze pedbn ci, e povkladu oneomezen
pirozenosti tou je zn vznikaj vechna nebesa auspodn vnich,
nsleduje obecn sdlen, e jsouc vci zanikaj, dotch znich vzely. Pokud pijmeme
monou, by problematickou, paralelu sAristotelovm tvrzenm zFyziky (Phys. 187a20
21), kde ad Anaximandra mezi ty, kte tvrd, e se z jedna vyluuj ()
dvojice protiv, kter jsou vnm ji dny,18 lze naznait, e vznik vech nebes auspodn vnich je dn oddlenm dvojice protiklad aonich je pak idle e. Zpsob vzniku ve smyslu oddlen zachovv i Pseudo-Pltarchos, kter uv termn
. Podle etia opan proces zniku nekonench uspodn smuje
odkud vzeel, tj. do .
Zd se ale, evdal vt, kter je pokldna zaautentickou, Theofrastos
nepopisuje vztah mezi neomezenou pirozenost a vemi nebesy s uspodnmi
vnich, kter se don navrt podle nutnosti, jak by si ten mohl vzhledem kdvjmu kontextu myslet. Popisuje recipron vztah, vztah zaloen nanslednm odkodnn zaspchan bezprv. Vraz , navzjem, pokud je prav, ukazuje, e se
jedn ovztah mezi sob rovnmi, by protikladnmi stranami. Vppad nebes suspodnmi vnich, snad pochopench jako , nesetn svty, kter jsou
a druhotn po by jist nepipadalo v vahu, aby si navzjem s
platily pokutu zabezprv, kterho se nadruhm dopust. Rodi dtti obvykle ty neskld. Obecn se soud, e tmi odlinmi, pesto rovnmi stranami budou prv nkter zprotiklad.19
Jakoby vrefertu byla diskontinuita. Zatmco nejdve Theofrastos mon
pouije odkaz inaAnaximandrovu kosmogonii, vn protiklady hrly vznamnou roli,

RAVEN, John Earle a Malcolm SCHOFIELD, 2004, s. 154).

15) Il. XIV, 201, 246 , 302.
16) John Burnet pokld za velmi nepravdpodobn, e by Anaximandros cokoli kal o

18) Pekl. Antonn K.

(BURNET, John, 1930, s. 52). Deichgrber chpe tvar v dativu naopak za star

19) William Arthur Heidel za tyto opozitn sly nepokld dn individuln objekty, ale

(DEICHGRBER, Karl, 1940, s. 13). Podobn Paul Seligman soud, e vdativu

nalz je vhorkm a chladnm, kter jedno nad druhm pevldaj vdan ron dob

namsto obvyklho genitivu je star a podporuje tak autenticitu cel frze (SELIGMAN,

(HEIDEL, William Arthur, 1913, s. 684). Geoffrey Stephen Kirk soud, e pro Anaximan-

Paul, 1974, s. 68). Geoffrey Stephen Kirk nesouhlas a domnv se, e u Anaximandra lze

dra svt mon sestval ze substanc, kter sice mly individuln tendence protikladn

spe oekvat vraz nebo a nikoli (KIRK, Geoffrey

individulnm tendencm jinch substanc, ale nemusely bt formln popisovny jako

Stephen, 1955, s. 32). Charles Kahn ale pro uit ve smyslu the things that are

protiklady ve smyslu nap. tvrdho a mkkho; mohly to bt jednodue ohe, vtr, elezo,

pipomn ji pas zHomra, Il. I, 70 (KAHN, Charles, 1960, s. 174).

voda, mu, ena apod. (KIRK, Geoffrey Stephen, RAVEN, John Earle a Malcolm SCHO-

17) Nap. Aristotels, Phys. 204b33; Met. 983b89, 1000b25, 1066b37; Eth. Nic.

FIELD, 2004, s. 156). Charles Kahn individua, jako nap. lidi a zvata, vyluuje, nebo se

1173b5.

nejedn o pvodn opozitn sly, ale sloeniny (KAHN, Charles, 1960, s. 180181).

156 | 157

Simplikiv refert oAnaximandrovi | Radim Koandrle

popisujc vztah mezi nerovnmi, nsleduje obecn tvrzen patrn pevzat zAristotela, by snad sledujc pvodn intenci ovzniku azniku dotch, ukonen monou citac z Anaximandra sledujc recipron vztah mezi tmi, kdo jsou sice odlin, pesto
rovnocenn. Posledn vta by pitom mla bt pidna napodporu avysvtlen pedchozho tvrzen zAristotela. Vnm me akcent naprotiklady podporovat iuit plurl
, ze kterch a , dotchto.
Pokud budeme svtinou badatel pedpokldat, e , ze kterch
odkazuje kprvkm jako protikladm, kter si nsledn mezi sebou splc dluhy zapestupky, jich se vi sob dopustily znich tak vznikaj atak zanikaj je vylouen jakkoli vliv .20 Takov vaha se tk pouze rozvinutho svta.
VSimplikiov refertu pak jakoby dochzelo knhl zmn vevznamu, kdy se popopisu vznikn nebes suspodnmi vnich z pejde rovnou kevztahm
mezi silami rozvinutho svta. Pokud naopak bude , ze kterch odkazovat k
, pjde ojeho popis jako jaksi plurality apiny vzniku azniku vzniklch vc.
Vci by pak druhm platily odplatu bu a svm znikem do ,21 nebo jet
za sv existence na svt jedna druh a definitivn pak konenm znikem v
22. Zde naopak vznik obt jednak spiazenm plurlu (pokud jej takto budeme chpat) k , kter je pedtm vyjdeno singulrem , anadto
by mon Anaximandrv citt musel popisovat nejen vztah mezi dvma stranami, ale
zjevn iketet (ASMIS, Elizabeth, 1981, s. 282283).
Ponechme nyn stranou, co mohou znamenat samotn Anaximandrova slova azda je Theofrastos opravdu zaadil aspo dopodobnho kontextu. Ostatn sm
sledoval jin cl ne autentickou interpretaci. Pokud dan pas pochz zprvn knihy
, kter se vnovala principm prvnch myslitel, Theofrastos m pochopiteln celou dobu namysli popis Anaximandrova principu. Cel Simplikiv refert
je pak Theofrastovm kontinulnm vkladem Anaximandrovy zperipatetickho
hlediska ltkovho principu. Azkladn vpovd tedy je, e Anaximadrova nebyla

20) Tak soud nap. William Keith Chambers Guthrie (GUTHRIE, William Keith Chambers,
1985, s. 81); William Arthur Heidel (HEIDEL, William Arthur, 1912, s. 233234); Charles
Kahn (KAHN, Charles, 1960, s. 167168); Geoffrey Stephen Kirk (KIRK, Geoffrey

jednm ztakzvanch prvk. Vysvtlen je podno vzvru: prvky se vzjemn promuj aproto je nelze za pokldat (KAHN, Charles, 1960, s. 166167).
Je zejm, e kdy spatil vzjemnou promnu ty prvk, neuznal zapodklad () jeden znich, ale nco odnich odlinho. Podle nj toti
vznikn nen psobeno promnou () prvku, ale dje se oddlovnm () protiklad vnm pohybem. Proto Aristotels ijeho piadil ktm kolem Anaxagory.
Samotn zvr celho refertu me bt pokldn za Simplikiv koment, kter ji
Theofrastv text nesleduje.23 Pm spojitost spedchozm textem, knmu slou jako
koment, ale ukazuje spe na stlou ptomnost Theofrastovy argumentace, snad
pouze Simplikiem pozmnn, a paralela s podobnm textem u Aristotela (Phys.
204b2228), mon dokonce a ksamotnmu Anaximandrovu textu (KAHN, Charles,
1960, s. 3738).
Vzjemn promna prvk vede k zamtnut jednoho kadho z nich jako
principu, protoe tak nemohou bt podkladem. Anaximandrova tedy mus bt
nco odlinho. Ale pro zrovna , neomezeno? Monou ato explicitn
odpov dv etios vesv zprv: k, e neomezeno je to proto, aby nic nepestvalo, aby se vznik nezastavil, apodobn najinm mst iSimplikios (In Arist. De caelo,
615, 1516). Kdy Aristotels (Phys. 203b 1921) udv pt dvod pro vru vneomezeno,24 uvd: e vznik aznik nepestv pouze tehdy, kdy to, zeho vznikajc je oddlovno, jest neomezen (BURNET, John, 1930, s. 57; KAHN, Charles, 1960, s. 38). Zrove zde rezonuje Aristotelova zprva zFyziky (Phys. 204b2228), podle n existovali
myslitel, kte inili neomezenm tlesem to, co je mimo prvky, aby neomezenost
jednoho z prvk, kter jsou navzjem protikladn, nemohla zniit ostatn. Simplikios
uveden dvod rovn pipisuje Anaximandrovi (In Arist. Phys. 479, 33). Akoli jsou oba
motivy konceptuln rozdln, mohly bt sloueny v neurit pedstav
jako neomezen moci prody anejzazho mylenkovho odkazu.
Snad sm Theofrastos Anaximandrovu volbu dle vysvtluje napozad zpsobu vzniku, kter nen psoben promnou prvku, tedy kvalitativn zmnou jednoho
prvku, ale oddlovnm protiklad vnm pohybem. Oproti ostatnm doxografm je

Stephen, 1955, s. 3335) a (KIRK, Geoffrey Stephen, RAVEN, John Earle a Malcolm
SCHOFIELD, 2004, s. 154157).
21) Danou pozici reprezentuje nap. Harold Fredrik Cherniss: the plurals, are impor-

23) Srov. Uvo Hlscher: ... it is no longer Theophrastus speaking, but Simplicius (HLS-

tant for they refer to the and imply that the material principle of existing

CHER, Uvo, 1970, s. 283).

things is not a single entity but a multitude of some kind (CHERNISS, Harold Fredrik,

24) Na takov dvod sm ale poslze kriticky odpovd (Phys. 208a 811): Nebo aby

1971, s. 377379).

neustal vznik, nen nutn, aby bylo smysly vnmateln tleso neomezen ve skutenosti;

22) Tento pohled zastvaj nap. Paul Seligman (SELIGMAN, Paul, 1974, s. 7283) a Gre-

vdy i kdy vesmr je omezen, je mon, e znik jednoho jest vznikem druhho. Pekl.

gory Vlastos (VLASTOS, Gregory, 1947, s. 169173).

Antonn K.

Simplikiv refert oAnaximandrovi | Radim Koandrle

Simplikios jedin, kter se oprotikladech opakovan zmiuje (In Arist. Phys. 150, 2225).
Iproto bv natomto mst obvykle kladena paralela spodobnm textem uAristotela
(Phys. 187a2023), kde se vsouvislosti sAnaximandrem tak hovo oprotikladech ajejich vydlovn. Zrove se vak dodv, e mezi obma texty existuje zsadn rozdl
vtom, e zatmco Simplikios uv termn aprotiklady se tedy oddluj, uAristotela se naproti tomu vydluj z, . Byla vznesena hypotza (HLSCHER, Uvo, 1970, s. 283290), podle n zde ji Simplikios nesleduje Theofrasta, ale
Aristotela ajeho teorii prvk sdvojic zkladnch protiklad. Theofrastos by tak Anaximandrovi vlastn nepipisoval oddlovn protiklad, nbr oddlovn nebes, jak dokladuje PseudoPltarchos nazatku sv zprvy. Nsledn vak bylo poukzno ato
prv v pokraovn PseudoPltarchova textu na pas popisujc Anaximandrovu
kosmogonii, nejspe prv vpodn Theofrasta: Tvrd, e to, co zvnho plod teplo
achlad, se oddlilo () pi vzniku tohoto svta.25 Podobn oprotikladech
mon hovo ietios (Plac. II, 11, 5). Zd se tak, e minimln prv tato dvojice protiklad kterou sm Simplikios (In Arist. Phys. 150, 24) jmenuje jako prvn zmonch protiklad uAnaximandra hrla vAnaximandrov kosmogonii dleitou roli. Nadto, nen
to Aristotels, ale Simplikios, kdo zde mluv ooddlovn protiklad vnm pohybem.
Ovnm pohybu jako pin vzniku nebes podle Theofrasta se nadto zmiuje iHippolytos a podobn uin Simplikios (In Arist Phys. 41, 1719). Vn pohyb, tentokrt
vesmyslu piny kvalitativn zmny, pipisuje Simplikios iAnaximenovi, kterho bezprostedn nsledn uvd (In Arist. Phys. 24, 3132). Takov reference by opt podporovaly pvod textu u Theofrasta. A je mon, e Aristotels prost zamnil pvodn
za zdvodu jeho vlastn teorie prvk (viz CHERNISS, Harold Fredrik, 1971, s. 173174, zejm. pozn. 128; KAHN, Charles, 1960, s. 4041; KIRK,
Geoffrey Stephen, RAVEN, John Earle aMalcolm SCHOFIELD, 2004, s. 167168).
Prv odlin zpsob vzniku byl podle Simplikia dvodem, pro Aristotels
zaadil Anaximandra ktm kolem Anaxagory. Vdalm textu nadto pipojil (In Arist.
Phys. 27, 1123), e iTheofrastos pokldal ob nauky zapodobn. Anaxagorv princip
jm mohl bt pojat bu jako sms nezmrnho mnostv prvk, nebo jako jedno, kter
je neurit jak co dotvaru, tak velikosti, aobdobn pak jist vykldal iAnaximandra.
Oddlovn protiklad ze smsi pitom nen dkazem pro chpn jako pvodn smsi protiklad, vn inherentn preexistovaly, jak je sdleno zejmna veFyzice
(Phys. 187a1223). Sm Theofrastos, kdy dval dosouvislosti Anaximandra sAnaxagorou, inil tak zapedpokladu, e sms veho je jedna neurit jak co dotvaru
ivelikosti (KAHN, Charles, 1960, s. 41; McDIARMID, John, 1953, s. 100).
Zpedchozho se tedy zd, e sm Theofrastos pipsal Anaximandrovi vn pohyb jako pinu vzniku nebes. Pokud se vrtme vtextu nazpt kevzniku vech

25) Pekl. Filip Karfk.

158 | 159

nebes auspodn vnich aspojme ob tvrzen, je mon naznait, e jej lze st nejen
jako mon popis kosmogonie, ale tak vesmyslu peripatetickho vkladu Anaximandrovy jako ltkov piny (HOBZA, Pavel, jr., 2004, s. 914). Zvlt nsleduje-li
zjevn Aristotelv popis , kterou pisoudil prvnm myslitelm jako to zeho se
skld vechno, co jest, azeho pvodn vznik avco nakonec zanik (Met. 983b89).
Ve jsme prohlsili, e nen odostatnch prvk odlin, pouze je neurit. Vta popisujc vznik vech nebes auspodn vnich, me bt jen dodatenm
rozvinutm Anaximandrova prvku anem nansledujc text vliv. Cel refert by se pak
mohl st vperipatetickm smyslu: Anaximandros zasvj princip nezvolil dn ztakzvanch prvk, ale jin, neurit. Uinil tak proto, e ostatn prvky se vzjemn promuj, aproto neme dn znich bt podkladem. Vznik toti unho nen psoben promnou prvku, ale oddlovnm protiklad vnm pohybem. Pokud jsou tedy dan
zvry adekvtn, lze opatrn prohlsit, e termn se nejspe vztahuje prv
k prvkm jako protikladnm silm, jejich vzjemn promna vedla Anaximandra
ktomu, e dn znich neuznal zapodklad. Nezd se vak, e lze nalzt jist adefinitivn een zjevn syntaktick krkolomnosti textu.
Otzkou pochopiteln zstv pvodn smysl fragmentu. Jak se bn soud, jazyk fragmentu upomn najazyk soudnho dvora. Piem se zd, jakoby vodn
slova podle nutnosti byla vsymetrii se zvrem podle poad asu. Vpodobn symetrii mon stoj itermny , proti a. Podle Simplikia jde tedy
nejspe otyi prvky, kter si navzjem plat pokutu apokn zasv bezprv aproto
dn z nich neme bt podkladem. Zmnn tyi prvky a pedevm
jsou bezesporu anachronismem. Pesto mohou popisovat v nov ei
cosi pvodnho. Usamotnho Anaximandra toti hrly vznamnou roli protikladn sly
tepla achladu, kter se mly vytvoit nasamm potku kosmogonie. Pokud ale fragment sleduje ji situaci rozvinutho svta, me se jednat odaleko ir klu protikladnch sil, kter jsou vtsnm vzjemnm vztahu asvm zasahovnm dodruh chvli
pevldaj ato je vi druhm bezprv , aby nsledn opt ustoupily. Tento cyklus
je odmen asem, kter dv atak bere. Je odkazem kbezbeh hlubin , pirozenosti, zn ve pochz azase se navrac. , ojejich vzniku azniku se hovo, mohou bt nsledn mylena ivesmyslu veho, co existuje, cel , zahrnujc
nejen vechny jednotliviny jako lidi, zvata, rostliny, ale iplanety aprotiklady, znich
ve povstv (SELIGMAN, Paul, 1974, s. 56, 73). Nsledujc vta referuje ovzjemnm
vztahu sob rovnch sil. Vci vznikaj, kdy jeden zprotiklad dominuje, azanikaj, kdy
se nsledn protiklady vyrovnvaj. Azrove me fragment popisovat kontinuln seznn cyklus, vnm je podzimn vlhkost vznikem vlhka zpvodnho sucha apon naopak pichz hnouc lto, aby ve znovu nastalo aproda se obnovila. Opodobnch
cyklech referuje Hrakleitos zEfesu, jeho tvrzen svr je spravedlnost me bt opravou Anaximandra, kterho jinak nezmn. (BURNET, John, 1930, s. 5354; HEIDEL, William Arthur, 1912, s. 233234; KAHN, Charles, 1960, s. 169, 178, 180182; KIRK,

160 | 161

Simplikiv refert oAnaximandrovi | Radim Koandrle

Geoffrey Stephen, 1955, s. 3335; KIRK, Geoffrey Stephen, RAVEN, John Earle aMalcolm SCHOFIELD, 2004, s. 155).
Protiklady jsou druhmu pramenem vzniku asouasn vzjemnou pinou zniku. Jako
me bt svtlo, jen kdy nen tma, tak povstn jednoho zprotiklad vede kzniku toho
druhho. Nutn, nebo tak odmuje poad asu. Ve, co vznik, vznik jako doasn
atato doasnost je zkonit. Pokud by tomu tak nebylo ajedna sla pohltila druhou, nebyl by svt vdynamick rovnovze anemohl se obnovovat. To, e poltu pichz podzim, nadejde zima apourenm ase se lto vrt, je zkon. Je vrazem plynut vk odmovanch pravidelnmi fzemi nebeskch cykl. Dje se tak v zvislosti na celm
uspodn nebes, kter vznikaj z , neomezen pirozenosti.

Eusebios | Praep. evan. Praeparatio evangelica

Hermis | Irr. gent. phil. Irrisio gentilium philosophorum
Hrodotos | Hist. - Historiae
Hippolytos | Ref. Refutatio omnium haeresium
Homr | Il. Ilias
Platn | Tht. Theaetetus
Plinius | Natur. hist. Naturalis historia
Pseudo-Pltarchos | Strom. Stromata
Simplikios | In Arist. De caelo In Aristotelis De caelo commentaria, In Arist. Phys. In Aristotelis Physicorum
libros commentaria
Strabn | Geogr. Geographica

Summary
In his commentary on the Aristotles Physics (DK 12 A9), Simplicius preserved the Theophrastuss account of the Anaximanders principle as well as the fragment DK 12 B 1.
However, critical analyses indicate, that the fragment itself is asubject to the conceptual
schemas of Peripatetics, though the most of the text might actually be averbatim quotation of Anaximander. This study aims to show that it was not Aristotle but Theophrastus,
who connected Anaximander with to apeiron (the Boundless) as the principle. Theophrastus characterized to apeiron as some other boundless nature and connected the term with
the doctrine of the elements. However, the fragment DK 12 B 1 itself argues, why no one of
the so-called elements can be the source from which all the heavens arose. In poetic manner, the mutual change of the elements into each other is pictured as the paying penalty
and retribution for injustice. And this is the ground to describe the coming-to-be not as the
alteration of the element, but as the separation off of the opposites. Despite several problems in syntactical analysis of the fragment, there are good reasons to claim, that the
fragment describes the law, which governs the Universe being implied by all the cycles in
the nature.

Seznam pouit literatury

Prameny
DIELS, Hermann (1929): Doxographi Graeci. Berlin: G. Reimeri.
DIELS, Hermann aWalther KRANZ (2004): Die Fragmente der Vorsokratiker. I. Zrich: Weidmann.
esk peklady pramen
Peklady antickch autor odFilipa Karfka byly pevzaty zKIRK, Geoffrey Stephen, RAVEN, John Earle
aMalcolm SCHOFIELD (2004): Pedskratovt filosofov. Pekl. Karfk, Filip, Kolev, Petr aTom Vtek,
Praha: OIKOYMENH. Peklady antickch autor od Zdeka Kratochvla byly pevzaty z WWW: <http://
www.fysis.cz> [cit. 11. 10. 2004].
ARISTOTELS (1996): Fyzika. Pekl. K, Antonn. Praha: Nakladatelstv Petr Rezek.
ARISTOTELS (1946): Metafysika. Pekl. K, Antonn. Praha: Jan Leichter.
DIOGENS LAERTIOS (1995): ivoty, nzory avroky proslulch filosof. Pekl. Kol, Antonn. Pelhimov:
Nov tiskrna.
Sekundrn literatura

Seznam zkratek citovanch dl

(Spisy eckch ilatinskch autor uvdme vestandardn latinsk podob.)
etios | Plac. Placita philosophorum
Agathmeros | Geogr. Geographiae informatio

ASMIS, Elizabeth (1981): What is Anaximanders Apeiron? Journal of the History of Philosophy 19: 279297.
BRCKER, Walter (1956): Heraklit Zitiert Anaximander. Hermes 84: 382 384.
BURNET, John (1930): Early Greek Philosophy. London: A. & C. Black, LTD.

Aristotels | Eth. Nic. Ethica Nicomachea, Met. Metaphysica, Phys. Physica

CORNFORD, Francis Macdonald (1934): Innumerable Worlds in Presocratic Philosophy. Classical Quarterly
1: 116.

Pseudo-Aristotels | MXG De Melisso Xenophane Gorgia

DEICHGRBER, Karl (1940): Anaximander von Milet. Hermes 75: 10 19.

Augustinus | De civ. dei De civitate dei

GUTHRIE, William Keith Chambers (1985): AHistory of Greek Philosophy. I. The Earlier Presocratics and the
Pythagoreans. Cambridge: Cambridge University Press.

Cicero | Acad. pr. Academica priora, De nat. deor. De natura deorum

Diogens Laertios | DL Diogenis Laertii Vitae philosophorum

HEIDEL, William Arthur (1912): On Anaximander. Classical Philology 7: 212234.

Simplikiv refert oAnaximandrovi | Radim Koandrle

HEIDEL, William Arthur (1913): On Certain Fragments of the Pre-Socratics: Critical Notes and Elucidations. Proccedings of the American Academy of Art and Sciences 48: 681734.

164169

rozhovor

HOBZA, Pavel, jr. (2004): Aristotels a Theofrastos jako tvrci mltsk filosofie. Filosofick asopis 6:
889 924.
HLSCHER, Uvo (1970): Anaximander and the Beginnings of Greek Philosophy, in: Furley, David aReginald Allen, ed., Studies in Presocratic Philosophy, I., s. 281322. New York: Routledge & Kegan Paul.
CHERNISS, Harold Fredrik (1971): Aristotles Criticism of Presocratic Philosophy. New York: Octagon books.
KAHN, Charles (1960): Anaximander and the Origins of Greek Cosmology. New York: Columbia University
Press.
KIRK, Geoffrey Stephen (1955): Some Problems in Anaximander. Classical Quarterly 5: 2138.
KIRK, Geoffrey Stephen, RAVEN, John Earle a Malcolm SCHOFIELD (2004): Pedskratovt filosofov.
Pekl. Karfk, Filip, Kolev, Petr aTom Vtek, Praha: OIKOYMENH.
McDIARMID, John (1953): Theophrastus on the Presocratic Causes. Harvard Studies in Classical Philology
61: 85156.
SELIGMAN, Paul (1974): The Apeiron of Anaximander. London: Greenwood Press.
VLASTOS, Gregory (1947): Equality and Justice in Early Greek Cosmologies. Classical Philology 42:
156178.

Prof. RNDr. Ivo Budil, Ph.D., DSc

PhDr. Miroslav ediv Ph.D.