Stanislas de Guaita

HAD GENESE
KNIHA II

Kl k ern magii

Meditatus sum graviter die ac nocte super hisce, quae videram, legeram, audieram, didiceram... Audividi omnes, spernebam nullum... Non enim scientia mali, sed usus damnat... H.KHVNRATH: Amphiteatrum sapientiae aeternae, pag.146-147

(z francouzskho originlu Le serpent de la Genese: La clef de la magie noire peloil Bohumil Janouek, doslov napsal Milan Nakonen, vydalo nakl. & vydav. VOLVOX GLOBATOR, Praha 1996)

Pedmluva

elem na druh sedmiky je objasnit a vdecky interpretovat souhrn fakt a legend, uvedench v pojednn o sedmice prv. Kl k ern magii m dychtivm tenm otevt posledn svatyni onoho chrmu Satanova, jeho ndvom, zatarasenm haraburdm bezejmennch feti a promenm podivnmi modlami, ji proli v na spolenosti. Aes nummos, lapides, cadaver, simulacra, nihilque...1 V jasnm svtle spat opt ono pandemonium, kter nedvno prohledvali potm nebo vyzbrojeni jenom matnm svtlem svtilny, a do jeho podzemnch chodeb, navtvovanch halucinujcmi temnotami. Vidt je dobr: poznat je jet lep. Odstup fantasmagorie sabatu a postup msto tomu, jen chce poznat bla takovho, jak je! Hodina satanskho zjeven udeila. Svtostnice se otvr a modla, skvc se kosmickm a vude skrytm ohnm, kter je jej vlastn podstatou a ivotem, odhaluje posledn tajemstv svho vraednho bezvdom. Tento svazek vysvtluje a opravuje svazek pedchoz: napravuje obrazy pevrcen nebo padlan umnm mistra kouzel: na dvj msto stav zvrcen obzory, poctivm svtlem nahrazuje podvodn svit pekelnch pochodn, jen tak ochotn poruuje tvary a hraje livmi barvami. Tento svazek zkrtka obnovuje normln perspektivy msto perspektivy sabatu (zcela uml a podporujc kouzla), je dsila oarovan oi na kozlov rovni. Vysvtlujc paralelismus sedmi kapitol prvnho a druhho svazku se nm zdl bt otrockou metodou, j, jak se domnvme, nen nutno se pidret. To by znamenalo zci se zvlt vydatnho systmu tarotovch souvztanost. B ne tak - jak za to mme - o optn opakovn fakt, zmnnch v knize pedchoz za elem rozboru jejich mechanismu, jako spe o stanoven veobecn teorie okultnch sil, rozhodn syntetick, jej znalost by naim tenm umonila, aby sami od sebe poznvali - i kdy bude teba soudit a priori - zpsob i pinu nejen tch fakt, kter jsme vybrali za pklad, nbr bez rozdlu vech podobnch, kter se kadodenn nasktaj badatelovu dvtipu. Pokusme se alespo v nkterch ppadech, oznmench v I. svazku, o pizpsoben zsad fakt, co by bylo zbyten dlat u vech. Dokonce se nebudeme rozpakovat - aby se peruila jednotvrnost abstraktnch badn - abychom podepeli sv teorie novou kritikou pomoc novch, tu a tam uvedench pklad. arodjstv neboli ern magie, kterou ostatn definujeme jako uit okultnch sil prody ke zlmu, se li od vysok a bosk magie temi hlavnmi body: Pedn odlinm zmrem, pak stupnm znalosti nebo neznalosti uvanch prostedk a konen odlinmi vsledky. Avak poznamenali jsme v jedn knize, a nememe se ji k tomu vracet, e mg i arodj uvaj ke zcela rznm elm, ke zcela rznm inm jednoho a tho initele, obma spolenho: astrl. To znamen, e nae druh sedmika (Kl k ern magii) se omez tm jen na studium astrln rovn,2 nadsmyslnho bojit, kde na sebe za rachotu hromu narej ohniv me Michaelaarchandla a blesky metajc vidlice Satana-Panthea. Hrozn souboj! Z jedn strany osudn zpasnk Hyl, slep instinkt, hromadn obluda reakcionovan sravmi individulnmi vnmi, z druh strany svat bojovnk Ark, jasn inteligence, vdom sjednocen na rovni prozetelnostn: to je legendrn andl a dmon, potkajc se rovnmi zbranmi v kraji kosmickho ohn! Hle, astrl - ohniv vidlice v drpech Satana, plamenn me v rukou Cherubovch. Mohli
1 2

Tryphon, mnich a bsnk XII. stolet, citovan Viktorem Hugem (Bdnci II). Zejmna v jejch vztazch k fyzick rovni.

bychom pipojit v duchu uen gnostick koly: Hle, vetvar astrl a promniteln psobce: chvli sm Satan, kdy podlh hromadnm silm zla, pak opt svtlo slvy vyvolench a mystick tlo Ducha svatho, je-li uvdn do pohybu prozetelnostnmi silami. Svdomit studium astrlna shrnuje oba tyto paradoxn jevy, z eho plyne, e Kl k ern magii nezjednv pouze pstup k budov zavrench vd, nbr me tak otevt chrm, ne-li svatyni vysok a bosk magie. Pro chrm, a nikoli svatyni? Nehled toti k astrln rovni, o n vme, e je v podstat spolen obma neptelskm vojskm, nebeskmu i pekelnmu, mg je inn i na jinch rovnch, zcela neznmch zastncm kouzel. Podobn viny jsou dostupn jedin vzletu orla nebo mystick holubice, kdeto neist houfy sov a sup arkna nikdy nepotsn neposkvrnn ter.1 Nediv se, mil teni, setk-li se na kad strnce tohoto svazku s teoriemi, kter stejn zajmaj hierofanty svtla i hierofanty noci. Pedevm se varuj domnnky, e v tomto II. svazku jsou zhutny vechny vn principy kabaly a svat magie. Obsahuje pouze v nepmm zpsobu jejich mn vzneen nauky a my tentokrt asi sotva pekrome pozemsk psmo, kter v tet sedmice smle pejdeme, abychom osvtlili, se nae sly sta, straliv problm zla. I tehdy bude ve daleko toho, aby bylo vyloeno. Jin dlo, pozdj, zlb-li se Bohu, bude elit poslednm odhalenm tradicionln vdy mg: alespo to, co z nich lze prozradit nam skrovnm prostednictvm, se v prav as objev na svm mst. Bu ostatn pesvden, e posledn slovo tchto arkn nikdy nevykneme ani my, ani nikdo jin. Chce se dozvdt hlubok smysl toho? Ten je: I kdy pedpokldme, e by pln zasvcen adept svolil k tomu (a to je nemon), aby nebesk Isis byla zbavena svho poslednho zvoje, ruka znesvcovatele, kter nhle ochromla, by nebyla schopna svatokrdee. Vrazy by vypovdly slubu jeho mylenkm, ba i v domnnce, kde by je pokldal za vhodn, by je vyjdil e tob neznmou. Nechme metafor. Sly, co pedpovd jeden z esoternch mistr takovmu adeptu: m ve se povznese v nadsmysln sfe, m vce se pibl nevyzpytateln bytosti, o n rozjmat, m bt jeho tstm, tm mn bude moci sdlit blinm svoje poznatky, nebo pravda, kter se mu dostv v nadsmyslnch a stle vce zobecnnch tvarech, nebude nijak moci bt vtsnna do rozumovch, smyslm pstupnch tvar, kter j bude chtt dt. Zde prv pobloudili mnoz mystit rozjmai. Jeliko dostaten neprozkoumali troj modifikaci sv bytosti a protoe neznali vnitn sloen lidsk tverky, nebylo jim znmo, jakm zpsobem se dje pemna ide, jak v ad vzestupn, tak v ad sestupn, take smujce ustavin chpavost a inteligenci a neince rozdl mezi plody sv vle dle toho, zda psobila na to nebo ono z tch modifikac, dokazovali asto opak toho, co chtli dokzat, a z jasnovidc, jimi snad byli, se stali vizioni.2 Tyto dky Fabre dOliveta se budou zdt nezvratn kadmu, kdo zn teorii trojjedinho lovka. Jako pklad k doloen ve vypsanho projevu uvd tento theosof nejznamenitj poblouznn nejgenilnjho jasnovidce modern doby, onoho zvratnho Jakuba Boehma. jej SaintMartin, jeden z prvnch uitel Fabre dOliveta, nevh prohlsit za velik svtlo, kter se objevilo na zemi po Tom, kter je svtlem samm.3 Tento nevzdlan umlec, jeho odvn pohled (prav Fabre dOlivet) pronikl a do bosk svatyn, toti skuten necouvl ped dnm tajemstvm.4 Nejsa spokojen tm, e se pohrouil do propasti Vodh, ani by zahynul a spatil blesky, lehajc z Jahvovy tve, ani by zemel tento velik myslitel, opojen principem ohn, pokouel Hospodina! Jakub
1

Tm mnme obyejnho arodje a sly jm uvan. Prvn dl Hada Genese dostaten osvtlil, na jak nzk rovni zhovadilosti a mravnho otroctv stoj emeslnci ernoknnictv (gotie). Nicmn nesmme zapomenout, e Satan se podle poteby promuje, chce-li znepokojovat i samu rove intelektuln. Le na tto rovni m jmno Blud (dl I.) a v tto podob nem co init s arodjstvm ve vlastnm smyslu. Jestlie jsme tedy mluvili (dl I., kap. 7.) o ernch magicch mylenkovho umn, byl to ir esotern pojem a teni ji zasvcen se nemohli mlit o duchu kter nm tm diktoval tento aforismus. Nen odvtv lidsk innosti, kterho by Satan nebyl s to se zmocnit a prosknout jej, jako nen odvtv lidsk innosti, je by bosk inspirace nemohla poslit a zulechtit. (Dl I.) 2 Zlat vere Pythagorovy, str. 359-360. 3 Listy psan Kirchbergrovi z Liebistorfu, str. 9 knihy Correspondence indite de Saint-Martin, vydan Schauerem a Chuquetem (Pa, 1862). 4 Zlat vere, str. 360

Boehme chtl povdt ve, zjevit ve nepokryt, ve a k pedvnm koenm prody a samho Boha... Tehdy bylo jeho pero ranno malomocnost a jeho jazyk vatlavost. Neme zapt, e Boehme nezaplatil svoji odvlivost pli draze. Zd se nm tak alespo, pirovnme-li tohoto jasnovidce s tolika ubohmi vizioni, kte byli stieni slepotou, lenstvm, nebo smrt za to, e sestoupili do propasti, zcela zavriteln v porovnn s boskou hlubinou: za to, e zniili svoje ztelnice v oslniv zi pekla, a konen - je-li teba povdt ve - za to, e vyerpali svoji substanci, evokujce bytost, kter se neprojevuje dve, dokud ji lovk nestvo ze sv touhy, dokud ji neuhnte ze svho tla a ze sv krve a dokud ji neoiv a nenapoj svm ivotem: nebo Satan neexistuje v tom smyslu, jak si jej pedstavuj psn pravovrn agnostikov, nenapraviteln zaujat pro oficiln manicheismus. Toto umn prv tak sebevraedn jako vradc - autovampyrismus (samouprstv) evokujc nicotu, tvoc bla, je obsaeno v tajemstvch, je se tato kniha pokus rozeit. II. Avak dve, ne objasnme obvykl dla ernho mga, naznaive, jakmi prostedky, jakmi zbranmi a jakou taktikou dovede jeho nestupn vle dobvat vtzstv a nespravedlnosti, je teba vyklidit pole zpozdilch domnnek a lidovch pedsudk, aby se nezavdala pina k nedorozumn. Pesn rozlien na to me vystait, avak toto rozlien se pmo vnucuje, a mgm se dvalo za zl, e se domnvali, e mohou obejt tuto pekku, pokldajce za mn zahanbujc temnoed vyvat svou theosofickou kanavu, ani by pedevm rozmotali tak kiklav padeno. Jin pokldali za pohodlnj rozetnout tento gordick uzel libovolnm pisvdenm nebo popenm: avak podle toho, zda rozhodli v tom nebo onom smyslu, zbyten pobouili svdom prostch, anebo pronesli podle vle uenc njak bezvznamn tvrzen. Tento zhadn otaznk, kter se zved na prahu prodnch vd, i samotn matematiky, rovn jako na prahu filosofie a historie, je zde zeteln napsn: Existuje nadpirozeno? S vhradou pesnho uren, kter bude nsledovat, zn nae odpov kategoricky: NADPIROZENO NEEXISTUJE. Mohou-li nm bt namtnuta takka nepoprateln a dokonce i experimentln potvrzen fakta, s nimi bn mluva spojuje epitheton nadpirozen, neme to vzbudit nejmen pochybnosti. Hlavn vc je, abychom se dohodli na slovech. A toto slovo zde vede ke zmatkm a, co je jet hor, pispv k diskreditovn theologickch vd, favorizujc pod jejich ochranou jedno z tch mnn, kter se nejvce p pravd a urej i sm zdrav rozum a kter se rozila po svt k velik radosti fanatik a hlupk, toti vra v boskou libovli, je d vesmr, nedbajc prodnch zkon a asto jim i odporujc. Jestlie njak slovo pipout nebo se zd pipoutt nkoliker vznam, neslu se, abychom dali pednost tomu, kter se dovolv kmenovho slovozpytu bez jmy penesench vznam, kter jsou z nich odvozeny na zpsob nikoli ji zkonn spojitosti, nbr spojitosti rozumov, upraven dle nezmnitelnch zkon analogie? (Analogie, tvr princip kadho pirovnn, jako i kad syntzy, tvo skuten spojit ady odvozench vznam, kter jsou ke smyslm ist kmenovm v tm pomru, jako adoptovan synov k dtem v manelstv zrozenm.) Vrame se ke slovu nadpirozen, kter se obecn pojm ve vlastnm a nikoli penesenm smyslu. Rozeberme je: z eho je odvozeno? Nesporn ze slova proda.1 Co je tedy proda? Pesn vklad nelze podat tak snadno, jak bychom se v prvnm okamiku domnvali. Siln pochybujeme, e ve slovnku myslitel je slovo, kterho bylo he zneuvno. Kdykoli njak pislek bloudc v labyrintu bytoslov - spolen osud vech, kte chtj bez obalu pojednvat o principu bytost nebo o jejich pvodu nebo podstat - se ocit v zkch, dovolv se nevyhnuteln slova proda, aby zakryl zmatek ve svch mylenkch a pod zdnlivou hloubkou zastel nejasnost
1

Koen slova natura (proda) je natus (zrozen), take kdybychom chtli ut zvr, kter se zd trochu paradoxn, mohli bychom ji pozlobit pvrence nadpirozenho, odvodce etymologicky toto: Kesansk nboenstv samo je pirozen, ponvad Kristus je inkarnac boskho Syna, zrozenho z Otce od vnosti: Et ex patre natum, ante omnia saecula... Deum de Deo. - Je to tedy Bh pirozen? - Ale my nehodlme dle pokraovat v tomto mudrovn. Jedin Bh je nadpirozen, ponvad on neexistuje, on je.

nebo nedostatenost sv mylenky. Proda! Ta odpovd vemu: dky tomuto substantivu se dn nedostane do zkch. Proto tak ztratilo vechen kategorick vznam, urit rz a pesn smysl, tak jako penz, kter byl dlouho v obhu: obraz na nm nen ji znateln, zbv sotva obrys neuritho profilu. Dky filosofickm frzistm je slovo proda vraz, kter zna ve a nic. Podle onoho stnu vznamu, kter j zbyl, bychom mohli ci, e proda je to, co existuje, jako zase Bh je ten, kter je. Pipustme-li tedy tuto vulgrn definici, meme ji ci, e je prv tak absurdn tvrdit existenci njak vci nebo njakho zjevu vn prody, jako by bylo chimrick pedstavovat si njakou bytost nebo mocnost vn Boha. Jestlie pirozen znamen tolik jako to, co existuje, pak nadpirozen znamen tolik jako to, co je mimo existenci, co zase znamen, co neexistuje. Tomu lze nesnadno uniknout. Slovo nadpirozen, uit o prodnch zjevech, se nm zd prv tak komick, jako by bylo slovo nadbosk, uit o bytostech duchovnch. Chceme-li slovu proda dt jeho prav smysl a obnovit cel jeho dosah, je zajist teba, abychom poali odhalovat nkter nejvy tajemstv vdy. O to se prv pokusme ve III. svazku (Problm zla), a budeme zkoumat produ v jejm principu, v jej bytnosti, v jej substanci a v jejch incch: jak si ji teba pedstavovat v jej neporuenosti, ped pdem Adama, a konen, co se z n stalo ve veobecn materializaci zpsoben touto katastrofou a rozmnoenm nebeskho Adama v prostoru a ase. Vecky tyto otzky jsou spolu velmi zce spojeny a nleej, jak se zd, do ltky na tet sedmiky. Program druh sedmiky (Kle k ern magii) skuten nevyaduje dn takov rozbor Tajemstv 2dq (kadom) - ili prvotnch princip - a tajemstv 2lwj (olam) - ili konench osud se dotkaj na ptomn tze dost nepmo. Uvaujeme o pozemskm lovku na tom vvojovm stupni, kam jej zanesla vlna ivota na na planet, a zkoumme, jak dalece me jeho zloba svst ke spoluvin ivelnou produ, jejm osudnm zkonm je lhostejn, slou-li zvrcenosti i pomhaj-li dobr vli bytost, kter jsou s to upotebit tyto zkony za elem ukojen svho egoismu, nebo za elem vykonn obecnho dobra. Avak nae tet sedmika (Problm zla) pipout zcela jin rmec. Vizte, jak se roziuje obor, kter m obshnout: Na jedn stran, na vchod, dosahuje mystick obzor a ke zplozen vn prody,1 k vyhlen zkladnho nazen ped pdem Adama, na druh stran, na zpad, se thne a ke konci svta a k optnmu scelen kmennch soustek v jednotu, a ke zbonn Adama v ln vnho slova. A u vysvtlen tchto arkn, je ostatn nesouvisej s pedmtem tohoto svazku, vyaduje jakkoli rozbory, pece bude nutn, abychom se jich nkolika slovy dotkli ji nyn; nebo bychom nemohli odpovdt, by i strun, na otzku: Co je vlastn proda? - ani bychom naznaili nkolika pevnmi a strunmi rysy historii pdu, vyjdenou, nikoli ji slovy kosmogonick bajky, nbr v duchu esotern a tradicionln syntzy. I mimo otzku pirozenho a nadpirozenho, kterou nae odmlen v tto ltce nechalo nerozeenou, poskytuje toto nsiln zashnut do programu knihy III. jet tu vhodu, e objasuje pvod astrlna, kter by jinak zstal zcela temn. Zrove nm toto odboen, kter ihned budeme st, umon osvtlit zkladn rozdl mezi vchodnmi a zpadnmi theosofickmi kolami, jeho meze, jak se zd, je tm spe nutno urit, m mn byl a do dneka pociovn. Zdalipak na nj nkdo upozornil ped nmi? V kadm ppad doufejme, e veejnost dovede ocenit dleitost pesnho rozlien, kter se nm zde zd bt nezbytn. Zkoumme-li toti rzn zdroje okultnho uen, ocitme se ped dvma zcela rznmi proudy, ped tradicemi sob takka odporujcmi.2 Prvn proud (toti proud mojskho esoterismu, jej vykld Fabre dOlivet, a vbec proud tajn nauky zpadn, a se pidrme ryz kabalistick tradice, nebo sledujeme tradici mystik od Alexandrie a po nai dobu, projdouce gnosi, temple, rosekruciny, Paracelsa, Fludda, Crollia a kolu jasnovidc: Boehma, Gichtela, Leadeov, Martinesa, Dutoit-Mambriniho, Saint-Martina, Molitora atd.) - prvn proud ns pivd pmo k pojet absolutna vnho ivota a prody jako jsoucnosti, kdeto smyslm pstupn a nejist proda a materiln a konkrtn vesmr by byly pouze jejm produktem na zpsob nahodil chylky, tj. nahodilou nehodou.
1 2

Boehme. Odporujc co do vchodiska jejich kosmogonie, nikoli vak co do jejich uen o velikch zkonech nynj prody. V tomto ohledu jsou ob koly velmi asto v pln shod.

Vn proda, uvaovna ped pdem, plodn cho Boha (kterho projevuje, rodc svj logos), by tvoila onu sfru bosk jednoty (pleroma Valentinovo), v n se harmonicky pohybuj vechny bytosti uvnit emanovan, jejich souborem je Adam Kadmon,1 jinak slovo. Slovo zplozen z nerozlunho spojen pouhho ducha a ivouc univerzln due, anebo, chcete-li, radji muskho Boha a ensk prody; Slovo, ideln Adam-Elohim,2 na rozdl od jednoho z jeho d, kter by bylo mono pojmenovat Adam-Eloah.3 V tom meme spatovat pvodce a zrove ob on nehody, o n ihned promluvme. Jak dolo k tto nehod? Nerozumnost Adama, uvaovanho (v nejnim smyslu) jakoto Eloah stejn podstaty se slovem, jeho ivm orgnem jaksi byl pi svm potku. Msto aby il asten v matesk substanci bosk prody a v jednot se slovem - Adam, ponoukn nachaem vxn (egoismem), chce poznat a pochopit produ v n sam (v jej zkladn podstat pedchzejc boskmu tvrmu polibku bytosti, v tom, co Boehme nazv jejm temnm koenem, zkrtka v jej dloze ped oplozenm). Zmocnit se tto okultn podstaty, je pedchz znmu zpodstatnn tto osy monho ivota, kter by chtl bt, avak kter nen, to bylo lenou touhou Adama-Eloaha. Nesmysln se vrh do propasti, hled zde svtlo, svobodn a vemocn ivot, avak nalz tu pouze temnotu,4 vzbuzujc zkost, dychtc a stle zklaman, neplodn muka, slep sil... Propad se v nicotu, dychtc po byt, kter vysv jeho ivot a jej larvou, neustle sranou, se brzo stane.5 Avak prozetelnost, vy inteligence prody, pedvdala tuto hroznou monost; i vysl tvr paprsek do propasti. To je Paracelsovo a Boehmovo Fiat6 - a lk pipravovan silou cel vnosti
1 2

3wmdq 2da

2yhla 2da Avak prav jmno vnho slova je Jahve Elohim: 2yhla hwhy (Viz poznmku, kterou jsme uveejnili v dle Na prahu tajemstv.) Tato nevysvtliteln totonost lovka, uvaovanho ve sv univerzln podstat, s Bohem, pokud je projevovn svm slovem - tvo velik kabalistick arknum: a) Co je Adam ve sv univerzln podstat, neme bt vyjdeno bez pedchozho pouen vzhledem k tomu, e evropsk civilizace, kter zdaleka nen tak pokroil, jako byla civilizace asijsk a africk ped Mojem, nedospla dosud k tmto univerzlnm mylenkm a chybj j tud slova k jejich vyjden. b) Co je Adam ve sv partikulrn podstat, lze vyjdit, akoli tato idea, rozdlen v mylence Mojov, se nm jet jev v univerzln form. Adam je to, co jsem nazval krlovstvm lidskm a co se neppadn nazv lidskm pokolenm; je to lovk ve vznamu abstraktnm, tj. veobecn souhrn vech lid, kte tvo, tvoili a budou tvoit lidstvo; kte se t, tili a budou tit lidskmu ivotu; a tento souhrn, takto uvaovan jako jedin bytost, ije vlastnm univerzlnm ivotem, kter se dl a obr v jedincch obojho pohlav. Uvaovn v tomto smru, je Adam muem i enou. (Can, str. 29-30) V tomto velmi pozoruhodnm cittu Fabre dOliveta se mluv nejprve o slovu i Jahve-Elohimech neboli Adamu-Kadmonovi a pak o tlu slova i Adamu-Ev neboli Adamu-Eloahovi.
3 4

hcbcqypfh3pla2da

1vx choek Mojv, zahalujc 2wht tehom; a ve shod s helnskm esoterismem: Velik noc Orfeova, noc-matka, dloha Prothyreina (velik bohyn) dve, ne je oplodnna velikou bytost, zrod prvorozenho univerzln logos, z nho vyjdou vichni bohov po prech (srov. Hymny orfick). 5 Zaznamenejme zde dv hlub tajemstv: I. Koen temnoty by se byl nikdy neukzal navenek, protoe je sm o sob nicotou, kdyby jej nebyl projevil Adam, sdliv mu sv byt a poskytnuv mu svou vlastn substanci. Takto jej realizoval, noe se do nho, a odtud zlo, produkt tto exteriorisace - zlo, jemu nebylo souzeno, aby se objevilo v prod. II. To nm osvtluje zdnliv podivnsk mnn Fabre dOliveta, kter komentuje Moje: ivot Adamv, kter plynul majesttnm, tichm krokem do vnosti, se nhle zastavil a poal se pohybovat opanm smrem. Vrtil se tedy z noci, z n vyel, a to byl prostor; couvl do vnosti, a to byl as. (Viz Can, poznmky, str. 202). 6 Jedin nsledkem dost hrubho omylu mohli tito velic muov zastvat takov mnn. Fiat lux, to je zn zpodstatnn, odhalen prody-podstaty. Fiat tedy pedchz pdu. Co zmtlo Paracelsa a Boehma pi vkladu tohoto Mojova vere (Genese 1, 3), byla domnnka pdu, jen pedchzel pdu

pejde v innost pro spsu Adamovu. Temnoty pedvn pout (tato zkladn zsoba, kam se pichz zpodstatovat, odrejc se tu, neviditeln svtlo pouhho Ducha), tyto temnoty jsou utkny ze t potencilnch sil, spojench do fysiogenick baterie: Ze sly stlaujc (matky hustoty), sly roztaiv (matky dkosti) a konen sly otiv, vznikajc ze zpasu tchto dvou sil (matky principu ohn). Tento troj dynamismus, okultn zklad veho bytostnho ivota, se zmocuje Adama-Evy. Roztaiv sla, roziujc Adamovu substanci, rod lbh Abela, terick prostor, prvek odstediv; sla stlaujc rod 3yq Kaina, asrozdlova, prvek dostediv. Nebo podlhaje zmn, poznv Adam as; stvaje se tlem, poznv prostor. as zhuuje prostorovou terickou substanci v mlhovinu; Kain pemh Abela, z eho vznik hmotn svt, kter se organizuje na zklad tet vlastnosti Propasti (otiv sly), kter plod tv Setha, siderln rozvren adamsk substance v prostoru prostednictvm asu. Boehmovo Fiat1 neboli paprsek vyslan prozetelnost rozehl v propasti astrln svtlo slunen systmy se organizuj... Od t doby se bude Adam rozkladem na kmenn initele prostednictvm asu it do vech svt, kter kolotaj v prostoru, a do dne plnho oitn a nvratu k jednot scelenm dlitelnho prostoru a plnm znienm asu rozdlovae. To je asi podstatou tohoto uen,2 a u chceme s Boehmem a celou mystickou kolou myslit na dvoj postupn pd: pd Lucifera-Eloaha, jen byl prvn pohlcen bezednmi temnotami prodypodstaty (ped osvcenm) a - aby svedl Adama-Evu - zahaluje se do vxn) nachaa (tet vlastnost Propasti), do on zkost vzbuzujc rotace (psoben dvma silami, stlaujc a roztaivou), kter je utajenm zkladem dvojho ivota, psychickho a volnho, vech stvoench bytost; aneb a pedpokldme s Mojem, jak vykld Fabre dOlivet, e nacha, neosobn sla, dostail k pivodn pdu Adama-Evy. Ostatn mlo zle na tom, zda ped Adamovm pdem jin Eloah-Adam (pojmenovan pedtm Luciferem) prvn poruil nebeskou rovnovhu nebo ne. Nebo pipustme-li s mystickou kolou domnnku o dvou postupnch pdech, Lucifera a Adama, z nich prvn pivodil druh, zstv nicmn jist, e Lucifer alespo klesl sm od sebe, ani by njak zl duch byl pvodcem jeho mdloby. Tud vklad vdomho pokuitele nijak nen nutn k vysvtlen pdu. Zda se do toho takov bytost vmsila nebo ne, je spor podrunho vznamu, kter nem dlit theosofy, kte spolu v ostatnm souhlas. Jakkoli je n vklad lakonick, charakterizovali jsme jm dostaten proud prvn, proud zpadnho okultismu. Druh proud (proud buddhistickho esoterismu, a jak se nm zd, vech ionskch kol) ns vede k nzoru, e hmotn vesmr je vn obnovovanou manifestac vesmru archetypickho. Pd je pouhm alegorickm obrazem sestoupen ducha do hmoty a vykoupen pouhm mystickm Adamovu (pd andl). Nebo, a u byly dv postupn katastrofy nebo nebyly, je jist, e Moj znal nebo pipustil jenom jedinou, toti katastrofu Adama-Evy, z n bere svj veker smyslov projev a veker asov d. 1 Viz pedchoz poznmku. 2 Kad z tchto kol, kter jsme zaadili pod veobecn zhlav Tajn nauky zpadn, m svou vlastn mluvu, nebo do toho alespo mnoho nechyb. I kdy podstatn zklad zstv toton, symboly a slovnk se nekonen rzn. Ve svm vkladu jsme pijali mluvu on koly, kterou pokldme za nejuenj, tu, kter sah od Moje, pes kabalu a Boehma a k Fabre dOlivetovi. I v tomto dlouhm etzu esoternho pedvn se vyskytuj rzn mnn, kter je teba vybrat, a nkolik dialekt, kter je teba sjednotit. Pojmenovn vchodn a zpadn neznamenaj vzhledem k okultn tradici nic absolutnho; jsou nm diktovny okolnostmi... Mnoh asijsk, ba i indick koly mohou vyuovat nauce shodujc se s na, jako je mono v Evrop nalzt esoteriky, kte zastvaj vnost fyzickho vesmru. Nm lo i o to abychom se odliili od rznch okultist, ostatn velmi vzdlanch, materialistickho, ba i ateistickho smru, kte se vydvaj za ky a jedin pedstavitele vchodn moudrosti. Theosofick spolenost, kterou zaloili v Madrase, rychle rozila sv vtve po Evrop a Americe. To prv pimlo etn kabalisty, hermetiky, gnostiky, rosekruciny, martinisty a evropsk mystiky, jejich doktrny se v tolika podstatnch bodech shoduj, aby vztyili spiritualistick prapor zpadn tradice.

symbolem opanho vvojovho pohybu, kter sublimuje postupn formy byt k jaksi mechanick spiritualizaci. Protoe duch stle vyzauje, aby sestoupil do hmoty, a hmota je neustle petvoovna z hlediska osvobozen upoutanho ducha, kter se sna vystoupit, aby opt sestoupil, vystoupit, znova sestoupit a tak dle, donekonena, neme ji konkrtn objektivno bt pojmno jako ztuhl, avak vyerpateln pval potencilnho subjektivna; nebo iv proda (udrovan v rovnovze za ustavinho kolsn od plu diferenciace k plu integrace a vice versa) pechz v pouh dynamismus, kde dobro a zlo, jsouce nutn, nemohou bt pitny svdom mravn bytosti, kde Parabrahman vysl se stejnou lhostejnost sv vrony, aby zalidnil peklo diferencovan hmoty, a znova pohbv do nebyt sv dvojsmysln podstaty initele, uveden v jeho ve pohlcujc jednotu; tyto bytosti, kter nadarmo hynuly, trply, zoufaly, pak zpasily a tokem dobvaly pochybn tst nirvny, aby je zase navrtily1 po zdnlivm odpoinku, se znova vrhaj do strastiplnho objet nezniiteln Maji, lidoroutky vnho, tkho snu, kter tvo a znova por zejm zdn, nemohouc se jich nikdy nasytit, a kter bez pestn zaliduje krlovstv alostnho ivota a smrti, sama vak nedojde nikdy ani ivota ani smrti. Nm na zpad je proti mysli, in-li se z vesmru stroj, z lovka otrok na muidle a z Boha nevdom pvodce vnho zla! Krajn dsledek, kter lze velmi snadno vyvodit z indick syntzy,2 je tento: Jestlie fyzick vesmr pedpokld existenci zla, pak zvnn prvho znamen t zvnn druhho. V tto vci, jak se zd, samy exoterick kesansk koly poskytuj rozeen, kter lovku tak nekod a mn se protiv jeho rozumu. Vyznvaj-li toti vzhledem k bezbonm absurdn dogma o vnch trestech, slibuj alespo spravedlivm spravedlnost, hlsajce konec svta, to je - celkem vzato - nahodil a pechodn rz tohoto fyzickho svta, kde zlo zu bez rozdlu proti dobrm i zlm.3 Tato paralela mezi obma esoterismy, zpadnm a vchodnm, kterou jsme nartli, je s to ukzat jejich silnou i slabou strnku a zd se tm zbyten dokldat., e nae dla se dovolvaj vslovn prvnho z tchto dvou okultnch proud. Jestlie se vrtme na potek odboky, kterou jsme prv peetli, bude pro ns velmi snadn urit smysl slova proda. Pochopme lpe, e je mono nazrat na produ ze dvou hledisek: 1. Proda vn a nebesk, je je hoejm rjem a krlovstvm jednoty. Pojmy asu a prostoru tu pln miz v dvojm pojet vnosti a nekonena. Due, kter se sem vrtily, nejsou ji podrobeny stdn smrti a znovuzrozen; nebo jejich zcela spirituln substance ji neposkytuje koist zpt tekoucm vlnm proud generac... 2. Proda asn a kosmick4 neboli padl, trojit jako vesmr, jeho je zkonem. Dl se na: a) Produ prozetelnostn, spolenou nebi i zemi; j se prv proda asn poj k prod vn, vesmr pechz v rj a as ve vnost; b) produ lidskou i psychickou a voln, prostedkujc,5 c) produ vteckou. Ti, kte by si pli nkolik blich vklad o tto trojit hierarchii, naleznou podivuhodn vklady ve Fabre dOlivetov dle: Histoire philosophique, kde je znamenit rozliil a mistrn popsal. Co se ns tk, slu se, abychom zstali pi tomto. Chtli jsme prozatm pouze pedejt
1

Namtne se nm, e bytosti, kter doshly nirvny, neopust ji nebe sv neinn blaenosti, aby opt sestoupily na zpasit kosmickho ivota. Odpovme e je to pouh sofisma. Jestlie toti tyto bytosti, pln navrcen v boskou jednotu, se v n navdycky rozplynou, jsou nicmn astny ustavinho rozleovn, jemu podlh a bude podlhat tato jednota, ani by bylo mono vylit tuto chorobnou nezdrelivost, nikoli ji chronickou, nbr vnou. 2 Viz poznmku 4 na pedchoz stran. 3 V tomto okamiku uvaujeme v duchu (velmi omezenm) tho exoterismu, kter neuznv velik zkon spravedlivho rozdlovn, ovldajc inkarnace; zato Indov znaj tento zkon dokonale a vyuuj jej pod jmnem karman. Jene nemaj prvo peceovat jeho dosah a zeveobecovat jeho psnou normu. Nen nic nebezpenjho ne takov zeveobecovn nauky, je sama o sob je zcela sprvn. Piinme se ostatn, abychom urili sprvn hranice, jimi slu ji omezit. 4 asn proda je ostatn obsaena v prod vn. Ohromn vesmr je jako skvrna na blosti nezmrnho rje. 5 Takto se lovk stv stedem a prostednm lnkem vesmru, kter je vsledkem jeho pdu.

nedorozumnm, kter hrozila do budoucna, a zdraznit, co smnho a chimrickho jev nadpirozeno, stanovce pesn rzn vznam, kter je mono dt slovu proda. Ani ns nenapadne, abychom poprali spirituln bytosti, jako i monost styku mezi bytostmi tohoto druhu a duemi, kter sestoupily do zkaenho tla, abychom poprali jasnovidnost, bilokaci, pnosy, penen mylenek, udln na vzdlenost a mnoh jin psychicko-fluidick a tajemn kazy, rzn pojmenovan. Kdyby ns napadlo vyvracet je na posmch v zejmosti, nepsali bychom objemn knihy, abychom je vysvtlili. To jsou fakta, je nazvme divy a zzraky. Sta, e jsme protestovali proti nerozumnmu a agnostickmu vkladu exeget, kte v kadm kazu tohoto druhu spatuj poruen prodnch zkon, libovoln petren spojitosti mezi pinami a inky, zkrtka vli Boha nebo jeho andl, kter se stav na msto pirozench pin, aby vykonvala bezprostedn pm psoben na hmotu (vjimen vyatou ze zkon ji dcch). To je hypotza v pravm slova smyslu, kter je v du ide protjkem (smme-li tak ci) nemn absurdnho slova, kter jsme ve zkoumali. Prozetelnost m zajist vliv na fyzick svt, sledujc zlat etz pirozench prostedk, stdav urovanch a urujcch. Avak pedevm je velik omyl, pirovnvme-li prozetelnost, kter konec konc nen ne inteligenc prody, k Bohu; doufme, e to v nsledujcm textu ozejmme. Mimo to psob prozetelnost, tato vy schopnost ivoucho makrokosmu, fyziologickm zpsobem (prv tak jako souvztan schopnost u lovka z masa a kost, napklad u spisovatele, jen se chpe pera z popudu sv inteligence, kter ve shod s jeho vl mu bude diktovat). Nikdy vak prozetelnost neru, ba ani nezadruje mechanismus velkch zkon, od prvopotku stanovench, jako neporuitelnch svdk vn moudrosti. Take, kdyby Bh mohl poruit harmonii tchto nezmnitelnch zkon, inil by z nich klamn svdky, a usvduje sm sebe ze li, il by zmatek nejen ve smyslovm vesmru, nbr tak, a to zejmna, ve svt morlnm a nadsmyslnm. I sama nedostupn sfra princip by tm byla otesena. A to nen mon. Fk, kter by nhle zplodil oechy, by ji nebyl fkem; prv tak princip do t mry potlaovan, aby pod ntlakem jakkoli moci psobil inky zcela opan onm, kter poskytoval ve svm svobodnm rozpt, by ji nebyl principem. Pjdeme jet dle. Souhrn univerzlnch zkon (vyplynuvch ze vzjemnch vztah a majcch tendenci manifestovat se v monostech a pak v inech), souhrn tchto zkon je jako zzran soukol, psn jednotn ve sv podstat; mechanismus, v nm kad soustka ovld ostatn a opltkou dostv jakmsi hromadnm a vzjemnm psobenm sly z pvodn jednoty. Tuto pevratitelnost nejrozmanitjch funkc pozorujeme u kad soudrn a na pesn soubor pevoditeln soustavy. ekli jsme: Idea principu, jen by byl schopen poruen ve sv podstat nebo zmny ve svch dsledcch, je naprosto nesprvn, protoe obsahuje zejm odpor ve slovech, jimi je vyjdena.1 Avak i kdy pipustme tuto monou nestlost, je sla prvnch princip tak ojedinl, e nejmen poruen jednoho z nich by mlo vzpt odraz v celm nadsmyslnm vesmru; odtud chaos c se podl etzu kausality by ihned poruil rovnovhu na nebi i zemi; byl by to konec svta, jak poden obyvatelstvo oekvalo v roce 1000. Okultn pina toho le v povaze samho Boha, kter jsa vdomm absolutnem - Wronski by ekl absolutnm rozumem - se ned myslit jako schopn bludu nebo pochybnosti nebo jakkoli zmny v projevech sv vle. Ustanoven zkony jsou dlem jeho moudrosti. Prozetelnost d jejich upoteben. Kdyby Bh poruil nkter ze zkon, kter ustanovil v principu (be-reith tyvar-b), popel by sebe sama, nebo by projevil zmnu nezmnitelnho, neprozetelnost vevdoucho, kolsn nejvy mylenky, vytky absolutnho slova. III. Kad zajist pochopil vznam nkolika axiom, kter jsme vyslovili ve II. oddlu tto pedmluvy; jejich dosah je nesmrn; zahrnuj a ovldaj cel toto dlo. Sluelo by se, aby byly napsny v ele na druh sedmiky prv na tom mst, kde pon uen vysok Vdy, kdy byla jasn a prost vyloena fakta, kter se tkaj naeho pedmtu (prvn sedmiky: Chrmu Satanova). Zd se nm uiten (s nebezpem zejm anticipace ltky tohoto svazku), pospme-li - a to u nyn - vstc pravdpodobnm nmitkm. Proti tmto dvma axiomm:
1

Kad princip je jednoduch, zsadn jeden; tedy kad zmna tohoto stavu pedpokld dvojici.

1. Nadpirozeno neexistuje; 2. absolutn bytost nepodlh ani vitkm svdom ani kolsn; postavme z jedn strany vypravovn o potop tak, jak je podvaj oficiln peklady Bible; a z druh strany onen povstn ver Vulgaty, v nm kad me st, e Hospodin litoval, e uinil lovka na. zemi. A ponvad Moj je pro vc neomylnm mluvm Ducha svatho a pro adepty zpadnho esoterismu jednou z nejimpozantnjch autorit, zdaj se takov nmitky dost zvan, aby se jim dostalo z na strany bezodkladn odpovdi. K bychom mohli tvrdit, ani bychom byli vinni z domlivosti, e nic nen snaz, ne pivst vnive tyto zdnliv nesnze. Prosme, aby ten sm rozhodl: 1. Potopa. - e nae planeta byla nkolikrt zpustoena hrznmi potopami, teba jen stenmi, nepopraj ani okultismus ani univerzitn vda. Ba znaje geologick1 a metafyzick piny2 podobnch potop, co tato nezn, mohl okultismus stanovit neprosn zkon jejich periodickho opakovn, jeho doba se d pesn urit. L-li se, jak to in Vulgata, veobecn potopa jako historick udlost nynjho cyklu, je to ovem nco zcela jinho. Tento fakt je velmi sporn a. veobecn popran. Akoliv je to sporn otzka, kterou zde petsat by nebylo na mst, pece zstv jist, e Moj zsadn pipout monost veobecn potopy.3 To posta, abychom smli o faktu, kter se pokld za mon, uvaovat jako o hotov udlosti. Tak tak ihned uinme. Potopa jako kad veobecn nebo sten pevrat je pesn logickm inkem pirozench pin a realizujc se4 skutkem, sleduje pouze hierarchickou adu pin pohybovch a hbajcch. Slovo Bo, aby se naplnilo, me z prozetelnosti Bo psobit na druhotn zkony, ani by je v postat mnilo. Je dno kolo, nasazen na pohybliv ose; toto kolo se ot vpravo. Zpsobme-li, aby se otelo vlevo, budeme modifikovat smr jeho rotace, ani bychom zmnili jeho vnitn povahu, toti oten. Jeho funkce nen nijak poruena, teba byla obrcena.5 Tvoce toto kolo, co do pohybu mniteln ve dvojm smru, vyhradili jsme si monost, obrtit dle svho rozmaru jeho oten zprava nalevo a zleva napravo. - Proto si tak (mluveno exotern a k trivilnosti) vyhradil Bh monost po sv vli vody rozpnat nebo stlaovat. - Jak? Dotkme se jednoho z tajemstv mojskho za.svcen, je pln pochop jen ti, kdo vd, co zna povstn Ruach-Elohim (2yhla xwr), kter se pohyboval na potku (tyvarb bereith) jako sla Plodiv (tpxrm merachefeth) nad povrchem vod (2ymh ynp-lj al-pne ham-majim). Svoj podstatou souvis tento Ruach-Elohim s Ruachou-ha-qado vwdqh xwr, Duchem
1 2

Viz zejmna Delormel: La grande Priode (Pa, 1789). Viz Fabre dOlivet, Langue hbr. rest. (dl II., str. 174-257) a Histoire philos. (dl II., str. 188-194). 3 Nesmme vak nikdy zapomnat na hrub omyl tch, kte spatuj v Genesi, podle mnn nanetst uznanho, idovsk anly z doby patriarchln. Mojova kniha nen vak vypracovnm historickch fakt, kter se udla v minulosti, nbr je to transcendentn kniha kosmogonickch a androgonickch princip, jejich adaptace se dly, dj a budou dt v ase i prostoru. Pokldme za uiten vypsat nyn nkolik dek z knihy Histoire philosophique du genre humain, v n Fabre dOlivet dvoj, velmi pesnou definic vyluuje kadou eventualitu omylu a pokud mono i nedorozumn. Je dvoj druh potopy, kter nesm bt zamovn: Potopa veobecn, o kter mluv Moj pod jmnem mabul a kterou brahmani znaj jako dina-pralajam; je to krize prody, kter zastavuje svou innost; je to nov opakovn naprost zkzy stvoench bytost... Moj o n mluv jako o nebesk monosti. Popis tto potopy, jejch pin a ink, nle do kosmogonie. Potopy druhho zpsobu jsou ty, je zpsobuj jen peruen v obecnm bhu vc stenmi zplavami, vce mn znanmi. Za nejhroznj z nich je mono povaovat onu potopu, je zniila Atlantidu ponvad zatopila celou jednu polokouli, a na druhou zahnala zkzonosn proud, kter ji zpustoil. (Hist. philos., dl II., str. 191-192.) 4 Viz, co jsme povdli o fyziologick loze prozetelnosti, tto inteligence prody. 5 Netajme se tm, e jsou to nedokonal, ba i smn pirovnn, kdy zvltn pirovnvme k veobecnmu nebo slo k jednot; kad pirovnn je nevyhnuteln bu nepln, nebo alespo chud; a pece jedin analogie z e pochopitelnho jsou s to podat naemu rozumu nepmou zprvu o pravdch nepochopitelnch (nadsmyslnch). Smime se tedy s nedostatenost tohoto pirovnn a vrame se k nmu.

svatm, a je jeho rajskm projevem. V podstat a ve vesmru tvo onoho tajemnho psobce, jej Indov nazvaj aka (ist fluidum), d-li jej sla rozumov; kter vak, je-li vystaven osudnosti svho vlastnho pohybu, stv se cyklonem nachaa vxn) ili biblickho hada, zkrtka astrlnm svtlem. V prvnm i druhm ppad byl nazvn du svta, jak dle uvdme. Je nejvym initelem iveln rovnovhy emeu vma (tmy) a meem soudu neboli rovnovhy morln, Qx choqu (zkona).1 Jakoto princip smyslm pstupnho projevu jej nechv Moj tci krajem rje jako Pion 3wvyp, eku pedstavujc objektivn i fyzick tvoen;2 jako rozpt tvrn tvr schopnosti a zejmna jako univerzln individualizan mohutnost jej tento theokrat naznauje symbolem Noemovy holubice, jona hnwy.3 To je to, co meme povdt. Avak bli vysvtlen tchto zevrubnost by ns vedlo pli daleko. Budeme se nyn zabvat jedin problmem potopy. Zstame ostatn u veobecnch pojm. Vechna ve uveden slova a jet jin, kter budou pozdji definovna, vyjaduj okultn spojitost s Ruachou-ha-qado, Duchem svatm; nebo hierarchii princip a mocnost, kter pro ns, zmnoen, padl initele Adamovy, kon v astrlnm svtle, aneb jemn hmotn fluida. Ji v knize Au Seuil du Mystre (Na prahu tajemstv) jsme objasnili podle nepochybn tradice mistr moudrosti troj povahu veobecnho fluidu, podle toho, pihlme-li k jeho rozpnavmu pohybu, od dwa nebo stahujcmu pohybu, ob bwa, aneb k plnmu cyklu vzestupnho i sestupnho pohybu, or rwa.4 Pipomeneme-li si nyn, e vody vdycky byly povaovny ve svatynch za mocn hieroglyf trpnho a stahujcho principu,5 nepekvap ns, dozvme-li se, e tyto vody v normlnm stavu jsou stlaen, kondenzovan a jakoby spoutan6 vtznou silou stlaujc, svravou a svazujc.7 Protoe se toto statick pouto nhle uvoluje, plyne z toho, e vody jsou poslun podle mry sv zzran prunosti univerzlnho initele plodnosti a rozpt, kter dynamizuje a rozpn vechny vci podle potvernho znsoben, je je ivelnmu svtu vlastn. Tento initel, velmi blzk jon, byl dobe znm starm mudrcm; ustanovili mu za symbol kamennou krychli, kter se na tvrtm tarotovm listu stv trnem, na nj zasedne tajupln csa, faraon Thotv a Moloch 1lm Fenian (toto substantivum pouhou zmnou samohlsek dv hebrejsk slovo melek 1lm krl). A pi nastoupen tohoto stlaujcho psobce, kter neutralizoval rozpnavou slu, se vzdouv voda neobyejn prudce; to je to, co Fabre dOlivet pekld slovem velik vzedmut lwbmh-ta8 a co Viz Sefer Jecira peloen Papusem (kap. II. a III.). Knihu Jecira (pvodn prci O. Griese) vydalo stedn nakladatelstv okultnch vd v Perov. 2 Gichon, Chidekel a Eufrath, ti jin symbolick eky pozemskho rje, vyjaduj rovn rzn modifikace astrlnho psobce. 3 Viz Langue hbr. rest. (dl II., str. 230). 4 Vtina okultist pe: Ur rWa. S Fabre dOlivetem shledvme pesnjm rozliovat ohe rWa (Ur) od svtla rwa (Or). 5 Ohe naproti tomu byl symbolem principu rozpnav innosti. 6 Vzpomeme na onen symbolick etz, kter dal Xerxes (jak prav tradicionln legenda) hodit do Indickho ocenu, aby spoutal boui. Viz Le Crocodile, epicko-magick bse ctitele skrytch vc (Claude de Saint-Martin. Pa v VIII. roce Republiky, 1. sv., str. 13-14). 7 Hereb brj 8 Adept Saint Martin napsal asn strnky o potop, o n pojednv jako o hotov udlosti. Nechce vak tvrdit, e padal tak hojn d, aby zaplavil celou zemi; to je smn verze, j odporuj jak zdrav rozum, tak i sm text knihy: Nen snad hebrejsk slovo twbra arubboth, akoli doslovn znamen vodovod, odvozeno od slova bbr rabab nebo hbr raba, je zna ,byl rozmnoen? Tento text tedy vyjaduje pirozenou pedstavu rozshlej innosti u onoho psobce, kter tvo vodu, a nijak pedstavu pouhho vylit vody, ji dve existujc. (Saint Martin, Tableau naturel, Edinburg 1782, 2 sv., str. 32 II. dlu.) V tme dle se tak vykld, pro je potopa pirozenm a osudnm dsledkem Adamova poruen, a
1

Moj sm jet jasnji dv na srozumnou, ka: A byly oteveny vechny studnice potenciln propasti:1
2wht tnyjm-lk wjqbn

Potopu psob tedy zjev pirozenho du, ustupovn stahujc kosmick sly, ustavin piny opadvn vod. Zadrena v prav as ve sv kondenzan innosti, vydv tato sla ohromn spousty tekutiny na milost a nemilost sle opan, nekonen zmocnn a rozpjat. Co vak je bezprostedn pinou tohoto rozhodnho ustoupen? - I zde psob Bh pouze pedem stanovenmi principy; lidsk vle je jednm z tchto princip. Take - Fabre dOlivet to dv podivuhodn na srozumnou - nen to slovo bosk vle, kter spontnn otvr zdroje propasti: IODHEVE ustupuje nsil pozemskho ADAMA, kter se mu vzepe; nechv jej upadnout pod thou jeho osudu; to je ve. Lidstvo na ivot a na smrt zpasilo o to, aby bylo nezvisl na nebeskm principu: Stvoitel, a nerad, ustupuje; vzdaluje se, kdy se lovk chce vzdlit od jeho tve. Osvobozuje toho, kdo se pokou se osvobodit. Zcela negativn odsouzen, je pron, se mn v nm svolen. lovk oputn ve vru sv vzrstajc zkaenosti, uzavr, ani o tom v, pakt se smrt, propad tedy sebevrahovu osudu. Vol potopu; evokuje ji sob neznmou e... Neastnk nev, e potopa pijde. - Fabre dOlivet o tto vci vslovn prav: Pravou mylenkou Moje je to, e Bytost Bytost ni zemi pouze tm, e ji vydv zpustoen, poruen, kter je jejm vlastnm dlem; to je mylenka obsaen ji v onom zeknut se, o nm se mluv ve veri 6. (Kap. VI.)2 2. A toto zeknut se jsme si prv vybrali jako druh pklad nmitek, kter by nm mohly bt inny. I zde se uchlme k Fabre dOlivetovi, jeho uen vklady, asto velmi strun, se vyznamenvaj tm, e jsou vdy dokonal, jasn a pesn. Poznmky, kter se hem v jeho pekladu hebrejskho Mojova textu, odporuj komentm ve vlastnm slova smyslu; spovaj zejmna v gramatick a hieroglyfick analze, a v tomto bdn lze pomoc etymologickho slovnku, dodatku k jeho podivuhodn gramatice, dost daleko pokraovat. Fabre dOlivet, myslitel a uenec, jeho zzranou erudici pedstihuje jenom skromnost a vdom jin doby, dovedl vniknout velmi hluboko do zcen podzemn chodby svatyn,3 a ke svatostnku nejtajemnjch arkn. Velmi asto se nm naskytne pleitost, abychom pouili jeho vdomosti; zrove pak hodlme jej zde pozdravit jako autoritu prvho du. Ale vrame se ke sv pvodn rozmluv. Prvn pedpokldan nmitka chce dokzat neplatnost naich zsad, stavjc proti naemu vslovnmu popen zejm ppad poruen vzneench prodnch zkon. Potopa, toti tak, jak si ji skoro vichni pedstavujeme, by znamenala fyzickou nemonost; domnvme se vak, e jsme dost pdn dokzali, e ns nic neopravuje k tomu, abychom ve vzniku tohoto vjimenho zjevu spatovali pm psoben bosk vle na vesmr smyslm pstupn, nbr smutn inek pirozench pin, psobcch ovem na popud prozetelnosti, ani by tm zkladn zkony utrply njakou jmu. Druh zvolen nmitka odporuje sammu pojmu Boha, nezmnitelnho ve svch myslech, neschopnho vn, neppustnho vitkm svdom. Zde, jako dve, zdn bojuje proti nm a posvtn text, jak jej pekld sv. Jeronm, bez odporu potvrzuje ideu Boha hrub zlidtnho. Le pihldnme, kter hebrejsk slova pekld tento prchliv crkevn Otec vtou: Paenituit Eum, quod hominem fecisset in terra. Litoval (Jahve), e uinil lovka na zemi. Tento peklad je hladk, ale nicmn takto nezn autentick Mojv text, a nanetst znamen nco zcela jinho:
5rab 2dah-ta hvj-yk hwhy 2xnyw

nikoli boskm trestem v obvyklm slova smyslu. Rovn se vysvtluje, pro pevrat, vyvolan zkaenost lid, ml za nstroj zkzy vodu. 1 Langue hbr. rest., dl II., str. 202 a 333. 2 Langue hbr. rest., dl II., str. 190. 3 Bli podrobnosti o Fabre dOlivetov dle viz v krsn prci Papusov: Fabre dOlivet et SaintYves dAlveydre (Pa, I888). Viz tak III. vydn na knihy: Au seuil du Mystre (Pa, 1890), str. 69-72.

to je doslova podle uenho Fabre dOliveta:1 I zekl se docela (ustal od sv pe) JAHVE, protoe stvoil Adama (lovka univerzlnho) na zemi. ili v obyejn mluv:2 A Jahve se zcela vzdal pe, kterou vynakldal na zachovn existence tohoto Adama na zemi. Kmenov rozbor slova innachem 2xny toti dokazuje, e to slovo by mohlo mt vznam litovat jen v naprosto pevrcenm, ba ekl bych zvrhlm, bastardnm smyslu, proti nmu protestuje i Mojv kontext i velmi vzneen a filosofick mnn, jak maj mizraimt a izraelt zasvcenci o nejvy Bytosti: Slovo xwn rozen znakem hromadnosti 2, znamen vlastn zcela se zeknout, pln ustat, upustit, odloit pi, vzdt se innosti, citu... Bh nelituje, jak prav sv. Jeronm, nbr zk se, opout nebo nanejv se hnv.3 Kdyby byl Fabre dOlivet pokraoval ve vdeck obnov Genese za X. kapitolu, je otzka, jak by byl asi zesmnil ony vykladae, zajist spe mystifikujc neli naivn, kte za poru pti neistch mst4 doslova promuj Lotovu enu v soln sloup! Je zajist opravdu velmi lechetn, pipisujeme-li Mojovi tyto geniln vynlezy; avak t-li se nkdo tak bujn fantazii a odk se slvy svch objev, he plinou skromnost. V onom veri (Genese I., kap. XIX., v. 26.) se mluv o zchvatu hrzy, a ji smrtelnm nebo ne:5
:xlm bycn yhtw wyrxam wtva

je vulgrn bible pekldaj takto: Lotova ena se ohldla a byla promnna v soln sloup. (Peklad Maistra de Sacy.) Metaforu prv tak smlou jako vraznou vyslovujeme: asto, kouce: Zkamenl hrzou nebo zledovl strachem. Ba stv se nm, e peme, ani bychom dle specifikovali: Ani se nehbal... uinn mramor, nebo zkamenl na mst, anebo zcela pesn: pi tto zkameujc (ohromujc) novin ztuhl v sochu. Jsou podobn, ve Francii a k banlnosti obvykl obraty brny doslova? Nesmme zoufat; a nae mluva pejde v mrtv jazyk, pak budouc pekladatel naich dnench knih, budou-li bajku pokldat za zzran vypravovn, budou mt ped sebou nov vydn onoho zzraku o soln soe v tisci exemplch; ovem, a na nepatrn varianty, nebo o kamennch, mramorovch nebo ledovch sochch budou mluvit nae star francouzsk texty, schopn vyvolat tento uen a neomyln vyklad. Toto srovnn se vnucuje do t mry, e chtj nechtj zstv zaslepenost Mojovch vyklada nepochopiteln... Ostatn, pro by nerozsvali absurdnosti plnma rukama? Nen tu prst bo, aby ovil nemon ke spokojenosti hlupk a definitivn je vysvtlil, prohlsiv je navdy za nevysvtliteln? Tento ver, Langue hbr. rest., dl II., str. 183 Langue hbr. rest., dl II., str. 330 3 Langue hr. rest., dl II. str. 185-186 Sestavenm tto posledn vty zavdv Fabre dOlivet neprvem, jak se domnvme, pinu k nedorozumn. Jeho mylenkou - takov je aspo nae pesvden - nen, e by nejvy Bytost byla schopna se rozhnvat, akoli slovo 2xwn by mohlo mt, pesn vzato, v nkterm jinm ppad tento extrmn vznam. Dal znn poznmky to dokazuje; dOlivet pokrauje tmito slovy: Tohoto poslednho vznamu (rozhnvat se), kter je nejsilnj, jak je mono dt slovu 2xwn se pidrovali hebrejt spisovatel po Mojovi atd. 4 Zde jako vude v Genesi je velmi dleit abychom pochopili stupovan i symbolick a nejvy i hieroglyfick vznam. Pm i pozitivn smysl vypravovn jedn o poru a o znien celho dol, kter chovalo cel jezera nafty a holavch ltek. Ohe z nebe (blesk) zapl tyto straliv ndre zpalnch nebo vbunch tekutin a cel dol se propadne do podzemnch prohlubin; tato propast byla konen zaplavena vodou j tento vbuch otevel cestu, a asfaltov jezero i Mrtv moe svou chmurnou hladinou pokrv zceniny Sodomy a Gomory. Doslovn vznam se zd bt, jak vidno, dost dleit. To vak neme oprvnit pekladatele k tomu, aby svj peklad vyperkoval tak grotesknm divem. 5 Zden zajist smrteln, protoe na pouti Lotovm dcerm brzo potom napadlo, opt tohoto starce a pak s nm spt, jedna po druh, aby vzbudily sm otce svho. Mal darebctv, je by si sleny asi nebyly dovolily ped ostraitm zrakem pan mti! Boe! Je pkn vc takov kniha, diktovan Duchem svatm, kdy lidi napadne, aby ji vykldali doslova.
2 1

drah komenttore bible, nepochop. Co zle na takov malikosti! Rychle njak mal zzrak a ve bude objasnno. A budi veleben, nen-li pravda, tento Deus ex machina, kter sestupuje z nebe v prav as k plnmu uspokojen lid, velmi nesnadno uspokojitelnch. Zzrak! Na kad strnce nboensk glosy jej nalezneme, majc stle smen a pochybn vznam, jen tak odporuje zdravmu rozumu a nikterak se nesrovnv s pedstavou, kterou si egyptt a chaldejt adepti utvoili o tajemnch theurgickch a magickch zjevech. m byl zzrak1 v och tchto mudrc antickho svta? Pirozenm inkem, jeho pina nm unik; nepedvdanm zjevem, kter zdnliv ru zkon pln oven, avak jen proto, aby byl posluen jinho, mn znmho zkona, vyho a veobecnjho du. Div je laick: Cagliostro inil divy. Zzrak m povahu nboenskou a zvanj: Je Kristus inil zzraky. Co se pak tk slova kouzlo, oznauj se jm zejmna kejklsk kousky, zrakov klamy, zpsoben pouhou zrunost, Avak slova kouzlo se tak uv jako synonyma slova div, avak vdy ve zlm smyslu. IV. Prodn vdy nm poskytuj hojnost takovch pklad. Mil teni, jsi-li ve svch volnch chvlch jen trochu chemikem, bude dobe znt onen princip, kter nachz tak astho uplatnn v laboratoi. Chceme mluvit o zkonu podvojnho rozkldn sol; me-li kyselina jedn se zsadou druh utvoit nerozpustnou nebo nesnadno rozpustnou sloueninu, nastane hned v okamiku spojen vzjemn vmna. Smsme-li filtrovan roztoky octanu olovnatho a chromanu draselnho, spoj se kyselina chromov s oxidem olovnatm a utvo nerozpustn chroman, kter se okamit vysr v podob lutho prku. Na druh stran kyselina octov, nasycujc oxid draseln, utvo hygroskopickou sl, kter zstane rozputna v tekutin, Pb(C2H3O3)2 + K2CrO4 = PbCrO4 + 2K(C2H3O2). A dosud dn nesnz. Smchejme vak tentokrt roztok jodidu draselnho s kyanidem rtunatm; ponvad jd se rtut tvo tm nerozpustn jodid rtunat, plyne z toho, e podle znn ve uvedenho zkona mus ihned nastat vmna. Ale nen tomu tak; ped naimi zraky dojde ke spontnn bezbarv krystalizaci v tekutin a na dn ndoby se usad lehounk zlat perleovho lesku. Zakroil tu vy zkon; zkon o tvoen podvojnch sol; zkon mlo uvan, jeho zkoumn, ostatn zde zcela nemstn, by ns zavedlo pli daleko do abstraktnch zbh. Zkrtka, vmna nenastane; ob soli se slou, aby utvoily jen jedinou sl: kyanid rtuojododraseln: KJ + Hg(CN)2 = KJ Hg(CN)2. V tto podvojn soli kyanid rtunat hraje lohu sloit kyseliny a jodid draseln lohu sloit zsady. A sta mal kapka jakkoli kyseliny, nap. dusin, aby poruila chemickou soudrnost podvojn soli a zahnala (mono-li tak ci) ob soli, pvodn smen, do oboru psobnosti zkona podvojn vmny: 2KJ Hg(CN)2 + 2HNO3 = 2KNO3 + HgJ2 + Hg(CN)2 + 2HCN. Jodid draseln, nhle okyslien, se spoj s kyselinou dusinou, k n m nejvt pitalivost (afinitu); jd, nyn voln, psob na rtu a utvo s n nachov jodid, kter se sr na dn zkumavky. Konen zpach po hokch mandlch, kter se vyvj, svd o tvorb kyanovodku, vznikajcho spojenm kyanu s vodkem kyseliny dusin. Tento pklad je vznan; tomu, kdo nezn tvoen sloitch sol, se bude zdt pokus jako ohromn anomlie, skuten nevysvtliteln poruen zkona o podvojnm rozkldn sol. Takov jsou i zzraky; vjimen zjevy, kter odpraj poddit se vld danho zkona, uencm dobe znmho, z toho zcela jednoduchho dvodu, e zvisej na vym zkon, kter uenci neznaj nebo neuznvaj. Nen zkon bez vjimky. Kdo by neznal toto pslov, paradoxn v teorii, avak velmi sprvn
1

Uvme tu bez rozdlu dvou slov, kter se nepatrnm odstnem rozliuj div a zzrak.

v praxi? Lidov intuice se skuten tm neml; formuluje asto sv proroctv neobratnmi, ano i nepesnmi slovy, avak tato prpovdkov a vedn frazeologie skrv asto hlubokou a skoro vdy sprvnou mylenku. Kad dleit objev pivd do du racionlnch jev jaksi zzrak v och zpozdilc, kter oficiln vda a dosud tvrdojn poprala, nemohou ho vysvtlit. Nen tajn vda, prav vten pan de Saint-Yves, jsou pouze vdy skryt. Jin pklad, kter rovn nle do chemie, fyziky a prodopisu, se bude zdt jet frapantnj; jde tu o zjev, jeho vznik by univerzitn vda st dovedla ospravedlnit. Je to hmatateln, zejm fakt, jeho pravdivost si me kad bez nmahy ovit. Avak chceme-li podat jeho vysvtlen, chceme-li ukzat jeho mechanismus, je nezbytn nutn, abychom pouili tradicionln vdomosti mistr esotern moudrosti. Hodlme postihnout a pochopit tvr slu1 v samm jdru; uvidme, jak se hmota tvo ped naimi zraky v jasnm svtle vdeckho zkoumn, a to za podmnek pokusn kontroly, aby kad odprce byl ohromen zejmmi dkazy a aby byla paralyzovna kad choutka hateivosti na jazyku nejzuivjho zstupce proslul prpovdky: Nic se neztrc, nic se netvo.2 Mluvte vn? To by se nedalo vit vlastnm om... - Jak je vm libo. - To je ostatn nemon! - Na odpovd by mohla bt odpov velikho chemika W. Crookese, jeho rozhodujc a pamtihodn pokusy byly a priori a pod toue zminkou poprny: Nepravm, e by to bylo mon, tvrdm, e to je. S malmi vlohami se o tom mete pesvdit. 1 kg peliv promytho sirnho kvtu, nkolik litr destilovan vody, nkolik gram eichovho semene vm o tom poskytnou nezvratn dkaz; tyto mlo kabalistick pedmty se nm hod v ase poteby za rozhodn argument k umlen nejzatvrzelejch pozitivist naeho zpadnho svta. Rozvate si to vak dobe, takov est nen bez nebezpe; jakkoli poctiv experimentujete, budou vs pokldat za eskamotra... Nasypte sirn kvt3 do menho paenit, nasejte do nho semena a zalvejte vhradn destilovanou vodou; semena zanedlouho vzkl, lodyhy porostou a brzo budete moci slavit sv prvn n eichy. Kdy vm jist poet za sebou jdoucch sklizn poskytne hojnost stonk a list, ve spalte; tak snadno obdrte jist mnostv pevnch sol, kter o mnoho pevyuj vhu zasetch semen. Jak bude vae pekvapen, kdy, podrobive tento rostlinn popel chemickmu rozboru, tu naleznete v normlnch proporcch draslk, hlink, vpnk, oxidy eleza a manganu, jednak slouen s kyselinou uhliitou, srovou a fosforenou, jednak ve stavu volnm! Tud, pomineme-li ltky prchav nebo rozloiteln, vypaen pi spalovn, shledme tu ptomnost dost velkho mnostv ltek, pokldanch za jednoduch - kov i nekov - pesn tch, kter nalezneme v popelu obyejn eichy,4 vyrostl na poli a pod irm nebem, koenc na dn eky nebo zdla. Ptomnost kyslku a uhlku se vysvtluje ji sama sebou; koeny nasycen destilovanou vodou
1

Dobr knz, ped nm jsme provedli tento pokus, zvolal v nvalu naivn veselosti: - Tomu se k dopadnout milho Pna Boha pi skutku. Tento vkik se nm zd bt krsn v jeho trivilnosti a hodn zaznamenn. 2 Nic se neztrc, nic se netvoi - - - Tato prpov nen nesprvn je-li uita vlun na hmotu smysly postiitelnou: Ex nihilo nihil, kali sta mudrci a mli pravdu; nicota neplod nic. To znamen, e kad bytost m pvod v relnm, pozitivnm principu a nikoli v abstraktnm. Stvoit neznamen uinit nco z nieho. Ex nihilo nihil. Absolutn kosmick substance vn plod pomjejc hmotu. Tato podlh nekonenm promnm a do dne, kdy pejde zase do svho esencilnho zkladu, kdy se fyzick hmota stane opt nadsmyslovou stejnorodou substanc. V tomto smyslu, kter vak modern vda neuznv, je sporn axiom udriteln. 3 Pokus by se tak zdail, kdybychom nahradili sru oxidem olovnatm, kemkem nebo jakoukoli jinou prvotinou, neinnou a ve vod nerozpustnou substanc. 4 Uenci Schrader, Greef a Braconnot ovili toto faktum a potvrzuj je. Tento pokus nen nam vmyslem; spokojujeme se tm, e jej komentujeme. (Viz velmi pozoruhodnou Chaubardovu knihu: LUnivers expliqu par la Rvlation, Pa, 1831, str. 301).

asimilovaly kyslk; listy vdechovaly ze vzduchu kyselinu uhliitou a podrely uhlk. To je zcela jednoduch. - Avak co kemk? Sra i destilovan voda ho neobsahuj. Byla by snad atmosfra nositelem tohoto nekovu? To je velmi nepravdpodobn; nehled k prachu, kter se ned asimilovat, a k deov vod, jej dost znm chemick sloen vyluuje ptomnost kemku, vzduch me bt nositelem tm jenom plynu a nen mi znmo, e by kemk tvoil plynn sloueniny, leda s fluorem; fluorid kemiit je plyn. Avak nejen to, e proda nen bohat na reakn ohniska, schopn jej vytvoit, nbr i on sm je velmi rav, ni rostlinn tkn, a rostlina by s jeho vpary vdechovala smrt. Se stejnm nespchem bychom dokazovali ptomnost plynnch slouenin sry a fosforu ve vzduchu: nicmn nen to fyzicky a priori nemon. Avak to, co se zd jako nevdn a tko pipustiteln hypotza, pokud jde o ti nekovy, sru, fosfor a kemk, stv se za dnenho stavu chemie domnnkou pmo absurdn, je-li teba vysvtlit ptomnost jinch prvk, jako eleza, manganu, vpnku a hlinku v popelu eichy, nebo ony netvo za obyejn teploty dnou plynnou nebo prchavou sloueninu. - Budi, avak semena je obsahuj. - Pl jsem si a oekval jsem tuto nmitku... ekl jsem, e vha popela, zskanho splenm stonk a list, o mnoho pevyuje vhu semen, zasetch do sirnho kvtu. Zaseli jste 5 gram eichovch semen. Dobe; spalte 5 gram tch semen a popel analyzujte kvalitativn i kvantitativn; naleznete-li v nm jen stopy tch jednoduchch ltek, bude jejich vha rovna vze onch prvk, kter nm poskytuj zbytky, pozstal po splen stonk a list, poatch nkolikrt za sebou za stejnch pomr? Nikoli... Nue, zde stojme ped dilematem: Bu se tyto nekovy a kovy utvoily nevysvtlitelnm zpsobem, eknme pmo, byly stvoeny ped naimi zraky, co vda povauje za nemon, nebo jste spe byli pivedeni k uznn onoho fenomnu, kter jste v dle alchymist pokldali za nejabsurdnj, fenomnu podstatnho rozmnoen hmot podlhajcch zkonm mrn vhy.1 Mrzelo by ns, kdyby bylo patn rozumno naemu osobnmu mnn; to by se ns bolestn dotkalo. Nikdo nejev pro modern vdu tak upmn a v jistm ohledu i naden obdiv jako my, a jestlie se nm jej indukn metody zdaj nkdy nedostaten a jestlie to, co ona veejnosti hls, svd v naich och o len, se zloinem hranic2 lehkovnosti, je nm vda nicmn jednou z nejvzneenjch bohyn duchovnho svta. Nenavn a moudr badatelka ve sfe pozitivn, jej hranice si sama vyznaila a kde je dn pekka nedovedla znepokojit, kde dn moc nebyla s to spoutat jej vzlet. Otvralo se ped n dvoj nekoneno. Ani jiskc hlubiny e hvzd, ani neproniknuteln a dsiv tajemstv, v nm se hal vesmry organickch atom kolotajc ve vodn kapce, nezastraily jej snaivost; hvzdu za hvzdou, atom za atomem se odvaovala tohoto dvojho vboje. Kadodenn se pyn novm vtzstvm; nenavn posunuje tmto dvojm smrem hranici neznma. Avak, opakuji, ve vem, co nle do jejho psn pozitivnho oboru, se prohlauje za nepslunou. Jedin fakta ji zajmaj, hromadc je, ani by je rozliovala, ba nkdy, ani by je pesn urila; vrna sv analytick metod, pepluje spky lidsk pamti mchanmi snopy svch n. Avak nikdy nedochz k prav syntze, nebo k t meme dostoupit jenom tehdy, pronikneme-li za smyslov, pjdeme-li dle neli fakta. Tento archandl souasnho svta nem kdla. Kolos nepemoiteln jako Anteus, dotk-li se zem nohama, ta tam je vak jej zzran sla, jej pronikav inteligence a jej intuitivn moudrost, pozvedne-li se jen nkolik stop nad zem. Na tomto terickm bojiti v odprce, e je ji pedem pemoena; marn se vzpr, umdlvajc tm bez ducha v nerovnm boji, ponvad nemohla naerpat energii v mateskm klnu bohyn Dmtr. - Modern vda, sestra Anteova, dt zem jako on, oekv svho vykupitele, druhho otce, z nho se m znova zrodit jako dtko nebes.
1

O rozmnoen kamene mudrc viz Raymonda Lulla, Flamela a ostatn alchymisty. Khunrath v dle Amphitheatrum sapienti aetern (str. 206) mluv o tto vci prv tak jasn jako pesn. 2 Jde-li o metafyzick teorie pipoutme vekerou volnost; tm spe, e je snadn nic nezatajit ptelm moudrosti, kdeto profnnm zstane ve nepochopiteln. Avak jakmile jde o to aby se prozradila komukoliv asto tak jednoduch pprava stralivch ppravk (nitroglycerinu, kyseliny kyanovodkov, jodidu draselnho, ptomain, kultur mikrob atd.), tu ona povstn vdeck poctivost je podle naeho nzoru jenom vatlavost a nim jinm.

Pokud se tk pozitivnho badn, nem sob rovnou; je jinmi slovy neomyln. Nhle vak vidme, e je ranna nemohoucnost, stoj-li ped problmem du ist nadsmyslovho, ba nkdy, jak vidme, postavena ped takov smen problm (jako je tvoen hmoty v jinch abnormlnch ppadech organickho vzrstu u zvat i rostlin), odmluje se nebo tlach. Kde vak nalezneme pravdpodobn ospravedlnn fenomnu zzran vegetace, kdy ns Akademie vd nechv marn buit na brnu? Snad budeme astnj, promluvme-li na prahu skrovnho pbytku s vykienm rabnem, kter je pr zbhl v arodjstv, nebo starm kanovnkem, kter je plach a zdka vychz z domu a kterho veobecn povauj za dokonalho lence.1 Stejn starost uzavr onoho izraelitu a tohoto kesana do samoty pln nmahy; tot proklet obklopuje oba postupnou oputnost. Jeden je obvn, druh bud trpnost. Dob lid se vyhbaj obma; avak jeden i druh se z toho t; ijce v lepm svt, zapomnli na hokost tohoto svta. Pronsledovni sob rovnmi i svmi hierarchickmi pedstavenmi, mleli - a vykiklo jejich potlaovan svdom, zapomnali - a se vzepela jejich opovrenost. A se zeptme onoho semity i onoho kesana, bude nm potvrzena t nauka v tm identick ei. A ivouc esoterismus antick idovsko-kesansk tradice nm odpov jejich sty: Ano, vzrst rostliny za podmnek izolace, o nich mluvte, je fakt pro pozitivistickou vdu tajemn, skutenost pro filosofy, zastvajc vnost hmoty, nikdy nevysvtliteln; stojme tu ped pevdnm schopnosti v in; zkrtka ped stvoenm. Tak by nm odpovdl star kabalista - a kanovnk i rabn kter by k podepen sv tze neopomenul dovolat se on tajn nauky, kter se pen z adepta na adepta a do naich dn vlun stn cestou. A to, co by nm vykldalo iv slovo veobecnmi vrazy a snad pod zminkou odpshnut mlenlivosti, zde ten nalezne vypsan a nezamlen. Mluvili jsme o stvoen. Stezme se pikldat tomuto slovu iracionln smysl, tak drah theologm minulho vku. Se zasvcenci starho svta a filosofy novho svta opakujeme jet jednou: Ex nihilo nihil, nicota neplod nic. I byli jsme nemlo pekvapeni, obdreve najednou tolik nvtv, ba i poloprosebnch dopis... Neznm podpisy a tve lid, kte maj zlibu ve fantastickch postavch, se namhaly, aby pes vechny nae energick protesty na ns vylkaly imaginrn jmno a adresu starho kanovnka a tajemnho rabna! Byla to, jak si mete myslit, marn nmaha, i pi naem nejlepm myslu. Bude tato poznmka s to konen (siln o tom pochybujeme) pivst k rozumu ony vzneen zevlouny, kte, obviujce nai domnlou diskrtnost, ns dosud oblhaj v na posledn ztit? V prvnm veri sv kosmogonie vyjaduje Moj hieroglyficky prav vznam slova stvoit:
2yhla arb tyvarb

Berith br Elhm (na potku stvoil Bh) - in principio creavit Deus deorum... Slovo arb2 (bara-creavit), oteven pomoc alamounovch kl, ukazuje tento esotern smysl: Otcovstv (b) innho pohybu tvoitele (r), potenciln existence tisc schopnost (a). To znamen: Vznik vnitnho pohybu, kter zpsobuje pechod od absurdnho principu k zkladn podstat, kter je zase schopna dlivho rozmnoen v rozen individu. Vecky bytosti se tedy tvo v ad postupnch vron: 1. Plodn vyzaovn slova se stanov v principech; to je prvn etapa. 2. Z principu pechzej do veobecnho jsoucna, rozdruen i rozdruujc; druh etapa. 3. A prv v tomto stupni realizace, doed k tomuto stednmu lenu3 mezi pvodem a Nartnuve tyto dva typy adepta, dost obecn a vznan v pantheonu okultnch vd naprosto odmtme mysl portrtovat nkterou ze souasnch osobnost. Tato opatrnost se nm zdla zbyten tehdy, kdy Lotos r. 1888 poprv uveejnil tyto dky. 2 Slovo arb je v minulm ase. Generalizovno a pevedeno do infinitivu zn awrb. Mezi r a a bylo vsunuto vav w s tekou nahoe, znak obratiteln k svmu plu svta, co nm dv sice t vznam, avak zeveobecnn a nepodlhajc dnmu asovmu mtku, stav se vnou abstrakc. 3 Nezapomnejme, e zde na zemi podlhme zkonu pdu. Pod tmto livm zornm hlem se nm velik materiln klam jev jako skutenost, kdeto k podstatn skutenosti dospvme pouze silm sv inteligence. To je pevrcen poad vc. Podstaty se jev bt prostednm lnkem pouze z naeho
1

existenc, se bytost individualizuje ve stediskch potenciln innosti; to je zroden byt, tet etapa. K doplnn tchto okultnch pouek, tak deliktnch k pochopen, nm zbv precizovat mateskou lohu ivota v tto pvodov souvislosti virtulnch bytost. Pokraujeme. Tedy pi en tvrho slova si lze myslit ivotn slu (kter je s nm nerozlun spojena) jen jako univerzln, a mme-li odvahu to ci, bez partikulrnho uren. Avak za tm elem, aby oivila a dynamizovala principy bytost, si ivotn sla ukld prvn odluovn (dlen na stice). Pojm za chot tyto principy i typy a z tohoto spojen se zrodily podstaty. Aby pak zase oivila bytosti v podstatch (ili v hromadnch specifikovanch mocnostech), podstupuje ivotn sla druh odluovn. Tyto hromadn mocnosti rozdruenho ivota (ili podstaty), rozloive se na nekonen mnostv zrodk, tvo ona stediska potenciln innosti, o n jsme ji mluvili; to je tet odluovn. V kadm z tchto stedisek se tedy manifestuje vce mn urit, vce mn pudov j, zdokonaliteln svm zpsobem, avak jet nevdom; toto J je individulnm potvrzenm kadho zrodku a jeho du v odlouenm ivot.1 Nen teba kat, e tyto nauky neobsahuj nic, co by odporovalo tradicionln teorii evoluce. Vypotvme-li stdia tvr involuce, neume proto snad e kad bytost, kter se inkarnuje, je prv vechny probhla. Nesmlme tak jako prvn kesant theologov, e toti v i lidstva nap. Bh tvo due v okamiku tlesnho poet. Pipomnme tu, e je ebk sestupnho ivota jako je ebk vzestupnho ivota a e hierarchick d podle pek tohoto posledn jmenovanho rozvrhuje formy rznch druh (rod), a dokldme, e po tchto pkch stoupaj a tyto formy po ad na sebe berou individuln monady vystupujc, dce se univerzlnm zkonem metempsychzy. I samy rasy se petvouj a evolvuj jako individuln monady, kter jsou jejich pslunky. Jsou to dva zcela rzn zpsoby vykoupen.2 Je dokonce i tet zpsob, kter se podob prvnmu a druhmu, co podrobn poznme v tet knize, v Problmu zla. Kdy se osvcen inteligence pibl k tmto nevyzpytatelnostem, zd se j, e vid Ezechielovo vidn. Univerzln soukol ivot je zajist symbolizovno onm stralivm souborem hvzdnch kol, z nich jedna se otej v druhch; nekonen spletitost podrobnost se spojuje v jednoduchou a velkolepou jednotu celho kosmu. Ve jsme nemli co init s problmem evoluce, kter nelze odlouit od hdanky posloupnch existenc. Nae komentovn slova stvoen nm vykzalo jin hledisko; mli jsme v myslu nartnout mechanismus involuce, kter psob na astrln i hyperfyzick rovni. Zde je animick a biologick geneze,3 geneze nadsmyslnho du. Je teba poznamenat, e geneze smyslovho du je od n zcela odlin a e jev na fyzick rovni zcela opan smr? Zrodek je prsekem dvou pmek (kolm-inn a vodorovn-trpn); to je pouto, je spojuje hmotu s ivotn silou, svt smyslov se svtem hyperfyzickm; to je organick buka, v n je vznna vitln due; to je zkrtka mrtv molekula, kter se oivuje a zachvv, mikroskopick svatyn, tabernakl lsky, kde se slav a dokonv milinkrt za vteinu oivujc satek zem s nebem. Zkoumme-li zrodek4 ve zjevech jeho tvoen a jeho vzrstu, pedpokldme patrn, e m pozemskho hlediska; s tohoto hlediska jsou jenom schopnostmi byt (i spe existovn). V prvotnm du, ped pdem, jsou tyto podstaty skutenost a vci fyzick jsou jenom klam. 1 Je prospn, podotkneme-li k pouen ji pokroilch k, e za stavu rajskho se dla veker tvorba intus et intra (uvnit a zevnit), take kad kmenn initel (len) se rodil k individulnmu ivotu v mateskm ln Adamy (prvku stejnorodho s Adamovou substanc) ani by se vzdal ivota hromadnho, ani by vyboil z mystickho rmce velik jednoty. Po pdu se provd tato tvorba extra forisque (zevn a zven), vn jednotnho lna. 2 Dost dobe by se daly charakterizovat tyto dva zpsoby trivilnm renm: Individua mohou pokraovat na drze postupnho (progresivnho) ivota, bu krejce vlastn cestou, nebo nechvajce se vlci mnostvm sob podobnch. 3 Vdy s vhradou ve vyslovenho omezen (poznmky na pedchoz stran) 4 Rostlinn nebo ivoin.

vechny podmnky monho, ano i pznivho vvoje, nebo vitln due, v n dm latentn duch, se vtluje do toho prosted, kter je nejlpe pipraveno k jejmu pijet. A jestlie prvotn, kdy jet nebyla organizovan hmota, ivotn due nezbytn musely oplodnit mrtvou hmotu, aby vytvoily buku, nebylo by to ji mon za naich dn, kdy tyto inn energie obracej svj zroden pohyb radji k bukm, kter nleej bytosti te rasy.1 To je zkon filiace (pvodov spojitosti) jak u zvat, tak u rostlin; mysln pomjme teoreticky odvodnn vklad, kter by ns odvrtil od hlavnho pedmtu a vyvedl z rmce tto pedmluvy. Tedy, jsou-li dny tyto podmnky mon formace - napklad u rostliny - pak due, jakmile individualizovala molekulu, kterou oivuje a oploduje, je posluna svho pudu sebezachovn, kupc okolo stedn buky jin buky, jejich seskupen tvo jaksi ochrann obal: v tomto stavu tvo takto obrnn zrodek zrno, kter se sna oddlit od matesk rostliny. - A pijde den, kdy toto zrno, zral k individuln existenci, spat, jak se trh posledn pouto, kter, pojc je k mateskmu stonku, inilo je dosud den ode dne men mrou astnm hromadnho ivota rostliny. (Pomjme pi tom vem technick a mstn podrobnosti; pomjme i popis fz vzrstu mncch se od druhu k druhu - abychom nartli jen podstatn schma zroden tvorby. Prvn botanika, kter se nahod, nahrad pln to, co by tyto mysln syntetick dky mohly podat, a co by neuspokojilo zkostliv lidi a dokonce podrdilo milovnky pesn a dkladn analzy. - Prosme tene, aby nezapomnal, e neb o nic jinho, ne o nkolik zcela veobecnch dat z okultn biologie, je se nhodou dotkaj pedmtu tto pedmluvy.) Co si vbec mme myslit o tto neznm sle, kter, vyvolivi si bydlit v organick buce, pitahuje, seskupuje a asimiluje sousedn atomy, aby si z nich utvoila obrann tlo? Nebo - vc skuten hodna na pozornosti - nen to oplodnn rostlina, kter koncentruje vitalitu v jedinm bod, aby utvoila semeno, uchovvajc jej druh;2 je to ivotn zrodek budoucho zrna (potenciln energie, uloen ovem v organick pd, ba pizpsoben jejmu pijet),3 je to zrodek tajupln a neviditeln magnet - kter k svmu prospchu sousteuje ltky, kter potebuje, rozliuje je, sbr a pizpsobuje si je, aby se sm petvoil v dokonal semeno. Podobn je tomu u zvete; matka nepivd k oplodnnmu vajku ltky potebn k utven jeho obrannho tla, nbr vajko4 je samo pitahuje. Prv tak tomu je u ndor, rakovinnch a jinch, podobn povahy; ony se samy tvo ve vhodnch prostedch, v nich pak d; jejich materiln vvoj je inn a nikoli trpn. Rostlinn nebo ivoin zrodky, zrno, foetus a polyp ve stadiu tvorby se utvej samy podle pudov, jim vrozen vle, psobiv sly - kter se sna realizovat se inem - vypjujce si ze svho okol ltky k tto realizaci nezbytn. Dui hromadnho (kolektivnho) ivota, veobecn rozdlenou mezi bytosti t prodnch ,5
1 2

Nezapomnejme, e tyto ivotn due, jsouce specializovny, pat nezbytn ke zvltn rase. Zajist jev se harmonick vzjemnost v podivuhodn souhlasnch funkcch bytosti kter chce zachovat svou rasu, a zrodku, kter chce vzklit; avak inn, a, abych tak ekl, promylen prce (vbr asimilace, rozvren ltek) je dlem tohoto poslednjho. 3 Aneb, pesnji eeno, v semenku, jeho zrodky oplodnil pyl. - V kadm vajku tedy meme vidt (po oplozen) mikroskopickou svatyni, o n jsme mluvili; pouto, kter ve hmotu k ivotu, prsek dvou ar, kolm-inn a vodorovn-trpn, symbolu dvou doplujcch se tvoreb, nadsmysln a hmotn. 4 Oplozenm vejcem zde rozumme tupou a pudovou vli, kter v nm sdl, jako jsme zrodkem rozumli analogickou, psobc slu, jiskru rozdruenho ivota, kter oivuje tento zrodek. To ve je snadno srozumiteln. Peujce pi kad vci o to, aby byla mnoha lidem pochopiteln, vyhbme se co nejvce terminologii, obvykl u naturalist. Bylo by velmi snadn zpsobit nm mnohou slovn ptku, tm spe proto, e pesnost naeho slovnku jev zajist mnoh stopy po vulgarizan snaze. 5 Rovn i nerosty maj vitalitu, ba i latentn dui; krystalizace je zjev tak osudov pudov jako vzrst u rostlin. O nerostnm ivot jsme pomleli jedin vzhledem k ji velkmu rozsahu tto pedmluvy. Minerln biologie by vyadovala velmi obrn hermetick komente; museli jsme tedy upustit od tohoto zvanho problmu, o nm zajist ve vhodn chvli pojednme jet jinde. Jen nkolik slov o t vci. Pravme, e inn energie, okolo nich se seskupuj ltky potebn k formaci tles, existuj stejn u bytost vech t . Nicmn je teba poznamenat, e v nerostn a rostlinn i nejsou tyto

nazv Moj: hyxh vpn nefe ha-chaiah,1 pokud se na ni dv jako na stejnorodou podstatu; a ionou hnwy onu plodivou, rozpnavou, tvrnou schopnost, nebo biogenick dech prody, kter je zpsobil rozdruit se nejprve v generickch podstatch (bytnostech) a pak se individualizovat v nespoetnch initelch, aby tak vytvoily ony potencilnosti spodoby a fyzick samotvorby, je jsou ivouc jiskrou a pudovou vl vech tvor, organicky se vyvjejcch na fyzick rovni. Avak podle jakho vzoru, podle jak ablony vytv tato ivotn a oivujc jiskra tlo, j pimen? To (jak jsme ji vidli) zvis na spiritulnm vzoru, toti principu, kter, modeluje ivot univerzln, determinoval (uril) jej v t nebo on odlouen bytosti rozdruenho byt. Tyto principy jsou ist formy, vn a pedem stanoven vzory kadho druhu. Ony prv nememe u toho pli dlouho prodlvat - odluuj a utvej univerzln oivujc slu (jona). Z prvnho spojen zkladnho principu a jony se tedy rod neporuiteln bytost kadho druhu. Tato bytost i schopnost hromadnho byt plod konen mnostv innch, pudovch individu, jim bude dno, aby si volila a kolem sebe seskupila na podklad sv astrln formy vechny ltky, kter potebuje, aby se mohla objektivn realizovat zde na zemi. Tyto zkladn typy, principy rozdruovae ras, nazvaj jin kabalist obrazy, slovo, jeho vklad se pozdji zmnil.2 A si myslme o tchto vzorech ras cokoli, jsou to skuten obrazy, ideln ablony, podle nich se uruj a modeluj individuln pslunci ras. Zopakujeme strun jet jednou: Typ ili obraz aktivn sla rozdruovac - pronik a zroduje univerzln hyperfyzick ivot neboli jonu - slu trpnou. Rozdruen bytnosti, kter vychzej z tohoto satku, plod inn zrodky, tj. individua determinovan v podstatch byt. To jsou hlavn stdia okultn a vitln tvorby zrodk, zcela rozdln, jet jednou zdrazujeme, od zjevn i hmotn tvorby semen. Je nezbytn teba, abychom, chceme-li pedejt nejalostnjm zmatkm a nejsmnjm nedorozumnm, stle mli na mysli zkladn rozdl, kter se naskt mezi principy nadsmyslnho du a potky du smyslovho. To jsou dva opan a doplujc se zdroje smen existence; jeden, experimentln dokazateln, pat k vdm pozitivnm, druh je znm pouze z mystick zkuenosti a z esoternch indukc a podle mnn mnohch souasnch doktor dokonce ani neexistuje. Abychom skonili tento dlouh a abstraktn vklad o principech, kter ns pirozen pivede k naemu vchodisku, toti ke zkoumn zjevu, pozorovanho kdysi uenm Schraderem, Greefem a Braconnotem - zbv nm povdt nco o rostlinch vbec. Naznaili jsme, jak zrodek, individuln energie v podstat byt, vykonal ji prvn prci samotvorby, aby se uril jako zrno, a z toho dvodu se oddlil od matesk rostliny; to je poten etapa jeho hmotnho vvoje. V tom je nutno spatovat prvotn pizpsoben a takka upevnn jiskry jednotliv uvdnho ivota v obrannm tle; nebo, chceme-li, jej uzaven v ochrannm pouzdru. Nicmn v tomto stavu je semeno jet jenom embryonlnm rostlinnm individuem, kter nen energie svobodn ani opravdu voln, nbr podlhaj mocnmu osudu; kdeto v i ivoin se ji manifestuje (akoliv jen velmi slab!) odlesk vlastn vle ve vrazu, kter nen vdycky vrazem osudu. Konen e lidsk (kterou bychom chtli zaadit jako tvrtou vedle t uvedench), je jenom zsti podrobena osudov mocnosti. inn energie lidskho pokolen jsou ve znan me svobodn; maj vlastn vli, kter, akoliv je jet nevdom, jev jistou originalitu, je odliuje jednu osobnost od druh. Lidsk due si tvo fyzick obal dle svho individulnho obrazu. Osud je ve pouze tm, e je podrobuje veobecnm formm rasy. I sama prozetelnost me mt vliv na vvoj lidskho foetu plodu, a to je velikm tajemstvm. 1 Kabalist nazvaj tmto jmnem vpn (nefe) i tlo astrln na rozdl od slova xwr (ruach), due, a slova hmvn (neama), duch i inteligence. Avak hierogram, kter utvoil Moj staenm koen va-hp-4n vyjaduje v Psm syntzu tchto t schopnost: pudovou, duevn, a mylenkovou; 4n vyjaduje plodc st due, hp st plozenou, va st pirozenou. (Fabre dOlivet, Langue hbr. rest., dl II., str. 52.) 2 Podle modernjch kabalist je typ (imago), sestupujc z nebe v okamiku poet, prosknut individulnm charakterem. Nazvaj jej hdyxy jechidou i principem individuality a spatuj v nm rozeznvac stopu bosk peeti na kadm pozemskm jedinci. Jechida nov koly 2lc (celkem Moe Cordovera) by se rovnala celkem individuln emanaci principu, nazvanho dve obraz (imago). Smysl tedy nen pozitivn zmnn.

schopno, aby se vyvinulo bez jistch podmnek, nezbytnch k jeho vegetativn evoluci, jej poadavky jsou vem rostlinm spolen. Potebuje: 1. Vrstvy provit hmoty, v n by zapustilo koeny,1 2. jist mnostv vody k zavlaovn; 3. normln atmosfru2 k jeho dvojmu dchn (dennmu a nonmu). (Kad toti v, e rostliny za dne vdechuj kyselinu uhliitou, jej kyslk vydechuj, kdy asimilovaly uhlk; kdeto v noci jsou jejich funkce opan; tehdy vdechuj kyslk a vydechuj kyselinu uhliitou, kter vznik pozvolnm spalovnm pebytenho uhlku - v kyslku asimilovanho za dne.) To jsou obecn podmnky klen zrn - podmnky, jet jednou to opakujeme, kter jsou spolen vem rostlinnm bytostem. Avak mimo to jsou zvltn poadavky pro kad druh; napklad ptomnost dusinatch, fosforenatch, kemiitch, vpenatch a jinch ltek v pd.3 Patrn mus rostliny, k jejich chemickmu sloen jsou tyto hmoty nezbytn, nalzt je v dsledku sv pitalivosti k ivinm v pd a podle sv povahy asimilovat. Tak nkter kvtina, kter nechce vzklit na vpenit skle, roste hojn na pdch kemiitch. Rostlina zpravidla zpracovv, aby se vyivila, asimilovateln ltky, kter j poskytuje pda a okoln vzduch; rozkld a sluuje po sv vli kyslinky, soli a jednoduch nebo sloen plyny a pivlastuje si je podle mry svch poteb. Zjistili jsme vak, e tento zkon vivy nesta k tomu, aby vysvtlil ptomnost eleza, manganu, hlinku a vpnku ve stvolech a listech eichy, zaset do sirnho kvtu a zalvan vhradn chemicky istou vodou. Tento ojedinl pklad sta, abychom dokzali skutenost jinho druhu vivy. Ve zmnn ltky, nalezen v popelu een eichy, nemohly pochzet ani z atmosfry, v n se koup jej stvol a jej listy, ani ze sirnho kvtu, v nm tkv jej koeny, ani z destilovan vody, kterou se napj. Kde tedy vzala tyto ltky? Nikde, jak jsme vidli, ony pro ni byly stvoeny v t me, jak to vyadovaly jej poteby. Nenalezne-li zrno v pd, kter je pijala, ani podmnky, kter jsou nezbytn k vyklen semen vbec, ani vechny ty podmnky, kter vyaduje zvlt jej druh, zakrn a zhyne; to je obecn zkon. Jsou vak rostliny tak houevnat a tak tuhho ivota, e jejich zrna si nedaj nim brnit, aby nevzklila v pd, kter je sice zsadn zpsobil k vyklen semen, nem vak v konkrtnm ppad ty chemick ltky, kter se vyskytuj ve specifick a normln skladb klc rostliny. Pak nastane jedna z monost: Bu se zekne rostlina pi evoluci svho vzrstu onch zvltnch princip, kter by si za obyejnch podmnek asimilovala a kterch se j, jak chemick rozbor dokazuje, nedostv,4 anebo nastoup, aby si je stj co stj opatila, mimodnou a vjimenou cestu. Onou cestou, neznmou univerzitnm vdm, je cesta nezvaitelnch fluid, i spe cesta vitlnho teru, jeho tyi zjevn projevy jsou svtlo, teplo, magnetismus a elektina. Rostlina se vyivuje tvrmi produkty tto praltky, kterou sta nazvali du svta a o jej povaze pojedn zvlt nae prvn kapitola a cel nae dlo vbec. Co in rostlina? Latentn vle jejho biologickho j zastupuje magnet; jej organismus zastv zrove alembik i athanor; take zpracovvajc hyperfyzick fluida, jak to vyaduj jej pirozen funkce, uvd je moc ve skutek - a trval a absolutn substance, or, se diferencuje v ten nebo onen zpsob pechodn a nahodil hmoty. V knize Na prahu tajemstv jsme ekli: Due svta ili astrln svtlo je nepostiitelnm zkladem veker fyzick existence; a v danm okamiku svho vvoje se tato due svta zhuuje ve vaitelnou a smyslm patrnou hmotu. A prv na tomto zhutn substance spov cel spagyrick budova alchymist. Nejvy tubou Hermovch k je to, aby stanovili pesn okamik, kdy se uskuteuje toto tajupln To jest conditio sine qua non pouze pro valnou vtinu druh. Nkter mosk nebo bahenn rostliny se rod, rostou a umraj ve vod, ani by kdy pirostly svmi koeny k pd. 2 Normln, t.j. nejen jako kyslk, dusk, vodn pra, kyselina uhliit atd., nbr i jako teplo, svtlo, elektina atd. 3 Chyb-li nkter z tchto produkt v ornici a maj-li do n bt naszeny rostliny, k jejich klen i vzrstu jsou nezbytn, nahrad se tento pirozen nedostatek pdy umlm dodvnm onch substanc, kter se pak nazvaj hnojivem a mrvou. 4 V tomto ppad rostlina, vyhnavi rychle thl stvol, velmi asto chadne a pedasn zmr.
1

zhutn, na nj pmo nar Hermes Trismegistos ve svm symbolu Smaragdov desky, kdy prav o tajemnm psobci, realiztoru veho tlesnho zdokonalen (telesma): Vis ejus integra est, si versa fuerit in terram; jeho sla (exteriorizan) je dokonal (ukonen), kdy se promnila v zemi (ve hmotu smyslov vnmatelnou). Smaragdov deska je mistrn zasvcovac strnka, o n pojednme v I. kapitole. Hodlme peloit celou tuto knskou zv ji neexistujcho svtla; snad potvrd ve svm posvtnm lakonismu ony principy, o nich jsme mluvili, a poskytne pevn zklad naemu vkladu o velik a tradicionln okultn teorii a o univerzlnm psobci div, zzrak a kouzel. V. Nadpirozeno neexistuje. Nai teni nyn chpou, pro jsme postavili do ela tto pedmluvy tento nezvratn axiom, teba bychom byli schopni potvrdit existenci, ba dokonce podat vysvtlen jistch kaz zpravidla popranch, kter by byly pijaty dosti skepticky mnohmi nestupnmi zastnci nadpirozena vbec. Jde nm toti o restituci jist zsadn pravdy a zrove o zajitn celho sboru poznatk. Mli jsme v myslu vyvrtit nesprvn pojem (tak dotrn zdomcnl u velmi mnohch, pro n hmatateln hmota nen posledn metou poznatelnho) a toto nae sil ns zavedlo do obrnch, pedbnch rozbor, kter ponkud zasahuj do tto knihy. Tyto hojn podrobnosti jsou vnovny profnnmu obecenstvu s tm myslem, aby povrchn lid - kte by snad byli dostivi pohledt do esoternho kuktka - byli varovni ped chylkou zornho paprsku, j nelze pozorovat pi zkouce tohoto pstroje, kter by vak nicmn nenapraviteln poruila jeho normln zorn pole. K emu jsou pedmluvy? Aby rozeily jist pedbn otzky, vyvrtily jist pedsudky, kter brn etb, a odstranily jist pekky, kter brn vstupu. - Takov mme mnn v souhlasu s hr. Agnorem de Gasparin, autorem velmi krsn knihy o okultnch vzkumech, dnes tm ji zapomenut.1 Abychom uposlechli tto rozumn rady, zbv nm pedejt jet druhmu nedorozumn, kter je dsledkem prvnho. Nechtli jsme, aby se kdokoli mlil v otzce nadpirozena; tm spe nesm v knize, v n arodjstv stra mezi jednotlivmi ponurmi obrazy, nastat nedorozumn v pin podstaty opravdov magie. Tentokrt se obracme se svmi vysvtlivkami ke studentm ji pokroilm, zkrtka k zasvcencm. Paralela, kterou bylo mono st na potku tto rozpravy, by nebyla s to, aby je vyvarovala poklesk. Ve veejnosti je rozen velmi nesprvn nzor, oven jistmi lidmi v t vci jen polouenmi. Veobecn se m za to, e magie spov pedevm v umn pedvdt po libosti to, co spiritist nazvaj kazy. Takto definovat magii, znamen spatovat v dokonalm adeptu, mgu, jaksi mdium, kter dovede regulovat hru projev (obyejn peruovanou), dret na uzd nevzan rozmar neviditelnch, a eknme pmo, krotit duchy. Opravdu, kdyby vysok magie spovala jen v tom, pipoutme, e by se omezovala na pranepatrnou vc... Nic nen tak neurit a tak patn definovno, jako tyto domnle reln manifestace, kter se rsuj v prunm nimbu mdi. Mdia, pouh hky larev, postrdajcch vlastn bytnost a bez ustn kolsajcch mezi naprostm nebytm a fyzickm jevem, nastavuj tmto lemurskm tvarm paradoxn zrcadlo, aby se v nm obrela jejich zdnliv existence. Sama pak zkoumna psychologem, jev se vrtoiv, absurdn a stle se mnc osobnost, kter na sob nese zhadn znak takzvanch duch. Jak vsledky mohou vzejt z nhodnho sejit se tchto dvou nestlch faktor, larvy a mdia, se lze snadno domyslit, a nikdo se nebude divit, zjistme-li, e onen klamav a nejasn charakter, kter jim obma je vlastn, vyznauje tm spe ony zjevy, kter jsou plodem jejich spolen prce. Zvdavost vtiny lid se spokojuje zbavnou podvanou na tyto kazy, prchav manifestace, jejich studium nle zajist do mgovy kompetence; avak bylo by nesprvn se domnvat, e program magie (i t, kter sela z prav cesty) se omezuje na toto zkoumn. To, co spiritist dost ppadn, a jen ve vznamu velmi omezenm, nazvaj kazem, zajm okultistu pouze vjimen a zcela nepmo.
1

Des Tables tournantes, du surnaturel et des Esprits, Pa, Dentu, 1885, 2 dly.

Jak a pro? To je problm, k nmu musme ihned pistoupit., vydave si ovem na tch, kte ns chtj nsledovat do tohoto bludit pedbnch vklad, ponkud zvenou pozornost. Otzka to zaslou, nebo bude-li nm dno objasnit zsadn rozdl, jeho stanoven je stejn neodkladn jako je deliktn jeho pochopen, povme snad nco dost novho a poskytneme dokonce moudrm badatelm jeden z hlavnch kl k esoterismu. Pedpokldejme, e by nhle byl pedveden kaz naprosto zejm, naprosto nepoprateln, ped etn shromdnmi divky vech vrstev. A hned meme vylouit ti kategorie svdk, u nich tajemstv tchto projev, by bylo sebevce pekvapujc, nevzbud tm dnou zvdavost. Jsou to nejprve zkoprs pobonstki, kte kadou phodu tohoto druhu pipisuj na vrub blu. Pak oni bonzov oficiln pravovrnosti, jejich adem je slavnostn vdecky pednet, s oima zavenma pro kad zblesk podezel z kacstv, s uima zacpanma pro kad hlas, kter by ruil souzvuk akademickho koncertu. Tyto dva druhy svdk byli ji pedem hotovi s sudkem; prvn spatil stn Belzebuthovch roh; druh nespatil zhola nic a vdl ostatn hned, kdy pichzel do seance, e se ned nim vytrhovat. Konen odstrame onu smutnou smsici bezcennch loutek modernho skepticismu, uzavench kad ulechtil starosti, jejich zvykem je smt se svmu ivotu: ped nimi, opravdovmi eunuchy inteligence, by se mohla vzneen pravda rozvinout v cel ndhee sv nebesk nahoty, ani by jimi zachvla, ani by v nich povzbudila by jen zdn touhy. Po odstrann tchto t typ zstv lovk poctiv, svdek ryz a prost, nestrann, kter ru za to, co vidl, a snad peml, jak by nalezl toho pinu. Pro takovho, a je to svdomit badatel i pouh zevloun, nabude kaz, nleit zjitn, svrchovanho vznamu. Zevlouna tento zzrak v mckch rozmrech, realizovan v mckm prosted, zmate a uchvt... Vn lovk bude tm stejn zaujat zejmost faktu, vymykajcho se zkonm souasn vdy, on objevitelky, kterou si navykl pokldat za veobecn kompetentn a neomylnou na jej vteck tnoce. Dal by se nepravou cestou? d se vzorem pozitivistick koly (kter nepipout jin kritrium reality krom svdectv pti smysl), naraz prv na zejmost fakta, odporujcho - jak se alespo domnv - duchu pozitivn vdy, jeho autentinost mu o zvod potvrzuj vlastn smysly. Odekne se svch boh, nebo dovede a do konce provdt logick dsledky premis, kter se pronej s jeho souhlasem?... dn z tch, kte po zpsobu sv. Tome byli pesvdeni, nepochybuje, e onen zhadn kaz m pro nho neobyejnou cenu a dosah. Le neme tomu tak bt u okulisty, jemu univerzln proda mimo fyzickou rove, kter jedin je pstupn vzkumnm a kontrolnm prostedkm tak zvan pozitivn vdy, poskytuje jet ti jin rovn k badn a experimentovn. Jsou to: 1. rove astrln, dolej svt potencilnch energi, krlovstv prody plozen, kde vldne osud. 2. rove psychick, (duevn), passionln, prostedn; to je vlastn prosted adamsk substance, kde se pohybuje univerzln ivouc due, athanor vle. 3. rove spirituln (duchovn), svt hoej, nadsmysln; to je rj prody plodc, kde kraluje prozetelnost. Na kad z tchto rovn me mt zasvcenec spch; ostatn hned uvidme, za jakch podmnek a s jakmi vsledky. V duchovnm svt me studovat vznikn princip v podku pedem stanovenm boskou samovldou; ve svt duevnm me vysldit vyrbn ivot v kivuli vniv boue (v n se potvrzuje a k vnitnmu zpasu antinomie du a vl1); ve svt astrlnm me poznat substrt veker smyslov manifestace a rozlutit onu tajemnou mluvu signatur, v n je napsna dynamick geneze tvar. Je zbyten dokldat, e svt hmotn a hmatateln poskytuje zasvcenci stejn jako profnnmu fyzick pole pokus, obdivuhodn vzdlan a zpenen prkopnky souasnho pozitivismu. Zde je tedy tvrt d skutenost (materialistickch, astrlnch, psychickch a spiritulnch), kter adept-esoterik me pohodln studovat na rznch rovnch, jim vlastnch. Jak relativn a podrun prospch mu tedy plyne z kaz prv tak pomjivch jako klamnch, kter jsou na vech tchto rovnch stejn nemstn a nenle vlastn dn z nich. Nebo velice zle na tom, abychom V tto antinomii spov princip zdokonalitelnosti. Srov. podivuhodn dky Lacuriovy: De lme et de la volont, ou de la double vie de lhomme) Harmonies de ltre, exprimes par les nombres), Pa, 1847, 2 sv., dl I., kap. XVIII., str. 315-319.
1

si toho byli vdomi, a v tom je prv gordick uzel problmu, jm se obrme - kaz uvaovn jako prchav projev viditelna1, nepedstavuje ani fyzickou existenci, ani astrln innost; je to jaksi klam, jaksi zrcadlen, plynouc z nepravideln dohody mezi tmito dvma tdami skutenost. Tvo se jen zcela nahodilm protnutm (je-li to mono ci) fyzick a astrln rovn. Ve fzi vratkosti, v okamiku nepodku, se nhle protnou tyto dv pirozen rovnobky v jednom bodu, v nm vznikne onen alebn a paradoxn kaz. Avak zakrtko pravidelnost nabude zase vldy, a jakmile tyto dv rovn znova zaujaly svou rovnobnou polohu, kaz zmiz. Znamen to, e mezi astrlnm svtem a svtem hmotnm nejsou zkonit pravideln styky? Nelze pochybovat, e jsou, protoe druh je jenom vrazem prvnho, jeho vslednic, inkem. Astrln substance se projevila, zplodivi fyzickou hmotu, a tato se zase v prav as vrt do svho pvodnho stavu. A dosud se vytv ustavin pod vlivem astrlnho svta, kter zase ustavin zakou odraz svta fyzickho. To prv pedpokld vzestupn a sestupn proud od jednoho svta ke druhmu, jak tomu u Smaragdov deska. Zde nastv skuten endosmosa2 vliv. A tyto dv velik spojovac brny mezi svtem nadsmyslnm i astrlnm a fyzickm i hmotnm, jsou brny zrozen a smrti, nebo, jet pesnji, brny, jimi se uskuteuje jednak inkarnace du a jednak jejich zhrobn desintegrace. A prv z poruen tchto normlnch vztah vznik monost vyvolat tuto fzi zmatku (tak zvanou za obyejnho stavu vc), fzi, v n nahodil protnut dvou rovn plod prchav pelud. To je velmi pozoruhodn. A na jist, mn ast ppady, kde proda sama provd tyto fantasmagorie3 - a jet uveme takov dla magie, kde thaumaturg tvo hmotu vn sebe, bu uvolnnm sv vlastn substance, nebo zhutnm oru pomoc svho tvrnho prostednka je jist mono ci, e vude tam, kde nastupuje kaz, jde o poruchu, profanaci, o jaksi znsilnn, bu arkn zrozen, nebo arkn smrti. Nemravnost mdi je psloven v prostedch, v nich jsou znma. Mnoh z nich, ne-li vechna, se jev bt neodpovdnmi obtmi zcela patologick zvrcenosti. Nkter jsou nestvrami v ohledu pohlavnm a pokldme za zbyten se vracet k tomu, co jsme ji v t pin povdli (Chrm Satanv). Na druh stran vak v tto knize poznme (zejmna v kapitole Tajemstv odlouenosti), jakou dleitou lohu hrlo sperma ve zloinech arodj vech dob a vech zem. Tolik o profanaci mystri zrozen; pokud jde o profanaci mystri smrti, sta jmenovat spiritismus, tuto dnes tak rozenou nauku, kter na vi nboenstv pozved starovkou nekromancii, neznajc (ani experimentln, ani tradicionln) vdy o zhrobnm ivot a nedbajc onch psychurgickch obad, kter se kdysi v kultu pedk zdly bt vzjemnou ochranou i poctou ivch i mrtvch. Nyn zajist spe uznvme podrun vznam kazu v uren esotern syntzy. Jsou-li projevy tohoto du ve spiritismu vm, maj-li v arodjstv i v ern magii, kter je pedevm umnm klam a kouzel, jaksi dosud pevn, avak ji jen sten vznam, snadno pochopme, e vysok, bosk magie, kter me bt definovna jako vda byt, studovna ve vech svch aspektech,
1

Zde hlavn spatujeme fluidick zjevy ivch bytost nebo st bytost, jako ruce, nohy, atd., kter se rozptyluj, kdy se pedtm na okamik zhustily. pln materializace (jim nesmme dvovat, nebo se nejastji daj redukovat na pouh pnosy) tvo, jsou-li skuten, zvltn a vjimenou kategorii; nleej do oboru vysok magie ve vlastnm smyslu. 2 Pronikn id hmoty zven dovnit. Pozn. O. G. 3 Pozdji se nm naskytne pleitost upozornit na nkolik takovch ppad. Avak ten nm bude vdn, uvedeme-li zde s vekerou vhradou velmi zvltn msto ze Saint-Martina, kter se dotk anarchickch vrtoch prodnch mocnost: Jedin tm (prav), e tyto mocnosti psob v nepodku a disharmonii, tvo ony obludn tvary, kter pozorujeme v rznch prodnch ch, prv jako ony zvec tvary a zvec hlavy, kter se nkdy manifestuj za boue, v nich nen teba spatovat psoben duch. Prodn mocnosti jsou uzaveny jedny v druhch, jsou-li v harmonii. Jejich uzda se trh za boue, a protoe v sob chovaj zrodky vech tvar, zvlt zvuk i merkur, nelze se divit, e nkter z nich tehdy, podlhajce silnj reakci ne ostatn, pedvdj naemu zraku charakteristick tvary, sluchu pak charakteristick hlasy nm znmch zvat. Nesm ns pekvapit ani to, e tyto hlasy, tyto tvary jsou jen krtkho trvn a pomjejc existence; nemohou mt ani ivot ani ony podstatn vlastnosti, kter maj, jsou-li vsledkem harmonickho spojen vech tvrch mocnost. (Le Ministre de lHomme-Esprit, Pa, 1802, str. 142-143.)

v aspektu reality, bytosti i principu, odkazuje takov lich umlstky na druh msto. Proltnout vemi svty a studovat pak zzraky byt ve vech zempisnch kch a trhat kvty pravdy a krsy a plody dobra a spravedlnosti ve vech zempsech vesmru a ke ztracenmu a opt nalezenmu rji - po tom a adept tou pedevm. VI. Esotern vda nm pedkld ke studiu troj pedmt: Produ plodc, produ psychickou a voln (lovka) a produ plozenou. Ustlilo se mn pesn, avak tak mn abstraktn ren: Bh, lovk a vesmr. Chrm alomounv se opral o dva sloupy: Jakin a boaz, inn a trpn, popud a odpor, svobodu a nutnost, j a ne-j. Tyt dva sloupy zdob i sloupoad chrmu vdy; jsou symbolem zkuenosti a tradice. Zkuenost nen ve; vydejte se bez prvodce do neznm zem, urit zabloudte. Tradice nen ve: stv se mrtvou literou pro toho, kdo nepikro ke kontrole jejch vteckch vrok. Mnoz nejednaj sprvn, pidrujce se tohoto zcela trpnho zpsobu zskvn pravdy. Vtina badatel, kte se zajmaj o mystick problm, se zamstnv vlun meditovnm o okultnch dlech. Mluvme o nejvnjch (nejmalichernj, prav jarmaren zevlouni, vl se obyejn k boud a sld po kazech), jako kdyby sebezasvcovac prce spovala jen ve snaze po vdeck asimilaci! Dlo, psan mistry, nelze beztrestn pehlet - kdo by o tom pochyboval? - a my mlo dme na takov domliv novote, kte se vychloubaj, e svou bujnou fantazi nahrad hlubok studium esoternch klasik. Avak toto studium neme stait. Je teba, aby se tak zaplatilo za zkuenou a aby se badatel odhodlan vydali do temnot neznmho svta dobvat pravdu. Takto se prv okulista na rozdl od obyejnho vzdlance - kter se nerad sm neho astn, leda uench hdek sna pochopit podstatu vci a brzo rozlut i onu velikou stlu1 prody, popsanou uvnit i zevn. Pedstavte si pergamenov list, pokryt hieroglyfy na obou stranch, pilepen vak jednou stranou na stl. Psmo na pedn stran - a je dovedeme vyloit nebo ne - bude viditeln tlesnm om, kdeto znaky, nakreslen na zadn stran, bude mon pozorovat pouze zrakovm strojm due, co opt znamen, e jedin dobr jasnovidec je dovede rozeznat. To je pouh metafora a neofyt by pobloudil, kdyby z toho chtl vyvozovat zvr, e magnetick jasnovidnost je hlavn schopnost, kterou je teba v sob vyvinout, nejvy pednost adeptstv. Je nkolik stup jasnovidnosti, jako je nkolik psem vidin. Kolik slavnch jasnovidc nebylo vbec jasnovidnmi na fyzick rovni? Nkdo zase me bt zzranm jasnovidcem ve vznamu lidovm a u somnambul oblbenm - a je pece jen hotovm hlupkem; tyto dv vlastnosti se nijak nevyluuj a zkuenost to mnohokrt potvrdila. Jestlie - nehled k fyzickmu svtu, jeho pozorovn nle tlesnm smyslm - obsahuje vesmr ti rovn skutenost ili ti hierarchizovan svty, m lidsk due ti poschod, souvisejc s temi rovnmi: vpn nefe ili astrln tlo odpovdajc hyperfyzickmu svtu; xwr ruach ili vnivou dui odpovdajc psychickmu svtu, a hmvn neama ili inteligenci (vnmajc pouhho ducha) odpovdajc svtu nadsmyslnmu.

Nhrobn obelisk z jedinho kamene. Pozn. O. G.

Kad z tchto hlavnch stedit m, jak to nezvratn dokzal Fabre dOlivet, svou vlastn sfru psobnosti; a tyto ti stupovit nad sebou se rozkldajc sfry se k sob poj takovm zpsobem, e obvod kruhu, opsanho kolem dolejho stedu, nefe (pud, senzitivn ivot, astrln tlo), se dotk prostednho stedit, ruachy (vniv due, psychickho ivota), a obvod kruhu, opsanho kolem tohoto stedit, se dotk stedu nejhoejho kruhu, neamy (inteligence, spiritulnho ivota). Konen tuto trojici uvd v souzvuk relativn jednota, kter z n in tveici, ili jinmi slovy, tyto ti sfry jsou obaleny tvrtou dvojnsobnho prmru, sfrou voln, jej sted nutn splv se stedem prostedn sfry, psychick. Toto schma umon teni, aby poznal na prvn pohled tyto vztahy mezi trojm lovkem a trojm vesmrem. Lidskou bytost (a individuln i hromadnou) si meme pedstavovat tak, jako by spojovala a ovldala pod elezem sv svrchovan vle stku troj kosmick podstaty: Ducha, dui a astrln fluidum, m se stv astn trojho ivota vesmru. Svoj inteligenc (vnmajc pouhho ducha) dosahuje lovk a k jednot vc, a k prod plodc, a k bosk prozetelnosti. Svm astrlnm tlem se dotk nekonen dlitelnosti, osudu fyzick, zplozen prody. Due, prostednice, je vlastn trpnou substanc lidsk bytosti; konen lidsk vle nakln tuto dui k tomu, aby vela v souhlas bu s prozetelnost nahoe, na rovni spirituln, nebo s osudem dole, na rovni astrln. Proto je tak teba povaovat vli za vlastn podstatu lovka, nebo ona jej in tm, m je, bu dobrm nebo zlm, podle toho, jak d, bu vpravo nebo vlevo, svoji vlastn substanci, toti dui. To prv Fabre dOlivet prvn objasnil s onou geniln jasnovidnost, kter charakterizuje tohoto velikho esoternho metafyzika XIX. stolet. Dvaje se na lovka z aspektu nadsmysln veobecnosti, oznauje vli jako jednu ze t velikch, dcch mocnost kosmu; druh dv jsou prozetelnost a osud. Vlastnm sdlem vle v i lovka, prav, je veobecn univerzln due. Pomoc univerzlnho pudu je spjata s osudem a pomoc univerzln inteligence je ve spojen s prozetelnost. Prozetelnost sama je pro individulnho lovka pouze univerzln inteligence a osud jenom univerzlnm pudem. Tud e lovka v sob uzavr cely vesmr. Mimo ji neexistuje absolutn nic ne bosk zkon, kter ji tvo, a prapina, z n byl tento zkon emanovn. Tato prapina se nazv Bh a tento bosk zkon proda.1 Kdy neofyt dobe pochopil tyto veobecn pojmy, shledvme se s nm na zatku neschdn stezky, kter vede do chrmu vdy. dostiv zasvtit se nejenom studiem mistr, strc tradice, nbr tak svou vlastn zkuenost, odhodln rozit sv badn vude tam, kam ho bude moci vst pevn vle, puzena vytrvalou snahou, ote se snad, jak brny v jednotlivch patrech lidsk bytosti vedou
1

Hist. philos. du genre humain; dl II., str. 105-106

k onm rovnm, kter jim v neviditelnm vesmru odpovdaj; ote se po tajemstv on vzpruhy, kterou se otvraj tyto brny, a tak na heslo, aby mu bylo dovoleno jimi vejt... Le to jsou vtzn trofeje, kter si kad mus osobn a postupn dobt. Oekvaj ekatele zasvcen, by by byly jeho intence sebedokonalej, jeho el sebevzneenj a jeho odvaha sebevt, tak nhl zjeven? Mysl, e do jeho nezkuench a nepevnch rukou budou vloeny veker kle svatyn?... Pro by, pibliv se k hierofantu, na nm hned nedal formule, vyjadujc a uskuteujc velik arknum? Tyto dv dosti, stejn naivn, jsou si navzjem rovny. Hle, co by odpovdli na podobn otzky misti starovk moudrosti... V podzem memfidskch, eleusinskch nebo thbskch chrm nebyli tak zkrtka hotovi. Ji neexistuj tyto velkolep chrmy zalho svta, posledn tulky a dstojn pomnky nadlidsk experimentln a tradicionln vdy; tyto kamenn a kovov pamtky se ztily, avak zk a kluzk stezka, po obou stranch vrouben propast, stle vede do ideln svatyn pravdy. Nle jist starm, aby sv mlad bratry uvedli na stopu. Jsou zkuenj, proto jsou povinni slovem i pkladem dodvat novkm odvahu; maj je tak svmi radami chrnit ped nstrahami cesty, kterou znaj, ponvad ji sami ji dve proli. Le zde mus pestat jejich zcela nepm pispn. Kad dokonv sv zasvcen jedin sm. To je zkladn aforismus magie. Co nm me ji nyn bt vytknuto, odkazujce v ostatnm na poznmky o extzi, obsaen v kapitole Tajemstv odlouenosti - poznmky otvrajc mlo znm obzory, bohat na prospn pouen v otzce arkn, kter je teba objevit pmou zkuenost a rozmachem vlastn iniciativy - co nm me bt jasn vytknuto, je toto: lovk astrln, lovk psychick a lovk spirituln, uren k tomu, aby poznal a opanoval rzn jemu odpovdajc svty, je k tomu elu opaten zvltnmi vnmavmi orgny (astrlnm, psychickm a mentlnm), kter jsou prv tak skuten jako orgny smysl fyzickch. Tyto subtiln orgny, obecn neznm, jsou u lovka z masa a kost velmi nestejn vyvinuty; avak existuj alespo ve stavu zakrnlm nsledkem nepouvn; nebo tu neb ani tak o vvin tchto vnitnch smysl, jako spe o jejich ponenhl probuzen. Kdo opt nabyl receptivnch vlastnost sv due na vech rovnch1, o tom lze ci, e je reintegrovn (znova uveden) z tohoto svta do jednoty nebesk prody. Je mon, e u nkterch vzcnch lid podrely vnitn smysly vechnu svou vnmavou ostrost a e tlesn padek, v nm se ocitli, ani v nejmenm neporuil funkn intenzitu jejich duevnch schopnost. Tmito privilegovanmi lidmi jsou ve vdom form jasnovidci rznho du, ve form relativn nevdom inspirovan veho druhu. Geniln lovk konec konc nen ne intuitivn a spontnn adept, vzneen nepln, zato vak bohat na ony tak dk dary, kter velmi asto postrdaj i nejsubtilnj mystikov, toti schopnosti esteticky pevdt nadsmyslno ve smyslno a pemovat Slovo bo ve slovo lidsk. Podobn schopnosti nelze zskat; ony vdycky posvcuj genilnho lovka jako bosk prvo a pedchoz milost; kdeto adeptstv je prvem lidskm a vymoenost pozdj, jsouc vsledkem sil jeho osobn vle. Kdy byl stanoven tento zkladn rozdl, me a tak m analogie dle pokraovat. Genilnost je schopnost spontnn (vce mn vdom a peruovan) reintegrace, optnho uveden lovka do nebesk vlasti jednoty, adamy. Proto tak uvaj bsnci, mali, hudebnci, sochai a vbec umlci, kte se prvem nebo neprvem pokldaj za gnie, stejn zpsob mluvy jako mystikov, chtjce charakterizovat periody snadnho tvoen. Maj nebo nemaj inspiraci. To je pozoruhodn. Hlavn inician dlo je tedy shrnuto, chceme-li, v umn stt se umle gniem2; nicmn vak s tm rozdlem, e pirozen genilnost dv inspiraci jen v jistch chvlch, vce mn astch, kdy duch prv chce sestoupit, kdeto genilnost zskan ve svm vym stadiu je schopnost vynutit inspiraci a obcovat s velikm neznmem kdykoli. Tento rozdl m opravdu dost jednoduch dvod, e toti ke genilnmu lovku sestupuje Bh, kdeto mg vystupuje k Bohu.
1

Chceme ci, pokud se to zde na zemi uinit me. Nikdy jsme se nedomnvali, e lovk po pdu by mohl sv schopnosti naprosto ochrnit ped selost, kter je osudnm dsledkem jeho pozemsk inkarnace. Odrazn inek fyzickho tla na dui nelze zcela utlumit. 2 Ovem vyjma schopnosti estetickho transponovn; ekli jsme, e je nelze zskat.

Geniln lovk je jakmsi magnetem, kter v pestvkch pitahuje. Adept je pemniteln mocnost, vdom pouto mezi nebem a zem, bytost, kter me dle sv vle zstat na zemi a povat jejch vhod a trhat jej plody, nebo vstoupit na nebesa, ztotonit se s boskou prodou a plnmi douky pt nebeskou ambrzii. Genilnost, pirozen pitaliv sla, zakld v uritch periodch vce mn pechodnou korelaci s jednotou. Adeptstv, neomezen prvodn list do nekonena, dosahuje prva reintegrace jaksi podle libosti. Proto tak obdrel adept1 v Indii vznan jmno jogi, tolik jako sjednocen v Bohu. Zkuenost a tradice jsou tedy ony dva sloupy esoternho chrmu. Pravda me bt pedvna jako ddictv; me bt zskna iniciativou lovka na vech rovnch. Avak jak jsme ji povdli, tato pedan vda by bez osobn zkuenosti zstala jenom mrtvou literou, prv tak jako by mohla pivst do zkzy opovlivho lupie arkna, jen nem ono posvtn ddictv: Tradici. Mezi tmito dvma poznvacmi zpsoby, innm a trpnm, nadsmyslnm a smyslovm,2 stoj stedn, velmi plodn metoda, kter oba smry smiuje, dopluje a nkdy nhodou dokonce nahrazuje; je to metoda analogie; nle zrove moudrosti i rozumu. Prvnm dsledkem stejnorodosti prody, zkladnho principu, kter je napsn na ttu kad magick syntzy, je aforismus, jej formuloval Hermes Trismegistos slovy: Co je nahoe, je jako to, co je dole; co je dole, je jako to, co je nahoe. Na tom se prv zakld metoda analogie, kter dovoluje podle znmho usuzovat na neznm. Metoda analogie je dvoj; induktivn a deduktivn, postupuje se pi n zdola nahoru a shora dol; bu vychz z konstatovanch fakt a vede k zkonu, kter je d, i k principu, k nmu tento zkon nle, nebo se opr o zkon ji uznan, princip ji stanoven, a vyvozuje z nho dosud nepotvrzen fakta nebo pouze odvoduje seazen a roztdn znmch fakt. Pklad nebude na kodu. Jestlie mg pi rozboru schopnost lidsk due v n objev jednak troj hlavn modifikaci, hierarchicky rozvrenou do t rovn innosti, jednak syntetickou slu (vli), kter shrnuje tento troj dynamismus, ovld jej a pivd k bytostn jednot, bude z toho moci analogicky indukovat, e jemu odpovdajc troj dynamismus neviditelnho vesmru je obklopen, zen a sjednocovn syntetickou moc (bosk tvr vle), kter je vesmru jako celku tm, m je lidsk vle lovku jako celku, toti sjednocujcm initelem s vlastn podstatou3; to je analogick metoda induktivn. Jestlie mg naopak obrt svj duevn zrak od integrlnho kosmu k individulnmu lovku, bude moci analogicky dedukovat, vida totonost jejich sloen, e lovk je vlastn malm svtem, mikrokosmem na rozdl od makrokosmu i velikho svta; to je analogick metoda dedukti vn. Ukzali jsme vzjemnou kontrolu, jej zkuenost a tradice se vzjemn posiluj a potvrzuj. Vlun studium mistr by vedlo jen k tomu, e by rodilo uence v oboru mystiky; a pouh praktikovn extze by stvoilo vizione; tento i onen se mus spojit, aby utvoili pravho adepta... Nue, analogick usuzovn me nahradit do jist mry jeden nebo druh z tchto poznvacch zpsob, a to tak, e umouje opanou zkouku poznatk, pedanch tradic, i poznatk, zskanch pokusn. Dsledkem toho bude analogie obzvlt cenn pro zasvcence, kter je teprve zatenkem a kter nev vdy, kde m uchopit Ariadninu nit esotern, pravovrn tradice, a nkdy ct, jak se rozpoutj jeho Ikarova kdla, kdy se chce vznst do vych kraj mystick zkuenosti. Pichz na
1

Takto jmenujeme hierarchu, kter dospl k dovren nejvy moudrosti a nejvy moci, kter lidsk pirozenost me doshnout, na rozdl od ka, kter byl pouze piveden na cestu a kterho budeme nazvat zasvcencem. Tento je initiatus, tj. poat, onen je adeptus, ten, kter sm o sob dovedl doshnout (adipisci) nauky i sty. Je vak zvykem nazvat adepty tak ony mgy, kte doshli ist spekulativnho mistrovstv. 2 Je patrn, v jakm smyslu uvme slova smyslov. Nemluvili jsme prv o vlastnch smyslech (i snmacch schopnostech) astrlnho, psychickho a spiritulnho lovka? 3 Z jinho hlediska je mono tak indukovat, e hmotn, smyslm pstupn vesmr, kter si zhusta osobuje nzev kosmu, je vi celmu kosmu tm, m je stavba z iv, masa a kost, kter asto usurpuje nzev lovk, vi individulnmu lovku, tj. jeho hmotnm, smyslm pstupnm tlem.

mezery v uen mistr? Vid ped sebou srzy jeho vlastnmu vzletu nedostupn? - V analogii nalezne dvoj kritrium, nstroj, jeho pomoc je dopln a pak sleze. VII. Nadeel okamik dokonen. Jestlie jsme se odhodlali skonit tento vod ji a pli hutn, kter pesahuje svj normln rmec, neznamen to, e bychom litovali tchto strnek, kter pedejdou, jak doufme, osudnm omylm a hrozcm nedorozumnm. Tme se v tto chvli, e si vytrval ten uinil o magii jasnou, pesnou a sprvnou pedstavu, kter u nho vyluuje monost, aby smoval magii bu s arodjstvm ve vlastnm smyslu, nebo s onou ubohou mystifikac, kterou je esoterismus, jak si jej pedstavuj profnn a i takzvan mgov, kte jsou vdy ochotni si dt titul profesora okultnch vd na tvrt strnce asopisu Gil-blas nebo Figaro.

TRITHEMIV PENTAKL (kreslil O. Wirth podle Eliphasova nrtku, vvatho z jednoho jeho dopisu svdcho o baronu Spdalirim). Rozhodn rozlien mezi vysokou naukou a arodjstvm navc vyadovalo, aby toto dlo soubn pojednvalo o obou, nebo alespo o teorich, kter lze na oba smry aplikovat, jak jsme ji na potku poznamenali. Hle, strom vdn dobrho i zlho; jeho vidlinat rozvtven pe vyrst z jedinho koene. Hle, symbolickou pannu, kterou potkal Apolln na bezch Hyfasidy; jej tlo je zpola ern, zpola bl. Hle, tajemn kosotverec Trithemiova pentaklu: V hoejm trojhelnku z bosk schma, nevysloviteln Tetragramaton, a ve tmch dolejho trojhelnku se kleb obraz Satanv. Tento emblm je titulnm obrazem na knihy Kl k ern magii; nezvolili jsme ho bez myslu. Osvald Wirth jej rekonstruoval na zklad popisu, kter podal Eliphas Lvi podle ukzky, kterou mu poskytl jeho k, hrab Alexander Branicki; nebo tento obraz je neobyejn vzcn a nalz se pouze v nkolika rukopisnch exemplch knihy Pojednn o pinch druhotnch (De septem Secundeis).1 Skld se, jak prav Eliphas Lvi, ze dvou trojhelnk o spolen zkladn, z nich jeden je bl a druh ern; pod vrcholem ernho trojhelnku le blzen, kter namhav zved hlavu a s klebkem hrzy pohl do temnoty trojhelnku, v n se odr jeho vlastn obraz; o vrchol blho
1

Dlo opata Jana Trithemia, samo o sob dosti vzcn. Bylo vytitno v roce 1567 v Koln, nadepsan De septem Secundeis, sive de spiritibus orbem post Deum moventibus, reconditissim scienti et eruditionis libellus etc. Coloni apud I. Birkmannun (s titulnm obrzkem a sedmi velmi pozoruhodnmi devoryty Sebalda Behama).

trojhelnku se opr lovk munho vku v rytskm odvu, pevnho pohledu a v postoji dtklivho a klidnho rozkazu. V blm trojhelnku jsou napsna psmena boskho Tetragramatonu.1 Tento pentakl bychom mohli vyloit touto legendou: Moudrmu je oporou bze ped pravm Bohem; nemoudr je poraen strachem ped falenm bohem, podobnm jemu sammu. To je pirozen a exotern smysl tohoto emblmu; avak adepti, uvaujce o nm v celm jeho souhrnu i v jeho stech, v nm naleznou posledn slovo kabaly, nevyslovitelnou formuli velikho arkna, rozlien mezi divy a zzraky, tajemstv zjeven, univerzln teorii magnetismu a vdu vech tajemstv.2 A nechceme ped teni otvrat tak gigantick rozhledy, vzbuzovat v nkom vbiv nadje, nevhme vyznat, e mnoz snad vystihnou, pochopive Trithemiv pentakl, hlavn mylenku, kter byla ustavinm vodtkem pi psan tto knihy. Stanislas de Guaita

E. Lvi v listu svdcm jednomu z jeho k, baronu Spdalirimu, podv nrtek tohoto pentaklu, kter se vak znan li od ve uvedenho popisu. Autor Djin magie asi vidl dva zcela rzn exemple Trithemiova symbolu. Z ryte se stal jaksi Herkules, open o vlen tt, na jeho vrcholu jsou napsna tyi psmena: hwhy. Asi uprosted ttu je vidt estipaprskovou hvzdu, pee alomounovu, v n se shl blzen, na nm tce spov doln hrot ttu. belsk hlava se zjevuje v prpletu obou trojhelnk, v samm stedu hvzdy (viz obrzek). 2 Eliphas Lvi, Histoire de la Magie. (345-346).