SHOIÍ.NÍK PRACÍ FILOSOFICKÉ F A K U L T Y B R N Ě N S K É UNIVERSITY F.

10 (1965)

DAGMAR BARTOŇKOVÁ

UHERSKÉ PÍSEMNÉ P R A M E N Y 0 VELKÉ MORAVĚ

E x i s t e n c e t a k m o h u t n é h o s t á t n í h o ú t v a r u , j a k ý m b y l a V e l k á M o r a v a , se o d r a z i l a
v m n o h a p í s e m n ý c h p a m á t k á c h n e j r ů z n ě j š í h o charakteru. N e j d ů l e ž i t ě j š í z n i c h jsou
p o c h o p i t e l n ě díla s o u č a s n í k ů anebo díla a u t o r ů jen o m á l o m l a d š í c h . V n a š í s t a t i s i
p o v š i m n e m e p í s e m n ý c h p r a m e n ů u h e r s k ý c h , k t e r é b y l y s e p s á n y a ž v 12. —15. s t o l e t í ,
tedy p a m á t e k , které od doby Velké Moravy odděluje několik staletí. — Pro zkou­
m á n í d ě j i n V e l k é M o r a v y n e m a j í sice t a k o v ý v ý z n a m j a k o p r a m e n y j e j í c h s o u č a s n í k ů ,
n e b o ť u d á l o s t i v n i c h p o p i s o v a n é jsou v e l m i č a s t o spíše legendou n e ž l í č e n í m histo­
r i c k é s k u t e č n o s t i , a v š a k jejich v ý z n a m s p o č í v á t a k é v t o m , že o d r á ž e j í t r a d i c i V e l k é
M o r a v y , jak se projevovala po d l o u h é d o b ě p r á v ě v dílech, j e j i c h ž a u t o ř i jsou v ě t š i n o u
p ř í s l u š n í k y toho n á r o d a , k t e r é m u se na r o z d í l od F r a n k ů p o d a ř i l o z l o m i t a zcela
1
r o z d r t i t k d y s i m o c n o u říši V e l k o m o r a v s k o u .
U d á l o s t í na V e l k é M o r a v ě se p ř í m o d o t ý k a j í t y t o u h e r s k é k r o n i k y : P . M a g i s t ř i ,
q u i A n o n y m u s d i c i t u r , G e s t a H u n g a r o r u m z p ř e l o m u 12.—13. stol.; S i m o n i s
de Kéza Gesta Hungarorum z let 1282—1285; C h r o n i c o n Dubnicense
z 14. stol.; C h r o n i c o n B u d e n s e z 14. stol.; C h r o n i c o n p i c t u m V i n d o b o n e n s e
z 14. stol.; C h r o n i c o n P o s o n i e n s e z l 4 . stol.; C h r o n i c o n M o n a c e n s e z 14. stol.;
Chronicon H e n r i c i d e M ů g e l n G e r m a n i c e c o n s c r i p t u m z 14. stol.; Chro­
2
nicon r h y t h m i c u m H e n r i c i d e M i i g e l n z 14. s t o l . ; J o a n n i s de Towrocz
3
Chronica Hungarorum z 15. stol. ( J . de Towrocz žil v letech 1420—1488);
4
k nim přistupuje spis, j e h o ž autorem je A n t o n i u s d e Bonfinis (1427—1502)
a k o n e č n ě sem n á l e ž í i E p i t o m e r e r u m h u n g a r i c a r u m s e u L i b e r annalium
de r é b u s h u n g a r i c i s , s e p s a n á r o d á k e m ze s i c i l s k é h o P a l e r m a , P e t r e m Ran-
5
s a n e m (1428—1492), k t e r ý j a k o n e a p o l s k ý v y s l a n e c p ů s o b i l n a d v o ř e k r á l e M a t y á š e .
S o u d í se, že A n o n y m , Š i m o n z K é z y — a s t e j n ě i a u t o ř i k r o n i k y Budínské,
V í d e ň s k é , D u b n i c k é , k t e r é se od sebe liší jen j a k o b y šlo o r e d a k c i j e d n é p r á c e ( p o k u d
t u n e m á m e n a m y s l i pozdější p o k r a č o v á n í t ě c h t o k r o n i k ) — č e r p a l i ze z t r a c e n é h o d í l a
z p o č á t k u 12. stol., k t e r é je b a d a t e l i o z n a č o v á n o j a k o Gesta H u n g a r o r u m vetera.
A . D o m a n o v s z k ý v š a k v y s l o v i l n á z o r (Scriptores r e r u m H u n g a r i c a r u m I, str. 134),
že ze spisu Gesta H u n g a r o r u m vetera č e r p a l pouze A n o n y m , á d á l e n e d o c h o v a n á
268 D. BARfTOŇKOVÁ

k r o n i k a z 13. stol., na k t e r o u teprve n a v a z o v a l Š i m o n z Kézy a k r o n i k y 14. stol.

P o k u d jde o k r o n i k u T h u r o c z y h o , t a je jen d o p l n ě n í m k r o n i k y V í d e ň s k é a zahrnuje
t a k é kroniku Jana z Trnavy (Kuklilo); kroniku J . Thuroczyho a kroniku Budínskou
si v z a l za z á k l a d Bonfinius. 0 k r o n i k á c h H . z M ú g e l n budeme h o v o ř i t p o d r o b n ě j i n í ž e .
V š e c h n y t y t o k r o n i k y p o p i s u j í m i m o j i n é p ř í c h o d M a ď a r ů do s t ř e d n í Evropy
a jejich s e t k á n í se s l o v a n s k ý m o b y v a t e l s t v e m o n ě c h k r a j ů . A ve v š e c h (tu více.
t u m é n ě ) se o d r á ž í s k u t e č n o s t , že se S l o v a n é žijící n a ú z e m í V e l k é M o r a v y n e p o d d á -
6
v a l i M a d a r ů m bez boje, n ý b r ž že j i m n a o p a k k l a d l i t u h ý odpor. N e j s t a r š í ze z m í n ě ­
n ý c h k r o n i k , k r o n i k a A n o n y m o v a , p ř i n á š í s v ě d e c t v í o t o m , že z a t í m co se o b y v a t e l é ,
„ k t e ř í p ř e d t í m p a t ř i l i v é v o d o v i S a l a n o v i " , p o d d á v a l i M a d a r ů m bez boje, o b y v a t e l é
7
oblasti ponitranské, označovaní jako „Sclavi et Boemi" (termínu Moravané
„ M o r o a n e n s e s " se u A n o n y m a u ž í v á jen v o b r a t u C a r i n t h i n o r u m M o r o a n e n s i u m
fines, str. 103, a je t u p ř e v z a t z R e g i n o n a — srov. k t o m u R e g i n o n i s Chronicon
8
sub a. 889) se j i m s p o m o c í č e s k é h o v é v o d y s t a v ě l i na o d p o r . P o s m r t i k r á l e A t t i l y
si p r ý č e s k ý v é v o d a obsadil zemi ležící m e z i V á h e m a H r o n e m od D u n a j e a ž k ř e c e
M o r a v ě , a spojil j i v j e d i n é k n í ž e c t v í , p ř i č e m ž se p r ý v é v o d o u N i t r y stal z m i l o s t i
9
v é v o d y Čechů Zobor. Onen český v é v o d a , k t e r ý m ovšem není m í n ě n nikdo jiný
n e ž S v a t o p l u k , j a k n a to k o n e č n ě u k a z u j í d a l š í , m l a d š í k r o n i k y , je s t a v ě n hned
vedle A t t i l y a j e l i k o ž t y t o k r o n i k y M a ď a r y z t o t o ž ň u j í s H u n y , činí si na území
1 0
S v a t o p l u k o v o , podle n i c h p ů v o d n ě A t t i l o v o , n á r o k p r á v e m d ě d i c ů . O o d p o r u Slo­
v a n ů s v ě d č í i další z p r á v a z A n o n y m a . V é v o d a Z o b o r t o t i ž n e č e k a l a ž n a něho
Maďaři zaútočí, n ý b r ž p o d p o r o v á n Čechy, v y t á h l p r ý proti Maďarům. K d y ž konečně
d o š l o k b i t v ě u ř e k y N i t r y , s n a ž i l se Z o b o r se s v ý m i v o j á k y z a b r á n i t Maďarům
v p ř e c h o d u p ř e s ř e k u . P ř e s t o , že zde b y l o p o b i t o m n o h o S l o v a n ů , v y d r ž e l i prý
v z d o r o v a t po t ř i dny, nakonec v š a k p o d l e h l i a M a ď a r ů m se p o d a ř i l o d o b ý t N i t r y ,
do k t e r é se u t e k l z b y t e k s l o v a n s k é h o v o j s k a . V é v o d a Zobor b y l p o v ě š e n na h o ř e
p o b l í ž N i t r y — o d t u d p r ý p o c h á z í její n á z e v Z o b o r — a o b y v a t e l s t v o b y l o po t é
t a k z a s t r a š e n o , že „ v e š k e r á š l e c h t a j i m d a l a s v é s y n y j a k o r u k o j m í a v š e c h n y n á r o d y
o n é z e m ě a ž po ř e k u V á h se j i m poddaly'"'. (O t o m , že M a ď a ř i v s k u t k u v z b u z o v a l i
v e l k ý strach, s v ě d č í celá ř a d a s t a r š í c h z á p a d n í c h p r a m e n ů — srov. n a p ř . z p r á v u , že
M a ď a ř i „ b o ř í h r a d y , p á l í c h r á m y , v r a ž d í o b y v a t e l s t v o a a b y se j i c h l i d é více a v í c e
b á l i , n a p á j e j í se k r v í z a b i t ý c h " , k t e r á je u L i u d p r a n d a v A n t a p o d o s i s M G H SS I I I ,
str. 288 a po n ě m i u E k k e h a r d a atd., anebo z p r á v u , že M a ď a ř i „ p o ž í v a j í l i d s k o u
k r e v a s y r o v é m a s o " , z A u c t a r i a Garstense apod.) K r o n i k á ř pak u v á d í n á z v y h r a d ů ,
k t e r é M a ď a ř i obsadili a konstatuje, že p r o n i k l i a ž k řece M o r a v ě . A r p á d p r ý pak
daroval „ n e v ě r n ý m obyvatelům" přivedeným v železech z k r a j i n nitranských,
1 1
p o r ů z n u p o z e m k y , a b y pak n e š k o d i l i jeho v ě r n ý m v n i t r a n s k é m ú z e m í . Podle
1 2
A n o n y m a n e z n a l i n i t r a n š t í v o j á c i š í p y a u v i d ě l i je p o p r v é teprve u M a ď a r ů . Že
t í m t o t v r z e n í m autor p o n ě k u d zkresluje s k u t e č n o s t , na to u k a z u j í archeologické
n á l e z y š i p e k a k o n e č n ě i z o b r a z e n í l u č i š t n í k ů . K r o m ě toho n a c h á z í m e v L e t o p i s e c h
f u l d s k ý c h sub a. 849 z p r á v u , že T h a k u l f , k t e r ý b o j o v a l n a s t r a n ě F r a n k ů , b y l v boji
 UKLHSKÉ PRAMENY O VELKÉ MORAVĚ 269

13
s Č e c h y r a n ě n š í p e m do l e v é h o k o l e n a . U h e r s k é h o k r o n i k á ř e m o h l o snad v é s t k jeho
z á v ě r u to, že M a ď a ř i u ž í v a l i l u k ů v d a l e k o v ě t š í m í ř e a t e d y i s v ě t š í m u m ě n í m , anebo
že se snad jejich z b r a ň p o n ě k u d lišila od s l o v a n s k é , p ř í p . i f r a n s k é . T a k t o b y se t o t i ž
dalo v y s v ě t l o v a t u p o z o r n ě n í R e g i n o n a sub a. 889, že M a ď a ř i z h o t o v o v a l i s v é l u k y
1 4
z rohů.
V š e c h n y o s t a t n í k r o n i k y se pak z m i ň u j í p ř í m o o t o m , jak se M a d a ř i p ř i s v é m
p o s t u p u na z á p a d setkali se S v a t o p l u k e m , s y n e m M o r o t o v ý m . V kronice Š i m o n a
z K é z y a po ní v kronice V í d e ň s k é č t e m e , že podle n ě k t e r ý c h p a m ě t n í k ů nalezli
M a d a ř i v P a n o n i i p ř i s v é m , , d r u h é m n á v r a t u " ( p r v n í m se m y s l í v p á d Attilův)
j a k o ž t o v l á d c e M o r o t a , n i k o l i S v a t o p l u k a . T a t o d o m n ě n k a p r ý p o c h á z í o d t u d , že
M o r o t o v o j m é n o bylo proslulejší, ale že z m o ř e n s t á ř í m , o d p o č í v a l v h r a d ě B e z p r e m
( = Veszprem). K d y ž p r ý uslyšel o n e š t ě s t í , k t e r é stihlo jeho syna, u k o n č i l ze z á r m u t k u
1 5
s v ů j ž i v o t , jeho s y n S v a t o p l u k b y l podle a u t o r a v p a n o v á n í doposud n e z k u š e n ý .
M y š l e n k u , že S v a t o p l u k p o c h á z í z v e l m i s l a v n é h o r o d u z a c h y t i l ve s v é m spise i P e t r
R a n s a n u s , n e b o ť h o v o ř í o t o m , že n á r o d y žijící v P a n o n i i si p o s t a v i l y za v š e o b e c n é h o
souhlasu do čela S v a t o p l u k a , k t e r ý b y l p o k l á d á n za člověka, o b d a ř e n é h o z v l á š t n í
r o z v a h o u a b y l s v ý m rodem v e l m i p r o s l u l ý . J e h o otec se j m e n o v a l M o r o t a t a k é ten
b y l nad j i n é r o z v á ž n ý a v r a d ě i v znalostech v á l e č n ý c h tak z n a m e n i t ý , že p ř e v y š o v a l
1 6
všechny smrtelníky své doby. Petr Ransanus přitom považuje Svatopluka za
S a r m a t a , k d e ž t o Š i m o n z K é z y , po n ě m a u t o r k r o n i k y V í d e ň s k é i a u t o r kroniky
B r a t i s l a v s k é , a r o v n ě ž H e i n r i c h z M ú g e l n z a k n í ž e t e p o l s k é h o . O M o r o t o v i pak h o v o ř í
Š i m o n z K é z y j e š t ě j e d n o u k d y ž ř í k á , že po s m r t i S v a t o p l u k o v ě d o b y l i Madaři
j a k ý s i h r a d v okolí D u n a j e , v n ě m ž se s h r o m á ž d i l i S v a t o p l u k o v i v o j á c i , k t e ř í se
zachránili ú t ě k e m , a v tom h r a d ě Maďaři zabili velmi stařičkého Morotova p ř í b u z ­
17
n é h o , o k t e r é m se p r ý v y p r a v o v a l o , že to b y l s á m M o r o t . Z d á se, že již Š i m o n z K é z y
n e p o k l á d a l v š a k toto t v r z e n í za příliš h o d n o v ě r n é . O j a k é m s i M o r o u t o v i , k t e r ý m ě l
1 9 1
obsazenou zemi mezi Tisou a p o h o ř í m Igfon, h o v o ř í již t a k é A n o n y m . (D. Pais *
se d o m n í v á , že tento M o r o u t je s á m S v a t o p l u k . ) D á l e A n o n y m h o v o ř í j e š t ě i o M o r o u -
t o v u s y n o v c i , k t e r ý b y l M a ď a r y n a z v á n M e n u m o r o u t e m , a to z toho d ů v o d u , že
měl „ p ř e č e t n é p ř í t e l k y n ě " . Ten p r ý nechtěl d o b r o v o l n ě podstoupit své území Maďa­
r ů m , a teprve k d y ž viděl, že j i m n e m ů ž e d á l k l á s t odpor, v z d a l se a n a b í d l s v o u
2 0
dceru za m a n ž e l k u A r p á d o v u s y n u . 0 interpretaci vlastního j m é n a Menumorout
21
se p o k u s i l a ř a d a b a d a t e l ů . T a k D . P a i s , v y c h á z e j e z p ř e d p o k l a d u , že M o r o u t
22
z n a m e n á o z n a č e n í pro M o r a v a n a , v y k l á d á ono M e n u ze s t a r o m a d a r s k é h o m ě n i i
(toto slovo o z n a č o v a l o m u ž e , k t e r ý m ě l m n o h o ž e n , j a k se to shoduje s v ý k l a d e m
2 3
Anonymovým), L. Havlík se d o m n í v á , že snad ono m e n m ů ž e b ý t odvozeno o d
slova m e n š í a v ý r a z M o r o u t p o v a ž u j e r o v n ě ž za o z n a č e n í pro M o r a v a n a ; a v š a k
2 4
J. Tibenský p o k u d jde o interpretaci v ý r a z u M o r o u t , se neshoduje s ř a d o u b a d a t e l ů
v t v r z e n í , že jde o „ M o r a v a n a " , n ý b r ž s o u d í , že m ů ž e j í t o z k o m o l e n ý n á z e v posled­
ního moravského panovníka Mojmíra.

K d e ž t o jsme se u A n o n y m a setkali s t e r m í n e m Moroanenses, n e p o c h y b n ě u t v o ř e -

270 D. BARTOŇKOVÁ

n ý m od n á z v u ř e k y „ M o r o a " a o z n a č u j í c í m M o r a v a n y , v k r o n i k á c h 14. stol. se ne­

s e t k á v á m e s ž á d n ý m o z n a č e n í m M o r a v a n ů , k t e r é b y b y l o e t y m o l o g i c k y celkem
j a s n é , j a k o t o m u bylo n a p ř . u l a t i n s k ý c h k r o n i k í r á n s k ý c h (srov. n a p ř . t e r m í n y
Marahenses, M a r g i , M a r a h a v i , M a r a h i , M a m i , M a r v a n i apod.), anebo i u A n o n y m a ,
n ý b r ž se zde s e t k á v á m e s n á z v y j a z y k o v ě již m é n ě p r o k a z a t e l n ý m i . T a k v kronice.
Šimona z Kézy, Dubnické, Vídeňské a Budínské nacházíme označení Messiani.
v kronice B r a t i s l a v s k é p a k M a c h i a n i , p ř i č e m ž u Š i m o n a z K é z y se t e r m í n Messiani
v z t a h u j e na o b y v a t e l s t v o žijící k o l e m N i t r y spolu s C e c h y a v kronice V í d e ň s k é .
D u b n i c k é , B u d í n s k é a B r a t i s l a v s k é jde r o v n ě ž o o b y v a t e l e N i t r a n s k á , a v š a k k r o n i ­
k á ř i je s C e c h y z t o t o ž ň u j í . Celá ř a d a b a d a t e l ů dnes již nepochybuje o t o m , že oba
25
v ý r a z y , Messiani i M a c h i a n i jsou r o v n ě ž o z n a č e n í m pro Moravany.
Ú s t ř e d n í m motivem kronik Vídeňské, Budínské, D u b n i c k é a dále i kronik Hein­
r i c h a z M ú g e l n ( n ě m e c k é i l a t i n s k é ) , J a n a T h u r o c z y h o a B o n f i n i a je — p o k u d m á m e
n a z ř e t e l i z p r á v y o V e l k é M o r a v ě — na p r v ý p o h l e d j a s n ě se r ý s u j í c í b á j e o v e l k é m
b í l é m k o n i se z l a t o u u z d o u a se z l a t ý m sedlem, k t e r é h o M a ď a ř i d a r o v a l i S v a t o p l u k o v i
za jeho zemi p ř e d t í m , n e ž ho z ní v y h n a l i . V kronice Š i m o n a z K é z y se h o v o ! í
t o l i k o o t o m , že se S v a t o p l u k d a l o d M a ď a r ů z l á k a t r o z m a n i t ý m i d a r y . J a k Šimon
z K é z y , t a k i k r o n i k y 14. stol. se v š a k s h o d u j í v t o m , že p ř i z m í n c e o s m r t i S v a t o ­
p l u k o v ě je v n i c h ř e č o ř e c e . P o d l e Š i m o n a z K é z y S v a t o p l u k z a h y n u l p o b l í ž ř e k y
R á b y u B a n h i d y , podle k r o n i k 14. s t o l . a po n i c h i v k r o n i k á c h m l a d š í c h se u t o p i l
2 8
v Dunaji. V r a ť m e se v š a k k o n o m u m o t i v u o b í l é m k o n i . T o h o t o m o t i v u se n e d á v n o
d o t k l i J . T i b e n s k ý , n e z m í n i l se v š a k o s p e c i á l n í m , o d l i š n é m p o d á n í t é t o b á j e ve
v e r š o v a n é l a t i n s k é kronice H e i n r i c h a z M i i g e l n , p o c h á z e j í c í z d o b y k o l e m r o k u 1360.
Z a t í m co v š i c h n i k r o n i k á ř i u h e r s k é h o p ů v o d u — a t a k é , c o ž je t í m p o z o r u h o d n ě j š í ,
i H e i n r i c h z M i i g e l n ve s v é n ě m e c k y p s a n é p r o z a i c k é kronice, k t e r á je v l a s t n ě p ř e ­
kladem starších latinsky p s a n ý c h kronik uherských — nikterak neodsuzují lest
M a ď a r ů s b í l ý m k o n ě m a h o v o ř í o jejich d ě d i č n é m p r á v u na S v a t o p l u k o v u zemi,
komentuje H e i n r i c h z M i i g e l n ve s v é m v e r š o v a n é m v y p r á v ě n í t u t o lest zcela nega­
t i v n í m i v ý r o k y o l s t i v é m j e d n á n í M a ď a r ů a S v a t o p l u k a p ř i t o m a ž příliš idealizuje.
2 7
V ž á d n é kronice t o t i ž n e n a l é z á m e v ý r o k y ja.ko jsou n a p ř . t y t o : Svatopluk byl
29
ustanoven v é v o d o u k r a j i n y pro svou p o c t i v o s t " — zde b y c h o m snad m o h l i srov­
n á v a t jen s P e t r e m R a n s a n e m , — , A t t i l o v o p l é m ě bylo celé rozdrceno a podoba
29
jména úplně zapomenuta." Podle A n o n y m a však j m é n o Attilovo natolik u t k v ě l o
v h l a v á c h o b y v a t e l Panonie, že p ř i p o u h é m doslechu, že A r p á d p o c h á z í •/. r o d u A t t i -
l o v a , se v z d á v a l i M a ď a r ů m bez boje. C i t u j m e v š a k d á l e H e i n r i c h a z M i i g e l n : „ T e h d y
K y s i d p ř i s t o u p i l k v é v o d o v i P a n o n c ů a v y ř í d i l m u pozdrav od n á r o d ů hlinských,
ř k a , že zde se c h t ě j í usadit — p o k u d toho m o h o u d o s á h n o u t —. a o d v o l á v a j e se n;i
v ě r n o s t , se l s t í p ů s o b í c í bolest p o ž á d a l o p ů d u a vodu. T e h d y v é v o d u pojala d o m n ě n k a ,
že to b u d o u z e m ě d ě l c i , n e b o ť p o c t i v á k r e v b ý v á k l a m á n a pro svou č i s t o t u . Sotva-že
h a d k l a m u o b l o u d í tohoto svou p ř e t v á ř k o u , tu tedy r o z r a d o s t n ě n ý v é v o d a p r a v í :
N e c h ť si v e z m o u p ů d u a s e n o . . . T e h d y se p o k o u š e j í " (Maďaři) „ j a z y k e m klamu
 UHERSKÉ 'PRAMENY O VELKÉ MORAVĚ •271

p o d r a z i t n o h y v é v o d o v i a s t a n o v i t pro n ě h o d a r y , r o v n ě ž k l a m n é , aby tak měli

z á k o n i t o u p ř í l e ž i t o s t a získali t a k t o formou k o u p ě v é v o d s t v í . N e b o ť k d o b y se b á l
M
t a k o v é h o d r u h u lži, a b y m ě l d o m o v i n u ? " H e i n r i c h z M i i g e l n se t u z ř e j m ě nesto-
tožňuje s uherskými kronikáři, kteří obhajují počínání Madarů dědickým právem.
O j a s n é m a u t o r o v ě postoji v t é t o o t á z c e , i o jeho v z d ě l a n o s t i p a k s v ě d č í další s l o v a :
„ T e h d y poslali k v é v o d o v i K y s i d a , k t e r ý m u p ř i n á š í n e j i n ý klenot n e ž k o n ě , z n ě h o ž
v z c h á z í b e z m e z n á a s t á l á M a r t o v a zášť, n e b o ť lest je m a t k o u h n ě v u a ž i v i t e l k o u
s p o r ů . . . Ó Bože, proč stejně šetříš úskočnosti i mírnosti? . . . Tehdy ten přezbožný
p á n ' ' (Svatopluk) „ v e s v é ctnosti p r a v i l : N e c h ť si k p o t r a v ě v e z m o u ř e k y , h á j e ,
ú d o l í i p a h o r k y . T u o n e n " (posel M a ď a r ů ) „ z p ů s o b n ě , s v é v o d o v ý m dovolením,
ihned p o s p í c h á k H u n ů m a v y j e v í j i m v é v o d o v u o d p o v ě ď . H u n o v é i h n e d r a d o s t n ě
řeknou j a k é m u s i šafáři: Vladaře P a n o n c ů ty musíš navštívit, a až m u pohlédneš
v t v á ř , n e s m í š m u o p o m i n o u t říci: l i d H u n ů t ě ž á d á , abys opustil to, co j s i prodal,
jak se všicími s h o d u j í , o b r o v s k ý m n á r o d ů m . V é v o d a " ( S v a t o p l u k ) ,,je z m a t e n t ě m i
ř e č m i , a r o z u m n ě o d p o v í d a j e , d í se svou m í r n o s t í : T e n k l a m , jak s o u d í m , lze o d s t r a n i t
a o d v r á t i t s p o m o c í boží. N e b o ť k o n ě zabiji a o d h o d í m do m a t e ř í d o u š k y a u z d u i sedlo
1 1
do řek, jak n r i s poučí b o ž s t v a . T u p r a v í s l u ž e b n í k : N i c n e u s p ě j e š . . . " — P o p r v é t a k é
a ž u H e i n r i c h a z M i i g e l n se S v a t o p l u k o d v o l á v á na „ p o m o c b o ž í " a je o z n a č o v á n
dokonce za , . p f e z b o ž n é h o p á n a " . V k r o n i k á c h u h e r s k é h o p ů v o d u se t o t i ž v e l m i č a s t o
z d ů r a z ň o v a l o , že b ů h s t á l v ž d y na s t r a n ě M a ď a r ů p r o t i S l o v a n ů m , j a k o b y M a ď a ř i
již b y l i p ř i p ř í c h o d u do P a n o n i e k ř e s ť a n y , k d e ž t o S v a t o p l u k n i k o l i .

Máme-li posoudit, co z p ů s o b i l o , že H e i n r i c h z M i i g e l n ve s v é v e r š o v a n é kronice

tolik s t r a n í S v a t o p l u k o v i , nelze n e ž v y s l o v i t n á z o r , že je to d á n o o p a č n ý m ten­
d e n č n í m z a u j e t í m , n e ž t o m u b y l o u a u t o r ů u h e r s k é h o p ů v o d u . Z a t í m co o n i s t r a n i l i
p ř i v ý k l a d e c h o s v é m i n u l o s t i s v ý m v l a s t n í m p ř e d k ů m , H e i n r i c h z M i i g e l n , Sas od
D r á ž ď a n . ' v e l k ý o b d i v o v a t e l J a n a L u c e m b u r s k é h o a K a r l a I V . , na j e j i c h ž p o č e s t
s k l á d a l i v e r š e , p o b ý v a l v letech 1346—1355 — p ř e d s v ý m p ř e c h o d n ý m posláním
v U h r á c h — v P r a z e , a proto t e d y z a u j í m á spíše stanovisko ve p r o s p ě c h t ě c h , k t e ř í
b y l i v p á d e m M a ď a r ů p ř i p r a v e n i o svou zemi.
3 2
Při svém výkladu pověsti o bílém koni o d m í t á T i b e n s k ý názor m a ď a r s k é h o děje­
pisce H . M a r z a l i h o , že jde o p o v ě s t t y p i c k y l i d o v o u a s á m t v r d í , že šlo o v ý t v o r
u m ě l ý , p r o d u k t fantasie s t a r ý c h u h e r s k ý c h k r o n i k á ř ů . P o d l e n a š e h o n á z o r u n e n í tak
s n a d n é rozhodnout tuto o t á z k u , z v l á š t ě m á m e - l i b ý t o b j e k t i v n í a nechceme-li pro­
p a d n o u t o b d o b n é c h y b ě v p ř í s t u p u k v l a s t n í n á r o d n í m i n u l o s t i j a k o to b y l o t y p i c k é
pro n ě k t e r é m a ď a r s k é d ě j e p i s c e . J e z ř e j m é , že k r o n i k á ř i p ř e b r a l i z á k l a d n í m o t i v
l é t o p o v ě s t i od A n o n y m a . — ten t o t i ž v y p r á v í o t o m , jak M a ď a ř i p o ž á d a l i bulhar­
s k é h o v é v o d u Salana p r o s t ř e d n i c t v í m p o s l ů , aby j i m na d ů k a z p ř í z n ě poslal d v č
l a h v i č k y n a p l n ě n é vodou z Dunaje a m ě c h t r a v i n z p l a n i n y O l p á r . M a ď a r s k ý v é v o d a
A r p á d poslal pak podle A n o n y m a S a l a n o v i 12 b í l ý c h k o n í , 12 v e l b l o u d ů , 12 k u r n á u -
s k ý c h h o c h ů a v é v o d k y n i 12 n e j z r u č n ě j š í c h r u t h é n s k ý c h d í v e k . 12 h e r m e l í n o v ý c l i
k o ž i c h ů , 12 s o b o l ů a 12 p o z l a c e n ý c h r o u c h , p o z d ě j i pak S a l a n a d o n u t i l , a b y mu
272 D. BARTOŇKOVÁ

3 3
p o s t u p n ě o d s t u p o v a l s v á ú z e m í . A v š a k n e m ů ž e m e již tak b e z p e č n ě t v r d i t , že b y se
b y l tento m o t i v z r o d i l v h l a v ě A n o n y m a , p ř í p a d n ě autora n e d o c h o v a n é kroniky
/. n í ž č e r p a l . Z d á se n á m spíše p r a v d ě p o d o b n é , že j á d r e m p o v ě s t i mohlo b ý t o p r a v d u
n ě j a k é s t a r é l i d o v é v y p r á v ě n í , k t e r é h o pak k r o n i k á ř i v y u ž í v a l i podle s v v c h p o t ř e b .
Tak jednou při v ý k l a d u o Salanovi (Anonym), p o d r u h é při v ý k l a d u o Svatoplukovi
( k r o n i k y 14. stol. a po nich i k r o n i k y m l a d š í ) . N e n í n e z a j í m a v é , že u H e i n r i c h a
z Miigeln — rovněž kronikáře 14. stol. — n a c h á z í m e p ř i v y p r á v ě n í o n é p o v ě s t i
o b í l é m k o n i slova aut dieta .lonant vetem"; to o v š e m zdaleka n e m ů ž e b ý t argumen­
tem pro t v r z e n í o starobylosti onoho m o t i v u , n i c m é n ě je v š a k j a k o b y potvrzuje.
M ů ž e m e t e d y n a š e p o z n a t k y o u h e r s k ý c h k r o n i k á c h p o c h á z e j í c í c h z 12. —15. stol.
a o d r á ž e j í c í c h m i m o j i n é i u d á l o s t i na V e l k é M o r a v ě shrnout asi t a k t o : K r o n i k y
11. a 15. stol. n a v a z u j í na k r o n i k y s t a r š í ( A n o n y m , Š i m o n z K é z y ) , p ř i t o m n ě k t e r é
m o t i v y o p o m í j e j í , j i n é zase v e l m i široce rozvíjejí. Z á j e m , se k t e r ý m v š e c h n y k r o n i k y
líčí s e t k á n í M a ď a r ů se S l o v a n y na n a š e m ú z e m í a z v l á š t ě pak s a m o t n é h o S v a t o p l u k a
a jeho rod, s v ě d č í o t o m , že toto o b y v a t e l s t v o a j m é n o S v a t o p l u k o v o p ř e t r v a l o sta­
letí i v m y s l í c h s v ý c h p o d m a n i t e l ů . P ř e s silné t e n d e n č n í z a m ě ř e n í k r o n i k se d o s t á v á
na s v ě t l o s k u t e č n o s t , že S l o v a n é s p a d a j í c í pod V e l k o u M o r a v u , p ř e d s t a v o v a l i pro
M a d a r y v e l k o u p ř e k á ž k u , n e b o ť j i m t é m ě ř v š u d e k l a d l i odpor. T i k r o n i k á ř i , k t e ř í
n e b y l i s v ý m p ů v o d e m Maďaři, a v š a k p ů s o b i l i n ě j a k o u d o b u v U h r á c h , což je p ř i m ě l o
k s e p s á n í u h e r s k ý c h d ě j i n , již n e p r o j e v u j í tak silné p r o t i s l o v a n s k é z a m ě ř e n í . P e t r R a n -
sanus, n e a p o l s k ý vyslanec u u h e r s k é h o k r á l e M a t y á š e , S v a t o p l u k a a jeho p ř e d k a
Morota až příliš idealizuje, p ř i t o m v š a k p o č í n á n í M a ď a r ů neodsuzuje. Heinrich
z M i i g e l n , k t e r ý si oblíbil P r a h u a p ř e d e v š í m K a r l a I V . , ve s v é l a t i n s k y p s a n é v e r š o ­
v a n é kronice p o d o b n ě j a k o P . R a n s a n u s — idealizuje S v a t o p l u k a , a v š a k v p á d M a ď a r ů
do ú z e m í S v a t o p l u k a již j e d n o z n a č n ě odsuzuje.

POZNÁMKY
1
Základní poučení o uherských kronikách p o d á v á č e s k é m u čtenáři Josef Macůrek ve s v ý c l i
publikacích D ě j e p i s e c t v í e v r o p s k é h o v ý c h o d u , Praha 1946, str. 199nn. a D ě j i n y Maďarů a uher­
s k é h o s t á t u , Praha 1934, str. 70n. Otázkou, jak se odráží Velká Morava v uherských k r o n i k á c h
se pak z a b ý v a l Ján Tibtnský v ú v o d u své stati V e l k o m o r a v s k á a c y r i l o m e t o d ě j s k á tradícia
v ž i v o t e s l o v e n s k é ] feudálnej národnosti, která je obsažená v publikaci V e l k á Morava a naša
doba, Bratislava 1963.
2
V š e c h n y u v e d e n é kroniky v y š l y v edici Scriptores rerum Hungaricarum (SRH) I —II, ed
Emericus Szentpétery, Budapestini 1937 — 1938 (P. Magistři, qui Anonymus dicitur. Gesta Hunga-
rorum v S R H I, str. 13—117; Simonis de K é z a Gesta Hungarorum v S R G I, str. 129—194;
Chronicon Dubnicense, Chronicon Budense a Chronicon pictum Vindoboncnse jsou o b s a ž e n y
pod n á z v e m Chronici Hungarici compositio saeculi X I V v S R H I, str. 217—505; Chronicon
Posoniense v S R H II, str. 7—51; Chronicon Monacense v S R H II, str. 53—86; Chronicon Henrici
de Miigeln Germanice conseriptum v S R H II, str. 87—223; Chronicon rhythmicum Henrici
de Miigeln v S R H II, str. 225-272).
3
E d . J. G. Schwandiner v Scriptores rerum Hungaricarum pars prima, Vindobonac 1766,
str. 5 2 - 3 6 6 .
 UHERSKÉ PRAMENY O VELKÉ MORAVĚ 273

4
E d . J. Fógel, B. Iványi, L. Juhász pod n á z v e m A. de Bonfinis, Rerum Hungaricarum decades,
Lipsiae 1936 - 4 0 .
6
Spis v y š e l v edici Historiae Hungaricue fbntes domestici (Chronica minora), Budapestinj
1885.
• Tunc o m n e š Sclaui habitatores terre, qui primo erant Salani ducis, propter timorem eomm
se sua libera sponte subiugaverunt eis nullo m a n ů m sublevante. E t ita cum magno timore et
tremore serviebant eis, ac si olim domini eorum fuissent (Anonymus, str. 75).
7
Označení Boemi je zde i jinde anachronismem autora 13. stol., k t e r ý byl s v ě d k e m rozvoje
č e s k é h o s t á t u a přenesl n á z e v Boemi do doby daleko dřívější,
8
N a rozdíl od pramenů franských z 9. stol. i j i n ý c h (srov. např. Annales Fuldenses sub
a. 892, Liudprandi Antapodosis M G H SS III str. 279n.,ReginonisChroniconsuba.889, Annalista
Saxo sub a. 890 apod.) v š a k uherské kroniky nehovoří o tom, že Maďaři v l a s t n ě útočili na Moravu
jakoby d v a k r á t za sebou, jednou za Arnulfa na z a č á t k u let d e v a d e s á t ý c h 9. stol. a podruhé
na s a m é m p o č á t k u 10. stol.
9
...viderunt habitatores illius provincie Sclauos et Boemos eis obsistere cum adiutorio ducis
Boemorum, quia mortuo Athila rege terram, que iacet inter Wag et Gron a Danubio usque
ad fluvium Moroua, dux Boemorum sibi preoccupaverat et in unum ducatum feceret et tuno
tempore per gratiam ducis Boemorum dux Nitriensis factus erat Zubur (Anonymus, str. 77).
1 0
Arpád autem interim cum VII ducibus Pannoniam intravit, non sicut hospites, sed sicut
terram iure hereditario possidentes (Chron. Hungarici comp. saec. X I V , str. 289).
1 1
Z u b u r . . . c u m adiutorio Boemorum armata multitudine obviam eis venit pugnaturus.
E t dum uterque exercitus ad fluvium Nitra pervenissent, Zuardu, Cadusa et Huba volebant
transire fluvium, sed Zubur dux Nitriensis et sui milites contra eos diutissime certantes nullomodo
eis t r a n s i t ů m concedere volebant. E t cum diu inter se certassent, Hungarii ex Boemis et Sclauis
ictibus sagittarum multos interficiebant, sed per tres dies nullo modo Hungarii propter inun-
dationem aquarum t r a n s i t ů m habuissent, tandem IIII. die Boemi et o m n e š Nytrienses Sclaui
videntes audaciam Hungarorum et percussiones sagittarum non Bufferentes, fuga lapsi sunt et
velocissimo cursu pro defenBione vite in civitatem Nitriam inclusi sunt cum magno timore...
Zubur vero dux eorum, dum fugiendo contra eos pugnare vellet, per lanceam Caduse cecidit
ct captus in custodiam traditus est... Alio namque die Zuard, Cadusa et Huba armata multitu­
dine exercituum ceperunt fortiter expugnare civitatem Nitriam multiB modis. E t dědit eis deus
victoriam magnam... Zuburium ducem illius provincie, quem nudius tertius ceperant, supra
montem excelsum ducentes laqueo suspenderunt, und mons ille a die illo usque nunc mons Zubur
nuncupatur. E t propter hoc factum timuerunt eos oranes homines illius patrie et o m n e š nobiles
fílios suos eis in obsides dederunt et o m n e š nationes illius terre se subiugaverunt sibi usque ad
fluvium W a g . . . (Hungari) omnia castra eorum ceperunt, quorum nomina hec sunt usque modo:
Stumtey, Colgoucy, Trusun, Blundus et Bana, et ordinatis custodibus castrorum iverunt usque
ad fluvium Moroa... reversi sunt ad ducem A r p á d et o m n e š infideles illius terre ferreis cathenis
ligatos s e c ů m duxerunt... (Arpád) donavit accepto iuramento infidelium terras in diversis
locis predictis infidelibus de partibus Nytrie ductis, ut ne aliquando infldeliores facti repatriando
nocerent sibi fidelibus in í o n f i n i o Nitrie habitantibus (Anonymus, str. 78nn.).
1 2
. . . quosdam ex ipsis ictibus sagittarum interfecerunt. Hoc cum vidissent Sclaui et Boemi...
quod isti, qui dicuntur Hetumoger, talibus uterentur armis, timuerunt valde, quia talis armatura
nunquam visa fuit eis (Anonymus, str. 78).
1 3
...Ipse (Thaculf) in sinistro genu sagitta percussus est (Ann. Fuldenses, a. 849).
1 1
...perpaucos gladio, multa milia sagittis interimunt, quas tanta arte ex corneis arcubus
diriguut, ut earum ictus vix precaveri possit (Reginonis Chron. a. 889 — srov. t é ž Annalista
Saxo sub a. 890).
1 5
Tradunt quidam, quod Hungari Morot, non Zvataplug in secundo eorum reditu in Pannonia

18 s b o r n í k E ID
274 D. BARTOMKOVÁ

reperissent principaDtem. Hoc idcírco esse habetur, quia Morot eius nomine maior erat, sed
confectus senio repausabat in castro, quod Bezprem nominatur. Audito infortunio, quod filio
acciderat, m o ř t e subita ob dolorem finivit vitam suam. Filius vero in dominando novus orat
(Simon de Keza, str. 164).
1 6
...omnium consensu praeficiunt sibi v i r ů m quendam natione Sarmatam Suatepologuni
nomine, qui apud eos habebatur singulari praeditus prudentia, eratque generc clarissimus.
MaroLo patři eius fuit nomen, qui et ipse in přimis prudens et consilio belligerandique peritia
magnus adeo erat, ut suorum temporum mortales o m n e š superare (P. Ransanus, str. 177n.).
1 7
...(Hungari) Danubium in Pest et in portu Zub transierunt, ubi castrum quoddam oirca
Danubium, in quo erant milites Zvataplug recollecti, qui fuere erepti per fugám, quando dominus
ipsorum interierat, expugnarunt. In quo quidem affinem Morot nimis vetulum cum aliis peri-
montcs, usque hodie fabulose Morot ipsum fuisse asseverant (Simon de Keza, str. 165).
1 8
Terram vero, que est inter Thisciam et silvam Igfon, que iaoet ad Erdeuelu, a fluvio Morus
usque ad fluvium Zomus, preoccupavisset sibi dux Morout, cuius nepos dictus est ab Hungaris
Menumorout eo, quod plures habebat amicas, et terram illam habitarent gent.es, qui dicuntur
Cozar (Anonymus str. 49).
10
D. Pais, Scriptores rerum Hungaricarum I, str. 49.
a o
Missi vero Arpád ducis. . .ducem Menumorout salutaverunt.. . Dux autem Menumorout
eos benigně recepit et diversis donis ditatos tertia die repatriare precepit. Quibus tainen ita
respondit dicens: Dicite Arpadio duci Hungarie, domino vestro, debitores sumus ei ut amicus
amico in omnibus, que ei necessaria sunt, quia hospes homo est et in multia indiget. Terram autem,
quam petivit a nostra gratia, nullatenus concedimus nobis viventibus. Hoc etiam indigne tulimus,
quod Salanus dux ei concessit m a x i m á m terram aut propter amorem, ut dicitur, aut propter
timorem, quod negatur. Nos autem nec propter amorem, nec propter timorem ei concedimus
terram, etiam quantum pugillus capere licet dixerit ius esse. E t verba sua non conturbant animiim
nostrum eo, quod mandaverit nobis se descendisse de genere Atthile rcgis (Anonymus, str. (iOn.)...
E t dcinde egressi venerunt usque ad Zeguholmu et ibi volebant transire Crisium, ut contra
Menumorout pugnarent, sed venientes milites Menumorout eis t r a n s i t ů m prohibuerunt (Ano­
nymus str. 70) . . . Menumorout totum regnum et Zulte filio A r p á d filiam snam dare non dubitaret
(Anonymus, str. 105).
1 1
I). Pais, Scriptores rerum Hungaricarum I, str. 49.
a
- Srov. Melich, A honfoglaláskori Magyarország, str. 224—229.
L. Havlík v P o z n á m k á c h k Anonymovi (pozn. 6. 12) v publikaci 1). Tiarloňkovú, L. Havlík.
Z. Masafík, R. Večerka, P í s e m n é prameny k dějinám V e l k é Moravy, Praha 1965.
4
- J. Tibenský, V e l k o m o r a v s k á a c y r i l o m e t o d ě j s k á tradícia v ž i v o t e slovcnskej íeudálnej
národnosti, str. 65 v publikaci V e l k á Morava a naša doba. Bratislava 1963.
2 5
Viz o tom podrobněji v Havlíkových P o z n á m k á c h k Simonu de Kčzovi (pozn. ř. 3) v publikaci
1). Bartošková, L. Havlík, Z. Masafík, R. Večerka, Písemné prameny !: dfjiiKtiii VeUet Moravy.
2 6
. . .ipsum Zvataplug irruptione subita prope fluvium Racus iuxta Ranhida, in quodam oppido.
cuius interrupta adhuc eminent, cum tota militia peremerunt... (Šimon dc Kcv.a, str. 163n)
.. .Persecuti suntque eum (Zuatapologum) Hungari usque Danubium et ibi pre timore in Danubium
se iactavit, in quo prc a q u a ř u m vehementia suffocatur (Chron. X I \ ' . sace. str. 289).
2 7
Veršovanou kroniku Heinrich z Múgeln tu překládáme prozaicky.
4 8
Zuclhopolueh vocatus Fuit dux regionis Simplicitati datus; (H. •/. Miigeln, str. 24;"í).
4 9
Nam Athyle propugo Omnis fuit contrita E t nominis imago Totaliler sopita ( H . z Miigcln.
str. 245).
3 0
Tunc Kyseud accessit Ducem Panoniorum Salutemque expressit A gentibus Hiuiorum.
Dicens hic continere Se gentes prenotate Vellent, si hoc habere Posscnt. ex pietate E t fraudis
per dolores Rus limphasque rogavit. Tuno dux agricultores Hos fore estimavit, Decipitur nam
 UHERSKC PRAMENY O VELKÉ MORAVIC 275

saguis Simplex ex puritate. Cito cum fraudis aguis Hune mellit falsitate, Ergo dux letus inquiri:
Sumant solum et fenum... Tunc ducem fraudis glosa Conantur supplantare. Dona quoque fruu-
dosa Eidem destinare, U t hiis occasionem Legittimam haberent E t per hanc rationem Ducatu in
obtinerent In forma emptionis. Quis tale nam timeret Genus deceptionis, Qui patrias haberet?...
(H. z Múgeln, str. 245n.).
3 1
Tunc direxerunt Kyseud A d ducem, qui non aliud Ferens illi clenodium Quam equum, dc
quo odium Martis interminabile Suboritur et stabile, Nam fraus est ire genetrix E t scandalorum
alitrix... O Deus, fraudulentie Cur parcis et clementie?... Tunc hic prepius dominus Inquit
virtuti cominus, Sumant pro victu flumina, Nemus valles, cacumina. Tunc ille cum decentia,
Sumant pro victu flumina, Nemus valles, cacumina. Tunc ille c u m decentia, Sumpta ducis
licentia, A d Hunos s t a t í m properat, Responsum ducis reserat. Gavisi Huni illico Cuidam dieunt
villico: „ P a n o n i o r u m principem T u debes visitare, quem in vultu dum aspexeris, Nullomodo
neglexeris, Quin dicas: grex Hunorum te Precatur derelinquere, Que vendidisti gentibus, Ut
congruit ingentibus." Turbatur dux sermonibus Respondens rationibus Illius cum clementia
Ait: „ H e c fraudulentia, U t estimo, evellitur Cum Dco et repellitur. Nam equum interficiam A d
thymumque proiciam, Frenum, sellam ad flumina, U t me docebutit numina." Tunc v ě r n a :
„ N i l proficies... (H. z Miigeln, str. 246).
3 2
J. Tibenský, o. c. str. 67.
3 3
. . . p ř e t o ab ipso duce veetro, ut mittat mihi gratia ipsius duas lagungulas plenas aqua
Danubii et unam sarcinám de herbis sabulorum Olpar, ut p o B s i m probare, si sint dulciores...
A r p á d inito consilio eodem modo misit nuntios suos ad Salanum ducem et misit ei X I I albos
equos et X I I camelos et X I I pueros Cumanicoa et ducisse X I I puellas Ruthenicas prudentissimas
et duodecim pelles ermelinas et X I I zobolos et X I I pallia deaurata (Anonymus, str. 54). .. .Arpád
transactis quibusdam diebus inito consilio et sui nobiles miserunt nuntios suos ad ducem Salanum.
qui nuntiarent ei victoriam Thosu et Bulsuu nec non et Tuhutum quasi pro gaudio et petererit
ab eo terram usque ad fluvium Zogea... Salanus dux hoc audito in maximum irruit t i morem ct
terram ab ipso postulatam timore percussus usque ad fluvium Zogeua duci Arpád concessit...
(Anonymus, str. 71).

UNGARISCHE GESCHICHTSQUELLEN Z U M
GROSSMAHRISCHEN REICH

Die Vcrfasserin bespricht in diesem Artikel die aus den „ u n g a r i s c h e n " Geschichtsquellcn
hervorgehenden Informationen uber das Grossmáhrische Reich. Es geht umfolgendederaltunga-
rischen Gcschichte gewidmeten Chroniken: P. Magistři, qui Anonymus dicitur Gesta Hungarorum
(12. —13. Jht.); Simonis de K é z a Gesta Hungarorum (Ende des 13. Jhts); Chronicon Dubnicense
(14. Jht.); Chronicon Budense (14. Jht.); Chronicom pictum Vindobonense (14. Jht.); Chronicon
Posoniense (14. Jht.); Chronicon Monacense (14. Jht.); Chronicon Henrici de Miigeln; Chronicon
rhytmicum Henrici de Miigeln (14. Jht.); Joannis de Towrócz Chronica Hungarorum (15. Jht.);
Antonii Bonflnii Rerum Hungaricarum decades quinque (15. Jht.); P e t ř i Ransani Epitotne
Rerum Hungaricarum seu Liber Annalium de R é b u s Hungaricis (15. Jht.). — Spezielle Auf-
merksamkeit ist in diesem Aufsatz den Chroniken Heinrichs von Miigeln gewidmet. Die3or
Autor (leutscher Hcrkunft, der nach 1355 in engster Verbindung mit dem ungarischen Hole
war, nimmt zwar in seiner deutsch gcscliriebenen prosaisehen Chronik zum grossmáhrischen
Fiirstcn Svatopluk eine negative Stellungnahme ein — gleich wie es auch in anderen ungarischen
Chroniken der Fall ist —, in seiner lateinisch geschriebenen Verskronik ist jedoch seine Haltung
zu Svatopluk positiv. Die mogliche Deutung scheint in dem Umstand zu beruhen, dass walirend
276 D. BARTOŇKOVÁ

die prosaische Chronik Heinrichs von Mugeln im Grundsatz nur die Ubertragung der in den
álteren ungarischen Chroniken enthaltenen Erzáhlung ist, atellt Heinrichs von Mugeln lateinische
Verschronik eine spatere freie poetische Ú b e r a r b e i t u n g dieser Erzahlungen dar, wobei derer
politische Tendenz — der Verfasserin nach — dadurch stark beeinflusst worden ist, dasa Heinrich
von Mugeln, ein groaaer Bewunderer des Johannes von Lusemburg und Karls des Vierten, eine
enge Beziehung auch zum b ó h m i s c h e n Hofe hatte und sich sogar eine liingere Zeit (1346—1355)
in Prag aufhielt.