Taťjana a Vitalij Tichoplavovi

Neomezené možnosti člověka

Přeloženo z ruského originálu
Тихоплав Т. С, Тихоплав В. Ю.: Жизнь Напрокат
© ООО Издательский Дом „Весь"

© Czech edition by
Alexander Giertli - EUGENIKA Pbl.
Fedinova 10, P O. Box 187
850 00 Bratislava 5
tel./fax/záznam: 00421-2-63 81 06 59
e-mail: eugenika@eugenika.sk
internet: www.eugenika.sk (www.eugenika.cz)
Překlad © Miroslav Grass (REDIGO), Jitka Porupková
Odpovědná redaktorka: Renáta Pekařova (REDIGO)
internet: www.redigo.cz
e-mail: redigo@redigo.cz

Návrh obálky: Miroslav Němec

Grafický redaktor: Miroslav Němec

První vydání
Bratislava 2005
Tisk: ARIMES
ISBN: 80-89227-11-2
 Tatjana a Vitalij Tichoplavovi

„Člověk je výtvorem myšlenky.

Ve svém dalším životě se stane přesně
tím, o čem nyní přemítá."
 Obsah
Předmluva 8
Kapitola první: Fakta, s a m á fakta 12
1.1. Mimotělesná putování 14
1. 2. Z h m o t ň o v á n í m y š l e n e k 21
1.3. Psychická chirurgie a léčitelé na Filipínách 24
1. 4. Telekineze a teleportace 30
1.5. Telepatie a jasnovidectví 36
S o u h r n n á tabulka 42

Kapitola druhá: Průnik do neznáma............................................47

2. 1. Energetický systém o r g a n i z m u 47
2. 2. B i o p o l e 55
2. 3. Kirlianův efekt 62
2. 4. Světlo po životě 68
2. 5. Efekt fantomu 72
2. 6. N ě k o l i k slov o holografii 73

Kapitola třetí: Pravda o světě z pohledu vědy.............................. 76

3. 1. P o z n á v á n í světa 76
3. 1. 1. P r o č je teorie tepelné smrti
vesmíru neopodstatněná 80
3. 1.2. Příčinná K o z y r e v o v a m e c h a n i k a 86
3. 1.3. Č a s 90
A s y m e t r i e světa 92
H u s t o t a času 96
3. 1.4. F e n o m é n y času 99
3 . 1 . 5 . K o z y r e v o v a zrcadla 105
3 . 1 . 6 . Z e m ě j e živoucí organizmus 110
3 . 2 . Vesmír 115
3 . 2 . 1 . Vlny 115
 3. 2. 2. Vesmír - gigantický h o l o g r a m 117
3. 2. 3. Struktura světa 119
3. 3. Člověk 126
3. 3. 1. J e m n o h m o t n á těla člověka 126
Nižší j e m n o h m o t n á těla člověka 127
Vyšší j e m n o h m o t n á těla člověka 134
3. 3. 2. Člověk - vesmírný h o l o g r a m 143
Mozek 144
3. 3. 3. Lidské vědomí 151
Podvědomí a nadvčdomí 152
Individuální a fyzické v ě d o m í 154
Paměť a rozum 157
3. 3. 4. Psychická aktivita člověka 164
Psychická energie 165
Emoce 171
Myšlenky 172

Kapitola čtvrtá: Život v jemnohmotném světě............................. 184

4. 1. O existenci všeho živého 184
4. 2. Co je za h o r i z o n t e m ? 198
4. 3. Pronajatý život 210
S e z n a m literatury 223
České prameny 232
Poznámky 233

6
 Tatjana a Vitalij Tichoplavovi
Neomezené možnosti člověka
Autoři knihy, kterou držíte v rukou, Taťjana Serafimov-
na a Vitalij Jurjevič Tichoplavovi j s o u vědci, j e ž se do p o v ě ­
d o m í čtenářů a široké veřejnosti zapsali zejména k n i h a m i
Fyzika víry, Brány pro duše a Dokonalý obrat.
V publikaci nazvané Neomezené možnosti člověka na­
j d e t e fakta, která dokazují, že k a ž d ý z nás disponuje n e u v ě ­
řitelnými s c h o p n o s t m i . Všichni totiž m ů ž e m e létat n e b o se
přemisťovat na libovolné vzdálenosti, m ů ž e m e spatřit bu­
doucnost a zároveň žít spokojeně v současnosti.
V knize naleznete šokující objevy vědců z celého světa
(například j a k ý m i zdroji disponuje lidský m o z e k , j a k ý je
smysl energetického systému o r g a n i z m u ) , p ř i č e m ž většina
z nich byla p o t v r z e n a i e x p e r i m e n t á l n ě a fyzikálně objasně­
na. D o z v í t e se pravdu o filipínských léčitelích, o časopro­
storových f e n o m é n e c h i o biopoli.
Po přečtení této publikace, j e ž je určena nejširšímu okru­
hu čtenářů, navíc získáte přehled o n o v ý c h v ě d e c k ý c h teo­
riích.

7
 Předmluva
Narození člověka je darem od Boha.
To, jak svůj život prožijeme, je náš dar Bohu.

V dubnu roku 1975 probíhaly na Severní flotile zkušební

střelby. Velitel dieselové ponorky a kapitán druhého stupně
D. N. K o s o l a p o v měl za úkol zaútočit na skupinu bojových
lodí. Situace byla o to obtížnější, že v š e c h n a tři protiponor-
ková plavidla byla stejného typu, odlišit tedy p o d l e zvuku
lodního šroubu vlajkovou loď, na níž se nacházel velitel Se­
verní flotily admirál G. M. Jegorov, bylo zhola n e m o ž n é .
V případě špatně zvolené polohy plavidla m o h l a torpéda
úplně m i n o u t cíl n e b o n e d o h n a t hlavní terč, navíc bylo třeba
střílet ze zákrytu, aby se ponorka salvou neprozradila.
B e z m á l a dva týdny velitel usilovně hledal řešení zada­
ného úkolu a přehrával si nejrůznější varianty útoku ve stře­
lecké kabině. Ř e k n e t e si, že to n e m ů ž e být nic těžkého,
existuje p ř e c e vojenská strategie, která rozebírá v š e c h n y
pozice do detailů: j a k se má bojovat, o d k u d střílet, j a k se
zachovat v té či oné situaci. Život však s sebou přináší řadu
překvapení, o nichž se v instrukcích ani v p o u č k á c h nepíše.
P o t o m nezbývá, než si začít lámat hlavu a hledat optimální
řešení. Ani j e d i n é východisko však velitele p o n o r k y neu­
spokojovalo, pořád se mu něco n e z d á l o . . .
V noci před vyplutím dospěl kapitán ve spánku k jediné­
mu správnému řešení: za prvé ve snu spatřil vhodnou pozici
(ať se cíl pootočil kamkoliv, paluba zůstala nechráněná a vy­
stavená útoku) a za druhé pochopil, že bude potřeba zvýšit
výkon torpéda (aby se znásobil dolet střely).
A j a k to n a k o n e c dopadlo? Ú t o k byl v y h o d n o c e n j a k o
nejlepší z celé flotily. O d k u d se však velitel p o n o r k y ony
důležité informace dozvěděl, když na fintu přišel ve spánku,
b ě h e m nějž j e v ě d o m í „ o d p o j e n o " ?

8
 U v e d e n ý případ není žádnou výjimkou, řada j e d i n c ů na­
šla správné o d p o v ě d i na otázky, které je trápily, právě bě­
h e m spánku n e b o při n e č e k a n é m vhledu osvícení, j i n d y vý­
chodisko cítili intuitivně.
K d o n á m vlastně p o m á h á v t ě c h nejtěžších o k a m ž i c í c h
n a š e h o p o z e m s k é h o života? O d p o v ě ď j e geniálně j e d n o d u ­
chá: j e t o ten, k d o n á m život daroval. P r á v ě n a t o m t o místě
je vhodné uvést pozoruhodné podobenství.
Po mořském břehu se vlekl vyčerpáním znavený poutník,
a kdykoliv se ohlédl, spatřil v písku pouze cestičku vlastních
stop. Už začal ztrácet vědomí, když vtom si povšiml ještě
další dlouhé řady stop. Zvedl oči a vedle sebe uviděl Boha,
který mu řekl: Neztrácej naději, nikdy tě nenechám samot­
ného. V každém okamžiku tvého bytí, dokonce i v té nej těžší
chvíli budu stát při tobě. "
Minul celý poutníkův život, přičemž se šedovlasý a vy­
čerpaný dál trmácel po pobřeží oceánu času. Když se napo­
sledy ohlédl zpátky, spatřil, že se občas obě cestičky stop
překrývají a zůstává za ním pouze jedna, která představuje
jeho osamění v těch nej těžších životních chvílích. V onen
okamžik poutník zakřičel na Boha: ,, Pane, jsi lhář, nechal
jsi mě tu samotného, jen se podívej na nejnebezpečnější dny
v mém životě, tam jsou pouze mé stopy. "
Bůh jen tiše odvětil: „ Můj milý, pleteš se, nejsou to tvoje
stopy, ale moje, neboť v nejtěžších okamžicích tvého života
jsem tě nesl na rukou. "
A n o , je t o m u skutečně tak, B ů h společně s j e m n o h m o t -
n ý m světem řídí n a š e kroky a p o m á h á n á m . P o z e m s k ý život
k a ž d é lidské bytosti j e p ř e d u r č e n ú k o l y j e m n o h m o t n é h o
světa. Za duší, která míří na z e m , vlaje j e n závoj ze zlatých
a d i a m a n t o v ý c h ú l o m k ů j e m n o h m o t n é h o světa, který nás
doslova zaplavuje informacemi. N a š e smysly j s o u však p o d
vlivem o k o l n o s t í natolik otupělé, že tyto životadárné du­
chovní p r o u d y n e u m í m e z a z n a m e n a t .

9
 1
Z n á m ý pravoslavný kněz A l e x a n d r Meň prohlásil: „ B u ď
nic n e c h á p e m e , nebo se tváříme, že nevíme o p o k l a d e c h
svého nitra, které díky svému bohatství rozhodně nestojí ve
stínu vnějšího světa, ale překonávají j e j . . . V současnosti j e n
stěží někdo začne zpochybňovat tvrzení, že snaha o z d o k o ­
nalování lidského ducha je j e d i n ý m cílem, který je h o d e n
člověka. N á š duchovní svět křičí a my m ů ž e m e slyšet: ,Po­
kud důvěřujete svým s m y s l o v ý m orgánům, které odrážejí
vnější h m o t n ý svět, proč nevěříte s v é m u vnitřnímu Já, a od­
mítáte tak druhou část jednoty, d u c h o v n í svět? Lidé, p o ­
hleďte do své d u š e ! " 4
A b y c h o m se mohli ponořit do hloubi své duše, m u s í m e
vědět nebo věřit, že vůbec existuje, že n e k o n e č n ý d u c h o v n í
j e m n o h m o t n ý svět funguje díky s v ý m z á k o n ů m a že není
kdesi daleko, ale naopak velmi blízko, okolo nás. P o k u d se
pokusíte být vnímavější, tak i vy pocítíte j e h o projevy.
K tomu, abyste nemuseli bloudit ve tmě, v á m m ů ž e p o ­
m o c i kniha, kterou právě držíte v ruce. Najdete v ní obrov­
ské množství vědecky prověřených skutečností, j e ž potvr­
zují existenci j e m n o h m o t n é h o světa, duše a ducha.

Bez znalosti zákonitostí jemnohmotného světa,

které řídí svět, jsme jen slepá koťata. Nechápeme
svou pozemskou misi, nevíme, že svůj život máme
pouze pronajaty a že za tuto službu budeme muset
drive či později skládat účty.

Do vínku n á m bylo d á n o m n o h é : zdraví, štěstí, s c h o p ­

nost milovat a být milován, rozjímat, tvořit, z d o k o n a l o v a t
duši a ducha tak, a b y c h o m mohli B o h u na konci p o z e m s k é
pouti beze studu říct: „Dal jsi mi život a já jej p l n o h o d n o t n ě
prožil."

10
Nezáviď tomu, kdo je silný a bohatý.
Všechno v tomto životě jednou skončí.
K životu, co podobá se jen krátkému vzdechu,
se chovej tak, jako bys jej měl pronajatý.
Omar Chajjám

11
 Kapitola první

Fakta, samá fakta...

Parapsychologické jevy mohou být pozoruhodné,
nemohou však šokovat více než kupříkladu vědecky
potvrzená skutečnost, že se elektron může vyskytovat
ve dvou odlišných bodech prostoru současně.
Akademik A. P. Dubrov

Na celém světě v současnosti probíhají velmi intenzivní

vědecké výzkumy parapsychologických fenoménů, přičemž
Rusko není výjimkou. Již v roce 1965 bylo vytvořeno Vědec-
ko-výzkumné oddělení bioenergetické informatiky při m o s ­
kevské Městské správě radiové techniky, elektroniky a ko­
munikace A. S. Popova, které sdružovalo milovníky parapsy­
chologie a v j e h o ž čele stál doktor technických věd I. M. K o -
gan. O deset let později se vedení ujal velký p r o p a g á t o r
parapsychologie, dopisovatel A k a d e m i e věd Sovětského
svazu a p s y c h o l o g A. G. Spirkin. Od května roku 1986 tuto
funkci plní člen Ruské a k a d e m i e přírodních věd a R u s k é
akademie lékařských věd V. P. Kaznačejev. V současnosti
se j e h o pracoviště nazývá oddělení fyzikálních polí živých
látek Vědecko-technické společnosti radiové techniky, elek­
troniky a k o m u n i k a c e A. S. P o p o v a .
Výzkumy parapsychologických jevů v osmdesátých letech
probíhaly také v laboratoři Ústavu radioelektroniky Ruské aka­
demie věd a v řadě organizací v dalších městech země.

12
 V listopadu roku 1989 byla vytvořena Asociace apliko­
vané eniologie (Asociace E N I O ) , na jejímž z á k l a d ě byla
pod číslem 2693 zapsána v d u b n u roku 1995 na Minister­
stvu spravedlnosti R u s k é federace M e z i n á r o d n í a k a d e m i e
energeticko-informačních věd, j e j í m ž p r e z i d e n t e m byl zvo­
len F. G. C h a n c e v e r o v , který v p r ů b ě h u řady let vedl j e d e n
z nej serióznějších směrů zbrojního průmyslu. P r á v ě tento
m u ž se stal a u t o r e m zkratky E N I O (energetická a informač­
ní v ý m ě n a ) schválené při zrodu asociace.
A k a d e m i e v současné d o b ě zahrnuje řadu v ě d e c k ý c h
středisek v R u s k u i v zahraničí.
U k á z a l o se, že p a r a p s y c h o l o g i c k ý c h fenoménů, s nimiž
se badatelé na celém světě setkávali, existuje takové m n o ž ­
ství, že je p o t ř e b a z k o u m a n é ψ-jevy roztřídit do skupin. N á ­
sleduje klasifikace, kterou sestavil doktor biologie, akade­
mik A. P. D u b r o v 2 :

I. Časoprostorové jevy
a) m i n u l o s t
1. reinkarnace
2. retrospektiva
3. „dříve s p a t ř e n é "

b) současnost
1. j a s n o v i d e c t v í
2. teleportace
3. astrální projekce neboli mimotělesná p u t o v á n í

c) budoucnost
1. předvídání

II. Pole a jevy silové

1. p s y c h o k i n e z e
2. telekineze
3. levitace

13
 4. poltergeist
5. psychická chirurgie a léčení
6. fotografování m y š l e n e k
7. telepatie

III. Materiálně-energetické jevy

1. p ř e m ě n a h m o t y
2. z h m o t ň o v á n í a dematerializace
3. théta ( θ ) j e v y
4. ektoplazma

Není naším úkolem vysvětlit všechno, neboť je „nemož­

né postihnout n e k o n e č n o " , b u d e m e se ale věnovat n ě k t e r ý m
skutečnostem, které už připustili i vědci.

1.1. Mimotělesná putování

N e j e d n o náboženství popisuje speciální postupy, j a k
m ů ž e člověk „vyjít" ze svého vlastního fyzického těla. Tyto
techniky často využívají i šamani a kouzelníci, kteří je však
drží v přísné tajnosti. Teprve n e d á v n o vědecké pokusy p r o ­
kázaly, že takovýto dvojník neboli fantom (někdy bývá na­
zýván také astrálním dvojníkem) nepředstavuje pouhou
psychickou skutečnost, nýbrž také fyzickou realitu.
Profesor A. V. Černětskij experimentálně prokázal, že
dvojník vytvořený lidským j e d i n c e m nese řadu vlastností ži­
vých objektů (kupříkladu hmotnost a hustotu) a že k o l e m
něho rovněž existuje biopole, j e ž lze zaznamenat speciální
3
aparaturou .
Četné v ý z k u m y m i m o t ě l e s n é h o putování, které p r o b ě h ­
ly v n e w y o r s k é laboratoři A m e r i c k é společnosti pro psy­
chický výzkum ( A S P R ) , popsal v knize Kořeny vědomí
(The Roots of Consciousness) Jeffrey Mishlove. Badatelé
se snažili zjistit, do j a k é míry se astrální dvojník b ě h e m m i ­
m o t ě l e s n é h o putování řídí v ě d o m í m a j a k se p ř i t o m m ě n í
funkce fyzického těla.

14
 Údaje n a m ě ř e n é b ě h e m „ c e s t o v á n í " astrálního dvojníka
zpravidla poukazovaly na z m ě n y dýchání, zrychlení pulzu,
snížení elektrického potenciálu kůže, zrychlení tepu či ne­
znatelné odchylky m o z k o v ý c h biorytmů 4 . Naprosto šokující
je však skutečnost, že astrální dvojník při odchodu z fyzické­
ho těla plní zadané úkoly, navštěvuje například určená místa,
získává potřebné informace, analyzuje je, a dokonce dokáže
ovlivnit i přístroje, přičemž po návratu do fyzického těla pak
přesně a do detailů vypravuje o absolvovaných činnostech.
Podrobné a početné výzkumy prokázaly, že astrálnímu vý­
stupu napomáhají spánek, tělesné uvolnění, bolestivé fyzické
stavy, nešťastné náhody, klinická (reverzibilní neboli vratná)
smrt a nezvratná smrt, dokonce také stav transu, který m o h o u
vědomě řídit osobnosti s určitými psychickými schopnostmi 5 .
Významný britský vědec Robert Crookall objevil řadu zá­
konitostí, které provázejí mimotělesnou zkušenost. Podle něho
se z fyzického těla „zrodí" jeho přesná kopie, která se z něj
uvolní. Okamžik oddělení je
zpravidla doprovázen průni­
kem vědomí, uvolněný dvoj­
ník obvykle vidí opouštěné
tělo; někdy zaznamená stříbr­
nou niť, spojující fyzické a as­
trální tělo. Tento zážitek zpra­
vidla nevyvolává pocity stra­
chu. Po oddělení může dojít
k řadě jevů, přičemž návrat
dvojníka probíhá v opačném
sledu. Pokud k němu dojde
příliš náhle, m ů ž e to způsobit
šok fyzického těla.

Ingo Swann

15
 Velmi zajímavá pozorování p r o v e d e n á v p r ů b ě h u vědo­
m é h o m i m o t ě l e s n é h o putování popsal v knize Projekce as­
trálního těla (The Projection of T h e Astral Body) Sylvan
Muldoon, j e n ž si osvojil techniku výstupu z fyzického těla,
p ř i č e m ž z a z n a m e n a l i stříbrnou nit. Vlastnoručně provedl
četná měření tohoto vlákna a tvrdí, že j e h o tloušťka kolísá
v závislosti na vzdálenosti mezi astrálním a fyzickým tělem
od p r ů m ě r u šicí nitě až do šířky o k o l o pěti centimetrů. R o v ­
něž z a z n a m e n a l , že impulzy aktivující činnost srdce a de­
chu j a k o b y procházely touto šňůrou od astrálního těla do
fyzického. „ H l u b o k é dýchání astrálního těla například způ­
sobilo o b d o b n o u reakci ve fyzickém těle, vše samozřejmě
fungovalo i o p a č n ý m s m ě r e m 5 . "
Badatelé provedli i sérii zajímavých experimentů s I n g o
S w a n n e m . P o k u s n á osoba charakterizovala u r č e n é p ř e d m ě ­
ty, které se nalézaly v jiné místnost. Ingo d o p o d r o b n a p o ­
psal magnetometr, umístěný h l u b o k o p o d b u d o v o u labora­
toře. Předběžné pokusy ukázaly, že projektovaný m a g n e t o ­
metr nereagoval na žádné vnější vlivy. Výzkumníci S w a n n a
požádali, aby se pokusil chod přístroje ovlivnit. N á s l e d n ě
soustředil svoji pozornost na magnetometr, který na půl mi­
nuty reagoval zdvojením kmitů.
Šokující byly také výsledky dalších experimentů s I n g o
S w a n n e m a H a r o l d e m S h e r m a n e m . Vědci je požádali, aby
vystoupili z těla a podnikli výlet na planetu Merkur. Para­
p s y c h o l o g o v é hodlali srovnat jejich informace s údaji, které
poskytly v e s m í r n é sondy N A S A . V případě Jupiteru byly
výsledky z n a č n ě dvojsmyslné, naproti t o m u údaje o p l a n e t ě
M e r k u r byly naprosto j e d n o z n a č n é . E x p e r i m e n t probíhal
několik dní p ř e d tím, než se k této planetě přiblížila s o n d a
Mariner 10.
S w a n n se S h e r m a n e m předpovídali přítomnost slabého
m a g n e t i c k é h o p o l e na planetě. Tuto skutečnost badatelé ani
nepředpokládali, neboť M e r k u r m á velmi m a l o u rotační
rychlost. Přesto se tyto údaje, k n i m ž vědci dospěli za p o -

16
moci O B E , ve velké míře s h o d o v a l y se zprávou N A S A . N a ­
víc obě p o k u s n é osoby přesně popsaly vzhled p o v r c h u pla­
nety. Výsledky experimentu byly notářsky ověřeny a ode­
slány v ý z k u m n í k ů m ještě p ř e d t í m , než přišly zprávy ze son­
dy Mariner 105.
M o h l i b y c h o m uvést j e š t ě ř a d u zajímavých skutečností,
k n i m ž dospěla A S P R , je však třeba zdůraznit n a p r o s t o šo­
kující a nanejvýš p o z o r u h o d n ý fakt: ve všech p ř í p a d e c h
cestuje m i m o tělo myslící osobnost, zatímco fyzické tělo
spí na posteli v laboratoři.
Populární práce R a y m o n d a M o o d y h o a Elisabeth Kübler-
Ross obsahují velké množství pečlivě vybraných svědectví
jedinců, kteří přežili stav klinické smrti; jejich vyprávění mají
řadu společných rysů: je to pocit opuštění fyzického těla,
možnost okamžitě se ocitnout d o m a , zjevující se obrazy z mi­
nulého života a dlouhý tunel, který ústí za hranice pozemské­
ho světa. Vše se odehrává v okamžiku, kdy se „mrtvé'' fyzic­
ké tělo nachází na operačním stole, nebo dokonce v márni­
ci 6 .
Díky M o o d y h o publikaci Život po životě mohly tisíce lidí
nahlédnout do o n o h o světa, přičemž na základě vyprávění
150 lidí, kteří přežili klinickou smrt, dospěl výzkumník k šo­
kujícímu závěru: smrt neexistuje, život po ní totiž pokračuje.
Věhlasná psychiatrička ze Spojených států Elisabeth
Kübler-Ross ve své publikaci popisuje p o z o r u h o d n ý případ:
slepý chemik, který přežil klinickou smrt, zpovzdálí p o z o ­
roval (!) oživování vlastního těla a poté dokázal do detailů
celou p r o c e d u r u popsat.
Řadu experimentálních důkazů mimotělesných zkušeností
přináší i kniha badatelů Alana Landsburga a Charlese Fiore 4 .
M i m o t ě l e s n é cestování p o d r o b n ě popisuje také tibetský
lama L o z a n g R a m p a , který nejenže uvádí průběh takové
7
zkušenosti, ale zároveň tento f e n o m é n vysvětluje . Vlastní
zkušenosti s m i m o t ě l e s n ý m i prožitky ve své knize uvádí
také k a n d i d á t technických věd A. A. Voťakov. 8 Se svými

17
zážitky z této oblasti se v dopise zveřejněném v týdeníku
Argumenty i fakty (č. 11, 1996) svěřuje i A. Lugankov, který
zkušenost prožil při zkoušení k o s m i c k é h o skafandru.
V knize O lidském mozku (O m o z g e čelověka) věnovala
členka R u s k é akademie lékařských věd a R u s k é a k a d e m i e
věd N. R Bechtěrevová této problematice celou kapitolu, již
nazvala „ Z e m ě za zrcadlem (Na onen svět?)", v níž popisu­
je některé zvláštní jevy. „Celý život j s e m věnovala výzku­
mu lidského m o z k u , a stejně j a k o ostatní j s e m byla kon­
frontována se zvláštními jevy. B u d u hovořit p ř e d e v š í m o
tom, co zdánlivě je i není a o č e m téměř každý ví, ale raději
to přechází m l č e n í m , nebo se o t o m snaží přesvědčit skepti­
k y . . . N e c h c i se tvářit, že n ě c o t a k o v é h o neexistuje...
K d y ž ,vzkříšené' ženy vyprávějí o tom, co spatřily a co
se ve skutečnosti dělo, udělá to na člověka obrovský dojem.
Na o p e r a č n í m stole přece za ž á d n ý c h okolností n e m o h l y vi­
dět události, které popisují a které se v některých p ř í p a d e c h
odehrávají d o k o n c e v určité vzdálenosti od místa zákroku.
S o b d o b n ý m f e n o m é n e m se m ů ž e m e setkat při p o r o d u .
Ž e n a v n í m á po určitou dobu sebe sama vně vlastního těla,
sleduje, co se s ní děje z nezaujatého pohledu pozorovatele.
Rodičky, které daný stav prožily, svorně tvrdí, že není cha­
rakterizován p o u z e pocitem ,vystoupení' z těla, ale také
ú p l n ý m odstraněním bolestí b ě h e m m i m o t ě l e s n é h o zážitku
a p o z o r o v á n í m všeho, co probíhá a co lékaři s jejich t ě l e m
provádějí... To, o č e m vyprávějí při opuštění těla b ě h e m
klinické smrti, nepředstavuje p o u h ý k r á t k o d o b ý f e n o m é n
pohasínajícího mozku, j e d n á se spíše o p ř e c h o d n ý stav 9 ."
Doktor L. I. Spivak a o d b o r n ý asistent D. L. Spivak
zkoumali tento stav u skupiny r o d i č e k 1 0 ' 1 1 . V ý z k u m y prová­
děli odborníci z Institutu p r o v ý z k u m m o z k u v P e t r o h r a d u
v rámci rusko-švédského p r o g r a m u spolupráce s M e z i n á ­
rodní společností zkoumající terminální stavy. Zjistili, že
ze dvou set dvou rodiček lze v o s m n á c t i případech hovořit
o O B E , dvacet j e d n a žen v n í m a l o j a s n é zrychlené prožívání

18
dosavadního života, třicet dva žen mluvilo o kontaktu s dí­
tětem a dvacet tři o propojení s m a n ž e l e m .

Vědci jednohlasně podtrhují skutečnost, že

podobné jevy lze považovat za parapsychologické
tehdy, pokud jedinec kromě toho, že pociťuje svoji
přítomnost na jiném místě, zároveň získává informace
o událostech probíhajících v dané lokalitě.

Švédský v ě d e c Örjan B j ö r k h e m provedl sérii úspěšných

experimentů s „cestujícím j a s n o v i d c e m " . U v e d l paní Klaa-
sovou do h y p n ó z y a přikázal jí, aby se přenesla z místnosti
v prvním patře, v níž p o k u s probíhal, do bytu v přízemí,
v n ě m ž d o p o s u d nikdy nebyla 1 2 .
D o k t o r B j ó r k c h e m o t o m t o e x p e r i m e n t u sepsal p o d r o b ­
nou zprávu, jejíž výňatek u v á d í m e níže.

Paní K l a a s o v á uvedla: O v ě ř e n í skutečnosti:

„Vstupuji do předsíně; nale­ Předsíň, kousky oblečení:
vo vidím nějaké oblečení, nad správně; polička, dveře:
ním je polička a dole pod ní ještě správně; zrcadlo bez rámu
jedna. Přede m n o u se nacházejí o rozměrech 84 x 41 cm,
prosklené dveře; vedle dveří sto­ barevné sklo: správně.
jí zrcadlo bez rámu, které je vy­
soké přibližně jeden metr a širo­
ké asi padesát centimetrů. Na­
pravo vidím...

...stojím v místnosti, je to Pokoj,krb: správně;

obývací pokoj, vpravo se nachá­ zlaté hodiny: správně;
zí krb s mramorovou římsou; na Buddha, popelník a další
něm stojí hodiny ze zlata a mra­ předměty.
moru, vedle nich je jakási figur-

19
ka. Nepoznám, co to je za soš­
ku, m o ž n á je j i c h několik...

.. .stůl se zahnutými nožka­ Stolek s p r o h n u t ý m i nož­

mi, na n ě m ž leží tlusté album k a m i : správně; r o d i n n é
s tmavými koženými deskami, fotoalbum o šířce 12 c m :
které j s o u zhruba deset centi­ správně.
metrů š i r o k é . . . " V tuto chvíli
dostala paní Klaasová za úkol
otevřít (!) album a prohlédnout
si fotografie.

„Zkusila jsem to, a ono se Lidé, oblečení: správně;

t o povedlo. N a začátku j s o u oba společně v p r a v o :
fotky p a n a V., pak vidím sní­ správně; polička s kniha­
m e k j e h o starší dcery Ruth. m i : správně.
Na další fotografii jsou oba
s p o l e č n ě . . . Dál vpravo j e p o ­
lička s k n i h a m i . . . "

Pokud to není pravda, musí to být kouzlo!

24. února roku 2001 na ruském televizním kanále O R T
v hlavní zpravodajské relaci Vremja zprostředkoval spolu­
pracovník redakce Alexandr P a n o v následující zprávu z Lon­
dýna. Doktor Sam Parnia z Univerzity v Southamptonu zve­
řejnil své výzkumy týkající se života po smrti. Badatel zazna­
menal více než tři sta případů, kdy pacienti prožili stav klinic­
ké smrti. Všichni j e d n o m y s l n ě tvrdili, že „vystoupili" z fy­
zického těla, pohybovali se tunelem, setkali se s ostrým svět­
lem, cítili blízkost zlomového bodu a tak dále.
Vědci, kteří tento fakt neuznávají (věřte t o m u n e b o ne,
ale najdou se i tací), se domnívají, že příčinou halucinací
a vidin je bud' nedostatek kyslíku v umírajícím m o z k u , n e b o
mentální představy o o n o m světě, které si pacienti vytvořili
již za života.

20
 Zvláštnost zpráv doktora Parnii tkví v tom, že s p o m o c í
aparatury změřil, že k ž á d n é m u deficitu kyslíku v m o z k u
ani v j e d n o m z případů nedošlo. N a v í c nejmladším pacien­
tem, který se ocitl na prahu smrti, byla čtyřletá holčička, j e ž
si n e m o h l a p ř e d e m vytvořit představy o z á h r o b n í m světě.
Přesto však po návratu z náručí smrti vyprávěla, co na o n o m
světě spatřila.
M o d e r n í v ě d a potvrzuje s c h o p n o s t lidského j e d i n c e ces­
tovat m i m o tělo. „Transpersonální zkušenost svědčí o tom,
že člověk disponuje schopností libovolně a bez p ř e k á ž e k se
pohybovat v čase j a k ý m k o l i v světem, ať už j d e o m i k r o k o s -
m o s , či m a k r o k o s m o s 1 3 . "
Americký psychiatr Stanislav Grof dospěl na základě šesti
tisíc experimentů k závěru, že tradiční představa lidského jedin­
ce jakožto biologického stroje zastarala, zatímco nový pohled
na něj se plně shoduje s dávnou tradicí mystiků. „Za určitých
okolností m ů ž e člověk fungovat j a k o nekonečné pole vědomí
překonávající j a k hranice fyzického těla, tak i newtonovské po­
jetí času, prostoru a vztahu příčiny a následku." Stanislav Grof
je přesvědčen, že pro úplné a komplexní pochopení fenoménu
j m é n e m člověk bude nutné přijmout následující paradox (analo­
gicky ve fyzice o vztahu ke hmotě), a sice, že lidský jedinec se
současně jeví j a k o biologický stroj (výtvor hmoty) a zároveň
jako pole vědomí bez hranic 1 3 .

1.2. Zhmotňování myšlenek

Člen R u s k é a k a d e m i e lékařských věd B. N. Klassovskij
uvádí zajímavý příklad z h m o t ň o v á n í myšlenek.
V p o l o v i n ě dvacátých let se v Paříži zúčastnil a k a d e m i k
V. M. B e c h t ě r e v společně se začínajícími lékaři Klassov-
skim a Š e l o v a n ě v e m (pozdější dopisovatel A k a d e m i e lékař­
ských věd S S S R ) seance u r č e n é p r o širokou veřejnost, při
níž m ě l o dojít k materializaci j a k é s i bytosti ze záhrobí. Se­
zení vedl spiritista Jan G u z i k a v místnosti se k r o m ě výše
u v e d e n ý c h o s o b nacházel také G u z i k ů v dospívající syn.

21
 Výzkumníci se média zeptali, co j i m m ů ž e ukázat, na což
však Guzik odpověděl otázkou: „ C o byste chtěli v i d ě t ? " Ba­
datelé toužili spatřit to nejzajímavější, přáli si, aby m é d i u m
zhmotnilo cokoliv z onoho světa, co by po sobě zanechalo
jasnou a přesvědčivou stopu. G u z i k souhlasil a požádal j e ,
aby připravili mělkou nádobu naplněnou rozehřátým parafi­
nem.
Badatelé j e h o přání splnili a m é d i u m požádalo p ř í t o m n é ,
aby ustoupili do o p a č n é h o r o h u místnosti, z a t í m c o p o k u s n á
osoba zkřížila ruce na prsou a z a č a l a upírat svůj zrak do ná­
d o b y s parafinem. „Po několika m i n u t á c h j s m e spatřili n a d
talířem jakési slabě fosforeskující z á ř e n í , " popisoval K l a s -
sovskij. „Zpozorovali j s m e zřetelný, p o m ě r n ě h l u b o k ý otisk
lidské ruky s m í r n ě roztaženými p r s t y . . . Bechtěrev p o ž á d a l
p á n a d o m u , aby m u okamžitě donesl rychle t u h n o u c í sádru
a vzniklou stopu zalil. Po n ě k o l i k a m i n u t á c h badatelé odli­
tek změřili, porovnali jej s r u k a m a m é d i a a všech přítom­
ných, o v š e m nenalezli ani s e b e m e n š í p o d o b n o s t m e z i ana­
tomicky zvláštním otiskem a daktyloskopickou analýzou
rukou m é d i a či přítomných.
Později totéž téměř p ř e s n ě z o p a k o v a l profesor Šelova-
něv, n a č e ž zážitek o k o m e n t o v a l slovy: „Vůbec j s m e n e p o ­
chopili, j a k t o v š e c h n o u d ě l a l 1 4 . "
Co se tedy vlastně stalo? Je m o ž n é , že se z h m o t n i l a ruka
bytosti z o n o h o světa. K této variantě nejspíš dospějete
ve chvíli, j a k m i l e se seznámíte s „ k o u z l y " , která provádí
doktor fyzikálních a m a t e m a t i c k ý c h věd Grigorij P e t r o v i č
Grabovoj, člen n e w y o r s k é A k a d e m i e věd (AV), italské AV,
aktivní člen M e z i n á r o d n í a k a d e m i e informatiky, člen R u s k é
a k a d e m i e přírodních věd, čestný člen R u s k é a k a d e m i e kos­
monautiky, p o r a d c e federální letecké služby a specialista na
prevenci globálních katastrof při U N E S C O . P r o n á z o r n o s t
u v á d í m e p o u z e j e d e n příklad z a v š e c h n y 1 5 .
J e d n a ž e n a pohřešovala d v a n á c t i l e t é h o syna. Z á r o v e ň se
našli svědkové, kteří viděli m r t v o l u chlapce, r o z d ě l e n o u na

22
části. Tito lidé požádali Grigorije G r a b o v č h o o p o m o c . . .
Před z r a k e m senzibila se zjevila rozčtvrecná mrtvola; Gri-
gorij položil několik upřesňujících otázek a řekl d o t y č n é ­
m u : „Dejte mi tři dny, já ho najdu. A matce vyřiďte, že b r z o
uvidí syna ž i v é h o a z d r a v é h o . " Grabovoj se vrátil zpátky
v čase a začal vytvářet pozitivní obraz budoucnosti tak, aby
nedošlo k d a n é m u p r o b l é m u a aby zajistil ú s p ě š n ý c h o d
událostí. O tři d n y později našla matka, šílená z á r m u t k e m ,
„zcela n á h o d o u " syna živého a z d r a v é h o na K a z a ň s k é m ná­
draží v M o s k v ě , p ř i č e m ž chlapec si n e m o h l v z p o m e n o u t na
nic z toho, co se stalo v u p l y n u l ý c h několika d n e c h , které
strávil m i m o domov...
Je třeba dodat, že se nejedná o j e d i n ý případ t o h o , co
Grigorij G r a b o v o j dokáže, v š e c h n y jsou pečlivě z d o k u m e n ­
továny, o v ě ř e n y notářem, a d o k o n c e i představiteli vlád růz­
ných zemí či U N E S C O .
F e n o m é n Grigorije G r a b o v é h o je natolik ohromující, že
jej h o d l á m e z v ě d e c k é h o p o h l e d u popsat v další knize.
P o d o b n á „ k o u z l a " provádí také avatár Satja Sai Baba 1 1
v Indii. Oživuje zemřelé, léčí n e m o c n é , j e d n o d u š e a bez
p r o b l é m ů z h m o t ň u j e nejrůznější předměty, o č e m ž s bez­
m e z n ý m ú d i v e m píše ve své knize americký psychiatr dok­
tor S a m u e l S a n d w e i s s 1 6 . O setkání se Sai B a b o u vypráví
také věhlasný v ý z k u m n í k p a r a n o r m á l n í c h j e v ů Lyall Wat-
son 1 7 : „ B ě h e m cesty do Indie j s e m potkal člověka, který do­
káže dělat t é m ě ř stejné zázraky j a k o K r i s t u s . . . M ě n í k a m e ­
ny na sladkosti, květiny p r o m ě ň u j e v drahokamy, ze vzdu­
chu vytváří svatý popel (který d o k á ž e vyléčit řadu n e m o c í ) ,
uzdravuje p ř i k l á d á n í m rukou n e b o i na dálku."
„Sai B a b a v l á d n e takovou silou myšlenky, že d o k á ž e
ovlivňovat v ě d o m í volných částic a p o d n ě c o v a t je ke slučo­
vání, až stvoří h m o t u . D o k á ž e elektrony a protony nasyco­
vat energií, aby se určitým z p ů s o b e m slučovaly a vytvářely
různé prvky. M o u d r o s t a znalosti tohoto člověka překoná­
18
vají v š e c h n a n a š e o č e k á v á n í . "

23
 Ředitel fondu Satia Universal v Petrohradu A l e x a n d r
Čejko, který několikrát pobýval v Indii a se Sai B a b o u h o ­
vořil, uvedl v rozhovoru p r o list Čas pik (číslo 4 2 , z 27. říj­
na 1993): „Zeptal se mě, zda j s e m křesťan, a před m ý m a
očima zhmotnil obdivuhodně krásný stříbrný prsten se zla­
tým k ř í ž e m . " Redaktora zajímalo, j a k to Sai B a b a udělal.
„Pohybuje rukou a přímo ze v z d u c h u tvoří nejrůznější před­
měty," řekl poutník Cejko.
Tyto skutečnosti potvrzuje také věhlasný vědec, lékař a of-
talmolog, profesor Ernst Muldašev, v rozhovoru s dopisovateli
týdeníku Argumenty i fakty („Gdě istoki čelovečestva", č. 23,
1998; „Počemu mertvuju vodu nado zapivať živoj", č. 44,
1998). Domnívá se, že „charakteristickým rysem Sai Baby je
schopnost ,zhmotňovať myšlenky. Při jedné z expedic na jih
Indie j s e m na vlastní oči spatřil, jak Sai Baba (také se mu říká
žijící světec) materializoval popel a rýži. Velmi pečlivě j s e m
tohoto člověka pozoroval, přičemž mě ani tak neohromil vlastní
proces zhmotňování myšlenek jako spíše oči Sai Baby, které
pro mne jako pro odborníka představovaly neobyčejně zají­
m a v ý objekt pozorování. Při fotografování vzniká na oční
rohovce záblesk, obvykle se nachází nad a vedle zornice.
V případě d u c h o v n ě vyzrálých osobností, j a k o je například
Osho, m ů ž e dojít k vytvoření dvou i více takových zábles­
ků, nikdy se ale neobjevují na p a n e n c e . U Sai B a b y se zá­
blesk nachází p ř í m o v pupile a zabírá veškerou její p l o c h u .
D e n n ě j s e m sledoval j e h o zrak, a čím dál víc j s e m byl pře­
svědčen o tom, že onen j e d i n e c disponuje j a k ý m s i m o c n ý m
nadprůměrným duchem."

1.3. Psychická chirurgie a léčitelé na Filipínách

V angličtině označuje slovo healer člověka, který se za­
bývá lidovými způsoby léčby, tedy léčitelstvím.
V dubnu roku 1973 přicestoval na Filipíny G e o r g e M e e k
spolu se skupinou devíti v ě d c ů (mezi nimiž byli lékaři, psy­
chiatři a fyzikové) ze Švýcarska, Anglie, J a p o n s k a a U S A .

24
Přivezli s sebou padesát pacientů s předběžně s t a n o v e n ý m i
diagnózami. Badatelé sledovali práci doseli léčitelů a pro­
váděli s nimi určité pokusy. K d y ž skončili výzkum, dospěli
k závěru, že „faktickou přítomnost a každodenní praktiková­
ní několika typů psychoenergetických fenoménů nelze zpo­
chybnit". Vědci m i m o c h o d e m zaznamenali případy zhmot­
ňování a dematerializace lidské krve, tkání či orgánů 1 7 .
Pokusy seznámit se s činností léčitelů a z k o u m a t jejich
práci proběhly už několikrát. Například akademik A. P. D u b -
rov v j e d n é publikaci 2 hovoří o lékařce Inně Grigorjevně Bo-
risovové, která strávila dlouhou dobu na ruském zastupitel­
ském úřadě v Manile. Znala se s řadou filipínských m á g ů
a čarodějů, často sledovala léčitele při práci. Mezi její známé
patřil také moskevský senzibil V. I. Safonov, který na základě
společných debat a po shlédnutí obrovského množství foto­
grafií i videozáznamů, j e ž lékařka v průběhu operací vytvoři­
la, popsal společně s V. I. Safonovem fenomén filipínských
léčitelů ve svých publikacích.
Inna Grigorjevna se totiž n e z a m ě ř o v a l a p o u z e na p o z o ­
rování léčitelů při jejich práci, ale prováděla zároveň určitá
měření, například schopnost ovlivňovat elektronovou vodi­
vost bioaktivních b o d ů (akupunkturních) na kůži. Dospěla
k závěru, že s c h o p n o s t léčitelů měnit symetrii těchto b o d ů
na pokožce je nekonečná.
B o r i s o v o v á se velmi dobře znala s m á g e m a čarodějem
G u t i é r e z e m , „nejednou se účastnila j e h o magických osvíce­
ní, b ě h e m n i c h ž pronikal prstem do lidských útrob, aniž by
použil n ů ž e či provedl sterilizaci n e b o umrtvení, a o k a m ž i t ě
p o t é zaceloval ránu j e d i n ý m p o h y b e m ruky". Badatelé zva­
li Gutiéreze do U S A , J a p o n s k a a N ě m e c k a , aby s p o m o c í
nejnovějších vynálezů elektrotechniky a psychologie pro­
z k o u m a l i j e h o schopnosti.
Na v i d e o z á z n a m e c h , které s sebou Borisovová do Ruska
přivezla, je z a c h y c e n a řada chirurgických výkonů, p ř i č e m ž
k a m e r a zřetelně z a z n a m e n á v á , j a k filipínští léčitelé pohy-

25
bují před operací magnety, které j s o u velmi dobře z n á m é
jejich e v r o p s k ý m kolegům, a přitom přenášejí na postiže­
nou oblast léčebné fluidum. „ P o t o m už se dějí vskutku neu­
věřitelné věci, které jsou o p ř e d e n é tajemstvím. Z d á se, že
Gutiérez a j e m u podobní dokázali zapojit m o ž n o s t i p o d v ě ­
domí, které j i m otevřelo cestu a dalo j i m sílu, s c h o p n o u
z h m o t ň o v a t i dematerializovat živé tkáně. D o c h á z í k t o m u ,
že normální h m o t a se změní v energetickou, s v ý m způso­
b e m poddajnou látku podobající se j a k é m u s i těstu. Jiné vy­
světlení podle m é h o názoru není m o ž n é 1 4 . "
Věhlasný vědec Lyall Watson popisuje svou účast při
operacích filipínských léčitelů následujícím způsobem:
„Byl j s e m s v ě d k e m více n e ž dvou tisíců zákroků, p ř i č e m ž
osmdesát p r o c e n t z nich bylo spojeno se z h m o t ň o v á n í m .
Někteří léčitelé také dokázali s n a d n o psychokineticky pů­
sobit. Na vlastní oči j s e m viděl, j a k Juan B l a n c e z Pasiga
prováděl řezy na pacientově těle, aniž by použil skalpel
n e b o se těla dotkl. Jednoduše ukazoval p r s t e m a o k a m ž i t ě
se na kůži objevila rána dlouhá přibližně dva centimetry
a hluboká několik milimetrů, p ř i č e m ž se j e d n a l o o p ř e s n ý
řez provázený p o u z e několika k a p k a m i krve. B y l o vidět
p o d k o ž n í tkáň, pacient cítil r á n u . . . Po operaci zůstala na
p o k o ž c e tenká jizva 1 7 ."
U všeho byli přítomní pozorovatelé, lidé zvenčí, stáli vedle
pokusů, dívali se, fotografovali, prováděli měření a tak dále.
M á m e však k dispozici i svědectví doslova z první ruky.
Proslulá léčitelka Ljudmila K i m o v á , která m i m o j i n é do­
káže vidět auru či léčit na velké vzdálenosti, navštívila Fili­
píny dvakrát. Poprvé tam vyrazila v roce 1992, aby studo­
vala tajemné mistrovství léčitelů; p o d r u h é o rok později,
aby podstoupila složitý chirurgický zákrok. Při poslední
cestě ji doprovázel novinář a specialista na v ý c h o d n í pro­
blematiku Dmitrij Kosyrev. D í k y j e h o č l á n k ů m m á m e m o ž ­
nost seznámit se s j e d i n e č n o u zkušeností léčitelky s filipín­
skými kolegy 1 9 .

26
 Ljudmila K i m o v á je přesvědčena, že filipínští léčitelé
patří k j e d i n e č n ý m o s o b n o s t e m . V jejich auře totiž převlá­
dají teplé tóny; k r o m ě obvyklé bílé a zelené barvy disponu­
jí také silným fialovým s l o u p c e m . Panuje názor, že tato bar­
va představuje k o s m i c k o u energii. V auře E v r o p a n ů naproti
t o m u převažují studené odstíny a fialová úplně chybí.
Badatelé vědí, že každý orgán vyzařuje vlastní energii,
která je charakterizována u r č i t ý m r o z s a h e m , délkou a frek­
vencí vln. P o k u d p ř e j e d e m e r u k a m a podél těla, m ů ž e m e
toto záření v n í m a t j a k o m r a v e n č e n í n e b o cítíme rozdíl
v t e p e l n é m vyzařování r ů z n ý c h orgánů. Právě na této sku­
tečnosti je z a l o ž e n a diagnostika většiny senzibilů. Existují
však i j e d i n c i se skutečně f e n o m e n á l n í m i s c h o p n o s t m i , kte­
ří m o h o u t a k o v é záření i p o z o r o v a t (takzvané r e n t g e n o v é
vidění). K t ě m t o v z á c n ý m p ř í p a d ů m se řadí právě filipínští
léčitelé. Příprava na operaci začíná přesně t a k o v ý m „rent­
g e n e m " , senzibil určí diagnózu a asistenti pacienta umístí
na operační stůl.
Následuje p o v i n n ý rituál, při n ě m ž se léčitel m o d l í k B o ­
hu. N ě k o m u zabere m o d l i t b a několik okamžiků, jiní potře­
bují delší dobu. Plasido Palitajan se například soustředí
beze svědků a po m o d l i t b ě se před pacientem objeví roz­
h o d n ý a k o n c e n t r o v a n ý , p ř i č e m ž j e h o stav p ř i p o m í n á trans.
B ě h e m soustředění „léčitel mobilizuje svůj m o z e k ke ge­
nerování obrovského množství energie z rukou". Odborníci
z filipínského Ústavu vnitřního rozumu, kteří zkoumali léči­
tele D ž u n a Labo, potvrdili, že energii z j e h o rukou nelze
změřit, neboť vyřazuje z provozu všechny přístroje 1 9 .
P o skončení obřadu začíná operace, kterou K i m o v á p o ­
pisuje následujícím z p ů s o b e m : „...Nejprve léčitel rozkládá
nad p a c i e n t e m ruce. J e h o prsty j s o u lehce ohnuté a p r o u d í
z nich ostré, j e m n ě p r ů z r a č n é bílé světlo. K o n e č k y prstů se
prodlužují, v y p a d á to, j a k o by z nich vystupovaly ostré
břitvy. To vše trvá j e n o k a m ž i k , n a č e ž léčitel prsty roztahu­
je, doslova je od sebe odlepuje, rozšiřuje zářící p r o u d a p o -

27
kládá ruce na postižené místo. T é m ě ř okamžitě vytryskne
krev, při průniku do aury n e m o c n é h o se ozve p r u d k é cvak­
nutí j a k o při slabém elektrickém výboji a ve v z d u c h u je cítit
ozon j a k o p o b o u ř c e . "
Ve snaze vysvětlit, proč a odkud krev prýští, K i m o v á p o ­
pisuje, že naše tělo tvoří přibližně rovnovážnou soustavu slo­
ženou ze tří částí: z pevné (kosti), m ě k k é (svaly, šlachy, m o ­
zek) a tekuté hmoty (krev, lymfa, voda). Na tomto místě je
vhodné připomenout, že náš organizmus se přibližně z pěta­
osmdesáti procent skládá z vody. Stačí jen mírně přitlačit, po­
dobně jako na vlhký písek na mořském břehu, a tvrdé i měkké
části klesnou dolů, zatímco tekutina se objeví na povrchu. To
zároveň vysvětluje, proč se u pacientů, kteří podstoupí zákrok
u filipínských léčitelů, nesetkáváme s vnitřním krvácením.
„Jakmile nade m n o u D ž u n L a b o roztáhl své ruce a polo­
žil je na moje břicho, ucítila j s e m , j a k m ý m o r g a n i z m e m
projel velmi silný proud průzračné energie a tělo se o k a m ž i ­
tě zahřálo. Poté j s e m vnímala, j a k k j e h o r u k á m ze všech
částí m é h o těla začala proudit energie. Levou rukou mě leh­
ce stiskl a n ě c o vytáhl z m é h o těla. Pravou rukou začal vyn­
dávat z břicha srůst, který byl, j a k se později ukázalo, dlou­
hý dvacet centimetrů a který p o m o c í levé ruky utrhl. Ukázal
mi jej, vyhodil do koše a začal si umývat ruce, aniž by se
vzdálil od operačního stolu. J e h o asistenti mi tou d o b o u za­
čali utírat krev na břiše, načež j s e m bez sebemenších boles­
tí vstala 1 9 .
Jeden ruský novinář, který byl t o m u v š e m u p ř í t o m e n ,
popisuje i další operace, které ho ohromily 2 0 :
„Asistenti položí pacienta na stůl, načež mu léčitel oka­
mžitě vrazí ruce do břicha, z n ě h o ž vytryskne t e m n á , odpor­
ně zapáchající krev. Do vytvořené p r o h l u b n ě p o n o ř í prsty a
okamžitě odtud vytahují t m a v o u sraženinu, která v y p a d á
j a k o červ...
O p e r a c e pacienta s velkým t u m o r e m na krku zabrala lé­
čiteli přibližně šest minut. Jednalo se o složitější zákrok, při

28
n ě m ž v y m a č k a l z nádoru hnis, vytáhl kousky tkání a sraže-
niny z několika m í s t . . .
Nejefektnějším číslem byla operace, při níž léčitel do­
slova vyňal oko, vytáhl z něj j a k o u s i sraženinu a p o t é bulvu
vrátil na své m í s t o . . . "
N o v i n á ř e K o s y r e v a tento f e n o m é n velice zajímal, a p r o ­
to se snažil p r o z k o u m a t osud n ě k o l i k a lidí, kteří prodělali
operaci. B ě h e m p ů l d r u h é h o roku, kdy s nimi u d r ž o v a l kon­
takt, byli tito j e d i n c i zdraví.
Profesor m e d i c í n y A. G. Li p o d n i k l společně s m o s k e v ­
skou léčitelkou N. K. K o z i n o v o u v roce 1996 d v o u t ý d e n n í
výpravu na Filipíny, p ř i č e m ž j e h o cílem bylo p r o z k o u m a t ,
zda je m o ž n é roztáhnout tkáně a p r o n i k n o u t do lidských
útrob bez p o m o c i nože a dalších nástrojů. 2 1
B ě h e m setkání s filipínskými léčiteli se dvojici p o d l e
profesora „podařilo spatřit, z a z n a m e n a t a osvojit si řadu no­
vých zajímavých bioenergetických m e t o d léčení i objevit
nové, neuvěřitelně zajímavé a efektivní přístupy k léčbě
celé řady n e m o c í " .
Při v ý z k u m u operací, j e ž na Filipínách prováděli t a m n í
léčitelé, profesor Li zjistil, že představují p o u z e část léčeb­
n é h o procesu a navrhl odlišovat {ψ-chirurgii od trans-chi-
rurgie. „V p r ů b ě h u ψ-chirurgie je léčba a zcelování tkání
podle názoru léčitelů v ý s l e d k e m projevu důvěry, u k á z k o u
víry ve schopnost léčit druhé. Průnik ke tkáním a přísun
energie bezprostředně k n e m o c n é m u orgánu probíhá bez
použití j a k ý c h k o l i v p o m ů c e k . Při trans-chirurgii se c h i ­
rurg' dostává do transu a v t o m t o zvláštním stavu v ě d o m í
dochází k řezání tkání bez u m r t v e n í s p o m o c í nej různějších
nástrojů, aniž by si byl operatér svého j e d n á n í v ě d o m (jako
b y n ě k d o , p o h y b o v a l ' j e h o r u k a m a n e b o h o ,ovládal'). Fili­
pínští léčitelé často zaměňují trans-chirurgii s ψ-chirurgií,
což o v š e m není s p r á v n é . "

29
 Profesor A. G. Li uznává existenci trans-chirurgie a do­
m n í v á se, že „z pohledu klasické vědy a medicíny v součas­
nosti nebyla prokázána skutečnost zcelování tkání a průni­
ku do lidského těla".
Poté, co badatel prohlédl šestadvacet pacientů, kteří pro­
dělali operaci a následné léčení, vysvětlil všechny pozitivní
z m ě n y v jejich organizmu j a k o výsledek bioenergetického
ozdravného procesu, při n ě m ž se „léčitel stává v o d i č e m
univerzální životní energie". D á l e z a z n a m e n a l , že ψ-opera-
ce jsou v poslední době velmi rozšířené v Evropě, A m e r i c e
i v R u s k u (filipínští léčitelé často pobývají v R u s k é federa­
ci), a n a k o n e c dospěl k následujícímu závěru: „V součas­
nosti se přikláním k charakteristice ,krvavých' ψ-operací
j a k o k j e d n é z metod dokonalé, a tím p á d e m také velmi
efektivní p s y c h o t e r a p i e 2 1 . "
Čtenáři mají samozřejmě p l n é právo vyvodit si z výše
uvedených citací vlastní závěry o h o d n o t ě a pravdivosti
předkládaných skutečností.

1. 4. Telekineze a teleportace
Výjimečnou schopnost působit s pomocí psychokineze na
statické objekty prokázala Niněl Sergejevna Kulaginová 5 .
Ve více než pětadvaceti různých státních vědeckých laborato­
řích v Moskvě i tehdejším Leningradu probíhaly od roku
1964 pokusy, které měly p r o z k o u m a t její schopnosti. Experi­
mentů se zúčastnila skupina vědců z Fyzikálního ústavu M.
P. Lebeděva sovětské Akademie věd v čele s doktorem fyzi­
kálních a matematických věd F. Bunkinem, přičemž mezi
členy týmu patřili rovněž akademik J. B. Kobzarev, dopiso­
vatel Akademie věd SSSR R. V. Chochlov a další. Doktor
technických věd G. N. Dulněv zveřejnil v několika vydáních
časopisu Soznanije i f i z i č e s k a j a realnosť (třetí díl, č. 1, 3, 4
z roku 1998) výsledky experimentálního výzkumu psychoki-
netických schopností N. S. Kulaginové, který proběhl v Le­
ningradském ústavu j e m n é m e c h a n i k y a optiky.

30
 K r o m ě telekineze, tedy působení na lehké p ř e d m ě t y
a střelku k o m p a s u , K u l a g i n o v á několikrát prokázala schop­
nost t a k z v a n é h o hmatového zraku - dokázala rukou „ č í s t "
různé texty. E x p o n o v a l a látky citlivé na světlo, kontaktně
i b e z k o n t a k t n ě v lidech vyvolávala pocit pálení a zanechá­
vala na jejich těle popáleniny. P o d s t a t n ě , i o několik j e d n o ­
tek, snižovala pH vody, vytvářela v různých tekutinách ky­
selé prostředí, ovlivňovala šíření laserového paprsku, n ě k o ­
likanásobně z v y š o v a l a vodivost vzduchu. Dařilo s e j í zmír­
ňovat bolest a terapeuticky působit při zánětlivých proce­
sech některých o n e m o c n ě n í 2 2 .
Šokující ukázky psychokineze předvedl izraelský senzibil
Uri Geller, s n í m ž v roce 1971 spolupracoval doktor A. Pucha-
rič, jenž je proslulý teore­
tickými pracemi v oblasti
fyziky a fyziologie psy­
chického výzkumu 5 . Gel­
ler silou myšlenky ohýbal
a lámal kovové předměty,
rušil magnetické zázna­
my, nutil předměty mizet
a znovu se objevit.

Uri Geller

S pomocí rentgeno-
spektrálního mikroanaly-
zátoru zkoumali ruští věd­
ci lžičku z kovové slitiny,
která byla zdeformována
působením Uriho Gellera. V časopise Parapsychologie a psy-
chofyzika (č. 4, 1993, strany 57-63) se d o č t e m e : „ U p r o s t ř e d
p ř e t o č e n é části k o v o v é lžičky j s m e zaznamenali oblast, na
jejíž hranici a v jejíž blízkosti došlo ke z m ě n ě k o n c e n t r a c e
prvků slitiny. V m í s t e c h zkroucení byla struktura materiálu

31
výrazně odlišná. Poblíž j s m e také nalezli množství specific­
kých mikroskopických trhlin. Celkový obraz zjištěných
z m ě n p ř i p o m í n á tepelné působení, které proběhlo v lokální
z ó n ě p ř e m ě n y a nazývá se opal"
P o z o r u h o d n ý experiment uskutečnil vědec Saul Paul Si-
rag, který Gellerovi podal naklíčené s e m e n o fazolu zlatého
a poprosil h o , aby „vrátil zpátky č a s " . „Uri stiskl fazol v dla­
ni, a k d y ž přibližně po třiceti sekundách dlaň otevřel, ležel
na ní bob b e z jakýchkoliv z n á m e k klíčení. Z d á se, že jev,
který byl později nejednou z o p a k o v á n , svědčí o psychoki-
n e t i c k é m p ů s o b e n í i na kategorii č a s u 5 . "
Uri Geller patří b e z p o c h y b y m e z i velmi v n í m a v é a svě­
tově proslulé senzibily. Sovětští (a nyní ruští) senzibilové
nejsou sice o nic horší, ale zůstali zpravidla v utajení a p o d
d o h l e d e m Ú s t ř e d n í h o výbor K o m u n i s t i c k é strany Sovět­
ského svazu, K G B a G R U (Hlavní zpravodajská správa).
Teprve v posledních letech byla některá j m é n a odtajněna.
N a p ř í k l a d Anatolij Sergejev byl v minulosti z á s t u p c e m
vojenského atašé a z á k o n n ý m představitelem G R U G e n e ­
rálního štábu v j e d n é z evropských zemí. Díky v z p o m í n ­
k á m novináře A. K o n d r a š o v a vyšly najevo některé zajíma­
vé skutečnosti, j e ž j s o u spojené právě se Sergejevem. My si
nyní j e d n u z nich přiblížíme podrobněji.
V tělocvičně velvyslanectví probíhal napínavý volejba­
lový zápas, v n ě m ž proti sobě nastoupily výběry novinářů
a diplomatů. Zástupce vojenského atašé A. Sergejev m ě l
zrovna provést podání, avšak těsně před silným ú d e r e m do
míče se p r u d c e otočil a pohlédl na soupeře. Z h y p n o t i z o v a n ý
protivník zůstal stát j a k o solný sloup a nedokázal přijmout
servis. Stejný trik uplatnil Sergejev na každého hráče
z družstva žurnalistů, přičemž opravdová kouzla předváděl
později u stolu.„Když se soustředil, dokázal pouhým pohledem
pohybovat litrovými tupláky s pivem po stole, uměl ohýbat ko­
vové nože i vidličky. Všichni byli zcela šokováni 2 3 ."

32
 Co se týče teleportace ( o k a m ž i t ý přesun v prostoru), n e ­
z n á m e v současnosti příliš m n o h o příkladů. Určitě však
existují. Disponuje j i m i j i ž dříve z m i ň o v a n ý Sai Baba. „ D o ­
káže číst myšlenky, vidí m i n u l o s t i budoucnost, je s c h o p e n
vyskytovat se na různých m í s t e c h současně. M ů ž e na sebe
vzít j a k o u k o l i v p o d o b u , u m í d o k o n c e ovlivňovat počasí,
dokáže zařídit, aby přestalo pršet n e b o aby začal foukat vítr.
Je schopen zastavit činnost ničivých živlů, a u m í d o k o n c e
i odvrátit katastrofu 1 6 ."
V lednu r o k u 1998 p r o b ě h l a r o z h l a s o v ý m a televizním
vysíláním zpráva, že v ý z n a m n ý rakouský fyzik A n t o n Zeil-
linger teleportoval ve své laboratoři v Innsbrucku foton. P o ­
d o b n á věc se podařila teprve před n e d á v n e m Italům a A m e ­
ričanům. Zeillinger tvrdí, že už sestrojil přístroj na telepor-
taci, který d o k á ž e doslova b ě h e m několika vteřin přenést
člověka na libovolnou vzdálenost 2 4 . „ D o s u d ale existuje j e ­
den neřešitelný p r o b l é m : stroj si musí s naprostou přesností
z a p a m a t o v a t p o l o h u a charakter všech atomů, z nichž se j e ­
dinec skládá, aby ho na j i n é m místě naprosto přesně sesta­
vil. Na světě však dosud neexistuje natolik v ý k o n n á výpo­
četní soustava, aby naráz dokázala přenést tak obrovské
množství informací."
M n o h e m dále však ve svých v ý z k u m e c h došli ruští věd­
ci. Jestliže se z a h r a n i č n í m b a d a t e l ů m podařilo převést foto­
ny z j e d n é frekvence na d r u h o u na k r á t k é m úseku světel­
ných vln, p a k „ruští v ý z k u m n í c i p o d v e d e n í m a k a d e m i k a P.
P. Garjajeva j e d i n ý m m á v n u t í m křídel přeletěli celé světel­
né spektrum a vznesli se vysoko, do oblasti radiových vln",
což z n a m e n á , že teleportovaný foton „ z m ě n i l i " na r a d i o v o u
vlnu. „ N a základě tohoto j e v u j e m o ž n é vytvářet světelné
a radiové vlny, kopie libovolných h m o t n ý c h objektů a pře­
nášet j e prakticky o k a m ž i t ě n a obrovské vzdálenosti. M o s ­
kevští badatelé považují teleportaci předmětu, a d o k o n c e
i živých bytostí, za zcela reálnou. Na vlastním zařízení už
vytvořili kopie m e n š í c h p ř e d m ě t ů 2 5 . "

33
 Na stránkách periodika Litěraturnaja gazeta (č. 1-2
z roku 2001) byla pod n á z v e m Obyčejné povolání otištěna
p o z n á m k a Jeleny Rajevové, která odkazuje ke knize kos­
m o n a u t a K. Feoktistova Dráha života (Trajektorija žizni).
Autorka v příspěvku píše: „ . . . P o s l e d n í dvě kapitoly knihy
s n á z v e m ,Spory okolo M a r s u ' a ,Let ke h v ě z d á m ' m o h o u
u střízlivě uvažujícího m a l o m ě š ť á k a vyvolat rozpaky. D o s t
nerealisticky například působí ú v a h y o m o ž n o s t i vytvoření
informačního paketu (shluku), který by obsahoval detailní
popis lidské osobnosti (včetně fantazie, sympatií, antipatií
a tak dále) a j e n ž by bylo m o ž n é odeslat prostřednictvím
elektromagnetických vln ke vzdáleným hvězdám kvůli
zprostředkování k o n t a k t u . "
Ú v a h y astronauta K. Feoktistova o teleportaci člověka
ale zřejmě nejsou příliš odtržené od reality, k d y ž se v ě d a
touto p r o b l e m a t i k o u intenzivně zabývá.
Z a t í m c o badatelé dosud o m o ž n o s t e c h teleportace před­
m ě t ů a živých bytostí p o u z e uvažují, m á g o v é j i ž takovou
činnost provádějí.
K u v e d e n é problematice se m i m o j i n é vyjádřil také šéf
rostovské p o b o č k y Asociace E N I O V. J. Rogožkin. V letech
1990-91 se v M o s k v ě v m a s o v é m měřítku začali objevovat
poltergeisti. K v ý z k u m u a neutralizaci těchto j e v ů byl sesta­
ven tým odborníků z různých m ě s t republiky, do j e h o ž kru­
hu byl přizván právě i V. J. R o g o ž k i n . Jelikož ke v š e m zá­
v a ž n ý m p ř í p a d ů m výskytu poltergeista d o c h á z e l o v typizo­
vaných třípokojových bytech, v ě d e c se v j e d n o m z nich do­
časně usadil, což mu u m o ž n i l o být p ř í m o u zdroje a vše lépe
pochopit.
J a k o „ i n d u k t o ř i " poltergeista ve všech p ř í p a d e c h fungo­
vali chlapci ve věku mezi dvanácti a čtrnácti lety. V ě t š i n o u
pocházeli z rodin, j e ž byly opuštěny otcem, a prožili porod­
ní t r a u m a n e b o j i n á zranění m o z k u . P o k u d se v bytě začali
z n e z n á m ý c h příčin objevovat poltergeisti ( v y b u c h o v a l a
kuličková pera, začaly hořet noviny, padaly různé p ř e d m ě -

34
ty, létaly kusy nábytku a tak p o d o b n é ) a obyvatelé byli to­
tálně zmatení, objevil se nablízku „ d o b r o d i n e c a z a c h r á n c e "
Nikolaj Ivanovič Trojanov, psychoterapeut z m o s k e v s k é to­
várny na parfumerii. Snažil se lidem „vysvětlit", že d a n é
j e v y j s o u spojeny s j e d i n e č n ý m i s c h o p n o s t m i dítěte a že je
připraven přijmout chlapce do u č e n í , díky č e m u ž se s c h o p ­
nosti dítěte r o z v i n o u a poltergeist zmizí. Sliboval hory doly
(cestu do U S A do centra p a r a n o r m á l n í c h j e v ů ) a o b v y k l e
dosáhl svého.
Nikolaj Ivanovič Trojanov se více než padesát let velmi
vážně zabýval magií a ovládal řadu technik, které mu u m o ž ­
ňovaly provádět j e d i n e č n é věci. „ M o h l například teleporto-
vat svému příteli v U S A unikátní ikonu z libovolného chrá­
mu. Sám Trojanov si však takto hrával j e n ve vzácných přípa­
dech a velmi zřídka. N e m ě l ž á d n o u zvláštní potřebu se hmot­
ně zabezpečovat... zabýval se tím z čisté „lásky k u m ě n í " 2 6 .
Své u č e d n í k y si Trojanov testoval speciálním z p ů s o b e m .
V typizovaných bytech prováděl „astrální o v ě ř o v á n í " a vy­
bíral v h o d n é kandidáty. Vytvářel „standardní astrální kanál
na p r o c h á z k y " po bytech a posílal do astrální roviny dítěte
bytost z paralelního prostoru - zlého ducha. Tento p o s t u p
mu zjednodušovala právě p o r a n ě n í m o z k u , stačil m e n š í šok
dítěte z p ů s o b e n ý třeba s a m o v z n í c e n í m tapety a zlý d u c h byl
zaveden do astrálního plánu chlapce, který začal působit
j a k o zdroj poltergeista a vykonával své t e m n é dílo sám. Na
n e z k u š e n é h o čtenáře m ů ž e celá výše u v e d e n á záležitost pů­
sobit v lepším p ř í p a d ě j a k o výplod bujné fantazie. P r o t o
tedy navrhujeme, aby se zájemci podrobněji seznámili s fe­
n o m é n e m poltergeista v řadě článků, zveřejněných v n ě k o ­
lika číslech vědeckého časopisu Parapsychology a i psicho-
fizika z let 1993-99. Uvedené stati přinášejí informace
o m n o h a v ý z k u m e c h poltergeista, o nichž se nejednou dis­
kutovalo n a m e z i n á r o d n í c h konferencích.
N y n í se v š a k opět vrátíme k Trojanovovi, j e h o ž škola
představovala skutečný unikát; učil totiž děti používat ast-

35
rální výstup, teleportaci. V h o d i n á c h například d ě t e m uka­
zoval fotografii prstenu s d r a h o k a m e m a tvrdil, že ztracený
šperk patří j e h o z n á m é . Ú k o l e m chlapců bylo p o d n i k n o u t
astrální výstup, najít prsten a teleportovat jej. D ě t i ú l o h u
úspěšně splnily...
S a m o t n ý Trojanov kontroloval žáky ve své astrální p o ­
době, pravidelně „ o b c h á z e l " jejich byty, a byl to p r á v ě j e h o
astrální dvojník, j e h o ž zaregistroval v j e d n o m z bytů odbor­
ník na eniologii, který t a m „seděl v úkrytu".
Celý tento příběh skončil setkáním vědců s T r o j a n o v e m
na j e h o pracovišti v továrně. Po jejich rozhovoru najednou
fenomén poltergeista zmizel.

1.5. Telepatie a jasnovidectví

Telepatie j a k o j e v byla p r o z k o u m á n a dostatečně důklad­
ně, a proto m ů ž e m e v této souvislosti uvést řadu příkladů.
V roce 1971 se v a m e r i c k é m tisku objevily zprávy o t o m , že
odborníci prováděli čtyři telepatické seance mezi p o z e m n í ­
mi základnami a kosmickou lodí Apollo 14, když k o s m i c k ý
koráb mířil na Měsíc. Jeden z k o s m o n a u t ů byl senzibil, te­
lepat, a v myšlenkách vysílal na Z e m určité obrazy. P r o tyto
účely byly vypracovány o b r á z k y zvané Zenerovy karty. Na
naší planetě p o t o m tyto m y š l e n k o v é obrazy přijímal j i n ý te­
lepat. U k á z a l o se, že ze dvou set obrázků, které astronaut
vyslal, bylo j e d e n a p a d e s á t spolehlivě přijato senzibilem na
27
Z e m i , což r o z h o d n ě n e m ů ž e být n á h o d a .
V ý z k u m telepatie začal v Rusku ve dvacátých letech mi­
nulého století, j e d n a l o se o systematické pokusy, kterých se
zúčastnili profesor G. A. Koževnikov, B. B. Kažinskij, A. V.
Leontovič, A. L. Čiževskij, u z n á v a n í vědci, a k a d e m i c i P. P.
Lazarev a V. M. Bechtěrev. A k a d e m i k Lazarev je z n á m pře­
devším j a k o tvůrce iontové teorie dráždivosti, z a t í m c o
V. M. Bechtěrev je specialistou v oblasti v ý z k u m u m o z k u .
V jejich práci pokračoval B e c h t ě r e v ů v žák, profesor Lenin­
gradské univerzity L. L. Vasiljev. Bádání těchto v ě d c ů vy-

36
volalo obrovskou odezvu v odborných kruzích po celém svě-
tč. Jednalo se o experimenty se sugescí na velké vzdálenosti,
až stovky a tisíce kilometrů, které dělily Leningrad a Sevas-
topol. Zahrnovaly také pokusy se sugescí z kovové místnosti
se stěnami, které nepropouštěly velkou část paprsků elektro­
magnetického spektra. Experimenty přinesly neobyčejně za­
jímavé výsledky, L. L. Vasiljev také m i m o jiné dospěl k závě­
ru, že ani izolace či jakékoliv j i n é překážky, a d o k o n c e ani
pozemské vzdálenosti n e m o h o u bránit telepatickému spoje­
ní 2 2 , což potvrdila u k á z k a seance mezi senzibily na Z e m i a na
Měsíci.
Za nejvýraznějšího telepata m i n u l é h o století lze označit
Wolfa Messinga, který ve svých v z p o m í n k á c h m i m o j i n é
uvádí 2 2 : „ U ž vůbec není p o t ř e b a z n o v u a znovu hledat důka­
zy, že telepatie existuje; t a k o v ý c h potvrzení už totiž bylo
n a s h r o m á ž d ě n o až příliš m n o h o . Je třeba se od nich odrazit
a snažit se p r o n i k n o u t do m n o h e m niternějších tajemství to­
hoto j e v u . "
T í m se také zabývá současná věda. V časopise Soznanije
i fizičeskaja reálnost' (třetí díl, č. 4 z roku 1998) popisuje
doktor technických věd G. N. D u l n ě v ve článku „Registrace
telepatických j e v ů " výsledky, které prováděl L e n i n g r a d s k ý
ústav j e m n é m e c h a n i k y a optiky.
Časopis Těrminátor přinesl r o z h o v o r se č l e n e m R u s k é
akademie přírodních věd a R u s k é a k a d e m i e lékařských věd
V. R K a z n a č e j e v e m , v n ě m ž tento vědec hovoří o v ý z k u m u
telepatie p o č e t n ý c h skupin lidí. „Sezení transpersonálního
(telepatického) spojení se účastnili pracovníci n a š e h o ústa­
vu, obyvatelé r u s k ý c h i zahraničních měst a obcí. Jen k te­
lepatickému m o s t u Polární zář se například připojily při­
bližně dva tisíce lidí, žijících v Novosibirsku, na ostrově
Dixon, na Uralu, v M o s k v ě , ve Francii, Španělsku a U S A . . .
V d a n é m o k a m ž i k u si účastníci sezení telepaticky předávali
a přijímali na vzdálenost více n e ž tisíc kilometrů nábožen­
ské symboly, o b r a z y ze starých j e s k y n n í c h m a l e b a výtvory

37
slavných u m ě l c ů . Podařilo se zjistit, že transpersonální spo­
jení se nejlépe daří vytvořit mezi jedinci narozenými ve stej­
n é m znamení zvěrokruhu, obzvlášť tehdy, jestliže se tyto
osoby nacházejí na ekologicky čistých a posvátných místech
(v přírodních rezervacích, muzeích, a tak p o d o b n ě ) 2 8 . "
Telepatických sezení, které organizoval V. P. K a z n a č e -
jev, se účastnili „obyčejní" lidé. Senzibilové totiž prezentu­
jí obzvlášť šokující výsledky, například v laboratoři výzku­
mu anomálií Školy inženýrských a aplikovaných věd Uni­
verzity v Princetonu (School of Engineering and Applied
Science) prováděli déle než deset let pod v e d e n í m doktora
R. G. J a h n a d o p o d r o b n a r o z p r a c o v a n é experimenty, které
z k o u m a l y vzájemné působení č l o v ě k - č l o v ě k a člověk-stroj.
Pro ilustraci u v á d í m e dva příklady.
J e d n o h o letního rána roku 1977 se skupina p r a c o v n í k ů
telekomunikační společnosti C B S n a M u n d e l e i n College
v Chicagu setkala s několika výzkumníky, kteří prováděli
experiment v rámci p r o g r a m u Vzdálené vidění19. Agent spo­
lečně s pracovníky televize odjel a u t o b u s e m do centra měs­
ta a v určenou dobu j e d e n z pracovníků zapnul generátor
n á h o d n ý c h čísel, s j e h o ž p o m o c í musel určit číslo obálky
z balíčku, který tvůrčí skupina p ř e d e m připravila. V k a ž d é
obálce byl vložen popis cesty k cíli, j e n ž se n a c h á z e l třicet
minut j í z d y od centra. N á h o d n ě v y b r a n ý m cílem se stala
Rockefellerova kaple na ú z e m í chicagské univerzity. K d y ž
se agent i j e h o průvodci dopravili na uvedené m í s t o , začali
se procházet kolem kostela, zašli i dovnitř, v š e c h n o točili na
video a diskutovali o p o d r o b n o s t e c h všeho, co spatřili.
Percipient (příjemce) se v přítomnosti zbylých členů te­
levizního štábu musel snažit popsat, kde se b u d e n a c h á z e t
agent za h o d i n u a patnáct minut. K d y ž se p o h o d l n ě usadil
před televizní kamerou, začal v určený čas diktovat svoje
pocity.
„ S p a t ř i l " následující: „ . . . V i d í m procházet lidi... Vidím
masivní dřevěné dveře s černou z á v o r o u . . . n a d e d v e ř m i je

38
něco j a k o kupole. M á m pocit, že agent otevírá dveře a vchá­
zí d o v n i t ř . . . Z d á se mi, že je to kostel... Vidím sochu, je to
m r a m o r o v ý anděl ve vlajícím hávu, nad j e h o ž hlavou je
svatozář... před m ý m a o č i m a se objevuje oltář" a tak dále.
V následujícím příkladu se agent nachází v M o s k v ě , za­
tímco percipient je v Chicagu, které je od M o s k v y v z d á l e n o
asi deset a půl tisíce kilometrů.
Agent se p r o c h á z e l p o d é l Treťjakovské galerie, p ř i č e m ž
příjemce výjev popisoval následujícím z p ů s o b e m 2 9 : „ C í t í m
klidnou a pokojnou atmosféru, j a k o když člověk p o b ý v á
ve starém c h r á m u . . . Je m o ž n é , že se j e d n á o starý z á m e k . . .
Cítím, j a k n a m ě d ý c h á h i s t o r i e . . . Hlavou m i probleskla
představa staré, relativně velké budovy. Její okna se p o d o ­
bají o b l o u k ů m , j s o u také na horní části dveří, vše v y p a d á
velmi p ů s o b i v ě . Světle šedá b u d o v a j e bohatě z d o b e n á . . .
Vidím o b r o v s k é dvojité dveře, p ř e d e m n o u se mihly čtver­
cové sloupy s k o u l e m i n a h o ř e . Vypadají, j a k o by tvořily
část vchodu, k a ž d ý stojí na j e d n é straně.
Velmi j a s n ě byl lokalizován m o s t na Dunaji v Bratisla­
vě, který se nacházel ve vzdálenosti 9 000 km od Chicaga,
ve vzdálenosti 8 km percipient d o k o n c e slyšel zvuk agento­
vých kroků po dřevěné p o d l a z e ve stanici G l e n c o e .
Je tedy p o c h o p i t e l n é , p r o č se o senzibily tak zajímala
CIA, K G B , r o z v ě d k a a m n o z í další. Už v polovině o s m d e ­
sátých let dopisovatel AV S S S R A. G. Spirkin, doktor psy­
chologických věd, sestavil s e z n a m pracovníků tajné labora­
toře, kterou kontroloval Ústřední výbor K o m u n i s t i c k é stra­
ny S o v ě t s k é h o svazu a tajné policie K G B , a to p o d l e důle­
žitosti a schopností k o n k r é t n í h o j e d i n c e . První pozici na
s e z n a m u zaujímal Alexej Jeremejevič Krivorotov, bývalý
plukovník kontrarozvědky, který léčil s a m o t n é h o Brežněva.
Pod číslem dva se skrýval Ivan Dmitrijevič F o m i n , bývalý
novinář, j e n ž d l o u h o d o b ě léčil členy Ústředního výboru
strany i s jejich r o d i n a m i . Na třetím místě v utajeném se­
z n a m u byla D ž u n a 3 0 .

39
 I. D. F o m i n vzpomíná: „V létě devadesátého roku j s e m
přijal p o z v á n í velitelství leteckého spolku v K u b i n c e , j e h o ž
představitelé mě požádali, abych zjistil příčinu dvou letec­
kých katastrof." Senzibil podle fotografií zemřelých letců
určil důvod jejich smrti. Závěry se přesně shodovaly s vý­
sledky šetření letecké inspekce, a od té doby j e h o schopnos­
ti často využívalo velitelství a r m á d y i kriminální policie.
„Posádky elitní letecké skupiny Ruští vítězové j s e m do­
plňoval podle principu p s y c h o l o g i c k é slučitelnosti, určoval
j s e m bioenergetickou úroveň letců a prováděl diagnostiku
jejich fyzického i psychického stavu. Vysílal j s e m ze Z e m ě
do nebe m y š l e n k o v é příkazy p o s á d c e , vítězů' a snažil j s e m
se, aby bez p r o b l é m ů zvládli figury nejvyšší pilotáže. Poté,
co pokus proběhl, mi j e d e n z majorů vyprávěl, že v nejzá-
sadnějších okamžicích se na n ě h o doslova tlačil olověný
plát a bránil mu v řízení... Po těchto e x p e r i m e n t e c h j s e m
k a ž d é m u z letců vytvářel bioenergetickou ochranu před vli­
vy cizorodých polí. Ještě dnes ti m u ž i létají."
F o m i n disponuje i v ý r a z n ý m i schopnostmi v oblasti jas­
novidectví. Stačí, aby j e n začal přemýšlet o objektu a „ob­
r a z " vzniká s á m od sebe. Třetí den po tom, co v Jugoslávii
zmizeli novináři Viktor N o g i n a Gennadij K u r e n n o j , senzi­
bil spatřil h r ů z n é obrazy: chlapce n ě k d o zastřelil a p o t é je­
jich těla zapálil v autě. Jeden hrdlořez měl vousy a nosil
brýle, druhý z vrahů byl vycvičený důstojník. F o m i n oka­
mžitě zavolal do televize a den n a t o hlasatel ve zprávách
o z n a m o v a l : „ P o d l e neoficiálních zdrojů bylo z j i š t ě n o . . . " ,
načež následovala senzibilova verze a brzy bylo skutečně
ohořelé auto nalezeno.
Ačkoliv je F o m i n j e d n i č k o u v jasnovidectví, p r o řadu
vědců je zajímavý především svou schopností ovlivňovat
polní kultury a zrychlovat jejich růst. Oficiálně se však této
oblasti začal věnovat (kromě p o k u s ů na své chatě) až po
perestrojce.

40
 Je třeba podotknout, že tajné služby vždy projevovaly
zájem o nejrůznější z p ů s o b y p s y c h i c k é h o působení na člo­
věka. Už od d o b N K V D vyškolení pracovníci z tajné labo­
ratoře na L u b j a n c e vybírali děti se schopnostmi senzibilů,
d l o u h o d o b ě je pozorovali a ty nejnadanější školili p o d l e
zvláštního p r o g r a m u ve školách pro rozvědčíky. Až do p o ­
loviny p a d e s á t ý c h let tento p r o g r a m fungoval p o d v e d e n í m
L. L. Vasiljeva, později v ý z k u m společně se studiem speci­
álních m e t o d rovněž probíhal po linii vojenské rozvědky
v t a k z v a n é m „Objektu 0 1 1 6 8 " . Jen v roce 1975 podle zá­
padních zdrojů k těmto ú č e l ů m poskytla rozvědka přibližně
tři sta milionů rublů. V poslední d o b ě tuto práci prováděli
pracovníci v o j e n s k é h o útvaru 10003 2 3 .
N a závěr v á m nabízíme zajímavou tabulku „ S r o v n á n í
p a r a n o r m á l n í c h schopností některých senzibilů", kterou
vědci vytvořili v důsledku analýzy těchto f e n o m é n ů 3 1 .
Otázka však zní, p o d l e j a k ý c h kritérií lze srovnávat d a n é
fenomény a senzibily, k d o z n i c h je tím nejlepším a k d o na­
opak „nic m o c " .
K relativně přibližnému h o d n o c e n í posloužila dvě krité­
ria: ukazatel m a x i m á l n í energie, která je ekvivalentní silo­
vému ú č i n k u - E m a x (J) a p r ů m ě r n ý specifický v ý k o n - q
(W/cm 2 ).

41
Souhrnná tabulka
2
Číslo senzibil, proces Emax (J) qmax(W/cm )

1 Čchan Bao-šen
- přesun dřevěné kostky 104; >35
o rozměrech 3,5 x 4,8 x 82 cm
- propalování mince;
- přesun tabletky >930 1,2 x 104
100 2 x 104
2 Chaun, Eusapia Palladino a
další 1400 0,2
- levitace;
3 Transcendentální meditace -
siddhi 700 0,7
- levitace;
4 O. Worrel
- vlny ve Wilsonově komoře 400 0,5

5 Guzik, Kevedo a další

<300 <0,01
- levitace těla a předmětů
6 Kazandžijev
- pětiminutové záření dlaní 120 3,5 x 10-3

7 N. S. Kulaginová
- pětiminutové tepelné záření
-3
dlaní 45 1,5 x 10
- „bioflecking" polymeru PMML 5 0,01
- telekineze 0,5 10-3
8 Underwood, Džao Čchan
- zapalování papíru 20 0,2
9 Uri Geller
- ohnutí a zničení lžičky 10 0,02
- rozlomení platinového prstenu 0,2 10
11 Kuzmenko
- vzplanutí celuloidu, vypalová­ 10 0,01-0,03
ní fotografického filmu
12 Tkačenko a další
- biopřitažlivost P< 50 kg; 2,5 x 103 12

42
 Vysvětlivky k tabulce:
1. P r i m á r n ě bylo zjištěno, že nejsilnější energetické j e v y
způsobuje Č c h a n Bao-šen. P o d i v u h o d n é schopnosti čínské­
ho senzibila se projevily tím z p ů s o b e m , že „dřevěná kostka
o délce více n e ž o s m d e s á t c e n t i m e t r ů prošla skříní a pilulka
prošla stěnou skleněné n á d o b y za p o u h ý c h 0,0025 vteřiny.
Práce při transportu kostky byla p o s u z o v á n a podle odporu,
který kladlo n e z d e f o r m o v a n é těleso, a činila 10 k J " . P r o n e ­
věřící T o m á š e o p a k u j e m e : h o v o ř í m e z d e o teleportaci dře­
věné kostky ( m o h u t n é h o polena) skrze stěnu skříně a tablet­
ky přes sklo zkumavky. V ý z k u m n í c i sice energetické ztráty
přibližně vypočítali, ale j a k k j e v u dochází, to d o p o s u d vy­
světlit n e d o k á ž o u .
2. Při v ý z k u m u levitace ( s o u č a s n ě s levitujícím j e d i n ­
c e m byly ve v z d u c h u stůl, židle a další p ř e d m ě t y ) se energe­
tické ztráty hodnotily podle z m ě n y potenciální energie: prá­
ce potřebná na vyzdvižení 70 k i l o g r a m ů do výšky dvou m e ­
trů se rovná 1400 J.
3. D e f o r m a c i a ničení b ě ž n ý c h p ř e d m ě t ů vědci hodnotili
na příkladu ohnutí lžíce z ocelové slitiny.
4. G e l l e r o v o p ů s o b e n í na r o v n ý drát z materiálu „s tva­
rovou p a m ě t í " , z nitilonu, způsobilo, že se ohnul o devade­
sát stupňů. V h o r k é v o d ě se tento drát okamžitě zkroutil do
spirály, j a k o by deformace p r o b ě h l a v peci. Vědci analyzo­
vali strukturu o k a m ž i t é h o j e m n é h o porušení platinového
prstenu, který se nacházel v blízkosti senzibila.
5. V souhrnné tabulce jsou rovněž uvedeny maximální
ukazatelé věhlasných senzibilů, které odpovídají normální­
mu provedení z k o u m a n ý c h jevů. Najdete v ní také hodnocení
dalších paranormálních tepelných efektů: zapálení papíru
(Underwood, D ž a o Čchan), celuloidu (Kuzmenko); nerovno­
vážné tepelné záření dlaní (Kzandžijev, Kulaginová); indu­
kování k o n d e n z o v a n ý c h vln v ionizační Wilsonově k o m o ř e
(Worrel), „bioflecking" polymeru (Kulaginová) a další.

43
 Ne v š e c h n y silové efekty se ovšem podařilo dát do sou­
vislosti s odpovídající energií. Jevy j a k o z h m o t ň o v á n í a de-
materializace nejrůznějších předmětů (Sai Baba, A m y r
Amiden, U. Geller), z m ě n a vlastností látek, jejich spektra,
p r ů b ě h u chemických reakcí (Ian Sinn) nemají v m o d e r n í c h
v ě d e c k ý c h představách obdoby.
6. Závěry, k nimž dospěli vědci z rozboru s o u h r n n é ta­
bulky:
- energetičtí ukazatelé m o h o u sloužit j a k o charakteristi­
ka pro srovnání p a r a n o r m á l n í c h efektů a jejich nositelů
- nejsilnější energetické projevy má na s v ě d o m í Čchan
Bao-šen
- existuje „specializace" senzibilů 3 1

Existuje neznámý jemnohmotný svět, který

doposud nejsme schopni pochopit a který se nachází
velmi blízko, někde okolo nás. Nemůžeme už žít
podle zásady nic nevidím, nic neslyším. Konkrétní
jedinci mohou samozřejmě prožít svůj krátký
pozemský život s klapkami na očích a se špunty
v uších, věda se ale podle takovéhoto principu
rozvíjet nemůže.

Vědci v současnosti stále hlouběji pronikají do jemnohmot­

ného světa. Na rozhraní různých oborů, jakými jsou biologie,
fyzika, informatika, psychologie, elektronika a další, se objevila
nová věda - bioenergoinformatika neboli eniologie, která se
podrobně zabývá zkoumáním jemnohmotného světa, jemno-
hmotných těl člověka či lidského vědomí.
Na třetí mezinárodní konferenci „ Z m ě n ě n é stavy vědo­
mí u člověka. Experimentální a teoretické v ý z k u m y v para­
psychologii", která se konala v M o s k v ě od 18. do 20. d u b n a
1997 vystoupil doktor technických věd P. I. Uljakov s refe-

44
rátem na t é m a „Biopole v energoinformačním p r o s t o r u " .
Jen stěží j s m e schopni docenit v ý z n a m tohoto příspěvku.
Badatelé p o p r v é navrhli m a t e m a t i c k ý model stvoření světa
|ako spojnici m e z i i n f o r m a č n í m ( d u c h o v n í m ) a m a t e r i á l n í m
světem.
Věda v ž d y operuje s m o d e l y a nejrůznějšími objekty,
obzvláště se s v ě t e m j a k o t a k o v ý m , j e ž j s o u však m i m o ř á d ­
ně složité. Na druhé straně v ě d e c k é m e t o d y j s o u natolik
o m e z e n é , že je nelze ke studiu t a k o v ý c h j e v ů použít. V bá­
dání je nejtěžší sestavit m a t e m a t i c k ý m o d e l objektu, o nějž
se zajímáme.
M a t e m a t i c k y vyjádřenou strukturu světa, kterou ve svém
referátu popsal P. I. Uljakov, lze efektivně využít v systé­
mech p o č í t a č o v é m o d e l a c e , což m ů ž e podstatně rozšířit
naše znalosti o člověku a o k o l n í m světě.
Teze Uljakovova referátu u v á d í m e v úplnosti s o h l e d e m
na obrovský v ě d e c k ý přínos j e h o sdělení 1 3 9 .
„Velké m n o ž s t v í anomálií n e m o h o u badatelé vysvětlit
v rámci čistě materialistického p a r a d i g m a t u ; analýza průbě­
hu a n o m á l n í c h j e v ů potvrzuje podstatnou a někdy i určující
roli nemateriálních faktorů. Individuální materiálně-du-
chovní k o m p l e x člověka n a z v a n ý biopole je prostřednic­
tvím vlastní h m o t n o s t i spojen se z e m s k o u přitažlivostí, to
z n a m e n á , že je ,vtažen' do gravitačního pole Z e m ě . Před­
stavy o biopoli bez p r o b l é m ů korespondují s fungováním
lidí v m a t e r i á l n í m a e n e r g o i n f o r m a č n í m prostoru.
Tuto dualistickou funkci m ů ž e m e v m o d e l o v é m zobra­
zení popsat prostřednictvím k o m p l e x n í h o potenciálu, j e h o ž
reálná část o d p o v í d á gravitačnímu poli Z e m ě , z a t í m c o
zdánlivá i n f o r m a č n í m u ( d u c h o v n í m u ) poli. Řešení Poisso-
novy rovnice d u c h o v n í h o potenciálu umožňuje odhalit j e h o
p r o s t o r o v o u strukturu.
V důsledku rozpadu biopole po klinické smrti se oddělu­
je informační neboli duchovní komplex ( D K ) - t o m u t o ter­
m í n u se nejvíce blíží p o j e m duše. D a l š í m typem informač-

45
ních bytostí j s o u a u t o n o m n í m y š l e n k o v é struktury neboli
myšlenky, které j s o u p r o d u k t e m m o z k o v é a emoční aktivity
lidí a společně s DK vytvářejí vzájemně působící soustavu
nehmotných struktur; p o j m e n u j e m e ji j a k o duchovní svět
(DS). Z fyzikálního hlediska se tyto autonomní struktury
označují j a k o solitony. N a s h r o m á ž d ě n á pozorování a řada
p o k u s n ý c h zvukových a obrazových kontaktů s DS potvr­
zují j e h o n e h m o t n o s t a geometrickou identifikaci s n a š í m
trojrozměrným prostorem v p o d o b ě paralelního světa.
V ý z k u m u podléhají některé vlastnosti DS - p o d m í n k y
d l o u h o d o b é existence j e h o struktur při m y š l e n k o v é m n a ­
huštění' z n a š e h o světa: modlitby, meditace a tak p o d o b n ě .
Na první pohled lze časové fungování slabě h a s n o u c í c h
solitonů charakterizovat s p o m o c í relaxační rovnice. Jako
řešení rovnice poslouží kinetické hledisko ,života' v para­
lelním světě.
Otázky o velikosti energetické nebo přesněji ř e č e n o psy­
chofyzické zábrany s n a d b a r i é r o v ý m čili tunelových cha­
rakterem kontaktů s naším světem zůstávají o v š e m i nadále
nezodpovězené.
V rámci modelu existence nemateriálních solitonů v DS
zkoumají výzkumníci reinkarnaci, kontakty mezi světy a dal­
ší jevy. Na závěr badatelé prověřují adekvátnost představ
o paralelním nemateriálním světě a možnosti j e h o výzku­
mu."
Z d á se neuvěřitelné, o j a k ý c h otázkách dnes v ý z k u m n í c i
diskutují na mezinárodních konferencích, vždyť j e š t ě doce­
la n e d á v n o věda zkoumala svět j a k o čistě materiální vesmír,
přičemž zcela ignorovala d u c h o v n o , které tak obhajova­
lo náboženství. Ve vědeckých m o d e l e c h , plánech a myšlen­
kách nebylo místo na d u c h o v n í (informační) svět. V sou­
časnosti v ě d a z k o u m á realitu j a k o soubor d v o u plánů,
ve k t e r é m j e m n o h m o t n ý ( d u c h o v n í ) svět nezaujímá p o u z e
r o v n o c e n n é postavení, ale v ý r a z n ě převyšuje a řídí materi­
ální svět.

46
 Kapitola druhá

Průnik do neznáma
2 . 1 . Energetický systém organizmu
P r o b l e m a t i k a energetického systému organizmu před­
stavuje j e d n u ze základních otázek, řešíme-li vzájemné pů­
sobení člověka a vesmíru. V ý z n a m n ý maďarský v ě d e c Al­
bert Szent-Györgyi napsal, že život je nepřetržitý p r o c e s
vstřebávání, p ř e m ě n y a p ř e s u n u energie nejrůznějšího dru­
hu a v ý z n a m u 2 7 . Energie je p r o organizmus nezbytná nejen
kvůli neustálé regeneraci; z n a č n é množství je totiž p o t ř e b a
k dalším, n e m é n ě důležitým ú k o l ů m , j a k o j s o u například:
- příjem informací z vnějšího prostředí, jejich p ř e s u n do
centrální nervové soustavy ( m í c h y a m o z k u ) , zpracování in­
formací a r o z h o d o v á n í
- příjem informací o stavu organizmu s a m é h o , regulace
životních procesů v souladu se stavem okolního prostředí
- zabezpečení procesu m y š l e n í
- z a b e z p e č e n í a regulace e m o c í
- vytvoření látkových a energetických rezerv
Energie, která j e v y d á v á n a n a zabezpečení veškerých
procesů v organizmu, musí splňovat řadu p o d m í n e k 3 2 :
- d o s t u p n o s t prakticky o k a m ž i t é „ d o p r a v y " s m i n i m á l ­
ními cestovními ztrátami

47
 - pružnost, nespojitost; m u s í být rozdělována v souladu
s potřebami organizmu, j e d n o t l i v ý c h buněk, tkání a orgánů
s přesností na kvanta
- rychle se měnící situace vyžaduje tvorbu m a x i m á l n í c h
rezerv této energie, k o n c e n t r o v a n é do minimálních objemů
- tato energie musí z a b e z p e č o v a t činnost k a ž d é buňky,
tkáně, orgánu, a to nezávisle na jejich funkci v organizmu,
to z n a m e n á , že musí být univerzální a schopná p ř e m ě n i t se
z j e d n é formy do druhé
- organizmus ji z okolního prostředí m u s í s m a x i m á l n í
rychlostí „vstřebat" s p o m o c í j a k é h o k o l i v b o d u na povrchu;
její přebytky musí být o k a m ž i t ě vyloučeny do okolí, p o k u d
n e m ů ž e být využita k vytvoření energetických rezerv
Ze všech druhů energií, které dnes z n á m e , o d p o v í d á
j m e n o v a n ý m p o ž a d a v k ů m p o u z e energie elektromagnetic­
k é h o pole. Ani teplota, ani c h e m i c k é vlastnosti takzvaných
energeticky výživných látek, ani m e c h a n i c k á energie n e m o ­
hou splnit u v e d e n é nároky.
O r g a n i z m u s jakékoliv živé bytosti je protkán různě sil­
nými elektromagnetickými poli, j e ž při v z á j e m n é m působe­
ní s látkami těch či oněch orgánů zabezpečují jejich činnost.
Prakticky všechny hlavní funkce organizmu j s o u spojeny
s elektřinou a m a g n e t i z m e m .
P o v r c h každé buňky, tkáně či orgánu je nezávisle na je­
jich funkcích vždy nabit záporně, vnitřní vrstvy mají n a o ­
pak kladný náboj. Existence odlišných potenciálů m e z i p o ­
vrchovými a vnitřními vrstvami (biopotenciál) svědčí o pří­
tomnosti životně důležitých procesů, n e p ř í t o m n o s t náboje
z n a m e n á smrt. P o m o c í elektrických potenciálů je regulován
vstup i výstup každé buňky.
Nervová soustava představuje ve své podstatě složitý
elektrický řetězec. Vědci zjistili, že nervové p o d r á ž d ě n í pře­
dávají vlákna somatické n e r v o v é soustavy s p o m o c í elek­
trického p r o u d u n e b o „ p r o u d e m č i n n o s t í " 3 2 .

48
 V současnosti je z n á m o , že právě buňka představuje
zdroj bioelektrických potenciálů. B i o c h e m i k Szent-Györ-
gyi tvrdí, že živá b u ň k a ve své podstatě představuje elek­
trický stroj. Člen A k a d e m i e věd Ukrajinské sovětské socia­
listické republiky D. S. Voroncev se ale d o m n í v á , že: „ N e ­
lze z k o u m a t b u ň k u j a k o j a k é s i d y n a m o , které produkuje
velké množství energie pro organizmus. B u n ě č n é atomy
p r a v d ě p o d o b n ě h r o m a d í energii, jestliže j s o u v excitova­
n é m stavu, a b u ň k a j a k o celek tak m e z i částicemi udržuje
určité m n o ž s t v í energie."
Z p o č e t n ý c h experimentů vyšlo najevo, že k p ř e n o s u ex­
citace je v y u ž í v á n a volná energie, j e ž se h r o m a d í v b u ň c e ,
tkáni či orgánu. Co je to za energii? Část z ní putuje v dů­
sledku c h e m i c k ý c h reakcí „do skladiště", avšak toto m n o ž ­
ství představuje j e n nicotné z l o m k y ve srovnání se zásoba­
mi, které j s o u u l o ž e n y v b u ň c e - j s o u to „ d r o b e č k y " ener­
gie, s m e t e n é ze stolu látkové výměny. Je evidentní, že se
m u s í m e p o o h l é d n o u t p o j i n ý c h zdrojích, zásobárnách oné
volné energie, hledat ji o v š e m m ů ž e m e p o u z e v o k o l n í m
prostředí.
V z d u c h , který d ý c h á m e , obsahuje určité m n o ž s t v í aero-
nů. Už v roce 1818 hovořil V. N. K a r a m z i n o atmosféře na­
sycené elektřinou a o m o ž n o s t e c h jejího využití pro potřeby
zemědělství n e b o k léčbě n e m o c n ý c h . D n e s už věda doká­
zala, že vliv atmosférické elektřiny na aktivitu o r g a n i z m u je
obrovský a že roli této energie ve fyziologických p r o c e s e c h
nelze zpochybnit.
O léčebných vlastnostech ionizovaného v z d u c h u byly
n a p s á n y stovky publikací. Cítíme, j a k se díky n ě m u zrych­
luje náš d e c h a j a k se aktivizuje rytmus aktivity n a š e h o or­
g a n i z m u p o d vlivem slunečních paprsků; j a k b l a h o d á r n ě n a
nás působí čerstvý vzduch, čistá p r a m e n i t á voda, v ů n ě kvě­
tin, j a k se n á m zvyšuje tonus na m o ř s k é m p o b ř e ž í n e b o
v lese.

49
 Indičtí mudrci nebyli daleko od pravdy, když
tvrdili, že vdechovaný vzduch obsahuje něco,
co dokáže upevnit zdraví a co je nezbytné pro
fungování organizmu.

M á m e své důvody k t o m u , a b y c h o m pod o n í m „ n ě č í m "

chápali energii ionizovaných a excitovaných atomů, energii
slunečních paprsků, i o n i z o v a n é h o záření p ř i r o z e n é h o radio­
aktivního proudu. S m e k á m e p ř e d intuicí indických m u d r c ů
a po vzoru některých n o v o d o b ý c h výzkumníků, b u d e m e
onu „životní sílu" nazývat pránou.
Tento pojem obecně zahrnuje všechny druhy energií,
kterých je v okolním prostředí nesporně m n o h e m více než
v organizmu; j e d n á se o v š e c h n y druhy energií, j e ž j s o u pro
organizmus nepostradatelné a m o h o u být využity či vráceny
do okolního prostředí 3 2 .
V deníku Sankt-Petěrburgskije vedomosti ze 17. září
1998 je uveřejněn článek „ M r á z ani žár j i m n e u š k o d í " , kte­
rý byl přetištěn z italského časopisu Panorama travel. Píše
se v n ě m : „Lékaři j e n kroutí hlavami a j s o u naprosto v roz­
p a c í c h . . . Pětašedesátiletý m n i c h Sachadž M a h á r a d ž nepři­
jímal potravu přesně rok. K a ž d ý den mu stačilo j e n několik
sklenic teplé v o d y Ač to zní neuvěřitelně, žádný blud v tom­
to příběhu nehledejte, vše p r o b ě h l o pod kontrolou věrohod­
ných svědků, lékařů, kteří po celou dobu kněze sledovali.
,Pokud j s o u myšlenky n a s m ě r o v á n y do správného kanálu,
člověk n e v n í m á ani hlad, žízeň, horko, ani chlad,' vysvětlu­
je Sachadž M a h á r a d ž svůj f e n o m é n . " Ve článku se dále uvá­
dí: „V horských klášterech v Himálaji je d ů k a z e m m n i š s k é
zralosti následující zkouška. Ve d v a c e t i s t u p ň o v é m m r a z u
a ošlehaván ostrým větrem m u s í m n i c h , který je oblečený

50
pouze do b e d e r n í roušky, vysušit teplem vlastního těla ně­
kolik m o k r ý c h prostěradel. A on to skutečně d o k á ž e . "
Proslulé americké médium Arthur Ford v knize Život po ži­
votě... uvádí: „z pozemského života jsou známy případy (na­
příklad v ý z n a m n á německá mystička Therese N e u m a n n nebo
proslulý indický mnich Jógánanda), kdy se lidé dokázali nasy­
tit tím, že vstřebávali záření a b ě h e m řady let se obešli bez po­
zemské potravy 3 3 ."
T y p i c k ý m p ř í k l a d e m lidského j e d i n c e , který v p l n é míře
čerpal energii z o k o l n í h o prostředí, byl Porfirij Kornějevič
Ivanov. Po celý rok totiž chodil bosky a v krátkých kalho­
tách, d e n n ě se několikrát poléval studenou vodou, i na mra­
zu, a v posledních letech života se stravoval j e d n o u za týden
rozinkami. Za války ho N ě m c i vozili za krutých m r a z ů svle­
č e n é h o na m o t o c y k l u po Kyjevě, polévali ho studenou vo­
dou, zakopávali do sněhu, a d o k o n c e ho nechávali ve stud­
ni. Přežil vše, p r o t o ž e dokázal využívat pránu 3 4 .
Člověk přijímá p r á n u n e r v o v ý m i z a k o n č e n í m i , které se
nacházejí v d ý c h a c í c h cestách, v plicních alveolách, slizna-
tých obalech trávicího traktu a také v kůži.
Energie ze v z d u c h u se dostává do různých orgánů a sou­
stav o r g a n i z m u prostřednictvím určitého distribučního sys­
tému (energetickými meridiány), který tvoří neodmyslitel­
n o u součást biopole k a ž d é h o lidského jedince. Biopole
„ p r o t k á v á " k a ž d o u b u ň k u fyzického těla, a j a k zjistil profe­
sor V. N. Puškin, „.. .nukleové kyseliny, které bývají obvyk­
le z k o u m á n y j a k o regulátor b u n ě č n ý c h procesů, představují
spojující článek mezi vlnovou formou (pole) o r g a n i z m u
a živou látkou b u ň k y " 1 3 .
Z á p a d n í v ě d a po d l o u h o u d o b u neuznávala existenci
energetických meridiánů, stejně j a k o ignorovala s a m o bi­
opole; d o k o n c e i dnes jej řada ortodoxních vědců ze z á s a d y
odmítá: „Tak to n e m ů ž e být, p r o t o ž e něco t a k o v é h o n e n í
vůbec m o ž n é . "

51
 Čínští a indičtí m u d r c o v é však o existenci soustavy m e -
ridiánů a biologicky aktivních bodů vědčli už před několika
tisíci lety, avšak teprve v roce 1962 byla jejich existence
vědecky prokázána. Korejští badatelé odhalili do té doby
n e z n á m ý systém, který nazvali kenrak, a j e h o ž dráhy se pře­
kvapivě shodovaly s meridiány.
O existenci soustavy kenrak informoval poprvé profesor
K i m B o n g Chan ze Severní Koreje 3 2 , přičemž se opíral o teo­
rii staré čínské medicíny a současně využil moderní elektro­
nická zařízení. Korejští vědci tak v lidském organizmu obje­
vili systém, j e n ž se skládal z tenkostěnných trubiček, při­
č e m ž v zesílených místech nalezli bioaktivní b o d y ( B A B ) .
Na základě v ý z k u m ů bylo zjištěno, že v těchto kanálech
cirkuluje tekutina (voda) se z v ý š e n ý m o b s a h e m molekul
DNA90.
Závažnost uvedeného objevu tkví v tom, že badatelé jed­
nak potvrdili existenci energetických drah, meridiánů, a záro­
veň objevili místo, v n ě m ž se setkávají energetické kanály
(energie) s molekulou D N A , která je nositelem informací, jež
jsou nezbytné pro rozvoj buňky i celého organizmu.
Další výzkumy V. A d a m e n k a , K. Johnsona, W. Tillera
a ostatních prokázaly, že soustava kenrak představuje systém
kanálů, které přenášejí vlny: j e d n á se o tenké, vzájemně pro­
vázané trubicovité útvary s velmi tenkými stěnami, j e ž mají
v průřezu tvar oválu či kruhu. Na pokožce a v podkožních
vrstvách j s o u kanálky zakončené drobnými propustnými
oválnými útvary - receptory, které jsou využívány k „zachy­
cování" elektronů z okolního prostředí. Receptory tyto části­
ce dobře chytají ze vzduchu, obzvlášť tehdy, je-li k ů ž e elas­
tická, vlhká i teplá, a pod p o k o ž k o u se n a c h á z í aktivní sval­
stvo. Z n a m e n á to, že m n o ž s t v í energie, kterou o r g a n i z m u s
získává ze vzduchu, ovlivňuje intenzita záření svalstva pod
kůží. Na p o k o ž c e se soustředí nezbytná energie, p r o t o ž e
procesy podráždění a tlumení v d a n é m těle přitahují ele­
menty zvnějšku (pochopitelně s různou polaritou). V dů-

52
sledku vnitřní aktivity organizmu se na kůži soustředí části-
ce nezbytné energie.
Soustava kenrak, jejíž součástí je i systém energetických
drah, se vžila p o d n á z v e m akupunktura.
Badatelé aplikovali akupunkturu v rámci anatomie fyzic­
kého těla, která je k a ž d é m u dobře známá. Prostřednictvím
soustavy akupunkturních bodů přechází energie ze vzduchu
do nejrůznějších orgánů lidského organizmu. P o d p o j m e m
orgán je třeba c h á p a t i soustavu, kterou d a n á součást řídí.
Orgán srdce tedy například zahrnuje také celou soustavu,
zabezpečující krevní oběh a některé prvky psychické aktivi­
ty a p o d o b n ě . P o d s t a t n ý není orgán j a k o takový, nýbrž j e h o
funkce, p ř i č e m ž je třeba vědět, j a k ji upravit, p o k u d došlo
k jejímu narušení. K a ž d á taková funkční soustava (orgán)
čerpá energii ze v z d u c h u prostřednictvím určitých energe­
tických kanálů, které začínají na p o v r c h u kůže nebo v pod­
kožních vrstvách. Tyto kanály označujeme také j a k o meri-
diány, o nichž jsme již hovořili. Je jich dvanáct
a označují se n a p ř í k l a d j a k o meridián srdce, meridián plic,
meridián ledvin a tak p o d o b n ě .
K r o m ě m e r i d i á n ů j s o u z n á m y také další n e m é n ě důležité
kanály příjmu energie, j e ž se nadále větví, přičemž si m ů ž e ­
me všimnout, že sítí těchto kanálů je pokryta doslova celá
pokožka. „ L i d s k á k ů ž e představuje n ě c o na z p ů s o b desky
s tištěnými spoji v televizoru n e b o radiopřijímači: nachází
se na ní složitá síť kanálů, které dobře vedou elektrický
proud27."
Z. K a l m o r o v se zabýval rozvíjením myšlenek A. L. Či-
ževského, p ř i č e m ž se mu podařilo dokázat, že „kůže před­
stavuje orgán absorbující k o s m i c k é záření, j e h o ž kvanta
(kvantem elektrického p o l e j e elektron) se spojují s energií
vnitřní látkové v ý m ě n y a určují veškerý energetický základ
o r g a n i z m u 2 7 " . K ů ž e přebírá funkci spojovacího článku m e z i
o r g a n i z m e m č l o v ě k a či živočicha a vesmíru.

53
 Z nesčetných výzkumů vyšlo najevo, že v těle člověka
a živočichů existují čtyři k a n á l o v é soustavy, které odpoví­
dají m e r i d i á n ů m v akupunktuře 5 :
- kanály, které volně „ p l a v o u " uvnitř krevních a lymfa-
tických cév
- kanály, které vedou po p o v r c h u vnitřních orgánů
- kanály, které procházejí p o d é l vnějšího p o v r c h u krev­
ních a lymfatických cév
- kanály, umístěné v centrální a periferní nervové sou­
stavě
Když se elektron dostane do vlnovodu, začne se rozbíhat, až
jeho rychlost dosáhne nadzvukových hodnot. Stoupá elektro­
motorická a kinetická energie elektronů, což uvádí v chod
všechny chemické reakce v organizmu 3 4 . Sám elektron, který se
pohybuje, přitom vytváří elektrické pole, které pak zrychluje
jeho pohyb, díky čemuž kanál nepředstavuje jen obyčejný
„elektronovod", nýbrž supravodič, tedy urychlovač elektronů;
můžeme zde zároveň pozorovat efekt zesílené fluktuace.
Systém energetických drah v organizmu o b e c n ě plní
úlohu „ v y s a v a č e " elektronů, přečerpává je (a cestou je zá­
sobuje kinetickou energií) od akupunkturních b o d ů na po­
vrchu kůže k m í s t ů m „ s p o t ř e b y " - vnitřním o r g á n ů m . Ex­
perimenty prokázaly, že průběh všech oxidačně-redukčních
procesů v organizmu závisí na množství volných elektronů
a stupni jejich rozběhu v akupunkturní soustavě, což také
určuje celkový energetický stav organizmu.
Z toho, co j s m e uvedli, vyplývá, že tělo a v e s m í r před­
stavuje společnou soustavu - do živého organizmu přichází
energie bezprostředně z k o s m u , to z n a m e n á , že dochází
k přímé energetické v ý m ě n ě m e z i tělem a o k o l n í m prostře­
dím. F u n g o v á n í všech orgánů a soustav není tedy p o u z e
vzájemně spojeno, ale je také řízeno j a k o u s i informační
a energickou centrálou v organizmu, je řízeno b i o p o l e m ,
které zajišťuje veškerou regulaci v organizmu. B e z infor­
mací, jejich příjmu, analýzy, z p r a c o v á n í a distribuce nelze

54
nic a n i k o h o řídit. C e n t r u m slouží j a k o informační a je spo­
j e n o s p r o u d ě n í m energie z vesmíru do organizmu a v orga­
nizmu s a m é m . V biologických soustavách b u n ě č n é h o typu
je h m o t n ý m n o s i t e l e m i n f o r m a č n í h o p r o u d u k v a n t u m elek­
tromagnetického p o l e 1 3 .
A k a d e m i k A. I. Berg svého času p o z n a m e n a l , že všech­
ny h m o t n é objekty j s o u n a s y c e n y informacemi. Veškeré
živé bytosti se od chvíle, kdy se objevily na světě, n a c h á z e ­
jí v „ i n f o r m a č n í m p o l i " , které b e z ustání ovlivňuje jejich
smyslové orgány. Život na Z e m i by byl zcela n e m o ž n ý , po­
kud by živé bytosti n e z a c h y c o v a l y informace, které k n i m
přicházejí z o k o l n í h o prostředí, nedokázali je zpracovávat
a předávat j i n ý m živým b y t o s t e m 3 5 .

2.2. Biopole
Člověk - to je duše, která používá své tělo jako
zbraň.
Proklés

Prastaří mudrcové odnepaměti věděli, že existuje člověk

viditelný a neviditelný, který žije ve schránce viditelného
(přesněji ř e č e n o proniká do k a ž d é lidské buňky fyzického
těla). Materialistická věda dlouhou dobu vnímala učení o jem-
nohmotných tělech člověka jako bludy, pověry a nesmysly, čas
však nakonec ukázal, jak tomu ve skutečnosti bylo.
Přibližně před sto lety p r a c o v a l v Rusku Nardkjevic Jod-
ko, j e n ž objevil, že přiblížením libovolného p ř e d m ě t u k Ru-
hmkorffově i n d u k č n í cívce n e b o generátoru značky Tesla
k o l e m něj v z n i k á m o d r a v á záře, aura (chvění). Takto svítily
m i n c e , listy stromů, vzorky rud, a d o k o n c e i části lidského
těla. N e j e n ž e m o h l i lidé n a m o d r a l o u auru sami pozorovat,
ale také ji b y l o m o ž n o vyfotografovat, a to bez použití foto­
aparátu. Tyto s n í m k y ukázaly, že r o z m ě r a ostrost záření lid­
ského těla se m ě n í v závislosti na náladě a c e l k o v é m psy-

55
c h i c k é m stavu d a n é h o j e d i n c e . V ý z k u m na sebe nenechal
dlouho čekat, výsledků se s n a d š e n í m chopili lékaři, teozo-
fové, okultisti a spiritisté. V ý z n a m n ý ruský časopis Niva
otiskl d l o u h o u stať v ě n o v a n o u právě tomuto světlu a zdálo
se, že m e t o d u čeká zářná b u d o u c n o s t , avšak vypukla první
světová válka, p o t o m revoluce a pak už nebylo m o ž n é pus­
tit se do „mystických j e v ů " 3 6 . v
Ruský v ě d e c A. G. Gurvič v roce 1923 učinil objev, kte­
rý byl p o v a ž o v á n za nej lepší p o č i n v oblasti biologie, za­
z n a m e n a l totiž energetické v y z a ř o v á n í lidských b u n ě k a p o ­
prvé zformuloval koncepci biologického pole neboli b i o p o ­
le. U k á z a l o se, že se j e d n á o genetický obal, který obsahuje
informace o živé bytosti, a proto jej Gurvič p o j m e n o v a l mi-
togenetické pole. Badatelé tak došli k závěru, že b u ň k y vy­
zařují informace, k ó d o v a n é elektromagnetické signály v ul­
trafialovém spektru 2 7 .
O existenci zvláštního energetického a informačního
pole k o l e m k a ž d é h o objektu, které kopíruje formu d a n é h o
p ř e d m ě t u a nese v sobě j e h o základní vlastnosti, ve své době
hovořil také V. I. Vernadskij, který rozpracoval m y š l e n k u
noosféry.
Gurvič dokázal, že se v j a k é m k o l i v organizmu nachází
energetická (polární) n e b o informační „ k o s t r a " a že k for­
m o v á n í f y z i c k é h o těla dochází p r á v ě po vzoru tohoto „ske­
l e t u " neboli biopole, které tudíž představuje specifický zá­
kladní plán n e b o záměr, podle nějž se uskutečňuje vytvoře­
ní a vývoj lidského jedince.
V současnosti, kdy už badatelé objevili a p r o z k o u m a l i
páté základní vzájemné p ů s o b e n í , tedy informační sou­
vztažnost, bylo zjištěno, že vlastnosti torzních polí, nositelů
informací, se obdivuhodným způsobem shodují se specifiky
buněčných polí, které objevil A. G u r v i č . V ě d c ů m se již p o ­
dařilo zformulovat j e d n o d u c h ý torzní m o d e l b u ň k y 3 8 .
Další důležitý krok ve v ý z k u m u záření, které je p r o lid­
ské oko neviditelné, učinil ruský biolog Lepeškin. K d y ž

56
zjišťoval p o d r o b n o s t i o o k a m ž i k u smrti, udělal na p o č á t k u
39
třicátých let m i n u l é h o století velmi z á v a ž n ý objev , při­
č e m ž vycházel z Gurvičovy práce. L e p e š k i n v y z k o u m a l , že
v m o m e n t u smrti vzniká m o c n ý výboj záření, které do té
doby věda neznala. Z d á l o se, že ve fyzickém těle žije jakási
energetická bytost, která se od něj z a č n e v d a n é m m o m e n t ě
oddělovat (vytrhne se z b u n ě k ) a opouští p o z e m s k ý obal.
Biolog označil toto silné p o s m r t n é záření j a k o nekrobiotic-
ké záření.
Pokusy ruských badatelů A. F. Ochatrina a V. N. Sočevano-
va o něco později prokázaly, že pokud není energetická struktu­
ra člověka (nazývali ji kvantovými obaly) napájena a doplňová­
na, rozpadá se. Poločas rozpadu činí devět dní a úplného rozpa­
du pak čtyřicet dní 3 9 . Jak je zřejmé, tyto lhůty korespondují
s tradičním západním pojetím tryzen za zemřelé. Právě v těchto
dnech dochází k energetickému dobíjení kvantových obalů
myšlenkami i emocemi příbuzenstva a přátel.
N e m a l o u zásluhu n a v ý z k u m u u v e d e n ý c h p r o b l é m ů m á
doktor technických věd G. A. Sergejev 3 9 , který rozpracoval
nové m e t o d y a sestrojil přístroje k registraci t a k z v a n é h o
stresového záření člověka (registrační číslo 180734 a regis­
trační číslo 369583). P o d o b n é záření předchází také klinic­
ké (vratné) a nevratné smrti. Sergejevova aparatura byla
j e d n o u u m í s t ě n a i na m o t o r o v é m člunu a b ě h e m plavby za­
z n a m e n a l a dva signály na místě, kde p ř e d c h o z í h o večera
utonuli dva lidé. Z toho vyplývá, že energie v y z a ř o v a n á
č l o v ě k e m (v té d o b ě již m r t v ý m ) se určitým z p ů s o b e m za­
chycuje v prostoru.
S á m G. A. Sergejev to vysvětluje t a k t o 4 0 : „Objevili j s m e ,
že se v libovolném objektu, který byl vystaven p ů s o b e n í
stresového záření, p r u d c e m ě n í m i k r o m a g n e t i c k é vlastnosti
na spinové úrovni. Tuto anomálii excitace spinů lze dálkově
z a z n a m e n a t za p o m o c i s n í m a č e s tekutými krystaly... Od­
chylka v z n i k á v místě, na n ě m ž došlo ke tragédii související
se z n i č e n í m živé bílkoviny. V rovině m i k r o m a g n e t i c k ý c h

57
anomálií lze tento účinek na vlastnosti v o d y v krajním pří­
p a d ě z a z n a m e n a t i po 300 letech." V současnosti se těmto
odchylkám říká fantom.
K o b d o b n é m u závěru dospěli v ý z k u m n í c i Oddělení teo­
retických p r o b l é m ů A k a d e m i e věd S S S R pod v e d e n í m aka­
d e m i k a R R Garjajeva 3 7 . Tito badatelé prováděli experi­
m e n t y s preparáty, j e ž byly získány z b u n ě č n ý c h j a d e r kuře­
cích embryí. Zjistili, že při násilné smrti dochází v j á d r e c h
k energetické a informační explozi, v ý b u c h vytváří vlnový
shluk energie, torzní pole. Spiny vakua v o k o l n í m prostoru
se orientují podle spinů tohoto silného pole, j e ž vytvořila
umírající jádra, a kopírují j e h o strukturu. T í m t o z p ů s o b e m
vzniká fantom, který tam zůstává dostatečně dlouho, a j a k
se zdá, je spojen s m í s t e m smrti. P o d o b n é fantomy lze obje­
vit i při násilné smrti lidského j e d i n c e , byla to totiž právě
přítomnost fantomů utonulých lidí, které přístroje G. A.
Sergejeva zaznamenaly.
Výsledky intenzivních výzkumů č l o v ě k a a dalších bio-
systémů, které byly zveřejněny ve Věstníku Akademie věd
13
SSSR (č. 8 z roku 1983 ) ukazují, že se k o l e m libovolného
biologického objektu díky j e h o energetické aktivitě vytváří
složitý obraz fyzikálních polí, jež nesou informace o bio-
systému. Vědci rozlišili následujících o s m typů:
- tepelné záření v infračerveném spektru elektromagne­
tických vln
- tepelně radiové záření, které nese informace o teplotě
a vnitřních hodinách orgánů
- nízkofrekvenční elektrická pole o frekvencích od nuly
po tisíc kmitů za sekundu, které se silně projevují v lidských
tkáních
- magnetická pole o stejné frekvenci, která se využívají
k výzkumu mozku
- akustické signály, které vznikají při činnosti vnitřních
orgánů, svalstva a p o d o b n ě ve spektru infrazvuku, m i m o
práh dosahu lidského sluchu

58
 - v y s o k o f r e k v e n č n í a k u s t i c k é signály, jež mají charakter
š u m u a j s o u spojeny s m o ž n ý m i zdroji na molekulární a bu­
n ě č n é úrovni
- bioluminiscenční signály, j e ž j s o u blízké infračervené­
mu a ultrafialovému rozs;ahu o p t i c k é h o spektra elektromag­
netických vln, p o d m í n ě n ý c h b i o c h e m i c k ý m i reakcemi v or­
ganizmu
- z m ě n y stavu a fyz:ikálně-chemických vlastností p r o ­
středí k o l e m člověka, k t e r é způsobuje látková v ý m ě n a m e z i
okolím a o r g a n i z m e m p ř i p o h y b u lidského j e d i n c e
Superpozice ( s k l á d á n í ) těchto fyzikálních polí vytváří
takzvanou fyzickou a u r u . Výzkumy, které však p r o b ě h l y
m n o h e m později, p r o k á z a l y , že ve vnějším poli člověka na­
lezneme j e š t ě „ n ě c o " , c o m á n a rozdíl o d elektromagnetic­
k é h o záření j i n o u p o d s t a t u . „ V š e c h n y dosud s h r o m á ž d ě n é
údaje umožňují z f o r m u l o v a t postulát, že souběžně s fyzi­
kálním p o l e m má b i o l o g i c k ý objekt také pole vyšší roviny
skutečnosti neboli i n f o r m a č n í p o l e 4 1 . "
Soubor i n f o r m a č n í c h polí vytváří informační auru člo­
věka, která je spojená se strukturou ještě vyšší ú r o v n ě
a m ě n í se v závislosti na chování těchto soustav.

Člověk představuje korpuskulární vlnovou bytost,

která se „skládá" jednak z obyčejného, viditelného
a hmatatelného fyzického těla, a jednak
z neviditelného, nehmatatelného
elektromagnetického a Informačního pole, jež je
diferencováno na nejrůznější části (kvantové obaly).

V deníku Izvestija z 26. února roku 1997 se objevil člá­

n e k S. L e s k o v a „ Z á h a d a duše rozluštěna", v n ě m ž se obje­
vily informace o č i n n o s t i supertajné v ý z k u m n é laboratoře
Všeruského vědecko-výzkumného ústavu Binar, j e n ž j e

59
součástí Ruské a k a d e m i e lékařských a technických věd.
V ě d c ů m ukrytým v tajných laboratořích už dávno skončila
d o b a bezstarostnosti. V tržní e k o n o m i c e si na sebe věda
m u s í u m ě t vydělat, a proto v ý z k u m n ý ústav Binar musel
veřejnosti odhalit přibližně dvacet procent vlastních vý­
z k u m n ý c h projektů.
V rámci Všeruského vědecko-výzkumného ústavu Binar
funguje lékařské a rehabilitační středisko Biokristall X X I ,
o j e h o ž aktivitách píše laureát Státní ceny, člen Ruské akade­
mie lékařských a technických věd, doktor technických věd O.
A. M a š k o v ve sborníku Binar Aura Z č. 3 z roku 1997 (str.
37-39). Praktikující lékař B. Bleskin vypráví, že s pomocí
speciální aparatury provádějí „korekci pacientovy a u r y " 4 2 .
Vědci m i m o j i n é předvedli aparaturu Aura 015, což je
přístroj, který nahrazuje senzibila. „ N a l e š t ě n á polosférická
zrcadla, neviditelné vodiče, lehátko, j e h o ž konstrukce bere
ohled na čakiy a akupunkturní body a které p o m a l u klouže
k tajemnému z á m o t k u , fázovému invertoru... „ K o v o v ý ro-
bot-senzibil" je u m í s t ě n ve vedlejší místnosti, jejíž stěny
j s o u pobity stříbřitým plechem. Skupinu pacientů Binaru
tvoří lidé, j e ž j s o u zaměstnáni na rizikových pracovištích.
V poslední době k n i m zamířili d o k o n c e i američtí k o s m o ­
nauti.
Celá věda přitom spočívá v tom, že naše fyzické tělo se sklá­
dá z elementárních částic, které představují malinké rotující
víry, jež vytvářejí torzní pole různých orgánů. Jakákoliv změna
na subbuněčné úrovni způsobí změnu v soustavě polí. Pokud
badatelé tyto změny zachytí včas a budou působit speciálně ge­
nerovanými poli na auru daného jedince, mohou dát poškozený
43
orgán do pořádku .
Tradiční medicína dosud n e d o k á ž e zachytit chorobu ve
fázi, která ještě není patologická. Biopole je však už poru­
šené, robot se nemýlí. L é č b a probíhá individuálně; přístroje
nejprve zaznamenají informace z b i o r e z o n a n č n í h o obalu
člověka a poté je upravují na potřebné parametry.

60
 Supermoderní zařízení Radij 001 dokáže při vyšetření bi­
opole člověka diagnostikovat j e h o organizmus a o d h a l i t pato­
logické procesy a ohniska pět až sedm let před j e j i c h klinic­
k ý m projevem 4 4 .
Generální ředitel Všeruského v ě d e c k o - v ý z k u m n é h o ústa­
vu Binar E. Krjuk, laureát Ceny Alexandra Č i ž e v s k é h o , člen
Ruské akademie lékařských a technických věd, d o k t o r tech­
nických věd a doktor energoinformačních věd o z n á m i l , že
byla nakonec nalezena o d p o v ě ď na j e d n u z nejmučivějších
otázek vědy. „Biopole skutečně existuje a m ě ř e n í m b y l o p r o ­
kázáno, že j e h o rozsah činí 7-8 milimetrů ( m y š l e n o s a m o ­
zřejmě v radiových frekvencích). Vědci dále zjistili, ž:e k a ž d ý
člověk vytváří otevřený rezonanční obvod a j e h o a k u p u n k -
turní body představují jakousi vlnovou diodu, p ř i č e m ž celý
světový éter je naplněn virtuálními fotony, které nejsou o m e ­
zeny žádnými h r a n i c e m i 4 5 . "

Současná věda prokázala, že kromě fyzického těla

disponuje člověk biopolem, které obsahuje veškeré
informace, jež jsou nezbytné pro rozvoj daného
organizmu od okamžiku jeho početí.

P o k u d z j a k é k o l i v příčiny došlo k oddělení n ě j a k é části

fyzického těla (například a m p u t a c e n o h y nebo r u k y ) , p o t o m
biopole j a k o t a k o v é zůstává b e z e z m ě n . N e m ě n í s v é r o z m ě ­
ry ani v závislosti na růstu fyzického těla (od k o j e n e c k é h o
věku až do dospělosti), je totiž od okamžiku početí, tedy už
od s a m é h o počátku, „ d o s p ě l é " . Veškeré fungování organiz­
m u j e u r č o v á n o j e h o biopolem. Jakákoliv j e h o d e f o r m a c e s e
m u s í projevit na fungování orgánů a orgánových soustav, na
27
činnosti j e h o buněk, a d o k o n c e i na stavu m o l e k u l . B i o p o ­
le tak představuje „zpravodajskou službu", která z í s k á v á in­
formace zvnějšku a řídí život d a n é h o organizmu.

61
 V roce 1996 se v Moskvě konala konference nazvaná „Nové
vědecké postupy na prahu 2 1 . století", kde se setkali vědci
a inženýři z různých ruských měst i zahraničí a dospěli k násle­
dujícímu společnému rozhodnutí: „Další rozvoj vědy není mož­
ný bez toho, aniž bychom brali v potaz fenomén, jejž označuje­
me jako biopole neboli energetické a informační pole 4 6 ."

2.3. Kirlianův efekt

V roce 1939 ruští výzkumníci Semjon Davidovič Kirlian
a jeho žena Valentina objevili záhadné světélkování kolem lid­
ských prstů. Zařídili si doma laboratoř a v průběhu pětadvaceti
let se zabývali zdokonalováním zařízení, které umožňovalo po­
zorovat a fotografovat mihotající se světélkování listů rostlin,
akupunkturních bodů či článků na rukou i nohou 5 .
Odhalili skutečnost, že elektrická koróna kolem prstů
mění barvu a rozměry v závislosti na psychickém a emociál-
ním stavu daného jedince. Právě tato vlastnost světélkující
aury upoutala pozornost badatelů, způsobila vydání řady pu­
blikací a celosvětově proslavila oba vynálezce z Krasnodaru.
Jméno Kirlian je nerozlučně spjato s chvějícími se namodra­
lými aurami a ve světě pevně zakotvil pojem Kirlianův efek-
t 2 7 , 3 6 . Sám S. D. Kirlian však poté, co provedl rozsáhlý vý­
zkum a získal třicet patentů na vynálezy, bohužel zemřel na
nemoc plic, neboť neměl prostředky na léčebnou cestu do
zahraničí. Inu, takový je úděl průkopníků v naší vlasti.
Za posledních dvacet let nahromadili badatelé o b r o v s k é
množství v ě d e c k é h o materiálu spojeného s u v e d e n ý m efek­
tem. Objevili řadu zajímavých případů, například světélko­
vání listí se mění, když se objeví ekologicky škodlivé látky.
Na základě Kirlianových fotografií se podařilo p r o k á z a t
vzájemné p ů s o b e n í rostlin, na s n í m c í c h je zřetelně patrné,
j a k aura j e d n é potlačuje auru j i n é , j a k se m ě n í její r o z m ě r y
a barva v blízkosti listu aktivnějšího souseda.
Nejzajímavější a nejnadějnější výsledky se ale p o c h o p i ­
telně vztahují ke světélkování lidské p o k o ž k y (obr. 1).

62
 palec
oblast hlavy oblast hlavy

nos, oko nos, oko nos, oko

čelist čelist čelist

krk, štítná žláza krk, štítná žláza

ukazováček
příčný tračník příčný tračník
sestupný vzestupný tračník
tračník oblast šíjová slepé střevo
oblast hrudní apendix
konečník
oblast bederní kyčelník
rektum

kost křížová kost křížová

prostředník
oblast hlavy oblast hlavy
krevní oblast hrudní krevní
oběh lymfa oběh

srdce oblast břicha srdce

ledviny játra játra ledviny

prsteník
epifýza, Šišinka epifýza, šišinka
hvpofýza,podvěsek hypotalamus
mozkový
nervová endokrinní soustava
nervová
soustava slinivka břišní, pankreas soustava
nadledvinka nadledvinka
urogenitální soustava urogenitální soustava

koronární cévy
malíček koronární cévy

srdce srdce
tenké střevo

ledvina ledvina

dýchací systém dýchací systém

Obr. 1. Diagnostická tabulka

63
 V roce 1961 se m a n ž e l ů m podařilo pozorovat a vyfoto­
grafovat pokožku lidského těla při proudění vysoké frekven­
ce, přičemž se ukázalo, že dané proudy vycházejí z j e d n o h o
bodu a vstupují do druhého. Podobají se korónovým výbo­
j ů m , protuberancím a mívají nejrůznější odstíny. Barva a in­
tenzita tohoto světélkování je závislá na psychickém a e m o ­
cionálním stavu daného jedince. Za normálních okolností je
záření vyrovnané, zatímco například při řešení i toho nejjed­
noduššího úkolu se začíná intenzivně pohybovat.
Manželé Kirlianovi si povšimli, že u lidí, které vyfotogra­
fovali na barevný film, se různé části těla zobrazují nejrůzněj-
ším způsobem: srdeční oblast zmodrá, předloktí zezelená,
stehna získají olivovou barvu. Náhlé emoční prožitky a one­
mocnění se také odrazily na výsledné barvě.
Ze všech výše uvedených skutečností vědci vyvodili p o ­
měrně důležité závěry:
- energie, kterou organizmus využívá, je vyzařována vy­
sokofrekvenčními proudy
- každý orgán, kterákoliv tkáň a buňka vyzařuje v přiroze-
ných podmínkách proudy ve spe­
cifickém spektru, které je pro ně
charakteristické
- v případě náhlých, nečeka­
ných změn se spektrum frekven­
cí náhle mění, lze zaznamenat
posun na jednu či druhou stranu
spektra (záleží na tom, zda je
činnost vyzařujícího orgánu ak­
tivizována nebo t l u m e n a ) 3 6 .
Jedinec plný sil a překypující
zdravím světélkuje ostře a pravi­
delně (obr. 2), zatímco poruchy
energetické rovnováhy či zánět-
livé procesy způsobují trhliny,
díry a bloky ve vyzařování.

64
 Budoucí n e m o c , která se ještě na rovině fyzického těla
neprojevila, o sobě dává vědět pohasínajícím, nerovnoměr­
n ý m a přerušovaným světélkováním. Německý lékař P. M a n ­
del sestavil na základě obrovského množství statistických
údajů modely, které objasňovaly, j a k souvisejí různé typy
světélkování s konkrétním fyziologickým stavem. Tato m e ­
toda, j e ž byla realizována s p o m o c í počítače, umožňuje pro­
vést včasnou diagnostiku onemocnění, která je v současné
době v klinické praxi velmi rozšířena 3 6 .
Profesor K. G. Korotkov, doktor technických věd, k p r o ­
blematice u v á d í 4 1 : „ Z a z n a m e n a n é charakteristiky neurčují
p o u z e stav fyzického těla, ale v první řadě stav energoinfor-
m a č n í h o obalu. Struktura kirlianovského vyzařování prstů
na rukou odráží široké spektrum j e h o energetických, psy­
chologických a emociálních zvláštností. V souvislosti se
v z n i k e m n o v é generace počítačových přístrojů kirlianov­
ského typu se otevřela m o ž n o s t p r o n i k n o u t m n o h e m hlou­
běji do tajemství lidské bytosti."
Záření n e v y c h á z í p o u z e z vnějšího obalu, už staří indičtí
m u d r c o v é věděli, že každý orgán září, stejně j a k o každá
kapka krve, a že v srdci se n a c h á z í bod, který začíná žít j a k o
první a j a k o poslední umírá. Tento bod svítí d r o b n ý m nafia­
lovělým p l a m í n k e m . Sovětský v ý z k u m n í k P. J. Jegorov
v roce 1981 pořídil s p o m o c í vysokofrekvenčních fotosond
39
snímky aury vnitřních orgánů člověka .
Profesor K. G. K o r o t k o v zdokonalil přístroje m a n ž e l ů
Kirlianových tím, že zařízení digitalizoval a rozpracoval
n o v o u v ý z k u m n o u m e t o d u , která dostala název vizualizace
elektrického výboje v plynu. Podařilo se mu vytvořit pří­
stroj, j e n ž byl s c h o p e n zobrazit celou lidskou auru. „ K o m ­
plexní charakter vizualizovaných snímků, tedy m n o h o v r s -
tevnatost informací, které j s o u v nich obsažené, u m o ž ň u j e
spojit tato zobrazení s představami o lidské auře j a k o o nej-
obecnější m a p ě distribuce polí biologického objektu v pro­
41
storu ."

65
 K o r o t k o v ů v přístroj používala skupina profesora lékař­
ství E. M u l d a š e v a b ě h e m j e d n é z expedic do Himaláje. Tý­
deník Argumenty i fakty číslo 1 z roku 1999 uveřejnil k člán­
ku „Proč jogíni žijí stovky l e t ? " dvě fotografie aury profeso­
ra Muldaševa, které byly pořízeny s p o m o c í K o r o t k o v o v y
aparatury.
V ezoterické a okultní literatuře se velmi často vyskytují
obrázky lidské aury, j a k ji vidí ty či ony osobnosti, které
disponují schopnostmi m i m o s m y s l o v é h o vnímání. D o k o ­
nalá shoda nakreslené aury se z o b r a z e n í m na fotografii je
doslova šokující.

Kirlianův efekt nezvratně prokázal existenci

neviditelné vnitřní záře jedince, která se nachází pod
povrchem jeho fyzické schránky.

Měření fyzikálních parametrů biopole, Kirlianův efekt,

m i m o t ě l e s n á cestování i další skutečnosti znovu a z n o v u
potvrzují dávnou pravdu: „Ve člověku je obsažena částice
r o z u m n é h o a nesmrtelného p o č á t k u . "
A. N. Perevozčikov ve své knize Senzibilové - mýtus
nebo realita (Ekstrasensy - m i f i l i reálnost', 1989, M o s k v a )
uvádí: „Poslední výzkumy prokázaly, že fyzikální p o l e člo­
věka, j e ž j s o u u m í s t ě n a v prostoru a času, mají odstíny
všech barev duhy, díky č e m u ž m o h o u poskytnout informa­
ce o b i o c h e m i c k ý c h procesech d a n é h o organizmu. Č l o v ě k
tudíž přesahuje hranice svého těla v p o d o b ě fyzikálních
polí, j e ž září r ů z n ý m i b a r v a m i . "
Doktor filologie A. K. M a n ě j e v v publikaci Filozofická
analýza vědeckých protikladů (Filosofskij analiz antinomij
nauki) charakterizuje rozdíl mezi fyziologií a p s y c h i k o u
lidského organizmu následujícím z p ů s o b e m : „Fyziologie

66
představuje funkční struktury, které lze v podstatě vyčerpat
jako soustavu fyzikálně-chemických procesů, j e ž se usku-
tečňují v p ř í t o m n o s t i biopole; p s y c h i k a zahrnuje funkce j i n é
roviny o r g a n i z m u , to z n a m e n á ú k o l y vlastní úrovně b i o p o ­
le, a představuje soustavu n e e n t r o p i c k ý c h procesů o d r a z o -
vč-informačního plánu. N e p ř e d s t a v u j e tedy plán fyzikálně
chemický či fyziologický 2 7 ."
Na základě v š e c h výše u v e d e n ý c h skutečností se nabíze-
jí dvě otázky:
1. Je m o ž n á existence bílkovino-nukleové formy života
bez působení b i o p o l e (energoinformačního pole)?
2. Je m o ž n é , aby biopole existovalo samo o sobě, aniž by
bylo spojeno s fyzickým t ě l e m ? Badatelé provedli řadu ex­
perimentů, aby dokázali o d p o v ě d ě t na první otázku.
Na základě zjištění člena Ruské akademie lékařských
a technických věd P. P. Garjajeva došlo u izolovaných zárod­
ků k c h r o m o z o m o v ý m aberacím, molekuly dědičnosti se de­
formovaly a rozpadaly, vývoj byl z n e m o ž n ě n a organizmy
zahynuly. Jednodenní kuřata a myši, které vědci umístili do
speciálních odstíněných klecí, do nichž nepronikala vnější
pole, bez ohledu na optimální životní podmínky za několik
dní uhynuly. Jejich organizmus se bez působení energetické­
ho a informačního pole Z e m ě n e m o h l rozvíjet.
O b d o b n é p o k u s y s využitím h y p o m a g n e t i c k ý c h k o m o r
prováděli r o v n ě ž v ý z k u m n í c i p o d vedením člena R u s k é
akademie lékařských věd a R u s k é a k a d e m i e přírodních věd
V. P. Kaznačejeva. Na základě detailního v ý z k u m u dospěli
vědci k následujícímu závěru: „Bílkovino-nukleová forma
života n e m ů ž e existovat bez b ě ž n é h o elektromagnetického
28
prostředí ."
O d p o v ě ď na d r u h o u otázku poskytl profesor K. G. K o ­
rotkov, j e h o ž p o k u s y j s o u p o p s á n y v následující kapitole.

67
 2.4. Světlo po životě
Teprve až zkušenosti s využitím Kirlianova efektu při
z k o u m á n í pacientů, a také celá řada prací, j e ž se věnovaly
v ý z k u m u fyzických procesů, které vedou k vytváření fanta-
zijních představ, u m o ž n i l y přistoupit k r o z b o r u fenoménu
života po životě.
Výchozí myšlenka byla prostá: jestliže existují viditelné
„rozvody" energie v živém těle, pak to znamená, že můžeme
spatřit, j a k tato síla po smrti vyhasíná, jak se mění a jakým způ­
sobem dochází k přechodu živé energie do stavu strnulosti.
Stejně j a k o každý jiný mechanizmus, m ů ž e také tělo fun­
govat pouze v případě soudržnosti a práceschopnosti svých
základních částí, především pak při aktivitě mozku a míchy.
Narušení těchto struktur nastává v okamžiku „zúčtování se
životem", takže duše (ve smyslu biopole), pokud existuje,
musí po smrti fyzického těla, po odtržení oné stříbrné nitě,
vést svou vlastní, nezávislou existenci.
„Opouští duše své tělo náhle, v okamžiku srdečního se­
lhání, zástavy dechu n e b o ve chvíli destrukce m o z k o v ý c h
struktur? K d y ž odletí, navštěvuje pravidelně svou tělesnou
schránku bez života, odejde a znovu se vrací, aby tělo v ur­
čitém m o m e n t ě opustila definitivně a odešla do j i n é h o živo­
ta36?"
V současnosti nashromáždili vědci velké množství sub­
jektivních důkazů, které se týkají dělení duchovní sub­
stance a jejího h m o t n é h o nositele. Výzkumníci mají všech­
ny důvody k tomu, aby mohli předpokládat, že toto rozdělení
neprobíhá v j e d i n é m okamžiku, ale že se j e d n á o proces, kte­
rý trvá právě určitou dobu a má své zákonitosti a fáze.
Profesor K. G. K o r o t k o v provedl se skupinou spolupra­
covníků v roce 1992 řadu v ý z k u m ů v márnici Prvního ústa­
vu lékařství v Petrohradu, aby tento p ř e d p o k l a d ověřil. M e ­
todologii a výsledky těchto pokusů popsal v knize Světlo po
životě (Svet posle žizni). C e l k e m bylo p r o v e d e n o deset sérií
experimentů, z nichž každá trvala tři až pět dní. Mezi ze-

68
mřelými byli m u ž i , ale také ženy ve věku od devatenácti do
sedmdesáti let. Co se týče tel, byla z k o u m á n a h o d i n u až tři
hodiny po smrti. Levá ruka byla od zápěstí až ke konci p r s ­
tů u p e v n ě n a do speciálního zařízení, které zajišťovalo stá­
lou polohu v p r ů b ě h u celého e x p e r i m e n t u . Už d o p i s o v a t e l
A k a d e m i e věd Běloruské socialistické republiky A. I. Vej-
nik zdůraznil 2 7 , že: „ P o k u s y ukazují, že nejjasnějšími zdroji
lidského záření j s o u oči a k o n e č k y p r s t ů . " K a ž d o u h o d i n u
vytvářeli badatelé výbojkové snímky prstů z e m ř e l é h o . P o
skončení p o k u s ů byly všechny fotografie počítačově zpra­
covány 3 6 .
První e x p e r i m e n t y prokázaly, že zásadní rozdíly m e z i
světélkováním m r t v ý c h a živých těl neexistují. 3 6 Tuto sku­
tečnost m ů ž e m e interpretovat j a k o experimentální d ů k a z
nepřítomnosti h r a n i c e mezi ž i v ý m a m r t v ý m stavem. P r o b í ­
há plynulý p ř e c h o d a p o s t u p n é odloučení j e m n o h m o t n é h o
těla od fyzického. V závislosti na smrtelné příčině p r o b í h á
tento přechod různě, silný nárůst energie a zesílené záření
však badatelé pozorovali při všech p o k u s e c h v průběhu prv­
ních čtyřiadvaceti hodin.
V případech p o k l i d n é smrti seniorů je životní cyklus j e ­
dince završen přirozeně - duše pokojně opouští svůj obal,
který už nikdy n e b u d e potřebovat. Tento proces však n e p r o ­
bíhá najednou, j e š t ě den n e b o dva totiž zůstává s fyzickým
tělem. Zdá se, že b ě h e m této doby musí dojít k jakési trans­
formaci vztahu m e z i fyzickým a j e m n o h m o t n ý m tělem.
Poté se energie světélkování utlumuje, po j e d n o m až d v o u
dnech proces pokračuje bez p r u d k ý c h výkyvů dál, ale sig­
nál nemizí.
Zcela j i n á je však situace v případě nečekané, n á h o d n é
smrti. Daný j e d i n e c totiž neprošel životní cestou až na konec,
a proto se duše nechce rozloučit s tělem v takové rychlosti,
brání se, j a k o by zpochybňovala fakt toho, co se odehrálo.
D v a dny, celých osmačtyřicet hodin, se energie vlní a n e m ů ­
že se uklidnit až do chvíle, než je konečně jasné, že se žádný

69
návrat nekoná. Zbývá poslední záblesk a světélkování prudce
uhasíná, j a k o by někdo vypnul vnitřní zdroj, který v těle udr­
žoval energii. J e m n o h m o t n ý obal odlétá a přetrhává poslední
nitky, které jej spojují s fyzickým tělem. Poté už na Zemi
zbude j e n neživá schránka, která světélkuje stále a pravidel­
ně.
V případech tragické a vědomé smrti sebevrahů pozoro­
vali badatelé během celého experimentu prudké a dramatické
kolísání signálů. „ J e m n o h m o t n é tělo kvílí, protestuje a brání
se, není připraveno k odchodu, není hotové, n e m ů ž e najed­
nou opustit fyzické tělo, s nímž se ještě krátce předtím trápi­
lo, bojovalo s ním, prožívalo i pochybovalo. Neklidná duše
se toulá blízko svého předchozího bydliště, nedokáže se od
něj osvobodit, světélkování nepohasíná a vnitřní žár živí stále
nové a nové záblesky energie 3 6 ."
Profesor K. G. K o r o t o k o v popsal své pocity b ě h e m ná­
vštěvy ústavu, kde se nacházela mrtvola s přístroji, které
k ní byly připojeny, takto: „Je to obyčejná p r á z d n á místnost,
která se nachází na vzdálenějším konci suterénu, přibližně
dvacet metrů od v c h o d o v ý c h dveří. P o m a l u j s e m se v míst­
nosti dal do pohybu, dostávám se doprostřed sklepního pro­
storu, když v tom najednou v n í m á m čísi u p ř e n ý p o h l e d . . .
Zcela zřetelně cítím j e h o p ř í t o m n o s t . . . p ř i c h á z í m až k ne­
božtíkovi a spouštím zařízení. M á m pocit, j a k o by se n ě k d o
nacházel poblíž a pozoroval všechny moje úkony, v oné pří­
tomnosti však necítím žádné nepřátelství, je to pouhý
v o y e u r . . . Po skončení m ě ř e n í j s e m vypnul aparaturu a beze
spěchu se vracel ke d v e ř í m . . . V zádech j s e m ale stále až do
opuštění místnosti cítil upřený pohled, teprve když se za
m n o u zabouchly k o v o v é dveře, j s e m pochopil, j a k se po
těch dvaceti minutách cítím u n a v e n ý 3 6 . "
Možná se ptáte, proč zkoumání těl po pátém dni končí? Pro­
fesor Korotkov vysvětluje, že badatelé jsou povinni vrátit těla
zemřelých soudním orgánům ve lhůtě, která odpovídá přísluš­
ným právním normám. Do budoucna však výzkumník počítá

70
s tím, že vědci budou provádět experimenty až do čtyřicátého
dne. Každý si dokáže představit, jaký je to obtížný úkol.
K d y ž K o r o t k o v o v a skupina prováděla pokusy v m á r n i ­
ci, všimla si, že všichni pracovníci byli velmi rychle u n a v e ­
ni a cítili se j a k o „ m á t o h y " . S p o m o c í Kirlianova efektu za­
znamenali badatelé výrazný pokles energie spolupracovníků,
o čemž svědčily fotografie, které byly pořízeny na začátku
a na konci pracovního dne. „ Z d á se, že mrtvá těla v přechod­
n é m stavu otevírají kanál, který spojuje náš svět s j i n o u reali­
tou. Touto cestou odchází energie, a když se nějaký člověk
dostane do kontaktu s o n í m kanálem, je vtažen do silového
pole m o c n ý c h v e s m í r n ý c h sil. Začínají fungovat zákony,
které z á s a d n í m z p ů s o b e m ovlivňují náš stav i celý život.
Jejich vysvětlení ale d o p o s u d n e z n á m e 3 6 . "
P o d o b n é e x p e r i m e n t y p r o b ě h l y také v leningradské La­
boratoři fyziologického výzkumu, k objevení biopole přitom
tamní badatelé používali přístroj, který byl obdobou toho,
j e n ž přispěl k odhalení magnetických polí v prostoru. Zaříze­
ní dokázalo zaznamenat přítomnost pole ve vzdálenosti čtyř
metrů od živého těla a registrovalo také záření, které z těla
vycházelo po klinické smrti čili v době, kdy již ustala m o z k o ­
vá a srdeční činnost. V j e d n o m případě se ukázalo, že záření
po klinické smrti je dokonce silnější, než u kohokoliv z pří­
tomných výzkumníků 1 7 .

Pokusy neomylně prokázaly, že po smrti fyzické

schránky jemnohmotné tělo (duše) žije dál.

N e m y s l í t e , že je díky těmto d ů k a z ů m načase uvěřit ná­

b o ž e n s k ý m t v r z e n í m a zároveň se vážně zamyslet nad svým
p o z e m s k ý m ž i v o t e m i j e h o následky? Ne náhodou tvrdí do-

71
pisovatel Akademie věd Běloruské republiky A. I. Vejnik,
48
že : „.. .Náboženství musí vždy hrát vedoucí úlohu, zatímco
věda je předurčena k tomu, aby jej harmonicky doplňovala."

2.5. Efekt fantomu

Jeden z důležitých objevů, který byl učiněn za pomoci Kir-
lianova efektu, se nazývá fantom listu. Poprvé se o n ě m zmínili
Ostender a Schröder ve studii Psychické objevy za železnou
oponou (Psichičeskije otkrytija za železnym zanavesom) 5 .
Na počátku o s m d e s á t ý c h let narazila sovětská věda na
jev, který svědčil o tom, že do přítomnosti vstupují informa­
ce z j i n é epochy.
Pokud Kirlianovou m e t o d o u vytvoříme fotku listu, objeví
se zřetelné obrysy s množstvím svítících bodů. V živém listě
se tyto vzory neustále mění, když však list uvadá, kresba po­
stupně slábne, až nakonec úplně zmizí. Výzkumníci zjistili,
že když bezprostředně před fotografováním odštípneme z lis­
tu malý kousek, na fotografické desce se zobrazí celý, se vše­
mi žebry a žilkami, přičemž hranice chybějící části se vyzna­
čuje m é n ě j a s n ý m světélkováním a připomíná „botanické
přízraky". Pokud b u d e m e Kirlianovou metodou snímat pou­
ze onen malý odtržený kousek, pak se na fotografické desce
objeví rovněž celý list, j e h o zobrazení však b u d e tím bledší,
čím menší kousek listu b u d e vyfocen 1 7 .
V ý z k u m e m tohoto ú k a z u se zabývala ř a d a ruských ba­
datelů, například i a k a d e m i k P. P. Garjajev, který uvádí 4 9 :
„ N a základě fantomu listu j s m e uskutečnili experimentální
výzkum, při n ě m ž j s m e se přesvědčili, že tento j e v skutečně
existuje a my jej m ů ž e m e reprodukovat nejen v u m ě l ý c h
vysokonapěťových, vysokofrekvenčních elektrických p o ­
lích, ale také v přirozených polích slabého záření rostliny."
O b d o b n é experimenty s dobrými výsledky prováděli věd­
ci i v zahraničí, m i m o j i n é pracovníci laboratoří T h e l m y
Mossové v Los Angeles a Henryho Dekina v San Francisku.

72
Zanedlouho poté vyfotografoval proslulý vědec Ch. S. Burr
z univerzity v Yale s e m e n o pryskyřníku. Na fotografické
desce se však k překvapení badatelů objevilo světélkování,
které přesně o d p o v í d a l o p o d o b ě „ d o s p ě l é h o " květu této
rostliny, která dosud ve skutečnosti nevyrostla 1 8 . Stačilo
však, aby se tato energetická forma naplnila a t o m y a m o l e ­
kulami, a kvítek se stal p r o náš zrak viditelným a reálným.
Z n a m e n á to, že ještě před v z n i k e m rostliny existuje její psy-
chotropní vzor, který zaručuje správné naplnění fonny mole­
kulami, čímž kontroluje růst kvítku a j e h o vzájemné působe­
ní s vodou, půdou a světlem. Energie shromážděná v semín­
ku (vědci ji označili j a k o ektoplazmu čili kvantové pole) již
vytvořila odlitek květiny, který zbývá jen naplnit hmotou.
Všechny uvedené skutečnosti přivedly výzkumníky
k myšlence, že vyzařování energie k o l e m listu i s e m e n a vy­
tváří h o l o g r a m , který vystupuje v roli silového pole, j e ž or­
ganizuje h m o t u . „Ukazuje se, že podat vysvětlení vzniku
fantomů u rostlin... není bez použití principů holografie vů­
bec m o ž n é . . . V případě fantomu rostlin si zbylá část p l o c h y
listu ,pamatuje' ztracenou část a za určitých p o d m í n e k ji
regeneruje v p o d o b ě fantomu p o l e 4 9 . "
Holografický charakter biopole m ů ž e zajistit p o u z e vl­
n o v á struktura (pole).

2.6. Několik slov o holografii

Holografie je m e t o d a založená na vlnové interferenci, je­
j í m ž prostřednictvím získáme zobrazení vybraného p ř e d m ě ­
tu. Vlnová interference představuje sčítání nebo odečítání
energií vln při jejich průniku prostorem. V místě, kde se ener­
gie spojují, vzniká světlá oblast, naproti tomu tam, kde se
odečítají, se objeví tmavá zóna. K interferenci dochází p o u z e
u koherentních vln (jde o vlny, jejichž rozdíl fází zůstane stá­
50
lý v čase n e b o se m ě n í podle přesně daného zákona ).

73
 Ke vzniku holografických znázornění dochází následují­
c í m z p ů s o b e m : od zdroje laseru směřují dva světelné prou­
dy, j e d e n na fotografovaný p ř e d m ě t a druhý na zrcadlo.
Vlny, které se odrazí od objektu i zrcadla musejí d o p a d n o u t
na fotografickou desku se světločivým p o v r c h e m , kde dojde
k jejich vrstvení. Vlna, j e ž se odrazí od objektu, se nazývá
předmětová, a ta, j e ž se odrazí od zrcadla, se nazývá opěr­
ná. Při sěítání těchto vln vzniká složitý interferenční obraz
(obsahuje informace o objektu), kterému se říká hologram.
Struktura z á z n a m u informací na h o l o g r a m u představuje
soustavu střídajících se světlých a t m a v ý c h prstenců, pří­
m o č a r ý c h n e b o vlnitých pruhů, ale také m ů ž e mít krystalic­
kou skvrnitou kresbu. Šířka pruhů činí několik m i k r o n ů ne­
boli angströmů. K a ž d ý ú s e k h o l o g r a m u obsahuje veškeré
informace o fotografovaném předmětu, n e b o ť světelný pa­
prsek, odrážející se od kteréhokoliv b o d u objektu, se nalézá
v k a ž d é m b o d ě na p o v r c h u fotografické desky. N a v e n e k se
hologram vůbec nepodobá fotografovanému předmětu,
v zašifrované p o d o b ě však obsahuje p r o s t o r o v é (trojroz­
m ě r n é ) a barevné zobrazení d a n é h o objektu 5 0 .
P o k u d tento h o l o g r a m osvětlíme o p ě r n o u vlnou z téhož
zrcadla (vlna musí být koherentní), pak se doslova s t a n e m e
svědky kouzla. V určité vzdálenosti od nás se objeví zdánli­
vě objemný obraz objektu (statická světelná vlna), který
stěží rozlišíme od originálu. Je to jakýsi d r u h přízraku, jejž
m ů ž e m e ze všech stran obejít n e b o j í m projít.
Z á k l a d y holografie položil v roce 1948 anglický vědec
D e n n i s Gabor. N e d o s t a t e k silných zdrojů k o h e r e n t n í h o
světla mu však n e u m o ž n i l získat kvalitní holografický ob­
raz. „ D r u h ý d e c h " nabrala holografie v letech 1 9 6 2 - 6 3 , k d y
američtí fyzikové E m m e t t Leith a Juris U p a t n i e k s použili
j a k o světelný zdroj laser. Holografii lze aplikovat na jaký­
koliv druh vlnění, což z n a m e n á , že m o h o u existovat optic­
ké, zvukové, tepelné a p o d o b n é h o l o g r a m y v celé šíři frek­
vence vlnových kmitů. P o k u d člověk n e n í s c h o p e n tuto

74
frekvenci z a z n a m e n a t svým sluchem a zrakem, p o t o m h o l o -
grafická zobrazení zůstávají neviditelná nebo neslyšitelná.
K r o m ě schopnosti vytvářet prostorový obraz disponuje
hologram j e š t ě další j e d i n e č n o u vlastností, kterou m ů ž e m e
bez p r o b l é m ů pochopit v případě, srovnáme-li h o l o g r a m
s fotografií. P o k u d o d s t ř i h n e m e polovinu snímku, zůstane
n a n ě m p o u z e polovina informací. O v š e m jestliže h o l o g r a m
osvětlíme laserem, zůstává obraz celý b e z ohledu na to, kte­
rá část fotky chybí. D o k o n c e i v případě, že z b u d e p o u z e
maličký k o u s e k h o l o g r a m u , d o s t a n e m e z něj při odpovída­
j í c í m osvětlení ú p l n é zobrazení p ř e d m ě t u . P r a v d o u zůstává,
že čím m é n ě k o u s k ů h o l o g r a m u m á m e , tím je kvalita obra­
zu horší. Na j e d n u fotografickou desku lze p o s t u p n ě zazna­
m e n a t několik h o l o g r a m ů a k a ž d ý z nich poté rekonstruovat
bez „ p ř í m ě s i " ostatních obrazů.
Šokující je i úspornost holografického k ó d o v á n í dat, ji­
n ý m i slovy p o č e t informací, které m ů ž e hologram pojmout,
n e m á k o n k u r e n c i ani v j e d n o m z dosud z n á m ý c h prostřed­
ků d a t o v é h o z á z n a m u . Schopnost informačního k ó d o v á n í
s p o m o c í h o l o g r a m u je natolik efektivní, že ji m ů ž e m e srov­
návat s u k l á d á n í m informací v lidské p a m ě t i 5 1 .
N y n í si z k u s m e představit, že dvě koherentní vlny se
v prostoru vrství j e d n a na druhou. Tam, kde se vlny sčítají,
vznikají h ř e b e n y (světlé zóny). Na místech, kde se odečíta­
jí, se objevují p r o h l u b n ě (tmavé oblasti). Takový fyzikální
proces, se, j a k už víme, nazývá interference, a vytváří v p r o ­
storu h m o t n é struktury (informační vzorce) neboli interfe-
rogramy, které obsahují informace v z a k ó d o v a n é m tvaru.

K tomu, abychom získali hologramy nebo

interferogramy, potřebujeme pouze koherentní vlny.

75
 Kapitola třetí

Pravda o světě
z pohledu vědy
Všichni sedíme ve stoce, jenom někteří z nás při tom
pozorují hvězdy.
Oscar Wilde

3 . 1 . Poznávání světa
V lednu 2001 vydaly zahraniční tiskové agentury zprávu
o „senzační" hypotéze, kterou předložili britští astronomové:
náš vesmír má svého dvojníka, který funguje paralelně 5 2 .
K p o d o b n é m u závěru došli pracovníci univerzity v Cam­
bridge Neil Trentham Ole Moller a Enrico Ramirez-Ruiz.
K d y ž si p ř e č t e m e takovou zprávu, p o s m u t n í m e ; vždyť
s tímto p ř e d p o k l a d e m přišel už v polovině šedesátých let
m i n u l é h o století v ý z n a m n ý sovětský astrofyzik, doktor fy­
zikálních a m a t e m a t i c k ý c h věd N. A. Kozyrev, který byl
konzervativními vědci o z n a č e n za dobrodruha.
N. A. Kozyrev domníval, a to nikoliv b e z d ů v o d n ě , že
paralelně s naším v e s m í r e m existují i další vesmíry. Před­
pokládal, že mezi paralelními vesmíry a n a š í m v e s m í r e m
existují tunely neboli černé a bílé díry; černými přechází od
nás do paralelního vesmíru hmota, naopak bílými k n á m pu­
tuje energie.

76
 O něco později p r o z k o u m a l teoretické možnosti, j a k vy­
užít černých a bílých děr pro přechod do j i n ý c h d i m e n z í
vesmíru, korespondent A k a d e m i e věd Sovětského svazu N.
S. Kardašov: „ N á š prostor má m n o h e m složitější charakter,
než se z d á . . . N e n í vy­
loučeno, že existuje ne­
sčetné m n o ž s t v í prosto­
rů, které j s o u od sebe
vzájemně odd ěleny n e ­
k o n e č n ě d l o u h ý m časo­
v ý m ú s e k e m . Cesta d o
nabité černé díry se po­
dobá stroji času, který
umožňuje překonávat
n e k o n e č n ě velké vzdá­
lenosti za určité časové
úseky a p ř e k o n á v a t ne­
k o n e č n ě dlouhé časové
intervaly za krátký reál­
ný č a s 5 3 . "

N. A. Kozyrev

Za jednoznačné potvrzení Kozyrevovy hypotézy lze

v dnešní době p o v a ž o v a t senzační výsledky pozorování, je­
j i c h ž analýzy n e d á v n o zveřejnilo v ý z k u m n é oddělení N A S A
a které proběhly v roce 1992 s p o m o c í H u b b l e o v a telesko­
p u 5 4 . Poprvé v historii a s t r o n o m i e získali badatelé p ř í m ý
d ů k a z o existenci černých děr. Sice jich znali třicet osm,
o v š e m o jejich existenci dosud j e n uvažovali a z k o u m a l i je
p o u z e teoreticky.
Vědci z G o t t a r d o v a centra v e s m í r n ý c h letů N A S A , které
se nalézá v m ě s t e č k u Greenbelt ve státě Maryland, s p o m o ­
cí teleskopu p o p r v é z a z n a m e n a l i zmizení hmoty, j e ž se

77
v u r č i t é m okamžiku při p r ů c h o d u j a k ý m s i p ř e d e m d a n ý m
„ h o r i z o n t e m " j e d n o d u š e změnila v nic.
P o d l e tvrzení a s t r o n o m a Josepha D o l a n a objekt s ná­
z v e m Cygnus XR-1 - j e d n a z černých děr (v souhvězdí La­
butě) - který disponuje obrovskou hmotností, k sobě přita­
huje gigantické mraky plynů, j e ž se spirálovitě kroutí, ohří­
vají a začínají vydávat světlo v ultrafialovém spektru. Bada­
teli se podařilo na snímku odhalit takzvaný horizont jevu -
hranici, od níž už k ž á d n é m u vyzařování n e d o c h á z í . Z d á se,
že s o h l e d e m na stupeň přiblížení k oné hranici ultrafialové
spektrum postupně pohasíná. Dolan se domnívá, že černé
díry ve skutečnosti doslova „požírají" hmotu, a to tak, že ji do
sebe sají rychlostí deseti milionů kilometrů za sekundu 5 3 .
Tomu říkáme dobrodruh! S jakou úpornou snahou se kon­
zervativní vědci odvracejí ode všeho nového, přičemž argu­
mentují strašákem lživé vědy, čímž vracejí pokrok o desítky let
nazpět. Člen Ruské akademie lékařských věd a Ruské akade­
mie přírodních věd V. P. Kaznačejev v současnosti tvrdí 5 5 :
„V ruských přírodních vědách bezpochyby dochází k obrov­
skému vývoji, ovšem v akademických kruzích se i v dnešní
době setkáváme s politizací. Znovu se objevuje pojem lživá
věda, přičemž kanonizovaní badatelé neochvějně setrvávají na
svých židlích, protože chápou, že představujeme jejich kon­
kurenci." N e b u d e m e se však věnovat s m u t n ý m tématům
a vrátíme se zpátky k černým děrám.
V současnosti prověřují vědci ještě jednu zajímavou hypo­
tézu: domnívají se, že černé díry jsou fyzikální objekty, v nichž
56
dochází k „přetváření" hmoty na fyzikální vakuum .
O m n o h o z n a č n é m a složitém bytí nejednou hovořil také
věhlasný filozof, člen Estonské akademie nauk G. N a a n . K r o ­
mě j i n é h o se totiž domnívá, že při přechodu z j e d n o h o světa
do druhého může dojít ke z m ě n ě směru nebo rychlosti toku
času, k přeměně prostorové koordináty na časovou či n a o ­
pak. Připouští tedy existenci antiprostoru, který se p o d o b á
tomu, co m ů ž e m e pozorovat v zrcadle, kde se levá strana

78
mění na p r a v o u - ze včerejška se stává zítřek. Z t ě c h t o tvr­
zení je zřejmý určující výchozí bod N. A. K o z y r e v a , j e h o ž
znalostem, intuici a genialitě v d ě č í m e za objev toku času
j a k o zdroje energie, za odhalení dvojnosti světa a j e h o zrca­
dlového o d r a z u a řadu dalších.
O s u d N. A. K o z y r e v a ( 1 9 0 8 - 1 9 8 3 ) se v m n o h a o h l e d e c h
shoduje s o s u d e m naší z e m ě ve d v a c á t é m století 5 7 . J a k o ž á k
matematika G. M. Fichtenholze, akademika N. A. Morozo-
va a také a s t r o n o m a a k a d e m i k a A. A. B e l o p o l s k é h o zveřej­
nil svou první v ě d e c k o u stať ve v ě k u sedmnácti let, která
všechny překvapila p ř í s n o u logikou a přesností, s j a k o u v ní
vyjádřil své myšlenky. V o s m a d v a c e t i letech byl už badatel
z n á m j a k o t a l e n t o v a n ý a s t r o n o m , který předkládal n o v é ná­
vrhy. N á h l e se však v š e c h n o zhroutilo; v roce 1936 byl
u v ě z n ě n a strávil deset let v k o n c e n t r a č n í c h táborech.
Z a t í m c o byl z a v ř e n ý ve d v o u m í s t n é cele ve D m i t r o v -
s k é m c e n t r á l n í m táboře, promýšlel své v ě d e c k é nápady.
Právě t a m se zrodila m y š l e n k a , že h v ě z d y nepředstavují ja­
derný „ k o t e l " - jejich vnitřní teplota by totiž k u d r ž e n í ato­
m o v ý c h reakcí nestačila. H v ě z d a se nejspíš p o d o b á j a k é m u ­
si stroji, který z p r a c o v á v á dosud n e z n á m ý druh síly, zřejmě
energii času. K t o m u , aby m o h l badatel své hypotézy ověřit,
mu však chyběly k o n k r é t n í údaje a číselné p a r a m e t r y j e d ­
notlivých typů hvězd.
Jeho s p o l u v ě z e ň v cele o n e m o c n ě l rakovinou a zemřel,
což spolu s n e d o s t a t k e m p o t ř e b n ý c h vědeckých n o v i n e k
prohloubilo K o z y r e v ů v pocit samoty. S á m astronom se při­
znal, že nikdy p ř e d t í m neprosil B o h a o p o m o c tak n a l é h a v ě
a s takovou v í r o u j a k o p r á v ě v té d o b ě . J e d n o h o dne se stal
zázrak, n a j e d n o u totiž kdosi otevřel špehýrku ve dveřích
cely a o k é n k e m prostrčil ruku s knihou. U v ě z n ě n ý v ě d e c
n e m o h l uvěřit s v ý m očím, j e d n a l o se totiž o n o v é v y d á n í
d r u h é h o dílu k n i h y Kurz astrofyziky a astronomie hvězd. To
byla věc, k t e r o u p r á v ě potřeboval. Až do k o n c e života se
pak K o z y r e v d o m n í v a l , že se tato k n i h a objevila ve skrom-

79
né v ě z e ň s k é knihovně zcela n á h o d n ě . N e l z e však uvěřit
t o m u , že by se natolik odborná publikace, j e ž vyšla v o m e ­
z e n é m nákladu, dostala do vězeňské knihovny náhodou, na­
tož p a k na dalekém severu; lze spíše předpokládat, že n ě k d o
(?) na a s t r o n o m a myslel.
Za tři až čtyři dny zaregistroval knihu d o z o r c e a vězni ji
odebral. Avšak i tento krátký čas stačil vědci na to, aby si
z a p a m a t o v a l všechny potřebné informace. Ze dvou desítek
p e r z e k u o v a n ý c h a s t r o n o m ů se rehabilitace dožil p o u z e K o ­
zyrev. Na s a m é m konci války po přímluvě a k a d e m i k ů S. I.
Vavilova a G. A. Šajna došlo k p ř e z k o u m á n í j e h o „přípa­
d u " , což trvalo půl roku. P o d l e slov Nikolaje Alexandroviče
K o z y r e v a rozhodla o j e h o osudu poslední otázka vyšetřova­
tele, který se ho zeptal, z d a věří v Boha. D o t a z o v a n ý odpo­
věděl kladně, ačkoliv v o n é neutěšené době mu víra m o h l a
j e n o m uškodit. Vyšetřovatel ocenil j e h o slova j a k o potvrze­
ní upřímnosti „dvojnásobného o d s o u z e n c e " , načež byl K o ­
zyrev před stanovenou lhůtou propuštěn.
Z vězení se dostal v posledních prosincových dnech
roku 1946 a už 10. d u b n a následujícího roku se konala osl­
nivá obhajoba j e h o doktorské dizertační práce, v ě n o v a n é
zdrojům hvězdné energie. M i m o c h o d e m se nabízí otázka,
jak vůbec dokázal vypracovat natolik složitou práci b ě h e m
dvou měsíců po desetileté izolaci od světové v ě d y ? N a p a d á
nás j e n j e d i n á o d p o v ě ď : ochraňoval ho B ů h a vyšší r o z u m .
Je j e n otázkou času, kdy věda přijme v š e c h n y j e h o hypo­
tézy a v ý z k u m y a nastane doba, k d y výzkumníci všechno,
co N. A Kozyrev prohlašoval a na co p o u k a z o v a l , potvrdí,
stejně tak j a k o se to ostatně už nejednou stalo.

3.1.1. Proč je teorie tepelné smrti

vesmíru neopodstatněná
D r u h ý princip t e r m o d y n a m i k y (jde o oblast fyziky, která
z k o u m á p ř e m ě n u energie ve všech formách: teplota, práce,
elektřina a další) stanoví, že v přírodě existuje zásadní asy-

80
metrie neboli j e d n o s m ě r n o s t všech procesů, které v ní sa­
m o v o l n ě probíhají. To z n a m e n á , že všechny druhy energie
ve vesmíru se nevratně mění v teplotu, kterou více z a h ř á t á
tělesa předávají těm m é n ě z a h ř á t ý m . V důsledku t o h o se
teplota všech těles ve vesmíru na prvotní úrovni v y r o v n á v á
a nastupuje takzvaná tepelná smrt, j e ž je p o d m í n ě n á přeru­
šením všech druhů pohybu hmoty. D r u h ý princip t e r m o d y ­
n a m i k y j e formulován takto: v š e c h n y přirozené p r o c e s y
v přírodě provází nárůst entropie - funkce t e r m o d y n a m i c k é
soustavy, j e ž charakterizuje stupeň p ř e m ě n y řádu v n e p o ř á ­
dek (chaos, degradaci).
V knize Řád a chaos v přírodě (The Second L a w : Ener­
gy, C h a o s and F o r m ) Peter Atkins uvádí: „Vycházíme z dru­
h é h o principu t e r m o d y n a m i k y a d o m n í v á m e se, že kvalita
energie neustále klesá v závislosti na tom, j a k stále více de­
generuje. N a s t u p u j e stav chaosu, v š e c h n y události a j e v y se
v podstatě stávají n e z v r a t n ý m i . Energie mizí vždy a v š u d e ;
svět představuje koncentraci d e g e n e r a č n í c h jevů. J s m e děti
chaosu, v hloubi podstaty k a ž d é z m ě n y se skrývá rozpad.
Na počátku je p o u z e proces roztěkanosti a degradace; všech­
no zaplavuje vlna chaosu, která n e m á příčinu a nelze ji vy­
světlit. V tomto procesu chybí jakýkoliv prvotní cíl, probíhá
j e n nepřetržitý p o h y b . " Lépe objasnit podstatu druhého prin­
cipu t e r m o d y n a m i k y j e d n o d u š e nedokážeme, daný proces
degenerace energie, směřování celého okolního světa a nás
samých k chaosu, rozpadu i ke smrti je charakterizován ná­
růstem entropie.
58
N. A. K o z y r e v ve své p r á c i tvrdí: „Ve vesmíru neexis­
tují ž á d n é příznaky degradace, která vyplývá z d r u h é h o
principu [ t e r m o d y n a m i k y ] . Svět září nevyčerpatelnou roz­
manitostí, n e n a l e z n e m e v n ě m ani stopu po blížící se tepel­
né a radioaktivní smrti. M u s í m e si tudíž přiznat, že v příro­
dě stále existují reálné příčiny, které brání růstu entropie.
V š u d e ve světě, který překypuje různorodostí, probíhají
procesy, s n i m i ž m e c h a n i k a nepočítá a j e ž zabraňují j e h o

81
zániku. Tyto procesy se musejí podobat b i o l o g i c k ý m reak­
cím, které podporují život organizmů, a m ů ž e m e je proto
označit za ž i v o t a d á r n é . "
Dogmatičtí výzkumníci, kteří rozšiřují platnost druhého
principu termodynamiky na vesmír, se snaží vysvčtlit protiklad
mezi ním a skutečností tím, že zákon funguje pouze v uzavře­
ných soustavách. Kozyrev zdůrazňuje, že odkazy na nekoneč­
nost vesmíru a uzavřené soustavy nevysvětlují existující rozpo­
ry, neboť „dokonce i celé soustavy ve vesmíru jsou od sebe do
takové míry izolovány, že mohou být považovány za uzavřené.
Tepelná smrt se jim znatelně přiblíží, ještě než stihne přispěchat
pomoc zvenčí. Taková degradace soustav musí být poměrně
výrazná, je však prakticky n e z n a t e l n á 5 8 " .
Existují ovšem také jiné metody, j a k vysvětlit rozpory
mezi d r u h ý m principem a reálnou skutečností. Někteří vý­
zkumníci se domnívají, že se svět v důsledku neustále pro­
bíhajících katastrof nepřetržitě obnovuje, ačkoliv logicky
m u s í m e tato neštěstí považovat za b e z d ů v o d n á , protože
probíhají v rozporu s přírodními zákony. V m i n u l é m století
například geologové Georges von Cuvier a Leopold von
B u c h tvrdili, že vývoj Z e m ě provázely m o h u t n é katastrofy,
které planetu postupně regenerovaly - o v š e m příčinu těchto
katastrof vysvětlit nedokázali.
Současná geologie se opírá o princip aktualizace, který
rozpracoval a zdůvodnil Charles Lyell už v roce 1830: „Ději­
ny Z e m ě m ů ž e m e vysvětlit j e n tehdy, pokud b u d e m e vychá­
zet pouze z obyčejných přírodních sil, které fungují i v sou­
časnosti 5 8 ."
Za j e d n o h o z nej významnějších v ý z k u m n í k ů , kteří se
snaží rozšířit princip entropie i na vesmír, m ů ž e m e považo­
vat Ludwiga Boltzmanna, j e n ž podal statistický výklad dru­
h é h o principu termodynamiky. Tento badatel z k o u m a l ves­
mír j a k o m e c h a n i c k o u soustavu, která se skládá z obrovské­
ho množství částic a existuje nezměřitelně d l o u h o u dobu.
V soustavě s největší pravděpodobností funguje rovnováž-

82
ný stav, který ve svém důsledku souvisí s přítomností smrti.
M é n ě reálné, ale principiálně m o ž n é j s o u případy, k d y
v různých oblastech soustavy vznikají stavy nestability. Ta­
kové záblesky života podle v ě d c o v a názoru vznikají v od­
lišných oblastech vesmíru a v r ů z n é m č a s o v é m o b d o b í .
V j a k é m k o l i v o k a m ž i k u existují místa, na nichž se život
rozhořívá, a taková, na nichž uhasíná. My se n a c h á z í m e
v oblasti vesmíru, v níž dochází k o d u m í r á n í života, a proto
je p r o n a š e p o d m í n k y typický nárůst entropie. V j i n ý c h lo­
kalitách, v n i c h ž vládnou záblesky životní energie, m u s í en­
tropie klesat.
Jinými slovy B o l t z m a n n ve snaze zachovat druhý prin­
cip i entropii předložil pojetí vývoje vesmíru, v n ě m ž život
světů představuje krátkodobé záblesky na pozadí všudypří­
t o m n é smrti.
K o z y r e v si vybral j i n o u cestu. Vzal v úvahu v š e c h n y
výše u v e d e n é skutečnosti a chtěl logicky a p ř e s v ě d č i v ě p o ­
psat vývoj světa. Dospěl k závěru, že je nutné vyhledat pří­
činu, která brání nárůstu entropie v přírodě. Jelikož je pro­
blematika p ř e k o n á n í tepelné smrti světa spojená s proble­
m a t i k o u p ů v o d u záření Slunce a hvězd, musel K o z y r e v vy­
řešit otázku podstaty hvězdné energie.
V ě d c i se obvykle domnívají, že se uvnitř hvězd nachází
zvláštní zdroj energie p o d o b n ý akumulátoru, j e h o ž p o s t u p ­
né vybíjení zajišťuje h v ě z d á m dlouhý život. V důsledku
svítivosti (spotřeba energie za j e d n o t k u času) se h v ě z d y
ochlazují a zhušťují. D é l k a života těchto hvězd, j a k ji spočí­
tali K e l v i n a H e l m h o l t z , se ukázala příliš krátká, například
u Slunce činí přibližně třicet milionů let, o v š e m p o d l e důvě­
r y h o d n ý c h geologických údajů j e naše hvězda m n o h e m
starší.
Výsledky v ý z k u m ů N. A. K o z y r e v a ukázaly, že p ř e d p o ­
klad existence zdrojů energie uprostřed hvězd, které nejsou
závislé na p r o c e s u ochlazování, n e o d p o v í d á skutečnosti.
„ P r o t o ž e j s o u h v ě z d y podstatně starší než trvá d o b a ochla-

83
zování, nezbývá než přiznat, že ve hvězdě vznikají při ztrá­
tě energie a zhušťování určité procesy, které kompenzují
tuto energetickou ztrátu." K o z y r e v dospěl k šokujícímu zá­
věru: „ H v ě z d a představuje stroj na výrobu energie na ú k o r
jejího příjmu zvnějšku... Z á k l a d n í m zdrojem energie, která
je neustále doplňována, se stává čas j a k o aktivní účastník
světa 5 2 ."

Nebeská tělesa (planety a hvězdy) jsou v podstatě

stroje na výrobu energie, jejichž zpracovávanou
surovinou je čas. Právě díky němu hvězdy nezhasnou,
to znamená, že se nedostanou do rovnovážného
stavu s prostředím, které je obklopuje.

N. A. Kozyrev dokázal mezi astronomickými objekty

odhalit takové, v nichž probíhají procesy „ p ř e m ě n y času na
energii" obzvlášť aktivně: radioastronomické galaxie, zdro­
je silného rentgenového záření (černé díry), bílé trpaslíky či
neutronové hvězdy 5 8 .
K d y ž Kozyrev p r o z k o u m a l vlastnosti času, dospěl k ná­
sledujícímu závěru: „Ve vesmíru j a k o t a k o v é m se vliv ak­
tivních vlastností času projevuje v opozici k n á s t u p u tepel­
né smrti."
K d y ž později rozpracoval teorii příčinné mechaniky a ex­
perimentálně dokázal její správnost, přiznal, že je spolu s pře­
zkoumáním zákonů klasické mechaniky nutné přehodnotit
také světové zákony termodynamiky a v prvé řadě právě dru­
hý princip, který se týká nárůstu entropie ve všech přiroze­
ných procesech.
A pak se divíme, že K o z y r e v a označili za d o b r o d r u h a !
Vždyť se dotkl nejsvětější svátosti, samotné entropie!

84
 P o j e m entropie, který do t e r m o d y n a m i k y zavedl R u d o l f
Clausius v roce 1865, představuje veličinu, která se uplat­
ňuje při p o č e t n í m hodnocení výlučně ideálních ( r o v n o v á ž ­
n ý c h , reverzibilních, vratných) procesů. K v ý z k u m u reál­
ných ( n e r o v n o v á ž n ý c h , ireverzibilních, n e v r a t n ý c h ) p r o c e ­
sů se ale C l a u s i o v a entropie n e h o d í , a právě proto d o p i s o v a ­
tel A k a d e m i e věd Běloruské socialistické republiky A. I.
Vejnik, další „ d o b r o d r u h " , považuje rok 1865 za p o č á t e k
stagnace t e r m o d y n a m i k y 5 9 . Kvůli všeobjímajícímu charak­
teru t e r m o d y n a m i k y - královny věd - přerostlo ustrnutí do
krize, která zasáhla prakticky v š e c h n y oblasti v ě d o m o s t í
člověka.
A b y A. I. Vejnik našel cestu z krize, rozpracoval n o v o u
teorii, v níž m í s t o entropie zavádí základní pojem termický
náboj ( t e r m o n ) , který charakterizuje termickou formu p o ­
hybu h m o t y ve všech jejích projevech. Vyloučení e n t r o p i e
z termodynamiky zapříčinilo nutnost jejího odstranění
z o b e c n é teorie d r u h é h o principu. A. I. Vejnik p o u k á z a l na
to, že z p o h l e d u filozofie nelze princip nárůstu u entropie
v ž á d n é m p ř í p a d ě z k o u m a t j a k o otázku o z á k o n e c h světo­
v é h o vývoje.
P r á v ě k t o m u t o závěru dospěl ve svém teoretickém a ex­
p e r i m e n t á l n í m bádání N. A. Kozyrev.
Z á v ě r e č n á slova své knihy Termodynamika A. I. Vejnik
zformuloval t a k t o 5 9 : „Představte si bezbřehý oceán ž h n o u c í
lávy lidského p o z n á n í . Bublá a n e m ů ž e najít cestu ven. P ř e ­
hrada, která p r o u d zadržuje je u z a v ř e n a zrezavělým stavi­
dlem, j e ž t a m visí po dlouhá léta, a říká se mu entropie.
Č a s e m láva na j e d n é či druhé straně p ř e k o n á břeh a vytvoří
p ř i t o m j a s n é a jiskřící, ale rychle tuhnoucí krátké p r o u d y -
těmi j s o u teorie relativity, kvantová m e c h a n i k a a další zá­
chvěvy lidského génia.
P ř e h r a d a však stále j e š t ě stojí, j e n občas se p o d m o h u t ­
n ý m i nárazy vln vycházejících ze břehů oceánu ozve ostrý
skřípot m e c h a n i z m u starého stavidla. M á l o k d o se jej odváží

85
dotknout. Tato kniha představuje první beranidlo, s n í m ž se
už potřetí autor napřahuje k ráně nad o n í m z p r o p a d e n ý m
stavidlem. Ptáte se, co se s přehradou stane v budoucnosti?
N e p o c h y b n ě se někdy m u s í protrhnout, nyní je však obtížné
říct, co zůstane v cestě uvolněné lávě b e z poskvrny. B e z
nejmenších pochybností však m ů ž e m e potvrdit následující
slova: č í m déle se udrží nechvalně proslulé stavidlo, tím
většímu tlaku a síle lávy b u d e muset o d o l a t . "

3.1.2. Příčinná Kozyrevova mechanika

Už od prvních dnů života se člověk vydává na cestu po­
znávání okolního světa. Pro maličké m i m i n k o má všechno
svůj účel; děťátko ví, že když se zeptá „ p r o č ? " , dostane na
tuto otázku odpověď. P o s t u p n ě však rozšiřuje svůj obzor,
o k n o poznání se otevírá dokořán a za zvuku kapek j a r n í h o
deště vyvstává otázka: „A proč p r š í ? " Stále častěji začíná
n o v ý dotaz „ p r o č ? " vytlačovat obvyklé dětské „k č e m u ? " .
Z vlastní zkušenosti víme, že na tuto otázku m u s í zákonitě
existovat nějaká odpověď, nějaké vysvětlení. Je to ta nejni-
ternější vlastnost světa, které říkáme příčinnost, díky níž
m ů ž e m e s p o m o c í vědy poznávat svět.
B a d a t e l ů m se neustále vrací otázka „ p r o č ? " a vede je po­
řád dál na cestě hledání primárních zákonitostí, které mají
vyjadřovat základní vlastnosti hmoty, prostoru a času. Díky
logice a matematice se učení o těchto o b e c n ý c h vlastnos­
tech světa přeměnilo v exaktní vědu, klasickou m e c h a n i k u .
Tato n a u k a svým o b s a h e m představuje chloubu lidské mys­
li, m u s í být nejvyšším z o b e c n ě n í m našich znalostí o světě,
vystihuje podstatu přírodovědy. Tím spíš ji v n í m á m e j a k o
suchou vědu, a m o ž n á ji d o k o n c e p o v a ž u j e m e za n u d n o u .
M o ž n á , že tyto pocity poukazují na n e p l n o h o d n o t n é zákla­
dy exaktních věd.
Problém spočívá v tom, že věda popisuje svět, který neod­
povídá skutečné realitě, v níž žijeme. „ N e w t o n o v s k á mecha­
nika a Bornova kvantová mechanika vrcholí prvním a dru-

86
h ý m z á k o n e m termodynamiky, a proto j s o u ve světě, který
t a k o v ý m p r a v i d l ů m odpovídá, m o ž n é j e n procesy, j e ž j s o u
p r o v á z e n y růstem entropie a v e d o u k tepelné s m r t i 5 8 . " Reál­
ný svět ve skutečnosti ú s p ě š n ě bojuje se smrtí o p a č n ý m
způsobem, využívá životní procesy, které fungují proti růs­
tu entropie.
Ptáte se, j a k j e n ě c o t a k o v é h o m o ž n é ? Zřejmě proto, ž e
teoretická n e w t o n o v s k á m e c h a n i k a j e přísně d e t e r m i n o v a n á
(určená), z a t í m c o B o r n o v a k v a n t o v á m e c h a n i k a n a o p a k
zcela neurčitá.
Přísný d e t e r m i n i z m u s , u t r á p e n ý svět, skutečně vyplývá
z rovnic klasické m e c h a n i k y a tvoří podstatu j e h o zákonů.
Rovnice u m o ž ň u j í stejně p ř e s n ě spočítat j e v y b u d o u c í i mi­
nulé. Jelikož příčiny předcházejí n á s l e d k ů m , je to vše m o ž ­
né p o u z e při rovnocennosti u v e d e n ý c h aktů. Takový princip
však odporuje charakteristice příčinnosti, j a k ji c h á p o u pří­
rodní vědy. P ř í r o d o v ě d e c v ž d y odliší příčinu a následek
podle řady znaků, například k d y ž se při reprodukci j e v u A
objeví j e v B, p o t o m to z n a m e n á , že A představuje příčinu,
zatímco B následek. N a o p a k p ř e s n ý m n a p o d o b e n í m B se
nutně n e m u s í m e setkat s j e v e m A, neboť následek B m ů ž e
být vyvolán r o v n ě ž j i n ý m i příčinami.
Ačkoliv exaktní věda, j a k o u j e klasická m e c h a n i k a , p o ­
užívá p o j m y akce a reakce, aktivní síly a pasivní síly, vychá­
zí z toho, že m e z i těmito p o j m y neexistují rozdíly. R o v n o ­
cenný přístup k příčině a následku zcela vyloučil m o ž n o s t
odpovědět na otázku „ p r o č ? " , exaktní vědy dávají o d p o v ě ď
p o u z e n a otázku „ j a k ? " neboli „jakým z p ů s o b e m proběhl
daný řetězec j e v ů ? " . V důsledku toho se exaktní vědy stáva­
jí stále více popisnější, a právě v detailnosti popisu spočíva­
jí jejich přednosti.
Propast m e z i exaktními v ě d a m i a přírodovědou musí
zmizet, p o k u d za základ exaktních věd b u d e m e p o v a ž o v a t
princip příčinnosti, který odlišuje příčiny od následků.
Vždyť už Leibniz dospěl k závěru, že rozdíl mezi příčinou

87
a n á s l e d k e m má stejný v ý z n a m jako rozdíl m e z i b u d o u c ­
ností a minulostí. To vysvětluje existenci objektivního za­
m ě ř e n í času nebo j e h o průběhu (chodu). Ačkoliv se s b ě h e m
času v n a š e m každodenním životě setkáváme neustále, v me­
chanice, ale také v moderní fyzice, představuje zcela nový
pojem. Je zajímavé, že o tom už v roce 1939 psal akademik
V. I. Vemadskij: „.. .Pro přírodovědce čas nepředstavuje geo­
metrické pojetí M i n k o w s k é h o , ani čas mechaniky a teoretic­
ké fyziky, či Galileovy nebo N e w t o n o v y c h e m i e . "
Ve skutečnosti m e c h a n i k a používá p o u z e geometrický
p a r a m e t r času, j e h o délku čili intervaly m e z i událostmi. Ty
lze měřit v sekundách a jejich vlastnosti j s o u stejně pasivní
j a k o intervaly mezi b o d y prostoru, které p o č í t á m e v met­
rech. Čas pochopitelně disponuje také dalšími vlastnostmi.
Příčiny vždy přicházejí nečekaně. Představují vnější
okolnosti ve vztahu k tělesům, na nichž vznikají jejich dů­
sledky. M e z i příčinami a následky proto v ž d y existuje té­
m ě ř neznatelný, avšak nenulový prostorový rozdíl ΔX. Jeli­
k o ž příčina předchází následku, p o t o m m e z i nimi vždy
existuje minimální, ale nenulový časový rozdíl určitého
znaku Δt.Vztah ΔX/Δt = C 2 představuje m a t e m a t i c k é vyjád­
ření běhu času 5 8 . Veličina C 2 vyjadřuje rychlost p r o m ě n y
příčiny na následek. Č í m větší je h o d n o t a C 2 , tím menší je
časový interval, který odpovídá j e d n o m u a t é m u ž prostoro­
v é m u úseku, a tím rychleji tudíž čas probíhá. J a k o běh času
pojmenoval Kozyrev s a m u veličinu C 2 , která byla nositel­
kou d i m e n z e rychlosti. Stanovil, že představuje pseudoska-
lární veličinu, to z n a m e n á , že m ě n í z n a m é n k o při p ř e c h o d u
z levé soustavy koordinát do pravé.
N e w t o n o v s k á m e c h a n i k a odpovídá světu, k d e j e tok
času roven n e k o n e č n u (C2 = nekonečno). Při takovéto h o d n o t ě jej
nelze nijak měnit; v š e c h n y příčinné souvislosti se stávají
absolutně nezvratnými. Svět je zcela d e t e r m i n o v a n ý , zatím­
co čas je osudový a disponuje n e p ř e k o n a t e l n o u silou...

88
 B o r n o v a kvantová fyzika popisuje vzájemné p ů s o b e n í
částic s p o m o c í silového pole. Jelikož se silová pole m o h o u
skládat (princip superpozice), to znamená, že j s o u schopna
zaujmout j e d n u a tutéž část prostoru, tudíž Δt = 0; v kvantové
mechanice n a o p a k platí ireverzibilní (nevratný) čas. Vlivy na
soustavu makroskopického tčlesa, přístroje, způsobují rozdí­
ly mezi budoucností a minulostí. Ukazuje se, že b u d o u c n o s t
je předvídatelná, zatímco minulost ne. Z uvedených důvodů
platí v kvantové mechanice, že Δt = 0, ale jelikož ΔX= 0, po­
tom také C 2 = 0. Příčinnost se tak zcela komplikuje a přírodní
jevy je třeba vysvětlovat s p o m o c í statistiky 5 8 .
K v a n t o v á m e c h a n i k a představuje svět, v n ě m ž neexistu­
je běh času a k d e j e d n o z n a č n ě chybí spojitosti m e z i příči­
nou a n á s l e d k e m . Takový svět tvoří svět neurčenosti a inde-
t e r m i n i z m u . 3 7 „Svět i n d e t e r m i n i z m u je ještě trpčí než svět
naprosté určenosti exaktních věd klasického o b d o b í 5 8 . "
Teorie k v a n t o v é mechaniky, v níž m o h o u fungovat pou­
ze statistické zákonitosti, n e u m o ž ň u j e p r o n i k n o u t do pod­
staty jevů. V ohraničené oblasti fyzikálních j e v ů m o h l a ta­
ková teorie vést ke v ě d e c k ý m objevům, které měly prvořa­
dý v ý z n a m a obrovský praktický efekt. To však nijak neu­
kazuje na p o d o b n o s t světa kvantové m e c h a n i k y se skuteč­
n ý m světem.

Objevují se před námi dva póly: na jedné straně

se nachází svět přísné a determinované klasické
teoretické mechaniky, zatímco na straně druhé zcela
neurčený svět kvantové mechaniky. Oba tyto póly
jsou hypotetické.

Mechanika reálného světa musí být podle názoru N. A.

K o z y r e v a založena na principech příčinnosti přírodních
věd. M u s í v y h o v o v a t r o z d í l n ý m p o d m í n k á m mezi příčina-

89
mi a následky, a představovat tedy m e c h a n i k u k o n e č n é h o
b č h u času. Taková m e c h a n i k a musí zahrnovat dvě proti-
k l a d n é soustavy: klasickou (C2 = nekonečno) m e c h a n i k u a kvanto­
vou (C 2 = 0) m e c h a n i k u .
T é m ě ř o třicet let později rozpracoval člen Ruské akade­
mie přírodních věd G. I. Šipov princip obecné relativity, vy­
tvořil teorii fyzikálního vakua a dokázal existenci příčinnosti
v m e c h a n i c e skutečného světa: „ . . . D e t e r m i n i z m u s a příčin-
nost v kvantové mechanice existují, ačkoliv je nevyhnutelný
i pravděpodobný výklad dynamiky kvantových objektů 6 0 ."
U v e d e n á slova potvrzují to, j a k velkou pravdu N. A. K o ­
zyrev měl.

3.1.3. Čas
Věda dvacátého století se nalézá ve stadiu, kdy by
měla začít zkoumat čas stejným způsobem, jako se
zabývá hmotou a energií, které zaplňují prostor
V. I. Vemadskij

Čas představuje nej důležitější a nejzáhadnější vlastnost

přírody. Jeho pojetí p ř e k o n á v á hranice naší fantazie. N e n í
divu, že snahy antických filozofů, středověkých scholastiků
i současných vědců pochopit podstatu času skončily neú­
s p ě c h e m . Dochází k t o m u zřejmě proto, že nás čas sbližuje
s nejhlubšími a zcela n e z n á m ý m i vlastnostmi světa, které
by ztěží m o h l p ř e d p o v ě d ě t i sebeodvážnější výplod lidské
fantazie.
Fyzikální encyklopedický slovník objasňuje pojem času
takto: „Čas (stejně j a k o prostor) představuje zvláštní formu
50
existence hmoty; čas vyjadřuje řadu střídání j e v ů . " J e d n á
se o p o m ě r n ě filozofický výklad času, který p ř i t o m využívá
p o u z e geometrické vlastnosti.

90
 Profesor N. A. Kozyrev, který obhájil svou dizertaci na
t é m a „Zdroje h v ě z d n é energie a teorie vnitřní stavby h v ě z d " ,
byl prvním v ě d c e m , j e n ž vytvořil fyzikální teorii času, za
c o ž mu M e z i n á r o d n í a s t r o n o m i c k á federace udělila v r o c e
1970 zlatou medaili s briliantem. J e d e n z ředitelů s p o l e č n é
laboratoře m o d e r n í h o v ý z k u m u k o r p o r a c e Douglas, d o k t o r
Albert Wilson o n ě m prohlásil t o t o : „ K o z y r e v je podivu­
h o d n ý člověk s h l u b o k o u intuicí. J e h o v ý z k u m y některých
základních fyzikálních k o n c e p c í j s o u zřejmě velmi blízko
pravdy, j e h o závěry j s o u r e v o l u č n í 6 1 . "
K d y ž K o z y r e v teoreticky i e x p e r i m e n t á l n ě prokázal
správnost příčinné m e c h a n i k y čili m e c h a n i k y s k o n e č n ý m
b ě h e m času, dospěl ke g e n i á l n í m u závěru: fyzikální čas vy­
stupuje j a k o „ h y b n á síla" neboli nositel energie. P r á v ě ener­
gie času slouží j a k o palivo n a š e h o Slunce a j i n ý c h hvězd.
M e z i příčinou a n á s l e d k e m existuje časoprostorový bod,
který nepatří ani k příčině, ani k následku, nýbrž tvoří
„ p r á z d n é " m í s t o . P ř e m ě n a příčiny v důsledek v prostoru
vyžaduje p ř e k o n á n í tohoto bodu, který představuje propast,
přes niž m ů ž e p ř e n o s děje p r o b ě h n o u t p o u z e za p o m o c i
b ě h u času 5 8 . P ř e c h o d příčiny v následek s rychlostí C 2 p r o ­
bíhá nepřetržitě v c e l é m s v ě t o v é m prostoru. V souvislosti
s tím lze předpokládat, že v š e c h n y b o d y světa j s o u současně
h m o t n é i „ p r á z d n é " a že k o n t i n u u m (nebo propast, j a k jej
nazývá N. A. K o z y r e v ) , j e ž se skládá z „ p r á z d n ý c h " b o d ů
prostoru, představuje fyzikální v a k u u m .
Jaké vlastnosti času tedy K o z y r e v z k o u m á ve své teorii,
kterou zveřejnil před t é m ě ř pětatřiceti lety? Z d e j s o u někte­
ré z nich:
- čas má s m ě r neboli tok (z minulosti do b u d o u c n o s t i )
- vytváří energii, působící proti růstu entropie (chaosu)
- d o k á ž e se odrážet p o d o b n ě j a k o paprsky světla
- má hustotu

91
 Tok času
Jestliže ve vlastnostech hmoty, prostoru a času tkví m o ž ­
nost boje s tepelnou smrtí s p o m o c í protikladných procesů
(životních procesů), z n a m e n á to, že ve vesmíru platí princip
nedosažitelnosti r o v n o v á ž n é h o stavu, a tudíž existuje rozdíl
m e z i budoucností a minulostí. Univerzální nepravidelnost
procesů v čase m ů ž e existovat p o u z e při asymetrii samotné­
ho času. Curieův princip tvrdí, ž e 1 2 0 : „ . . . a s y m e t r i e m ů ž e
vzniknout p o u z e p o d vlivem příčiny, která disponuje toutéž
vlastností." Čas tudíž disponuje schopností směřování ne­
boli toku (či chodu).
P o k u s y s různými gyroskopy umožnily Kozyrevovi ur­
čit v ý z n a m C 2 /π = 700 cca 30 km/s, to z n a m e n á získat čísel­
nou hodnotu rychlosti, s j a k o u probíhá p ř e c h o d příčiny na
následek (neboli běhu času). Ukázalo se, že C 2 = 2 200 km/
s. U v e d e n á veličina je stálá a platí pro celý svět, protože je
nutné považovat tok času C 2 za stejně n e z b y t n o u vlastnost,
j a k o je rychlost C 1 = 300 000 km/s povinnou vlastností svět­
la. Na tomto místě je v h o d n é připomenout, že běh času C 2 má
určité znaménko, které platí pro celý svět a tvoří pseudoska-
lární veličinu, to z n a m e n á skaláru, která m ě n í z n a m é n k o při
přechodu z pravé soustavy koordinát na l e v o u 5 8 .
U k á z a l o se také, že vztah C2/C] =1/137 čili se přibližně
r o v n á stálé j e m n é struktuře Sommerfelda. P ů v o d této zá­
sadní neohraničené konstanty znepokojoval fyziky už dáv­
n o . Richard F e y n m a n například píše: „ S a m o z ř e j m ě b y c h o m
se chtěli dozvědět, kde se tohle číslo vzalo, nikdo to však
neví. Je to j e d n o z největších prokletých tajemství fyziky:
m a g i c k é číslo, které je n á m dáno do vínku a j e ž vůbec ne­
c h á p e m e . " N. A. K o z y r e v však toto „prokleté fyzikální ta­
j e m s t v í " evidentně rozluštil.

Asymetrie světa
Tok času C 2 musí být absolutní veličinou, proto je abso­
lutní rozdíl mezi budoucností a minulostí spojen s určitým

92
rozdílem, který m u s í existovat v prostoru. Pokud je prostor
izotropní, nerozlišuje směry, existuje v n ě m však absolutní
rozdíl m e z i pravou a levou stranou, ačkoliv s a m y p o j m y
j s o u j e n d o h o d n u t é . S pomocí C 2 m ů ž e m e objektivně určit,
co je pravé a co levé. Experimentální cestou N. A. K o z y r e v
dokázal, že tok času našeho světa je v levé soustavě koordi­
nát kladný, a tímto z p ů s o b e m také objektivně určil levou a
pravou stranu: za levou soustavu koordinát označujeme tu,
v níž je běh času kladný, za pravou pak tu, v níž je běh času
záporný 5 8 .
Badatel p o t é zformuloval následující závěr: svět s proti-
k l a d n ý m t o k e m času je stejný j a k o náš svět, který se odráží
v zrcadle. Podaří-li se p r o k á z a t n e r o v n o c e n n o s t světa a j e h o
zrcadlového zobrazení, p o t o m b u d e p r o k á z á n a i fyzikální
role z a m ě ř e n í času. Tyto d ů k a z y výzkumníci nalezli v bio­
logii, astronomii, v j a d e r n é fyzice i j i n d e .
Už a k a d e m i k V. I. Vernadskij zdůrazňoval, že „ v š e c h n y
živé látky disponují asymetrií - vlastností, díky níž existují
ve všech projevech spojených se životem; existují p o u z e
osy j e d n o d u c h é symetrie, které j s o u však neobyčejné, n e ­
boť u nich chybí rovnost m e z i p r a v o u a levou s t r a n o u 6 2 " .
V polovině m i n u l é h o století Louis Pasteur odhalil che­
mickou asymetrii protoplazmy a řadou výzkumů dokázal, že
tento atribut představuje základní vlastnost života: „V proto-
plazmě j s e m pozoroval n á p a d n o u nerovnost pravých a le­
vých m o l e k u l . . . Tak kupříkladu levotočivá glukóza je pro
organizmus t é m ě ř nestravitelná. Levý nikotin je jedovatější
než pravý... Asymetrie organizmů vytrvale přenášená p o m o ­
cí dědičnosti n e m ů ž e být p o u h á n á h o d a 5 8 . "
S u v e d e n ý m j e v e m se v životě setkáváme neustále. V š e
živé se skládá z r ů z n o r o d ý c h nepravidelných obrazců, částí
a detailů. Ž i v o t se zjevně v y h ý b á symetrickým t v a r ů m :
krychlím, č t v e r c ů m , k o s o č t v e r c ů m a dalším. L e v á polovina
živočichů i č l o v ě k a se neshoduje s pravou půlkou, j e d n a
část listu rostliny se neshoduje s druhou. V š e c h n y organiz-

93
my j s o u asymetrické, tato vlastnost se projevuje nejen
v rámci celku, ale i v rovině vnitřních orgánů, buněk, bu­
n ě č n ý c h orgánů a tak dále, d o k o n c e i lidská tvář je asymet­
rická. Existují zajímavé v ý z k u m y a velké množství shromáž­
děných údajů, které dokazují, že několik dní před smrtí se
tvář daného jedince symetricky vyrovná. Z n a m e n á to, že pro
daného člověka se čas zastavil, n e m á budoucnost, nevnímá
běh času - to všechno se odráží ve vzniku symetrie tváře 6 2 ."
A s t r o n o m i c k ý m d ů k a z e m asymetrie je rozdíl ve tvaru
severní a jižní polokoule planet. Existuje ř a d a důkazů, že
Z e m ě má jižní polokouli protáhlejší než severní; vyplývá to
například z měření gravitační síly na p o v r c h u naší planety.
P o z o r o v á n í p o h y b u družic prokázala, že vzdálenost perigea
na severní polokouli je podstatně menší n e ž odpovídající
vzdálenost na jižní polokouli, a tudíž také gravitační s í l a j e
na severní polokouli větší, než je na jižní. Z n a m e n á to, že
existují síly, které vyvolávají asymetrii Z e m ě .
Klimatické rozdíly na o b o u zemských polokoulích, ob­
zvláště oceánské proudy, nepravidelné rozložení kontinentů
a množství dalších r o z m a n i t ý c h j e v ů na Z e m i ukazují na
podstatnou roli asymetrických sil.
Dokonce i pokus s gyroskopem zavěšeným na niti, jehož
osa byla umístěna rovnoběžně s poledníky, odhalil dodatečný
posun, který souvisel s asymetrickými silami zemské rotace 5 8 .
Na základě uvedených skutečností dospěl N. A. Kozyrev
k j a s n é m u přesvědčení, že „tok č a s u j e pseudoskalární veliči­
na, a díky tomu ve světě vytváří principiální rozdíl mezi pra­
vou a levou stranou".
V současnosti, tedy po téměř třiceti letech, člen R u s k é
a k a d e m i e přírodních věd A. J. Akimov, ředitel Ústavu teo­
retické a aplikované fyziky, píše 5 6 : „ P o k u d p ř i h l é d n e m e
k tomu, že N. A. K o z y r e v zdůrazňoval, že j e d n u z hlavních
vlastností pole, které charakterizuje tok času, představuje
to, že se dá rozlišit na ,pravý' a ,levý', zatímco zdrojem zá­
ření, j e ž bylo z a z n a m e n á n o , byly hvězdy, tedy objekty s vel-

94
k ý m ú h l o v ý m m o m e n t e m rotace, potom je pochopitelná sho­
da toku času a torzního pole v Kozyrevově terminologii."

Kozyrev určil, že je možná existence antisvěta,

který se podobá tomu, co pozorujeme v zrcadle,
kde se levá strana mění na pravou.

Taková vlastnost se nazývá přesnost a je charakterizová­

na tím, že při z m ě n ě všech k l a d n ý c h prostorových koordi­
nát na z á p o r n é p r o b ě h n e n e v y h n u t e l n á z m ě n a z n a m é n k a ,
p ř i č e m ž se částice m ě n í v antičástice. R o v n ě ž z n a m é n k o
časové k o o r d i n á t y se přitom m ě n í na opačné, to z n a m e n á ,
že „včerejšek" se m ě n í na „zítřek". Tento antisvět111 s opač­
n ý m t o k e m času neexistuje n ě k d e ve vzdálené galaxii, ný­
brž bezprostředně vedle nás. Existuje však n e p ř e k o n a t e l n é
„ n i c " , které tvoří hranici m e z i těmito d v ě m a světy; n e m á m e
však ž á d n o u naději, že b y c h o m „ t a m " pronikli. M u s e l i by­
c h o m se totiž nejdříve zničit, stát se vakuem, p ř i č e m ž části­
ce vakua b u d o u vznikat současně s antičásticemi na obou
stranách, to z n a m e n á u „ n u l y " n e b o u „ n i č e h o " . . .
Totéž probíhá i s energií, která, j a k lze předpokládat, vzni­
ká z vakua, ale stejné množství antienergie odchází do anti­
světa. Výsledkem je skutečnost, že v unikátním symetrickém
světě není a n e m ů ž e být nic, ani prostor nebo čas, k r o m ě
vlastního „ n i c " neboli vakua. „Je možné, že bytosti v antisvě-
tě jsou schopny procházet v a k u e m čili anihilovat, a z n o v u se
tak zhmotňovat v n a š e m světě. Vždyť očití svědci prohlašují,
že U F O a humanoidi vznikají b u ď z mraku (plazmoidu čili
zapouzdřeného vakua), nebo z úplného nic51"

95
 Hustota času
H u s t o t a času představuje účinek j e h o p ů s o b e n í na látku
za j e d n u sekundu v prostoru není (podle K o z y r e v a ) rovno­
m ě r n á a závisí na místě, k d e procesy probíhají. N ě k t e r é po­
c h o d y oslabují hustotu času a pohlcují jej, j i n é n a o p a k hus­
totu zvětšují, a tudíž čas vyzařují neboli produkují. Termíny
záření a pohlcení je možné díky charakteru působení času na
látku ospravedlnit. Působení zvýšené hustoty času slábne v sou­
ladu s pravidly zákonu druhé mocniny. Je odstíněno pevnými
látkami o tloušťce přibližně jednoho centimetru a odráží se v zr­
cadle v souladu s platnými optickými zákony. Zkrácení doby
u jakéhokoliv procesu způsobuje pohlcování času z okolního
prostředí na dané místo. Působení tohoto jevu zastiňuje hmota,
na rozdíl od předchozího se ale neodráží od zrcadla.
Aby N. A. Kozyrev své názory potvrdil, sestrojil unikátní
přístroje, které mu umožnily doslova „vážit" tok času. S je­
jich pomocí badatel přesvědčivě dokázal, že hustota času je
vyšší tam, kde probíhají pohyblivé procesy, přičemž se uká­
zalo, že s růstem entropie (chaosu) se hustota času zvyšuje.
„Pokusy prokázaly, že procesy, které vyvolávají růst entro­
pie, vyzařují čas, načež v blízkých látkách dochází k tomu,
že se uspořádá struktura hmoty. Musíme se domnívat, že uspo­
řádání soustavy, která se ztratila kvůli probíhajícímu procesu,
odnáší čas. Znamená to, že čas nese informace o událostech,
které mohou být předány jiné soustavě 5 8 ." Informační přenos
přitom probíhá okamžitě, navíc Kozyrev tvrdí, že „čas se nešíří
podobně jako světelné vlny, ale objevuje se náhle v celém ves­
míru, a proto spojitost s časem musí být okamžitá".
V současné době a k a d e m i k G. I. Šipov uvádí o nosite­
lích informace neboli o torzních polích následující: „Obje­
vují se ve všech b o d e c h vesmíru a o k a m ž i t ě je v š e c h n y na­
ráz pokrývají, neplatí pro ně pojem šíření n e b o rychlosti."
P o k u d věnujeme p o z o r n o s t supersvětelné rychlosti torz­
ních vln (37) a zároveň b e r e m e v úvahu, že v š e c h n y hvězdy
rotují čili j s o u zdroji torzního záření, pak se skutečně nabízí
myšlenka, že torzní pole a tok času j s o u j e d n í m a tímtéž.

96
 Právě o této skutečnosti jsou přesvědčení členové Ruské
akademie přírodních věd A. J. Akimov a G. I. Šipov, když pro­
hlašují, že j i ž sovětský astrofyzik N. A. Kozyrev ve svých
pracích předpokládal, že účinek se z objektů, které disponují
m o m e n t e m rotace, šíří rychlostí, která je několikanásobně vyš­
ší než rychlost světla. Jestliže Kozyrev zkoumal pole, j e ž cha­
rakterizují tok času a jejichž z d r o j e m j s o u hvězdy, tedy ob­
jekty s v e l k ý m ú h l o v ý m m o m e n t e m rotace, p o t o m se v pod­
statě zabýval torzními poli, avšak pro ně zvolil j i n é termí­
n y . " 1 4 0 S a m é h o N . A . K o z y r e v a však u v e d e n é výsledky ne­
uspokojily a v j e h o m o z k u se v té d o b ě zrodila „ k a c í ř s k á "
myšlenka: hustotu času lze zeslabit s p o m o c í speciálních
stínidel n e b o n a o p a k zesilovat a násobit s p o m o c í parabolic­
kých zrcadel. V ý z k u m n í k o v y p ř e d p o k l a d y se potvrdily a
dnes se takzvaná Kozyrevova zrcadla s ú s p ě c h e m používají
k o z d r a v n ý m ú č e l ů m , ale také při p o k u s e c h s telepatií, jas­
n o v i d e c t v í m a p o d o b n ě . O K o z y r e v o v ý c h zrcadlech se ještě
zmíníme.
K o z y r e v e x p e r i m e n t á l n ě potvrdil ještě j e d n u vlastní hy­
potézu. S p o l e č n ě s V. V. N a s o n o v e m provedl v říjnu 1977,
na j a ř e a na p o d z i m 1978 a v k v ě t n u o rok později několik
sérií pokusů v K r y m s k é astrofyzikální observatoři, jejichž
podstata spočívala v následujícím. Jelikož se světlo z hvězd
šíří rychlostí 300 000 km/s a s a m o t n é hvězdy se nacházejí
ve vzdálenostech, které se rovnají stovkám tisíc parseků,
p o t o m na nebi n e v i d í m e jejich skutečnou polohu, nýbrž tu,
v níž se n a c h á z e l y v minulosti. Badatelé se při z k o u š k á c h se
z a m ě ř e n í m hustoty času h v ě z d rozhodli, že se pokusí určit
jejich skutečnou p o l o h u na nebi v současné době.
Do b ě ž n é h o a s t r o n o m i c k é h o refraktoru o p r ů m ě r u 1 270
milimetrů vědci n a m í s t o spektrometru vmontovali speciál­
ně vytvořený detektor hustoty času. Na citlivý senzor bada­
telé projektovali zobrazení p o z o r o v a n é h o objektu, z a t í m c o
hustotu času v t o m t o p ř e d m ě t u měřili s p o m o c í g a l v a n o m e -
tru.

97
 K d y ž teleskop nasměrovali na nebeský bod, kde se pod­
le propočtů měla v daný čas nacházet určitá hvězda, která
byla pro lidské oko neviditelná, ručička galvanometru se
vychylovala a měřila z m ě n u hustoty času v d a n é m b o d u na
nebi. D a l e k o pozoruhodnějším faktem je však skutečnost,
že galvanometr z a z n a m e n a l údaje i tehdy, k d y ž byl teleskop
n a s m ě r o v á n na takové místo, na n ě m ž se p o d l e propočtů
měl astronomický objekt nacházet až v budoucnosti, kdy
k n ě m u rychlostí světla dorazí signál ze Z e m ě .
N. A. Kozyrev a V. V. Nasonov zkoumali přibližně čtyři­
cet astronomických objektů včetně planet, hvězd i souhvězdí,
a pokaždé získali obdobné výsledky, které byly uveřejněny
ve sbornících Akademie věd SSSR Problematika vesmírných
výzkumů, číslo 7 z roku 1978 a číslo 9 z roku 1980.
Badatelé dokázali změřit tok času, který vycházel z mís­
ta, k d e byla hvězda viditelná (tam už ale d á v n o není; než
světlo dorazilo k n á m , přemístila se), ale také z místa, kde
se podle výpočtů nachází v současnosti (ještě ji tam ale ne­
vidíme), a d o k o n c e i z budoucnosti (!), tedy z místa, k a m se
dostane například za několik tisíc let. Kvůli j e d n o z n a č n ý m
výsledkům pokusu zaměřili teleskop r o v n ě ž na místa, kde
se hvězda n e m ě l a nikdy objevit. Tok času t a m n e z a z n a m e ­
nali, závěr byl proto j e d n o z n a č n ý , informace přicházejí do
přítomnosti j a k z minulosti, tak i z b u d o u c n o s t i .
Kozyrevovy pokusy zopakoval v Novosibirsku akademik
M. A. Lavrenťjev, jakožto i A. Pugač v Ústřední astronomic­
ké observatoři ukrajinské Akademie věd a v K r y m s k é astro­
fyzikální observatoři. Všechny uvedené experimenty potvr­
dily základní charakteristiky torzního záření, které odhalily
pokusy s torzními generátory 6 3 ."
Bez ohledu na ohromující výsledky K o z y r e v o v a výzku­
mu však m u s í m e přiznat, že čas dosud n e b y l dostatečně
p r o z k o u m á n a že věda je v této oblasti teprve na začátku.
Badatelé se však snaží v tomto směru odhalit informace,
které n á m tak katastrofálně chybějí k t o m u , a b y c h o m mohli

98
vysvětlit v š e c h n y fenomény, jež jsou spojeny právě s ča­
sem.

3.1.4. Fenomény času

N y n í se z m í n í m e o neobyčejně zajímavém e x p e r i m e n t u ,
j e n ž se týká času a jejž provedla a m e r i c k á vojenská n á m o ř ­
ní flotila v r o c e 1943.
M o ž n á , že si ř a d a čtenářů v z p o m e n e na výborný a m e r i c ­
ký vědecko-fantastický film Experiment Philadelphia (The
Philadelphia E x p e r i m e n t ) , který se v sovětských k i n e c h
p r o m í t a l v o s m d e s á t ý c h letech. P r o osvěžení si nyní krátce
p ř i p o m e n e m e j e h o obsah.
Spojené státy prováděly v roce 1943 vědecký experi­
m e n t , j e h o ž cílem bylo ukrýt vojenské plavidlo před dosa­
h e m radaru. V p r ů b ě h u e x p e r i m e n t u se však stalo n ě c o ne­
p ř e d v í d a t e l n é h o , dva námořníci skočili na palubu a... na­
j e d n o u se ocitli v budoucnosti. Ř e k n e t e si, že to je skutečně
přitažené za vlasy, o v š e m u k á z a l o se, že tato science fiction
m á reálné kořeny.
V U S A a K a n a d ě byla v roce 1979 publikována k n i h a
novinářů W i l l i a m a M o o r a a Charlese Berlitze Experiment
Philadelphia: projekt neviditelnosti (The Philadelphia Ex­
p e r i m e n t : Project Invisibility). Její autoři představují vý­
sledky v ý z k u m u , který sami provedli a v j e h o ž p r ů b ě h u se
tázali přibližně čtyřiceti lidí, kteří byli s p o k u s e m o b e z n á ­
m e n i . K n i h a obsahuje i o d p o v ě d i státních organizací, kte­
r ý m žurnalisté posílali otázky, ale také fotografie, j e ž b y l y
částečně odtajněny až v roce 1979. Vyšly tak najevo násle­
dující skutečnosti.
V červnu roku 1943 zakotvila vojenská loď E l d r i d g e
ve v o j e n s k é m n á m o ř n í m přístavu Philadelphia, načež v říj­
nu téhož roku p ř e d zraky n ě k o l i k a očitých svědků zmizela,
doslova j a k o by se rozplynula v m l z e . O několik vteřin p o z ­
ději se opět p ř e d o č i m a p ř í t o m n ý c h objevila v j i n é m n á m o ř ­
n í m přístavu - v Norfolku ve státě Virginie. Po n ě k o l i k a

99
m i n u t á c h z Norfolku zmizela a znovu se objevila ve Phila­
delphii. N á s l e d k y pro posádku byly fatální, všichni její čle­
n o v é zahynuli.
Ruskému výzkumníkovi A. Adamenkovi se během po­
bytu v U S A podařilo o tomto experimentu získat pozoru­
h o d n é informace od doktora Charlese Leislera 6 1 . Tento fy­
zik byl totiž j e d n í m z badatelů, kteří v roce 1943 pracovali
na projektu Experiment Philadelphia. V ě d c i se snažili za­
m a s k o v a t vojenskou loď tak, aby byla pro radar neviditelná.
N a p a l u b ě tohoto plavidla byl umístěn v ý k o n n ý elektronic­
ký přístroj - m o h u t n ý m a g n e t r o n (generátor ultrakrátkých
elektromagnetických vln, j e h o ž existence byla b ě h e m druhé
světové války utajena). Zařízení získávalo elektrickou ener­
gii s p o m o c í silných generátorů, které byly umístěny na
lodi. Podstata pokusu spočívala v tom, že silné elektromag­
netické pole okolo lodi poslouží j a k o štít r a d a r o v ý m paprs­
kům.
Charles Leisler se pohyboval na břehu, kde pozoroval
a kontroloval průběh experimentu. K d y ž byl magnetron uve­
den do chodu, plavidlo zmizelo. Po určité době se sice znovu
objevilo, ovšem všichni námořníci na palubě lodi byli mrtví.
Části jejich těl se přitom proměnily v ocel, tedy ve stejný
materiál, z nějž bylo zkonstruováno plavidlo.
V ě d e c a j e h o kolegové předpokládali, že vyslali loď do
j i n é dimenze, přičemž se koráb rozpadl na molekuly, „vypa­
ř i l " se v silném elektromagnetickém poli, a když proběhl
o p a č n ý proces, došlo k z á m ě n ě některých organických m o ­
lekul lidských těl za molekuly kovu. N a ž i v u zůstal j e n jedi­
ný člen posádky - E d w a r d C a m e t o n - j e h o ž zachránila sku­
tečnost, že b ě h e m experimentu skočil přes palubu.
N e m é n ě zajímavý příklad uvádí N. Čerkašin v článku
„Přízrak vlaku. V labyrintech č a s u " 6 4 , j e n ž byl uveřejněn
v n o v i n á c h Slava Sevastopolja ze dne 12. srpna 1992. J e h o
podstatu tvoří následující informace.

100
 Z železničního nádraží v Ř í m e odjel 14. července 1911
výletní vlak, který vypravila firma Zanetti pro b o h a t é Italy.
Sto šest pasažérů si prohlíželo p a m ě t i h o d n o s t i p o d é l n o v é ­
ho úseku železniční trati, ale k d y ž se vlak přiblížil k v e l m i
d l o u h é m u tunelu, začalo se n á h l e dít n ě c o strašného. Na zá­
kladě svědectví dvou pasažérů, kteří stihli vyskočit za j í z d y
z vlakové soupravy, víme, že se v š e c h n o náhle p o n o ř i l o do
bílé m l é č n é mlhy, j e ž s k a ž d ý m přiblížením vlaku k tunelu
houstla a m ě n i l a se v m a z l a v o u tekutinu. Vlak vjel d o v n i t ř
a... zmizel. Kvůli této události zasypali tunel k a m e n í m ; bě­
h e m války do něj d o k o n c e spadla b o m b a .
M o ž n á , že by lidé na tento příběh docela zapomněli, kdy­
by se souprava tří vagonů znovu neobjevila... N e d a l e k o ves­
nice Zavaliči v Poltavské oblasti ji na přejezdu spatřila za­
městnankyně drah Jelena Spiridonovna Čebrecová. Vlak m ě l
okna neprodyšně zakryta závěsy, otevřené dveře a p r á z d n o u
kabinu strojvůdce, pohyboval se po trati naprosto bezhlučně,
přičemž přejel slepice, které se t a m procházely.
D o vsi přijel p ř e d s e d a K o m i s e p r o v ý z k u m a n o m á l n í c h
j e v ů při ukrajinské A k a d e m i i v ě d V. P. Leščatyj, aby z m i ň o ­
vaný fenomén p r o z k o u m a l . V z á z n a m e c h ze září roku 1991
zformuloval m y š l e n k u , že vlak určitým z p ů s o b e m prošel
časem. Leščatyj provedl analýzu vrstvy, která p o k r ý v a l a
stěny a o k n a vagonů, n a č e ž se ukázalo, že se j e d n á o látku,
j e ž se svými vlastnostmi n á p a d n ě p o d o b á prachu.
Vasilij Petrovič Leščatyj si 2 5 . září téhož roku na z á h a d n ý
vlak počkal na přejezdu ve vesnici Zavaliči, naskočil na stu­
pínek přízraku a... už ho nikdy nikdo nespatřil! Vlak se na
křižovatce zjevoval i poté, dosud se však nenašli další odváž­
ní výzkumníci u v e d e n é h o fenoménu.
N i k o h o n e n e c h á c h l a d n ý m sdělení, které p u b l i k o v a l a
65
ř a d a světových periodik . P o s á d k a norského rybářského
trauleru ( k a p i t á n e m byl K a r l Jorgen Chas) objevila 24. září
roku 1990 v severním Atlantiku ledovec, na n ě m ž stála m l a ­
dá žena, která byla o b l e č e n á v šatech z počátku m i n u l é h o

101
století. Naložili ji na loď, a když se zeptali, k d e se na ledov­
ci vzala, k údivu celé posádky prohlásila, že je pasažérkou
Titaniku (!) a j e n z á z r a k e m byla z a c h r á n ě n a v průběhu noci,
kdy se loď potopila. „Mluvila velmi v z r u š e n ě a čas od času
p r o p a d a l a hysterii. D o m n í v a l a se, že od katastrofy uběhl
p o u z e j e d i n ý den, tedy že se píše 15. d u b e n roku 1912,"
upřesnil kapitán C h a s .
Ž e n a tvrdila, že se jmenuje Winnie Coutts, vypadala vel­
mi pohuble a vyčerpaně, avšak nejevila žádné známky ze­
stárnutí. Prohlašovala, že na palubu Titaniku nastoupila v an­
glickém Southamptonu, odkud se linka vydala na osudnou
plavbu.
„V tašce, kterou držela pevně v rukou, j s m e našli palubní
lístek z Titaniku," vyprávěl kapitán rybářské lodi a pokračo­
val: „Žena odmítala uvěřit, že od chvíle ztroskotání plavidla
uběhly desítky let. Celou cestu do Osla měla hysterické zá­
chvaty, trvala na tom, abychom ji vrátili na Titanik."
Ověření dokladů v anglických n á m o ř n í c h archivech při­
neslo šokující výsledek: na seznamu pasažérů Titaniku se
skutečně n a c h á z e l o j m é n o Winnie Coutts.
V oslovském přístavu očekávali tajemnou pasažérku lé­
kaři, kteří ji umístili na pozorování do n e m o c n i c e , přičemž
se m n o h o k r á t podrobila vyšetřením psychiatrů. Její vyprá­
vění zaznamenali na magnetofonovou pásku, ale k ž á d n ý m
o d c h y l k á m od prvotní výpovědi, kterou poskytla kapitánovi
rybářské lodi, nedošlo.
T é m ě ř deset let prováděla psychiatrička Julie Holland
spolu s dalšími sedmadvaceti odborníky pozorování této
pasažérky. „To, o č e m vypráví, překračuje hranice lidského
chápání. N e h l e d ě na mnohaleté profesionální zkušenosti,
n e m o h u její stav klasifikovat j a k o p s y c h i c k é o n e m o c n ě n í
ani n e d o k á ž u ž á d n ý m z p ů s o b e m vysvětlit její chování.
V š e c h n o to přesahuje r á m e c logického m y š l e n í i medicíny.
N i k d y dříve bych n e b y l a schopna uvěřit t o m u , co právě ří­
k á m : vypadá to, že o n a žena skutečně p o b ý v a l a v anabióze

102
n e b o se nacházela v j a k é m s i stavu m i m o kategorii času
v průběhu sedmdesáti osmi let, než ji zachránili z ledové
kry," cituje slova Julie Holland izraelské p e r i o d i k u m Pano-
rama. O co tedy j d e , že by další č a s o v á s m y č k a ?
A j a k si lze vysvětlit velkolepou vidinu, která se čas od
času objevuje na břehu řeky Volhy v ostrém zákrutu při úpatí
Žiguli? Před skupinou užaslých turistů se j e d n o h o klidného
večera objevilo město se starobylým hradem, který byl obe­
hnaný p e v n o s t n í m valem, na n ě m ž zářily zlaté kupole pravo­
slavných chrámů. Městská b r á n a byla zavřená, po hradbách
se procházely stráže v brnění a m ě l y luky a kopí. Návštěvníci
se pomalu vzpamatovávali ze šoku, zatímco se město pomalu
rozplynulo v oparu a zmizelo. Tamní usedlíci turistům vyprá­
věli, že se město (jsou přesvědčeni, že se j e d n á o legendární
Kitěž I V , občas objevuje na u v e d e n é m místě, j a k o by se zveda­
lo ze dna řeky a po deseti až patnácti minutách se znovu noří
zpátky.
U v e d e n é příklady svědčí o t o m , že mezi minulostí a sou­
časností existuje jakási n e z p o c h y b n i t e l n á spojitost, která se
p r a v d ě p o d o b n ě p o d o b á zvláštním energetickým polím. Čas
události „ n e p o h ř b í " , ale udržuje si je a přenáší z epochy do
epochy prostřednictvím j a k ý c h s i fyzikálních kanálů.
M o h l i b y c h o m zde p o p s a t ř a d u o b d o b n ý c h příkladů, j e ž
j s o u spojeny s kategorií času, z m í n í m e však p o u z e dva
z nich, které p ř e h l e d n ě dokumentují odlišné t e m p o b ě h u
času v různých soustavách n e b o situacích. K této vlastnosti
67
uvádí doktor technických věd V V. N a l i m o v následující :
„Člověk v n í m á čas dvojím způsobem, přičemž j e d n í m z nich
je r o v n o m ě r n ý (newtonovský) čas, který ovládají mechanic­
ké, z našeho pohledu vnější hodiny. Druhý, vnitřní čas, je
prožíván nerovnoměrně, přičemž je určován našimi vnitřní­
mi hodinami. B ě h těchto hodin se řídí pouze naší otevřeností
vůči světu a naší aktivitou... Člověk m ů ž e zcela v ě d o m ě m ě ­
nit rychlost vlastního času, a tím vstoupit do z m ě n ě n é h o sta­
vu v ě d o m í . "

103
 B ě h e m druhé světové války vybuchl vedle F. N. Filatova
granát. O této události napsal: „Jasně j s e m viděl (a nikdy na
to n e z a p o m e n u ) , j a k roztává sníh k o l e m r o z ž h a v e n é h o in-
gotu, j a k se na o c e l o v é m povrchu rozzářily ohnivé praskli­
ny a j a k se p o m a l u začaly oddělovat střepiny, které se pak
plynule rozlétly do všech stran. V š e c h n o se odehrálo bez
zvuku j a k o v n ě m é m filmu. P a k už v š e c h n o zapadlo do za­
b ě h a n ý c h kolejí, v ý b u c h zvedl m o h u t n ý sloup země, ozval
se ohlušující zvuk, m ě l j s e m pocit, že mi praskly bubínky,
načež j s e m ztratil v ě d o m í 6 8 . "
Jinou událost popisuje bývalý voják A. N. Basov. „Toho
d n e j s m e se s řidičem vraceli k j e d n o t c e , jeli j s m e náklad­
n í m v o z e m G A Z 53. N a ú z k é silnici j s m e nepotkali ani ži­
vou duši, okolo cesty byly j e n příkopy a za nimi násep. P o ­
hybovali j s m e se asi osmdesátikilometrovou rychlostí. M í ­
j í m e vyvýšeninu, a v t o m se p ř í m o uprostřed cesty objevil
moskvič a začal prudce b r z d i t . . . Co teď? N e m o h l i j s m e jej
objet a na zpomalení už bylo pozdě. N a j e d n o u se však stalo
něco, co se mi vrylo do paměti na celý život. Pocítil j s e m
naprostou volnost, m ě l j s e m úplně čistou mysl. Hlavou mi
probleskla myšlenka: H l a v n ě se šoférovi nemíchej do říze­
ní, všechno teď záleží j e n o m na něm. Spokojeně j s e m tedy
seděl a čekal, co se stane. Plynule a volně j a k o ve zpomale­
n é m filmu se začala kabina vozu natáčet s m ě r e m k příkopu.
Otočil j s e m se na řidiče a viděl, j a k rychle j e h o ruce otáčely
volantem. Překvapil mě ten neuvěřitelný kontrast a znovu
j s e m se podíval před sebe, přičemž kabina už byla na druhé
straně. Teď musíme narazit, pomyslel j s e m si. Čas přitom bě­
žel normálním tempem. Uviděl jsem, jak naše auto jen o něko­
lik centimetrů minulo osobní vůz, načež ,chcípl motor a my
zůstali stát napříč vozovky. Zdálo se mi, že vše trvá asi pětačty­
řicet sekund až minutu. Ve skutečnosti se to celé odehrálo bě­
h e m několika o k a m ž i k ů . "
Výše uvedená p ř í h o d a je o to zajímavější, že v ní v oka­
mžiku ohrožení registrujeme dva časové plány. Autor se

104
zmínil o tom, že se kolem n ě h o všechno j a k o b y zastavilo,
zpomalilo, a přitom ho překvapila rychlost, s j a k o u šofér
točil v o l a n t e m . Jak to vysvětlit? J e d n o d u š e tím, že se řidič
zřejmě n a c h á z e l v jiné časoprostorové rovině, a p r o t o byl
kontrast tak znatelný. Na v š e c h n y u v e d e n é otázky v š a k
musí v ě d a teprve najít o d p o v ě ď , je nejvyšší čas, aby se
s tímto f e n o m é n e m vypořádala. Doufejme, že to už n e b u -
d e d l o u h o trvat.

3.1.5. Kozyrevova zrcadla

Jestliže soubor znalostí představuje sto procent, lze
říct, že o zkostnatělé formě už víme devadesát pět
procent, o podstatě živé vesmírné existence pět pro­
cent a méně než jedno procento víme o člověku
a jeho intelektu.
Akademik V. P. Kaznačejev

Unikátní experimenty, které souvisely s intelektem člo­

věka a lidskou psychikou, provedli vědci pod v e d e n í m čle­
na R u s k é a k a d e m i e lékařských věd a Ruské a k a d e m i e pří­
rodních věd V. P. Kaznačejeva v M e z i n á r o d n í m v ě d e c k o -
- v ý z k u m n é m ústavu v e s m í r n é antropoekologie. Z á k l a d vý­
zkumu tvořily pokusy s Kozyrevovými zrcadly.
N. A. K o z y r e v totiž ve své d o b ě objevil, že povrchy, j e ž
tvoří speciální hliníková vrstva, m o h o u stejně j a k o zrcadlo
n e b o k o n k á v n í č o č k a koncentrovat, násobit či odrážet svět­
lo, ale také energii hvězd, rostliny, člověka či j a k é h o k o l i v
dalšího objektu. Badatel věřil tomu, že biologické spojení
funguje napříč časem, a d o m n í v a l se, že toto spojení lze re­
alizovat s p o m o c í speciálních k o m o r s hliníkovou vrstvou.
Vědci z ústavu sestavili p r o p o k u s y s lidmi m o h u t n é vál­
ce s p o s t r a n n í štěrbinou, v nichž byli jedinci o b k l o p e n i
vlastním p o l e m . N a t a k o v ý c h t o odrazových plochách, které
n a z ý v á m e Kozyrevovými zrcadly, „se daří soustřeďovat so-

105
litonové a holografické procesy naší intelektuální činnosti
a za p o m o c i encefalogramů, kardiogramů či Kirlianových
fotografií lze registrovat jejich z m ě n y 6 9 . "
Ptáte se, jak to funguje? Jestliže uvnitř takového válce sto­
jí člověk, odrážejí se od vnitřního povrchu takzvané Kozyre­
vovy proudy, které se koncentrují okolo osy tělesa. Výzkum­
níci prosvěcují tuto osu svazkem laserových paprsků, j e n ž
spinové a torzní pole organizuje. Akademik Kaznačejev
k problematice uvádí: „Mluvíme zde o primárních plně mate­
rializovaných proudech kosmických polí, které nesou infor­
mace, nikoliv o druhotných elektromagnetických proudech.
Díky n i m m ů ž e m e lépe pochopit spinové a torzní procesy."
Jaký vliv má na člověka pobyt v Kozyrevově prostoru?
„Před jedincem vytane jeho ,vnitřní čas c , pokusná osoba má
možnost uvidět samu sebe v dětství či ve stavu, který ezoterika
nazývá reinkarnací. Pracujeme-li s těmi, kteří prodělali psy­
chická onemocnění, dospějeme k pozoruhodným klinickým
výsledkům. Veškerá negativní energie, která se nakupila okolo
osy válce, odchází spolu s laserovým paprskem pryč 5 5 ."
Taktéž vyšlo najevo, že mezi těmi, kdo pobývali mezi Ko-
zyrevovými zrcadly, se prudce zvýšila schopnost transperso-
nálního (telepatického) spojení. Pozoruhodných výsledků
dosáhli výzkumníci s léčitelkou Gizel M i n e l , která dokáže
na dálku určovat zdravotní stav člověka.
M i l e n a pacient se nacházeli v K o z y r e v o v ý c h zrcadlech,
p ř i č e m ž každý z nich byl na geograficky odlišném místě.
Senzibilka znala p o u z e čas, kdy má začít s diagnostikou.
Výsledek předčil veškerá očekávání, ačkoliv některé infor­
m a c e , které získala, se lišily od lékařských závěrů. Za nece­
lé dva měsíce se však, ke škodě pacienta, p ř e d p o v í d a n é ne­
m o c i potvrdily. Milen dokázala z a z n a m e n a t o n e m o c n ě n í
dřív, než se projevilo ve fyzickém plánu člověka.
V první kapitole j s m e hovořili o telepatických seancích,
které organizoval V. P. Kaznačejev, avšak to, co prokázaly
o b d o b n é pokusy s K o z y r e v o v ý m i zrcadly, vědce doslova

106
šokovalo. Vyšlo totiž najevo, že při dálkových telepatických
přenosech m e z i městy Novosibirsk a Dixon obdržely p o ­
k u s n é osoby 30 % informací.. .z b u d o u c n o s t i ! Přijí­
maly a z a z n a m e n á v a l y vidiny, které měly registrovat až za
čtyřiadvacet hodin, n e b o d o k o n c e za několik dní 2 8 .
V létě roku 1995, kdy dopadla na povrch planety Jupiter
kometa, zachytily pokusné osoby „včerejší" údaje - ty aktu­
ální zkrátka n ě k a m zmizely. Kaznačejev o tom píše: „ D o m n í ­
v á m se, že to souvisí s časovými paradoxy, které popsal N. A.
Kozyrev, Předpokládal totiž, že v krizových okamžicích se
mění tok času, který ,běži" naopak, z budoucnosti do přítom­
nosti 2 8 .
P o č e t n é v ě d e c k é experimenty prokázaly, že lidský m o ­
zek m ů ž e být prostřednictvím planetárních sfér propojen na
vzdálenost tisíců kilometrů s j i n ý m i osobami. Vyšlo najevo,
že lze přenášet o b r a z n é představy, které se tvoří v K o z y r e -
vově prostoru. Vědci dospěli k závěru, že zhruba třetinu in­
formací zachytí p o k u s n á o s o b a v r e á l n é m a s t r o n o m i c k é m
čase, další třetinu se z p o ž d ě n í m , které zapříčiňuje h r o m a d ě ­
ní údajů v p l a n e t á r n í m prostoru, a zhruba třicet procent
s předstihem n ě k o l i k a h o d i n do m o m e n t u předání.
Později provedli o b d o b n é pokusy i američtí vědci Pu-
thoff a Targ. I n d u k t o r (přenašeč myšlenky) a percipient
(příjemce) o sobě nevěděli a vědci uvedli v nesoulad jejich
časový p r o g r a m . Co se stalo? P o d l e v ý z k u m n í k ů percipient
s o s m d e s á t i p r o c e n t n í přesností obdržel informace o h o d i n u
dříve, než je k n ě m u induktor vyslal 4 7 . Vždyť to je přece
j e d n o z n a č n é potvrzení faktu, který dosud nebyl vysvětlen!
To ale j e š t ě není v š e c h n o ; svými posledními p o k u s y to­
tiž vědci prokázali, že s p o u ž i t í m torzních procesů je m o ž n é
přenášet na dálku také biologické struktury včetně intelektu
a rovněž j a k é k o l i další údaje, například chemické. Velmi se
to p o d o b á v ý m ě n ě informací v h o m e o p a t i i , kdy molekulár­
ní eventuálně m a k r o m o l e k u l á r n í struktura při rozředění
o dvanáct až šestnáct řádů vstupuje do spinového a torzního

107
pole vodíkových a t o m ů a předává člověku informaci bez
přítomnosti c h e m i c k é molekuly.
„Zaznamenali j s m e změny v buněčných strukturách i dál­
kový přenos informací do lidského organizmu prostřednictvím
molekulárních a hormonálních frakcí s pomocí zdrojů torzních
polí. Spojení Kozyrevových zrcadel s očistným účinkem lase­
ru, s torzními poli a s hypomagnetickými komorami zvyšují
efektivitu prevence a zlepšují výsledky léčby nemocí 6 9 ."
Kaznačejev míní, že s p o m o c í K o z y r e v o v ý c h zrcadel
a zdrojů torzního záření lze působit na velké ú z e m í (napří­
klad m ě s t a či regionu), k d e pak s p o m o c í torzních a infor­
m a č n í c h polí dochází k likvidaci procesů stárnutí, nádoro­
v é h o bujení, alergií, p r o b l é m ů s oslabenou imunitou, dys-
trofických z m ě n i m n o h ý c h p s y c h o s o m a t i c k ý c h chorob.
„ R e á l n á je i m o ž n o s t působení na e m o c e a intelekt."
Analogicky se „ z r c a d l y " vědci sestrojili r o v n ě ž takzvané
h y p o m a g n e t i c k é k o m o r y s výjimečně ú č i n n o u ochranou
před elektromagnetickým zářením. Badatelé totiž chtěli ob­
držet o d p o v ě ď na otázky, které je znepokojovaly: Jak se cítí
živé organizmy ve vesmíru? Je m o ž n é , aby život vznikl bez
účasti elektromagnetické energie?
P o l e v k o m o r á c h bylo padesáttisíckrát slabší než na Z e ­
28
m i . Zpočátku prováděli vědci pokusy na sobě, posléze vy­
užili dalších dobrovolníků. Vyšlo najevo, že uvnitř k o m o r
se m ě n í vztahy mezi pravou a levou hemisférou, e m o c i o ­
nální i útlumové procesy. K r á t k o d o b ý pobyt (15 až 20 seze­
ní po 20 minutách) má na člověka b l a h o d á r n ý účinek. N a ­
stává rovnováha psychických a fyziologických procesů,
u většiny lidí se zlepšuje paměť, zvyšují se p a r a n o r m á l n í
schopnosti, dochází ke stimulaci intelektu a tvůrčích schop­
ností. U dětí ve vývinu vědci rovněž z a z n a m e n a l i pozitivní
účinky na rozvoj intelektu. Díky pobytu došlo i k vyléčení
dětské epilepsie a řady dalších chorob. N a o p a k pokusy s bu­
n ě č n ý m i kulturami prokázaly, že kvůli prostředí v k o m o ř e
nepřežily více než 8 až 10 generací a p o t o m degradovaly

108
a zahynuly. Z n a m e n á to, že bílkovino-nukleová forma ne­
m ů ž e existovat bez elektrických a m a g n e t i c k ý c h i m p u l z ů ,
což by měli m í t na paměti p ř e d e v š í m ti, kteří se chystají
d l o u h o d o b ě pobývat ve vesmíru 2 8 .
Díky p o k u s ů m s h y p o m a g n e t i c k ý m i k o m o r a m i , se zrca­
dlovými, laserovými a torzními k o n s t r u k c e m i se p o d a ř i l o
odhalit p o z o r u h o d n á fakta o r e á l n ý c h projevech d á l k o v ý c h
přenosů m e z i b u ň k a m i , m e z i č l o v ě k e m a b u ň k o u , mezi lid­
ským o r g a n i z m e m a rostlinou, a také zákonitosti transper-
sonálního i n f o r m a č n í h o p ř e n o s u na dálku. „Získali j s m e ex­
perimentální d ů k a z y skutečnosti, že vyšší formy inteligen­
ce, jejichž evoluce je však zbržděna, existují a m o h o u být
objeveny a rozvinuty ve j m é n u z á c h r a n y civilizace 7 0 ."
Vědci mají v ú m y s l u sestrojit v ústavu jakýsi miniaturní
m o d e l g e o k o s m u , aby mohli lépe sledovat r e a k c e Z e m ě
a lidstva na v e s m í r n é události a rovněž reakce Z e m ě a kos­
mu na lidské k o n á n í . Připomínají americký e x p e r i m e n t Bi­
osféra 2, při n ě m ž sedm lidí žilo v izolovaném u z a v ř e n é m
prostoru, který kopíroval biosféru. V lokalitě fungovaly
uzavřené cykly, j e ž zajišťovaly soběstačnost v z á s o b o v á n í
v o d o u a p o t r a v i n a m i . N a c h á z e l o se tam dostatečné m n o ž ­
ství rostlin, které zajišťovaly p r o d u k c i kyslíku. Už za rok
a půl se však v Biosféře 2 snížila j e h o koncentrace o dvě
třetiny, a proto byli experimentátoři nuceni jej doplňovat.
V ý z k u m skvěle dokumentuje počínající n e m o c biosféry,
kdy kyslík začala pohlcovat půda. V souvislosti s tím se ob­
jevila otázka, co se stane, jestli p ů d a na celé planetě nevydrží
technologický nápor a začne rovněž doslova „požírat" kys­
lík? Vědci nabízejí řešení: „Jestli má být úkolem biosféry j e n
otrocká služba člověku, pak je téměř jisté, že nepřežijeme.
Většina lidí si dostatečně neuvědomuje skutečnost, že díky
tomu m ů ž e ztratit nejen rozum, ale i duši. Přibývá důkazů
o tom, že k r o m ě zhoršení vzájemných sociálních a kulturních
vazeb, k r o m ě zamoření vesmíru či dalších ekologických
z m ě n se začíná vyčerpávat také intelekt člověka 2 8 ."

109
 Akademik Kaznačejev zvláště zdůrazňoval fakt,
„že rozumem a duchovností je nasyceno vše okolo
nás". Oduševnělé jsou dokonce i organizmy, které
povazujeme za ustrnulé či mrtvé. Živoucí a myslící je
jak vesmír, tak i naše planeta. Prostor okolo nás není
prázdný, ale rovněž plný života. Je důležité zkoumat
charakter vesmíru a možné vzájemné spojitosti mezi
živou podstatou naší planety včetně našeho intelektu
a blízkým i vzdáleným kosmem 55 "

3 . 1 . 6 . Země je živoucí organizmus

O tom, že je země živý organizmus, psal už před šesti tisí­
ci lety velikán Hermes Trismegistos ve svém díle Smaragdo­
vá deska, jež se dochovalo až do dnešních dnů. „Z dalekých
nebeských výšin k Z e m i neustále proudí světová duše, nevy­
čerpatelný k o n c e n t r o v a n ý zdroj světla a o h n ě , který projde
přes veškeré sféry až k nám. Takto se Z e m ě nadechuje.
Přesně takový vliv má na Z e m i centrum o h n ě , j e ž předsta­
vuje Slunce. Od Z e m ě neustále vycházejí e m a n a c e , jejichž
ú k o l e m je očistit planetu od n a s h r o m á ž d ě n ý c h nečistot. Tak
vypadá zemský v ý d e c h . "
D l o u h o u dobu považovali odborníci u v e d e n ý z á z n a m za
p o u h ý poetický mýtus. Před několika lety však získal reálný
základ díky v ý s l e d k ů m experimentů. N a š e Z e m ě skutečně
nepohlcuje p o u z e sluneční záření, ale také vyživující prou­
dy vesmírné energie, která má vliv na existenci života na
Z e m i a všech jejích obyvatel. Právě o těchto životadárných
p r o u d e c h hovořil svého času i a k a d e m i k N. A. Kozyrev.
A právě tyto p r o u d y mají dnes na mysli současní výzkumní­
ci, když hovoří o torzních vlnách.

110
 41
Toto p o d i v u h o d n é dýchání Z e m ě „spatřili odborníci na
biolokaci z Ústavu z e m s k é h o m a g n e t i z m u pod v e d e n í m
doktora fyzikálních a m a t e m a t i c k ý c h věd, profesora V. N.
L u g o v e n k a 7 1 . Jak vypadají energetická pole Z e m ě ? K d e se
nacházejí základní centra v ý m ě n y informací m e z i vesmí­
r e m a naší planetou?
Starořecký filozof P l a t o n kdysi tvrdil, že Z e m ě se p o d o ­
bá k o ž e n é m u míči, který je sešitý ze dvanácti rovnostran-
ných pětiúhelníků a z dvaceti r o v n o r a m e n n ý c h trojúhelní­
ků. Jejich spojnice (švy) představují energetická centra ne­
boli čakry Z e m ě (analogicky s čakrami u člověka). K d y ž
moskevští odborníci na biolokaci z k o u m a l i z e m ě k o u l i , ob­
jevili právě takový systém čaker, p ř i č e m ž vyšlo najevo, že
část z nich k o s m i c k o u energii přijímá (světlé čakry) a zby­
tek vyzařuje z e m s k o u energii ( t m a v é čakry).
Na z á p a d n í polokouli napočítali s e d m světlých čaker,
n a o p a k na v ý c h o d n í polokouli j i c h nalezli čtyřikrát víc.
Také t m a v ý c h čaker b y l o na v ý c h o d ě dvakrát více n e ž na
západní polokouli. V š e c h n y vyspělé civilizace se rozvíjely
právě v oblasti u v e d e n ý c h energetických zlomů.
Centrální energetická osa protíná severní, respektive již­
ní pól. S e v e r n í m přichází energie z vesmíru a prostřednic­
tvím j i ž n í h o odchází n e p o t ř e b n á a z p r a c o v a n á energie
Z e m ě . O s o b a , na níž byl p o k u s proveden, spatřila, j a k do
oblasti severního pólu směřuje m o h u t n ý světelný vír na­
m o d r a l é barvy. R o z s a h „ t o r n á d a " se neustále m ě n í , vír zabí­
rá prostor od pólu až k o s m d e s á t é m u stupni severní šířky.
N a o p a č n é m p ó l u j e situace odlišná. N a c h á z í s e t a m objekt,
který p ř i p o m í n á červenou žárovku, z níž vychází m a t n ě bílý
n e b o n a h n ě d l ý proud, j e n ž s e p o d o b á obrácené skleničce
s o h n u t ý m i okraji, které směřují dovnitř.
Tato globální energetická síť funguje nepřetržitě, a pod­
poruje tak k o s m i c k é a z e m s k é pole. Energetický systém
Z e m ě však do sebe j e š t ě zahrnuje také složité p r o p l e t e n c e
d r o b n ý c h energetických sítí. Nejznámější j s o u H a r t m a n n o -

111
va m ř í ž o v á síť, která v e d e rovnoběžně s poledníky, a rovněž
C u r r y o v a síť s r o z m ě r y b u n ě k 2x2,5 m a 5x6 m. Šířka hra­
nice m e z i j e d n o t l i v ý m i b u ň k a m i činí 60 až 80 centimetrů.
Jejich důležitou p ř e d n o s t í je binárnost, lépe řečeno schop­
nost střídat světlé a t m a v é buňky, které přijímají či vydávají
energii k o s m i c k é h o i z e m s k é h o pole. Tyto b u ň k y existují
nepřetržitě; hranice m e z i nimi se ale v závislosti na denní
d o b ě a různých vlivech vesmíru rychle m ě n í . V ý s l e d k e m je
rozšíření n e b o n a o p a k semknutí jednotlivých polí sítě - ta­
kovéto j e v y n a z ý v á m e dýchání Země.
Pro uvedený proces je charakteristická hloubka a rytmič-
nost, obdobně j a k o u živých tvorů. Několikaletá pozorování
pokusných osob prokázala, že frekvence vdechů a výdechů
závisí na denní době, ročním období a zeměpisné šířce.
V mírném pásmu se v létě pohybuje mezi třiceti a čtyřiceti
minutami, na rovníku pak v průběhu celého roku činí velmi
sporadických 130 minut. V noci dýchání prakticky ustane
a hranice buněk zůstanou beze změn.
Poprvé se Z e m ě zhluboka a dlouze n a d e c h n e s prvními
paprsky slunce, doslova „ h l t á " světlou k o s m i c k o u energii,
což se projevuje rozšířením hranic světlých b u n ě k a se­
m k n u t í m tmavých. P o t é dojde ke stejně m o h u t n é m u výde­
chu, plocha tmavých polí se zvětší na ú k o r světlých a násle­
duje normalizace r y t m i c k é h o dýchání až do soumraku, při­
č e m ž všichni p o z e m š ť a n é čerpají b l a h o d á r n o u k o s m i c k o u
a sluneční energii. Jak už bylo řečeno, v noci její příliv usta­
ne a vše „ u s n e " až do dalšího rána.
Sezonní výkyvy charakterizuje slabší prvotní nádech a slab­
ší proud přijímané energie na podzim a v zimě v mírném pásu,
na rovníku se na základě pokusů ve Vietnamu odchylky během
roku neobjevují, proud kosmické energie je tedy konstantní.

112
 Země dýchá stejně jako každý živý organizmus,
přičemž přijímá blahodárnou energii vesmíru
a zbavuje se vnitřních přebytků.

Sám tento fakt je hoden pozornosti, vědci však během

v ý z k u m ů objevili i další z á v a ž n é skutečnosti. U k á z a l o se,
že dýchání Z e m ě reaguje také na události, které se odehrá­
vají v o k o l n í m k o s m i c k é m prostoru. V souvislosti s přele­
tem Halleyovy k o m e t y nad naší h v ě z d n o u oblohou v břez­
nu 1997 se například zvýšila frekvence dýchání z obvyk­
lých třiceti až čtyřiceti m i n u t na d o b u okolo j e d n é minuty.
Z e m ě se „ z a d ý c h a l a " j a k o u ř í c e n á kobyla. U v e d e n ý stav tr­
val až do ú n o r a následujícího roku. Z m ě n y však pocítila ne­
j e n naše planeta, ale i lidé: došlo k n á h l é m u zhoršení chro­
nických o n e m o c n ě n í , prudce narostl počet výjezdů sanitek
rychlé z á c h r a n n é p o m o c i a m n o h o dalšího.
Udivující j s o u rovněž výsledky měření z e m s k é h o dý­
chání, které vědci prováděli b ě h e m vesmírného experimen­
tu v M o s k e v s k é oblasti. K určení proudění v z d u c h u ve vyš­
ších vrstvách atmosféry vypouštěla družice periodicky do
prostoru m r a k y b a r e v n é h o plynu. P o k u s n é osoby současně
měřily intenzitu z e m s k é h o d ý c h á n í . N a každý oblak u m ě l é ­
ho plynu z e m ě reagovala o d c h ý l e n í m z rytmu, j a k ý m s i
71
„kýchnutím" .
Z e m ě je živoucí organizmus. K t o m u t o závěru dospěli
badatelé v r o c e 1991, k d y ž ukončili dlouholetý cyklus uni­
kátních g e o m e t r i c k ý c h m ě ř e n í . D o k t o r geologie a minera­
logie I. N. Janickij píše: „ Z e m ě , nositelka n a š e h o bytí, je
živou bytostí, která je p r o s y c e n a energií. Ve vesmírné hie­
rarchii zaujímá m n o h e m vyšší místo než člověk."
Ke stejným z á v ě r ů m dospěli výzkumníci na základě p o ­
kusů, které se uskutečnily 11. srpna 1999, v den p a m á t n é h o

113
z a t m ě n í Slunce. O t o m t o úkazu se ve svých proroctvích
z m i ň o v a l už M i c h e l N o s t r a d a m u s . „ R o k 1999, sedmý m ě ­
síc. Z nebe sestoupí velký vládce hrůz.
K čemu vlastně tento den došlo, a stalo se vůbec něco? Zdá
se, že nikdo z nás nezaregistroval jakoukoliv změnu, i když se
skoro všichni v hloubi duše obávali „konce světa".
Z e m ě je obklopena magnetosférou, která vše živé chrání
před ionizujícím k o s m i c k ý m zářením. V ě d c i neustále m o n i ­
torují její stav, právě 11. srpna 1999 však byli obzvláště p o ­
zorní.
Na základě v y h o d n o c e n í výsledků dospěli badatelé k ná­
sledujícím p o z n a t k ů m 2 6 : „V okamžiku, k d y měsíc překryl
sluneční kotouč, prožila Z e m ě silný šok a h o d n o t y jejího
g e o m a g n e t i c k é h o pole se radikálně změnily. N a š e planeta
vypustila naráz všechnu n a h r o m a d ě n o u energii, n a č e ž její
potenciál začal prudce klesat, a v j e d n o m o k a m ž i k u byl do­
k o n c e roven nule. N á s l e d n ě se z e m ě p o s t u p n ě vzpamatová­
vala ze stavu klinické smrti, znovu začalo pracovat elektro­
magnetické „srdce", ale m ě l o zcela odlišné parametry. Vek­
tor pole totiž změnil svůj směr, naše planeta se znovu zrodi­
la v j i n é kvalitě."
To, že se změnil směr vektoru magnetického pole, nená­
vratně způsobilo globální změny životních p o d m í n e k na
Zemi. Jak je možné, že j s m e v tento zlomový okamžik nic
necítili? Jako odpověď na otázku nás n e n a p a d á nic lepšího
než následující anekdota. „Probíhá soutěžní klání popravčích
mistrů. Účastník, který byl na řadě, vzal šavli, topor a další
věci a začal s nimi virtuózně šermovat okolo oběti, jež byla
přivázána ke sloupu. Točil a mával s nástroji, načež je odložil
na stůl a začal se klanět publiku i porotě. U d i v e n ý odsouze­
nec se kata zeptá: ,A to m ě l o být všechno? Vždyť hlava zů­
stala na místě.' A soutěžící odpověděl: ,Myslíš? Tak s ní zkus
pohnout...'
Je to zkrátka profesionální práce, m o ž n á , že i my by­
c h o m měli j e n o m kývnout h l a v o u . . .

114
 Jedenáctý srpen nejspíš zůstane výchozím datem, „ b o ­
d e m n u l a " n a n o v é časové p ř í m c e evolučních p r o c e s ů n a
Z e m i . Z a č a l a n o v á epocha Vodnáře a přechod k šesté lidské
rase na naší živé planetě.

3 . 2 . Vesmír
Vesmír už nevnímáme jako gigantický stroj, který je
vytvořený z množství jednotlivých předmětů, nýbrž
jej chápeme jako harmonický nedělitelný celek, jako
síť dynamických spojení, které zahrnují lidského
pozorovatele a jeho vědomí.
Fritjof Capra

3.2.1. Vlny
N e ž se pustíme do úvah o podstatě vesmíru, zkusme si
nejprve představit, že se nacházíme v netradičním typu p o k o ­
je. Prostor k o l e m nás je naplněný nejrůznějšími vlnami, při­
čemž některé z nich v n í m á m e s p o m o c í smyslových orgánů,
například vůni z kuchyně, teplo z radiátorů, hluk z ulice,
světlo, j e ž vychází z lampy, odráží se od nábytku i stěn a tak
dále. Obrovské množství vlnění však vzhledem k n a š i m
o h r a n i č e n ý m fyzickým m o ž n o s t e m vnímat n e d o k á ž e m e ,
necítíme kupříkladu e l e k t r o m a g n e t i c k é vlny určitých k m i ­
tových frekvencí, j a k o j s o u radiové a televizní vlny, infra­
červené a ultrafialové záření, r e n t g e n o v é paprsky a m n o h é
další.
Navíc se v naší místnosti nacházejí stojaté vlny, a to ve for­
mě všech hmotných těles včetně živých organizmů. Dokonce
i jedinec, který je s problematikou obeznámen, si jen ztěží do­
káže představit sebe nebo jakýkoliv materiální předmět, j a k o
například skříň, v podobě stojaté vlny. Přesto t o m u tak j e , ne­
boť vše o k o l o n á s se skládá z elementárních částic - elektro­
nů, protonů, n e u t r o n ů , m e z o n ů a tak dále. Z elementárních

115
částic se skládá celý vesmír. Kvantová fyzika však dokázala,
že všechny elementární částice současně tvoří vlny, a proto si
jakýkoliv hmotný předmět m ů ž e m e představit právě j a k o
stojatou vlnu 2 7 .
Jako stojatou označujeme takovou vlnu, která vzniká
tím, že se spojí dvě proti sobě j d o u c í p o s t u p o v é vlny se stej­
n o u frekvencí a amplitudou, přičemž představuje dílčí pří­
p a d vlnové interference 7 3 . Pokud například j e d e n k o n e c
p r o v a z u upevníte a druhý vezmete do ruky a budete j í m p o ­
hybovat tak, aby se začal vlnit, p o t o m daná vlna stále setrvá
na t é m ž e místě, b u d e nehybná, stojatá. L z e ji přitom charak­
terizovat určitou délkou a amplitudou; b u d e se typickým
z p ů s o b e m šířit c e l ý m v e s m í r e m stejně j a k o radiové vlny,
které přijímač zachytí v Moskvě, v Paříži a stejně tak i na
o b ě ž n é dráze. Z d o k o n a l e n ý radiový přijímač budoucnosti
u m í navíc registrovat radiové vlny i na Měsíci, na M a r s u či
j a k é m k o l i v místě v k o s m u .

Každý hmotný předmět představuje vlnu.

Například vlna v podobě skříně se nachází v celém ves­

míru, v dané místnosti je však amplituda této vlny největší,
venku je menší, za m ě s t e m ještě menší a tak dále. K a ž d o ­
p á d n ě vlnění, které je typické pro skříň, se n a c h á z í všude.
Jakákoliv vlna představuje podráždění pole, z n ě h o ž
vznikla. Pole lze p ř i t o m charakterizovat j a k o zvláštní formu
73
látky, j e ž spojuje částice h m o t y do j e d n é soustavy .

116
 3 . 2 . 2 . Vesmír - gigantický hologram
Svět je kolosální hologram, každý jeho bod nese
úplné informace o světě jako celku.

Doktor fyzikálních a matematických věd,

A. V. Moskovskij

Nyní obrátíme naši pozornost na hvězdné nebe a uvidíme,

že vesmír je plný h m o t n ý c h svítících objektů, hvězd a planet,
které jsou od sebe velmi vzdálené.
V ý z k u m n í k ů m se už podařilo prokázat, že h m o t n é pro­
středí, j e ž zaplňuje vesmír, tvoří fyzikální vakuum. K tomu,
abychom si dokázali představit, co to vlastně fyzikální vaku­
um je, využijeme vysvětlení ředitele Mezinárodního ústavu
teoretické a aplikované fyziky a člena Ruské akademie pří­
rodních věd A. J. Akimova: „Fyzikální vakuum je pro nás
nyní to, co zůstane v prostoru, p o k u d z něj bez výjimky od­
straníme veškerý vzduch a všechny elementární částice. Tím­
to způsobem však nevznikne prázdno, nýbrž specifická h m o ­
ta, prapůvodce všeho ve vesmíru, z níž vznikají elementární
částice, které následně vytvářejí atomy a molekuly 7 4 ."
Co se týče p r o b l e m a t i k y fyzikálního vakua a torzních
polí, p o d r o b n ě j s m e se na tyto záležitosti zaměřili v publi­
kaci Fyzika víry37.
Vyšlo najevo, že fyzikální v a k u u m představuje j e d n o t ­
n é h o „ n o s i t e l e " polí a že v š e c h n a dosud z n á m á pole - gra­
vitační, elektromagnetické, torzní (spinové) - tvoří j e h o
různé fáze 1 4 2 . To z n a m e n á , že veškerý prostor mezi planeta­
m i j e n a p l n ě n m n o h a poli, která p a k mají řadu odstupňová­
ní. Odlišnosti odpovídají ú z k ý m frekvencím kmitů energe­
tických vln, j e ž tvoří základ energetických polí. M ů ž e m e
tak kupříkladu hovořit o e l e k t r o m a g n e t i c k é m poli, které se
dělí na pole optické, r e n t g e n o v é a další. Všechna u v e d e n á
pole představují „ j e m n o u látku", kterou však člověk n e m ů -

117
že v z h l e d e m ke svým fyzickým o m e z e n í m spatřit, ale je to
stejné j a k o se v z d u c h e m , j e n ž d ý c h á m e . To, že jej nevidíme,
n e z n a m e n á , že neexistuje.
R ů z n é z n á m é a n e z n á m é fyzikální energetické vlny spo­
lu s energetickými poli se v prostoru vzájemně protínají,
aniž by se smíchaly a prostoupily j e d n a druhou, p o d o b n ě
j a k o paprsky reflektorů n a t e m n é m n o č n í m nebi. N e k o n e č ­
ně se šíří do všech stran prostoru a vytvářejí takzvaný j e m -
n o h m o t n ý svět neboli informační pole vesmíru.
Vesmír je protkán n e s p o č t e m různorodých vln s odlišnou
vibrační úrovní - od nízkofrekvenčních elektromagnetických
vln až po vysokofrekvenční torzní vlny. K a ž d á vlna j e d n o h o
typu vytváří s koherentní (synchronní) vlnou téhož druhu in-
terferogram - informační matrici. Vesmír tudíž představuje
obrovský hologram, přičemž v každém j e h o b o d ě jsou obsa­
ženy údaje o celém světě, které jsou však zakódovány v ho-
lografických interferenčních mikrostrukturách.
Už v roce 1976 přišli teoretický fyzik David B o h m a neuro-
fyziolog Karl Pribram s koncepcí holoverza, jakéhosi univer­
zálního kosmického hologramu. Jeho neodmyslitelnou součást
tvoří člověk a jeho vědomí, spojitost mezi nimi podle názoru
badatelů určuje informační hologram a hologram pole 7 5 .
„Biologické soustavy, živé látky na planetě a okolní p r o ­
stor m ů ž e m e chápat j a k o j e d n o t n o u fyzikálně organizova­
n o u soustavu, která se čímsi p o d o b á gigantickému hologra­
m u okolo z e m ě k o u l e 1 3 . "
V současnosti už existují holografické m o d e l y vesmíru,
v nichž kosmos představuje gigantický holografický plát.
Takové modely j s o u přijatelné, vycházíme-li z předpokla­
du, že vesmír tvoří j a k o u s i hypersféru, kde se každý před­
m ě t nachází ve formě stojaté vlny j a k v u r č i t é m b o d u p r o ­
storu, tak i na všech místech současně. „Také člověk j a k o
m a k r o s k o p i c k ý objekt představuje vlnovou strukturu a je
fakticky ,rozptýlen' v c e l é m vesmíru. Na základě j e d n o t y
člověka a vesmíru, k d y lidský j e d i n e c představuje z m e n š e -

118
ninu k o s m u - j e h o kopii - m ů ž e m e tvrdit, že člověk je ves­
51
mírný hologram ."
Informační pole vesmíru má tedy vlnovou holografickou
podstatu, p ř i č e m ž j e h o části (shluky) tvoří h o l o g r a m y ži­
vých a neživých objektů.

3 . 2 . 3 . Struktura světa
...Na základě objektivních příčin jsme dospěli k zá­
věru, že základem světa je vědomí, které zároveň
představuje jeho počátek. Ve světle nejnovějších
současných objevů chápeme existenci světa uni­
verzálního vědomí, které se projevuje nejrůznějším
způsobem, jako vědeckou realitu. Z pole vědomí vše
vzniká a naše vědomí je jeho součástí.

Doktor fyzikálních a matematických věd

A. V. Moskovskij

Když akademik M. A. Markov referoval v dubnu roku

1982 o výsledcích svého b á d á n í na Prezidiu A k a d e m i e v ě d
Sovětského svazu, prohlásil: „ . . . I n f o r m a č n í pole Vesmíru
má m n o h o vrstev a ve své struktuře připomíná ruskou m a t -
rjošku; k a ž d á vrstva je hierarchicky propojena s vyššími ro­
vinami až do Absolutna. P o l e tak vytváří informační data­
banku a navíc reguluje p o č á t e k osudu j e d i n c ů i celého lid­
stva 2 7 ."
K d y ž v ý z k u m n í c i hovoří o vrstevnatém i n f o r m a č n í m
poli, n e m y s l í tím, že se j a k o p e č i v o z listového těsta, na j e ­
hož vrcholku se n a c h á z í absolutno (Bůh), skládá z vrstev
určité tloušťky. J e d n á se n a o p a k o roviny s rozdílnou ener­
getickou hustotou, p ř i č e m ž k a ž d á „vyšší" prostupuje všech­
ny „ n i ž š í " vrstvy, o d k u d také p r a m e n í p ř i p o d o b n ě n í infor­
m a č n í h o p o l e z m i ň o v a n é matrjošce.

119
 D o k t o r technických věd V. D. Plykin uvádí k tématu
76
mnohovrstevnatosti k o s m u následující : „Vesmír se skládá
ze světů, které mají odlišnou podstatu. Existují světy j e m -
n o h m o t n é , ale také světy hutné, jejichž energie je koncent­
rovaná. Stejně tak existuje i prostředí p e v n ý c h látek, j a k o je
například náš fyzický svět na Z e m i , kde se energie nachází
v m i m o ř á d n ě h u t n é m stavu."
Vrstvy s různou hustotou energie představují energetická
pole, j e ž generují vlny nejrůznějších vibračních frekvencí.
N a š e vrstva pevné h m o t y tvoří energetická pole, která jsou
zdrojem vln o nízké frekvenci; vrstvu z hutné h m o t y předsta­
vují pole, j e ž generují vlny vyšší frekvence, zatímco j e m n o -
h m o t n á vrstva zahrnuje pole, která vytvářejí vlny vysokých
a supravysokých frekvencí. Vědci se přitom domnívají, že
vrchní vrstvy j e m n o h m o t n é h o světa už nepředstavují energe­
tickou, nýbrž informační strukturu. Nositelé informací, torzní
vlny, nevytvářejí v j e m n o h m o t n é m světě p o u z e řadu úrovní,
j a k o je tomu ve světě látky, ale také množství spirál neboli
vírů různě j e m n ý c h vibrací o různých frekvencích.
Ředitel Bioenergoinformační laboratoře a prezident M e ­
zinárodního společensko-politického výboru ekologie člově­
ka a energoinformatiky, profesor Moskevské státní technické
univerzity N. E. Baumana, doktor technických věd V. N. Vol-
č e n k o k tomu p o z n a m e n á v á 7 7 : „ J e m n o h m o t n ý svět m ů ž e
mít m n o h o vrstev, přičemž ty horní mají jemnější ,energetic-
k o u ' (v našem chápání informační) strukturu. J e m n o h m o t n ý
svět současně obsahuje sadu zvláštních vzorových informač­
ních matric, podle nichž se realizuje stavba h m o t n é h o světa.
Existenci j e m n o h m o t n é h o světa dokázali vědci z různých
zemí. Podařilo se j i m to na základě kvalifikovaného výzku­
mu fenoménů vědomí v psychofyzice a kvantové mechanice.
Na druhé straně musí tento svět, j a k o svět čistého vědomí,
obsahovat informace o v š e m hmotném. To je ale docela kom­
plikované, neboť zahrnuje m i m o jiné také myšlenky, přírodní
zákony, algoritmy rozvoje a databáze. Svět v ě d o m í n e b o ne-

120
projevený ( j e m n o h m o t n ý ) svět musí mít tudíž nesrovnatel­
ně složitější strukturu než h m o t n ý , tělesný svět." B a d a t e l é
tedy dospěli k závěru, že existuje j e m n o h m o t n ý svět čistého
vědomí.
Pojem svět vědomí zahrnuje veškerý (!) informační a ener­
getický prostor vesmíru včetně h m o t n é h o i j e m n o h m o t n é h o
světa 7 7 . Už rakouský fyzik Erwin Schrödinger prohlásil, že 2 9 :
„...díky přítomnosti vědomí m ů ž e m e s klidem prohlásit, že
tento svět existuje a skládá se z prvků v ě d o m í . "
Už nejednou v minulosti se filozofové a fyzici pokoušeli
vysvětlit reálnost vědomí v porovnání s látkou. Překážku při­
jetí koncepce j e m n o h m o t n é h o světa však pro fyziky předsta­
vovalo přehodnocení role postulátu o geometrickém časopro­
storu, neboť do tohoto pojetí nikterak nezapadaly atributy
vědomí, j a k o jsou duše a duch, které uznává náboženství.
Věda však využitím odborných prací nakonec dospěla k po­
chopení informačního a energetického prostoru v přírodě,
které se shoduje s ezoterickými představami o j e m n o h m o t -
ných světech. „Tyto j e m n o h m o t n é světy prostupují v š e c h n o
a zajišťují spojení s B o ž í m absolutnem, na j e h o ž počátku
bylo slovo - logos 7 8 ."
V souladu se s o u č a s n ý m v ě d e c k ý m n á z o r e m c h á p e m e
v ě d o m í j a k o vyšší formu rozvoje vědomostí, j a k o tvůrčí in­
formace. Spojení i n f o r m a c e - v ě d o m í se zároveň projevuje
j a k o j e d e n ze základních projevů vesmíru, stejně j a k o vztah
e n e r g i e - h m o t a 7 7 . Z p o h l e d u fyziky v ě d o m í tvoří zvláštní
37
formu torzní látky .
Takové chápání v ě d o m í bylo m o ž n é j e n o m díky t o m u ,
že v devadesátých letech objevili ruští fyzikové p á t o u zá­
78;79
kladní interakci - informační souvztažnost .
Profesor V. N. Volčenko vysvětluje pojem informace násle­
dujícím způsobem 7 7 : „Po obsahové stránce se jedná o struktur­
ní a smyslovou odlišnost světa, metricky j d e o různorodou
míru, která je realizována v projevené, neprojevené a obrazné
podobě."

121
 Informace představuje univerzální vlastnost předmětů, jevů
i procesů. Spočívá ve schopnosti vnímat vnitřní stav a vliv okol­
ního prostředí, získané údaje dále zpracovávat a výsledky pře­
dávat dalším předmětům, j e v ů m či procesům. Informace jsou
obsaženy ve všech hmotných objektech a procesech. Veškeré
živé bytosti se od samého počátku až do konce svého pozem­
ského bytí pohybují v informačním poli, jež na ně neustále
a nepřetržitě působí. Život na Zemi by nebyl možný, pokud by
živé bytosti nepřijímaly informace, které k nim přicházejí
z okolního prostředí, a pokud by tyto informace nedokázaly
zpracovávat ani si je mezi sebou navzájem vyměňovat 3 5 .
Všechny nově nashromážděné skutečnosti vedly k tomu,
že informace postupně získala status samostatného a základ­
ního pojmu v přírodních vědách, j e n ž definitivně potvrzuje
neoddělitelnost vědomí a hmoty. Jelikož není jedním ani dru­
hým, vyšlo najevo, že představuje ono chybějící pojítko, které
umožnilo spojit neslučitelné - ducha a hmotu, aniž bychom při
tom byli nuceni zabrousit do oblasti náboženství či mystiky 6 6 .
Ještě p ř e d n e d á v n e m byl j e m n o h m o t n ý svět včleňován
do pojmosloví metafyziky a ezoteriky, ale od počátku deva­
desátých let, kdy badatelé objevili v ě r o h o d n o u teorii fyzi­
kálního vakua a nalezli i odůvodnili h m o t n é h o nositele in­
formací v j e m n o h m o t n é m světě - torzní pole neboli pole
svinutí - se teoretická fyzika naplno pustila do v ý z k u m u
j e m n o h m o t n é h o světa 1 4 0 .
V současnosti se řada výzkumníků domnívá, že generá­
81
torem informací je vědomí a kupříkladu doktor technic­
kých věd A. A. Silin u v á d í 8 2 : „Dalo by se říct, že fenomén
v ě d o m í je spojen se schopností generovat informace v čisté
p o d o b ě bez jejich zpředmětnění. Před vznikem vědomí se
nové informace v neživé i živé přírodě vytvářely bez před­
chozího souhlasu, to znamená, že současně odpovídaly naho­
dilé složitosti h m o t n é struktury. Z toho vyplývá neobyčejně
zpomalená evoluce n e v ě d o m é přírody. Činnost vědomí s ide­
álními strukturami nevyžadovala podobné h m o t n é a časové

122
ztráty, také proto není překvapující, že vznik v ě d o m í j a k o
silného generátoru informací, prudce zrychlilo e v o l u č n í
t e m p o bytí."
Profesor Ústavu teoretické fyziky Oregonské univerzity
v U S A Amit Goswami v knize Vytvářející se vesmír s podtitu­
lem Jak vědomí vytváří hmotný svět uvádí 8 3 : „Vědomí předsta­
vuje základní princip, na němž je založeno všechno, co existuje,
a tudíž i námi pozorovaný vesmír." Ve snaze přesně definovat
pojem vědomí, stanovil americký vědec čtyři podmínky:
1) existuje pole v ě d o m í (neboli všezahrnující o c e á n vě­
d o m í ) , které n ě k d y badatelé označují j a k o psychické pole
2) existují objekty v ě d o m í (myšlenky a e m o c e ) , které
vystupují z d a n é h o pole a noří se do něj
3) existuje subjekt v ě d o m í - ten, k d o v n í m á a/nebo před­
stavuje svědka
4) v ě d o m í tvoří základ existence
P o d o b n ý n á z o r na věc má také proslulý fyzik D a v i d
B o h m . Z á k l a d e m a f u n d a m e n t á l n í m rysem j e h o k o s m o l o ­
gie je tvrzení, že „ u v ě d o m ě l ý vesmír, který c h á p e m e j a k o
celistvý a vzájemně propojený, představuje skutečnost, kte­
rou n a z ý v á m e pole vědomí"67.
D o k t o r fyzikálních a m a t e m a t i c k ý c h věd A. V. M o s k o v -
skij dále tvrdí, ž e 8 4 „základ světa tvoří vědomí, j e h o ž nosi­
telem j s o u spinová (torzní) p o l e " .
Jako zlatý h ř e b j s m e si na závěr nechali výsledky M e z i ­
n á r o d n í h o centra fyzikálního vakua, kterých pracoviště d o ­
sáhlo p o d v e d e n í m j e h o ředitele a člena R u s k é a k a d e m i e
přírodních věd G. I. Šipova. Píše: „Tvrdím, že existuje n o v á
fyzikální teorie, j e ž vznikla na základě představ Alberta
Einsteina. U v á d í určitý stupeň reality, j e h o ž s y n o n y m e m je
podle náboženství Bůh. J e d n á se o skutečnost, která n e s e
všechny p ř í z n a k y božství. Existuje jakési n a d v ě d o m í , které
je spojeno s absolutním nic; toto nic nevytváří h m o t u , nýbrž
plány a ú m y s l y . " G. I. Šipov p ř i t o m zdůrazňuje, že „ n a d v ě ­
d o m í představuje část B o ž s k é p ř í t o m n o s t i " .

123
 V důsledku zpřesnění, j e ž centrum fyzikálního vakua
p r o v e d l o v posledních letech, získala struktura j e m n o h m o t ­
n é h o světa následující p o d o b u :
V š e c h n y řídí absolutní nic, tedy Bůh.
T v ů r c e kybernetiky Norbert Wiener v knize Bůh a Go­
lem ( G o d and G o l e m ) na straně 24 p o d á v á následující vý­
klad Stvořitele: „ B ů h představuje informaci, která je oddě­
lená od signálů a existuje s a m a o sobě."
Ruský v ý z k u m n í k Šipov uvádí o B o h u následující: „ N e ­
tuším, j a k ý m z p ů s o b e m je toto božství organizováno, ale
vím, že reálně existuje. N e m ů ž e m e však B o h a ,studovat'
s p o m o c í vlastních m e t o d 4 3 . "
Jeden ze zakladatelů kosmonautiky, člen R u s k é akade­
m i e přírodních věd B. V. Raušenbach, zdůrazňoval, že „po­
cit víry se nachází v j i n é části hlavy, nikoliv tam, k d e má
místo věda", a právě z tohoto důvodu m o h o u bez p r o b l é m ů
koexistovat. Z m i ň o v a n é h o vědce, laureáta L e n i n o v y a D e -
m i d o v o v y ceny, zaujalo to, že podle k ř e s ť a n s k ý c h tradic je
B ů h trojjediný 1 4 1 . Z j e d n é strany je křesťanství monoteistic­
ké, tedy zastává myšlenku, že Bůh je j e d e n , na straně druhé
však existuje svatá Trojice, jejíž členové j s o u ve všem rov­
nocenní. Pavel Florenskij prohlásil, že se j e d n á o tajemství,
které n e d o k á ž e m e postihnout a k j e h o ž p o c h o p e n í je nutná
víra.
R a u š e n b a c h uvádí následující: „Přemýšlel j s e m , hloubal
a dospěl k tomu, že B ů h je sice jeden, současně se ale j e d n á
o tři Bohy; vše lze logicky vysvětlit. Ačkoliv tato m y š l e n k a
připadala v š e m absurdní, psal o ní d o k o n c e i Florenskij.
B ů h musí být alogický, m u s í být nepostižitelný, j e h o pod­
statou je nepochopitelnost. Trojjedinost je proto základní
pojem, který bohoslovci nemohli pochopit, p r o t o ž e neznali
matematiku. Někteří se domnívali, že B ů h má j e d n u tvář -
B o h a otce, syna a D u c h a svatého. V m o d l i t b á c h však otce,
syna i D u c h a svatého n a z ý v á m e také Bohem. Na důkaz
toho, že chápání Trojice neprotiřečí logice, u v á d í m příklad

124
vektoru. Ten se, j a k z n á m o , skládá ze tří částí, které udávají
tři základní směry. Tři vektory do tří stran a j e d e n vektor
představují j e d n o a totéž, tedy trojici, proto lze tvrzení, že
B ů h je j e d e n a m ů ž e být i třemi zároveň, j e d n o z n a č n ě logic­
ky vysvětlit."
V š e c h n o řídí B ů h , absolutní nic, s n í m ž je spojeno nad-
v ě d o m í , v j i n é terminologii „prvotní fyzikální v a k u u m či
plán v ě d o m í prvotních torzních p o l í " 4 3 . Ta totiž p ů s o b í na
fyzikální v a k u u m , které generuje energii a h m o t u .
T í m t o z p ů s o b e m v z n i k á řetězec absolutní nic-nadvě-
d o m í - i n f o r m a c e - e n e r g i e - h m o t a . P r á v ě zde se sluší j e š t ě
j e d n o u zdůraznit, že v ě d o m í j s o u také informace i jejich
vyšší forma, která si u v ě d o m u j e sebe s a m a a vytváří n o v é
údaje.
V současnosti se však už řada badatelů domnívá, že se in­
formace j a k o ž t o fundamentální prazáklad a všudypřítomná
vlastnost vesmíru, staly základem vzniku naší planety. Vý­
zkumníci j s o u toho názoru, že právě kosmické informace
(nadvědomí) tvořily „prvotní p l á n " formování Z e m ě a ná­
sledného života na naší planetě 8 4 . Doktor technických věd
V. D. Plykin zdůraznil 7 6 , že právě informace představují zá­
klad h m o t n é h o tvoření. Nejprve přichází údaje o b u d o u c í m
h m o t n é m objektu, tedy co b u d e vytvořeno, v j a k é části pro­
storu, j a k b u d e vypadat zevnějšek znovu formovaného
p ř e d m ě t u látky a také j a k á b u d e j e h o vnitřní energetická
struktura. Energie řízená informacemi se „ z a b a l í " do velmi
hutné podoby, do hmoty, která podle z a d a n é h o p r o g r a m u
dokáže zůstat z a c h o v á n a v čase. Vytvoříme-li u m ě l é pod­
mínky, které energii u m o ž n í v y m a n i t se z o n o h o superhut-
n é h o stavu, p a k dojde i k impulzivní erupci gigantického
množství energie, j a k o j e například výbuch a t o m o v é b o m ­
by. K d y ž fyzikové vytvořili laboratorní p o d m í n k y p r o ště­
pení jádra, zničili informační a energetickou strukturu (pro­
gram), která udržuje energii v „ z a b a l e n é m " s u p e r h u t n é m
stavu. Na základě těchto informací se nabízí závěr, že ener-

125
gie představuje formu, kterou energie přijímá v souladu
s informacemi, j e ž generovalo vědomí.
V h o d n ý m potvrzením výše uvedených faktů m o h o u být
slova Arthura F o r d a 3 3 : „Ve vesmíru j a k o t a k o v é m se nachá­
zí prvotní energie - v ě d o m í - pod j e h o ž k o n t r o l o u a řízením
se nacházejí všechny ostatní druhy a formy energie."
J e m n o h m o t n ý svět, který je ve své podstatě velmi složi­
tý, představuje gigantický hologram se všemi vlastnostmi,
j i m i ž vlastní hologramy, fyzikální v a k u u m a torzní pole dis­
ponují, tedy: mnohovrstevnatostí světa, o k a m ž i t ý m přeno­
sem informací a přítomností v nejmenší j e d n o t c e veškerých
informací, j e ž se nacházejí ve vesmíru i j i n d e .

3. 3. Člověk
Člověk je složitou kopií vesmíru, kterým byl zrozen.
B. Pajušev

3. 3. 1. Jemnohmotná těla člověka

Až doposud j s m e se při popisu lidského organizmu vě­
novali p o u z e d v ě m a strukturám - fyzickému tělu a biopoli.
Jedná se však j e n o velmi hrubé dělení, n e b o ť se ukazuje, že
lidské tělo je stejně j a k o vesmír m n o h o v r s t e v n a t é . Doktor
zemědělských věd E. K. Borozdin, který má v ý z n a m n é zá­
sluhy ve v ý z k u m u j e m n o h m o t n ý c h těl, zastává názor 8 6 , že
„...lidský j e d i n e c je potenciálně schopen rozvinout sedm
těl, která odpovídají sedmi informačním r o v i n á m , p ř i č e m ž
vzájemné spojení probíhá s pomocí informačních a energe­
tických center, čaker".
Teoretický fyzik Anthony Martin se rovněž zmiňuje o sedmi
lidských tělech, která jsou do sebe vložena a jsou v ezoterice
označována ustálenými pojmy: fyzické, éterické, astrální, men­
tální, kauzální, budhické a átmické80. Se stejnými termíny pra-

126
cuje také bioenergoinformatika, věda, která se v současnosti
propracovala až k v ý z k u m u informační aury člověka čili ke
k a u z á l n í m u tělu 4 1 . Je třeba p o d o t k n o u t , že už j e n slovo tělo
má ve vztahu k j e m n o h m o t n ý m strukturám p o m ě r n ě rela­
tivní v ý z n a m , spíše se j e d n á o stav h m o t y určité části lidské
konstituce.
Badatelé n ě k d y j e m n o h m o t n á těla člověka označují ji­
n ý m z p ů s o b e m : éterické tělo j a k o tělo astrální neboli život­
ní počátek; m e n t á l n í tělo čili instinktivní (nižší) r o z u m ;
kauzální tělo neboli intelekt - r o z u m (vyšší r o z u m ) ; b u d h i c -
ké tělo j a k o intuici - v n í m á n í (duchovní r o z u m ) ; á t m i c k é
tělo neboli naše nesmrtelná bytost (vyšší Já č l o v ě k a ) 8 7 .
Lidský organizmus disponuje sedmi těly odlišné hutnosti
energie a rozdílné úrovně vibrací, která j s o u do sebe vložena
p o d o b n ě j a k o ruské matrjošky. Éterické, astrální i mentální
tělo m ů ž e m e zařadit mezi nižší j e m n o h m o t n á těla, ostatní
m ů ž e m e zařadit mezi vyšší.

Nižší jemnohmotná těla člověka

Nejhutnějším tělem, které má nízkou frekvenci vibrací,
je fyzické tělo člověka (sice nepatří p ř í m o k j e m n o h m o t ­
n ý m tělům, o v š e m n e c h c e m e jej j e n tak přejít). V n í m á in­
formace, které přicházejí ze smyslových orgánů a j s o u
v podstatě z p r a c o v á v á n y j a k o reflexy; j e d n á se o n e j o m e z e -
nější a nejjednodušší soustavu, která „ i m p l a n t u j e " organiz­
m u s do k o n k r é t n í h o prostředí j e h o existence. Do stejné sku­
piny patří r o v n ě ž genetické informace D N A 8 8 . Ž i v o t a s c h o p ­
nost t o h o t o těla zabezpečuje j e h o éterická část.
Éterické tělo představuje nejhrubší část j e m n o h m o t n é h o
těla. P o d o b á se l e h k é m u obláčku plynu, který obklopuje
kontury fyzického těla a představuje vyzařování fyzických
buněk. B ě h e m lidského života se éterické tělo od d a n é h o
j e d i n c e neodděluje.
N ě k t e ř í b a d a t e l é ve svých v ý z k u m e c h zahrnují p o d p o ­
j e m éterické tělo soubor tří nižších těl: vlastního éterického,

127
astrálního a m e n t á l n í h o , j a k o příklad u v á d í m e badatele
V. V. Jarceva.
M e z i n á r o d n í federace sdružení vynálezců zaregistrovala
1. října 1997 p o d číslem A-079 objev v oblasti teorie člově­
ka, který odhalil V. V. Jarcev. R u s k á a k a d e m i e přírodních
v ě d ocenila autora objevu stříbrnou medailí R L. Kapicy.
S á m n á z e v o b j e v u j e p o m ě r n ě dlouhý, ale velmi zajímavý,
d o m n í v á m e se proto, že je v h o d n é , a b y c h o m zde uvedli ce­
lou citaci, n e b o ť k p o d o b n ý m odhalením n e d o c h á z í běžně.
Z m i ň o v a n á formule říká: „Teoreticky byla odhalena do­
sud n e z n á m á lidská schopnost spojovat energii s informací
b u ň k y vlastního fyzického těla v j e d e n bioenergetický a in­
formační organizmus (éterické tělo člověka) prostřednic­
tvím energetického a informačního h o l o g r a m u fyzického
těla i soustavy v n í m á n í a kontaktu s o k o l n í m světem (sys­
t é m života), která se skládá z u v e d e n ý c h p o d s y s t é m ů : za­
bezpečení energie pro tkáně, oběhu životadárných tekutin,
příjmu a přenosu informací, vytváření tvůrčí molekuly D N A
a spouštění životaschopných mechanizmů buněk, fyzických
energetických kanálů a energoinformačních center, tedy
všech procesů, které probíhají v těchto podsoustavách, j e ž
slouží k organizaci buněčné a mezibuněčné činnosti. Intenzi­
ta a směřování buněčného spojení v bioenergoinformačním
organizmu jsou určovány lidským v ě d o m í m a automatickou
činností částí, z nichž je složen (rozum, emoce, vůle) 8 9 ."
Energoinformační h o l o g r a m fyzického těla, o n ě m ž se
autor objevu zmínil výše, představuje prostorový informač­
ní a energetický m o d e l fyzického těla. O d r á ž í se v n ě m ž
přesné vzájemné rozmístění buněk b u d o u c í h o organizmu
v prostoru. Tento h o l o g r a m si m ů ž e m e představit j a k o spe­
cifický trojrozměrný „ n á k r e s " s u v e d e n ý m i souřadnicemi
k a ž d é buňky organizmu 9 0 . Takový h o l o g r a m fyzického do­
spělého těla řídí i vývoj o p l o d n ě n é h o embrya.
Badatelé určili 3 7 , že k a ž d á buňka lidského organizmu
nese svoje torzní pole. Vzájemně se dotýkající b u ň k y vy-

128
tvářejí společné torzní pole, které je přitahuje a nasměruje
do určité polohy v prostoru, přičemž vytváří b u n ě č n é kombi­
nace, j e ž j s o u p ř e d e m dané h o l o g r a m e m . Díky torzním polím
buňky, jež spojuje společná úloha či funkce, se ve fyzickém
těle vytvářejí nejrůznější b u n ě č n é soustavy: orgány, svaly,
kosti a tak dále. Torzní pole b u n ě k a všech b u n ě č n ý c h sou­
stav vytvářejí celkové torzní pole člověka, které je třeba p o ­
važovat za vlastní éterické tělo.
D a n é éterické tělo je spojeno s e n e r g o i n f o r m a č n í m h o ­
l o g r a m e m fyzického těla s p o m o c í čaker. „Éterické tělo
představuje prostředí, které spojuje tělesnou schránku člo­
v ě k a s j e h o d u c h o v n í součástí a tvoří generátor energie
a informací 8 9 . Do každé b u ň k y se díky éterickému tělu do­
stávají v š e c h n y myšlenky, pocity, přání, usměrňují se akti­
vity člověka a j e h o snažení.
Z á k l a d e m v š e h o živého j s o u tudíž torzní pole, p r o t o ž e
představují nositele informací o r g a n i z m u j a k o celku a j e h o
buněk, které se týkají struktury, funkcí a stavu vnitřního
i vnějšího světa d a n é h o j e d i n c e .
„Soustava vnitřních orgánů vytváří vlastní m i k r o t o r z n í
pole, která shromažďují energii a předávají ji do j e d n o h o
centra, v n ě m ž se soustřeďuje a zároveň vytváří j á d r o torz­
n í h o pole člověka - vůli. Toto c e n t r u m je lokalizováno
v oblasti p l e t e n ě břišní (solar p l e x u s ) . "
E m o č n í součást se koncentruje v oblasti, která leží na
úrovni srdce, a vytváří tak vlastní centrum torzního pole.
Informační součást se p a k soustředí do lidského m o z k u
a určuje, zda j s o u b u ň k y s c h o p n y r o z u m o v é aktivity, ale
také zda si d o k á ž o u u v ě d o m i t sebe s a m a i okolní svět. Ta­
k o v á energoinformační struktura u m o ž ň u j e člověku v n í m a t
okolí, j e h o h a r m o n i i a informace.
K ú p l n é m u a j a s n é m u p o c h o p e n í okolního světa je však
n u t n ý algoritmus tvůrčí aktivity. Z objevu V. V. Jarceva vy­
plývá, že tento tvůrčí vzorec, který je realizován prostřed­
nictvím výše u v e d e n ý c h center, n a p o m á h á vytvoření sedmi

129
energetických a informačních bodů, j i m ž se říká čakry.
„ N e h l e d ě na to, že součástí v ě d o m í je r o z u m , e m o c e a vůle,
shodují se svým u m í s t ě n í m se druhým, čtvrtým a p á t ý m
energetickým a informačním centrem, p ř i č e m ž v k a ž d é m
z t ě c h t o sedmi center se odrážejí všechny tři součásti vědo­
mí89."
M á m e tedy sedm základních čaker, jejichž prostřednic­
t v í m si jedinec vyměňuje energii s j e m n o h m o t n ý m světem.
K a ž d á čakra funguje j a k o specifická anténa přijímající a vy­
sílající j e m n o h m o t n o u energii o určité vibrační frekvenci.
Existenci a rozmístění čaker znali lidé už před několika tisí­
ci lety; dnes jejich existenci potvrdila d o k o n c e i věda.
Člen Ruské akademie přírodních věd Gennadij I. Šipov
píše 9 1 : „Některé roviny torzních polí v organizmu odpovídají
energetickým tělům člověka a ohniska torzních polí předsta­
vují v lidském těle čakry. Čím výše se čakra nachází, tím vyš­
ší je i frekvence odpovídajícího pole."
Slovo čakra z n a m e n á v sanskrtu kolo, kruh, podle vý­
chodní tradice představují čakry „řadu vírů na povrchu (vlast­
ního) éterického těla člověka, které připomínají k o l a " 5 .
To j s o u přece torzní pole! Ukazuje se, že věda opět potvrdila
něco, o čem věděli naši předkové už před tisíci lety.
D o k t o r Anthony Martin svorně tvrdí: „ Č a k r y představu­
jí s e d m energetických center v lidské auře, jejichž určení
spočívá ve v ý m ě n ě j e m n o h m o t n ý c h energií s vnějšími rovi­
n a m i světa. K a ž d á čakra se specializuje na regulaci určité
oblasti lidské č i n n o s t i 8 0 . "
D o k t o r k a Shafica Karagula, psychiatrická z Los A n g e -
les, prováděla v p r ů b ě h u několika let klinická pozorování
lidí, kteří byli obdařeni neobvyklými formami vnímání.
J e d n a z pokusných osob Diana dokázala vizualizovat ener­
getické víry, které se podobaly spirálovitým kuželům. Éte-
rické tělo viděla j a k o zářící pavučinu světelných paprsků,
které se nacházejí v nepřetržitém pohybu. P o p s a l a sedm zá­
kladních silných vírů a řadu menších. B y l a s c h o p n a zazna-

130
m e n a t p o r u c h y jejich pohybu a neobyčejně ú s p ě š n ě dia­
gnostikovala nejrůznější o n e m o c n ě n í . Karagula uvádí, že
byla š o k o v á n a Dianinou přesností při r o z p o z n á v á n í c h o ­
rob 5 . Na spojitost systému čaker a a k u p u n k t u r y poukazují
také v ý z k u m y d o k t o r a Hiroši Motojamy. D o m n í v á se totiž,
ž e akupunkturní systém m u s í m e z k o u m a t j a k o pojítko m e z i
j e m n ý m i m e c h a n i z m y e l e k t r o m a g n e t i c k ý c h funkcí a j e š t ě
j e m n ě j š í m i r o v i n a m i čaker (center psychické k o n c e n t r a c e )
s kanály nádí, j e ž čakry spojují 5 .
Doktor Jeffrey M i s h l o v e v publikaci Kořeny vědomí (The
Roots of Consciousness) upřesňuje, že „ve skutečnosti čakry
m n o h o n á s o b n ě přesahují hranice éterického těla a směřují
k astrálnímu tělu".
Podle n á z o r u profesora E. K. B o r o z d i n a éterické tělo
„...zajišťuje spojení s informacemi planety Z e m ě . J e d n á se
o údaje, které j s o u p o d m í n ě n y z e m s k o u energií. M i m o j i n é
j d e o e l e k t r o m a g n e t i c k é vlny, které však nejsou v n í m á n y
bezprostředně s m y s l o v ý m i orgány 8 8 ". K r o m ě fyzického těla
a j e h o éterické součásti j s o u v současnosti p o d r o b n ě p r o ­
z k o u m á n a astrální a mentální těla živých objektů. Profesor
E. K. Borozdin kupříkladu uvádí výsledky bádání éterických,
astrálních a mentálních těl u obrovského množství živých
vzorků - od j e d n o b u n ě č n ý c h organizmů až po savce 8 8 . „ N e ­
pochybujeme, že existují rozdíly například mezi astrálním tě­
lem člověka a žáby. Tyto odlišnosti b u d e m e z k o u m a t nadále,
ale v první fázi bádání je m ů ž e m e ignorovat."
Ukazuje se totiž, že j e d n o b u n ě č n é organizmy disponují
p o u z e fyzickým tělem, z a t í m c o éterické tělo je teprve v zá­
r o d e č n é m stadiu (obr. 3). H m y z má fyzické a éterické tělo,
ale astrální tělo se n a c h á z í v r ů z n ý c h stadiích vývoje. U vel­
mi primitivních p a v o u k ů bylo zjištěno, že j i m chybí d o k o n ­
ce i z á r o d e č n é astrální tělo. Z h m y z u patří k nejvyvinutěj-
ším včely, ačkoliv jejich astrální tělo je n e ú p l n é ; n a o p a k
nejprimitivnější j s o u m o u c h y . Všichni obratlovci mají zcela
z f o r m o v a n é astrální tělo, ryby, obojživelníci, plazi a ptáci

131
se nacházejí ve stadiu tvorby mentálního těla. Naopak u sav­
ců se vývoj mentálního těla dokončuje nejrozvinutější jsou
d o m á c í zvířata, naopak nejméně vyvinutí jsou hlodavci 8 8 .

Obr. 3. Vytváření jemnohmotných a duchovních těl

v organizmech živočichů:
1-jednobuněčné organizmy; 2 - láčkovci; 3 - červi (všechny
druhy); 4 - ramenonožci; 5 - ostrorepi; 6 - štíři; 7 - rakovití;
8 - pavouci; 9 - hmyz; 10 - měkkýši; 11 - ostnokožci; 12 - pláš­
těnci; 13 - bezlebeční; 14 - ryby; 15 - obojživelníci; 16 - plazi;
17 - ptáci; 18 - savci.

132
 Vraťme se však k j e m n o h m o t n ý m tělům člověka.
Astrální tělo neboli tělo emocí je ve srovnání s éterickým
jemnější, má vyšší vibrační frekvenci, prostupuje éterické
i fyzické tělo a v závislosti na svojí síle výrazně přesahuje
hranice tělesné schránky. Slovo astrální z n a m e n á hvězdný.
A b y c h o m pochopili, j a k se m o h o u dva předměty nacházet
v j e d n o m j e d i n é m objektu, u v e d e m e si následující příklad.
Vezmeme-li dvě sklenice, které j s o u až po okraj naplněné vo­
dou, a do j e d n é z nich p ř i d á m e cukr, voda se z této přeplněné
nádoby vylije. P o k u d o v š e m do druhé sklenice b u d e m e cukr
sypat postupně a vodu míchat lžičkou, rozpuštěný prášek
vodu nevytlačí: molekuly cukru se pohodlně vejdou mezi
molekuly vody.
Astrální tělo se m ů ž e oddělit od fyzického, fungovat a zís­
kávat informace bez prostřednictví fyzického těla a j e h o or­
gánů 9 2 . V z p o m e ň t e si na nesčetné příklady výstupu z tělesné
schránky, mimotělesného cestování, které popisujeme v prv­
ní kapitole této publikace.
„Astrální tělo charakterizují víry a proudy j e m n ě j š í ener­
getické substance, n e ž je ta, z níž se skládá éterické tělo.
Veškeré e m o c e j s o u p o u z e r ů z n ý m i stavy astrálního těla,
odlišují se c h a r a k t e r e m vibrací a světelnými stupnicemi,
které j s o u s n í m s p o j e n é 9 3 . "
Podle m í n ě n í profesora B o r o z d i n a tvoří „astrální tělo
k o m u n i k a č n í k a n á l s j e m n o h m o t n ý m světem, j e h o ž infor­
m a c e zůstávají ve fyzickém světě skryty. Tento kanál se ote­
88
vírá b ě h e m s p á n k u " .
Mentální tělo neboli tělo myšlení představuje vibrační
p r o u d y s j e š t ě vyšší frekvencí, které jsou šířeny za hranice
fyzického, éterického i astrálního těla. Mentální tělo patří
stejně j a k o tělo astrální k holografickým útvarům. Z práce
a k a d e m i k a A. I. Vejnika je z n á m o , že naše myšlenky doká­
žou v závislosti na e m o c i o n á l n í m zabarvení vyvolat v m e n ­
tálním těle obrovský rozruch - j e h o holografická p o d o b a se
tedy neustále d y n a m i c k y m ě n í podle rytmu našich myšle-

133
 34
nek, a přetváří p ř i t o m vlastní strukturu i konfiguraci . Prá­
vě proto dali b u d d h i s t é ve své době t o m u t o tělu název tělo
myšlení. Na j e h o základě totiž fungují všechny intelektuální
operace, j e ž s n í m souvisejí 9 3 .
Badatel J. M i s h l o v e ve své práci 5 uvádí popis mentální­
ho těla člověka s o d k a z e m na Annie Besant a Charlese Web-
stera Leadbeatera: „ M e n t á l n í tělo je velmi krásné a velmi
t e n k é ; j e h o částice se rychle pohybují, což mu dodává po­
d o b u živého světa, který hýří nejrůznějšími měnícími se
b a r v a m i ; v závislosti na tom, j a k se intelekt neustále rozvíjí,
se j e h o krása stává zářivější a úchvatnější."
Na základě výsledků bádání dospěl profesor E. K. B o -
rozdin k závěru, že „mentální tělo představuje první du­
chovní tělo, spojené se světem lidského v ě d o m í . U savců se
vývoj mentálního těla završuje, což je předstupeň formová­
ní duše u člověka".
O první čtyři stupně, tedy o fyzické, éterické, astrální a men­
tální tělo, se člověk dělí s celým živočišným světem. Astrální
a mentální tělo m ů ž e m e dobře zaregistrovat Kirlianovou meto­
dou ve vysokofrekvenčním poli. Tato těla totiž tvoří to, čemu
j s m e až dosud říkali biopole, někdy se také označuje jako zvíře­
cí duše.
Vědci na základě výsledků bádání výše u v e d e n ý c h j e m -
n o h m o t n ý c h těl dospěli k velmi z á v a ž n é m u závěru: „Živý
organizmus je schopen seberealizovat informace, j e ž j s o u
v n ě m obsažené, a d o k á ž e zároveň v n í m a t i zpracovávat
údaje z okolního světa; představuje součást složitých infor­
m a č n í c h systémů vyššího ř á d u 8 8 . "

Vyšší jemnohmotná těla člověka

Zbylá tři vyšší j e m n o h m o t n á těla člověka, kauzální,
b u d h i c k é a átmické, vytvářejí vyšší triádu.
Kauzální tělo neboli „tělo vyššího r o z u m u " (intelekt)
u m o ž ň u j e prostřednictvím uvažování a logického myšlení
sebepoznání a p o c h o p e n í podstaty věcí.

134
 Budhické tělo neboli tělo vědomí čili intuice u m o ž ň u j e
jedinci prozřít, proniknout do podstaty věcí, ne v š a k pro­
střednictvím uvažování či logického myšlení, ale spíše oka­
m ž i t ý m osvícením.
B u d h i c k é a kauzální tělo společně tvoří lidskou duši.
S e d m é átmické tělo pak představuje vyšší p o d s t a t u člo­
věka, tedy t o , č e m u se říká Božská jiskra čili d u c h 8 7 .
Existenci duše a ducha u z n á v á v dnešní d o b ě dost výraz­
ný počet vědců. V ě d a se snaží p r o n i k n o u t do světa nejjem-
nějších energií a do detailů jej p r o z k o u m a t , což však před­
stavuje n e o b y č e j n ě obtížný úkol, ale díky teoretickým a ex­
p e r i m e n t á l n í m v ý z k u m ů m se už podařilo d o s á h n o u t urči­
tých praktických výsledků.
V š e c h n a vyšší těla člověka mají holografickou podstatu.
Kauzální tělo obsahuje zkušenosti vtělení duše, které se
projevují v charakteru j e d i n c e , ale také v j e h o životních
okolnostech. Vlastnosti a schopnosti člověka j s o u z a p s á n y
do k a u z á l n í h o těla v p o d o b ě zárodků, které m u s í m e rozví­
jet. „ Č l o v ě k je výtvorem myšlenky. Ve svém dalším životě
se stane p ř e s n ě tím, o č e m nyní p ř e m í t á . " (Upanišady)
„ D u c h o v n í tělo sestává ze tří aspektů, p ř i č e m ž každý
z nich představuje odraz j e d n é ze tří tváří Trojice. Nejnižší
ú r o v e ň d u c h o v n í h o těla představuje tělo příčinnosti, které
se z a c h o v á v á a přechází z j e d n o h o života do dalšího, při­
čemž v n ě m zůstávají n a s h r o m á ž d ě n y všechny m i n u l é
vzpomínky. P r á v ě odtud vycházejí všechny impulzy, které
určují kvalitu zbylých těl či energetických drah člověka. Jde
o pokladnici, j e ž obsahuje v š e c h n y zkušenosti n a š e h o p o ­
z e m s k é h o života, n a š e h o v ě d o m í i nositele naší v ů l e , " píše
92
Annie Besant .
K a u z á l n í tělo p ř e d á v á n á s l e d n é m u vtělení informace
v p o d o b ě n e v ě d o m é životní cesty j e d i n c e . Je o d p o v ě d n é za
v š e c h n y „ v r o z e n é " c h o r o b y i za místo, kde se daný člověk
narodí - přivádí lidskou duši do rodiny, s jejímiž členy byla
spojena v m i n u l ý c h životech. K a u z á l n í m u tělu se t a k é říká

135
karmické tělo. „ K a r m a je zákon, který usměrňuje dobro i z l o "
- bereme na sebe závazky, za něž potom platíme. Kauzální
tělo bývá někdy srovnáváno s kameramanem, který n á m hle­
dí přes rameno a bez naší účasti zaznamenává na film všech­
ny naše myšlenky, pocity a činy. V tomto těle j s o u obsaženy
veškeré zkušenosti daného jedince za dobu j e h o p o z e m s k é h o
bytí.
Budhické tělo označují badatelé j a k o tělo vědomí. Připo­
m í n á m e jen, že akademici A. J. Akimov a G. I. Šipov tvrdí, že
lidské vědomí představuje část vesmírného vědomí 9 4 , při­
č e m ž akademik V. P. Kaznačejev navíc upřesňuje, že „lidské
vědomí představuje holografický počítač". Všechna vyšší
j e m n o h m o t n á těla jsou velmi podrobně popsána v publika­
cích amerického teoretického fyzika A. Martina Úvod do te-
ozofie. Jemnohmotné roviny (Vveděnije v těosofiju. Tonkije
piany) a Úvod do teozofie. Vesmírná hierarchie (Vveděnije
v těosofiju. Kosmičeskaja ierarchija).
Ještě j e d n o u opakujeme, že kauzální a b u d h i c k é tělo tvo­
ří lidskou duši.
V. V. Jarcev píše 6 2 : „Duše je kvalitativní součást lidského
jedince, která prostřednictvím otevřeného v ě d o m í přijímá
ducha (informace). Osvojení ducha závisí na tom, do j a k é
míry je otevřeno v ě d o m í v konkrétním okamžiku. V ě d o m í
přijme a zpracuje údaje, j e ž vycházejí z lidského d u c h a a j e ž
duše využije k r o z u m o v é a emoční interakci s okolním svě­
t e m tak, aby umožnila běh událostí v logickém a obvyklém
sledu. Všechny myšlenky, pocity a volní akty předává tvůrčí
duch prostřednictvím éterického těla j e h o fyzické schrán-
ce.
Átmické tělo představuje lidského d u c h a - j e d n á se
o „Božskou jiskru, která je kvalitativně rovna H o s p o d i n o ­
vi 9 5 ". Bůh se totiž skutečně nalézá v k a ž d é m z nás.
M o d e r n í badatelé popisují ducha j a k o „shluk psychické
energie ve tvaru torzních polí, který v sobě m ů ž e navěky
(donekonečna) u c h o v á v a t velké objemy d a t " 9 6 . V. V. Jarcev

136
 62
se na p o j e m duch dívá n á s l e d o v n ě : „Lidský d u c h předsta­
vuje informace, které vycházejí z Boha prostřednictvím
Božské jiskry." V ý z k u m n í k dále tvrdí, že duch ovlivňuje
lidské tělo p ř e s molekuly D N A , která jej vytváří na z á k l a d ě
j e h o představ.
Ke stejnému t é m a t u se vyslovil r o v n ě ž V. F. Vojno-Jase-
něckij (Luka, arcibiskup k r y m s k ý ) : „Ty nejjemnější podi­
v u h o d n é n u a n c e m e z i d v ě m a velmi p o d o b n ý m i fyziogno­
m i e m i , obzvlášť u ž e n s k é h o pohlaví, m ů ž e m e vysvětlit j e ­
dině tvůrčím p ů s o b e n í m d u c h a : u obou najdeme s h o d n é
rysy očí, nosu, úst, téměř t o t o ž n é rozměry a p o m ě r y částí
obličeje a hlavy, a přitom j e d n a tvář působí vulgárně a dru­
há je n a o p a k j e m n á a k r á s n á . . . ve formě látky se j a s n ě od­
ráží duch, j e n ž tuto h m o t u naplňuje, vlastně ji d o k o n c e vy­
tváří 9 7 ."
Každé j e m n o h m o t n é tělo nese svoje záření - auru. „Jestli­
že je aura jakéhokoliv principu/počátku izolována od ostat­
ních (pokud odstraníme auru dalších počátků), zaujímá stej­
ný prostor, který zabírala aura všech počátků 9 2 . K a ž d ý z oba­
lů disponuje specifickou vibrační frekvencí, přičemž ostat­
n í m o b a l ů m nepřekáží. Lidská aura představuje k o m p l e x
záření všech j e m n o h m o t n ý c h těl. Člen Ruské a k a d e m i e pří­
rodních věd A. J. A k i m o v tvrdí 7 4 : „Bereme-li v potaz, že
aura vytváří v e l m i složitý útvar, lze o ní hovořit j a k o o cel­
ku. Stejným z p ů s o b e m p a k m ů ž e m e popisovat různé sou­
části jejích polí: tepelnou, torzní i gravitační auru, auru
elektrostatického či e l e k t r o m a g n e t i c k é h o pole a tak dále.
Aura představuje k o m p l i k o v a n o u , a co do fyzikálních pro­
j e v ů r ů z n o r o d o u strukturu pole, j e ž obklopuje hraniční p r o ­
stor s lidským t ě l e m . "
S v ý m t v a r e m p ř i p o m í n á lidská aura vajíčko a její jed­
notlivé vrstvy j s o u do sebe vestavěny j a k o takzvané mat-
rjošky. Z následujícího příkladu snadno pochopíte, j a k j s o u
jednotlivé vrstvy m e z i sebou uloženy. Nejdříve n a p l ň t e sud
velkými k a m e n y . P a k do vzniklých m e z e r položte balvany

137
prostřední velikosti, přidejte štěrk, a když se n á d o b a naplní
až po okraj, vsypte do zbylých mezer písek. Poté sud zalijte
vodou, načež se v n ě m b u d e ještě nacházet rozředěný plyn.
Stejně tak je to i s j e m n o h m o t n ý m i těly a jejich aurou; éte­
rické tělo prostupuje fyzickým, astrální prostupuje fyzic­
k ý m a éterickým, m e n t á l n í všechny tři p ř e d c h o z í těla a tak
to pokračuje dál (obr. 4 ) .

V moskevském centru Cesta k sobě snímají auru s po-

Obr. 4.
Aura člověka v klidovém stavu. Poloha jemnohmotných těl.
Tečkami jsou ohraničeny vnější hranice jemnohmotných těl: 1 - éte­
rické tělo; 2 - astrální tělo; 3 - mentální tělo; 4 - kauzální tělo;
5 - budhické tělo; 6 - átmické tělo

138
mocí a m e r i c k é h o přístroje a u r a - c a m e r a 300 v b a r e v n é m
98
spektru . D í k y vynikající kvalitě fotografií p a k m ů ž e m e
spatřit různé typy aury. U h a r m o n i c k y vyvinutých, šťast­
ných a radostných lidí má aura n á d h e r n é čisté barvy. J e m -
n o h m o t n é obaly j e d i n c ů , kteří prožili stresové situace, j s o u
naplněni zlobou n e b o se nemají rádi, j s o u špinavé a zakale­
né; mají m d l é barvy a černé skvrny. Aura pulzuje v k a ž d é m
okamžiku a m ě n í barvu v závislosti na našich myšlenkách.
Má tvar kokonu, přičemž její maximální p o l o m ě r vzhledem
k podélné ose činí dva a půl až tři a půl metru 9 9 . U některých
lidí přesahuje hranice tohoto „ s m o t k u " (pole-psí) několika­
násobně p r ů m ě r n é hodnoty, například u nevidomých dosahu­
je poloměru pět až šest metrů. Je zřejmé, že takové pole urči­
tým způsobem kompenzuje chybějící zrak a n a p o m á h á orien­
taci v prostoru.
A m e r i c k é zařízení registruje zřejmě i informační auru.
Fyzická aura dosahuje na základě nesčetných v ý z k u m ů m a ­
x i m á l n í h o p o l o m ě r u okolo j e d n o h o a půl metru.
Ve své p r á c i 1 0 0 se profesor K. G. K o r o t k o v m i m o j i n é
domnívá, že u č l o v ě k a n a l e z n e m e k r o m ě fyzického také in­
formační pole - j a k o ž t o následující rovinu skutečnosti. Ba­
datel dále u v á d í hierarchii úrovní lidské aktivity: „Fyzické­
mu tělu o d p o v í d á fyzická aura (superpozice fyzikálních
polí), informační aura (soubor informačních polí), kolektiv­
ní aura (aury určité skupiny lidí) a aura lidstva. Z d á se, že ta
poslední představuje neoddělitelnou součást globálního pole,
které je vytvořeno ve v e s m í r n é m měřítku. Informační aura
existuje nezávisle na fyzickém těle, tedy i po j e h o smrti."
Skupina v ě d c ů p o d v e d e n í m profesora G. Z a d n ě p r o v -
ského d o s p ě l a v j e d n o m z tajných v ě d e c k o - v ý z k u m n ý c h
ústavů k v e l m i zajímavých v ý s l e d k ů m 1 0 1 . V ý z k u m n í c i došli
k závěru, že k a ž d ý člověk představuje jakési „zařízení",
které o sobě do v e s m í r u p ř e d á v á veškeré informace. Už na
p o č á t k u s e d m d e s á t ý c h let dokázali z a z n a m e n a t lidské oba­
ly, avšak n e m o h l i p o c h o p i t princip jejich vytváření ani to,

139
z d a nesou nějaké informace. Na to, a b y c h o m se ve v š e m
vyznali, bylo potřeba h o d n ě času. Nyní však již m á m e de­
tailní a j a s n o u představu.
„Především vyšlo najevo, že těchto obalů, které se neustá­
le pohybují vesmírem nepředstavitelnou rychlostí, je ve sku­
tečnosti šest. Dále bylo zjištěno, že obsahují údaje o všech
událostech, myšlenkách a prožitcích člověka od okamžiku
j e h o početí až do smrti fyzického těla. Tato šestice informač­
ních paketů, které o d e s í l á m e do kosmu, skutečně funguje
j a k o vysílač. P o k u d však už n ě k d e vysílač existuje, m u s í
být j i n d e i ,přijímač'... K a ž d á naše myšlenka, duševní po­
hnutí, i sebemenší pocit se prakticky okamžitě šíří vesmírem.
Obrazně řečeno tak ,skládáme účty' svého života vyššímu
vesmírnému rozumu. To ale pořád ještě není všechno.
Čtvrtý z těchto obalů je nejzajímavější a nejzáhadnější,
právě j e h o prostřednictvím totiž dochází ke vzájemnému
spojení vyššího r o z u m u s lidským jedincem. Pouze u něj se
totiž m o h o u informace ohledně budoucích událostí měnit,
a to v závislosti na tom, do j a k é míry žije člověk ,správně' či
,nesprávně'. Pokud se nedrží cesty, která je nutná k rozvoji
vesmíru, přichází informace ,shůry', jež ho nutí vrátit se zpát­
ky. V první fázi se j e d n á o drobné nepříjemnosti či lehká one­
mocnění. Je to první varování, aby nebránil rozvoji světa zlo­
bou, závistí a tak dále. Pokud si daný jedinec včas uvědomí,
že svým myšlením a k o n á n í m brání fungování světové ener­
getické soustavy, dostane povzbuzení v p o d o b ě drobného
nebo většího štěstí, které změní j e h o život k lepšímu... Jed­
noznačně z toho vyplývá, j a k je člověk složitá bytost a nako­
lik komplikované jsou j e h o vztahy s okolním světem."
K d y ž se člověk s e z n á m í s výsledky t a k o v é h o bádání,
pochopí, že náš život n ě k d o řídí, koriguje, že zcela nevě­
d o m k y neustále „ s k l á d á m e ú č t y " vyššímu r o z u m u . N e z v o ­
lili j s m e název naší k n i h y - Pronajatý život - n á h o d o u .
Nabízí se otázka, p r o č vlastně potřebujeme náš p o z e m ­
ský život, který je sice těžký a někdy i neradostný, ale podi-

140
v u h o d n ě n á d h e r n ý ? Tento problém lidstvo vzrušuje po tisí­
ciletí, a právě tisíciletá bádání, v ý z k u m y a přemítání u m o ž ­
nily dospět k následujícímu závěru:
Cílem lidského bytí na Zemi je evoluce vědomí,
rozumu a formy.

Dá se říct, že k završení evoluce lidské formy již došlo.

Členka R u s k é a k a d e m i e věd a R u s k é a k a d e m i e lékařských
věd N. R B e c h t ě r e v o v á k t o m u t o tématu uvádí: „ N e v ě ř í m
v lidskou evoluci, j s e m chirurgyně a vidím, že po biologic­
ké stránce se člověk od dávných dob n e z m ě n i l ; lze tedy ho­
vořit p o u z e o evoluci j e h o v ě d o m í 1 0 2 . "
V ý z n a m n ý anglický biolog Julian Huxley zformuloval
už v roce 1940 v souladu s tehdy z n á m ý m i p o z n a t k y násle­
dující definici vývoje v ě d o m í : „ Č l o v ě k není nic j i n é h o než
proces evoluce, který si sám sebe dokáže u v ě d o m i t 3 3 . "
P r o b l e m a t i k u předurčenosti člověka v současnosti velmi
zajímavým z p ů s o b e m v y k l á d á ředitel V ě d e c k o - v ý z k u m n é ­
ho ústavu n o r m á l n í fyziologie P. K. Anochina, profesor lé­
kařství a člen R u s k é a k a d e m i e lékařských věd, a k a d e m i k
K. V S u d a k o v 8 5 : „Z našeho pohledu je člověk stvořen k to­
mu, aby zpracovával a obohacoval nadřazené soustavy, rozu­
měj informační a duchovní roviny. Je tomu tak proto, aby
vytvořil n o v é vesmírné soustavy. Vytváříme je, aniž b y c h o m
o t o m měli tušení. Jedná se totiž o naši skrytou evoluční akti­
vitu. Obrazně řečeno tímto způsobem vzniká ,centrální, vše­
objímající, všeobecný - globální vesmírný m o z e k ' , to zna­
m e n á , že d u c h o v n í rozvoj člověka na Z e m i je nutný, což je
zase m o ž n é p o u z e prostřednictvím evoluce v ě d o m í . "
Člověk přichází na Z e m i j a k o triáda a j e h o cílem je evo­
luce vlastního v ě d o m í . J e m n o h m o t n é tělo v ě d o m í ovlivňuje
tělo r o z u m u , j e ž p o m o c í holografického kódu u d á v á r o z m ě ­
ry, tvar, p r o p o r c e a funkce b u d o u c í c h těl - tímto z p ů s o b e m
se vytváří m e n t á l n í tělo a mysl. Samozřejmě platí, že má-li
být m y š l e n k a p ř e m ě n ě n a v čin, m u s í m e nejprve zatoužit

141
n ě c o vykonat. Mysl se proto musí naplnit k o n k r é t n í m přá­
n í m . Díky holografickému kódu mentální tělo (tělo myšle­
ní) formuje astrální tělo (tělo přání), které představuje přes­
n o u j e m n o h m o t n o u kopii fyzického těla. „V okamžiku p o ­
četí se k vajíčku , p ř i m k n e ' forma pole a dva organizmy pak
vytvoří j e d i n ý celek 3 4 ."
D u š e , která sestoupila na Z e m i a získala kousek živé
hmoty, oplodněnou buňku, už obsahuje energoinformační
h o l o g r a m fyzického těla dospělého j e d i n c e . Na základě to­
h o t o „ m o d e l u " začíná p o s t u p n ý vývoj celé zárodečné buň­
ky, až z ní vznikne složitý m n o h o b u n ě č n ý organizmus. To,
j a k ý b u d e , závisí na h o l o g r a m u fyzického těla, který je pak
p o d m í n ě n lidským d u c h e m a odráží j e h o individualitu, j e h o
podstatu.
Člen Ruské a k a d e m i e matematických a technických věd
P. P. Garjajev a j e h o spolupracovníci experimentálně proká­
zali, že holografický obraz pole (energoinformační holo­
g r a m fyzického těla d o s p ě l é h o člověka) vzniká ještě před
n a r o z e n í m celistvého organizmu. „Tento holografický ob­
raz diktuje b u ň k á m , j e ž se postupně vytvářejí, kdy a j a k p o ­
roste kupříkladu hlava, ruka či n o h a - vlnová p o d o b a se
vyplňuje h m o t o u stejně, j a k o se odlévací forma naplňuje
žhavým kovem103."
D o k u d lidský j e d i n e c disponuje fyzickým tělem, p a k
k a ž d ý impulz, který z fyzického světa vychází, vyvolává
odpovídající pocity a e m o c e , j e ž zpracovává intelekt - ná­
stroj kauzálního těla. Jeho podnět pak stoupá výš, je zpraco­
váván vyšším rozumem, vyšším vědomím, a dostává se až
k duchu. Jako odpověď se poté vrací zpátky do intelektu, do
mysli a ve formě přání do fyzického těla. To vše provází kaž­
dé lidské konání, libovolné přání či jakoukoliv myšlenku,
tímto způsobem probíhá spojení mezi vyššími a nižšími svě­
ty. „Člověk, který disponuje fyzickým tělem, představuje j e ­
dinou bytost na naší planetě, která žije s o u b ě ž n ě ve všech
světech 9 5 ."

142
 Mezi jednotlivými fyzickými životy pobývá člověk v j e m -
n o h m o t n é m světě, kde transformuje nabyté zkušenosti, vy­
tváří nové kvality a zdokonaluje kauzální a b u d h i c k é tělo.
Z triády zůstává n e z m ě n ě n o pouze átmické tělo, tedy duch,
který je ve své podstatě stabilní a nekonečný, jelikož předsta­
vuje částici nekonečného ducha - holografického a informač­
ního pole vesmíru. Obaly vyššího r o z u m u i vyššího vědomí
se na základě zkušeností z fyzického světa změní a z d o k o n a ­
lená triáda posléze vytváří dokonalejší myšlenky a p ř á n í pro
budoucí vtělení; přetavuje získané zkušenosti v návyky,
schopnosti a charakterové rysy.

3.3.2. Člověk - vesmírný hologram

V š e c h n a j e m n o h m o t n á těla člověka mají strukturu holo­
gramu. Své představy o holografické struktuře b i o l o g i c k ý c h
polí ve vztahu k principu u s p o ř á d á n í paměti a m o z k o v é čin­
nosti zveřejnil j a k o první K a r l Pribram. Jeho ú v a h y b y l y
později rozvinuty odpovídajícím z p ů s o b e m i s o h l e d e m na
další soustavy organizmu. Jde o to, že k a ž d á b i o l o g i c k á
struktura, počínaje b u n ě č n o u , je zdrojem širokého spektra
polí. Zajímavý ú k a z představují vlny s frekvencí o k o l o de­
seti hertzů, které se podobají t e p e l n é m u záření. Jde napří­
klad o frekvenci kmitů elektricky nabité b u n ě č n é m e m b r á ­
ny všech vnitřních orgánů člověka (srdce, ledvin, plic a p o ­
d o b n ě ) . Veškeré k m i t y neboli vibrace těchto orgánů j s o u
koherentní ( p ř i p o m í n á m e , že koherentní záření je dostateč­
ně z n á m é , j e d n á se o laserový paprsek, který vytváří h o l o ­
grafický obraz). B a d a t e l k a M. Volčichinová si položila otáz­
ku: „Proč b y c h o m v t a k o v é m případě n e m o h l i člověka při­
rovnat k laseru, který funguje v rozsahu m i k r o v l n ? 1 3 "
K o h e r e n t n í pole skutečně vytvářejí v biologickém orga­
n i z m u d y n a m i c k o u č a s o p r o s t o r o v o u interferenční strukturu
neboli hologram. P o k u d je k zápisu a čtení obyčejného h o ­
logramu nutná přítomnost opěrné koherentní vlny, p o t o m je

143
m o ž n é , aby „biologické objekty vytvářely nezávislé hologra-
my, přičemž záření každého bodu objektu m ů ž e být zkoumá­
no j a k o závislé ve vztahu ke všem zbylým b o d ů m " 1 0 4 .
Výše u v e d e n ý fakt m ů ž e m e dokázat prostřednictvím ho-
lografického m o d e l u lidského g e n o m u . G e n o m představuje
s o u b o r veškerých genetických informací lidského organiz­
m u , které j s o u z a k ó d o v á n y ve struktuře spirálovitě zatočené
kyseliny D N A 5 1 . V ý z k u m n í c i získali údaje o c h r o m o z o m o ­
vé D N A j a k o o biolaseru s p r o m ě n l i v ý m i vlnovými délkami
v y z a ř o v a n ý c h polí. Akademik P. P. Garjajev v práci Vlnový
genom uvádí 4 9 : „V naší verzi biomorfogeneze považujeme za
principiální faktor produkci genomů holograíických a jiných
zobrazení, které organizují časoprostor biologických soustav
a představují odvozeniny známých fyzikálních polí."
Ukázalo se, že vědci měli pravdu, když předpokládali, že
záření kolem listu, semínka a podobně vytváří hologram.

Člověk představuje složitý holografický obraz

a tvoří malou část obrovského vesmírného
hologramu. Zahrnuje v sobě informace o všem,
co se v kosmu odehrálo a odehrává.

Mozek
Petrohradští lékaři přivezli v roce 1994 z m e z i n á r o d n í h o
v ě d e c k é h o sympozia p o d i v n o u videokazetu. To, co spatřili
na obrazovce, se naprosto neshodovalo s tehdejšími vědec­
k ý m i představami o m o z k u . Hrdina na v i d e o z á z n a m u byl
klidný, netečný, avšak uvnitř j e h o lebky a okolo ní pulzova­
ly zářivé vlny s frekvencí srdečních stahů. Vlny pronikaly
c e l ý m j e h o tělem a osvětlovaly prostor n a d j e h o hlavou.

144
 Lékaři pozvali a k a d e m i k a A. J. Akimova, aby se na vi­
deokazetu podíval. A k i m o v b a d a t e l ů m vysvětlil, že m i h o t a ­
jící vlny představují torzní pole, které díky m o ž n o s t e m
elektronického přístroje na bázi m a g n e t i c k é r e z o n a n c e m o ­
h o u pozorovat všichni 9 8 .
Výzkumy prokázaly, že m o z k o v á činnost probíhá v sou­
ladu s kvantovými zákony, o č e m ž svědčí i experimenty aka­
demičky N. P. Bechtěrevové 1 3 , podle níž představuje lidský
mozek orgán, který generuje vlnové struktury, ú m ě r n é tva­
rům vnějšího světa. Fyziolog A. N. Lebeděv zdůraznil před­
poklady o m o ž n o s t e c h zápisu v n í m a n ý c h informací a jejich
uložení do paměti v podobě stabilních holografických vzorů,
které vznikly díky odlišným fázím koherentních neuhasínají-
cích vln aktivních neuronů, j e ž se objevují na různých mís­
tech v m o z k u . Vlastní vlny představují kombinaci k m i t ů
o různé frekvenci. P o k u d mají vlny stejnou frekvenci, m o ­
h o u se lišit fází a a m p l i t u d o u 5 1 .
Celosvětově proslulý neuropsycholog Karl Pribram
s p o m o c í e x p e r i m e n t ů prokázal, že k r o m ě s t a n d a r d n í h o
p ř e n o s u n e r v o v ý c h impulzů m e z i C N S a periferními recep-
tory v m o z k u neustále fungují p o m a l é vlnové p o t e n c i á l y
m e z i s y n a p s e m i . P r i b r a m předpokládal, že toto „paralelní
fungování je principiální při organizaci m o z k o v é činnosti.
Vzájemné p ů s o b e n í dvou soustav vede ke vzniku v l n o v ý c h
fenoménů, které odpovídají p r i n c i p ů m holografie 7 5 ".
K. P r i b r a m a F. Westlake j a k o první formulovali holo­
grafický m o d e l m o z k o v é činnosti. „ Z á k l a d e m holografické-
ho z á z n a m u j s o u vlnové p r o c e s y a impulzy, které vznikají
v průběhu aktivity nervových b u n ě k . Informace j s o u k ó d o ­
v á n y n a m n o ž s t v í n e u r o n ů , j e ž n a sebe navzájem působí.
Holografický m o d e l skvěle popisuje distribuční vlastnosti
informací v n e u r o n o v ý c h sítích m o z k u 5 1 . "
M o z e k j e stejně j a k o j e m n o h m o t n á těla člověka uspořá­
dán na základě holografického principu, o č e m ž svědčí řada
faktů, p ř e d e v š í m schopnost o k a m ž i t é identifikace. K d y ž

145
d a n ý j e d i n e c spatří z n á m o u tvář, okamžitě ji rozpozná. P o ­
kud je například obraz tohoto člověka zapsán v určité buň­
ce, p o t o m j s o u v j i n ý c h b u ň k á c h z a z n a m e n á n y tisíce j i n ý c h
obrazů. Člověk však dokáže rozpoznávat okamžitě, aniž by
procházel všechny „fotografie" v paměti. Z n a m e n á to, že
informace o d a n é m jedinci se nacházejí všude, v každé buň­
ce. J e d n á se o takzvaný princip vnitřního m o z k o v é h o vysí­
lače, který zajišťuje vzájemné distanční p ů s o b e n í mezi růz­
n ý m i soustavami m o z k u ; výborně vystihuje holografickou
podstatu stavby m o z k u .
Informace, které j e d n o u získá, z a z n a m e n á navždy. Ob­
razy č a s e m „ n e b l e d n o u " , a proto m o h o u být za určitou dobu
znovu obnoveny; vlnový princip kódování informací totiž
u m o ž ň u j e získat danou informaci o k a m ž i t ě z libovolné
m o z k o v é buňky. Nabízí se pouze otázka, j a k ý m z p ů s o b e m
j s o u data uchovávána v paměti b ě h e m klinické smrti člově­
ka, když přece v tomto případě fyzický organizmus (zejmé­
na pak m o z e k ) nefunguje a rozdíl potenciálů b u n ě k je roven
nule. Pokud jsou informace u c h o v á v á n y v m o z k u , musejí
být smazány. K tomu však nedochází, a člověk i po oživení
o k a m ž i t ě poznává své blízké, přátele a z n á m é .
Ukazuje se, že m e c h a n i z m u s paměti je založen na j e m -
n o h m o t n é struktuře; informace ukládá a přenáší soustava
biopole.
49
A k a d e m i k P. P. Garjajev k tématu uvádí : „ D N A , kterou
obsahují c h r o m o z o m y neutronů m o z k u disponuje ještě jed­
nou podstatnou vlastností, j e ž je spojena s m e c h a n i z m y ko-
rové paměti. Taková lidská p a m ě ť má j e d n o z n a č n ě projeve­
n o u a dobře p r o z k o u m a n o u holografickou p o d s t a t u . "
N e m é n ě zajímavý je výrok doktora filozofie A. K. M a n ě -
jeva 2 7 : „V dané spojitosti má Herakleitova myšlenka o tom,
že ,síla myšlení se nachází m i m o tělo', podivuhodnou hloub­
ku. Z n a m e n á to, že myšlení není založeno na fyziologickém
odesílání bílkovinné tělesné organizace, ačkoliv je j a k o in­
formační proces, který probíhá v těle, spojeno s m o z k o v ý -

146
mi funkcemi. P r á v ě m o z e k je v systému získávání informa­
cí nejdůležitějším m o d u l e m a základní hybnou silou řízení
vysoce o r g a n i z o v a n é v ě c n ě - h m o t n é tělesné soustavy; bez­
prostřední h m o t n o u strukturou, jejíž fungování rodí m y š ­
lenku j a k o informační obraz, představuje formování sousta­
v y biopolí. K r e v j e kupříkladu stejně j a k o m o z e k n e z b y t n á
k u s k u t e č n ě n í všech funkcí o r g a n i z m u , ale není p o v a ž o v á ­
na za orgán myšlení. Přitom při náhlé ztrátě podstatného
množství této tekutiny j s o u přerušeny veškeré tělesné funkce
(fyziologické, biologické, psychické), nehledě na to, že struk­
tury všech orgánů včetně m o z k u j s o u dočasně zachovány
beze změn. P r o t o j e nezbytné z k o u m a t m o z e k j a k o výpočetní
modul informací, které jsou uloženy v soustavě b i o p o l e . "
K o m p l e x j e m n o h m o t n ý c h těl zajišťuje tímto z p ů s o b e m
nejen v e š k e r o u činnost o r g a n i z m u na fyziologické a psy­
chické ú r o v n i a slouží j a k o ú s c h o v n a informací, ale předsta­
vuje i nástroj myšlení. Tuto tezi podporuje a k a d e m i k V. P.
K a z n a č e j e v 2 8 následujícím t v r z e n í m : „ D o m n í v á m se, že
h m o t a p o l e neboli vlastní ,pole' představuje nejen základ
intelektu, ale řídí také rozvoj celého živého o r g a n i z m u . "
Mozek je výpočetní přístroj, který umožňuje čerpat data
ze soustavy lidského biopole a informačního pole vesmíru.
O úloze m o z k u píše v ý z k u m n í k I. P. Šmelev: „ . . . F y z i c k á
struktura m o z k u stejně j a k o neurofyziologické i m p u l z y n e ­
tvoří p s y c h i c k ý akt ani n e u m o ž ň u j e p o h y b myšlenek, p o u z e
zobrazuje rozvoj p s y c h i c k é h o aktu, který p r o b í h á v j i n é
j e d n o t k o v é soustavě: m o z e k nemyslí, n e b o ť psychický p r o ­
ces překračuje hranice t o h o t o o r g á n u 1 3 . "
F r a n c o u z s k ý filozof a laureát N o b e l o v y ceny H e n r i
97
Bergson p ř e d m n o h a lety n a p s a l : „ M o z e k není n i č í m ji­
n ý m n e ž j a k o u s i hlavní telefonní ústřednou, jejíž role se
omezuje v ý h r a d n ě na výdej informací n e b o jejich vysvětle­
ní. K t o m u , co obdrží, nic nepřidává. Samotná stavba m o z ­
ku dokazuje, že má za úkol p ř e m ě n i t cizí vzruch na d o b ř e
zvolenou reakci."

147
 V ý z n a m n ý vědec V F. Vojno-Jaseněckij (Luka, arcibis­
97
kup krymský) o m o z k u napsal : „Mozek není orgánem myš­
lení, emocí, vědomí, ale tím, co vědomí, e m o c e a myšlenky
připoutává ke skutečnému životu, nutí je naslouchat skuteč­
n ý m potřebám a uschopňuje k užitečnému konání. M o z e k je
v podstatě orgánem vnímání života a přizpůsobení se skuteč­
nosti."
Nejnovější v ě d e c k é v ý z k u m y prokázaly, že v m o z k o v é
kůře nebylo lokalizováno centrum myšlení a paměti, ani
v n ě m nenajdeme specifické strukturní útvary, které funkci
m y š l e n í a paměti regulují. Myšlení a d l o u h o d o b á p a m ě ť se
n e m o h o u šířit v m o z k u prostřednictvím nervových impulzů
po síti neuronů. Rychlost impulzu probíhajícího n e r v o v ý m
v l á k n e m a doba nutná p r o přenos těchto v z r u c h ů prostřed­
nictvím zvláštního spojení, synapse, nezajistí dostatečnou
reakci m e c h a n i z m ů myšlení a paměti. Tak rychlý průběh
přenosu, zapamatovávání a vybavování si neohraničených
objemů informací totiž m ů ž e probíhat p o u z e na úrovni pole.
„Biologické systémy mají h m o t n ý základ, který umožňuje
realizaci m e c h a n i z m u v ě d o m í na úrovni polí. Záření, j e ž
z nich vychází, obsahuje velké množství dat a m ů ž e mít
105
torzní p o d s t a t u .''
M o z e k n e m á žádnou spojitost s v ě d o m í m , avšak přijímá
informace z této oblasti a přetváří je v řetězec působení na
nervová centra a posléze na svaly vybraného orgánu fyzické­
ho těla. To, co dnes označujeme j a k o instinkt, je vlastně zá­
kladní „sada" funkcí lidského mozku. Procesy myšlení a roz­
hodování probíhají m i m o mozek, m i m o naše fyzické tělo,
realizují se v jiné dimenzi, v oblasti v ě d o m í , zatímco náš
m o z e k zpracovává p o u z e realizace tohoto procesu, j e h o vý­
sledky. Lidský m o z e k je tedy jakousi soustavou řízení fy­
zického těla a spojovacím k a n á l e m fyzického těla s lidským
vědomím.
Dingenus van Ruller p o z n a m e n a l 1 8 , že určitá oblast na­
šeho m o z k u m ů ž e fungovat j a k o televizní přijímač a vysí-

148
lač, z a t í m c o j i n á část m ů ž e zpracovávat a hodnotit d a n é in­
formace. Jaké obrazy „televizor" zachytí a nasměruje do
paměti, a které z nich naopak pošle dál v p o d o b ě signálů,
závisí na zvláštnostech d a n é h o m o z k u . Jinými slovy všech­
no se odvíjí od t o h o , na j a k ý „ p r o g r a m " je daný m o z e k na­
laděn a j a k o u má „ a n t é n u " .
Díky u v e d e n ý m skutečnostem m ů ž e m e funkci m o z k u
srovnat s činností plic. Stejně j a k o orgány dýchání odebírají
z atmosféry nezbytnou dávku kyslíku pro naše fyzické tělo,
tak i m o z e k přijímá každou minutu z všeobjímajícího v ě d o m í
j e n takovou dávku vědomí, která je nezbytná pro fungování
psychiky konkrétního jedince v d a n é m okamžiku života.
Díky tomu m ů ž e duše, která se už j e d n o u přetvořila ve vědo­
m o u strukturu a j e ž má individuální vědomí, pokračovat
ve své existenci i po šoku, že došlo k přerušení přísunu infor­
mací z mozku. „...Nenahraditelná funkce m o z k u o d p a d á
v okamžiku, kdy se duše dostatečně rozvine a zesílí, aby byla
schopna pokračovat v existenci i po vlastním šoku 3 3 ."
Na t o m t o místě se m u s í m e zmínit o řadě šokujících sku­
tečností, které svědčí o tom, že i fyzické tělo, které je řízeno
duší, je s c h o p n o se k r á t k o d o b ě chovat r o z u m n ě , i k d y ž bylo
zbaveno m o z k u !
B ě h e m války střepina granátu zcela rozdrtila lebku p o ­
ručíka, který šel v čele roty. Bezhlavý velitel se však nesva­
lil na z e m j a k o s n o p slámy, ale stál dál na n o h o u , ačkoliv
mu z celé lebky zůstala p o u z e brada s dolní čelistí a praktic­
ky ž á d n o u hlavu už neměl. Toto lidské torzo si p r a v o u ru­
kou r o z e p n u l o prošívaný vatovaný kabát, ze záňadří vytáh­
lo m a p u s v y z n a č e n ý m s m ě r e m postupu a p o d a l o ji celou
z a k r v á c e n o u staršinovi, který stál vedle n ě h o . Teprve p o t é
padl zabitý velitel k zemi. Tělo poručíka, který i po smrti
„ m y s l e l " na své vojáky, m u ž i odnesli a pohřbili vedle veli­
telství p l u k u 1 0 6 .
P o d o b n á svědectví udávají i středověké kroniky, k d y ž
uvádějí, že v r o c e 1336 král Ludvík Bavorský odsoudil

149
k smrti j a k é h o s i Ditze v o n Schaunburga spolu se čtyřmi
j e h o lancknechty za to, že nabádali ke v z p o u ř e . Před popra­
v o u se Ludvík zeptal o d s o u z e n é h o na j e h o poslední přání,
p ř i č e m ž k j e h o v e l k é m u překvapení ho m u ž požádal, aby
byl se svými lancknechty postaven do řady tak, že mezi se­
b o u b u d o u mít vzdálenost osm kroků, a j e m u nechal srazit
hlavu j a k o prvnímu. Prohlásil, že bez hlavy p r o b ě h n e k o l e m
svých m u ž ů a ti, k o l e m nichž to stihne, m u s í být omilostně­
ni. Ditz seřadil své pěší žoldnéře do j e d n é linie, sám se p o ­
stavil na kraj, klesl na kolena a položil hlavu na popravčí
špalek. Jakmile mu kat uťal hlavu, vyskočil na nohy a roz­
b ě h l se k o l e m lancknechtů, kteří ú ž a s e m o n ě m ě l i . Teprve až
p r o b ě h l kolem posledního z nich (tedy po čtyřiceti krocích),
klesl mrtev k zemi. O h r o m e n ý král splnil svůj slib a všech­
ny o d s o u z e n é omilostnil. Zdrojem této j e d i n e č n é historky
je kronika, která pojednává o vládě tohoto p a n o v n í k a 1 0 6 .
N e h l e d ě na obrovské množství bádání, j e ž se na c e l é m
světě velmi intenzivně věnují v ý z k u m u m o z k u , nebyl tento
lidský orgán ještě zdaleka p r o z k o u m á n . O d p o v ě d i na na­
prostou většinu otázek, j e ž se týkají m o z k u , proto dosud
chybí. Členka Ruské a k a d e m i e věd a R u s k é akademie lé­
kařských věd N. P. Bechtěrevová tvrdí: „ C e l ý svůj život
j s e m zasvětila v ý z k u m u nejdokonalejšího orgánu, lidského
m o z k u , a došla j s e m k závěru, že vznik t a k o v é h o zázraku
by bez přičinění Stvořitele nebyl m o ž n ý . "
Předsedkyně Evropské společnosti pro v ý z k u m m o z k u
M a r i a n n e Frankenheuser k tématu uvádí 1 0 7 : „Abychom po­
chopili všechny složitosti, s nimiž se lidé setkávají v moder­
n í m světě, je nezbytné probádat lidskou podstatu a její m o ž ­
nosti i omezení v procesu evolučního vývoje. Historie lidstva
ukazuje na to, že lidský rod žil tři miliony let v lesích, tři tisí­
ce let na polích, tři sta let v továrnách i podnicích, a nyní...
méně než třicet let u počítače. Nejpřekvapivějším faktem však
zůstává, že bez ohledu na stále se zrychlující tempo sociální
evoluce zůstal lidský mozek prakticky beze z m ě n . "

150
 S u v e d e n ý m p o h l e d e m na p r o b l e m a t i k u souhlasí také
85
člen R u s k é a k a d e m i e lékařských věd K. V. S u d a k o v : „Vez­
m ě m e si kupříkladu náš m o z e k , z m ě n i l se dost podstatně,
neliší se h m o t n o s t í , ani m n o ž s t v í m závitů, ale c h e m i c k ý m
u s p o ř á d á n í m . M o l e k u l á r n í v z t a h y v m o z k u s o u č a s n é h o člo­
věka se liší od těch, které fungovaly před tisícem n e b o ně­
kolika tisíci let. T í m , že se m ě n í vztahy c h e m i c k ý c h mole­
kul bílkovin, se m ě n í také vlastnosti a tvárnost m o z k u , pro­
to je m o d e r n í člověk s c h o p e n z p r a c o v á v a t nesrovnatelně
větší o b j e m y informací než naši vzdálení p ř e d k o v é . N e a n ­
drtálec by m u s e l v n a š e m b l á z n i v é m světě z a h y n o u t . "
Různé v ý r o k y badatelů, které se nesou ve stejném du­
chu, j e n zdůrazňují složitou strukturu lidského m o z k u a také
poukazují na to, j a k r o z d í l n ý m i cestami m u s í vědci v h o n b ě
za pravdou projít. D a v i d H. H u b e l se na celou záležitost
dívá optimisticky: „ P o k u d je lidský m o z e k s k u t e č n ě tou
nejsložitější věcí, kterou ve v e s m í r u z n á m e , p o t o m má lid­
ská snaha p o c h o p i t j e h o fungování naději na ú s p ě c h . "

3 . 3 . 3 . Lidské vědomí
Jen stěží můžeme zkoumat evoluci vesmíru,
aniž bychom brali v úvahu kosmické vědomí,
jehož zlomkem je lidské vědomí.
A. J. Akimov, G. I. Šipov

Především je zvlášť důležité zdůraznit, že vědomí před­

stavuje m n o h o z n a č n ý a natolik složitý pojem, že všechny
znalosti, které se o n ě m lidstvu podařilo až do současnosti
získat, j s o u p o u z e d r o b n ý m z l o m k e m . „Všezahrnující oce­
án v ě d o m í " , „ v š e c h n o , co nás obklopuje, je v ě d o m í " , „pole
v e s m í r n é h o v ě d o m í " - tato spojení sama o sobě podtrhují
důležitost t o h o t o pojmu.

151
 D o k t o r technických věd a laureát Státní ceny, profesor
107
R. I. Polonnikov, tvrdí, ž e : „ V ě d o m í představuje univer­
zální jev, který existuje všude, j a k v nejmenších, tak i v nej-
větších vesmírných objektech."
N a základě této k o n c e p c e všechny vesmírné objekty
včetně těch, které se nacházejí na planetě Z e m i , odhalují tu
či onu rovinu „ v ě d o m í " v závislosti na h m o t ě , z níž se sklá­
dají. Projevené „ v ě d o m í " je daleko zřetelnější u bytostí,
které se nacházejí na v y s o k é m stadiu evoluce, než u těch,
které j s o u p o u z e n a nízké úrovni. N a vrcholku evolučního
vývoje na Zemi stojí člověk.
Bulharský fyzik B. Pajušev se domnívá, ž e 1 3 : „Člověk je
složitou kopií vesmíru, z n ě h o ž se zrodil. Spojuje se s infor­
m a č n í m polem, které nese vědomí, j e h o ž rozsah se přibližu­
je d i m e n z í m vesmírných procesů. N e j s m e oprávněni k to­
m u , a b y c h o m ohraničovali akty v ě d o m í s p o m o c í j e h o ana-
tomicko-morfologické struktury, n e b o ť v důsledku korpus-
kulárně vlnové podstaty člověka se j e h o v ě d o m í nachází
m i m o fyzické tělo a představuje jakýsi prostorový útvar
n e b o útvar p o l e . "
S u v e d e n ý m n á z o r e m se plně ztotožňuje proslulý vědec
M. K. Mamardašvili, doktor filozofie, který tvrdí: „ N a zá­
k l a d ě každodenních zvyklostí zpravidla ř a d í m e akty vědo­
mí do oblasti anatomických kontur lidského těla. Je však
m o ž n é , že vědomí se ve své podstatě nalézá m i m o fyzickou
podstatu jednotlivce a tvoří jakýsi prostorový útvar n e b o
útvar p o l e 1 0 8 . "
V následující kapitole r o z e b e r e m e principiální odlišnos­
ti, které se vztahují k p o j m u lidské vědomí.

Podvědomí a nadvědomí
Lidské vědomí určují zkušenosti, které j s m e nabyli na ne­
konečné cestě evoluce. Chceme-li zobrazit vývoj člověka
s p o m o c í přímky, která vychází z minus nekonečna a směřuje
do plus nekonečna, pak jakýkoliv bod na této přímce předsta-

152
vuje v ě d o m í . Úsek přímky od minus nekonečna po vytvořený
bod představuje podvědomí a od daného bodu až do plus neko­
nečna bude nadvědomí. Podvědomí je tedy vědomím minulos­
ti, naopak nadvědomí je vědomím budoucnosti 1 0 9 .
P o d v ě d o m í je skutečně geniální, obsahuje v š e c h n o , co
j s m e k d y znali, u m í vše, co j s m e k d y dokázali, a p a m a t u j e
si do nejmenších podrobností v š e c h n o , co se o d e h r á l o dlou­
h o před n a š í m n a r o z e n í m . A u t o m a t i c k y n á m p ř i p o m í n á ,
kdy se m u s í m e n a d e c h n o u t a k d y m u s í m e v y d e c h n o u t , v e d e
nás k t o m u , a b y c h o m vyjekli a zasmáli se, k d y ž nás n ě c o
šimrá a p o d o b n ě . P o d v ě d o m í c h c e , stejně j a k o d o b r á ency­
klopedie, nabízet odpovědi, po nichž touží myslící Já.
V n a d v ě d o m í se nachází v š e c h n o , co se má stát, co by­
c h o m j e š t ě měli prožít. „ N a d v ě d o m í představuje n e k o n e č n ý
potenciál m o ž n o s t í rozvoje v ě d o m í 1 0 9 . "
Charakter lidských p o h n u t e k a myšlenek závisí v prvé
řadě na j e h o podvědomí, ale i n a d v ě d o m í má na něj nesporný
vliv. Právě proto nežijeme p o u z e minulostí, ale vždycky hle­
díme vstříc budoucnosti, kterou často odhalujeme s p o m o c í
předtuch či intuice. Akademik G. I. Šipov se domnívá, ž e 9 1 :
„Intuice je schopnost prolomit bariéru mezi v ě d o m í m a pod­
vědomím. P o d v ě d o m í je připojeno všeobjímajícímu v ě d o m í .
Právě intuice n á m p o m á h á navázat spojení s p o d v ě d o m í m ,
a tím p á d e m získat přístup ke zdroji znalostí." S p ř e d s t i h e m
c h c e m e u p o z o r n i t na skutečnost, že pod pojem podvědomí
zahrnuje Šipov nejen s a m o p o d v ě d o m í , ale i n a d v ě d o m í .
Existují okolnosti, kdy p o d v ě d o m í i n a d v ě d o m í v y k o n á ­
vají j e d n u a tutéž funkci, a proto lze mezi nimi j e n stěží určit
hranici. O b j e m informací, které j s o u obsaženy v p o d v ě d o ­
mí a n a d v ě d o m í člověka je nepředstavitelně velký. L i d s k é
v ě d o m í představuje určitý typ holografického fragmentu
v e s m í r n é h o v ě d o m í , které je dočasně připojené k j a k é m u s i
t ě l e s n é m u filtru. N á š život by byl nemyslitelný, p o k u d by­
c h o m byli k a ž d o u m i n u t u a k a ž d o u sekundu konfrontováni
s tak o b r o v s k ý m m n o ž s t v í m dat.

153
 „ M e z i lidským v ě d o m í m v j e h o h m o t n é (tělesné) formě
a v ě d o m í m d u c h o v n í c h světů je třeba počítat s potenciální
p o l o p r o p u s t n o u informační a energetickou bariérou 9 2 .''
„Takové ,síto' bezpochyby existuje, v opačném případě by
totiž naše hlava musela prasknout od přemíry informací 3 2 .''

Individuální a fyzické vědomí

V souladu s v ý c h o d n í filozofií se rozsah m o ž n é h o využi­
tí p o d v ě d o m í a n a d v ě d o m í v průběhu aktivní existence ži­
vota označuje j a k o individuální vědomí. Jedná se o totéž
v ě d o m í , které autoři pojmenovali vědomím vtělené duše37.
Právě o n o představuje holografický z l o m e k vesmírného vě­
d o m í . K a ž d ý jedinec disponuje individuálním v ě d o m í m , j e ­
h o ž rozsah j e u r č o v á n předchozími zkušenostmi. P o k u d
j s o u zkušenosti bohaté, hranice v ě d o m í j s o u širší a člověk
se m ů ž e hlouběji ponořit do p o d v ě d o m í i n a d v ě d o m í .
D u š e , která disponuje individuálním v ě d o m í m , formuje
s p o m o c í ducha j e m n o h m o t n á těla člověka a vytváří ener­
goinformační hologram, podle nějž se následně vytváří fy­
zické tělo daného j e d i n c e . V okamžiku lidského zrození je
j e h o individuální v ě d o m í zcela uzavřeno, p ř i č e m ž v závis­
losti na vývoji se v dítěti rodí a rozvíjí fyzické vědomí n e b o ­
li intelekt, tedy schopnost myšlení a racionálního poznává­
n í 1 1 0 . „Intelekt je charakterizován příjímáním informací
zvnějšku, jejich z a p a m a t o v á n í m , logickými operacemi, in­
tuitivním získáváním n o v ý c h informací, k o m b i n a č n í hrou
fantazie, přičemž v k o n e č n é m důsledku je z k o u m á n j a k o
vlastnost informační syntézy 6 9 .''
Spolu s prvními záblesky intelektu dochází i k otevření
individuálního v ě d o m í : intelekt představuje prostředníka
m e z i individuálním v ě d o m í m a fyzickým tělem, díky ně­
m u ž se projevuje ve fyzickém světě a oduševňuje jej. To,
j a k ý m z p ů s o b e m ovlivňuje intelekt fyzický svět, závisí na
míře otevřenosti a čistoty vědomí. Jelikož na sebe intelekt

154
strhává celou tíhu p ř e d s u d k ů , zvyků, d o g m a t a stereotypů,
je občas velmi obtížné jej ovládat.
Ve věku s e d m i let b ý v á individuální v ě d o m í z p r a v i d l a
natolik rozvinuté, že j e d i n e c d o k á ž e s v o b o d n ě f u n g o v a t
v n o v é m životě. Ú k o l e m rodičů a p o t é i člověka s a m é h o je
snažit se co nejrychleji otevřít individuální v ě d o m í , a b y byl
j e d i n e c s c h o p e n co nejlépe plnit životní úkoly, které na sebe
vzal při p ř e c h o d u do fyzického světa.
Na základě dohody obvykle zkoumají vědci fyzické vědo­
mí neboli intelekt ze dvou pohledů, ze stran vnějšího a vlastní­
ho vědomí.
Vnější v ě d o m í se zaměřuje na okolní svět a u m o ž ň u j e
jedinci, aby o n ě m získával informace, p ř i z p ů s o b o v a l se
m u , chápal j e h o zákonitosti a ú s p ě š n ě existoval: „ p r a c u j e "
za p a m ě ť a vytváří r o z u m .
S e b e u v ě d o m ě n í č l o v ě k a vzniká v důsledku j e h o vzá­
j e m n é h o p ů s o b e n í s o k o l n í m světem a s lidmi, u m o ž ň u j e
n á m poznávat sebe sama, o d h a l o v a t naše m o ž n o s t i a s c h o p ­
nosti. Výsledky s e b e u v ě d o m ě n í se projevují v úsilí z d o k o ­
nalovat se, to z n a m e n á , že vyvolávají nutnost neustálé sebe­
kontroly a s e b e h o d n o c e n í .
Otevření individuálního vědomí je podporováno právě vě­
domým myšlením, sebekontrolou a úsilím zdokonalovat se.

Lidské vědomí má jako celek dvojí charakter:

individuální vědomí a intelekt.

Vhodným potvrzením této teze jsou práce proslulého

a m e r i c k é h o v ě d c e , doktora Charlese Tarta, který lidské vě­
domí rozčlenil d o k o n c e na dva druhy: A-vědomí a B-vědo-
mí. První z u v e d e n ý c h d r u h ů označuje transpersonální

155
(pole), které je spojeno s j e d i n c e m , ale nachází se m i m o něj.
D r u h ý pojem se vztahuje k lidskému tělu, přičemž v případě
fyzické smrti následuje j e h o dezintegrace. Ze vzájemného pů­
sobení zapouzdřeného vědomí, které je anatomicky ohraniče­
no lidským tělem, a transpersonálního vědomí (pole) vzniká
(podle Tarta) ucelená soustava, jež představuje lidské vědomí
j a k o celek 1 3 .
Na dvojí charakter v ě d o m í poukázal r o v n ě ž ruský vědec
V. J. Žvirblis 1 1 1 , který prohlásil: „ Č l o v ě k na j e d n é straně
bezprostředně z k o u m á okolní svět s p o m o c í smyslových or­
g á n ů . . . Pozorovatel, který svými smysly p o z n á v á okolní
prostředí, je popisuje j a k o blízké a p r a v d ě p o d o b n é ; pro ta­
k o v é h o ,svědka' v ě d o m í skutečně nepředstavuje nic víc než
soubor procesů, j e ž probíhají v m o z k o v ý c h buňkách. Na
druhé straně dokáže p o z n á v a t svět p r o m y š l e n ě , vytváří j e h o
determinované, ale nelokální m o d e l y (jelikož je schopen
s v ý m vnitřním z r a k e m okamžitě o b s á h n o u t j a k ty, které
j s o u n e k o n e č n ě malé, tak i n e k o n e č n ě velké). Takto myslí­
c í m u pozorovateli připadá vědomí zcela skutečné, ačkoliv
j e smysly n e p o s t i ž i t e l n é . . . "
V přednášce profesora Franka Speddinga, kterou p r o n e ­
sl v Britské společnosti p s y c h i c k é h o v ý z k u m u , zazněla ná­
sledující slova: „ P ř e d s t a v m e si živý svět j a k o souostroví,
které se skládá z milionů m a l ý c h ostrůvků, p ř i č e m ž každý
z nich znázorňuje fyzické vědomí. Bezprostředně pod povr­
c h e m se nachází osobní nevědomí. O něco hlouběji se Z e m ě
spojuje do j e d n o h o celku, v této vrstvě je uloženo kolektivní
nevědomí, s j e h o ž p o m o c í se předávají ideje a myšlenky
z j e d n o h o osobního nevědomí do druhého, pokud přitom
pronikají do úrovně vědomí, pak hovoříme o fenoménu zva­
n é m telepatie. V okamžiku zrození vzniká na hladině oceánu
bytí ostrov vědomí, v m o m e n t u smrti naopak mizí p o d hladi­
112
nou ."
N e p o c h y b n ě budete souhlasit s tím, j a k dokonale, a při­
t o m j e d n o d u š e a j a s n ě S p e d d i n g popsal složitý obraz vědo-

156
mí. P o d p o j m e m osobní nevědomí zahrnujeme individuální
v ě d o m í , z a t í m c o kolektivní n e v ě d o m í představuje v e s m í r n é
vědomí. U k a z u j e se, že j s m e všichni vzájemně propojeni.
Takové vzájemné spojení lidí potvrzuje v m o t t u k r o m á ­
nu Ernesta H e m i n g w a y e Komu zvoní hrana anglický klasik
John D o n n e : „ N i k d o z nás n e n í ostrovem, ale j e n p o l o o s t r o ­
vem. K d y ž m o ř e pohlcuje m y s , E v r o p a s e zmenšuje, k d y ž
umírá člověk, lidstvo slábne. U m í r á š společně s k a ž d ý m j e ­
dincem, a p r o t o se nikdy neptej, k o m u zvoní hrana, p r o t o ž e
zvoní právě t o b ě . "

Paměť a rozum
Lidská p a m ě ť zaznamenává události, které proběhly v pro­
storu a čase. Člověk si totiž uvědomuje sebe sama i okolní svět
pouze v uvedených kategoriích. V důsledku takového pojetí
dochází v poli daného jedince ke zvláštním procesům struktu-
race v podobě holografických útvarů, v nichž jsou obsaženy
veškeré informace o událostech, pocitech a všem, co člověk
prožil.
„V p r ů b ě h u evoluce v sobě živé bytosti vypěstovaly
schopnost ,osvobodit se' od rušivých informací (které j s o u
o v š e m z širšího hlediska užitečné), ovšem nikoliv jejich vy­
m a z á n í m , j a k k t o m u dochází na magnetofonové pásce, ale
tím, že je vypustí (vyzáří) do biologického pole. V p ř í p a d ě
nutnosti si díky , v z p o m í n k á m ' vybaví vlastní informace,
32
které j s o u u l o ž e n y v energetickém k o m p l e x u . "
R o z u m stejně j a k o intelekt představuje schopnost myšlení
a chápání 1 1 0 . L z e konstatovat, že v současné etapě lidského
vývoje člověk disponuje třemi typy rozumu: nižším (neboli
instinktem), středním (čili intelektem) a vyšším r o z u m e m
(neboli schopností prozření). Tyto tři druhy jsou spolu úzce
propojeny, nemají přesné hranice, disponují řadou j e m n ý c h
odlišností a nenápadně přecházejí jeden do druhého 8 7 .
Výlučně instinktivní r o z u m používají bytosti na nižším
stupni vývoje: j e d n á se o živočichy, divochy a děti; dá se říct,

157
že instinktivní rozum moderního člověka je r o z u m e m dob
minulých, zdravý r o z u m a soudnost se projevují v současnos­
ti a schopnost prozřít představuje rozum budoucnosti.
Instinkty postupně ustupují rozumu v závislosti na stupni
rozvoje intelektu daného člověka, stále ale plní stejné úkoly
j a k o dříve, tedy fyziologické funkce, j e ž nevyžadují vědo­
m o u účast (trávení, krevní oběh, dýchání a další). Všechny
lidské potřeby: hlad, žízeň, spánek, pohlavní pud; všechny
vášně: nenávist, závist, žárlivost, pomsta a další projevy níz­
kých emocí, to vše je řízeno instinktivním r o z u m e m , který
zahrnuje zvyky a všechny úkony, j e ž provádíme automaticky,
j e ž j s m e se naučili a učíme provádět bez účasti našeho vědo­
mí. Pokud si osvojíme jakoukoliv činnost a j s m e schopni ji
vykonávat čistě mechanicky bez vědomé kontroly, přenáší­
me ji ze sféry intelektu do oblasti instinktů, která je pozoru­
h o d n ý m skladištěm, v n ě m ž je uloženo v š e c h n o , co j s m e
k d y znali, uměli, viděli a tak dále. Právě tento instinktivní
r o z u m představuje p o d v ě d o m í .
V současnosti se v člověku nově vytvořil čtvrtý základ
(instinktivní rozum neboli mentální tělo), dokončuje se vývoj
pátého základu (těla vyššího rozumu neboli kauzálního těla)
a teprve se začal rozvíjet šestý základ (tělo vědomí, budhické
tělo).
Intelekt má velké zásluhy na rozvoji civilizace, vědy i nej-
různějších aplikovaných dovedností, veškeré technické vy­
moženosti, všechny výdobytky, které ulehčují a zlepšují kva­
litu lidského života, j s o u v podstatě výsledkem intelektuální
činnosti. „Intelekt však nepředstavuje moudrost; moudrost je
emoce, zatímco intelekt je r o z u m . " (Agnijóga, 508) Intelekt
s sebou nese velké výhody, ale i nevýhody. J e h o rozvoj je
užitečný, dokud naslouchá hlasu svého vyššího prvopočát­
ku, j í m ž je moudrost, a dokud jej následuje. Největším ne­
dostatkem intelektu je skutečnost, že se společně s mírou
rozvoje začíná považovat za nejvyšší podstatu sebe sama.

158
 V t o m p ř í p a d ě člověk svůj intelekt zbožšťuje, z a č n e jej
uznávat a vytvoří si z něj m o d l u . P r á v ě tímto o m e z e n ý m
r o z u m e m , který chybně považuje za svůj nejnovější a nej-
větší úspěch, se snaží u c h o p i t n e u c h o p i t e l n é , snaží se ma­
lým m ě ř i d l e m postihnout o b r o v s k é veličiny v t o u z e vysvět­
lit jevy, které přicházejí z vyšších světů.
To však nedokáže, neboť intelekt je schopen pochopit pou­
ze jevy fyzického světa, a ostatní záležitosti pro něj neexistují.
Kvůli přerušenému spojení s vyšším potlačovaným prvopo­
čátkem v sobě člověk rozvíjí ty nejpřízemnější z osobních hod­
not, jež leží v základech intelektu: touhu po rozdělení, uzavře­
nost, individuálnost, sebestřednost a egoizmus, nesnášenlivost
vůči názoru druhých lidí, nutkání odporovat a nesmiřitelnost.
„Intelekt v člověku představuje rozporuplný počátek, pro­
tože odlišuje Já od Ne-já. U z n á v á p o u z e sebe sama, p ř i č e m ž
všechno ostatní chápe j a k o podružné a cizí. Jedná se o pod­
statu, která je nevraživá a sebestředná, bojuje a je připravena
zničit všechno, co stojí mezi ní a objektem jejích t u ž e b 8 7 . "
Současný svět h y n e kvůli n a d m ě r n é m u rozvoji intelek­
tuálního r o z u m u , kvůli n a d v l á d ě racia nad d u c h o v n o s t í .
Vyšší r o z u m neboli schopnost prozřít a m o ž n o s t využí­
vat n a d v ě d o m í j e v dnešní d o b ě přístupná p o u z e o m e z e n é ­
mu okruhu lidí. V š e c h n o vznešené, ušlechtilé a n á d h e r n é ,
nejvyšší kulturní h o d n o t y - to vše vychází právě z oblasti
vyššího r o z u m u . Nejvyšší p o d s t a t a lidské bytosti se n a c h á z í
v srdci, a p r o t o vše, co z něj proudí, nese z n á m k u intimity,
důvěry, upřímnosti, tepla a opravdovosti. Tato nejvyšší pod­
stata člověka nepotřebuje o d p o č í v a t (stejně j a k o instinktiv­
ní r o z u m ) , a tak n á m i ve chvílích, kdy fyzické v ě d o m í spí,
p o d v ě d o m í maluje obrazy minulosti, zatímco n a d v ě d o m í
načrtává b u d o u c í možnosti.
V d a n é m fyzickém vtělení tedy člověk disponuje indivi­
duálním v ě d o m í m , které se skládá z daného spektra podvě­
domí a nadvědomí, a fyzickým vědomím, které označujeme
jako intelekt.

159
 Už v dávných d o b á c h se lidé domnívali, že v k a ž d é m
člověku žijí tři různé osobnosti; vyčlenili tedy vnějšího člo­
věka, vnitřního člověka a pozorovatele. Vnější j e d i n e c je
ten, který hovoří, p ř e m í t á a v ě d o m ě uskutečňuje různé čin­
nosti; vnitřní člověk představuje o r g a n i z m u s plný niterných
n e v ě d o m ý c h vegetativních a regulujících funkcí, který j s m e
získali od svých předků. Pozorovatel je o p r a v d o v ý m nesmr­
t e l n ý m člověkem, který sleduje a řídí vnějšího i vnitřního
j e d i n c e v souladu s v e s m í r n ý m i zákony. Podle dávných
představ se vnitřní a vnější člověk nacházel v mozku, za­
t í m c o třetí sídlil v srdci. N a š i předkové si vážili všech tří
osobností, přesto však upřednostňovali tu, která žila v srdci.
P o k u d nebyli s nějakým k o n á n í m ve s v é m srdci srozuměni,
v ů b e c se do takové činnosti nepouštěli.
Profesor psychologie D. V. K a n d y b a se domnívá, že p o ­
m o c í důležitého výzkumu potvrdil v člověku skutečnou exis­
tenci minimálně tří osobností: vědomé, p o d v ě d o m é a pozoro­
vatele. Každá z nich současně spolu s dalšími zpracovává
veškeré informace, získává vlastní zkušenosti a má specific­
ký charakter. K a ž d á ze tří osobností výrazně ovlivňuje cho­
vání, slova a činy d a n é h o jedince. U různých lidí j s o u tyto
osobnosti rozvinuty různě: některé výrazněji, j i n é m é n ě vý­
razně. Jedinci, jejichž psychofyzické činnosti dominuje levá
hemisféra neboli první osobnost (vnější člověk), působí na­
venek vyrovnaně, jejich myšlení je logické a abstraktní;
střízlivě hodnotí probíhající události. Osoby, u nichž pře­
vládá činnost pravé m o z k o v é hemisféry čili druhá osobnost
(vnitřní člověk), žijí p ř e d e v š í m e m o c e m i a intuicí. Jedinci,
j i m ž se podařilo synchronizovat aktivitu o b o u shodně fun­
gujících hemisfér a kteří současně využívají aktivní „nadvě­
d o m í " neboli fungující třetí osobnost, představují m o u d r é
a h a r m o n i c k é lidi 1 1 3 .
Profesor V N. Volčenko předkládá ve své p r á c i 1 1 4 na prv­
ní p o h l e d j e d n o d u c h ý vzorec vědomí, který dobře kore­
sponduje j a k s dávnými znalostmi, tak i s výsledky bádání
D. V. K a n d y b y :

160
 Vědomí = Intelekt + Duše + Duch

Už víme, že intelekt představuje fyzické vědomí, duše

představuje individuální v ě d o m í a duch Boží jiskru.
Stejným t é m a t e m se ve s v é m referátu „Rozvoj organizo­
v a n é h o p o č á t k u života" zabýval o d b o r n ý asistent L a b o r a t o ­
ře elektrofyziky a senzoriky při Ú s t a v u informatizace Rus­
ké a k a d e m i e věd V. N. Trifonov, který svůj příspěvek před­
nesl na konferenci Současné mečnikovovské hnutí v ě n o v a n é
tématu evoluční teorie a k r e a c i o n i z m u .
Podle Trifonova zahrnuje v ě d o m í rovněž tři části - vědo­
mí těla, citové čili emoční vědomí a duchovní neboli božské
vědomí - které j s o u sice propojeny, ovšem mají rozdílné re­
zonanční frekvence. Cílem lidské evoluce je podle Trifonova
dosažení b o ž s k é h o vědomí a souznění s Bohem. V závislosti
na míře rozvoje vědomí pak přechází z nižších oktáv na vyš­
ší, přičemž j e h o vývoj prochází přes tvorbu a souznění s Bož­
skými pokyny. N a š e nedokonalé schopnosti však n e m o h o u
„splnit" Božský příkaz v úplnosti, a proto k úplné rezonanci
nedochází. N á s l e d k e m odchylky od správné cesty j s o u těž­
kosti a neštěstí, j i m i ž v n a š e m p o z e m s k é m životě p r o c h á z í ­
m e . Vzniklá situace nás tak nutí hledat n o v é způsoby, sbírat
zkušenosti krok za k r o k e m , s h r o m a ž ď o v a t zrnka skutečné­
ho p o z n á n í a zbavovat se polovičatých východisek n e b o ře­
šení, která n á s vehnala do slepé uličky. K d y ž se d o s t a n e m e
na vyšší h l a d i n u p o z n á n í v příslušné oktávě, z í s k á m e z ves­
míru za p o m o c i souznění tvůrčí p o d n ě t a s k o k e m se p ř e n e ­
115
s e m e na j e š t ě vyšší oktávu .
V literatuře se v souvislosti s tímto t é m a t e m používají
p o u z e dva t e r m í n y : vědomí a p o d v ě d o m í , p ř i č e m ž první
z nich v sobě zahrnuje fyzické v ě d o m í , a druhý p o d v ě d o m í
i nadvědomí.
V lidském p o d v ě d o m í j s o u p o d o b n ě j a k o ve střípku h o -
logramu u l o ž e n y veškeré údaje o c e l é m vesmíru v m i n u l o s ­
ti, p ř í t o m n o s t i i b u d o u c n o s t i .

161
 Nejvíce šokující a patrně nejpozoruhodnější je však pro
nás a naše současníky skutečnost, že v p o d v ě d o m í každého
j e d i n c e j s o u uloženy tytéž informace, a to nezávisle na vzdě­
lání, věku, národnostní či náboženské příslušnosti, nezávisle
na tom, zda žil ve stejné době jako my, nebo v období Krista
či Buddhy. V lidském podvědomí se nalézá databanka všech
znalostí, z níž přechází pouze mizivé procento poznatků, kte­
ré jsou k našemu životu nezbytné, do vědomí. Informační ka­
nál z podvědomí ke vědomí uzavírá záklopka (vžitý vědecký
pojem), kterou kontroluje mozek, j e n ž funguje j a k o jakýsi
ochranný filtr.
Podle hypotézy profesora Bergsona 1 1 2 : „ N e r v o v á sousta­
va, a především m o z e k brzdí velkou část senzorických sti­
m u l ů , j e ž vstupují do individuálního v ě d o m í , a odebírá si
z nich pouze takové informace, které vyžadují j e h o pozor­
nost a b e z p o d m í n e č n o u reakci. P o d o b n ý systém tak navíc
chrání vědomí před většinou m i m o s m y s l o v ý c h informací,
č í m ž lze vysvětlit parapsychologické a n o m á l i e m o z k o v é
činnosti - v jejich případě totiž m o z e k přestává plnit úlohu
o c h r a n n é h o faktoru a j e h o vnímání se začíná rozšiřovat."
K oslabení záklopky dochází, pokud u v e d e m e daného je­
dince do stavu transu. Právě stavy transu j s o u univerzálním
způsobem interakce s podvědomím, tedy i s informačním p o ­
lem Z e m ě a vesmíru. Doktor medicíny E. M. Kastrubin 1 1 7
k tomu podotýká: „ . . . N e m ů ž e být pochyb, že stavy transu
představují vstupní bránu do informačního pole Z e m ě . "
Z á k l o p k a m ů ž e být oslabena i v důsledku úrazů, p ř i č e m ž
v takových případech se z lidí, které lze ve všech směrech
označit za zcela p r ů m ě r n é , stávají jasnovidci, telepati a tak
dále. Z á ř n ý m příkladem j e m i m o j i n é j a s n o v i d k a Vanga,
která nejenom „vidí", ale také „slyší" to, co se teprve stane.
V dětství měla úraz, díky n ě m u ž přišla o zrak. V šestnácti
letech začala n e v i d o m á Vanga p ř e d p o v í d a t osud. D o k á z a l a
přesně předvídat b u d o u c í politické a j i n é události, u m ě l a
p o h l é d n o u t do minulosti či „hovořit" se z e s n u l ý m i .

162
 V roce 1979 navštívil Vangu věhlasný herec Vjačeslav Ti-
chonov. „V okamžiku, kdy Tichonov překročil práh, na n ě h o
Vanga zavolala: Pročpak jsi nesplnil přání svého nejlepšího
přítele Jurije Gagarina? K d y ž se vydal na svůj poslední p o ­
kusný let, přišel se ti omluvit a p a k ti řekl, že si m á š koupit
budík a postavit si jej na stůl, aby ti Jurije p ř i p o m í n a l . "
Herec byl tak překvapený, až se mu udělalo š p a t n ě , a m u ­
seli mu dát valeriánské kapky na uklidnění. N á s l e d n ě prohlá­
sil, že ke z m i ň o v a n é události skutečně došlo, ale díky zmat­
kům okolo Gagarinovy smrti si ten budík úplně z a p o m n ě l
koupit 1 1 6 .
P o z o r u h o d n é údaje poskytla Vanga o Kristovi. Popsala ho
j a k o „obrovskou ohnivou kouli, na niž se n e m ů ž e m e upřeně
podívat, neboť vydává oslepující záři, samé světlo a nic jiné­
ho27".
Vztah k B o h u vyjádřila Vanga s p o m o c í p o z o r u h o d n é h o
úsudku: „ N i k d o se neschová v d o m ě , nikdo se neskryje
ve stínu stromu, ani j e d e n dobrý či špatný čin nezůstane bez
povšimnutí. N e m y s l e t e si, že m ů ž e t e dělat, co se v á m zachce.
Ž á d n ý z nás není ve svém konání svobodný, vše je předurče­
no. M ů ž e m e j e n zažívat pocity radosti z d o b r é h o skutku,
a hořkost či lítost nad špatným j e d n á n í m . "
Zajímavý j e rovněž j a s n o v i d č i n názor n a p r o b l e m a t i k u
stěhování duší, jejž prezentuje v následujícím r o z h o v o r u .
Vanga: „ U ž j s e m řekla, že po smrti se tělo rozkládá a mizí,
tak j a k o všechno živé po smrti. Určitá část těla však nepodlé­
há tlení, neshnije."
N o v i n á ř : „ Z ř e j m ě máte n a mysli lidskou d u š i ? "
Vanga: „ J á nevím, j a k to pojmenovat, d o m n í v á m se, že
to, co není v člověku o d s o u z e n o k zániku, se rozvíjí a pře­
chází do n o v é h o vyššího stavu, o n ě m ž nic k o n k r é t n í h o n e ­
víme. P r o b í h á to asi tak, že člověk v k a ž d é m životě u m í r á
v j i n é m v ý v o j o v é m stadiu: nejdříve j a k o n e g r a m o t n ý , p o t é
j a k o žák, n á s l e d n ě j a k o člověk s v y s o k o š k o l s k ý m vzdělá­
ním a potom jako vědec."

163
 Novinář: „Znamená to, že na člověka čeká několik smrtí?"
Vanga: „Existuje m n o h o smrtí, ale nejvyšší podstata ne­
umírá27."
Záklopku můžeme pootevřít nejen díky úrazu nebo stavu
transu; tuto schopnost si můžeme i vypěstovat. Vždyť už v dáv­
ných dobách byla v Indii vytvořena soustava speciálních cviče­
ní, která umožňovala rozvíjet tyto podivuhodné schopnosti.
T v ů r č í m o s o b n o s t e m , které skutečně hledají, se n ě k d y
zcela n e v ě d o m k y p o d a ř í proniknout přes hranici a nalez­
n o u t geniální řešení t o h o či o n o h o p r o b l é m u . Když jsou už
veškeré možnosti formální logiky vyčerpány, avšak hledání,
ač bezvýsledné, pokračuje dál, spustí se m e c h a n i z m u s tvůrčí­
ho myšlení, záklopka se pootevře a jedinec načerpá z vesmír­
né informační databanky nové řešení, nový objev. Často k to­
mu dochází během spánku, j a k o tomu bylo u Dmitrije Ivano­
viče Mendělejeva, který ve snu objevil periodickou soustavu
prvků, u Friedricha Augusta von Kekule, j e n ž ve spánku uvi­
děl vzorec benzolu, n e b o u Nielse Bohra, který objevil
strukturu atomu, a n a k o n e c také u D. N. Kosolapova, j e n ž
b ě h e m spánku dospěl k optimální variantě útoku ponorky.
„Hledejte, a naleznete; žádejte, a bude v á m d á n o ; klepej­
te na dveře, a bude v á m o t e v ř e n o ! "

3.3.4. Psychická aktivita člověka

Psychická výlučnost člověka je zcela u r č e n á j e h o indivi­
d u á l n í m v ě d o m í m , které v organizmu vytváří s e d m energe­
tických a informačních center psychické aktivity, sedm
zdrojů torzního pole (čakry). Je třeba p o z n a m e n a t , že ener­
getická a informační centra člověka, zaregistrovaná V. V.
Jarcevem (objev číslo A-079) j a k o j á d r a torzních polí, se
nenazývají čakrami n á h o d n ě . Jejich u m í s t ě n í a ve velké
m í ř e také jejich funkce se shodují s p o l o h o u a funkcemi ča­
ker, které j s o u ve v ý c h o d n í filozofii z n á m é už několik tisíc
let, přičemž v současné d o b ě vypracovali badatelé m e t o d y
jejich vizualizace d o k o n c e i v b a r e v n é m provedení.

164
 V č a k r á c h lidského o r g a n i z m u se nejjemnější v e s m í r n á
energie m ě n í na p s y c h i c k o u energii, která zajišťuje psychic­
kou aktivitu j e d i n c e a projevuje se p r o s t ř e d n i c t v í m pocitů,
emocí, obrazů, volních p o h n u t e k a činů.
Všechny čakry se m o h o u nacházet v j e d n o m ze tří základ­
ních stavů: neutrální; takový, který vyzařuje energii a takový,
který energii pohlcuje. J e m n á energetická struktura zářící
čakry představuje pravotočivou rotující a rozšiřující se spirá­
lu, zatímco pohlcující energie vytváří s m ě r e m dolů zužující
se levotočivou spirálu. Ve z d r a v é m a h a r m o n i c k é m stavu
j a k é h o k o l i v organizmu m u s í být potenciál čaker pohlcují­
cích energii v y r o v n á v á n p o t e n c i á l e m těch, které energii vy­
dávají; soustava se tudíž musí n a c h á z e t v n e u t r á l n í m sta­
vu 9 3 . Vibrační rozsah energie čaker, j e ž j s o u u m í s t ě n y p o d é l
páteře, vytváří specifickou oktávu, která charakterizuje da­
n é h o člověka a hladinu vývoje j e h o center. P r á v ě na t e n t o
rozsah k o s m i c k ý c h vibrací j e d i n e c reaguje; na vibrační
úrovni čaker do z n a č n é míry závisí p r o d u k c e p s y c h i c k é
energie a m e n t á l n í aktivity člověka.
A k a d e m i k a lékař E. K. Kastrubin se d o m n í v á 1 1 7 , ž e : „ . . .
p s y c h i c k á aktivita není vlastností neuronů, nýbrž p r o c e s e m ,
který vzniká v důsledku příjmu informací. N a š e o s o b n o s t je
vystavěna z údajů, které k n á m přicházejí z vnějšího p r o ­
středí. Originalita spočívá j e n v t o m , že objevíme n o v é sou­
vislosti v informacích, které j s m e již j e d n o u získali."

Psychická energie
O p s y c h i c k é energii lidé věděli už dávno, ale ve v ě d e c ­
kých kruzích byla p o v a ž o v á n a za p o u h ý h l o u p ý výmysl.
J e d n á se o j a k o u s i n e p o c h o p i t e l n o u energii, která d o k á ž e
dělat zázraky, o energii, j i ž n i k d o „nespatřil", nezměřil, ani
k ní n e d o s p ě l při t e o r e t i c k é m bádání.
V současnosti se psychická energie z k o u m á j a k o reálně
existující energetické pole, a to v souvislosti s rozvojem te­
orie fyzikálního v a k u a a torzních polí. D o k t o r k a fyzikálních

165
a m a t e m a t i c k ý c h věd L. V. Petrova, která se již deset let za­
b ý v á v ý z k u m e m psychofyziky, hovoří o silném působení
p s y c h i c k é energie na fyzické procesy a na osud jednotlivce
i o tom, že s p o m o c í torzních polí lze objasnit jakýkoliv
p r o b l é m , který je s psychickou energií spojen 9 1 .
Právě psychická energie působí na úrovni vědomí, tedy
ve vrcholové oblasti n a š e h o světa 3 7 .
Na základě tvrzení východních filozofů a současných ba­
datelů, například lékaře E. K. Kastrubina, profesora a lékaře
E. R. Muldaševa, akademika a doktora fyzikálních a mate­
matických věd A. J. A k i m o v a a dalších, využívali v minulos­
ti psychickou energii Atlanťané a Lemurijci k vytváření ma­
teriálních hodnot.
Svitky papyru nalezené v pařížském Louvru, v Britském
m u z e u a Berlínském m u z e u svědčí o tom, že ve starém
E g y p t ě byla d o p o d r o b n a p r o z k o u m á n a stavba a t o m u a že
k řezání k a m e n e i k leštění se používal kvantový generátor,
tedy něco j a k o dnešní laser. Ke stavbě p y r a m i d posloužila
starým E g y p ť a n ů m právě psychická energie. Profesor ar­
chitektury a specialista na egyptologii při O S N C h a h i n d a
K a r i m uvádí 1 1 8 : „ . . . P a p y r y dokazují, že staří E g y p ť a n é do­
kázali ,zkrotiť přitažlivost stejně tak, j a k o to v současnosti
,provádějí' vědci ve speciálních k o m o r á c h na přípravu kos­
monautů."
Psychická energie tvoří základ pro vývoj forem lidského
pole. Lidé tuto energii označovali například j a k o nositelku
života a tvůrčí síly nebo jako hybatele poznávání. V dáv­
ných dobách jí n ě k d y také říkali vzduch srdce, č í m ž chtěli
naznačit, že tento orgán je příslušnou energií ovlivněn. Na
kvalitě srdce a d u c h o v n í h o rozvoje j e d i n c e závisí projevy
psychické energie, která není o m e z e n a různorodostí svých
kvalit a projevů. Vše ve vesmíru je podvojné, p ř i č e m ž ani
psychická energie není výjimkou - m ů ž e tedy sloužit j a k
dobru, tak i zlu. Z á k l a d e m psychické energie j s o u pravoto-
čivá a levotočivá torzní pole.

166
 Velmi důležité j e , a b y c h o m p s y c h i c k o u energií z b y t e č n ě
neplýtvali, a b y c h o m ji neustále doplňovali. Její z á s o b y ros­
tou při d u c h o v n í m úsilí; energie v z n i k á s k a ž d ý m k l a d n ý m
pocitem. Jejímu růstu svědčí p ř e d e v š í m láska, pocity vzá­
j e m n é oddanosti, obětavého hrdinství, n a o p a k j i v ý r a z n ě
vysilují „srdeční záležitosti".
Stále je však třeba mít na p a m ě t i , že energie sice m u s í
být a s i m i l o v á n a v organizmu, o v š e m n e m ě l a by přebývat,
protože v t o m t o případě by se člověk změnil v energetické­
ho požírače (energetického v a m p í r a ) , což by na n ě h o m ě l o
destruktivní vliv. Lidé o d e d á v n a hledali způsoby, j a k o b n o ­
vit energetickou r o v n o v á h u , p ř i č e m ž j e d n í m ze starobylých
způsobů je pránájáma: stačí si správně vybrat n e z b y t n á cvi­
čení, jejich počet, rytmus a délku.
Nejefektivnějšími prostředky výdeje a příjmu p s y c h i c k é
energie j s o u tvůrčí práce a z a s l o u ž e n ý odpočinek. Zásoby,
které s r o z m y s l e m s p o t ř e b o v á v á m e , o k a m ž i t ě naplňují ves­
mír, díky č e m u ž m ů ž e v ě d o m í „tahat za nitky", které j s o u
nezbytné p r o u p e v n ě n í p s y c h i c k é energie 9 5 .
Jednu z vlastností p s y c h i c k é energie představuje její
schopnost působit na okolní prostředí. Energie v y d á v a n á j e ­
d i n c e m ovlivňuje všechny předměty, s nimiž přijde do kon­
taktu n e b o které se nacházejí v oblasti působení j e h o aury 9 3 .
Vyzařování z a z n a m e n á v á údaje o člověku, a m ě n í p ř i t o m
energii objektů, na n ě ž působí. V důsledku toho se i záření
s a m o t n ý c h p ř e d m ě t ů a jejich p ů s o b e n í na okolní prostředí
podstatně m ě n í - t o m u t o efektu ř í k á m e vrstvení energie.
Jelikož člověk představuje výrazný zdroj energie, která
odráží v š e c h n y j e h o zvláštnosti, p a k i její účinky t o m u bu­
dou odpovídat.
K vrstvení energie m ů ž e b ě h e m života docházet přiroze­
ně, ale i u m ě l e za p o m o c í speciálních metod. Co se týče
ošacení, obydlí i p ř e d m ě t ů , vrstvení probíhá přirozeně, aniž
by to j e d i n c e u n a v o v a l o n e b o se cítil napjatý. Své bohatství
štědře a s v o b o d n ě rozdává. To, že n ě k o m u darujeme oble-

167
čení doslova „z vlastního těla", svědčí nejen o naší štědros­
ti; n a š e energie, která se nastřádala na kusu šatstva totiž
m ů ž e j i n é h o člověka ovlivnit natolik, že u n ě h o d o k o n c e
m ů ž e nastat „ p ř e r o d " . Staří vladykové se p r á v e m domníva­
li, že takové dary zvyšují věrnost jejich p o d d a n ý c h .
D o v e d e t e si tedy představit, j a k m ů ž e být n e b e z p e č n é
kupovat si o b n o š e n é šatstvo, aniž b y c h o m věděli, k o m u dří­
ve patřilo. Ž á d n á c h e m i c k á čistírna nezbaví oděv n a k u p e n é
energie p ů v o d n í h o majitele - to m ů ž e učinit p o u z e očistný
oheň, p o k u d se o v š e m daná věc dá o h n ě m opracovat.
P s y c h i c k o u energii velmi dobře pohlcuje voda. „ H l a d i n a
se rozevřela j a k o obrovská zásobárna nejrůznějších údajů.
Z á k l a d n í m ú k o l e m v o d y je vytvoření informačního základu
biologického života ve vesmíru. Voda je v ý b o r n ý m roz­
p o u š t ě d l e m , ale nikoliv kvůli zvláštním c h e m i c k ý m vlast­
n o s t e m , nýbrž kvůli informacím o destrukci jiných látek,
které tato tekutina obsahuje. Tyto údaje j s o u ve vodě zapsá­
n y ' v p o d o b ě ,knihovny p r o g r a m ů ' v z á j e m n é h o působení
v o d y s konkrétními l á t k a m i 7 6 . "
Profesor K. G. K o r o t k o v s p o m o c í vlastní m e t o d y ozna­
čované jako vizualizace elektrického výboje v plynu vyfoto­
grafoval vzorky vody, které kontroloval a ozařoval A. V.
Č u m a k . Badatelé napustili vodu z v o d o v o d n í h o potrubí do
d v o u b a n ě k o obsahu 200 mililitrů, načež na j e d n u z n á d o b
A. V. Č u m a k po dobu tří m i n u t působil. Bezprostředně poté
vyfotografovali výzkumníci na j e d e n list černobílého papí­
ru vždy deset dvacetimililitrových vzorků kontrolní a ozá­
řené tekutiny, snímky naskenovali a počítačově zpracovali.
S p o m o c í speciálního p r o g r a m u vypočítali osvětlenou plo­
chu a p r ů m ě r n é hodnoty. „Rozdíl mezi p r ů m ě r n o u intenzi­
tou světélkování ozářené vody a kontrolního vzorku činil
více než tři sta procent, což svědčí o z m ě n á c h fyzikálních
41
a chemických vlastností vody pod vlivem o z á ř e n í . "
Zkuste si představit, j a k m o c n é vrstvy psychické energie
obklopují u m ě l e c k á díla. Výtvor velkého mistra na sebe

168
vždy u p o u t á pozornost, vyvolává zájem a zvědavost. Vyso­
ká d u c h o v n í energie vložená do díla, které v prostoru vytvá­
ří optimální k o m b i n a c i pravotočivých a levotočivých torz­
ních polí, v j e d i n c i n á s l e d n ě vyvolává kladné vibrace 8 7 .
M ů ž e však dojít i k o p a č n é m u účinku, kdy obraz, n e b o
d o k o n c e ikona působí n a č l o v ě k a obzvlášť negativně.
Pod vedením vedoucího vědeckého pracovníka Ermitáže,
korespondenta Petrohradské akademie věd a umění, profeso­
ra a doktora historických věd B. V. Sapunova, proběhl vý­
zkum působení několika ikon v petrohradské Ermitáži 1 1 9 .
Badatelé analyzovali výpovědi návštěvníků m u z e a , ú d a ­
j e , které získali od d v o u senzibilů a také svědectví kunsthis-
torika.
Například v ý z k u m ikony Apoštolové Petr a Pavel měl
tyto výsledky: „Ikona nese t e m n ý (záporný) energetický ná­
boj, byla n a m a l o v á n a ,nečistým', duševně c h o r ý m j e d i n c e m ,
s řadou neduhů. K d y ž vytvářel tváře svatých apoštolů, měl
zatemnělou duši. Ikona negativně ovlivňuje játra a žlučník,
její negace se energeticky projevují v okruhu j e d n o h o a půl
metru kolem obrazu. Energetický fantom má černou n á p l ň . "
Tímto způsobem charakterizovali ikonu senzibilové, přičemž
historik u m ě n í připomněl údaje o okolnostech jejího vzniku.
Pro úplnost uvádíme, co napsal na zadní stranu díla s á m au­
tor: „Jmenuji se Mitroška, j s e m syn Selivanův a tuto ikonu
j s e m vytvořil v pijáckém opojení. Otec mi přikázal n a m a l o ­
vat tváře svatého Petra a Pavla. Ikonu j s e m kreslil z donuce­
ní, neboť j s e m neměl čím zaplatit.. .Kaju s e . . . " Vědci rovněž
zjistili, že ikona byla nalezena na půdě M o n d i n s k é h o pravo­
slavného kostela. Služebníci Boží zřejmě odnesli toto dílo na
půdu, díky č e m u ž se zachovalo v n e z m ě n ě n é podobě.
D o k o n c e i hlídači v m u z e u potvrdili, že se n á v š t ě v n í k ů m
v blízkosti této ikony často dělalo špatně (ne n á h o d o u proto
v ý z k u m profesora B. V. S a p u n o v a začal právě tímto výtvar­
n ý m dílem).

169
 N e g a t i v n í p ů s o b e n í této ikony se podařilo neutralizovat
díky záření j i n é h o obrazu, který visel proti ní - j d e o ikonu
Život svatého Mikuláše. Její fantom se vyznačuje sytě žlu­
tým o b s a h e m s r ů ž o v ý m odstínem.
P o d o b n ý c h zpráv b y c h o m v současnosti mohli najít ce­
lou řadu. N o v i n y Petrovskij kurjer (č. 48 datované 2 1 . 12.
1998) zveřejnily p o z o r u h o d n é informace o M u z e u vosko­
v ý c h figurín v p e t r o h r a d s k é m paláci Běloselských. V p o ­
z n á m c e A. F r o l o v a „Ivan Vasiljevič m ě n í . . . energii" se píše
o silném účinku j e d n o t l i v ý c h figur, k o n k r é t n ě figuríny Iva­
na H r o z n é h o , na návštěvníky muzea. N o v i n á ř uvádí, že lidé
zde často padají do m d l o b , přičemž negativní působení se
vztahuje i na jiné o s o b y než j e n návštěvníky. „ H u s a r s k ý m
k o u s k e m voskových h r d i n ů bylo zmaření natáčení televiz­
ního filmu. Štáb, který na místo přijel, p o u z e nechápavě
kroutil hlavou: j e d n o u náhle praskly v š e c h n y osvětlovací
přístroje, p o t o m přestala fungovat kamera, pak zase někdo
upadl do b e z v ě d o m í . Přitom před cestou do m u z e a j s m e
veškerou televizní aparaturu pečlivě v y z k o u š e l i . "
P o z o r u h o d n é j s o u rovněž statistické údaje, které uvedl
a k a d e m i k L. M e l n i k o v 1 2 0 .
R e m b r a n d t o v a m a n ž e l k a Saskie, která stála m o d e l e m
j e h o obrazu Danaé a Flóra, zemřela ve v ě k u třiceti let, osm
let po svatbě. Děti, které R e m b r a n d t maloval, zemřely také,
tři v dětském věku, Titus v sedmadvaceti letech. D r u h á
R e m b r a n d t o v a m a n ž e l k a Hendrickje Stoffels zesnula krátce
poté, co ji malíř zvěčnil na portrétu.
Rubensova choť Isabella zemřela v pětatřiceti letech a dcera
ve dvanácti letech, taky poté, co ji zvěčnil na plátně. Goya na­
maloval vévodkyni z Alby na obrazech Nahá Maja, Oblečená
Maja a mnoha dalších. Šlechtična zemřela téměř na den přesně
o tři roky později.
M o d i g l i a n i m u p ó z o v a l a studentka J e a n n e Hebuternová,
která o tři roky později skočila z okna. P ř e d o b r a z e m carevi-
če na Repinově plátně Ivan Hrozný a jeho syn Ivan byl spi-

170
sovatel V s e v o l o d Garšin, který b r z y p o t é spáchal sebevraž­
du, a to tak, že skočil přes zábradlí schodiště.
D v ě z Picassových m a n ž e l e k i j e h o vnuk skončili život
sebevraždou - všichni mu stáli m o d e l e m .
U v e d e n é příklady s a m o z ř e j m ě n e m ů ž e m e z o b e c ň o v a t ,
odborníci na bioenergetiku j s o u však přesvědčeni o m y s t i c ­
ké spojitosti m e z i č l o v ě k e m a j e h o o b r a z e m . J e d e n z m e ­
c h a n i z m ů , s j e h o ž p o m o c í lze výše u v e d e n é f e n o m é n y vy­
světlit, se opírá o přenos negativní psychické energie na o b ­
raz, který p o t é ovlivňuje m o d e l .
Vanga, E d g a r C a y c e a m n o z í další senzibilové n a p ř í k l a d
j e d n o z n a č n ě odmítali pózovat výtvarníkům.
N y n í j s m e tedy získali dostatek informací o p s y c h i c k é
energii j a k o takové i o jejích vlastnostech, díky č e m u ž m ů ­
ž e m e p r o z k o u m a t , j a k se projevuje prostřednictvím pocitů,
m y š l e n e k a obrazů. V š e c h n y tyto projevy se „rodí v n i t r u "
j e m n o h m o t n ý c h těl a přirozeně se skládají ze stejného „ m a ­
teriálu" j a k o tato těla. E m o c e , m y š l e n k y i obrazy j s o u totiž
p r o d u k t e m aktivity j e m n o h m o t n ý c h těl člověka 3 4 .

Emoce
Odlišné typy pocitů j s o u spojeny s různými č a k r a m i : p o ­
cit radosti se pojí se srdeční čakrou, e m o c e hněvu s č a k r o u
solar plexu a p o d o b n ě . Nejčastěji se n a c h á z í m e v t a k o v é m
e m o č n í m stavu, j e m u ž o d p o v í d á naše nejaktivněji rozvinu­
té p s y c h i c k é centrum.
N y n í krátce p r o z k o u m á m e m e c h a n i z m u s účinku e m o c í
na lidský organizmus. (Této otázce se podrobněji v ě n u j e m e
v knize Fyzika víry.*)
M o t i v a c e biologického n e b o sociálního charakteru p o ­
dává „ r e f e r e n c e " o vzniku j a k é k o l i v potřeby m o z k u , v n ě ­
mž se n a c h á z í čakra r o z u m u . S p o m o c í psychické energie
„ r o z t á č í " m o z e k odpovídající čakry, které aktivizují chová­
ní lidského jedince, a směřuje vnější aktivitu na uspokojo-
________________________________________________________
* Vydali jsme v Eugenice v roce 2004

171
vání potřeb. Veškerý u v e d e n ý proces prožívá člověk formou
odpovídajících emociálních stavů. To, co probíhá v lidském
poli, se přenáší na fyzické tělo následujícím z p ů s o b e m :
v hypotalamu, který je spojen s produkcí emocí, j s o u umíst­
n ě n y struktury, j e ž regulují funkce na všech úrovních vege­
tativní nervové soustavy. Tento systém n á s l e d n ě řídí fun­
gování vnitřních orgánů, krevních cév, žláz s vnitřní i vnější
sekrecí, kůže, svalstva a j i n ý c h tkání; podmiňuje rozšíření
zornic, zrychlení srdečního tepu, zblednutí pokožky, zvýše­
ní krevního tlaku a krevní srážlivosti, zvýšení obsahu cukru
v krvi a tak dále.
V závislosti na tom, která část nervové soustavy je akti­
vizována, vznikají stenické (radost, zlost, hněv) nebo nao­
pak astenické pocity (smutek, nepokoj, blaženost). S p o m o ­
cí d l o u h o d o b ý c h cyklických cvičení (například běh), při
nichž se lidský organizmus začne p o d o b a t m o h u t n é čakře,
j e ž „rotuje" při pohybu, dochází m i m o j i n é ke zvýšené tvor­
bě energie, která prostřednictvím m o z k u začíná produkovat
endorfiny, j e ž následně na fyzické rovině prodlužují energe­
tický účinek radosti, štěstí či nadšení 3 4 .
Fyzická p o h o d a člověka j e tedy u r č o v á n a j e h o psychic­
k ý m stavem.

Myšlenky
Jedním z nejsilnějších typů energie, který řídí vědomí, je
myšlenka. Sovětským vědcům se ji dokonce podařilo vyfoto­
grafovat 1 2 1 , navíc badatelé vypracovali aparaturu, která zachy­
cuje nejen myšlenku, ale dokonce i její nejjemnější nuance.
Intelekt představuje myslící přístroj, j e n ž b e z ohledu na
přání jednotlivce stále vyzařuje tvůrčí n e b o ničivou energii
představ, která vyplňuje prostor. N á š r o z u m představuje
v užším slova smyslu továrnu na dobro i zlo a n e m ů ž e být
nečinný. Pokud r o z u m v ě d o m ě nezatěžujeme nezbytnou
prací, b u d e přemýšlet o čemkoliv, to z n a m e n á , že začne „lo­
vit" z p o d v ě d o m í první informaci, na niž narazí, přičemž se

172
n e b u d e starat o její účelnost n e b o kvalitu, ale o r ů z n o r o d o s t
a kvantitu, protože základní potřebou r o z u m u je cítit se ži­
vým, vzrušovat se, vibrovat a o d p o v í d a t na všechny projevy
světa, které j s o u registrovány skrze s m y s l o v é orgány.
Z tohoto d ů v o d u je naše m y s l nestálá, vrtošivá, roztěka­
ná, nerada se zabývá j e d i n o u věcí a n e r a d a zůstává na stej­
n é m „ m í s t ě " . N ě k d y d o k o n c e s a m a sebe ztotožňuje s člově­
kem. Většina lidí n e d o k á ž e svoje m y š l e n k y koncentrovat.
„Mysl m o d e r n í h o člověka se z m ě n i l a v b e z v ý z n a m n o u
m o z k o v o u kontrakci. N á š zrak n e n í s c h o p e n z a z n a m e n a t ja­
kékoliv výsledky r o z u m o v é činnosti, což z n a m e n á , že žád­
né neexistují 8 7 ."
„Obyčejná myšlenka, řeknete si. Už jste se ale někdy do­
opravdy zamysleli nad tím, co to vlastně myšlenka je a kde
vzniká? Přemýšlíme temenem, o č i m a nebo třeba ušima? N i ­
koliv, taková tvrzení mají k pravdě daleko, vaše mysl je tam,
k a m soustředíte svoji pozornost. M ů ž e t e tudíž přemýšlet li­
b o v o l n ý m místem, na něž se koncentrujete. Zkuste si před­
stavit, že například trpíte bolestí zubů a potřebujete zajít k lé­
kaři, jste o v š e m přesvědčení, že v á m to způsobí bolesti, a tak
si představíte, j a k se doktorova vrtačka ,zakousne' do vašeho
c h r u p u . . . Z u b začne bolet ještě silněji v závislosti na míře
vaší pozornosti. Vlastně veškerou svoji energii v podstatě
koncentrujete na to, abyste bolest v zubu zesílili.
Jak to je ale v situaci, kdy se naše myšlenky kdesi líně
toulají, k d e se p a k v t a k o v é m p ř í p a d ě nachází mysl? Cítíte
ji v hlavě? Je t a m ? M y š l e n k a je všude, k a m ji soustředíme,
je v nás samých, d o k u d o sobě p ř e m ý š l í m e . M y š l e n k a se
objeví všude, k d e s e n á m z a c h c e , b u d e všude tam, k a m j i
nasměrujeme7."

Myšlenka je energie.

173
 Člen Ruské a k a d e m i e přírodních věd Gennadij Ivanovic
91
Šipov uvádí : „ M y š l e n k y představují útvar pole s vlastní
organizací, j s o u to shluky v torzním poli, které se samy udr­
žují. My je pak v n í m á m e j a k o obrazy a ideje.'' Torzní pole
procházejí libovolným přirozeným prostředím, aniž by do­
cházelo k energetickým ztrátám 3 7 . Proto m ů ž e být m y š l e n k a
s n a d n o předávána o d j e d n o h o člověka k e d r u h é m u , p o d o b ­
ně j a k o například radiové vlny, které putují od j e d n é stanice
ke druhé.
Z a nejpřekvapivější vlastnost m y š l e n k y m ů ž e m e označit
obrovskou tvůrčí a destruktivní sílu, kterou disponuje. N i ­
k o m u se nepodařilo postavit dům, aniž by si nejprve nepro­
myslel j e h o plán. Ž á d n é letadlo nikdy nesvrhlo bombu, aniž
by ji předtím vymysleli odborníci v laboratoři. Jakýkoliv ma­
teriální objekt m ů ž e být zničen bombou, zemětřesením, oh­
n ě m nebo tlením, o v š e m j e h o představa, myšlenkový obraz,
zůstává dál. Bude existovat až do chvíle, dokud bude naživu
její „architekt". Právě díky představě je m o ž n é postavit ne­
spočet domů, které budou navlas stejné. D o k o n c e i po archi­
tektově smrti může být j e h o myšlenka znovu zrealizována
těmi, kteří dokážou číst záznamy v paměti přírody.
Myšlenky lze rozdělit na drobné, průměrné a silné. M a l é
myšlenky disponují p o m ě r n ě nízkým energetickým potenci­
álem, nacházejí se okolo člověka samého a ovlivňují j e h o
myšlení. Nejedná se o nějaké specifické typy, ale spíše o ná­
lady, nikoliv o činy; označujeme je j a k o prostorový sliz. Jest­
liže silná myšlenka prostupuje vrstvou t a k o v é h o t o „slizu",
obaluje se náladou, získává odstín vážnosti či lehkosti, mění
barvu a často také smysl, vyvyšuje se n e b o nedoceňuje, jed­
n o z n a č n ě ale dochází k jejímu zkreslení. P r á v ě proto dochá­
zí k tomu, že k d y ž má člověk špatnou n á l a d u , myslí mu to
hůř, než když je n a p l n ě n radostí.
Existuje řada m e t o d , při nichž se d r o b n é m y š l e n k y oka­
mžitě polarizují. K d y ž se například p r o b u d í m e , m ů ž e m e
myslet na klid a dobro, usmát se, p r o t á h n o u t se a vstát

174
se skvělou náladou, b e z p o c h y b y se to odrazí na naší aktivi­
tě v p r ů b ě h u dne.
U většiny lidí převládají p r ů m ě r n é myšlenky, které nesou
velký potenciál a dokážou se spojovat do určitých energetic­
kých útvarů, čímž vytvářejí pole nejrůznějších rozměrů, od
těch nejdrobnějších až po globální. Jelikož p o d o b n é přitahuje
p o d o b n é (stejné náboje n e b o torzní víry j e d n o h o rotačního
směru se přitahují), spojují se energie myšlenek s totožnými
nebo velmi p o d o b n ý m i vibracemi, přičemž taková p o l e ozna­
čujeme j a k o egregoryV.
Teoretický fyzik A. Martin objasňuje pojem egregor ná­
sledujícím z p ů s o b e m 1 4 3 : „ E g r e g o r představuje ž i v o u pod­
statu, která v první fázi označuje auru skupiny lidí čili část
psychické energie, j e ž se vztahuje ke skupině j a k o k j e d n o t ­
n é m u celku. E g r e g o r m ů ž e čerpat energii zvnějšku. P o k u d
se však skupina r o z p a d n e , egregor přestává fungovat."
Jestliže skupina lidí žije j e d n í m s p o l e č n ý m ideálem,
h o d n o t o u , m y š l e n k o u n e b o d a l š í m p s y c h i c k ý m objektem,
p o t o m d a n ý objekt začíná sílit a strhává na sebe individuál­
ní energii členů skupiny. V odpovídajících j e m n o h m o t n ý c h
rovinách okolního prostoru v z n i k á jakýsi energetický
„ s h l u k " (neboli solito, j a k říkají fyzikové) čili egregor. Jeho
energie m ů ž e z n a č n ě vzrůst, p o k u d j e skupina dostatečně
p o č e t n á n e b o v případě, že se skládá z m e n š í h o p o č t u členů,
ale disponuje v y s o k ý m s t u p n ě m úsilí, přání, ú v a h a tak dále.
Takový egregor začíná předávat společnou ( s k u p i n o v o u )
energii j e d n o t l i v ý m č l e n ů m seskupení (například „oslabe­
n é m u " j e d i n c i ) . T í m t o z p ů s o b e m vzniká určitá závislost
člověka na ú m y s l e c h d a n é h o egregoru. Jakmile se totiž do­
stane do oblasti j e h o zájmu, člověk se dostává j a k o b y do
středu rezonátoru, který zesiluje nezbytný účinek a d o k á ž e
nepřetržitě a b e z o m e z e n í vyzařovat energii.
Na tomto místě je vhodné zmínit, že existuje ú p l n á hierar­
chie egregorů, jejichž stav závisí na duchovní úrovni energe­
tického zdroje, který představuje základ existence a fungová-

175
ní. M á m e na mysli například egregory lidských duší, j e ž po
smrti j e d i n c e spojili svůj další osud s aktivitou zbylých
egregorů 1 4 3 .
Tato kniha z k o u m á nejsilnější egregory, které získávají
svoji energii pouze od lidí, patřících do určitého společenství.
Vznikají totiž z lokalizované „lidské látky", ideje, myšlenko­
vého obrazu, myšlenkové normy a tak dále, čili z průměrné
a silné myšlenky.
Je třeba podotknout, že vědci už o skupinových egrego-
rech m o c dobře vědí a vytvořili četné metody, j a k využít
jejich energii (například m e t o d a zrychlené výuky cizích ja­
zyků, m e t o d a „one b r a i n " a tak dále).
Podle názoru A. M a r t i n a 1 4 3 vzniká každý egregor se sou­
hlasem j e m n o h m o t n é h o světa, s výjimkou skupinového
egregoru, který se vytvoří tak, že na základě individuálního
k a r m i c k é h o p r o g r a m u členů skupiny se j e d n o t l i v é egregory
spojí, aby splnily určitý karmický úkol. P o k u d je společný
karmický úkol vyřešen n e b o pokud se kolektiv z určitého
důvodu rozpadl, pak se silný skupinový egregor rozplyne.
Jakým z p ů s o b e m m ů ž e egregor řídit lidi? V moci egre­
g o r ů je například průnik energetických kvant z a d a n é h o ob­
sahu do j e m n o h m o t n ý c h těl člověka, p o t ř e b n á myšlenka se
n e p o z o r o v a n ě vkrádá a je vnímána j a k o vlastní.
Technicky vzato není nic těžkého něco takového provést.
Je všeobecně známo, že zrakové vjemy si člověk uchovává
po určitou dobu (desetinu sekundy). Pokud proto například
z m ě n í m e televizní vysílání s rychlostí pětadvaceti snímků za
sekundu, potom daný jedinec nebude rozlišovat jednotlivé
záběry, ale bude obraz vnímat j a k o nepřetržitý a skutečný.
U v e d e m e následující příklad, kdy do televizního zázna­
mu koncertu klasické h u d b y vložíme třeba r e k l a m u na pivo.
Po každých čtyřiadvaceti snímcích následuje j e d n o políčko
r e k l a m n í h o bloku. Člověk sice n e b u d e tento „pětadvacátý.
s n í m e k " v ě d o m ě vnímat a analyzovat, ale po poslechu kon­
certu dostane chuť na pivo. Nezbývá, než p o z n a m e n a t , že

176
v civilizovaných z e m í c h je o n e n „podprahový s n í m e k " zá­
k o n e m zakázán, avšak to, co v lidské společnosti n e u m o ž ­
ňují z á k o n n é normy, m ů ž e být p o v o l e n o v j e m n o h m o t n é m
světě.
Kvalitu a charakter účinku egregoru určuje jakost a typ myš­
lenek, které vstoupily do spojenectví, přičemž vibrační frekven­
ce uvedené energie bude průměrná. Proto se vyšší myšlenky
přibližují k průměrným, zatímco nízké myšlenky dosahují stej­
né úrovně. Energie egregorů m ů ž e člověka povznášet nebo mu
naopak může škodit. Pokud lidské shluky, ať už je to rodina,
tvůrčí kolektiv, nebo stát, obklopují silné myšlenky, pokud
v nich převažuje snaha o tvůrčí přístup, směřování k blahu lid­
stva či radost z usilovné práce, potom bude egregor napomáhat
zrychlení procesu a růstu úrovně pocitů i emocí, jinými slovy
dosáhne zvýšení vibrační úrovně.
Jestliže však převládá podrážděnost, zloba, zuřivost,
hněv, nespokojenost s p o s t a v e n í m , výchovou a p o d o b n ě ,
jestliže převažuje snaha o čistě h m o t n é statky, p o t o m b u d e
egregor působit proti p o k r o k u , b u d e brzdit zlepšení života
a v podstatě snižovat vibrační ú r o v e ň skupiny.
Jedinec, který se ocitne p o d vlivem egregoru, j e d n á
m n o h d y nejen proti své vlastní vůli, ale také na ú k o r sebe
sama. J a k o příklad m ů ž e m e uvést egregor davu, který se
formuje v o k a m ž i k u j e h o vzniku, odpovídá j e h o cíli a trvá
krátký časový úsek, d o k u d mají lidé snahu o sjednocení.
Kvalita d a n é h o egregoru o d p o v í d á p r ů m ě r n é úrovni myšle­
nek, které do t o h o t o lidského útvaru vstupují. O s o b n o s t i se
silným intelektem n e b o s v y s o k o u kulturní úrovní se j e n
zřídka ocitají v t a k o v é situaci, n a o p a k jedinci s p r ů m ě r n ý m
m y š l e n í m rádi navštěvují mítinky a demonstrace, n e b o ť
sjednocená energie v jejich v ě d o m í vytvoří pocit vlastní dů­
ležitosti a síly. Lidi s n í z k ý m p o t e n c i á l e m tento doplňující
p r o u d energie „ p ř e t á h n e " n a p r ů m ě r n o u úroveň m y š l e n í
dané masy. V š e c h n y p ř e d v o l e b n í k a m p a n ě j s o u v p o d s t a t ě
založeny na vytvoření egregorů.

177
 Každá organizace, každý kolektiv i každá rodina
disponuje vlastním egregorem, vlastním jedinečným
energetickým útvarem.

Dokud mají lidé zájem o zachování rodiny, existuje rodin­

ný egregor. Jakmile však někdo překročí její hranice, napří­
klad když děti dospějí a odejdou, potom se rodinný egregor
rozdělí a slábne; společný život rodičů už není tak pevný, ne­
boť energetických svazků ubývá. Pokud však základ tvoří
láska a společné zájmy, pak je taková rodina pevná a silný
svazek polí a mohutný nárůst energie působí na celkové spo­
jení.
O b d o b n ě to probíhá u egregorů v kolektivu i ve státě 9 5 .
Egregor této j e d n o t k y je stabilnější a d l o u h o d o b ý , vzniká
po staletí sčítáním energie všech obyvatel státu. P o k u d ta­
k o v ý egregor obsahuje m n o h o chaotické energie a státní či­
nitelé pracují pro sebe, aniž by se starali o b l a h o svého ná­
r o d a a brali ohled na cíle či úkoly vlastní z e m ě , p o t o m tako­
výto stát není stabilní a nevyhnutelně jej čeká zánik. Na
j e h o rozvratu se podílejí myšlenky nespokojenosti, nacionál-
ní nevraživosti a podobně, naopak j e h o stabilitu podporuje
společné úsilí o všeobecný prospěch a progresivní ideje.
Pokud průměrné myšlenky vytvářejí energetická pole, p o ­
tom silné myšlenky vytvářejí myšlenkové obrazy. Výrazná
myšlenka k sobě přitahuje energii z okolního světa a z j e m -
n o h m o t n é látky vzniká prostorová živá bytost, fantom, který
sice nemá duši, ale dokáže samostatně „bloudit" prostorem,
dokud nepronikne do egregoru nebo cizího mentálního těla
s odpovídajícími vibracemi.
Existuje celá řada m e t o d a technik, j a k vytvořit myšlen­
k o v é obrazy. M ů ž e se j e d n a t o d l o u h o d o b o u mentální čin­
nost, při níž se koncentrujeme na silnou a j a s n o u myšlenku,

178
p l á n o v a n é úsilí k vytvoření čehosi a tak dále. „ Č l o v ě k často
vytváří tolik m y š l e n k o v ý c h obrazů, že k d y ž přejde do j e m -
n o h m o t n é h o světa, tyto obrazy ho obklopí, a j a k o plevel mu
brání v p ř e c h o d u do vyšších sfér 9 5 ."
Profesoru A. F. Ochatrinovi se podařilo sestavit přístroj
na pozorování myšlenek122.
„Jakmile n ě k d o v místnosti j e n p o m y s l í na nějakého
k o n k r é t n í h o člověka, vzniká fantom, na nějž tento přístroj
ihned reaguje. P o k a ž d é b e z c h y b n ě potvrdí existenci d a n é
představy, a to p ř e s n ě v místě, k d e - j a k o p r o d u k t myšlení
- vznikla," říká Ochatrin. F a n t o m napodobuje obraz určité­
ho člověka a d o k á ž e se sám od sebe přemisťovat - právě
tento p o h y b p a k m o h o u přístroje z a z n a m e n a t .
E x p e r i m e n t y přesvědčily v ě d c e , že m y š l e n k o v é obrazy
skutečně existují. J e n o m p ř i p o m í n á m e , že představují j a k é ­
si energetické shluky na úrovni pole, které j s o u z p ů s o b e n y
silnými m y š l e n k a m i n e b o e m o c i o n á l n í m i výlevy.
„Požádali j s m e j e d n u senzibilku, aby vytvořila určité pole
nasycené informacemi. Její činnost j s m e zaznamenali s po­
mocí fotoelektroniky," popisuje Ochatrin. „ N a fotografii bylo
zřetelně vidět, j a k se z aury, která ji obklopovala, odděluje
něco j a k o obláček a začíná se samostatně pohybovat. P o d o b ­
né myšlenkové obrazy na snímku vypadaly j a k o prostupující
se sféry n e b o ,preclíky'. Pokud j s o u nasycené určitými nála­
dami a pocity, m o h o u proniknout do lidí a ovlivňovat j e . "
J. M i s h l o v e o této p r o b l e m a t i c e píše 5 : „ K a ž d á m y š l e n k a
stojí na p o č á t k u určitého souhrnu sladěných vibrací v m e n ­
tálním těle. D í k y jejímu i m p u l z u se z m e n t á l n í h o těla oddě­
luje j e h o vibrující část. Její obrysy j s o u p o d m í n ě n y t y p e m
vibrací, z n i c h ž vznikla. P r o b í h á to p o d o b n ě , j a k o k d y ž vi­
díte obrazce z písku, které se p o d vlivem libovolných hu­
debních t ó n ů chvějí a z okolní atmosféry shromažďují h m o ­
tu, která se j i m ve své j e m n o s t i podobá. Díky t o m u vzniká
čistý a j e d n o d u c h ý m y š l e n k o v ý obraz, p o m ě r n ě aktivní živá
bytost, která je oduševnělá díky z m i ň o v a n é ideji.

179
 Je-li zhotovena z nejjemnějších druhů hmoty, pak dispo­
nuje velkou energií a silou. Pokud ji směruje silná a pevná
vůle, stane se z ní m o c n ý n á s t r o j . . . "
M i s h l o v e dále p ř i p o m í n á , že každá m y š l e n k a vyvolává
dva následky: v y z a ř o v a n é vibrace a pohyblivou formu. P o ­
kud je lidské myšlení n e b o cítění b e z p r o s t ř e d n ě spojeno
s nějakou další osobou, p o t o m se výsledný m y š l e n k o v ý ob­
raz pohybuje s m ě r e m k t o m u t o jedinci a nabaluje se na j e h o
m e n t á l n í tělo. P o k u d člověk upřednostňuje j e n sám sebe
n e b o j e h o myšlenky dlí ve vlastních pocitech, p a k takový
m y š l e n k o v ý obraz „slídí" kolem svého tvůrce a je neustále
připraven na n ě h o zapůsobit v okamžiku, kdy se dostane do
pasivního stavu. Jestliže se daný obraz nezaměří na určitou
osobnost, jednoduše volně plyne prostředím, přičemž stále
vydává vibrace shodné s těmi, které původně vyslal j e h o
tvůrce. Nepřijde-li do kontaktu s nějakým mentálním tělem
nebo s egregorem, p o t o m vyčerpá svoji zásobu energie a roz­
p a d n e se na části. V o p a č n é m případě, tedy když nalezne pří­
b u z n o u vibraci v n ě j a k é m m e n t á l n í m těle n e b o pocítí „spří­
z n ě n ý " egregor, ji pohltí mentální tělo j i n é osoby nebo sply­
ne s d a n ý m egregorem.
Ukazuje se, že m y š l e n k y i m y š l e n k o v é obrazy se dají
vyfotografovat i zcela obyčejným fotoaparátem, ovšem
m u s í jej držet v rukou senzibil. Kupříkladu geofyzik a dok­
tor technických věd L. S. Pricker je p s y c h o t r o n i k e m , který
registruje myšlenky, představy a další bytosti fotoaparátem
z n a č k y Zenit. Jeho k n i h a 1 2 3 obsahuje velké m n o ž s t v í sním­
ků neboli senziografií, j a k je on sám nazývá. Pricker uvádí:
„ M y š l e n k o v é útvary, které člověk vyzařuje, mají p o d o b u vl­
nových vlaků, jež od jedince periodicky odjíždějí při vlně po­
citů, vzrušení a dalších stavech, při nichž vznikají emoce.
Analýza těchto vlnových vlaků ukázala, že délka vyzařované
vlny činí 3,2 milimetru, přičemž velmi často mají tyto útvary
sférický nebo válcovitý tvar." Geofyzik dále zdůrazňuje, že
b ě h e m hromadného emočního vzrušení se nad lidmi zvedají

180
a poté klesají velké shluky energie v p o d o b ě černých koulí.
Jako důkaz svých výroků přikládá Pricker dvě fotografie. Na
j e d n é z nich je zachycena b u d o v a almaatského cirkusu v ne­
děli v deset hodin dopoledne, druhý snímek zobrazuje erupci
mraku emoční energie, který se po několika vteřinách rozdě­
lil na koule, j e ž klesly na z e m v okolí cirkusu.
V j i n é p r á c i 9 8 n a l e z n e m e zvláštní fotografie, které vytvo­
řila senzibilka N. G l a z k o v o v á u C h r á m u Krista Spasitele
v den 850. výročí založení Moskvy, k o n k r é t n ě 6. září roku
1997. Večer t a m vystoupil p o č e t n ý p ě v e c k ý sbor, n a č e ž
snímky z a z n a m e n a l y ohromující feérii torzních polí před
c h r á m e m . „Architektura svatostánku a j e h o o b r o v s k é k u p o ­
le generují m o c n á torzní pole, m ě n í charakter energie okol­
ního prostoru. P ě v e c k ý sbor vytvořil další silnou rezonanci
polí, zvuků a m y š l e n e k v e l k é h o množství lidí, v důsledku
čehož vznikla p o d i v u h o d n á světélkující aura s n e o p a k o v a ­
telným z a b a r v e n í m . . . Obličeje na snímcích zakryly víceba­
revné červené, žluté a tmavě modré shluky ve všech odstí­
nech. .. Naši realitu jakoby vytěsňuje jiná dimenze času a pro­
storu; zřetelné jsou pouze světélkující ohníčky lamp, přechodné
hranice jsou vyznačeny zvláštními útvary, které připomínají
svazky drátů."
M y š l e n k a tedy představuje nejvyšší a nejjemnější typ
energie, pro nějž neexistují hranice.
Pouhou silou myšlenky se dají ovlivňovat dokonce i tech­
nické systémy, jak ostatně uvádí A. Kapkov v poznámce „Si­
lou myšlenky", uveřejněné v týdeníku Argumenty i fakty (č. 15
z roku 1999). „Síla myšlenky je zcela hmotná a její distanční
zásah do technických soustav je jednoznačně možný. M e t o d u
m y š l e n k o v é h o p ů s o b e n í na výpočetní systémy rozpracoval
doktor fyzikálních a m a t e m a t i c k ý c h věd G. P. Grabovoj
(stejný člověk, o n ě m ž se z m i ň u j e m e v první kapitole této
knihy - pozn. aut.). Podstatu svých experimentů vysvětluje
j a k o přenos ,impulzu v ě d o m í do j i n é h o prostoru, do přesně
d a n é h o b o d u č a s o v é h o p o l e ' . D o k o n c e byl sestrojen i mate-

181
matický přístroj, který umožňuje dálkové řízení na neobvyk­
le velkou vzdálenost a který si už ,vypůjčili' i odborníci
z americké N A S A s příslibem poukázat na ruskou prioritu."
V současnosti G. P. Grabovoj uvádí svoji technologii di­
stančního řízení do p r a x e v technických systémech v mezi­
n á r o d n í m středisku p r e v e n c e katastrof při Ministerstvu pro
m i m o ř á d n é situace R u s k é federace a v dalších mezinárod­
n í c h organizacích p o d záštitou O S N .
V ě h l a s n é j a p o n s k é a americké firmy v rámci vysokého
stupně utajení rovněž rozpracovávají p o d o b n é řídicí systé­
my výpočetní techniky n o v é generace, které pracují se „si­
lou v ů l e " .
N a závěr u v e d e m e j e š t ě j e d e n p o z o r u h o d n ý příklad:
v periodiku Anomalija byla totiž v roce 1996 uveřejněna
p o d i v u h o d n á fotografie. Na snímku byl z a c h y c e n výzkum­
ník T u n g u z s k é h o meteoritu A. V. Z o l o t o v a fantom vynika­
jící senzibilky N i n ě l Sergejevny Kulaginové. Obrázek za­
z n a m e n a l její m a n ž e l Viktor Vasiljevič Kulagin, j e n ž při
p o k u s e c h dokumentoval výsledky experimentů fotoapará­
t e m . V z p o m í n á si 9 8 , že „ b ě h e m přestávky n ě k d o z přítom­
n ý c h požádal Niněl, aby se pokusila vyslat p r o u d vlastní
energie, svoji auru, s m ě r e m k Zolotovovi, který se ji při t o m
pokusí natočit. Ptáte se, co z toho vzniklo? Za zády Zoloto-
va se objevil fantom senzibilky, j e h o ž k n ě m u v ě d o m ě po­
slala. Snímek j e d n o z n a č n ě prokázal, že lidský j e d i n e c do­
k á ž e svého fantoma řídit vlastní vůlí a n a s m ě r o v a t jej na
určené místo".
Z výše u v e d e n é h o v podstatě vyplývá, že m y š l e n k a je
h m o t n á . Posíláme své myšlenky do j i n ý c h d i m e n z í a ony se
t a m beze z m ě n y objeví v p o d o b ě energetického pole, které
na sebe vzalo p o d o b u člověka, j e h o ž v m y š l e n k á c h vidíme
před sebou. Pokud m y s l í m e na lidi p o u z e ve zlém, vytváří­
me si k o l e m sebe opravdové peklo. P s y c h o t r o p n í obrazy
j s o u neviditelné, ale d o k á ž e m e je zřetelně vnímat, kazí n á m
náladu, způsobují churavost a bolesti hlavy. Č í m negativně-

182
ji m y s l í m e a k o n á m e , tím početnější a silnější j s o u n a š e psy-
chotropní formy. Jelikož v e d o u svou s a m o s t a t n o u existenci
a m o h o u se objevovat v podstatě kdekoliv, j s o u p ř i t a h o v á n y
j i n ý m i formami, které j s o u n a l a d ě n é na stejné vlně. O s o b ­
nost, která je vytvořila, s nimi už proto n e m ů ž e nic udělat,
ledaže by se je pokusila zničit pozitivním m y š l e n í m , což
však není až tak j e d n o d u c h é .
„ M o ž n á to odporuje z d r a v é m u r o z u m u , ale věci, kterých
se nejvíce bojíme, se nejčastěji t a k é dějí. Víte, že t ě m i nej-
schopnějšími v ě d m a m i j s o u m a t k y ? Ž e n y mají o b e c n ě zhru­
ba tisíckrát mohutnější astrální představy než m u ž i . Před­
stavte si, že si například dítě vyšlo na procházku a m a t k a se
začíná strachovat: vždyť j e j e š t ě m a l é , m ů ž e h o srazit a u t o . . .
Tyhle m y š l e n k y se však netvoří na základě srdce, ale na zá­
kladě n e g a t i v n í h o u v a ž o v á n í , které v daný o k a m ž i k „ z h m o t ­
ň u j e " d a n o u představu. M o d e l o v á situace narušuje skuteč­
nou realitu a neštěstí je na obzoru. Vždy buďte p ř e s v ě d č e n i
o tom, že se v a š e m u dítěti nic zlého nestane, hledejte argu­
menty, dokazujte si to, a v š e c h n o b u d e v p o ř á d k u 1 1 3 . "
D ů s l e d n ě kontrolujte čistotu vlastních m y š l e n e k a mějte
na paměti, že n e h m a t a t e l n ý svět myšlenek kontroluje a řídí
svět fyzický.
Věhlasný a m e r i c k ý vědec, profesor C o m p t o n , napsal:
„Je m o ž n é , že lidská m y š l e n k a je tou nejdůležitější záleži­
39
tostí na s v ě t ě . "

183
 Kapitola čtvrtá

Život v jemnohmotném
světě
Tomu, že je duše nesmrtelná, nevěří jen ti,
kteří nikdy nepřemýšleli o smrti.
Lev Nikolajevič Tolstoj

4.1. O existenci všeho živého

Skutečný vědec nemůže být nevěřící,
protože přírodní zákony jsou zákony Božími.
Medler

Většina knih, které jsou věnované životu po smrti fyzic­

k é h o těla, začíná stejně; autoři se například snaží o d p o v ě d ě t
na otázku, co je to smrt nebo kdy je v ů b e c m o ž n é považovat
člověka za mrtvého. D o n e k o n e č n a opakují, že smrt dopro­
vází každou buňku našeho těla po celou d o b u existence a že
je neodmyslitelnou součástí našeho života.

184
 My se to ale p o k u s í m e vzít z o p a č n é h o k o n c e . P o k u s í m e
se zjistit, co je to vlastně život. N e m á m e p o c h o p i t e l n ě na
mysli p o z e m s k o u existenci j e d n o h o člověka, ale bytí j a k o
celek. Vše živé si j e d n o d u š e r o z d ě l í m e do čtyř skupin,
k n i m ž patří svět nerostů, rostlinná říše, svět zvířat a člověk.
Je vůbec m o ž n é p o c h y b o v a t o t o m , že k á m e n , květina, zvíře
a člověk skutečně žijí, n e b o o t o m , že život pulzuje nejen na
Z e m i , ale v c e l é m v e s m í r u ?
O d p o v ě ď na tyto otázky b u d e o to j e d n o d u š š í , oč j e d n o ­
značněji si vysvětlíme pojem život. Jak už to u t e r m í n ů
bývá, nelze jej popsat stručně a jasně, a tak se p o k u s í m e
alespoň o j a k é s i zobecnění, p ř i č e m ž b u d e m e v y c h á z e t z n á ­
sledující definice.

Život je souhrn navzájem se podmiňujících

a nekonečně rozmanitých forem pohybu hmoty,
energií a informací. Existuje ve Vesmíru, je ovládán
a kontrolován rozumem s pomocí kategorií času
a prostoru. Představuje spontánní nepřetržitý
a pravidelně se opakující proces evoluce všeho
živého; zahrnuje stavy s nízkou vlnovou délkou
vibrací až po ty s vysokou frekvencí.

Nyní už víme, že všechno na světě se skládá z vibrující

energie, chvěje se d o k o n c e i t a k z v a n á mrtvá neboli nehybná
h m o t a , j i n a k by totiž n e m o h l a v ů b e c existovat. Vezmeme-li
do ruky oblázek, j e n stěží slyšíme či v n í m á m e j e h o vibrace,
n ě k d e ale existují bytosti, které je cítí, a m o ž n á že d o k o n c e
d o k á ž o u zachytit „ z p ě v " k a m e n e .
„Jakékoliv chvění představuje život, veškerý život je vi­
brace. L i d s k é m u v n í m á n í j e dostupná j e n nicotná částečka

185
c e l k o v é h o spektra. Existují říše, k d e k a m e n y zpívají, ale
i světy, v nichž se nerosty chovají j a k o živí lidé. Na každý
p o h y b , který dokáže zachytit lidské oko, potřebují stovky
let. Avšak tyto organizmy, které žijí p o d l e p o z e m s k ý c h m ě ­
řítek miliony let mají na takovouto rychlost plné p r á v o 1 2 4 . "
N e n í tomu tak dávno, co se americký astronom, profesor
T h o m a s Gold snažil přesvědčit o d b o r n o u veřejnost o tom,
že se uvnitř z e m ě k o u l e m o h l z křemíku zrodit život, který
n e m á nic společného s dosud z n á m ý m i f o r m a m i existence.
J e h o hypotéza se tehdy m e z i vědci nesetkala s kladnou ode­
zvou. V současnosti je však j a s n ě a n e z v r a t n ě p r o k á z á n o , že
k ř e m í k o v á forma života na Z e m i existuje.
Unikátní důkazy, j e ž potvrzují existenci křemíkové for­
my života, označil T h o m a s Gold j a k o krej, přičemž je zve­
řejnil A. A. Bokovikov 1 2 5 . Autor prezentoval svůj objev
v mineralogické společnosti Ruské a k a d e m i e věd v Tom-
sku. Z á v ě r vědců byl pozitivní; v protokolu o z n a č e n é m čís­
lem 3 z 22. 4. 1997, pod n í m ž byl p o d e p s á n prezident spo­
lečnosti, a k a d e m i k A. V. Manankov, doktor geologie a mi­
neralogie, se píše: „ D o m n í v á m e se, že materiály shromáž­
d ě n é A. A. B o k o v i k o v e m j s o u unikátní nejen s ohledem na
v ě d e c k é , ale i k o m e r č n í využití objevu. J e h o vysvětlení
o h l e d n ě p ů v o d u achátů i ohledně m n o h a dalších křemíko­
v ý c h j e v ů v přírodě, stejně j a k o hypotézu o m o ž n é existenci
k ř e m í k o v é formy života na Z e m i , p o v a ž u j e m e za originální
a o v ě ř e n o u . " Společnost doporučila zařadit téma A. A. Bo-
k o v i k o v a do v ý z k u m n é h o p r o g r a m u společnosti G e o l k o m
v Kuzbasu, „neboť p r á c e obsahuje e l e m e n t y objevu n o v é h o
přírodního j e v u - k ř e m í k o v é formy ž i v o t a " 1 2 6 .
V průběhu sedmi let Bokovikov s h r o m a ž ď o v a l a zkou­
m a l acháty, nikoliv mrtvé kameny, ale j a k dokázal, živé or­
g a n i z m y se spoustou charakteristických znaků bílkovin,
j a k o j s o u například:

186
 - zřetelná a n a t o m i e k ř e m í k o v ý c h o r g a n i z m ů
- p ř í t o m n o s t pohlaví
- rozmnožování s pomocí semen
- rozmnožování očkováním
- vývoj z á r o d k u uvnitř k a m e n e
- existence spirálovité k ů ž e
- svlékání kůže
- r e g e n e r a c e kůže
- hojení ran a prasklin
- krystalické tělo - místo p r o p ř e n o s d ě d i č n ý c h informa­
cí a m n o h o dalších

Autorova zjištění jsou velmi zajímavá: na achátu lze po­

zorovat zřetelnou a n a t o m i c k o u strukturu, na barevných fo­
tografiích je dobře viditelná kůže i proužkované či krystalic­
ké tělo.
Kůží se v tomto případě myslí vnější obal; p r o u ž k o v a n é
tělo představuje mužský element, krystalické tělo pak n a o p a k
element ženský. Právě ženské krystaly představují podle au­
tora geny achátů, přičemž existenci pohlaví nezvratně proká­
zal nejrůznějšími pokusy. Vznik a vývoj zárodků achátů je
m o ž n ý p o u z e v krystalickém, nikoliv v proužkovaném těle.
Autor předpokládá, že u zárodečné buňky a také v okolí dal­
ších biologických struktur existuje biopole. Jedním z j e h o
typů je i laserové pole, které m ů ž e přenášet nejen světlo, ale
i zvuk. K akustickému vlnění přidává buňka genetickou in­
formaci, která je schopna vyvolat partenogenezi (forma p o ­
hlavní reprodukce, která umožňuje vývoj zárodečné b u ň k y
i bez o p l o d n ě n í ) 1 1 0 .
Prostřednictvím vlastností zvuku, který dovede nést ge­
netickou informaci, lze objasnit i existenci zárodků k ř e m í -
katých organizmů uvnitř n e p o r u š e n é h o čedičového m o n o l i ­
t u 1 2 5 . Součástí publikace je i 24 barevných fotografií, na
nichž lze p o z o r o v a t nejen neuvěřitelné výjevy spojené s p o -

187
četím a vývojem n o v é h o organizmu uvnitř rodičovského
těla, ale d o k o n c e i „ n a r o z e n í " m a l é h o achátu.
V ě d c i v současné d o b ě nevylučují m o ž n o s t existence
j i n é formy života na Z e m i , která je založena na dosud ne­
z n á m ý c h principech. D o b ř e t o m ů ž e m e d o k u m e n t o v a t n a
příkladu unikátních svědectví o j e z e m Bajkal, která zazna­
m e n a l i pracovníci bajkalského v č d e c k o - v ý z k u m n é h o ústa­
vu. Starší vědecká p r a c o v n i c e V. N. C h r o m o v o v á zprostřed­
kovala následující p o z n a t k y 1 2 7 . „Členové n a š e h o týmu stále
provádějí pozorování jezera. Závěry, k n i m ž j s m e dospěli,
n e b y l o m o ž n é publikovat ani zveřejnit dříve, protože jsou
v p ř í m é m rozporu s principy dialektického materializmu.
Až nyní m ů ž e m e o výsledcích našeho bádání hovořit ote­
vřeně. Fyzikální vlastnosti j e z e r a Bajkal j s o u zcela unikát­
ní, nemají obdobu nikde na zeměkouli. A b y c h o m byli
schopni vysvětlit procesy, které v n ě m probíhají, m u s í m e
chtě nechtě připustit existenci nadpřirozených sil, nesluči­
telných s běžně z n á m ý m i jevy. Jedná se b u ď o božskou,
nebo kosmickou energii..."
Bajkal má neobyčejně rychlou schopnost samočištění.
Voda v jezeře není špinavá j e n díky j e h o o s o b i t ý m zvlášt­
nostem. Pokud se na hladině vyskytne olejová skvrna, zmi­
zí b e z e stopy b ě h e m několika h o d i n . . .
Bajkal doslova dýchá. Dříve byla tato skutečnost brána
se značnou rezervou, nyní se ale ukazuje, že p o d o b n o s t není
j e n n á h o d n á . S a m o d ý c h á n í lze nejlépe zaregistrovat v zi­
m ě , k d y se na povrchu ledové krusty zcela n e o č e k á v a n ě ob­
jeví prasklina, která se postupně rozšiřuje a z níž stoupá
vzhůru hustá mlha. Po několika h o d i n á c h se ledové kry
z n o v u spojí a zacelí se na stejném místě, k d e se rozdělily.
Za pár dnů není po , j i z v ě " na povrchu ani památky.
Bajkal se krmí. Z b y t k y odumřelých rostlin a živočichů
beze stopy mizí. Č a s od času ke břehu doputuje specifický
pach „střevních" plynů j e však třeba p o z n a m e n a t , ž e j e z e r o
dýchá svou jižní stranou, zatímco plyny vypouští na severo­
západní břeh, k Bajkalskému hřebenu.

188
 P o analýze všech z n á m ý c h skutečností n e z b y l o n a k o n e c
č l e n ů m v ý z k u m n é h o t ý m u nic j i n é h o , n e ž uznat, ž e j e z e r o
Bajkal je živý organizmus.
Vědci se domnívají, že v dávných dobách se na teritorium
východní Sibiře zřítilo n e z n á m é k o s m i c k é těleso, na n ě m ž
existovala forma života, která se na Z e m i nevyskytovala. Na
místě zřícení se vytvořila dlouhá a hluboká prasklina v zem­
ské kůře, která se následně zaplnila vodou. K o s m i c k é výtrusy
zůstaly i po katastrofě naživu a vytvořily koloidní roztok
v gigantické přírodní nádrži, která dostala j m é n o Bajkal.

Vše, co nás ve vesmíru obklopuje, je živé...

„Odborníci na molekulární biologii disponují v součas­

nosti d o k o n a l ý m i prostředky k v ý z k u m u a s k a ž d ý m dalším
nárůstem rozlišovací schopnosti přístrojů se stále více p o ­
tvrzuje, že m e z i živou a neživou h m o t o u existuje p o u z e ten­
ká hranice. Ukazuje se totiž, že živé organizmy m ů ž e m e ve
skutečnosti p o p s a t j a k o neživou h m o t u , která dosáhla speci­
17
fického stupně vlastní o r g a n i z a c e . "
A k a d e m i k V. P. Kaznačejev k tématu uvádí: „ J e d n o u
j s e m z k o u m a l krystal k ř e m e n e . Nejdříve j s e m jej deset dní
nosil v kapse, a v p r ů b ě h u svého pobytu v Indii j s e m se při
meditaci snažil vybavit si jej ve v z p o m í n k á c h . S á m krystal,
který j s e m zanechal v Novosibirsku, se p ř i t o m doslova
ozval. Přístroje totiž z a z n a m e n a l y jakési elektromagnetické
,šplouchnutí'28."
K á m e n obvykle v n í m á m e j a k o mrtvý p ř e d m ě t b e z z n á m ­
ky života. P o k u d jej ale p o d r o b í m e m i k r o s k o p i c k é m u zkou­
m á n í , u v i d í m e n ě c o zcela j i n é h o . V případě, že b u d e scho-

189
p e n dostatečně velkého zvětšení, v n ě m ž m ů ž e m e pozoro­
vat molekulu a atomy, z nichž se skládá, otevře se před námi
neuvěřitelný pohled. N a m í s t o očekávané statické h m o t y
„ m r t v é h o k a m e n e " j s m e svědky elektronové smrště, která
se p o d o b á c h a o t i c k é m u a neustále se m ě n í c í m u roji nějaké­
ho h m y z u . Vše uvnitř a t o m u je živé, otáčí se a doslova tan­
cuje. Vychází najevo, že k á m e n , který před n á m i leží, je be­
zesporu živoucím o r g a n i z m e m ; v d o s l o v n é m i p ř e n e s e n é m
smyslu mu vládne pohyb. My j s m e ale schopni si tuto reali­
tu u v ě d o m i t p o u z e díky silnému mikroskopu.
K v a n t o v á m e c h a n i k a n e b o j i n ý m i slovy současná jader­
ná fyzika vychází ze skutečnosti, že každá s u b a t o m o v á čás­
tice je obdařena v ě d o m í m , a m ů ž e být tedy p o v a ž o v á n a za
živý organizmus 1 8 . S u b a t o m o v é částice vystupují někdy
j a k o h m o t a , někdy j a k o energie. Jejich v ě d o m í n ě k d o ovlá­
dá; musejí být n a p r o g r a m o v á n y tak, aby se pohybovaly
p o u z e určitým z p ů s o b e m , aby j e d n a okolo druhé tancovaly,
neporušovaly d o k o n a l o u harmonii a netrhaly vazby, které
mezi nimi existují. V š e c h n y částice musejí dodržovat pře­
d e p s a n ý řád, vzájemně do sebe nenarážet. Jen si v z p o m e ň t e
na p a r a d o x Einsteina - P o d o l s k é h o - R o z e n a (EPR-para-
dox), v n ě m ž každý odštěpek zná ve kterémkoliv o k a m ž i k u
p o l o h u ostatních a ví, co se s nimi zrovna děje. Jestliže tedy
k a ž d ý kousíček disponuje v ě d o m í m , z n a m e n á to, že j í m
disponuje i jakákoliv j e h o částice, a d o k o n c e i atom sám.
P o d p o j m e m vědomí si v t o m t o případě s a m o z ř e j m ě m ů ž e ­
me představit p r o g r a m o v é vybavení. Informace, která je
u l o ž e n a v částici, v první řadě přesně určuje m a n é v r o v a c í
prostor, v n ě m ž se m o h o u pohybovat elektrony, j á d r o , ato­
my i molekuly, a zároveň také odpovídá za to, aby se elektro­
ny při p o h y b u navzájem nedotýkaly a aby v ž á d n é m přípa­
dě nenarazily do jádra.
Při pohledu na j a k ý k o l i v kámen, který leží u cesty, by­
c h o m měli mít na paměti, že je živý. Jeho čas ale běží jinak,
má odlišnou frekvenci p o h y b ů a z m ě n a j e h o p o l o h y m ů ž e

190
trvat stovky let. Vyšší vývojový stupeň a logicky i rychlejší
frekvenci p o h y b ů m ů ž e m e zaregistrovat u z á s t u p c ů rostlin­
né říše. Jejich v ý z k u m e m se zabýval s v ě t o z n á m ý americký
vědec Clive Baxter, který si v roce 1966 povšiml, že rostli­
ny, j e ž j s o u p ř i p e v n ě n é k přístroji na m ě ř e n í elektrického
odporu, reagují na určité podněty, p ř i č e m ž zjistil, že jejich
reakci je navíc m o ž n é změřit. P r o tyto účely vytvořil auto­
matické zařízení, j e h o ž ú č e l e m bylo v h a z o v a t m a l é ráčky
do vroucí vody. Tento přístroj b y l propojen s rostlinou, kte­
rá se n a c h á z e l a ve d r u h é místnosti, a prostřednictvím elek­
trod i se z á z n a m o v ý m h r o t e m . V m o m e n t u , k d y spadl do
vody živý rak, p r o b ě h l y v rostlině v ý z n a m n é elektrické im­
pulzy (děsivý křik). V p ř í p a d ě , že se j e d n a l o o m r t v é h o ži­
vočicha, přístroj ž á d n é z m ě n y nezaregistroval.
P o k u d tedy u všech živých tvorů existuje j e d n o t n ý ko­
m u n i k a č n í systém, dá se z výše u v e d e n ý c h informací vyvo­
dit, že se nejvýrazněji projevuje právě v krizových m o m e n ­
tech. U n o r m á l n í h o člověka lze spontánní telepatický kon­
takt nejčastěji z a z n a m e n a t ve chvílích, kdy se blízký člověk
n e b o člen r o d i n y nachází v n e b e z p e č n ě situaci, či d o k o n c e
umírá. P r á v ě signál smrti je v t o m t o univerzálním j a z y c e
zřejmě „nejhlasitější", a tudíž j a k o první přitahuje naši p o ­
zornost. Existují d ů k a z y o t o m , že představuje n ě c o víc než
p o u h é zapojení či odpojení o b r a n n é h o systému organiz­
mu17.
Další p o z o r u h o d n ý e x p e r i m e n t popsal doktor Watson,
který hru s rostlinou p o j m e n o v a l Vrah. Z šestice lidí vybral
losem j e d n o h o „ z l o č i n c e " . D v ě rostliny stejného druhu po­
stavil do místnosti, v níž se postupně po deseti minutách vy­
střídalo všech šest jedinců. Za oněch deset minut musel zlo­
činec libovolným z p ů s o b e m ublížit j e d n é z rostlin. Za hodinu
mělo vyjít najevo, že j e d n a z květin je poškozená a svědkem
tohoto činu se stala druhá květina, která je připojena k elekt-
roencefalografu. K a ž d ý ze šestice účastníků se p a k na oka­
m ž i k postaví p ř e d „ s v ě d k a " , p ř i č e m ž pět z nich p o n e c h á

191
rostlina bez povšimnutí. Jakmile vešel „zločinec", zázna­
m o v é zařízení j e d n o z n a č n ě zafixovalo reakci květiny. P o ­
d o b n é experimenty se stejným v ý s l e d k e m prováděli vědci
už nesčetněkrát. V průběhu j e d n o h o pokusu, který se ode­
hrál na Floridě, však brambořík naráz „ o z n a č i l " hned dvě ze
šestice pokusných osob. N a k o n e c se ukázalo, že j e d e n
účastník experimentu je opravdu „ v i n í k e m " , zatímco ten
druhý o hodinu dříve sekal trávník před vlastním d o m e m .
Přišel, aniž by si byl nějakého provinění vědom, rostlina
však zaznamenala, že má „ruce od k r v e " 1 7 .
Podrobné pokusy, které objasňovaly vzájemný vztah mezi
rostlinami, mezi florou a faunou a mezi rostlinstvem a člově­
kem, se uskutečnily v Moskvě. Zvláště zajímavý byl experi­
ment, který proběhl pod vedením akademika P. P. Garjajeva
a při n ě m ž byla použita s e m e n a rostliny arabidopsis. Vědci
sestrojili generátor, j e n ž zesiloval e m o c i o n á l n í nádech běž­
ných slov, s j e h o ž p o m o c í pak každou frázi, kterou badatel
vyslovil, vnímala s e m e n a arabidopsis j a k o kletbu. K o n e č n é
výsledky pokusu předčily veškerá očekávání: efekt nadá­
vek, které byly n a m í ř e n y proti n e š ť a s t n é m u zástupci rost­
linné říše, se rovnal ozáření o síle čtyřicet tisíc rentgenů (R),
p ř i č e m ž došlo k přerušení spojení D N A či k rozpadu chro­
m o z o m ů . Většina s e m e n zahynula a zbývající kusy byly ge­
neticky modifikovány. Zarážející je i skutečnost, že podsta­
ta netkvěla ani tak v síle zvuku (kletby m o h l y být vysloveny
tichým hlasem a d o k o n c e šeptem) j a k o spíše ve v ý z n a m u
128
daných výpovědí .
Experimenty, které uskutečnil a k a d e m i k Garjajev, potvr­
dily, že kletba, j e ž směřuje na jakýkoliv živý organizmus,
poškozuje j e h o genetický k ó d a odsuzuje jej k zániku. Vlíd­
ná a laskavá slova m o h o u naopak zlepšit stav j e d i n c e , u m ě ­
jí d o k o n c e vyléčit i vaši n e m o c či potíže blízkých.
Současná věda objasňuje tento fenomén slov a myšlenek
následujícím způsobem. Každé naše slovo, sebemenší myšlen­
ka zkresluje fyzikální vakuum, které nás obklopuje, a ovlivňuje

192
také torzní pole, která v n ě m vznikají a představují s o u b o r
pravotočivých a levotočivých vírů. P r o s t ř e d n i c t v í m experi­
m e n t ů bylo p r o k á z á n o , že p r a v o t o č i v á pole působí na vše
živé pozitivně, z a t í m c o levotočivá m ů ž e m e globálně ozna­
čit za škodlivá. L a s k a v á a m i l á slova k o l e m nás vytvářejí
pravotočivá torzní pole, n a o p a k zlé m y š l e n k y a n a d á v k y
nás obklopují poli levotočivými 3 7 . Mějte to p r o s í m na pa­
měti vždy, k d y ž se bavíte se členy rodiny, s kolegy v práci
či s vašimi přáteli!
Garjajevovy pokusy m i m o j i n é prokázaly, že m y š l e n k a
obsažená ve slovech m ů ž e mít o h r o m n ý ničivý, ale také zce-
lující efekt. Navíc díky e x p e r i m e n t ů m vyšlo najevo, že rost­
liny jsou živé organizmy se svými „pocity, strachy a chutí do
života".
H m o t a ve vesmíru, která p r o c h á z í evolucí, je složena
z a t o m ů se specifickými vlastnostmi. A t o m sice z j e d n é
strany představuje velmi m a l o u h m o t n o u částici, ale z dru­
hé strany je schopen vnímat a cítit. „Nezáleží na t o m , zda se
j e d n á o j e d n o d u c h ý či složitý a t o m , protože každý z nich je
až po okraj n a p l n ě n informacemi. Přizpůsobuje se atmosféře
prostředí, které jej obklopuje. Je-li součástí bytostí s vyso­
k ý m stupněm organizace, žije jejich životem a vnímá příjem­
né i nepříjemné impulzy. Dostane-li se do anorganického
světa, u p a d á do hlubokého bezvědomí, do sféry nebytí 5 1 ."
Profesor P. I. Polonnikov, doktor technických věd, se do­
mnívá, že „vědomí atomů, molekul a neživých soustav se
n á m jeví j a k o pasivní (neprojevené) nikoli kvůli své neexis­
tenci či v ý r a z n ý m odlišnostem, nýbrž kvůli mikroskopickým
r o z m ě r ů m jednotlivých částí d a n é h o systému, které nejsme
schopni v b ě ž n é situaci z a z n a m e n a t " 1 0 7 .
Na otázku, zda má b u ň k a duši, odpověděl akademik V. P.
Kaznačejev následujícím způsobem. „ M á nejen duši, ale do­
konce i rozum. Evidentně m ů ž e m e v tomto případě hovořit
o buněčné civilizaci. K a ž d ý organizmus (a lidský není výjim­
kou) se skládá z m n o h a takovýchto civilizací; vše o k o l o něj

193
je p r o s t o u p e n o nejen r o z u m e m , ale také d u c h o v n e m . Odu-
ševnělé j s o u i věci a předměty, které p o v a ž u j e m e za zkost­
natělé či mrtvé. Živoucí a r o z u m n ý Vesmír, živá planeta
Z e m ě , j a k o nich mluvili ruští k o s m o n a u t i , nepředstavují
j e n p r á z d n é pojmy. V ž d y ť i prostor sám o sobě je plný živo­
ta. Ve vesmíru se stejně j a k o v kterékoliv b u ň c e ,setkávají'
nejroztodivnější formy živé hmoty, různé životy 2 8 ."
J a k o důkazy pro u v e d e n o u citaci m o h o u posloužit udá­
losti ve vesmíru, jejímiž svědky se stali sovětští i američtí
k o s m o n a u t i . P o d r o b n ě se o nich m ů ž e t e dočíst v knize Fy­
zika víry na straně 183-184. Je však namístě, a b y c h o m v á m
nyní alespoň v krátkosti osvětlili podstatu z m i ň o v a n ý c h
příhod.
V roce 1985 se posádka na kosmické stanici Saljut 7 ve slo­
žení Leonid Kizim, Oleg Aťkov, Vladimír Solovjov, Světlana
Savická, Igor Volkov a Vladimír Džanibekov připravovala na
provádění experimentů podle předem daného p l á n u . . . Do drá­
hy stanice vnikl velký mrak oranžového plynu neznámého slo­
žení - zdálo se, že plyn se dostal až dovnitř orbitálního kom­
plexu. Posádka se naklonila ke kruhovému okénku stanice a v
okamžiku zkameněla. Na druhé straně mimořádně pevného
skla se v oranžovém oblaku zřetelně rýsovalo sedm gigantic­
kých postav. Nikdo z kosmonautů ani na okamžik nezapochy­
boval o tom, že ve vesmíru před nimi létají světelná stvoření,
nebeští andělé! Vypadali téměř j a k o lidé, ale přesto byli jiní.
„Usmívali se," vyprávěli později kosmonauti, „nebylo to
však gesto na uvítanou, ale projev nadšení a radosti. Takhle
se my nikdy n e u s m í v á m e . " Během několika minut nebeská
stvoření provázející vesmírný koráb zmizela a zmizel i oran­
žový mrak. Vedení však letu záznam odstranilo a kosmonau­
t ů m doporučilo, aby drželi jazyk za zuby 1 2 9 .
N y n í , kdy už bylo díky glasnosti d o s a ž e n o m n o h ý c h
z m ě n , se ukázalo, že i američtí k o s m o n a u t i ve vesmíru spat­
řili anděly. Podařilo se j i m je d o k o n c e vyfotografovat za
p o m o c i orbitálního H u b b l e o v a teleskopu. Zjevení okřídlé-

194
ných bytostí zaregistrovala také aparatura v ý z k u m n ý c h dru­
žic.
V p r ů b ě h u v ý z k u m u galaxie N G G - 3 5 3 2 zachytily sen­
zory H u b b l e o v a teleskopu s e d m j a s n ý c h objektů, j e ž se ob­
jevily na o b ě ž n é dráze Z e m ě . N ě k t e r é z v y d a ř e n ý c h foto­
grafií z a c h y c o v a l y lehce r o z m a z a n é , přesto však dostatečně
zřetelné p o s t a v y svítících okřídlených stvoření, které připo­
mínaly biblické anděly! „Byli vysocí asi dvacet m e t r ů , " vy­
právěl inženýr projektu Hubble J o h n Pratchers. „Jejich kří­
dla d o s a h o v a l a při roztažení t a k o v é délky, j a k o u mají křídla
m o d e r n í c h airbusů. Tyto bytosti vyzařovaly silné světlo.
D o p o s u d n e m ů ž e m e říct, k d o n e b o co to bylo. Z d á l o se n á m
však, že si přejí, a b y c h o m je vyfotografovali."
10. p r o s i n c e roku 1994 zprostředkoval obří a m e r i c k ý
H u b b l e ů v teleskop j e š t ě j e d n u záhadu, „ . . . n a kraji k o s m u
vyfotografoval obydlí B o h a , sněhobílé město, které proza­
řovalo t e m n ý vesmír. Teleskop odeslal stovky s n í m k ů do
Centra v e s m í r n ý c h letů ve m ě s t ě Greenbelt ve státě Mary-
land. ,Našli j s m e místo, k d e žije B ů h / informoval t e h d y
j e d e n z e zdrojů N A S A 1 5 . "

Veliký kosmos nám předkládá jednu záhadu

za druhou. Vesmír, člověk, zvíře, květina, kámen
i buňka, ti všichni mají svůj život, který je ovšem
podřízen jedinému cíli, evoluci.

V průběhu evoluce vznikl ze hmoty člověk, jehož úko­

lem je nejen p o s u n k v y š š í m u stupni bytí, ale také poznává­
ní sebe sama. S m y s l e m a p o d s t a t o u světa bylo jít si za s v ý m
cílem, vytvořit člověka s j e h o udivujícími a v podstatě ne-

195
k o n e č n ý m i m o ž n o s t m i m o z k u a r o z u m u . Příroda to nakonec
dokázala, soustředila všechny své velkolepé možnosti na
úrovni molekulární struktury předmětu, aby byl za miliardy
let lidský mozek schopen pokládat sám sobě otázky: p r o č ? . . .
kvůli č e m u ? . . . Jinými slovy: hmota si s p o m o c í člověka kla­
de otázku o smyslu své existence a snaží se najít odpověď.
Život lze tedy tímto způsobem pokládat za zákonitou a ne­
vyhnutelnou etapu vývoje hmoty na Zemi. „Vývoj je nejdůleži-
tější a neoddělitelná vlastnost hmoty, pohybový proces, změna
a přerod nižší formy ve vyšší, jednoduchého ve složitější 3 5 ."
Profesor E. K. B o r o z d i n se domnívá, že „...život není
j e n nahodilá m u t a c e . Princip je zakotven v prvotním uni­
verzu j a k o cesta, po níž na Z e m i j d e a zároveň se rozvíjí
h m o t a . To, co je živé, představuje p o u z e vývojový stupeň
s m ě r e m k myslícímu. P o k u d přiznáme, že život vznikl j e n
p r o to, aby v procesu svého vývoje vytvořil myslící existen­
ci, která je schopna reflexe a abstrakce, m u s í vlastní živá
h m o t a obsahovat potenciální možnost této změny. M u s í být
s c h o p n a přejít na vyšší úroveň organizace hmoty, až do
ú r o v n ě Božské neboli obzvláště d u c h o v n í 8 8 " .
V současnosti pokračuje vývoj člověka ve sféře zkuše­
ností, ve sféře myšlení, citů, sebepoznávání čili v n e h m o t n é
oblasti. Rychlá evoluce zaměnila čistě materiální rovinu za
oblast psychosociální, duchovní, v níž evoluční z m ě n y pro­
bíhají rychlostí, j e ž se neustále zvyšuje.
Za j e d e n z největších vědeckých p o z n a t k ů naší doby ne­
považujeme ani osvobození a t o m o v é energie, ani první kro­
ky člověka na Měsíci, ba d o k o n c e ani vytvoření internetu.
„Největším v ě d e c k ý m p o z n á n í m naší éry je skutečnost, že
člověk dostal možnost r o v n o c e n n ě se podílet na své vlastní
33
evoluci, za niž je také plně s p o l u o d p o v ě d n ý . Lidská evo­
luce je přitom brána j a k o neustálé zvyšování n a š e h o uvědo­
m o v á n í a pochopení.

196
 V ý z n a m n ý anglický biolog Julian H u x l e y objasňuje t u t o
problematiku následujícím z p ů s o b e m . „Při evoluci se p r o ­
ces u v ě d o m o v á n í si ( s c h o p n o s t živé h m o t y p o u ž í v a t r o z u m )
stává stále důležitější vlastností živých o r g a n i z m ů , která
však pro lidstvo není nejdůležitější. E v o l u c e d o s t á v á n o v ý
rozměr, stává se p ř e d e v š í m p s y c h o s o c i á l n í m p r o c e s e m . . . ,
který funguje díky složitým v a z b á m m e z i p o z n á n í m , vní­
m á n í m a vůlí 3 3 ."
Ptáte se, co je tedy hlavní? Je to p r á v ě zvýšení s c h o p n o s ­
tí člověka p o z n á v a t a chápat, v ž d y ť p o z n á n í je z á k l a d n í sta­
vební k á m e n k p o c h o p e n í n a š e h o s o u č a s n é h o života, stejně
tak j a k o k p o r o z u m ě n í tomu, co následuje po s k o n č e n í naší
p o z e m s k é biologické existence. N e n á h o d o u z n á m ý psy­
choanalytik a filozof Carl G u s t a v Jung kdysi napsal, že cí­
lem lidského života je v ě d o m ý rozvoj p o z n á n í .
Dozvěděli j s m e se už, že existuje vzrušující a t a j e m n á
oblast netělesného světa myšlenek. Z á r o v e ň také v í m e , že
po smrti naší tělesné schránky žijí j e m n o h m o t n á těla dál. Je
n á m z n á m a také skutečnost, ž e n e h m o t n ý svět m y š l e n e k
ovládá h m a t a t e l n ý fyzický svět. Č í m jemnější je h m o t a , tím
důležitější roli hraje.
Jeden z nejvýznamnějších světových filozofů M i c h a e l
Polanyi k t o m u t o tématu uvedl: „Existuje n ě k o l i k a s t u p ň o v á
hierarchie bytí, která pokračuje dál a dál, s m ě r e m k důleži­
tějším úrovním. K a ž d ý vyšší stupeň je vždy j e m n ě j š í a m é n ě
h m a t a t e l n ý než j e h o p ř e d c h ů d c e . Č í m lépe tyto nejjemnější
struktury p o z n á m e , tím hlouběji a spolehlivěji p r o n i k n e m e
do podstaty člověka a s a m o t n é h o bytí." Chytrá hlavička,
tenhle Polanyi, že? A p ř i t o m z m i ň o v a n o u m y š l e n k u vyslo­
vil ještě předtím, než byla p r o k á z á n a m n o h o v r s t e v n a t o s t
vesmíru, n e ž byly objeveny j e m n o h m o t n é p l á n y v ě d o m í ,
informační souvztažnosti či torzní pole.
Právě nejnovější v ě d e c k é v ý z k u m y a objevy u m o ž n i l y
formulovat následující závěr 6 8 . „Informační systém, který

197
o z n a č u j e m e p o j m e m živý, je struktura, j e ž se skládá z něko­
lika ú r o v n í informací. Existence živého svědčí o tom, že
tento vývojový stupeň se neustále vyvíjí. Č l o v ě k představu­
je j e d e n z nejdokonalejších systémů, j e h o ž možnosti vzá­
j e m n é k o m u n i k a c e narostly do kosmických měřítek, a obje­
vila se u něj dokonce i schopnost výměny informací s m i m o ­
zemskými strukturami nejvyšší úrovně. Na základě toho, co
j s m e uvedli lze konstatovat, že organický život na Z e m i
není nic víc než jen stupeň vývoje vesmíru a člověk před­
stavuje začátek další vývojové etapy, přičemž jde o etapu
duchovní."

4 . 2 . Co je za horizontem?
Cožpak existuje ještě něco, co by pro nás všechny
bylo důležitější než nové a podrobné informace
o dalším životě našeho Ducha?
Arthur Ford

Na počátku roku 1970 pronesl Američan Arthur Ford ná­

sledující sdělení. „ O s m d e s á t procent všech dotazů, které mi
lidé na m ý c h přednáškách pokládají, se týká života po smr­
ti. Co to vůbec je za stav? Jaké t a m m á m e tělo? P a m a t u j e m e
si všechno, co j s m e v minulosti zažili? B u d e m e tam znát
všechny lidi, s n i m i ž j s m e se v životě seznámili, a j a k s nimi
b u d e m e vycházet? C o t a m vlastně b u d e m e d ě l a t ? "
Tyto otázky j s o u velmi důležité pro miliony lidí na ce­
lém světě. Jedni nesou těžce ztrátu svých milovaných, jiní
zase cítí, že jsou u k o n c e své p o z e m s k é pouti a s napětím
čekají, co přijde poté. V ž d y j s e m cítil, že m ý m p r v o ř a d ý m
ú k o l e m zde na Z e m i j e , abych v lidech p o d p o ř i l jejich víru
v b u d o u c n o s t a dal j i m jistotu ve formě p ř í m é o d p o v ě d i 3 3 . "
Najít odpovědi na výše položené otázky pomáhají i vý­
sledky v ý z k u m ů takových vědeckých kapacit, j a k o j s o u na-

198
Frederic Myers

příklad profesor Harvardské univerzity, fyziolog a p s y c h o ­

log William J a m e s , profesor Kolumbijské univerzity a j e ­
den ze zakladatelů A m e r i c k é společnosti p s y c h i c k é h o vý­
z k u m u ( A S P R ) J a m e s H y s l o p , v ý z n a m n ý anglický fyzik sir
Oliver L o d g e , zakladatel Britské společnosti p s y c h i c k é h o
v ý z k u m u ( B S P R ) a profesor univerzity v C a m b r i d g e F r e d e ­
ric M y e r s ; teoretický fyzik, laureát N o b e l o v y ceny William
C r o o k s a m n o z í další, kteří n e ú n a v n ě hledali důkazy, j e ž
potvrzují existenci p o s m r t n é h o života.
Velkou zásluhu na řešení j e d n é z nejdůležitějších otázek
n a š e h o bytí mají také v ý z n a m n í lékaři, psychiatři a p s y c h o ­
logové R a y m o n d Moody, Elisabeth Köbler-Rossová, K e n -
neth Ring, M i c h a e l S a b o m a další, kteří zkoumali neuvěři­
telné p ř í h o d y lidí, j e ž zažili e x t r é m n í situace a ocitli se na
prahu života a smrti. Důležité p o z n a t k y vnesly do p r o b l e ­
matiky t a k é s v ě t o z n á m á m é d i a Eileen Garrett, G l a d y s L e o -
nard, G e r a l d i n e C u m m i n s či A r t h u r Ford.

199
 William Crooks

Právě Arthur Ford změnil z á s a d n í m z p ů s o b e m pohled na

svět j e d n o h o z autorů této knihy, díky č e m u ž s e m e n a zasetá
prostřednictvím j e h o publikace padla na m i m o ř á d n ě úrod­
n o u půdu.
Představte si vědce, který se zabývá výzkumem energií, ae­
rodynamikou, termodynamikou, je sběhlý ve fyzice a v mate­
matice a jehož j m é n o bývá dáváno do souvislosti s výrobou
atomových ponorek, kvůli nimž začal mít problémy se štítnou
žlázou a už počtvrté během jednoho a půl roku se ocitl na lůžku
Erismanovy nemocnice v Petrohradu s fibrilační arytmií...
Je 30. dubna roku 1992 a já už poněkolikáté ležím na
stejném místě se známým záchvatem... Moje postel stojí až
v rohu nemocničního pokoje. Znovu cítím silný tlak na hru­
di. Hustý olověně šedivý mrak postupně zakrývá os lepující
slunce... Zdálo se mi, že slunce mého života pomalu poha-
síná s blížící se smrtí, které nemohu ujít. Nemohl jsem dou­
fat v zázrak, v to, že mi od ní někdo pomůže. Medicína se
také ocitla na hranici svých možností... Nesnesitelné pocity

200
smutku a beznaděje naplňovaly mé nitro, život se ztrácel,
aniž bych v jeho průběhu stihl cokoliv dokončit. Najednou
se mé pocity zcela změnily, vnímal jsem sice stejnou bolest,
ale zároveň mi bylo jasné, že se něco stalo. S poslední kap­
kou naděje jsem se pokusil vstát z postele, i když mi lékaři
chůzi zakázali. Vyšel jsem z pokoje a začal se pohybovat po
chodbě. Nevěděl jsem, kam jdu, avšak nějaká neznámá síla
mě tlačila dopředu. Po schodišti jsem sestoupil ze třetího
patra do druhého, přičemž mě nepřekonatelná touha hnala
vpřed k neznámému cíli. Sel jsem, jako by mě někdo za se­
bou táhl, byl jsem jako zhypnotizovaný. Najednou jsem se
zastavil u dveří s nápisem Knihovna. Co tady vlastně dělám,
knihovna je přeci to poslední, co by mi v mém stavu mohlo
pomoci, honilo se mi hlavou. Přesto jsem ale otevřel dveře,
a vešel do velké místnosti, v níž okolo stěn stály regály s kni­
hami. Vypadalo to, že prostor je naplněný knihami od podla­
hy až ke stropu a že mě tyto „hradby'' obklopují ze všech
stran. Knihovnice vepsala mé příjmení do formuláře, uká­
zala rukou ke stěně a řekla mi, ať si vyberu. Rozpačitě jsem
se rozhlédl okolo sebe, celý život jsem upřednostňoval tech­
nickou či vědeckou literaturu, a jako naschvál mě také
s ohledem na můj celkový stav nenapadl ani jediný titul
z beletrie. Z ničeho nic jsem se prudce otočil a namířil si to
přímo k polici, která ještě před chvílí stála za mými zády.
Předpažil jsem levou ruku, vsunul ji do mezery mezi kniha­
mi a posunul jsem řadu směrem nalevo. Publikace se na
sebe poskládaly jako domino, čímž odkryly výhled na nej-
krajnější z knih. Při letmém pohledu na její vazbu mnou
projel mráz, na obálce svítilo hvězdné nebe a roztřesená
ruka, která cosi psala perem: Arthur Ford. Život po smrti,
jak jej zaznamenal Jerome Ellison. Šokující svědectví mate­
rialisticky orientovaného vědce se snaží krůček po krůčku
ozřejmit fenomén zmiňovaný v názvu knihy. Na okamžik
jsem úplně ztuhl a vzápětí pochopil souvislosti. Už tedy vím,
proč jsem přišel, překonal bolest a hledal v policích.

201
 Popadl jsem knížku, přitiskl ji ke svému srdci a zamířil
k pultu. Za několik minut jsem už s tímto vzácným exemplá­
řem ležel v nemocniční posteli. V tu chvíli jsem ale ještě ne­
tušil, že se zmiňovaná kniha stane klíčem, který mi otevře
cestu k Bohu, každopádně jsem ale cítil, že se stalo něco
zvláštního. A nemýlil jsem se...
U b ě h l o skoro devět let, než světlo světa spatřila naše pu­
blikace Fyzika víry, a já znovu zavítal do stejné knihovny.
N a š e l j s e m onu místnost, a d o k o n c e i stejnou knihovnici
j a k o tehdy. N e c h á p a v ě na mě hleděla, k d y ž j s e m řekl, že
h o d l á m splatit svůj dluh. „Ale vždyť n á m nic nedlužíte,"
řekla a já odpověděl: „Přinesl j s e m dárek. Je to naše kniha.
B u d u doufat, že třeba j e d n o m u z pacientů p o m ů ž e objevit
víru."
Arthur Ford je na celém světě z n á m ý j a k o „mentální mé­
d i u m " , což z n a m e n á , že je schopen zprostředkovat informa­
ce z j i n é sféry bytí. M i m o j i n é napsal: „ M o j e osobní zkuše­
nost za posledních čtyřicet let života mi nezavdala j e d i n o u
příčinu, abych byť j e n na okamžik z a p o c h y b o v a l o pokra­
čování existence lidského j e d i n c e po j e h o smrti. Po celá
čtyři desetiletí j s e m se ve dne i v noci setkával s nezvratný­
33
mi d ů k a z y této s k u t e č n o s t i . . . "
F o r d se domnívá, že důkazy o životě po smrti lze brát
vážně, p o k u d j s o u splněny čtyři následující p o d m í n k y :
1. Nepřetržité v ě d o m í (pod pojem vědomí v tomto přípa­
dě zahrnujeme schopnost vnímat, schopnost rozpoznávat
a být r o z p o z n a t e l n ý m ; také paměť, a celý soubor znaků
včetně u m ě n í r o z h o d o v a t se, který obvykle zahrnujeme p o d
pojem osobnost).
2. Představa o sféře, která nás obklopuje, č í m ž m á m e na
mysli nejen naše vlastní okolí, ale i „ s o c i á l n í " sféru, v níž
m ů ž e osobnost existovat.
3. Život m i m o biologickou sféru; m u s í existovat důkaz,
že tento život má svou hodnotu a nevyhnutelnost, svůj smy­
sl, vlastní úkoly či cíle.

202
 4. O d p o v ě ď na otázky o h l e d n ě konstruktivních a de­
struktivních typů osobnosti; měli b y c h o m znát i problémy,
týkající se spravedlnosti a nespravedlnosti a tak dále.
U v e d e n á pravidla b y c h o m mohli potvrdit prostřednictvím
příkladů z Fordovy knihy, o v š e m použijeme k tomuto účelu
jiné důkazy. D o k o n a l ý m z p ů s o b e m je v j e d n é ze svých prací
popsal i sir Arthur Conan Doyle, anglický lékař a z n á m ý spi­
sovatel, duchovní „ o t e c " Sherlocka Holmese, autor šesti knih
o spiritizmu a paranormálních jevech.
V publikaci Pouť života zveřejnil D o y l e šokující závěry
svých p o z n a t k ů o p o s m r t n é m životě. Jejich z á k l a d e m byla
pozorování n e s č e t n ý c h spiritistických seancí, kterých se
osobně účastnil, a stovky příběhů, j e ž načerpal z literatury
nebo materiálů B S P R . A j a k é j s o u tedy hlavní závěry sira
Arthura, j e ž se týkají života na d r u h é m břehu?
1. N a š i blízcí n á m sdělili, že se nacházejí ve světě, který
je velmi p o d o b n ý tomu, z nějž odešli, ale vše je t a m naladě­
no „o oktávu výš".
2. Setkali se tam se zemřelými příbuznými a přáteli, s nimiž
se na Zemi vídali; schůzka proběhla v radostné atmosféře.
3. Lidé s p o d o b n ý m i názory, společnými zájmy, c h u t ě m i
či životními z k u š e n o s t m i se drží spolu. Vytvářejí tak spole­
čenství šťastných bytostí, které žijí v prostorných a p o h o d l ­
ných d o m e c h se svými d o m á c í m i mazlíčky obklopeni vý­
t v a r n ý m u m ě n í m a hudbou.
4. V ě t š i n a lidí dobré vůle, s čistými úmysly a o t e v ř e n ý m
srdcem objeví na o n o m světě ráj s p o h o s t i n n ý m i domy, kve­
toucími sady, zelenými lesy a m a l e b n ý m i vodními toky.
5. V ě k nehraje ž á d n o u roli. K d y ž naši blízcí vstupují do
tohoto n o v é h o světa, jejich existence získává j i n ý r o z m ě r
v p o d o b ě vyšší formy bytí a vyspělosti.
6. O č e k á v á nás t a m d o k o n a l é tělo. Na d r u h é m b ř e h u
naše p o z e m s k é tělo ustupuje dokonalejší astrální schránce.
Toto tělo sice nedisponuje stejnými smyslovými orgány
j a k o na zemi a funguje na d a l e k o vyšších „frekvencích",

201
o v š e m pro bytosti z j i n é ú r o v n ě je stejně reálné j a k o naše
h m o t n é tělo.
7. Astrální tělo je d o k o n a l é ; všichni invalidé, mrzáci, ne­
vidomí i hluchoněmí nechají své neduhy, defekty a následky
úrazů na Zemi.
8. M a n ž e l s k é páry, které se skutečně milují, se nerozdělí
ani na o n o m světě. Jedinec, který za života uzavřel několik
sňatků pokračuje ve s p o l e č n é m bytí s tím, k d o mu byl du­
c h o v n ě nejbližší.
9. „ Z e m ř e l é " děti j s o u až do doby, k d y d o s á h n o u plnole-
tosti, vychováváni těmi, k d o je milují.
10. Naši blízcí, kteří opustí p o z e m s k ý svět, si z něj odná­
šejí své schopnosti, znalosti, vědomosti, svůj talent či cha­
rakter a také stupeň d u c h o v n í h o rozvoje. N i c se neztratí. To,
co se člověk na Z e m i naučil, s ním zůstává i po smrti, aby
m o h l dál zdokonalovat svou duši.
11. Neexistují t a m chudí ani bohatí, p o k u d o v š e m n e p o ­
čítáme duchovní bohatství. Jeho míru určuje síla charakte­
ru, nezištnost, soucit, láska či starost o bližní.
12. Princip analogie se na o n o m světě nevztahuje p o u z e
k d o b r ý m lidem, ale také k těm, jejichž p o z e m s k é bytí bylo
n a p l n ě n o egoizmem, chamtivostí, zlobou a lstivostí. Jejich
život v „pekle", které si sami vytvořili, se n e z m ě n í do doby,
d o k u d oni nezmění svůj charakter a n e p ř e h o d n o t í žebříček
svých priorit. Na rozdíl od vyšších úrovní, které osvětluje
úchvatná záře, vládnou této úrovni šedivé barvy. Jindy tam
bývá dokonce úplná tma, což závisí na d u c h u j e d i n c ů , kteří
obývají tato místa. N i k d o z nich není proklet navěky, vždy
existuje správná cesta. Světlo a láska, které sestupují z vyš­
ších sfér, jsou připraveny přichystat jejich r o z u m i srdce na
lepší a smysluplnější život na m n o h e m vyšší úrovni.
13. O n e n svět j a k o celek představuje p r o p ř e v á ž n o u část
svých obyvatel svět štěstí. Valná většina by se nechtěla vrá­
tit na Z e m i , protože život na o n o m světě je daleko zajíma­
vější a smysluplnější 1 3 0 ."

204
 Když Arthur Conan Doyle uvažoval o tom, že bude po zby­
tek svého života zasvěcovat lidi do velikého tajemství, že „smrt
neexistuje", napsal: „V okamžiku, kdy j s e m pochopil, že je to
neobyčejně důležitá otázka, a kdy j s e m si představil, j a k se
změní svět a j a k to přijmou lidé, j s e m najednou , prozřel': vše,
co j s e m do této chvíle učinil a co ještě mohu dokázat, je ve
srovnání s tímto úkolem pouhé n i c . "
Z a j í m a v ý m z p ů s o b e m popisuje vlastní p o z n a t k y z poby­
tu v j e m n o h m o t n é m světě R o b e r t Allan M o n r o e , který své
zážitky z m i m o t ě l e s n é h o cestování shrnul v knize Mimotě-
lesná putování131. Důkazy, j e ž shromáždil o o n o m světě,
zcela korespondují se závěry, které učinil sir D o y l e a další
badatelé. N a v í c n e p o c h y b n ě dokazují, že smrt o p r a v d u nee­
xistuje!
V j e d n o m televizním pořadu Nočnoj polet vystoupila spi­
sovatelka Taťjana Tolstaja, která prohlásila: „Smrt neexistuje
- podle m n e je to naprosto j e d n o z n a č n á informace. Byla j s e m
tam a zkrátka to vím. Smrt je j e n přechodný stav. P o d o b á se
to jízdě v automobilu proti cihlové zdi, přičemž to nejhorší,
co cítíte, je strach. N a k o n e c do stěny narazíte a... zjistíte, že
okolo vás je j e n hustá mlha. Z mračna pak vystoupíte a ocit­
nete se na o n o m světě." Autorčiny zážitky z pobytu v j e m n o ­
h m o t n é m světě (nacházela se ve stavu klinické smrti) do de­
tailů odpovídají v z p o m í n k á m pacientů doktora M o o d y h o ,
což n e z a p o m n ě l a Tolstaja zvlášť zdůraznit.
O p ů l n o c i 9. d u b n a 2001 běžel na televizní stanici Ros-
sija dokument Už jednou jsem zemřel... Film vypovídal
o Borisi Viktoroviči R a u š e n b a c h o v i , člověku, který vskutku
zasluhuje označení vlastenec. Akademik Raušenbach byl
v ý z n a m n ý m v ě d c e m , j e d n í m z e spoluzakladatelů k o s m o ­
nautiky, laureát n e s č e t n ý c h ocenění, zabýval se filozofií,
u m ě n í m i teologií.
Záběry d o k u m e n t u , v n ě m ž hovoří o svých zážitcích za
hranicí smrti, j s o u vskutku šokující. S n a p r o s t ý m k l i d e m
a j a s n ě sděloval, že p ř e d e d v ě m a lety „najednou z e m ř e l " . . . .

205
„Byl jsem tam a všechno viděl... Objevily se přede mnou dvě
cesty, a já jsem si mohl vybrat. Jedna vedla rovně, přede mnou
se objevil svět zářivých a jasných barev se spoustou zeleně
a světla. Tak vypadala cesta ke smrti. Druhá stezka vedla napra­
vo, viděl jsem zaplivaný, špinavý a šedivý svět, v němž se po­
hybovali nějací lidé. Tuto cestu jsem si vybral, pouť života...
Po této zkušenosti se už vůbec nebojím s m r t i . . . "
Ve světle těchto výpovědí z n á m ý c h a v á ž e n ý c h osobnos­
tí m o h o u být zajímavé i poznatky, které načerpal Frederic
M y e r s . M n o h o let s v é h o p o z e m s k é h o života se zabýval
otázkami p o s m r t n é existence, a poté co j e h o fyzické tělo
zemřelo, posílal ještě dvacet let prostřednictvím m é d i a své
zážitky z o n o h o světa. Z M y e r s o v ý c h zpráv je patrné, že
rozvoj a evoluční energie mají kosmický charakter, j s o u
věčné, a n e m o h o u tudíž končit smrtí.
„ H l a v n í m cílem tvůrčího procesu nejsou fyzické formy,
ale myšlenkové a d u c h o v n í substance, které se m o h o u jed­
n o d u š e zbavit svého h m o t n é h o obalu, v y m ě n i t jej za j i n ý
n e b o žít p l n o h o d n o t n o u energetickou existenci bez j a k é k o ­
liv fyzické schránky 3 3 ."
Na základě zkušenosti „z o n o h o světa" učinil M y e r s zá­
věr, že život je rozdělen na sedm hlavních stadií, z nich kaž­
dé má svou vstupní fázi, periodu rozvoje a období přípravy
na přechod do další, vyšší úrovně.
První stadium tvoří rovina n a š e h o p o z e m s k é h o světa,
druhou úrovní je stav osobnosti bezprostředně po smrti, kte­
rou M y e r s označuje j a k o přechodnou rovinu neboli H á d é s .
P o b y t na této úrovni trvá krátce a je završen p ř e c h o d e m na
m n o h e m stabilnější rovinu iluzí. Následuje čtvrtá úroveň
nepopsatelně přitažlivého bytí, kterou p o j m e n o v a l j a k o ba­
revnou rovinu neboli svět Eidóse. Vysoce rozvinuté d u š e
p a k m o h o u přejít k rovině plamene čili k p á t é m u stadiu. Vr­
choly žebříčku představují šestá a s e d m á ú r o v e ň neboli svě­
telná rovina a mimočasová rovina, což j s o u sféry h l u b o k é
duchovní podstaty, které mají blízko ke zdroji a podstatě
stvoření světa a k jejichž objektivnímu p o p i s u dosud nee-

206
xistují p o t ř e b n á slova. Vyšší sféry charakterizoval M y e r s
p o u z e na základě svých d o m n ě n e k , n e b o ť p o s l e d n í zprávy
předával v d o b ě , kdy se n a c h á z e l na čtvrté úrovni. N á s l e d o ­
vala informace o tom, že směřuje na m n o h e m vyšší rovinu
bytí, načež se spojení s n í m přerušilo.
Z toho, co j s m e uvedli, tedy vyplývá, že po smrti fyzického
těla vstupuje naše osobnost do druhé roviny zvané Hádés. Duše
hodně spí, a jakmile se ocitne ve stavu polospánku a zapomně­
ní, začnou se v jejím vědomí objevovat obrázky z minulého ži­
vota. Jedná se pravděpodobně o rovinu, která se podle tradice
nazývá peklo. To, zda bude „ďábelské", či nikoliv závisí na
tom, co je obsaženo v paměti konkrétního jedince.
Po procitnutí se duše vítá se svými příbuznými, přáteli
a kolegy, kteří „ z e m ř e l i " již dříve, načež se ocitá na třetí úrov­
ni bytí, v níž se silou myšlenky vytváří vše, co duše potřebuje
ke své spokojené existenci. K a ž d ý se věnuje tomu, co jej za­
jímá; k o m u n i k a c e probíhá p o m o c í telepatie, j a z y k o v á bariéra
neexistuje. Ačkoliv se osobnost m ů ž e na třetí rovině zdržovat
po dobu života m n o h a generací, nakonec se musí rozhod­
nout: b u ď se vrátí na Z e m i , n e b o postoupí na čtvrtou, vyšší
úroveň bytí, všechno závisí na stupni rozvoje vědomí.
Až si d u š e v plné míře osvojí „ p o z e m s k é " zkušenosti
(bez o h l e d u na to, zda to stihne v průběhu j e d n é existence,
či po n ě k o l i k a o p a k o v a n ý c h návratech na Z e m i , n e b o si vy­
m ě n í znalosti s ostatními d u š e m i ) , tedy v o k a m ž i k u , k d y
rozvoj v ě d o m í d o s á h n e p e v n ě stanovené hranice, j e schop­
na p ř e c h o d u na nejvyšší roviny bytí, které j s o u p r o p o z e m ­
ský r o z u m n e p o c h o p i t e l n é . P o t é se už n e b u d e m u s e t do na­
šeho života vrátit...
M y e r s o v a zjištění podporují svými poznatky i další ba­
datelé - m i m o j i n é i řada v ý z n a m n ý c h vědců j a k o doktor
David Hyatt, lékař a psychiatr R a y m o n d Moody, kardiolog
M i c h a e l S a b o m , psychiatr Stanislav G r o f či zakladatel In­
stitutu a p l i k o v a n ý c h v ě d R o b e r t M o n r o e .

207
 V ý z k u m y doktora M o o d y h o j s o u p o p s á n y v knihách Ži­
vot po životě a Život před životem.
V j e d n o d u c h é m a zároveň p o d m a n i v é m díle Život po ži­
votě doktor M o o d y předkládá a p o r o v n á v á svědectví 150
lidí, kteří zemřeli, n e b o se nacházeli na hranici smrti, avšak
dokázali se vrátit zpátky k životu. V m n o h a případech paci­
enti cítili, j a k opouštějí svá fyzická těla, často také popiso­
vali, j a k jejich d u c h o v n í těla procházejí j a k ý m s i t e m n ý m
t u n e l e m či studnou a n a k o n e c se ocitají v záři ostře bílého
světla, která vysílá lásku.
N ě k t e ř í očití svědci potvrdili, že pozorovali „zářící by­
tost", j e ž s nimi k o m u n i k o v a l a p o m o c í telepatie a ptala se
například na to, co ve svém životě učinili d o b r é h o . Jindy
p o k u s n é osoby z a z n a m e n a l y rychlý sled obrazů, který se
p o d o b a l filmovému týdeníku, kdy j i m před o č i m a proběhl
veškerý dosavadní život v o p a č n é m sledu. M n o h é srdečně
přivítali jejich zemřelí příbuzní a známí. Všichni lidé hovo­
řili o kouzelném, všeobjímajícím pocitu klidu a štěstí.
M e z i t í m se z j a k ý c h s i nepochopitelných, mystických
příčin tito lidé, „kteří se ocitli ve stadiu klinické smrti", vrá­
tili do své tělesné schránky, aby pokračovali v p o z e m s k é m
životě 1 3 2 .
Ve většině případů „ z e m ř e l í " toužili po tom, aby na tom­
to ú ž a s n é m místě, kde se ani nestačili porozhlédnout, mohli
zůstat, a vraceli se velmi neochotně.
Přesvědčivě a p o u t a v ě popisuje návštěvu j e m n o h m o t n é -
33
ho světa Arthur F o r d .
Byl jsem nemocný a lékaři můj stav označili za kritický.
Domnívali se, že to nepřežiji, ale stejně jako ostatní kvalitní
lékaři se snažili dělat vše, co bylo v jejich silách. Ležel jsem
v nemocnici, přičemž mým blízkým bylo oznámeno, že příští
noc už nepřežiji. Jakoby z povzdálí jsem uslyšel, jak lékař
říká sestřičce: „Dejte mu injekci, uleví se mu. " Kromě tro­
chy soucitu jsem nic necítil. Pochopil jsem, co to mělo zna­
menat, ale strach jsem neměl. Jednoduše mi přišlo zajíma­
vé, kolik času uplyne do chvíle, než umřu.

208
 Najednou jsem ucítil, jak se vznáším ve vzduchu nad
svou postelí. Viděl jsem své tělo, ale nijak mě nezajímalo.
Zaplavil mě pocit klidu, vědomí, že všechno okolo je v pořádku.
Nato jsem se ponořil do prázdnoty, v níž neexistoval čas. Když
se mi vrátilo vědomí, zjistil jsem, jak letím prostorem bez sebe­
menšího úsilí a necítím své tělo, přesto jsem to byl já.
Objevilo se přede mnou zelené údolí, které bylo obklope­
no horami, a vše zaplavovala jasná záře, krása, již nelze
slovy popsat. Ze všech stran ke mně mířili lidé, které jsem
znal už dřív a o nichž jsem se domníval, že už umřeli... Tak
slavnostní přijetí jsem nikdy předtím nezažil, ukázali mi
všechno, o čem si mysleli, že bych měl vidět...
Všichni tam něco dělali, každý se bez přestání věnoval
nějaké záhadné činnosti a byl šťastný...
V určitém momentu (neměl jsem žádnou představu o čase)
jsem se ocitl před budovou s oslnivě bílou fasádou. Když jsem
vešel dovnitř, řekli mi, abych počkal v ohromné hale, vysvět­
lili mi, že tam zůstanu do doby, než bude v mé věci nějakým
způsobem rozhodnuto. Širokými dveřmi jsem viděl dva dlou­
hé stoly, za nimiž seděli lidé a mluvili o mně. S pocitem viny
jsem začal v paměti rekonstruovat svůj dosavadní život.
Nebylo to příliš veselé, lidé za stolem totiž dělali totéž,
ovšem to, co mě v mém životě velmi trápilo, je moc nezají­
malo. Téměř vůbec se nezmínili o věcech, které bývají ob­
vykle označovány jako hříchy a na něž mě všichni od dětství
upozorňovali. Skutečný zájem však vzbuzovaly vlastnosti
jako egoizmus, sebeláska či hloupost. Slovo „marnotrat­
nost" se opakovalo znovu a znovu, avšak nikoliv ve význa­
mu obyčejné rozhazovačnosti, nýbrž ve smyslu plýtvání si­
lami, talentem a příznivými možnostmi. Na druhou stranu
vah pak pokládali běžné pozitivní věci, které čas od času
dělá každý z nás, aniž by jim přikládal nějaký zvláštní vý­
znam. „Soudci" se snažili najít hlavní směr celého života,
nezapomněli zdůraznit, že jsem ještě „nedokončil to, co
bych dokončit měl".

209
 Ukázalo se, že jsem měl ve svém životě cíl, ale ještě jsem
k němu nedospěl. Moje existence měla svůj plán, ale já jsem
jej nepochopil správně. „Asi mě chtějí poslat zpátky na
zem, " pomyslel jsem si a po pravdě řečeno se mi to líbilo.
Když mě oznámili, že se mám vrátit do svého těla, musel
jsem překonat vlastní odpor, nechtělo se mi zpět do mé zni­
čené a nemocné schránky, která zůstala ležet v nemocnici.
Stál jsem přede dveřmi a bylo mi jasné, že jakmile skrze ně
projdu, octnu se tam, kde jsem byl předtím. Uvažoval jsem
o tom, že nepůjdu, začal jsem se otáčet jako tvrdohlavé dítě
a kopal nohama do stěny. Najednou jsem cítil, jako by mě
mrštili do prostoru, otevřel jsem oči a uviděl obličej zdra­
votní sestry. Víc než dva týdny jsem byl v kómatu...
Z k u s t e se do u v e d e n é h o úryvku z n o v u a z n o v u začíst
a snažte se pochopit, č e h o si nejvíce vážíte a p r o č se Arthur
F o r d m u s e l vrátit d o s v é h o n e m o c n é h o „ s k o r o m r t v é h o " f y ­
z i c k é h o těla. P r o č se d u š e , kterým je na o n o m světě tak dob­
ře, musejí z n o v u a z n o v u objevovat na Z e m i , rodit se a u m í ­
rat, z n o v u přicházet na svět a znovu o d c h á z e t na věčnost?
Proč vůbec potřebujeme naše pozemské bytí, náš „pro­
najatý" život, z nějž budeme muset dříve nebo později sklá­
dat účty?

4.3. Pronajatý život

Moudrost, životní zkušenosti, radost, láska k Bohu,
dětem i jiným lidským bytostem - to vše představuje
část pozemské zkušenosti lásky. Přišel jsi na Zem,
aby ses této lásce naučil.
David Hyatt

210
 M á m e určité představy o příčinnosti světa, který nás ob­
klopuje, a proto m á m e právo klást si otázku: „ J a k á příčina
vedla k t a k o v é m u důsledku, j a k ý m je ž i v o t ? " O d p o v ě ď na
tento dotaz n á m m ů ž e p o s k y t n o u t teorie reinkarnace, p o d l e
níž existuje více životů, j e ž j s o u navzájem p o d m í n ě n é a j e ž
j s o u p r o j e v e m věčné duše.
Právě teorie r e i n k a r n a c e nabízí r o z u m n é o d p o v ě d i i na
j i n é znepokojivé otázky: p r o č se někteří lidé rodí zdraví,
jiní krásní a v p ř í j e m n é m prostředí, a n a o p a k jiní přijdou na
svět n e m o c n í , nehezcí, n e b o d o k o n c e j a k o m r z á c i ; p r o č se
n ě k d o ocitne v c h u d é rodině n e b o se narodí r o d i č ů m alko­
holikům a podobně.
„ M y š l e n k a o reinkarnaci duše představuje prakticky je­
dinou nit, která spojuje racionální myšlení člověka s n e p o -
stižitelným absolutnem. P o k u d tuto doktrínu vymyslel člo­
věk, j e d n a l o se o největší objev lidského r o z u m u 1 4 3 . "
Existuje m n o h o důkazů t o h o , že lidská duše p r o ž í v á na
Z e m i několik životů - vždyť veškerá svědectví, která se j i c h
týkají, j s o u u s c h o v á n a v n a š e m p o d v ě d o m í . Stačí j e n p o o ­
tevřít záklopku, například s p o m o c í hypnózy. Někteří lidé si
d o k o n c e pamatují, k ý m byli, k d e žili a co dělali v přede­
šlém životě, aniž by k t o m u potřebovali hypnotické seance.
Psychiatr Ian Stevenson z univerzity ve Virginii z k o u m á
převtělování v ě d e c k ý m i prostředky. Jeho první prací v uve­
dené oblasti se stala vynikající esej „ D ů k a z p o k r a č o v á n í ži­
vota na základě v z p o m í n e k o m i n u l ý c h vtěleních 1 7 ".
Stevenson z k o u m a l a velmi pečlivě analyzoval t é m ě ř ti­
sícovku případů d o m n ě l é h o vtělení, z nichž vybral dvacet,
které si p o d l e j e h o názoru zasloužily další v ý z k u m a m o h l y
být ověřeny.
Velmi zajímavý je případ libanonského chlapce I m a d a
Elavara, který p o t é , co sotva začal mluvit, znal věci, které
h o n i k d o p ř e d t í m neučil. Často vyslovoval j m é n a „svých
p ř á t e l " , které j e h o rodiče neznali a považovali je za výplod
bujné dětské fantazie. J e d n o u se však chlapeček vrhl k n e -

211
z n á m é m u muži, j e n ž se procházel po vesnici. Ten se pře­
k v a p e n ě zeptal, zda ho zná, načež mu hošík odvětil, že ano,
p r o t o ž e byl j e h o s o u s e d e m . Jak se n a k o n e c ukázalo, ná­
vštěvník pocházel z vesnice, která byla od u v e d e n é obce
vzdálená patnáct mil a ležela za horami. I m a d o v i rodiče v ní
nikdy nebyli. Později se však vysvětlilo, že I m a d byl kdysi
M a h m ú d B o u h a m z y a m ě l ženu Džamilu. J e d n o u spadl pod
náklaďák, který mu přejel obě nohy, načež brzy poté zemřel
v nemocnici.
Stevenson se s pětiletým chlapcem vydal do M a h m ú d o -
vy vesnice, kde h o c h poznal řadu místních lidí, oslovoval je
j m é n y a vybavoval si obrovské množství detailů. Vroucně
mluvil o D ž a m i l e , a cenil si jí d o k o n c e víc n e ž vlastní mat­
ky. Stevenson dospěl k závěru, že se n e m ů ž e j e d n a t o pou­
h o u shodu náhod, n e b o d o k o n c e o lež.
U v e d e m e ještě j e d e n případ, který se nedávno odehrál
v Indii, kdy osmiletá holčička začala zcela vážně a naléhavě
prosit, aby ji odvezli na setkání s manželem. Otec i matka jí
vysvětlovali, že má teprve osm let a n e m á ž á d n é h o muže,
ovšem jejich ubezpečení se míjela účinkem. Rodiče se obrá­
tili na psychiatra, který j i m poradil, aby udělali to, na čem
dívenka trvala, a sledovali, co se potom b u d e dít. Zavezli ji
proto do jiného města na adresu, kterou j i m nadiktovala,
a dívka bez sebemenšího zaváhání vstoupila do j e d n o h o z by­
tů. M u ž e , j e n ž v n ě m bydlel, oslovila j m é n e m , p o m o h l a mu
najít některé věci, které, jak se ukázalo, už dlouho hledal,
a odpověděla také na řadu j e h o otázek, přičemž hovořila v ta­
kových detailech, které mohli znát pouze oni dva. Jmenova­
ný m u ž byl vdovec, j e n ž před několika lety přišel o ženu 1 7 .
Velké množství příkladů regrese ( p o h r o u ž e n í do minu­
lých životů za p o m o c i hypnózy) popisuje doktor M o o d y
v knize Život po životě132. Autor tuto m e t o d u vyzkoušel na
vlastní kůži a popsal ji následujícím z p ů s o b e m : „Byl j s e m
ve stavu transu přibližně hodinu, přičemž celou d o b u j s e m
si pamatoval, že j s e m R a y m o n d M o o d y a že mě pozoruje

212
zkušený psychoterapeut. V t o m t o transu j s e m prošel devíti
etapami vývoje naší civilizace a viděl j s e m sebe s a m é h o
v různých vtěleních. Byly to šokující pocity, které se velice
blížily realitě."
Zajímavé svědectví o reinkarnaci přináší d o k t o r Ilmar
Soomere, j e n ž žije v e s t o n s k é m m ě s t ě Viljandi a pracuje
ve státní n e m o c n i c i v Jämejala: „ Z a b ý v á m se už dostatečně
dlouhou dobu analýzou anomálií, které se nacházejí za hrani­
cemi našeho chápání. B ě h e m posledních let j s e m zdokumen­
toval 1 4 0 0 případů anomálních jevů, k n i m ž došlo v Eston­
sku, navíc u v á d í m adresy 66 osob, které si pamatují svůj
předchozí život. Jsem hluboce přesvědčen o tom, že všichni
j s m e už několikrát žili a b u d e m e po své fyzické smrti žít
i nadále. K a ž d é m u jedinci v š a k není d á n o , aby si své před­
chozí životy p a m a t o v a l . Má b á d á n í dokazují, že ze sta je­
dinců, kteří j s o u schopni vybavit si nějaké události z před­
chozího života, tvoří s e d m d e s á t čtyři procent ženy. Většina
si pamatuje poslední m i n u t y s v é h o života, a p ř e v á ž n ě násil­
n o u smrt, přibližně patnáct p r o c e n t má velmi j a s n é vzpo­
mínky133."
Zajímavé údaje p ř e d k l á d á B. 1. Goldovskij, n á m ě s t e k
generálního ředitele eniotechnologie a m e t o d energetické
v ý m ě n y PO Reforma, který se na petrohradské a m o s k e v ­
ské konzervatoři a v M u c h i n s k é m učilišti zabývá využitím
m i m o s m y s l o v ý c h m e t o d v lékařství a kriminalistice, dále
vytvářením n o v ý c h biologicky aktivních látek či aktivizací
tvůrčího procesu.
„Když provázím daného j e d i n c e po j e h o minulých živo­
tech, registruji u něho j a s n é představy a z m ě n u fyziologic­
kých procesů. Sestavuji přitom protokoly, vytvářím záznamy
na diktafon a video. Při kontaktech často dochází ke kompli­
kacím, daní jedinci totiž najednou mluví různými jazyky -
starogermánsky, starofrancouzsky, staroslověnsky...

213
 J e d n u ženu j s e m sledoval b ě h e m jejích deseti životů,
o č e m ž filmové studio v O d ě s e natočilo pořad. V p ř e d m i n u ­
lém vtělení žila u v e d e n á p o k u s n á osoba ve Francii na dvoře
krále Ludvíka a my j s m e viděli, j a k p o s l o u c h á h u d b u . Z e ­
ptal j s e m se jí, na j a k ý nástroj u m í hrát a z d a to je harfa,
n a č e ž j s e m ji požádal, aby n á m zahrála. A n i ž by ve skuteč­
nosti m ě l a židli n e b o harfu, ,sedla si' a začala se , p r o h r a b o ­
vat s t r u n a m i ' . N a j e d n o u se stalo něco neuvěřitelného: usly­
šeli j s m e nějaké zvuky. I k a m e r a m a n i v š e c h n o natočili,
a k d y ž j s e m poté pustil zvukový z á z n a m m u z i k o l o g o v i
Anatoliji Kotljarovskému, dokázal rekonstruovat p o m ě r n ě
originální středověkou melodii. K d y ž si ale prohlédl video­
z á z n a m , prohlásil, že je to nesmysl, protože harfenistky prý
tak nesedí. Začaly ve m n ě hlodat pochybnosti, ale o m ě s í c
později j s e m v m u z e u objevil staré rytiny, na nichž harfe­
nistky seděly právě tak, j a k o se posadila Vika 1 3 4 ."
Je zajímavé, že v š e c h n y p r o b l é m y v n a š e m životě: soci­
ální, e k o n o m i c k é , zdravotní, psychické, osobnostní, stejně
j a k o náš vkus, chování, zvyky, vzdělání, u m ě l e c k é sklony,
světonázor - všechno představuje důsledek p ř e d c h o z í exis­
tence, to z n a m e n á , že i t í m t o životem t v o ř í m e základ p r o
život příští.
V knize Dicka Satvena, která je v ě n o v á n a léčbě neuróz,
najdeme následující historku. Manželé, kteří spolu přerušili
intimní kontakt, se k a ž d ý zvlášť obrátili na Satvena se stíž­
ností, že si sexuálně nesedí. Ptáte se, co n a k o n e c vyšlo na­
j e v o ? Ve všech p ř e d c h o z í c h inkarnacích spolu žili j a k o part­
neři, a pokaždé měli stejné problémy. To je h r ů z a ! Člověk
by se m o h l zbavit svých problémů, p o k u d by vyvodil závě­
ry z běžných životních situací. Vždyť naše existence ne­
představuje j e n obyčejný soubor událostí. J e d n á se p ř e c e
o spojení příčin a důsledků, proto b y c h o m svůj život měli
analyzovat a poučit se z něj, což se o v š e m n i k o m u n e c h c e .
N e d á v n o proběhla t i s k e m zpráva o zajímavém případu,
který zkoumají vědci z Harvardské univerzity a k n ě m u ž

214
došlo v j e d n é a m e r i c k é rodině. Před n ě k o l i k a lety přišli
H e n r y a Eileen R o d g e r s o v y o svého dvanáctiletého syna
Terence, který zahynul pod koly n á k l a d n í h o vozu. Po třech
letech od j e h o smrti porodila Eileen chlapečka, k t e r é m u dali
j m é n o Frank. V prvních letech života na sebe chlapec nijak
zvlášť n e u p o u t á v a l pozornost, bylo to p r o s t ě dítě.
Až j e d n o u . . . „ M a m i , zapni prosím televizi, chtěl b y c h
se podívat na film o šerifovi z D o d g e City," poprosil F r a n k
hlasem svého z e m ř e l é h o bratra. Š o k o v a n á m a t k a m á l e m
upustila z rukou pletení, vždyť film, který m ě l kdysi Teren­
ce tak m o c rád, neběžel v televizi snad už deset let! O d k u d
se o n ě m m o h l F r a n k d o z v ě d ě t ? Po nějaké době se syn pro
z m ě n u obrátil na otce se slovy: „Tati, kde m á m e ten červený
pontiak? K d y mi opravíš moji t r o j k o l k u ? " Otce tyto otázky
tak ohromily, že se z toho v š e h o n e m o h l d l o u h o v z p a m a t o ­
vat, n e b o ť před s e d m i lety skutečně vlastnili vůz této znač­
ky. S obtížemi si v z p o m n ě l také na bicykl, který kdysi patřil
jejich u s m r c e n é m u synovi a který měl skutečně z l á m a n é
kolo. A to j e š t ě není v š e c h n o . . .
R o d i č e se obrátili na psychiatry, kteří byli také šokováni,
k d y ž F r a n k na starých fotografiích n e o m y l n ě p o z n á v a l pří­
buzné, ale také spolužáky a učitele svého z e m ř e l é h o bratra,
u všech věděl jejich j m é n a i přezdívky, vyprávěl o t a k o v ý c h
detailech a p ř í h o d á c h , které znal p o u z e úzký okruh lidí...
R o d i č e byli přesvědčeni, že se do rodiny vrátil jejich zesnu­
lý syn.
V současnosti se p ř í p a d e m tohoto zvláštního c h l a p c e se­
riózně zabývají vědci, tím spíš, že se v praxi nejedná o prv­
ní p o d o b n o u zkušenost 1 3 5 .
U v e d e m e j e š t ě další příklad, v novinách Megapolis-ex-
press ze 3. d u b n a 2000 byl uveřejněn dopis čtenářky Věry
Sereginové z Tulské oblasti. S y n Věry Nikolajevny zmizel
beze stop b ě h e m první války v Čečensku. K d y ž se n e d á v n o
m a t k a vracela z pravoslavného kostela v den svátku Zvěs­
tování Přesvaté B o h o r o d i č k y (!), spatřila u svých vrátek

215
ženu s dítětem. Jakmile chlapeček uviděl V ě r u Nikolajev-
nu, běžel jí naproti se slovy: „To je moje m á m a ! "
U k á z a l o se, že oba přijeli z Vologdy. Dítě totiž už něko­
lik m ě s í c ů tvrdilo, že j e h o rodiče žijí tady, v Aleksině. V do­
mě Sereginové (v n ě m ž samozřejmě chlapec nikdy nebyl)
se perfektně orientovalo, poznalo d o k o n c e i m a n ž e l a Věry
Nikolajevny (v podstatě tedy svého vlastního otce), na foto­
grafiích rozpoznalo také své dědečky, p ř i č e m ž prohlásilo:
„ Z e m ř e l i ještě dřív, než j s e m šel do a r m á d y . " Tento chlapec
znal r ů z n é příhody ze života rodiny Sereginových do všech
podrobností, v z p o m n ě l si například, j a k ho otec zbil vojen­
s k ý m o p a s k e m kvůli rozbité křišťálové váze. Věra Nikola-
j e v n a tvrdí, že o této epizodě věděli p o u z e oni tři. R o d i n a
byla naprosto přesvědčená, že v chlapci p ř e b ý v á duše jejich
syna, k č e m u ž ovšem v ě d a bohužel zůstala netečná.
P r o č se tedy stále a znovu vracíme na Z e m i ? „Velké
a m o u d r é bytosti, které plní Boží vůli a úmysly, nás umísti­
ly do této fyzické sféry, a b y c h o m prošli v e l k ý m a důležitým
školením, které b y c h o m za j i n ý c h p o d m í n e k n e m o h l i absol­
vovat. N a š í povinností je využít znalosti vyšších světů, aby­
c h o m tím nejoptimálnějším způsobem a s o h l e d e m na své
schopnosti absolvovali kurzy, které nás má tento h m o t n ý
svět naučit. V určitém slova smyslu představuje fyzický
svět jakýsi druh m o d e l o v é školy neboli experimentální sta­
nici, v níž se m á m e naučit správně j e d n a t na Z e m i i v j i n ý c h
světech137."
S narozením lidské bytosti z velké části mizí z paměti
v š e c h n y události m i n u l é h o života d a n é h o j e d i n c e . N o v á
existence začíná j a k o b y v jiných dimenzích, člověk není
spojen se svou minulostí, jinak by totiž bylo více pravděpo­
dobné, že b u d e opakovat stejné chyby. Nejvyšší instance
poslala daného j e d i n c e do vyššího ročníku, tedy do n o v é h o
života na Zemi. N ě k t e r é třídy m u s í m e opakovat, j i n é zase
m ů ž e m e přeskočit, některé kurzy j s o u příjemné, j i n é niko­
liv. Chyby, které j e d i n e c udělá, by n e m ě l o p a k o v a t v n o v é m

216
životě. D o k u d se mu to n e p o d a ř í a n e d o s á h n e uspokoji­
v é h o výsledku, b u d e opět a z n o v u absolvovat své „vyučo­
vání ve stejných třídách", a n e d o s á h n e ž á d n é h o p o s u n u .
„Člověk se nevtěluje do fyzického světa kvůli uspokojo­
vání vlastních potřeb, ale kvůli práci pro blaho e v o l u č n í h o
vývoje celého světa 1 4 3 ."
Teprve až člověk ú s p ě š n ě projde všemi stadii učení,
m ů ž e j e h o d u š e přejít do vyšší sféry j e m n o h m o t n é h o světa.

Základním posláním lidského jedince na Zemi je

evoluce.

Člověk se vyvíjí ve fyzickém těle, do nějž se pravidelně

obléká a utváří jej p o k a ž d é v závislosti na tom, co načerpal
v p ř e d c h o z í c h životech, a v závislosti na úkolech, které jej
čekají. Právě ve fyzickém těle získává zkušenosti a z d o k o ­
naluje v ě d o m í . Konfucius se d o m n í v a l , že „budeme-li
v t o m t o světě žít správně, o n e n svět se už o nás p o s t a r á 3 3 " .
C o však z n a m e n á „žít s p r á v n ě " ?
N e m ě l i b y c h o m plýtvat silami při nepodstatných ú k o ­
lech, n e m ě l i b y c h o m z a p o m í n a t na vyšší schopnosti, které
j s o u d á n y člověku od narození, a b y c h o m z tohoto života
neodešli s p r á z d n ý m a r u k a m a a d u c h o v n ě prázdní.
Jaký m á však evoluce v ý z n a m pro obyčejného člověka,
který m u s í d n e m i nocí řešit p r o b l é m y spojené se zajištěním
obživy a o š a c e n í m pro rodinu, j a k ý v ý z n a m má pro j e d i n c e ,
j e n ž m u s í bojovat s potížemi s v é h o fyzického těla, s rostou­
cí depresí, s neukotveností svého života? Jak se má vyvíjet
v d a n é m p o z e m s k é m vtělení, k d y ž pracuje od rána do veče­
ra a ú n a v o u se sotva doplazí do postele? Vždyť n e m á ani

217
dost času na to, aby si přečetl tuto knihu. Co má tedy dělat,
aby se alespoň nějak „vyvíjel"?
M u s í mít především na paměti, že naše bytí na Z e m i je
velmi krátké.

Memento mori - Pamatuj na smrt!VI

Člověk, který přemýšlí o smrti, mění svůj žebříček hod­

not. R a d a problémů, j e ž se n ě k d y zdají být nepřekonatelné
a neřešitelné, jsou ve srovnání s věčností nicotné, a n ě k d y
d o k o n c e nestojí ani za to, aby je člověk řešil. Jak se zpívá:
„ N á š život je ve h v ě z d á c h . .."(píseň nové Superstar)
Vyvíjet se v souladu s evolucí, rozvíjet svůj duchovní
rozměr, zvyšovat frekvenci vlastních m y š l e n e k a emocí
z n a m e n á zušlechťovat svoje činy i svoje chování, což je
n u t n é a reálné v j a k ý c h k o l i v p o d m í n k á c h p o z e m s k é h o ži­
vota. Tyto p o d m í n k y p ř e c e nevznikly n á h o d o u , j s o u zcela
u r č o v á n y našimi p ř e d c h o z í m i životy a z á k o n y vesmíru.
M u s í m e si to u v ě d o m i t a nalézt v sobě sílu, a b y c h o m zvlád­
li z a d a n ý úkol.
P o k u d všechny e m o c e a myšlenky s r o v n á m e se škálou
vibrací, p o t o m se v oblasti s nízkou frekvencí objeví zloba,
nenávist, závist, p ý c h a . . . , zatímco v rovině nejvyšších frek­
vencí kmitů energie se nachází láska.
Evoluce vesmíru spočívá v tom, že v š e c h n o vyšší se vy­
víjí ze stavu s nízkou vibrační frekvencí s m ě r e m k rovině
s v y s o k o u frekvencí. Energie nejvyšší vibrační frekvence
představuje božské světlo. Ne náhodou hovoří všichni lidé,
kteří se ocitli na prahu smrti, o p r o n i k a v é m světle a o zářící
bytosti. J e n o m si v z p o m e ň t e na Vangu, která viděla Krista

218
v p o d o b ě „ o b r o v s k é o h n i v é k o u l e , na niž se díky její ostré
záři nedalo dívat". S n a h a zvýšit h l a d i n u vlastních vibrací je
cestou k b o ž s k é m u , protože B ů h je láska.
M o ž n á se ptáte, v č e m vlastně tkví o n a velká síla lásky?
Spojuje duši s t ě l e m i s d u c h e m . Voltaire tvrdil, ž e : „ L á s k a
je nejsilnější ze v š e c h vášní, p r o t o ž e s o u č a s n ě o v l á d n e hla­
vu, srdce i t ě l o . " O půlstoletí později potvrdil tento fakt j e h o
n e m é n ě v ý z n a m n ý krajan H o n o r é d e B a l z a c : „ Z a člověka
p o v a ž u j e m e j e n t o h o , j e h o ž duše v n í m á lásku v e stejné m í ř e
j a k o d u c h o v n í požitek i j a k o tělesné u s p o k o j e n í . "
N e m ě l i b y c h o m o v š e m příliš zjednodušeně přistupovat
k e tvrzení, ž e „ B ů h j e láska". D ů r a z n a lásku v e d e j e d i n c e
na nízké evoluční úrovni k iluzím o j e h o vztahu k B o h u .
T a k o v é m u člověku se totiž za prvé začíná ( p o d v ě d o m ě )
zdát, že B ů h je mu n ě č í m zavázán. Tak to obvykle vnímá je­
dinec, do něhož je někdo zamilovaný a j e m u ž on takové jedná­
ní shovívavě „umožňuje". Za druhé (opět podvědomě) vzniká
iluze, že Boha m ů ž e m e potrestat tím, že se na něho naštveme
nebo se budeme tvářit, že pro nás vůbec neexistuje.
V ž d y j e potřeba mít n a zřeteli, ž e B ů h j e láskou p o u z e
pro ty, kteří ji hledají.

Určující ideou vesmíru je všudypřítomná harmonie.

Harmonii bychom měli vnímat jak v horizontálním, tak

i vertikálním směru. Horizontální h a r m o n i e představuje
souznění se v š í m p o z e m s k ý m : se sebou s a m ý m , s lidmi,
zvířaty, p ř í r o d o u , i s celou naší planetou. J e d n o u z jejích n e j -
důležitějších p o d m í n e k j e p a k vnitřní h a r m o n i e . U v ě d o m ­
me si, kolik lidí na světě není spokojeno se sebou s a m ý m :

219
s vlastním obličejem, tělem či svým postavením. V prvé
řadě se m u s í m e spokojit s tím, co je n á m d á n o přírodou,
a neničit kvůli t o m u život sobě a i svým bližním. Zevnějšek
k a ž d é h o z nás se formuje v závislosti na „ z á s l u h á c h " v mi­
n u l é m životě, j i n ý m i slovy, k a ž d é m u je d á n o tolik, kolik
d o k á ž e unést.
Vertikální h a r m o n i e znamená, že je třeba pociťovat p o ­
koru p ř e d velikostí vesmíru, před veškerou existencí, před
planetou Z e m í . V důsledku toho vzniká nekritický obdiv
vůči Stvořiteli. Právě láska k celému okolí u m o ž ň u j e člově­
ku zvýšit rovinu vlastních vibrací a „rozeznít se na j e d n é
tónině společně s B o h e m " .
J a k é p o d i v u h o d n é z m ě n y p r o b ě h n o u v našich vztazích,
p l á n e c h a úmyslech, v n a š e m chování a c e l k o v é m blahu na
Z e m i , p o k u d b u d e m e mít na mysli fenomenální skutečnost
p o s m r t n é existence a p o k u d se víra v tento život p r o m ě n í
v realitu. O světě za hranicí smrti se t o h o d o z v í m e tolik,
kolik už víme o světě za hranicí obzoru. Strach z konce zmi­
zí, nebezpečí smrti ztratí na síle. T í m t o z p ů s o b e m se formu­
je n o v ý druh psychologie, která je založena na nové motiva­
ci. N a š e p o h n u t k y i myšlenky se b u d o u orientovat na pokra­
čování života, a nikoliv na smrt.
H o r e č n a t é úsilí přisvojit si pokud m o ž n o co nejvíce dob­
ra v t o m t o světě a stihnout všechno okusit dřív, než mu
v š e c h n o vezme smrt, nad č l o v ě k e m nezvítězí. Dychtění po
h m o t n é m bohatství se u k á ž e být hloupou a n e s m y s l n o u ces­
tou, vyjde najevo, že boj o slávu či o m o c nad lidmi je k ni­
č e m u . Vždyť všechny tyto „ h o d n o t y " trvají p o u z e krátký
o k a m ž i k našeho p o z e m s k é h o bytí a negativně ovlivňují ži­
vot v j e m n o h m o t n é m světě. Ne n á h o d o u se Ježíš Kristus ze­
ptal: „Jaký užitek m ů ž e mít člověk z toho, když získá celý
svět, ale škodí vlastní d u š i ? "
Č í m dříve toto všechno p o c h o p í m e a v y m ě n í m e nečisté
myšlenky, pocity a přání za vysoce mravní, ušlechtilé a
krásné, tím rychleji se b u d e rozšiřovat naše v ě d o m í , a tím

220
více j e m n é v e s m í r n é energie p r o n i k n e d o naší d u š e . B u d e ­
me snadněji skládat ú č t y p ř e d nejvyššími silami a lépe se
n á m b u d e o d p o v í d a t n a otázku, j a k j s m e naložili s n e o c e n i ­
t e l n ý m d a r e m od Boha, n a r o z e n í m a ž i v o t e m ve fyzickém
těle.
N e ú n a v n ý astrální cestovatel a badatel, zakladatel Insti­
tutu a p l i k o v a n ý c h věd R o b e r t Allan M o n r o e n á m p ř e d k l á d á
následující důležitá d o p o r u č e n í 1 3 8 :

1. Nikdy nezapomínejte, že člověka netvoří pouze jeho

hmotná schránka.
2. Nezapomínejte na to, že váš pobyt na tomto světě je
jen dočasný, že jste se stali člověkem na vlastní přání.
3. Buďte spokojení s existencí na tomto světě, překonejte
období nepřátelství vůči jeho řádu, období jeho zdánlivé
nespravedlnosti, nečestnosti, nerovnosti, krutosti, bezdu-
chosti či zákeřnosti. Pozemský svět je zamýšlen jako prostor
pro ,,dravce", ale současně má být i velkolepou školou ži­
vota.
4. Hmotné hodnoty jsou pro pozemskou existenci zcela
nezbytné, jejich vlastnění je však obzvlášť dočasné, na onen
svět si nic z toho nevezmeme.
5. Sexuální pudy a snaha rozmnožovat se je tím nejsil-
nějším zvířecím instinktem v rámci pozemského života.
Slouží výlučně k zajištění fyzického přežití druhu. Sex si sice
můžeme užívat, rozhodně ale nestojí za to žít nebo hynout
jen kvůli němu.
6. Vnímejte vůni květin, nasávejte vjemy všech pěti smys­
lových orgánů, važte si i sebemenších detailů vzájemných
vztahů a nevšedních událostí, radujte se, smutněte, smějte
se, spoluprožívejte, prociťujte, tím vším naplňujte své ces­
tovní zavazadlo.
Na závěr knihy u v e d e m e následující podobenství. Jeden
člověk, který není příliš d u c h o v n ě vyspělý, se obrací k B o h u
s „nabídkou ke spolupráci": „Hospodine, m á m hlad a j s e m

221
chudý. P o m o z mi, j i n a k neuvěřím, že skutečně existuješ."
Avšak běda, B ů h s n í m p o u z e soucítí, dohlíží na j e h o život­
ní p o u ť a j a k o b y beze slov odpovídá: „ N e m ů ž u ti v ničem
p o m o c i , protože n e m á m ani potraviny, ani peníze, ale stvo­
řil j s e m principy bytí. Pokud dokážeš v n í m a t vyšší energie,
p o t o m si tyto principy dokážeš osvojit a s á m budeš řídit
svůj vlastní osud. Celý svět ti v tom b u d e p o m á h a t , vše je
ve tvých rukou, tak k o n e j ! "

222
 Seznam literatury
1. Мень А. В. История религии: В поисках Пути, Истины и
Жизни.-Т. l . - М . , 1991.-191 с.
2. Дубров А. П., Пушкин В. Н. Парапсихология и совре­
менное естествознание. - М.: Соваминко, 1989. - 281 с.
3. Они «вышли из себя» и собрались около колокольни
Ивана Великого // На грани невозможного. 1996. № 4. С. 9.
4. Ландсберг А., Файе Ч. Встреча с тем, что мы называем
смертью // Жизнь земная и последующая. - М.: Политиздат,
1 9 9 1 . - 4 1 3 с.
5. Мишлав Д. Корни сознания. - К.: София, 1995. - 416 с.
6. Moody R.: Žizň posle žizni, Lenizdat, 1993, s. 475; česky
Život po životě.
7. Рампа Л. Ты вечен. - К.: София, 1 9 9 5 . - 3 1 7 с.
8. Вотяков А. А. Логос и магия. - Т. 2. - К.: ОПП «Книга»,
1 9 9 6 . - 3 5 2 с.
9. Бехтерева Н. П. Зазеркалье - по ту сторону? // Неверо­
ятное, любопытное, очевидное. 1996. № 13. С. 10-11.
10. Спивак Л. И., Спивак Д. Л. Изменение психического
состояния при нормальных родах // Сознание и физическая
реальность. 1997. Т. 2. № 2. С. 44-53.
11. Спивак Л. И., Спивак Д. Л. Феномен «выхода из тела»
// Сознание и физическая реальность. 1998. Т. 3. № 6. С. 36-
41.
12. Рицлъ М. Парапсихология: факты и мнения. - К.: Ни-
кацентр; Вист-С, 1999. - 368 с.
13. Поликарпов В. С Феномен «жизнь после смерти».- Ро­
стов н/Д: Феникс, 1995.- 573 с.
14. Сафонов В. И. Нить Ариадны. - М.: Физкультура и
спорт, 1990.
15. Судаков В. И. Феномен тысячелетий Григорий Грабо­
вой. - М.: Изд. А. В. Калашников, 1999. - 556 с.
16. Сандвайс С. Сатья Саи, святой и... психиатр.- СПб.:
Об-во ведической культуры, 1993.- 241 с.
17. Уотсон Л. Ошибка Ромео // Жизнь земная и последу­
ющая.- М: Политиздат, 1991.- 413 с.

223
 18. Ван РуллерД. Логическая случайность.- М.: Прогресс;
Литера, 1995.- 256 с.
19. Косырев Д. Раскрываем секреты филиппинских хиле­
ров // Чудеса и приключения. 1994. № 3. С. 6-9.
20. Косырев Д. Потомки Лемурии? // Чудеса и приключе­
ния. 1992. № 1-2 С. 19-23.
2 1 . Ли А. Г. Пси-хирургия и филиппинские хилеры // Па­
рапсихология и психофизика. 1996. № 1. С. 87-92.
22. Кандыба В. М. Чудеса и тайны всех времен.- СПб.:
«Лань», 1 9 9 7 . - 5 5 5 с.
23. Кондратов А. Сверхсекретная чертовщина // На грани
невозможного. 2001. № 2. С. 5.
24. Чудеса и приключения // Невероятное, любопытное,
очевидное. 1998. № 17. С. 11.
25. Дмитрук М. Телепортация «При дверех есть» // Чуде­
са и приключения. 1999. № 3. С. 2-4.
26. Рогожкин В. Ю. Эниология. - М.: Пантори, 2000. -
528 с.
27. Мизун Ю. Г., Мизун Ю. В. Бог, душа, бессмертие. -
Мурманск: Север, 1992. - 331 с.
28. Максимова И. Всегда инакомыслящий // Терминатор.
1997. № 2 . С. 21-23.
29. Джан Р. Г., Данн Б. Д. Границы реальности. Роль со­
знания в физическом мире. - М.: Объедин. Ин-т высоких тем­
ператур РАН, 1995. - 288 с.
30. Мастыкина И. Целительные руки Ивана Фомина // На
грани невозможного. 2001. № 2. С. 4-5.
3 1. Уляков П. И. Сравнение паранормальных способно­
стей, проявляемых в силовых полях // Парапсихология и пси­
хофизика. 1999. № 1.С. 18-20.
32. Закладный Е. М. Телепатия. Теоретический и практи­
ческий курс для развития телепатии. - 186 с.
33. Форд А. Жизнь после смерти. // Восток и Запад о жиз­
ни после смерти.- СПб: Лениздат, 1993. - 475 с.
34. Малахов Г. П. Целительные силы. Биосинтез и биоэ­
нергетика. - Т. 2.- СПб.: АО «Комплект», 1994.- 312 с.
35. Кондаков H И. Логический словарь-справочник.- М.:
Наука, 1976.-717 с.
36. Короткое К. Г. Свет после жизни. - СПб.: Культура,
1994.-339 с.

224
 37. Tichoplavová Т., Tichoplavov V.: Fyzika víry, Eugenika,
Bratislava 2004.
38. Гавриш О. Г. О физической природе биологического
поля // Сознание и физическая реальность. 1999. Т. 4. № 2. С.
51-55.
39. Дмитриева Л. Карма. Спецкурс лекций по основам
эзотерической философии, прочитанный в государственном
университете Молдовы в 1993-1994 гг.
40. Сергеев Г. А. Санкт-Петербург в психотронной блока­
де // Терминатор. 1994. № 2-3. С. 54-60.
41. Короткое К Г. Основы ГРВ - газоразрядной визуали­
зации // От эффекта Кирлиана к биоэлектрографии.- СПб.:
Ольга, 1 9 9 8 . - 3 4 4 с.
42. Коленикин С. Во имя духа, души и тела // Наука и ре­
лигия. 1999. № 12. С. 8-12.
43. Каленикин С Мы - как часть высшей реальности // На­
ука и религия. 1999. № 8. С. 2-7.
44. Редакционная справка // Бинар Аура Z. 1997. № 3. С.
30-31.
45. Крюк Э. А. Современная концептуальная модель энер­
гоинформационного взаимодействия // Бинар Аура Z. 1997.
№ 3. С. 14-17.
46. Кононов М. Подарок от бабушки Ванги // Терминатор.
1997. № 2 . С. 9-11.
47. Правдивцев В. Воспоминания о будущем // На грани
невозможного. 2000. № 14. С. 4-5.
48. Вейник А. И. Почему я верю в Бога // Целительные
силы. Вып. 2 (14). 1997. С. 19.
49. Гаряев П. П. Волновой геном // Энциклопедия русской
мысли. Т. 5.- М.: Общественная польза, 1994.- 280 с.
50. Физический энциклопедический словарь. - М.: Сов. Эн­
циклопедия, 1984.- 944 с.
51. Поликарпов В. С, Поликарпова В. А. Феномен челове­
ка накануне XXI столетия.- Ростов н/Д: Феникс, 1996. - 555 с.

52. Кошванец В. Звездные миры Николая Козырева /

Санкт-Петербургские ведомости. 2001. 12. января.
53. Артамонов Б. Инопланетяне - иная форма жизни? //
Чудеса и приключения. 1993. № 7. С. 22-25.

225
 54. Пожиратели материи II Санкт-Петербургские ведо­
мости. 2001. 17. января.
55. Буш А. Как попасть в Зазеркалье? // Аргументы и фак­
ты. 2000. № 51. С. 17.
56. Акимов А. Е., Тарасенко В. Я. Модели поляризацион­
ных состояний физического вакуума и торсионных полей.
EGS-концепции. - М.: МНТЦ ВЕНТ, препринт № 7, 1993. - 31 с.

57. Лисов Г. Герои уходящего века. Николай Козырев //

Невероятное, любопытное, очевидное. 1998. № 12. С. 4.
58. Козырев Н. А. Избранные труды / Сост. А. Н. Дадаев,
Л. С. Шихобалов.- Л: Изд-во ЛГУ, 1991. - 448 с.
59. Вейник А. И. Термодинамика.- Минск: Высш. Школа,
1968.- 464 с.
60. Шипов Г. И. Квантовая механика, о которой мечтал
Эйнштейн, следует из теории физического вакуума. - М.:
МНТЦ ВЕНТ, препринт № 20, 1992. - 64 с.
61. Адаменко В. Путешествия в будущее и прошлое воз­
можны // Чудеса и приключения. 1996. № 4. С. 10-13.
62. Ярцев В. В. Мир души. - Омск: Кн. Изд-во 1999. - 304 с.

63. Шипов Г. И. Теория физического вакуума. Новая пара­

дигма.- М.: НТ-Центр, 1993. -362 с.
64. Черкашин Н. Поезд-призрак. В лабиринтах времени //
Чудеса и приключения. 1996. № 5. С. 10-13.
65. Гугнина Д. Пассажирка «Титаника»? // На грани невоз­
можного. 2000. № 22. С. 6.
66. Валентинов А. Петля времени // На грани невозможно­
го. 1996. № 3. С. 7.
67. Налимов В. В. Спонтанность сознания. - М.: Проме­
тей, 1989.- 287 с.
68. Роциус Ю. Остановись, мгновение // На грани невоз­
можного. 1996. № 4. С. 6.
69. Казначеев В. П. Проблемы живого космического про­
странства // Интеллект планеты как космический феномен. -
Новосибирск: Изд. Дом «Альтмлла Ко, Лтд», 1997.- С. 5-28.
70. Казначеев В. П., Трофимов А. В. Космопланетарные
аспекты неизвестных психических феноменов // Интеллект
планеты как космический феномен. - Новосибирск: Изд. Дом
«Альтмлла Ко, Лтд», 1997.- С. 29-56.

226
 71. Сазеева Н. Н. Земля - живой организм, она дышит //
Аномалия. № 5. 1998. С. 6.
72. Яницкий И. Н. Физика и религия. - М.: Изд-во русск.
физич. об-ва «Общественная польза», 1995. - 65 с.
73. Яворский Б. М., Детлаф А. А. Справочник по физике.
- М . : Наука, 1985. - 512 с.
74. Акимов А. Е. Физика признает сверхразум // Чудеса и
приключения. 1996. № 5. С. 24-27.
75. Короткое К. Г., Кузнецов А. А. Модели интерференци­
онных, пространственно-полевых структур в биологии //
Биомедицинская информатика и эниология. - СПб.: Ольга,
1 9 9 5 . - С . 33-48.
76. Плыкин В. Д. В начале было слово, или след на воде.
- Ижевск: Изд-во Удмуртского ун-та, 1995. - 41 с.
77. Волченко В. Н. Духовная экоэтика в мире сознания и в
Интернете // Сознание и физическая реальность. 1997. Т. 2. №
4. С. 1-14.
78. Волченко В. Н. Информационные модели сознания в
номогенезе: философский, естественнонаучный и социаль­
но-психологический аспекты // Сознание и физическая ре­
альность. 1999. Т. 1. № 4 . С. 19-27.
79. Акимов А. Е. Пятое фундаментальное взаимодействие
// Терминатор. 1994. № 2-3. С. 21-23.
80. Мертон Э. Введение в теософию. Тонкие планы. - М.:
Велигор, 1 9 9 8 . - 2 2 5 с.
81. Силин А. А. На пути от знания естества к его творению
// Сознание и физическая реальность. Т. 3. № 3. 1998. С. 3-14.

82. Силин А. А. Тайна информации // Сознание и физиче­

ская реальность. 1999. Т. 4. № 1. С. 10-18.
83. Фредериксон Гуннер. Сознание, которое творит мир //
Новый мировой импульс. 1996. № 1. С. 12-14.
84. Московский А. В. Наш мир - чудо // Газета «Чистый
мир». 1996. № 4.
85. Каленикин С Космос как смысл Бытия // Наука и рели­
гия. 2000. № 8. С. 4-7.
86. Бороздин Э. К. К вопросу о сущности сознания // Со­
знание и физическая реальность. 1999. Т. 4. № 2. С. 16-21.
87. Клизовский А. Н. Основы миропонимания новой эпо­
хи. - Мн.: Mora Н - Вида Н, 1995.-810 с.

227
 88. Бороздин 3. К., Мартынова А. Ю. О свойствах Живого
// Сознание и физическая реальность. 1997. Т. 2. № 4. 1998. С.
53-63.
89. Ярцев В. В. Свойство человека объединять энергией и
информацией клетки своего физического тела // Сознание и
физическая реальность. 1998. Т. 3. № 4. С. 52-58.
90. Ярцев В. 3. Эфирное тело человека. - Омск: Кн. изд-во,
1 9 9 7 . - 176 с.
91. Шипов Г. И. Я знаю - Бог есть! / Газета «Чистый мир».
1996. № 4 .
92. Гоч В. Причина и карма. - СПб.: Марина, 1994.- 158 с.
93. Цвелев С. В. Странствие души.- М.: «REFL-ВООК»,
1996.- 310 с.
94. Акимов А. Е., Шипов Г. И. Сознание, физика торсион­
ных полей и торсионные технологии // Сознание и физиче­
ская реальность. 1996. Т. 1. № 1-2. С. 66-72.
95. Человек в беспредельности. - Самара: Агни, 1996. -
320 с.
96. Мулдашев Э. Р. От кого мы произошли? - М.: Пресс
ЛТД, 1999.- 349 с.
97. Архиепископ Лука. Дух, Душа и тело.- М.: Православ­
ный Свято-Тихоновский Богословский ин-т, 1997. - 138 с.
98. Ланда Б., Глазкова И. Странные сущности Тонких Ми­
ров // Чудеса и приключения. 2000. № 10. С. 8-10.
99. Юсупов Ф. О феномене пси-поля // Сознание и физи­
ческая реальность. 1998. Т. 3. № 6. С. 61-63.
100. Короткое К. Г. Аура с позиции физики // Сознание и
физическая реальность. 1997. Т. 2. № 4. С. 70-75.
101. Несмелова А. Всевидящее око Космоса // Тайная
власть. 1995. № 11. С. 3.
102. Сенатская Г. С. Геокреационизм и геоэтика // Созна­
ние и физическая реальность. 1997. Т. 2. № 4. С. 84-88.
103. Юрьев В. Н. В тонких мирах.-Донецк: Сталкер, 1998.-
213 с.
104. Короткое К. Г., Кузнецов А. А. Фантом листа: новый
этап понимания // От эффекта Кирлиан к биоэлектрографии. -
СПб.: Ольга, 1 9 9 8 . - С . 202-211.
105. Бобров А. В. Полевая концепция механизма сознания //
Сознание и физическая реальность. 1999. Т. 4. № 3. С. 47-58.

228
 106. Демкин С. Живые после смерти /У Чудеса и приклю­
чения. 1999. № 4 . С. 32-33.
107. Полонников Р. И., Хлуновский А. Н., Юсупов Р М.
Биомедицинская информационная система для оценки и про­
гнозирования динамики возможного развития процессов в
организме и сознании // Биомедицинская информатика и эни-
ология. - СПб.: Ольга, 1995. - С. 12-32.
108. Дубровский Д. И. Психика и мозг, результаты м пер­
спективы исследований // Мозг и сознание. - М.: Философ.
об-во СССР, 1990.-С. 3-30.
109. Рампа 77. За пределами 1/10. - К.: София, 1995.- 315
с.
100. Советский энциклопедический словарь.- М.: Сов. эн­
циклопедия, 1981. - 1570 с.
111. Жвирблис В. Е. Материя и сознание в модели вложен­
ных миров // Сознание и физическая реальность. 1996. Т. 1.
№ 1-2. С. 55-58.
112. Межлумянс. На грани невозможного // На грани не­
возможного. 1995. № 12. С. 8.
11З. Речкалова Е. Цыганский гипноз // Терминатор. 1997.
№ 2. С. 29-30.
114. Волченко В. Н. Неизбежность реального и постижи-
мость тонкого мира // Сознание и физическая реальность.
1996. Т. 1.№ 1-2. С. 2-12.
115. Сазеева Н. Сотворение и эволюция мира // Аномалия.
1999. № 3. С. 6.
116. Stojanová, К. Vanga jasnovidnaščaja i isceljajuščaja, Sov.
sport, 1998, s. 128; česky Stojanová, K.: Jasnovidka Vanga.
117. Каструбин Э. M. Трансовые состояния и «поле смыс­
ла».- М.: КСП, 1 9 9 5 . - 2 8 8 с.
118. Кто построил великие пирамиды Гизы? II Наука и ре­
лигия. 1999. № 9. С. 7.
119. Сапунов Б. В. Воздействие икон // Аномалия. 1996. № 3.
120. Мельников Л. Рок или совпадения? // Чудеса и при­
ключения. 1999. № 7. С. 14-15.
121. Бутусов К. Можно ли сфотографировать воображае­
мую картину? // Невероятное, любопытное, очевидное. 1998.
№ 10. С. 2-3.
122. Горбовский А. Другая жизнь? - М.: Знание, 1992. - 78 с.

229
 123. Прицкер Л. С. Невидимая реальность. - Алма-Ата:
Гылым, 1 9 9 1 . - 112 с.
124. Ракпа Л. Огонь свечи. - К.: София, 1996. - 255 с.
125. Боковиков А. А. Открытие кремниевой формы жизни
на Земле // Сознание и физическая реальность. 1998. Т. 3. №
6. С. 43-52.
126. Мананков А. В., Пшеничкин А. Я. О возможности ми­
неральной формы жизни (Заключение ТОМО РАН) // Созна­
ние и физическая реальность. 1998. Т. 3. № 6. С. 52-54.
127. Рохи А. Славное море - Священный Байкал // Тайны
XX века. 1999. № 6 . С. 8-9.
128. Валентинов А. Зловредное действие бранных слов //
Невероятное, любопытное, очевидное. 1998. № 3. С. 7.
129. Дмитриев Е. Невероятное происшествие на космиче­
ской станции «Салют-7» // Невероятное, любопытное, оче­
видное. 1998. № 9 . С. 6.
130. Девид Хайат. Жизнь и любовь после смерти.- К.:
Октопус; 1 9 9 7 . - 2 0 0 с.
131. Монро Р. Путешествия вне тела. - К.: София, 1994. -
256 с.
132. Moody R.: Žizň posle žizni, Sofija 1994, s. 350; česky
Život po životě.
133. Пряничников H. Кем ты был да того как есть? // На
грани невозможного. 1995. № 12. С. 5.
134. Голдовский Б. Путешествие в прошлую жизнь // На
грани невозможного. 1996. № 3. С. 10.
135. Правдивцев В. Должно вам родиться свыше // На гра­
ни невозможного. 1999. № 22. С. 5-6.
136. Бутусов К. Странствие души // Чудеса и приключе­
ния. 2000. № 8. С. 24.
137. Гендель М. Космогоническая концепция. - СПб.: АО
«Комплект», 1999.- 388 с.
138. Монро Р. Окончательное путешествие. - К.: София,
1 9 9 9 . - 2 8 8 с.
139. Уляков П. И. Биополяроны в энергоинформационном
пространстве // Парапсихология и психофизика. 1997. № 1. С.
46-47.
140. Акимов А. К., Шипов Г. И. В миллиард раз быстрее
света // Терминатор. 1997. № 7-8. С. 22.

230
 141. Интервью с академиком РАН Раушенбахом Б. В.
«Единство составляющих миров» / Санкт-Петербургские ве­
домости. 2001. 29 марта. С. 5.
142. Акимов А. Е., Тарасенко В. Я., Шипов Г. И. Торсион­
ные поля как космофизический фактор / Биофизика РАН.- Т.
40.- Вып. 4.- М.: Наука, 1995.- С. 938-943.
143. Мертон Э. Введение в теософию. Космическая ие­
рархия.- М.: Леди-Л, 2000. - 228 с.

231
 České prameny
Dějiny Ruska, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 1996.
Encyklopedie antiky, Academia, Praha 1973.
Ilustrovaná encyklopedie: Fyzika, Fragment 2000.
Kleczek, J., Vesmír kolem nás, Albatros, Praha 1986.
Lexikon východní moudrosti, Votobia, Olomouc 1996.
Malíšek, V.: Co víte o dějinách fyziky, Horizont, Praha 1986.
Monroe, R. A.: Daleké cesty, Lott, Praha 2003.
Moody, R. A.: Světlo po životě, Odeon, Praha 1994.
Muldašev, E.: Z koho jsme vznikli?, Univerzum, Praha 2003.
Nakonečný, M.: Lexikon magie, Ivo Železný, Praha, 1995.
Nakonečný, M.: Lexikon psychologie, Vodnář, Praha 1995.
Obdržálek, J.; Vaněk, A.: Termodynamika a molekulová fyzi­
ka, UJEP PF, Ústí n. L. 2000.
Schmidbauer, W.: Lexikon základních pojmů, Naše vojsko,
Praha 1994.
Soubor map „Poznáváme svět", Ústřední správa geodézie
a kartografie, Praha 1960-62.
Všeobecná encyklopedie I-IV, Nakladatelský dům OP, Praha
1998.
Zeměpisný atlas světa, SHOCart, Vizovice 2003.

232
 Poznámky
I
Meň A. V., Istorija religii: V polskách Puti, Istiny Žizni,
Moskva, 1991 - p o z n . aut.
II
V Eugenice jsme v roce 2002 vydali knihu prof. S. P. Ruhela
s názvem Sai Baba - Život a dílo a v roce 2005 vydáváme text Sai
Baby s názvem Umění žít - pozn. red.
III
s tímto pojmem se můžeme setkat i v poněkud odlišném
pojetí viz A. Ignatenko: Schola Vitae - pozn. red
1V
legendární „ruská Atlantida" - pozn. překl.
V
v roce 2005 vydáváme v Eugenice knihu Anatolije Někrasova
Egregory - pozn. red.
VI
Pozdrav, kterým se zdraví kartuziáni, trapisté a někteří jiní
řeholníci celý rok, mimo týden po velikonoční neděli, kdy se poz­
dravují memento vivere (pamatuj na život) - pozn. překl.

233